Under The Waves

Under The Waves může na první pohled evokovat survival po vzoru Subnauticy a mám trochu pocit, že do hry jdou lidi s očekáváním něčeho, co není. Pokud už chcete něco očekávat, tak očekávejte walking sim. Respektive swimming sim. Tenhle titul totiž rozhodně udělá největší radost těm, kteří si užívají hry jako Abzu, Rime nebo klidně Hellblade, neb vše není jen o exploraci, ale také se zde odehrává poměrně zajímavý příběh, a to rovnou ve dvou rovinách, ale k tomu se dostanu.

Hrdina Stan je sám na podmořské stanici a plní úkoly od jeho zaměstnavatele. Jedinou společnost mu dělá přes vysílačku kolega Tim a počítač starající se o chod stanice. Případně hravý tuleň jménem Jo. Stan není úplně psychicky v pořádku a ani po letech se nevypořádal se smrtí své dcery. Práce na stanici je tak pro něj jakýmsi únikem od světa tam venku a od svých černých myšlenek. Nebudu zacházet více do detailů, nicméně tahle linka s dcerou funguje dle mě skvěle, i když příliš originality nenabízí, což však vůbec nevadí. Je tu však ještě jedna věc. Stan a Tim totiž v zoufalství přihlížejí blížící se ropné katastrofě a bojují s bezcitným korporátem. Tvůrci se pyšní spoluprací s ochranářskými organizacemi a velká část příběhu i herní náplně je na to zaměřena. A dle mě se jim to daří skvěle.

Mimo stanici totiž nebudete bojovat o přežití, ale podstatnou část hry budete sbírat odpadky a čistit ropné skvrny. Na první pohled se vše může tvářit jako survival, neb jsou zde suroviny a crafting systém, nicméně všeho je přehršel a v moři vám vlastně žádné nebezpečí nehrozí. Celkový vibe hry, podpořený klidným soundtrackem, je totiž silně odpočinkový a tvůrci na hráče nevyvíjí žádný tlak. Obrovské množství surovin pak má jen poukázat na znečištění oceánu, nikoliv ulehčovat (prakticky neexistující) survival stránku hry. Na crafting se totiž používají odpadky, tudíž budete sbírat petky, obaly od jídla, elektroniku či pánvičky a další kovové předměty. Mimo to však i návody na upgrade předmětů nebo na výrobu dekorací pro vaši stanici. Zde mám však výtku, neb mi přijde, že se ke všemu můžete dostat příliš rychle a předmětů pro crafting je málo. Nabízely by se tu i mnohem větší možnosti úprav vaší stanice než jen tvorba pár plastových dekorací, které si nemůžete ani sami rozmístit.

Dobré by bylo asi i zmínit, že celou tu exploraci neděláte nutně jen jako potápěč s ploutvemi na nohou, ale pomoct vám může malá ponorka, která vše značně urychlí. Kousek oceánu, který je vám k dispozici, je samozřejmě otevřený, nicméně nečekejte žádný megalomanský open-world po vzoru Ubisoftu. Oblast je malá, ale zato napěchovaná ikonkami. Mimo své úkoly zde můžete i prohledávat různé jeskyně a vraky potopené na dně. A jsou to vraky nejen lodí, ale třeba i aut nebo letadel, v nichž se ukrývají sběratelské předměty. Musím říct, že třeba objevit bombardér z druhé světové války nebo rovnou galeonu mělo něco do sebe. Opět si ale myslím, že zde byl prostor pro trochu větší průzkum a detaily než jen nalezení jedné truhly s předmětem.

Kvalita animací v cutscénách, mimika nebo lipsync jsou na tragické úrovni a minimálně PS4 verze má v určitých oblastech dost nechutné poklesy fps. Nic z toho ale nijak zvlášť můj zážitek ze hry neotravovalo a můžu po vývojářích klidně chtít, aby do hry přidali víc předmětů a craftingu, ale to by asi budget studia o 10 lidech musel být nafukovací. To, co zvládli udělat, je dle mě naprosto kompetentní dílo, za které se nemusí stydět. Čistit mapu od ikonek mě dlouho tak nebavilo a příběh jsem si opravdu užil. Navíc dík za představení skupiny Hanging Fields. Jakožto post-rockový fanda jsem rád pokaždé, když zazní ve hře. A poděkování patří i za každou hru, která třeba i malou část hráčů přinutí přemýšlet nad ekologickými dopady svého chování.