Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Dovolte, abych vám pověděl menší a ne příliš vzrušující příběh o tom, kterak jsem se dlouho legendárnímu Kotoru úpěnlivě vyhýbal. Onen důvod tkví v jiné Star Wars hře, vydané ve stejném roce, kterou byla Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy. Jako jedenáctiletý fracek jsem si totiž nedovedl představit herní boj se světelnými meči bez všeho toho skákání, akrobatických kousků, měnění pozic, atd. Takže když mi jednou kámoš poprvé ukázal Kotor a já zjistil, že je to kolový systém a na nějakou rychlou akci mohu rovnou zapomenout, řekl jsem něco ve stylu: ,,Tyvole, tuhle hovadinu fakt hrát nehodlám!". Roky však míjely, moje mozkové buňky zmoudřely a já si během těch let všiml, že Kotor je oslavován jako jedno z nejlepších RPG všech dob. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dám šanci tomu svůj infantilní názor přehodnotit...

Po narativní stránce je ta hra vyloženým blahem, příběh chytne hráče za pačesy už od počátku, plus má velice pevnou strukturu, ve které nechybí ani pár plot twistů, díky kterým jsem hned věděl, proč je ta hra tak velebená pro svou storyline. Dopomáhají tomu samozřejmě i parťáci, na které jsem byl hodně zvědavý, přeci jenom jsme se nacházeli ve zlaté éře Bioware. Nejlepší jsou samozřejmě hlavní republikánští pardálové, bručoun Carth a vznešená Bastila (které jsem co nejdřív musel změnit barvu jejího meče z té příšerné žluté na modrou, jinak bych si musel vypíchnout oči. V barvách mečů jsem holt filmový konzervativec). Je to ale i tím, že hra je úmyslně staví do popředí, ovšem zachází s nimi znamenitě (Btw, sledovat rozpačitou Bastilu poté, co s ní hlavní postava flirtuje, je jedna z nejvíc cute věcí, co jsem ve hrách viděl). Líbila se mi ale i s dark side potýkající se kočička Juhani nebo sympaťák Jolee. Canderous na mě příliš velký dojem neudělal, obzvlášť protože furt mlel ty svoje válečné příhody, z čehož jsem často dostával PTSD ze Zaeeda z ME2. Mission a Zaalbar byli oba fajn, ale příliš toho nenamluvili. Celkově ale skvělá skupinka parťáků, která výborně doplňuje velice kvalitní a hezky odvyprávěný příběh. Jen je škoda, že mezi sebou moc nekecali, na Tarisu často klábosili Carth, Bastila a Mission, ale pak téměř vůbec. Možná má jediná větší výtka k příběhu je Bastily zrada. Nepůsobilo to moc uvěřitelně, obzvlášť vzhledem k jejímu silnému charakteru a vůli, které hra často prezentovala. Ale samozřejmě jsem ji přivedl zpátky na světlou stranu síly, to by tak hrálo!

Naprosto parádní jsou pak i mini hry ve formě zprvu frustrujícího, ale posléze velice zábavného pazzaku (jen škoda, že nikde nebyl žádný pořádný turnaj), nebo i swoop závodů. A velice oceňuji, že v určitých částech hra po hráčovi vyžadovala, aby taky zkusil zapojit mozek. Nutno dodat, že to ale také často dělala zábavnou formou.
Samotné levelování skillů a mocí je velice uspokojivé, i když mě občas štval poměrně šílený inventář, obzvlášť po nalezení nějakého toho datapadu. Atmosféra špičková, své na tom dělají i velice hezké lokace jednotlivých planet, které bylo radost prozkoumávat.

Mrzí mě ale, že hra se dost pohmoždila svou obtížností, s čímž souvisí možností ukládání kdykoliv a kdekoliv. A jakmile máte se svou postavou namaxovanou sílu jediské rychlosti, stává se z vás vyloženě nezastavitelný tank. I když je narativní stránka skvělá, s tou technickou jsem už měl problémy. V první řadě systém příkazů během bojů na mě působil dost těžkopádně, nemluvě o tom, že často postavy jen tak stály a cucaly si palec, i přestože levým tlačítkem myši horlivě klikám na nepřítele, aby s ním něco udělaly. A ani nebudu počítat, kolikrát jsem uvízl mezi slepou uličkou a svými parťáky, přes které by se v tu chvíli nedostal ani parní válec. Co se týče hudby, je to snad poprvé, co mě hudba mého jinak velmi oblíbeného Jeremy Soula zanechala chladným. Až na Manaan a hlavní theme při tvorbě postavy jsem tam nenašel jediný track, který by se mi alespoň trochu líbil. Oh well, všechno je jednou poprvé...

Celkově ale skvělý herní zážitek, který bohužel hodně sráží ty technické lapálie a nedoladěná obtížnost. A musím to někdy zkusit za tu temnou stranu. Jak jsem teď hrál za avatara Mirka Dušína, mám z toho úplně husí kůži. Příště půjde na řadu Dlouhé Bidlo!

Pro: Příběh, parťáci, mini hry, atmosféra

Proti: obtížnost, soubojový systém, inventář

+40
  • PC 85
Star Wars universum jsem měla vždy ráda, ale pouze ráda. Filmy, seriály, novely, komiksy... to všechno bylo fajn, ale nikdy jsem si k tomuto světu nevytvořila tak silné a osobní pouto jako k jiným fiktivním světům. O kotoru jsem slýchala chválu už léta a můžu říct, že oprávněně. Tato hra mě totiž do světa Star Wars vtáhla právě tím způsobem, který se ničemu jinému předtím nepodařil.

Když jsem si hru kupovala a viděla na Steamu obrázky z ní, říkala jsem si, že to vypadá úplně strašně a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Opak byl ale pravdou. Na nezvyklý combat jsem si za chvíli zvykla a problémy jsem s ním více méně neměla, i když byl občas dost frustrující když postavy nedělaly to, co měly.

