Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Slave Zero

31.10.1999
17.11.1999
65
22 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

500 let v budoucnosti má nad Zemí absolutní vládu muž jménem Lu Chen, obecně známý jako SovKhan. Pilířem jeho obrovské a stále rostoucí armády jsou tak zvaní otroci – obrovští bojoví roboti, několik desítek metrů vysocí. Jediní, kteří se pokoušejí SovKhanovi vzdorovat, jsou Strážci. Těm se podařilo získat otroka a nahrát do něj mysl jednoho ze svých agentů. Hráč se tak ujímá role tohoto „otroka nula“ a vyráží bojovat do Megacity S1-9, kde sídlí sám SovKhan.

Slave Zero je čistá lineární akce. Procházíte se svým robotem v koridorech, většinou sestávající se z vysokých domů, a ničíte nepřátelská bojová vozidla, vrtulníky a především ostatní otroky. Po určitých úsecích vás vždy čeká nějaký ten boss. Pro zpestření je možné rozšlapávat lidi, házet auty a demolovat některé domy.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
Slave Zero se snažilo převést tupou konzolovou akci na palubu PC, a to se asi povedlo. Mohlo by se zdát, že možnost hrát za mecha je cool, jenomže to jsem zažil jak v Shogo, tak v Mechwarriorovi 3. A narozdíl od těchto jmenovaných, Slave Zero se vůbec nedaří vzbudit iluzi, že jste obří. Ta snaha tu je, maličká autíčka, maličcí lidé, malé stromy. Jenomže celé to tak nějak působí, že vy jste normální a ostatní je zmenšené.

Celá hra, snad až na poslední kolo, vypadá úplně stejně. Pořád jste někde mezi mrakodrapy, pořád ta stejná barva, ty stejné textury. Někde jsem četl trefnou poznámku, že plná hra Slave Zero je vlastně to samé, jak kdybyste hráli 30 krát dokola demoverzi.

Díky tomu mi hra vydržela opravdu dlouho. Má to nějakých 14-15 levelů, přičemž každý level je obvykle rozdělen na tři podúrovně. No a málokdy se mi stalo, že by mě hra udržela v pozornosti déle než právě na ten jeden hlavní level.

Hra je zcela ale naprosto stupidní, ve smyslu, co se po vás chce. Nehrozí zásek byť jen na zlomek sekundy. Nepřátelé jsou za každým rohem. Nikdy se nestane, že byste udělali deset kroků do nového místa bez střelby. Je to v podstatě rail 3D střílečka s tím, že vám teda dovolili se pohybovat. O příběhu nemá cenu hovořit.

Celou hru hráč přepíná jen mezi dvěma zbraněmi, které se postupně upgradují, plus rakety jako alternativní střelba. Nejdřív mi to přišlo hrozně málo, ale ke konci se díky upgradům z toho stanou docela zajímavé kousky a lze zbraně i zpátky degradovat, pokud nový upgrade nevyhovuje, ale musí si to člověk za 1) nastavit v menu a za 2) musí najít odpovídající downgrade přímo ve hře.

První půlka hry je velmi jednoduchá, lékarničky jsou všude, v druhé půlce už to chce trochu trénovat. Někteří nepřátelé jsou mnohem nebezpečnější než jiní. Zejména ti, kteří dokáží svým laserem posunout hlavního hrdinu o deset metrů někam jinam, což při balancování na hraně mrakodrapu nekončí vždycky dobře. Každopádně levely v poslední třetině mě tak nějak chytly nejvíce, možná právě proto, že jsem začal mít už trochu problém a nebylo to jako horký nůž máslem.

Někteří závěreční bossové (a že je minimálně jeden boss na jeden level) už byli na mě trochu moc, zejména ten předposlední, kdy jsem ho upižlal s jedním health a vítězoslavně se dostal do dalšího levelu. Jenomže tahle hra to dělá většinou tak, že hned na začátku dalšího levelu na vás útočí horda nepřátel a s jedním health to opravdu nešlo. Když umřete, obnoví vás to na začátku kola s tím počtem health, které jste měli poprvé, takže není šance se z toho dostat.

Zejména ke konci mě taky hra vyhazovala do windows skoro každou minutu. Na začátku se tak nedělo. Tak nevím, jestli postupem hrou je to pro program už příliš mnoho chroustání a čím je člověk dál, tím míň to dává. Každopádně jsem rád, že jsem to už dohrál, protože další level by už asi ani nešel dohrát (během zabíjení závěrečného bosse mě to vyhodilo cca 30 krát).

Tahle hra mě štve hlavně proto, že je to takový předobraz toho, jak se "budou" dělat hry v dalším desetiletí. Devadesátá léta byla ve 3D střílečkách symbolem nejrychlejšího rozvoje, nápadů, úžasného a složitého level designu, hráče nepodceňovala a hry neuzpůsobovala tomu, že je budou hrát desetileté děti, a tak nějak jsem si při hraní Slave Zero připadal.
+15
  • PC 65
Niektoré hry zaujmú príbehom, iné krásnou grafikou, do uší ladiacou hudbou alebo niečím originálnym, čo tu ešte nebolo. Slave Zero je tá najobyčajnejšia 3D strieľačka, akú som kedy hral (jún 2002) a napriek tomu na ňu spomínam aj dnes.

Nasadnete do mecha, vydáte sa do krabicoidných ulíc veľkomesta, kde na vás čakajú tupí nepriateľskí mechovia a ide sa do boja. Občas do vás búšia aj tančíky, ale čo také zmôže bodka na zemi proti kolosu, ktorý je aspoň 50x väčší ?

Je to tak obyčajné až je to dobré. Správna hra na odreagovanie, kde nie je nutné premýšľať, ale iba vystrieľať jeden zásobník za druhým a keď začne nudiť, tak ju proste vypnete. Nepríjemné je len to, že časom príde ten pocit, keď budete chcieť pokračovať ďalej a ani nebudete vedieť prečo. Mňa to bavilo aj vďaka vlastnému soundtracku od Kornu. Keď sa naštartovala Here to stay, tak ma to vedelo poriadne vyhecovať !
+12