Ryuuhei
Titanfall 2 jsem od začátku bral jako střílečku pro více hráčů, takže mě nějaký příběh nezajímal a hlavní kampaň jsem dlouhá léta od vydání úplně ignoroval. Zvědavost mi ale nedala a po přečtení mnoha chvál jsem se rozhodl doplnit si znalosti.
Co mohu konstatovat, že kampaň je sice tradičně lineární, ale hodně, opravdu hodně fajn. Člověk se vtělí do role řadového střelce, který jako jediný přežívá krvelačné válečné tažení a k roli pilota titána se dostává jako slepý k houslím, když jsou mu umírajícím velitelem předány všechny potřebné kredentiály. Následně se rozjíždí jeden velký boj dobra se zlem, ve kterém právě hlavní hrdina bude tím, kdo rozhodne o osudu celé planety. Nic víc, nic míň, ale tady to míň funguje prakticky na jedničku.
Úkolem je se jen vesměs dostat na konec úrovní, ale ve spojení s vůbec nejdokonalejším možným pohybovým a balistickým systémem, s jakým jsem se osobně ve hrách dosud setkal, jde o ohromnou zábavu. Přichází na řadu totiž ikonický rychlý pohyb, dvojskoky, běhání po zdech, zkrátka klasika, která sérii Titanfallu obecně proslavila a není pochyb proč. V kampani si člověk postupně vyzkouší všechny dostupné zbraně - od menších samopalů, přes řadovější útočné pušky, odstřelovačky, až po kuriozity, jako je třeba samozaměřovací pistolka. No a výjimkou nebudou ani velkolepé bitvy v robotech, kde mi trochu vadilo, že si především toho posledního druhu člověk moc neužije, jelikož ho získá až na poslední kapitolu, nicméně může do té chvíle mezi jednotlivými typy libovolně přepínat. Někomu tak bude vyhovovat třeba rychlý a kontaktní Ronin, jinému těžkopádný, ale velké poškození udílející Scorche. Nepřátelé navíc nejsou hloupí - schovávají se, přemisťují a stává se, že zatímco člověk bojuje s protivníky opodál, mezitím se k němu někdo zezadu připlíží a to poslední, co po ohlédnutí uvidí, bude jeho pěst. Nutno poznamenat, že skutečná váha všeho se projeví až na mistrovskou obtížnost, kde stačí jen pár zásahů a člověk jde k zemi. Stává se z toho v mžiku nemilosrdná, válečná řežba, kde je třeba zvažovat doslova každý krok.
Třešničkou na dortu celé kampaně je část, kde je třeba přepínat mezi dvěma časovými liniemi - tedy zdevastovanou a naopak stále fungující základnou. A je opravdu na hráči, kdy a kde se přepne, má v tom naprosto volnou ruku. Nechce bojovat s armádou vojáků v minulosti? Přepne se do současnosti, ale tam ho zase budou ohrožovat prowleři. Každá z realit má své kompromisy. Takhle povedené časové hrátky jsem nikde jinde neviděl.
Příběh je dobrý, zaobírá se především poutem hlavního hrdiny a jemu přiděleného titána, s nímž může dle omezených voleb vést sem tam otřepané, ale vtipné dialogy. Funguje to a člověk si k té hromadě plechu, jež se učí porozumět lidským emocím, udělá časem kladný vztah. Obecně je příběh představující mnohé postavy typu Ash, Blisk, apod. velmi důležitý, protože dal základ spin-offu Apex Legends, který z něj až do nedávné doby čerpal.
Co se týče režimu pro více hráčů, ten klasicky nabízí možnost si vytvořit vlastního vojáka, přidělit mu jednu ze speciálních schopností, vybrat si set zbraní a nakonec i typ titána, jehož si po čase bude moct povolat. Trochu mě mrzí, že na rozdíl od prvního dílu se dvojka uchýlila k pevně daným třídám titánů, protože postavit si z velké části vlastního bylo o něco zábavnější. Ale jinak jde bez nadsázky pořád o jednu z nejzábavnějších online stříleček, na jakou člověk může narazit. Tedy, za mě vůbec nejzábavnější.
Je ohromná škoda, že hru pohřbilo datum vydání, které padlo mezi velikány Battlefield a COD, takže se všechna pozornost stočila k nim a Titanfall 2 komerčně neuspěl. Pokračování se tedy bohužel asi už nikdy nedočkáme.