Jednotlivé planety se docela výrazně lišily v zábavnosti, nejméně mě bavil celkově asi Manaan (i když samotná cesta k místní Star map byla fajn) a nejvíce Korriban.
Postavy byly všechny skvělé a oblíbila jsem si je, dokonce i Cartha o kterém jsem předpokládala že to bude ten nudný člověk co je hned od začátku ve vašem týmu, něco jako Kaidan z Mass Effectu se kterým i sdílí dabéra. Mými favoritkami ovšem byly Mission a Juhani.

Jestli mě něco docela zklamalo tak to bylo to, že když člověk hraje za ženskou verzi hlavní postavy, jde hodně vidět že ten příběh byl napsaný pro protagonistu mužského. U již výše zmiňovaného Mass effectu jsem hrála za FemShep a na příběh to nemělo žádný negativní vliv. Měla jsem pocit, že do toho příběhu patří a pomalu si ani neumím představit hrát za BroShepa. Tady to tak nebylo. Měla jsem neustále pocit, že moje postava tam prostě nepasuje. Nepomohl tomu fakt, že všechno nasvědčovalo tomu, že hra vyloženě chce abych měla romanci s Bastilou, ale ono to jaksi nejde.

Tohle spolu s otravným inventářem a hromadou bugů, které se ovšem daly většinou jednoduše vyřešit, jsou si jediné takové hlavní věci, které bych hře vytkla.
Příběh byl jinak naprosto úžasný, k němu nemám nic než chválu. Soundtrack mě obecně nijak zásadně nenadchl, jediný, který podle mě stojí za zmíňku je ta krásná pohádková hudba co hraje při prozkoumávání Dantooinu.

Už nevím, co dál k tomu říct. Hra je to i po těch letech skvělá a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Pro: příběh, postavy, lokace, atmosféra, světlá/temná strana síly, minihry

Proti: nepřehledný inventář, nemožnost romance Bastily jako žena, bugy

+38 +39 −1
  • PC 95
Osobně světu Star Wars příliš neholduji, ale jeho provedení ve hře Knights of the Old Republic se mi zalíbilo. Děj posunutý o čtyři tisíce let před filmovou sérii pro mě znamená skvělou zprávu, že s jejím příběhem není KOTOR nijak spjat. Díky tomu, že si hra na rozdíl od filmu může dovolit pronikat více do hloubky (a tato hra tak skutečně činí), předvádí KOTOR svět Star Wars bez věcí, které mi na něm vždy tak vadily nebo jim konečně dává nějaký smysl.
Jedná se o perfektní RPG-čko nabízející plnými hrstmi vše, co má taková hra mít. Úžasný příběh, hromady propracovaných dialogů, postavy nepostrádající vlastní charakter, různé možnosti řešení úkolů, ...
A kromě spousty dalšího pro mě KOTOR vyniká nejlepším role playingem za zápornou postavu ze všech her. Průchod celou hrou za temnou stranu je působivý. Škála možností se neomezuje na obvyklé zabíjení a hrabání peněz, ale nabízí i skutky důmyslné manipulace a zlé samy pro sebe, kdy jsem se s chutí zřeknul finanční odměny, abych se pobavil nad další sviňárnou, kterou mi hra umožnila provést. Jednou do takové míry, že i mně(!) lehce zatrnulo.
+34
  • PC 90
KOTOR, kterak Maugh objevil chybějící článek mezi Neverwinter Nights a Mass Effectem. A že je tento článek dosti zásadní.

Popravdě jsem nad Star wars universem zlomil hůl, stalo se tak s příchodem druhé epizody - Klony útočí. Degradovala forma rytířů Jedi a vše se začalo točit jen kolem efektů. KOTOR způsobil, že asi některým produktům dám šanci znovu.

Příběh je atraktivně dávkován a hra nabízí docela solidní dávku planet, které krásně navozují atmosféru původní trilogie. A je to hodně fajn. Rozdělení tříd, bohatá paleta schopnosti a kvanta úkolů - až se dostávám k tomu, že první KOTOR solidně předstihuje mnohem mladší Mass Effect. Ale byla to opravdu nádhera, poprvé vstoupit na Ebon Hawk a říct si: "tak toto je prazáklad Normandie".

Je tu mnoho rozhodování, mnoho zapletek ale také docela dost bugů. Je také fakt, že některé lokality oplývájí nekonečným chozením a otravnými monstry.
Celkově se ale jedná o kvalitní rpg, s bohatými možnostmi a charaktery. No a co se týká bojového systému, či využití spoludružiníků, nechápu proč v ME nebyl použít úplně stejný, funkční systém - né jen jeho zmrzačená verze. Pro mně by bylo absolutně ideální KOTORovské jádro v kabátku Mass Effect

Pro: Zelený oboustranný meč. Možnost zmasakrovat velké množství Sithů

Proti: Zabugovanost, KOTOR narušil moje vnímání prvního ME

+29
  • PC 100
V rámci jistého oživení fenoménu Star Wars novou trilogií, cítím povinnost napsat komentář na hru, která je z tohoto univerza nejen mou nejoblíbenější ale zároveň se staví do čela mnoha mých žebříčků. Prožil jsem si s ní totiž hned několik „poprvé“. Prvky, které již měly hry předtím, ale mě byly představeny teprve KOTORem.

První poprvé: společníci

Nehrál jsem staré izometrické RPG hry a tak moje první překvapení bylo budování vztahů s mými společníky. To byl ten moment, kdy se pro mě Bioware stali tvůrci číslo 1 a drželi si ten status až… no v podstatě možná z nostalgie si jej drží stále, jen si to nechci přiznat. Ale sper to ďas, přiznávám. Ta hra ve mně probudila empatii, dozvěděl jsem se, že nejsem schopen páchat zlo a to ani ve hrách. Pasáže kdy se setkávám s arogantní Bastilou, která časem měkne a stává se ze vztahu k ní regulérní romance, která definuje konec hry. No z dnešního pohledu strašně povrchní, jednoduché a hloupé (asi jako Anakinovo dvoření Padmé) ale ono to prostě funguje. To je můj numero uno moment herní historie. Mezi čestná místa bych také zařadil lámání Juhani ke světlé straně, plačku Cartha (používaného charakteru ve všech následujících hrách od Bioware), cynického HK-47, kterého si stejně nedokážu pořádně užít, protože nemám to srdce nechat mou starou dobrou bandu v lodi. To jsou ty časy kdy Bioware psali postavy, se kterými jste chtěli hrát a ne postavy, kde uvažujete, která z nich vás irituje míň (DA:I).

