The Binding of Isaac: Rebirth

Letos tomu bude už šest let, co chlapec Izák poprvé utekl před svou šílenou matkou do sklepa a pak ji zabil. Od té doby jeho hry prodaly miliony kopií na skoro všech platformách, které vás můžou napadnout, hráči u nich strávili stovky milionů hodin a youtuberům posloužila jako vhodný materiál na statistíce videí, na které dodnes statisíce diváků z nějakého důvodu koukají. To na hru, která se v první verzi prodávala za 5 dolarů, vyšla bez jakékoliv reklamy a její tvůrce Edmund McMillen ani nevěřil, že se zaplatí, není špatné, že?

Čím to ale je? Proč se zrovna hra o dítěti, co pláčem zabíjí mouchy, s grafikou jak z flashovky a s relativně vysokou obtížností, stala na poli indie her takovým gigantem? Proč jsem u její poslední inkarnace Rebirth strávil 390 hodin, koupil si všechna její DLC a vyzobal v ní všechny achievementy? Proč nejsem zdaleka jediný takhle postižený člověk a kolem BoI se i po šesti letech drží aktivní komunita?

Na první pohled to není úplně zřejmé. Střílíte do čtyř směrů, sbíráte předměty s kryptickými popisky, umíráte, ani nevíte proč, časem se horko těžko dobelháte k hlavnímu bossovi z intra, zabijete ho a je konec. Pak zjistíte, že se vám odemkla další kapitola a že v záložce Endings máte zamčených 20 dalších konců, tak hrajete dál a dál, odemykáte nové předměty, nové postavy, nová patra, zkoušíte, jak to dohromady všechno funguje... a během toho zapomenete, že základní gameplay vlastně není nic tak převratného, ale dál vás táhne ta touha po objevování.

Čím déle hrajete, tím méně začne být Isaac o prostém přežívání a tím více se před vámi otvírá skrytá metahra. Zjišťujete, jaké na první pohled absurdní kombinace předmětů vyhrávají hru (a naopak, které kombinace ji dokážou skoro zaručeně prohrát), jak vyždímat z každé místnosti maximum zdrojů, jak krást předměty, které byste si normálně měli složitě zasloužit, co vám dovoluje udělat ta stupidní mrtvá kočka, co vám sebe všechny srdce kromě jednoho... Naučíte se lámat hru ve svůj prospěch. A tam začíná ta pravá zábava, kdy se přestanete jen snažit vyhrát, ale budete se snažit vyhrát stylově.

K zábavě samozřejmě přispívá ohromné množství obsahu, které se v BoI skrz remake a DLC nashromáždilo. Jestli původní Isaac něčím trpěl (kromě zoufalého technického stavu a nevyváženosti), tak tím, že většina předmětů vám akorát nějak nabarvila vaše slzy a přidala vám plusové bodíky do nějakého statu. S tím je v Rebirthu konec. Je libo slzy ve tvaru rotujících mince, kolem které obíhají menší mince a probíhá mezi nimi elektřina? Obří laserová kola smrti? Záplavu kos, které procházejí zdmi a rozpadají se na menší kosy? Nebo chcete menší armádu démonů? A co předměty, které vám prohází předměty tak, že ani nebudete vědět, proč střílíte to, co střílíte? Chcete se změnit v mouchu, kočku, Cthulhu nebo houbu? Chcete bomby, co vybuchují v menší bomby, které vybuchují v proudy krve? Nudilo vás procházet stále ta stejná patra dokola? Dobrá zpráva, nejen, že každé patro má dvě alternativní verze s unikátními nepřáteli, ale pokud si věříte, můžete si pospíšit a najít speciální výzvy. A možná se vám i povede odemknout tu zlatou bránu v posledním patře, kdo ví? Nudilo vás hrát pořád za Isaaca, Isaaca s parukou (Maggy) a Isaaca s klapkou přes oko (Cain)? Co takhle nové postavy s kompletně unikátním stylem hraní, jako jsou ďáblíci Azazel a Apollyon, slepá Lilith nebo opravdové výzvy - duch Lost a socha Keeper?

To všechno je zabalené do unikátní tématiky, která v sobě kombinuje biblické, body horror a nerdí náměty. Grafický styl je naštěstí udělaný tak, aby vás nenutil přemýšlet nad tím, co vlastně jsou ty předměty, co sbíráte (u některých jako Harlequin Baby nebo Proptosis vážně doporučuju negooglit, byli jste varováni) nebo proč pásek a vařečka dávají bonus k rychlosti a místo toho se radovat, když konečně najdete rakovinu, jeden z nejlepších trinketů ve hře. Tenhle nesourodý mix překvapivě parádně funguje a dodává hře atmosféru, kterou jinde zaručeně nenajdete.

A to je Isaac. Je to zároveň prostá i komplexní hra. Je to hra na půl hodiny nebo na sto hodin. I tisíc, pokud chcete. Je odporná i roztomilá. Je těžká i jednoduchá. Je taková, jakou ji chcete mít. Stačí se jen vydat do sklepa. Jen si dejte pozor na sójové mléko.