Po pár letech (tedy spíše desítkách let) jsem se vrátila ke hře z mého dětství s tím, že nyní už budu rozumět, co se po mně chce, o co ve hře jde, a tak její dohrání přece bude hračka. No, ne.

V Trap Door je cílem nakrmit zlopána, kterému modrá postavička jménem Berk slouží. Zlopán nejde vidět, sídlí v nejvyšším patře a štěká dolů rozkazy, co by si zrovna dal na svačinku. A chudák Berk je v jednom kole. Aby ukojil apetit štěkavce, pobíhá po hradu a kombinuje předměty společně s žádanou potravou. Tu jsou to červy, jindy "slimies", které očičkama mrkají v bažinách u hradu nebo smažená vejce. Ke splnění cíle je nutné tu a tam otevřít ony padací dveře, ze kterých vyskakuje různorodá havěť často snažící se zabít milého Berka. Na daný úkol je časový limit v podobě ukazatele, který se naplňuje u zamračeného výrazu zlopána dole na obrazovce.

A jak se hra hraje? Věru těžce. S těžkopádným Berkem se hůře manipuluje, protože pokud chce sebrat daný předmět, tak musí stát na přesně daném místě a dostat ho na ono místo je někdy o nervy. Navíc jeho pohyb je často zablokován ležícím předmětem na zemi a obejít tuto věc není otázkou chvilky.

Berka doprovází žluté cosi na nožičkách, které sice dává malé nápovědy hráči (a jsou třeba), ale zároveň i žere potřebné červy, a tak jsem to žluté cosi s klidným srdcem shodila do padacích dveřích. Ovšem to mělo za následek, že se z nich vyvalila příšera na kolečkách s plamenometem místo tlamy a začala pomalého Berka nahánět. Není divu, že jsem svůj nuzný život služebníka ukončila skokem do propasti, za což se mi zlopán vysmál, že na to nemám. Já vím..

A závěr? Berk stále roztomile chodí, ale jinak je to průměrná hra, kterou raději nechám ležet v nostalgických vzpomínkách.