Druhé, třetí a čtvrté poprvé: volby, světlá/temná strana, charisma

Ano, nehrál jsem předtím ani žádnou hru, která jaksik umožňovalo vícero řešení, vážně ani v těch nejmenších náznacích a když mi kamarád vyprávěl, jak si může hráč vybrat, jestli místnost vystřílí, zaplynuje nebo přetíží obvody a zelektrizuje, měl jsem v hlavě jen jedinou myšlenku „zas kecá blbec, vytahuje se, to takhle být nemůže, jak by to udělali?“ KOTOR mě mnohokrát nechal zírat na dění na obrazovce s ústy dokořán a volba (včetně té závěrečné) mezi světlou a temnou stranou byly něco neskutečně úžasného. Nutilo mě to hrát znovu, ač díky mé povaze stále stejně. A navíc poprvé jsem se setkal s charismatem ve hře a ty pocity, kdy se mi podařilo někoho ukecat… dnes to zní humorně, lidi co hráli ty promakané RPG to berou jako samozřejmost a novodobí hráči nechápou k čemu je to dobré, když pif pif je větší legrace.

Několik dalších poprvé patří menším věcem (jako skládání světelného meče, volné lítání mezi planetami, chuť objevovat každý hloupý dům, také dabing všech postav byl na úrovni) a tak tím popisováním skončím, ono hráči co hráli, stejně vědí, a nových lidí, co to teprve hrát budou, už moc nebude.

Hra je na pomezí dvou různých směrů kudy se hry vydávají. Jsou v ní prvky z daleko větvenějších izometrických RPGček, ale postrádají hloubku, zároveň to vše vypadá graficky pěkně a hraje se to příjemně, avšak k dokonalosti také mnoho chybí, protože engine je prostě špatný. Tím ale vznikla hra na pomezí, která funguje skrz drobné nedostatky výborně a obstojí v dnešní době tak i tak.

Ono je lehké říct, že to byly zlaté časy kdy Bioware ještě uměli, ale nedokážu s čistým srdcem vyloučit, že se mi ten jejich mustr jen ohrál, příběh a postavy zevšedněli a romance se mnou už nedělají to, co kdysi. Hrát třeba některé novější tituly dřív než KOTOR, hodnotil bych jinak. Troufám si ale tvrdit, že ne. Vždyť Bastila…

Pro: příběh, postavy, dabing, volby, mnoho pro mě prvotních zkušeností

Proti: podobný zážitek už podruhé nezažiji, u žádné hry co vyjde

+27
  • PC 95
Herní výzva 2021 - Okna vesmíru dokořán

Tak tohle byla parádní záležitost. Ano, rovnou přiznávám, že jsem fanboy Bioware a Star Wars si rád pustím, ačkoliv se neřadím mezi ty hardcore fanoušci. Nicméně tahle hra by nejspíš byla dobrá i bez toho všeho Star Wars okolo, ačkoliv i právě to tomu dodává vynikající fan servis. 

Především svět je vynikající. Jednotlivé lokace jsou různorodé, nabízí tak akorát věcí k tomu, aby vás na několik hodin zabavili, ale zároveň neubili nudou. Každá lokace je jiná, ale všechny mají jednoho společného jmenovatele. Mají své ČARO! Kupodivu nejméně atraktivní je hned první větší lokace - Taris. Je to takové to klasické sci-fi město, které toho vlastně moc nenabídne. Ale pak to přijde - Dantooine, Tatooine, Kashyyk (můj favorit), Manaan, Korriban... Jednoduše jsem si přišel, jak vesmírný cestovatel a zachránce celého vesmíru.

Tomu samozřejmě napomáhá i vynikající příběh. Jasný, je to klasické Star Wars klišé, nic, co bychom už neznali, ale jak nám to scénáristé podali, jak nás dokázali do světa vtáhnout a jaký přinesli hráčům pohoňku v podobě skvěle vystižené SW atmosféry, to je to kouzlo. Další věc je, že tu snad není špatná postava. Každý jednotlivý charakter je zajímavý, ale vždy jiným způsobem. Žádná postava mě vyloženě neštvala, ba naopak, všechny mě zajímali a měl jsem neskonalou touhu se o nich dozvídat víc a víc, tudíž jsem si velmi užíval jednotlivé dialogy.

Jednotlivé questy jsou skvělé, do toho tu je spousta side questů, vtipných setkání, řešení záhada a kdo by se chtěl zabavit i něčím jiným, než neustálým pomáháním, tak si může zahrát jednoduchý, ale poměrně chytlavý Pazaak. Jsou tu tři minihry, žádná z nich není bůhví jak promakaná, ale všechny tři splňují příjemným oddych od klasického rpgování. Jednoduché, ale chytlavé, hráče neudusí, ale naopak mu zpříjemní celkový herní zážitek.

Mohl bych tu chválit v podstatě všechno, ať už vynikající soundtrack, velmi vyvážené a taktické souboje, které nabízí poměrně velkou variabilitu (například já jsem finální souboj urval na pokládání min, což asi nebude úplně nejklasičtější postup). Případně třeba vztahy mezi jednotlivými postavami, které interagují, na což jsme u Bioware zvyklý a zde to funguje taktéž. Určitě bych dodal ještě samotná dabing, především neanglicky hovořících postav, takováto maličkost dokáže velmi potěšit.

Pár menších výtek bych asi našel. Bez módů by hra neměla úplně ten nejlepší vizuál, ale s módy působí stále velmi dobře. Poměrně často jsem se seknul někde o pixel, případně mi často po soubojích přestali postavy reagovat a musel jsem mezi nimi přepínat či reloadovat, ale všechno to v celkovém zážitku byly marginálie.

