Hra běží na hutně modifikovaném enginu Source, což by pravděpodobně nikdo nehádal. Na grafice je znát zub času a zastaralost, např. ve zobrazení tekoucí vody nebo určitých detailů, přesto hra vypadá xvětu a hlavně - hýbe se naprosto bezchybně. To bylo zřejmě hlavním cílem autorů, vzhledem k tomu, že se jedná primárně o MP záležitost.

Nejsem velkým fandou mechů, ale vychvalovaný single-player mě zaujal. Přesto jsem nebyl schopný se dostat dál než kousek za polovinu kampaně. Level-design je příliš humpolácký a účelový. Hromady plošinek, po kterých hráč může jezdit, obrovské místnosti a koridory, které jsou málokdy užší jak pět metrů a samozřejmě neutichající akce, která je mimochodem dost dobře zvládnutá. Souboje s bossy nepostrádají takový ten punc macho-debility, kdy se mě záporák nejprve snaží ohromit snůškou prázdných keců o tom, jak mě zabije na deset způsobů, aby pár vteřin poté zhynul trapně a rychle roztřesenou rukou na myši, která pálí zmateně všude kolem s nadějí, že nepřátelský health bar dojde rychleji, než ten vlastní.

Jakýsi divoký západ v dalekém vesmíru, kde se korporát střetává s osadníky homo-sapiens a místním faunou. Jednoduchý příběh, nepodstatný a dostačující. Nechybí ani přeskakování ve dvou časových rovinách, na což začínám být tak trochu alergický. Bohužel mám proti hrátkám s časem určité výhrady už od dob Singularity a nevidím je ve hrách rád. Dishonored 2 je aplikoval ještě relativně zajímavě, autoři Titanfall 2 měli stejný nápad (obě hry vyšly +- ve stejný čas), ale nedokázali jej aplikovat dostatečně poutavě a zábavně.

T2 na mě působí mixem Crysis 2 s Mirror's Edge, s poštelovaným volume akčnosti na maximum. To není špatné, nemůžu říct, že by vztah mecha a pilota nebyl zajímavý, ale level-design a vyprávění příběhu skřípou a celková macho-přebuřelost, obrovskost a naaranžovaná ukrutnost akce, hře spíše škodí.