Co mohu konstatovat, že kampaň je sice tradičně lineární, ale hodně, opravdu hodně fajn. Člověk se vtělí do role řadového střelce, který jako jediný přežívá krvelačné válečné tažení a k roli pilota titána se dostává jako slepý k houslím, když jsou mu umírajícím velitelem předány všechny potřebné kredentiály. Následně se rozjíždí jeden velký boj dobra se zlem, ve kterém právě hlavní hrdina bude tím, kdo rozhodne o osudu celé planety. Nic víc, nic míň, ale tady to míň funguje prakticky na jedničku.
Úkolem je se jen vesměs dostat na konec úrovní, ale ve spojení s vůbec nejdokonalejším možným pohybovým a balistickým systémem, s jakým jsem se osobně ve hrách dosud setkal, jde o ohromnou zábavu. Přichází na řadu totiž ikonický rychlý pohyb, dvojskoky, běhání po zdech, zkrátka klasika, která sérii Titanfallu obecně proslavila a není pochyb proč. V kampani si člověk postupně vyzkouší všechny dostupné zbraně - od menších samopalů, přes řadovější útočné pušky, odstřelovačky, až po kuriozity, jako je třeba samozaměřovací pistolka. No a výjimkou nebudou ani velkolepé bitvy v robotech, kde mi trochu vadilo, že si především toho posledního druhu člověk moc neužije, jelikož ho získá až na poslední kapitolu, nicméně může do té chvíle mezi jednotlivými typy libovolně přepínat. Někomu tak bude vyhovovat třeba rychlý a kontaktní Ronin, jinému těžkopádný, ale velké poškození udílející Scorche. Nepřátelé navíc nejsou hloupí - schovávají se, přemisťují a stává se, že zatímco člověk bojuje s protivníky opodál, mezitím se k němu někdo zezadu připlíží a to poslední, co po ohlédnutí uvidí, bude jeho pěst. Nutno poznamenat, že skutečná váha všeho se projeví až na mistrovskou obtížnost, kde stačí jen pár zásahů a člověk jde k zemi. Stává se z toho v mžiku nemilosrdná, válečná řežba, kde je třeba zvažovat doslova každý krok.
Třešničkou na dortu celé kampaně je část, kde je třeba přepínat mezi dvěma časovými liniemi - tedy zdevastovanou a naopak stále fungující základnou. A je opravdu na hráči, kdy a kde se přepne, má v tom naprosto volnou ruku. Nechce bojovat s armádou vojáků v minulosti? Přepne se do současnosti, ale tam ho zase budou ohrožovat prowleři. Každá z realit má své kompromisy. Takhle povedené časové hrátky jsem nikde jinde neviděl.
Příběh je dobrý, zaobírá se především poutem hlavního hrdiny a jemu přiděleného titána, s nímž může dle omezených voleb vést sem tam otřepané, ale vtipné dialogy. Funguje to a člověk si k té hromadě plechu, jež se učí porozumět lidským emocím, udělá časem kladný vztah. Obecně je příběh představující mnohé postavy typu Ash, Blisk, apod. velmi důležitý, protože dal základ spin-offu Apex Legends, který z něj až do nedávné doby čerpal.
Co se týče režimu pro více hráčů, ten klasicky nabízí možnost si vytvořit vlastního vojáka, přidělit mu jednu ze speciálních schopností, vybrat si set zbraní a nakonec i typ titána, jehož si po čase bude moct povolat. Trochu mě mrzí, že na rozdíl od prvního dílu se dvojka uchýlila k pevně daným třídám titánů, protože postavit si z velké části vlastního bylo o něco zábavnější. Ale jinak jde bez nadsázky pořád o jednu z nejzábavnějších online stříleček, na jakou člověk může narazit. Tedy, za mě vůbec nejzábavnější.
Je ohromná škoda, že hru pohřbilo datum vydání, které padlo mezi velikány Battlefield a COD, takže se všechna pozornost stočila k nim a Titanfall 2 komerčně neuspěl. Pokračování se tedy bohužel asi už nikdy nedočkáme.
muffin
Vashek
Niktorius
SyLeBROs
BUMTARATA
ghost
tomi2k9
TheHofi
Garret
pajmič
Patrovic
RNDr. Gunár Pavel
pipboy
Pro: Zábavný pohyb hlavního hrdiny, občas pěkný dialog ze strany robůtka, zajímavý game design některých misí.
Proti: Nic moc napsaný příběh a hlavní postava.