Za mě prostě velká spokojenost. Ještě bych dodal koment v rámci výzva. Vesmírné scenérie a souboje tu jsou výborné, lehké bitvy přímo ve vesmíru také potěšily, no a samotný vstup do hyperprostoru, to už je je všem známý adrenalin. Výborná volba do letošní výzvy.

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, soundtrack, dabing, minihry, rozmanitost, vyváženost, klasická precizní Bioware práce

Proti: pixelové záseky, inventář

+27
  • PC 80
KOTOR 1 byla má první patřičně ukecaná hra, kterou jsem dohrál v angličtině. Měl jsem z toho strach, ale nakonec jsem na sebe byl hrozně pyšný, jak jsem rozuměl víceméně všemu (až na řešení vraždy na Dantooine, ale to bylo dáno tím, že mě daný quest moc nebavil, tak jsem ho víceméně proklikal).

Dále je to za mě (mimo KOTOR 2 a Jade Empire) poslední opravdu dobrá hra od BioWare.

Vzpomínám si, jak jsem si myslel, že to bude jakési pokračování Jedi Academy, takže jsem byl namlsaný na spoustu nových komb, akční gameplay a vylepšený soubojový systém… abych po pár minutách hraní tutorialu smutně vystřízlivěl. Na druhou stranu pauzovací souboje jsem znal už z Baldurs Gate a Newerwintera, takže jsem tu byl během chvíle opět jako doma.

Musím říct, že dvojku mám pro její „dospělejší“ přístup o mnoho raději. První díl je klasická přímočará Star Wars pohádka, kde se lidé (a další rasy) poněkud nekomplikovaně dělí na dobré a zlé. Na druhou stranu můžete hrát za Temnou stranu (pun intended) a občas můžete páchat docela slušná zvěrstva (např. donutit Zaalbara zabít Mission, muhahaha!)…

Příběh je tedy pohádkově standardní, i když mě při prvním hraní samozřejmě ono „No… I am Revan!“ odrovnalo. Současného hráče ale myslím kdovíjak na zadek neposadí.

Parťáky jsem měl rád víceméně všechny, hlavně Cartha. Vím, že je to takový Classic Generic Default Dude, kterých mají Bioware scénáristi plný šuplík, ale když mně ty jeho ironické hlášky, nedůvěra a traumata spojená se zradou a problémy se synem hrozně baví (a to i dnes). Dál samozřejmě nesmím opomenout HK-47, který je hláškama někde úplně jinde a Bastillu, do které jsem byl při prvním hraní platonicky zamilovaný. Jolee Bindo mi přišel jako přemoudřelý dědek, zato dnes ho trochu ocenit dokážu – vnáší do hry jako jeden z mála ty „šedé“ prvky, kterých je dvojka plná (byť mi přišlo, že si ve svých názorech občas protiřečí, jakože vám na jednu stranu říká „Dělej si co chceš, mysli sám za sebe, já ti žádný kodex vnucovat nebudu,“ aby vám pak vyčítal, že jste udělali nějakou temnou hnusárnu…). Jen je škoda, že si autoři trochu nepohlídali užitečnost postav.

Nemá totiž moc smysl tahat s sebou někoho, kdo neumí používat světelné meče a Sílu. Všechny takové postavy mají tendenci v boji velmi brzy umírat a jelikož se se Sithy potýkáte opravdu často, většinou si blastery/vibročepele proti světelným mečům prostě neškrtnou. Na druhou stranu je hra tak lehká (i na těžkou obtížnost), že to zase tak moc nevadí. Ve dvojce už tohle bylo trošku ošetřeno jistými perky, díky kterým i blastery dokázaly pěkně zatopit.

Taky je zde přítomen klasický problém s inventářem a několikamilionovou inflací zbytečnými věcmi. Stejně jsem ale každičký plastic cylinder poctivě vybíral…

A ještě mě mrzelo, že se po zjištění, že jste Revan, nemůžete vrátit na Korriban a nějak s touhle informací naložit. Škoda.

Některé lokality a hudba mě uchvátily i dnes, po X letech – zejména vodní Manaan, klidný Dantoiine nebo i počáteční lesklý Taris. Kashyyyk mě bavil ze všeho asi nejméně, stejně tak jako finální planeta a Star Forge. Tam už to bylo zbytečně moc akční, ale jak je hra lehká, tak to odsýpá docela rychle.

Úkoly mi přišly standardní (na poměry Bioware), některé mi ale v paměti zůstaly (černá pasažérka na lodi a učení se jejímu jazyku, nájemné vraždy na různých planetách, vyšetřování zabití na Dantooine, doručení tajemné bedny…).

Taky potěší pár miniher – závody kluzáků, střílení stíhaček a hlavně Pazaaak. S Pazaakem si člověk (pokud chce) může užít hodně zábavy, dá se hrát snad na každé planetě, přičemž nejlepší samozřejmě je, když hrajete o peníze a přímo v kantýně, takže vám do toho hraje patřičná hudba…

Letos jsem si dal radši jedničku, protože vždycky rád hraju za klaďase a první díl má pořád tu schopnost uspokojit můj smysl pro spravedlnost, jakože všechno vyřeším, všem pomůžu, všechno napravím a můžu se tak dočkat skutečně šťastného konce (který dvojka neguje).

A přesně to jsem teďkonc potřeboval :)

Herní výzva 2023 - Karbaník (HC)
+25
  • PC 95
Prostě nádherná, NÁDHERNÁ hra, silné postavy, hutný příběh a jeden z mých nejsilnějších herních zážitků..

Co dodat - všechno už určitě bylo zmíněno okolo. Já zmíním, že Kotor byl jedna z mála her, kde příběh nebyl jen epicky podaný, ale sám za něco stál (od té doby si nepamatuju, že by ho nějaká hra překonala - Bioware už bohužel určitě ne), Kotor přišel první s "planetovým" systémem, který dával smysl a byl dobře zpracovaný (já osobně jim ten level scaling sežral i s navijákem a došlo mi to až po dohrání). Možnost navštívit staré známé světy (Tatooine) byla doplněna impozantními novými (Manaan). RPG prvky byly celkem jednoduché a srozumitelné, souboje sice snadné, ale krásně rozanimované, dávaly možnost použití spousty schopností a na konci se člověk díky nabušené postavě skutečně cítil jako mocný Jedi. Přidejte mezihry, které hráči dávali další motivaci se snažit, makat, dokud nedojedu ten poslední závod na Manaanu a nestanu se šampionem.:) A celkově prostě ta radost z objevování.

