Hru jsem koupil až dva roky po jejím vydání za pár korun, takže jsem čekal, že mulťák už bude po smrti, ale chtěl jsem si po dlouhý době zahrát nějakou hru, kde se budu cítit velkej :) No, nedopadlo to úplně jak jsem čekal a místo svojí velikosti jsem poznal spíš svojí neschopnost. Uvnitř titána všechno v pořádku. Byl jsem nejsilnější, nejrychlejší a nejpřesnější, ale když jsem z něj vylezl? Umřel jsem tolikrát jako snad nikdy předtím. A dokonce nemyslím v soubojích. Mám namysli pasáže, kde skáčete po zdech, stropech, sloupech a dalších nástrahách, které by vyděsili i Laru Croft. Já jsem na tohle prostě levej, takže se divím, že hru jsem nakonec zdárně zdolal.

A to za necelých 7 hodin.
Ano, není to hra na dlouhý zimní večery - pokud si jí koupíte kvůli singlu, dá se dohrát za jeden večer (speedruny dokonce za hodinu), ale ten večer si celkem užijete. Ze začátku se seznamujete s ovládáním vašeho titána a vašeho... těla. Druhá část pro mě byla celkem utrpení kvůli častému umírání při hledání správné cesty. Můžete si nechat ukázat správnou cestu, ale to pak není zábava. Ale pak přišla další část, která mě dost překvapila. Mohl jsem vracet čas do minulosti. Do té kde nebyla půlka planety zničená. To si tak jdete místností, kde je pod váma ohromná díra po výbuchu - kudy dál? Vrátíte čas a projdete místností v době před výbuchem. Na druhý straně místnosti jsou ale zavřený dveře, jenže vy můžete zase posunout čas do dnešní doby po výbuchu, kdy jsou dveře už zničený. Takže tahle část hry mě bavila, asi hlavně proto, že jsem jí vůbec nečekal.

Na konec ale přišlo to, kvůli čemu jsem hru koupil.
Souboj titánů - ono sednout si do tý velký plechovky, a ničit všechno kolem sebe je prostě super pocit - škoda jen, že se nedá zničit i prostředí hry. Zdi jsou prostě nerozbitný, nehořlavý, titánoimunní. Ale i tak je super šlapat po těch mrňavech lidech, co si myslí, že vás dostanou z vašeho obřího robota a zabíjet ostatní titány jednoho za druhým. Bohužel člověk se nedočká žádnýho opravdovýho bosse. Sice se tu a tam objeví titán, kterýho vám hra společně s jeho majitelem představí, ale že by to byla nějaká výzva? To se říct nedá. Ani z konce si na zadek nesednete. V podstatě všechno co ve hře zažijete je takový nějaký - nedodělaný. Každou vteřinu vás napadne deset věcí, jak by ta hra mohla být lepší. Prostě by chtěla víc lásky.

To ale neplatí o mulťáku - ten je prostě zase skvělej , jako byl v jedničce. A navíc rozhodně ani po dvou letech od vydání rozhodně není po smrti. Do hry se připojíte za chvilku a pak už jen šíříte zkázu a nenávist. A je to zábava - nevím jestli je to kvůli skvělýmu pocitu ze střelby a spoustou možností úprav vás i vašeho titány, nebo kvůli zábavným mapám, nebo tím, že se musíte trošku snažit, aby jste si vašeho titána mohli přivolat - ale prostě všechno dohromady funguje skvěle stejně jako v jedničce.

Grafiku asi nemá cenu hodnotit, některý části hry vypadají super, některý už tolik ne - ale když si člověk vezme, že to jede na Source - hodně toho hře odpustí. Zvuky a hudba jsou takový, jaký by měly u AAA hry být, ničím nevybočují z dnešního standardu.

I když to ze začátku asi nevypadalo, tak hru rozhodně můžu doporučit. Druhá půlka singlu je rozhodně zábavná a i když není dlouhá, tak za zahrání stojí. Hlavní částí hry je ale multiplayer a tam nemám co bych vytknul. Technický problémy jsem se hrou žádný neměl, nepadala, nesekala se - takže celkově je to rozhodně nadprůměr a tedy 8/10