A ATMOSFÉRA? Totální - přemístil jsem se do světa Star Wars. Dodnes vzpomínám, že mi občas stačilo jen tak stát a...třeba koukat jak zpoza futuristických budov odlétají transportní lodě ze starportu na Tarisu směrem k ohnivé obloze (v té době bombastický pohled) nebo jen sledovat vlnění trávy na loukách Dantooinu za pobrnkávání příjemné hudby - nemluvě o tom, když zazní krásné teskné téma Dvou sluncí při animaci přistání tamtéž...a už jsem tekl po zemi...

Bioware tady prostě dokázali vzít oblíbený a slavný vesmír a udělat precizní dílo, které předčí skoro vše, co v něm kdy bylo vytvořeno.

Pro: děj, atmosféra, charaktery, možnosti volby, spousta úkolů, rozmanité planety, minihry, Star Wars

Proti: konzoloidní interface (überstrašný inventář...ale stejně mi to nevadilo)

+23 +26 −3
  • PC 80
Dohánění restů je přesně to, co si v dnešní době se svým aktuálním počítačovým vybavením mohu dovolit. No a tak jsem neváhal a pustil se do hry, která se mi ostudně vyhýbala dlouhé roky. A to i přesto, že Star Wars mám rád a vesmír mě taktéž ve hrách dost přitahuje.

Samozřejmě jsem si nekladl žádné grafické nároky, protože jinak bych hru nejspíš ani nezapnul a následně jsem jí tedy zapnul, abych se nechal pohltit velice dobrým příběhem, perfektním RPG zpracováním a jednoduše řečeno...skvělým nápadem, který měl svoje silné, ale i slabé stránky.

Abych to upřesnil. Během první hodiny hraní jsem pochopil, že tohle nebude hra na pár hodin. RPG systém hlavní postavy, ale i různých přicmrndávačů byl velice objemný. Na druhou stranu dost nepřehledný. Největší problém vidím v inventáři, který mě vysloveně rozčiloval. Byl nejenom nepřehledný, ale také mi ve hře přišel absolutně zbytečný. Přiznám se, že byly momenty, kdy mi vysloveně vadilo se v něm hrabat a tak jsem se ho snažil stranit, co to jenom šlo. A šlo to!

Na druhou stranu se mi hrozně zalíbil nápad cestování z jedné planety na druhou, kde každá si na Vás připravila nějaké příběhy, postavy, prostředí. Mělo to nápad, ale myslím si, že poslední planetu bych klidně i v rámci délky celé hry klidně vynechal. Každopádně tam byla a já musím tvůrcům dát za pravdu, že i přesto dokázala být naprosto odlišná od všech ostatních a tudíž originální.

Dobré je také to, že Vy sám se můžete rozhodnout k jaké straně se přikloníte. Zda-li ke světlé nebo k temné straně a to samozřejmě za Vás budou rozhodovat zvolené odpovědi v rozhovorech, proto je tedy třeba každou postavu řádně sledovat a dávat pozor na to, jak reagujete a na co odpovídáte.

Tahle hra není ale jenom přímočaře akční RPG. Zahrál jsem si, a moc rád, Pazaak, který jsem ze začátku nechápal a jakmile jsem ho pochopil, okamžitě mě pohltil. Také si tu člověk ale zalítá v kluzácích a i když je to závod vcelku primitivní na ovládání, je to pořád příjemné zpestření celé hry.

Naprosto chápu celkové hodnocení této hry. Osobně nicméně musím říct, že v posledních hodinách hraní už jsem tak nějak chtěl konec. To je ale subjektivní pocit, který se mi děje snad u každé hry, které se za krátkou dobu přejím. Na druhou stranu jsem si s touhle hrou užil docela dlouhý čas a musím říct, že nebyl promarněný. No, a to je, myslím si, to nejdůležitější. Misi tedy tato hra u mě splnila na slušných 80 procent.

Pro: Prostředí, planety, postavy, pazaak, nejednotvárnost, zvolení světlé a temné strany

Proti: Zbytečně natahované, inventář

+21 +24 −3
  • PC 100
Takto má vypadat hra. Absolutně brilantní vtažení do příběhu, atmosféra na každém kroku doslova dechberoucí, krásná muzika, skvělý příběh, propracované vedlejší postavy, vynikající gameplay, volnost a nelinearita, která je zvládnuta na jedničku s hvězdičkou.

Nejsem příliš velký hráč RPGček, ale tohle bych si zahrál vždycky.

Pro: příběh, grafika, muzika, atmosféra, vedlejší postavy, gameplay, nelinearita

Proti: velký kulový - tahle hra proti nemá

+19 +23 −4
  • PC 80
KotOR se pyšní jedním z mála opravdu dobrých herních příběhů. Postupné zasvěcování do Řádu Jedi a odkrývání vlastní minulosti tvoří psychologické pozadí ústřednímu dramatu, v němž musí hlavní hrdina znova promyslet otázku, která způsobila současný galaktický rozvrat a kolem níž se celá hra točí, totiž jestli bylo vyslání Rytířů Jedi na pomoc hraničním světům ve válce proti Mandalorianům správné, nebo nikoli. Hráč cestuje galaxii, prozkoumává výtečně navržené světy a setkává se se zástupci různých stran konfliktu, kteří mají na situaci svůj vlastní názor, logický, ale pořád omezený úhlem pohledu té jedné strany. Jednoznačné odpovědi k dispozici nejsou.

Svět Star Wars je zde temnější a nejednoznačnější než v Lucasově hexalogii, přesto má mnoho úkolů žel jen dvě krajní řešení, která neskýtají možnost pro vlastní cestu, o to cennější je ovšem několik výjimek, u nichž dochází i k zmatení pojmů Dobra a Zla, které jsou nejen těžko určitelné, ale morálně správné rozhodnutí může Dobrou stranu i poškodit. Každopádně kromě klasických výplňových questů jsou zde úkoly náležející ke špičce RPG žánru.

Přes svou hloubku je KotOR stále spíš akčním RPG a podstatnou roli v něm hrají souboje, jež ovšem představují jeho hlavní nedostatek. Jednotlivá povolání jsou nevyvážená, souboje primitivní, AI zúčastněných chabá a jejich množství občas ubíjející. Systém d20 má potenciál, hra jej však důkladně nevyužívá a jelikož jsou zde souboje důležité, jejich nepropracovanost vynikne o to víc.

Pro: příběh; lokace; herní svět

Proti: souboje; přílišná černobílost; místy ovládání

+19
  • PC 95
Pokud bych měl říct, která hra ze světa Star Wars univerza, na mně měla formativní vliv, který přesáhl za hranici běžné zábavy, jmenoval bych právě Rytíře staré republiky a jejich výtečné, ač v mnoha ohledech nešťastné pokračování.  

Byla to právě tato hra, které vděčím za poznání, že svět Star Wars je mnohem komplexnější a promyšlenější, než jen (tou dobou) šestice celovečerních filmů a her (ano, Kyle… TYS ten, kdo ukradl plány Hvězdy smrti a vždy budeš), které se prakticky všechny točí kolem Skywalkerovy éry. Právě tento titul mi ukázal, jak je historie předaleké galaxie letitá, fascinující a promyšlená. Díky tomu zaujímá tato hra v mém srdci zvláštní místo a já se k ní čas od času rád s láskou vrátím. A to nejen kvůli citovému poutu, ale především proto, abych si znovu prošel jejím úžasným dobrodružstvím, které navozuje přesně tu hvězdně válečnou atmosféru, která na mně v dnešní době už prostě nefunguje.  

Byť je hra příkladem toho nejlepšího, co bylo pro Star Wars univerzum vytvořeno, neznamená to, že by nebyla bez chyb. Má jich více než dost a čím je starší, tím markantněji jsou její nedostatky znatelné. S každou další iterací na ní oněch chyb nalézám více a více. Především… hra nezestárla zrovna s grácií. Když jsem si jí po nějakých pěti letech znovu rozehrál, měl jsem vtíravý pocit, že hraji nízkorozpočtovou mobilní hru. To není samozřejmě relevantní výtka vzhledem k roku vzniku. Jde o pouhé konstatování, které by případné nové hráče nemělo od hry odrazovat. Skutečné problémy se projevují v průběhu hraní. Jedním z těch nejnepříjemnějších a často se opakujících, zejména v těsných interiérech, je opravdu špatný pathfinding vašich spolubojovníků. KotORy už v této hře pracují s klasickým biowaráckým schématem družiny a její správy. A sice hlavní postava plus dva doprovodní sidekickové po jejím boku a zbytek hrdinské bandy dlí v bezpečném zázemí. Kdo hrál Mass Effect, už je doma. Výběr členů lze libovolně měnit i přímo „v poli“, pokud se nenalézáte ve speciální lokaci, která tento dálkový výběr zakazuje. Pro použitý Odyssey engine ale představují i dva parťáci často nepřekonatelnou výzvu. Vaši kamarádi se rádi ztrácí a zasekávají v úzkých a spletitých chodbách (a že jich ve hře je!), někdy si snaží zkrátit cestu tím, že nabíhají do zdi, čímž se zaseknou na místě úplně, jindy samovolně doskakují na dávno prošlé lokace – to se stává hlavně při bojové pauze, když zadáváte jednotlivým členům party samostatné rozkazy. Jsou z toho potom nepříjemné a nebezpečné situace, kdy se octnete sami před smrtícím protivníkem, protože vaši dva spolubojovníci se znenadání octnou na jiných souřadnicích a aby mohli zasáhnout do boje, musí k místě potyčky poctivě a zdlouhavě doběhnout. Pokud totiž hrajete na nejtěžší obtížnost, jak to flagelantsky dělám já, jsou boje krátké a o výsledku bitev často rozhodují zlomky sekund. Pokud nemáte parťáky k dispozici už v prvních okamžicích a jste nuceni na ně čekat, většinou to znamená smrt. Méně závažné, ale o to otravnější situace nastávají, když se jeden z parťáků zasekne vprostřed lokace, vy si toho nevšimnete a chcete projít do další lokace. Hra vás zastaví a suše oznámí, že nejste všichni pohromadě a neprojdete dál dříve, dokud nebudete všichni v kupě. V onen okamžik nastává povzdech a otravná cesta zpět, abyste svou zatoulanou ovečku našli a jako pejska jí dovlekli k východu. Často se musíte vrátit opravdu o HODNĚ zpět, aby se vám to povedlo. To, jak něco takového dokáže zkazit požitek z hratelnosti, asi nemusím zdůrazňovat. Někdy se stane i to, že chcete prohledat nějakou bednu s kořistí, vaše postava k ní běží, ale už jí neotevře, zasekne se o neviditelnou překážku. Ať to zkoušíte, jak to zkoušíte, prostě se vám to nepodaří. To se naštěstí stává ojediněle, ale stává se to. Především ke konci hry. Inventář není zrovna ukázkou přehlednosti. Práce s ním je neohrabaná a při větším počtu (naštěstí je neomezený) předmětů mnohdy zdlouhavá. Neduhy projeví sem tam i interface, kdy s radostí například zamrzne kurzor, nejde zvolit vybraná dialogová možnost, nebo se po smrti celé skupiny a následném vhození zpět do hlavního menu nemůžete proklikat k nabídce uložených pozic. Většinou stačí kliknout pravým myšítkem, někdy to vyřeší až Alt+Tab. Buď jak buď… je to nepopsatelně otravné. Poslední nepříjemností je, že hra má v oblibě padat mnohem častěji, než by byla přijatelná míra.  

Ryze subjektivní rovinou je potom samotný design světa a příběhu. Oba aspekty mi v určitých chvílích přišly značně nevyvážené co se kvality a zábavnosti týče. Úvodní uzavřená lokace na Tarisu vás do hry vtáhne a poskytuje dostatek motivace k dalšímu postupu. Naproti tomu třeba Kashyyyk mne nudil od začátku do konce. Nejen že design planety mi přišel skoro až odfláknutý, památnou není ani zdejší zápletka a charaktery kolem ní. Vždy mám radost, když z této planety, plné Žvejkalů, mohu zase odletět. Dostatečná odměna za nezáživný průchod Kashyyyku se ale přeci jen dostaví v podobě přibrání Joleeho Binda do vaší party. Rovněž Tatooine, který je skutečně ikonickou planetou, mohl být udělán trochu více promyšleněji. Příběh kolem Písečných lidí jsem hltal s dychtivostí banthy, ale celkovému zážitku na planetě jako by stále něco chybělo. Pochopíte to třeba na Manaanu, který je tak promakanou lokací, že kvalitativně přímo kontrastuje třeba s oním nešťastným Kashyyykem. Sithská akademie na Korribanu je potom skutečnou lahůdkou – všechny ty zkazky o dávných a legendárních sithských lordech, mystické prostředí s nezaměnitelnou architekturou z nichž je cítit vliv a moc temné strany, unikátní artefakty, povalující se všude kolem… to JE přesně to, co dělá svět předaleké galaxie tak atraktivní.  

To vše by samo o sobě nemělo moc smysl, kdyby to nespojoval nějaký epický příběh s dobře napsanými charaktery. A i v tomto ohledu zde panuje ona nevyváženost, kde jedna část je absolutně skvělá a druhá nezáživná a skoro zbytečná. Příběhová zápletka je vám odrývána postupně, s patřičným napětím i zvraty. Co se ze začátku zdá jako další klasické tažení proti zlu, dosáhne až osudových rozměrů, kde se rozhoduje o osudu celé galaxie a i po několikerém opětovném dohrání to stále drnká na tu správnou strunku. Ústřední bossák je opravdu povedený – jeho hi-tech slavíkem modulovaný hlas zní přesně tak zlověstně, jak to máme ve hrách na hrdiny rádi. Horší to ale už je s tím, co Darth Malak povídá. Často jeho „zlé“ hlášky tak tlačí na pilu, aby bylo OPRAVDU zřejmé, že je zlý a zkažený, že to právě vzbuzuje spíše pobavený úsměv. Jako byste poslouchali nějaký céčkový klon bondovského arci-zlouna. Podobně prvoplánově působí váš milostný vztah s Bastilou a její „vyzrání“. Z namyšlené a arogantní fifleny se obratem stane skoro až matka Tereza se skromností buddhistického mnicha, která najednou sype z rukávu jedno jediské moudro za druhým a jen tak mezitím vás pozve na soukromý rozhovor v opuštěném ubikačním prostoru na vaší lodi, načež toho lituje a zaklíná se jakousi temnou stranou, nebo co. Milostný příběh tedy šustí papírem a znovu je to škoda, protože to šlo udělat přirozeněji. A že potenciál tam byl veliký. Kdo by odolal svodům medově libého hlasu Jennifer „Fall from Grace“ Hale?. Poněkud plochý je i zbytek celé vaší skvadry. Většina postav slouží jen k tomu, abyste je potkali, pomohli vyřešit jejich příběh a dále zůstane jejich charakterový vývoj trestuhodně nevyužitý. Nejvíce patrné je to třeba u Zaalbara ze kterého toho za celou dobu moc nevytáhnete, pokud se to netýká Kashyyyku. A ani o Kashyyyku toho Zaalbar moc nenavrčí. Skutečně zajímavým charakterem je, kupodivu, Canderous Ordo, který se ze začátku jeví jako typická sadistická mlátička bez mozku, ale pod vlivem jeho vzpomínek a dějovému posunu, dosahuje jeho charakter čím dál viditelnější katarze, která dospěje až k tomu, že úplně přehodnotí své dosavadní postoje. Canderous je tedy skutečně živoucí postavou a je škoda, že taková scénáristická péče nebyla věnovaná všem ostatním hrdinům. Kdo mi ale přirostl k srdci úplně nejvíce, byl beze sporu Jolee Bindo – jakmile jsem toho žoviálního staříka potkal, tahal jsem ho všude s sebou. Jeho hlášky jsou opravdu legrační a rozhovory s ním si vždy užívám a pořád mám na tváři úsměv. Jakkoliv je třeba výše vzpomínaný Zaalbar zapomenutelnou postavou, Jolee je jednou z nejlépe napsaných postav, se kterými jsem se ve hrách setkal, což krásně ilustruje tu nejednoznačnost, kterou hra oplývá. To se, ostatně, týká i volby temné/světlé strany.  

Hru mám několikrát dohranou za obě strany a je patrné, že pro temnou stranu není hra primárně koncipována, což je (opět) škoda. Vše je tu pojato velmi černobíle. Když hrajete za světlou stranu, jste ten typický neposkvrněný paladin v blyštivé zbroji (zde v hnědém rouchu), co bojuje proti bezpráví, odmítá odměny (grrr!), pomáhá chudým a ochraňuje slabé… proč ne? Budiž. Běda však, když se rozhodnete hrát za temnou stranu, tam to začne drhnout. Temná strana zde není vyvedena v celé své komplexnosti a rafinovanosti. Není plná intrik, mlžení, manipulace, svádění a přetvařování. Naopak všichni Sithové, potažmo vy sami, se tu chovají jako naprosto vymaštění psychopati: „Co mi za to dáš, když ti to donesu?“ „Tisíc kreditů.“ „Tady to máš…“ „Díky, DÍKY, ctihodný rytíři! Tady máš svých tisíc kreditů.“ „Jo, díky ti… a teď tě zabiju.“ „COŽE?! Ale proč?!“ „Se mi chce… a teď zemři!“.  

Abyste tedy „poctivě“ sloužili temné straně, jste nuceni se chovat jako iracionální hovada a to mě vůbec nebaví. Kdo četl jakoukoliv knížku ze světa Star Wars od čtivého Drew Karpyshyna, paradoxně hlavního scénáristy hry, bude rozumět tomu, proč zde hraní za temnou stranu působí tak parodicky.  

Jenomže… pořád jsme ve světě Star Wars a to pomyslné srdíčko je ze hry cítit i přes tu kopu ne úplně povedených, nebo nedotažených věcí. Veškerá kritika na technické, designérské i scénáristické nedostatky je postupně rozmělňována s tím, jak ve hře trávíte více a více času a směřujete k jejímu konci. Hra si vás postupně začne omotávat kolem prstu, načež si vás zcela podmaní. Tento proces započne již na samém začátku při tvorbě postavy - jakmile se spustí triumfalistická hudba, srdce mi vždy s náležitým pohnutím poskočí a já se už nemůžu dočkat opětovného dobrodružství. I po těch letech to na mně stále působí se stejnou silou, tak jako kdysi… Poslouchat vyprávění o legendárních Jediích/Sithech, slavných bitvách a válkách. Číst si o pádech dávno zaniklých imperií. Dozvídat se zajímavosti o mnoha rasách v galaxii, jejich domovských planetách a zvycích. Mít upřímnou radost ze svého prvního světelného meče, měnit v něm krystal, aby svítil vaší oblíbenou barvou a následně do něj shánět posilující krystaly, které mění jeho atributy. Stále se zlepšovat v soubojích a v používání Sil, kdy je vám s úspěchem navozován onen uspokojivý pocit, že se stáváte skutečně mocným mistrem… či lordem. Mohl bych tak pokračovat do nekonečna. Není to tedy nakonec tak, že forma vítězí nad obsahem? Slovy nejmenovaného stálého tajemníka: Ano i ne.  

Některé úkoly (převážně vedlejší), jsou tak dobře napsané, nebo zábavné, že se stanou nezapomenutelnými. Atmosféra některých lokací ve vás ještě nadlouho po dohrání zůstane rezonovat a možná se k těm místům budete ve vzpomínkách vracet a toužit je znovu navštívit, jak se to stává mně. Hra ve svém závěrečném dějství nabírá takovou gradaci, že mne mile překvapilo, jak moc jsem se jejím grand finále nechal znovu strhnout. Velmi k tomu dopomohou všechny ty ikonické zvuky a výtečná hudba od Jeremyho Soula, který dokonale ctí Williamsovy spektakulární motivy, ale jinak předvádí čistě svou, vážně povedenou, interpretaci, žádnou kopírku. A kdybyste se přeci jen při vaší pouti za záchranou galaxie toužili na chvíli zastavit a neřešit události kolem, možností k vyblbnutí tu je také dost: minihry se závodními kluzáky mi stále přijdou zábavné, některé logické hádanky jsou příjemným zpestřením jinak celkem přímočaré hratelnosti a takovou partičkou Pazaaku – modifikovanou variantou klasické Jednadvacet – nikdy nepohrdnu…  

Ne nadarmo patří tato hra, spolu s druhým dílem, k deseti mým vůbec nejoblíbenějším. Přes letitou kostrbatost a hranatost je zdejší svět sebevědomě ukotven v tom, jaký zážitek vám chce poskytnout – epickou cestu plnou dobrodružství v jednom nejvlivnějších vesmírů, který kdy lidská fantazie stvořila. A přesně to se této hře stále daří na výbornou. Nejde jí nemilovat.  

Nechť vás provází Síla!

Pro: Atmosferické a poutavé, zábavná hratelnost, radost ze zkoumání světa, mnoho památných okamžiků, skvěle zpracované univerzum

Proti: Technické, disignérské a scénaristiské nedotaženosti, neohrabaná práce s inventářem, častější pády hry, sem tam to opravdu hlasitě zašustí papírem, plochost některých charakterů, hloupá temná strana

+19
  • PC 95
Na Knights of the Old Republic především oceňuji, jak kreativním způsobem rozvinuli potenciál univerza. Star Wars jsou jedním z mých nejoblíbenějších fantasy světů a je jedině dobře, že se vývojáři rozhodli volně navázat právě na jeho nejlepší část, období dávné minulosti zpracované v legendární komiksové sérii Tales of the Jedi. K úžasnému prostředí potom připojili zábavný příběh s jedním naprosto bezchybným zvratem, promyšlené úkoly a kouzelná NPC. Některé pasáže, jako například celý pobyt na planetě Korriban, jsou letmým dotekem herní dokonalosti. Hra však bohužel nepostrádá ani negativa. Sráží ji poněkud slabší RPG systém a ke konci nebezpečně rostoucí důraz na boje. Navíc vedle pokračování, jakkoliv celkově horšího, působí atmosféra i celkové vyznění prvního dílu snad až příliš černobíle a přízemně. I tak však pro mě zůstává tím nejlepším, co Bioware kdy vytvořilo.
+17 +18 −1
  • PC 90
Překrásné lokace ve světě Star Wars, zajímavé postavy, pohádková atmosféra, poutavé minihry, světelné meče a jeden z největších dějových zvratů v herní historii. Povedené RPG, které sází hlavně na atmoféru.

Herní koncept není bůhvíjak propracovaný, ale funguje na výbornou. Alespoň tady, jeho protěžování do dalších her považuju za nešťastné, protže je to prostě všechno až moc na jedno brdo. To, že se stejný koncept opakuje v KotoR2 je pochopitelné. Že se docela stejně hrálo Jade Empire, s přihmouřenýma očima a skřípějícíma zubama budiž. V rádoby převratném Mass Effectu už to ale bylo vážně trapné.

Pro: lokace, postavy, pohádková star wars atmosféra, příběh

Proti: občas trochu překáží linearita a černobílost, ale nic hrozného

+16 +18 −2
  • PC 30
Po dlouhém přemýšlení, přemáhání a přesvědčování (tímto zdravím uživatele MIGtheDRAGONa:)), jsem se ke Kotoru přeci jen nakonec dokopal/byl dokopán a rozhodně toho nelituji.

Už zpočátku podotýkám, že nejsem žádný fanda StarWars, čili vyšší hodnocení na vrub SW universa ode mě rozhodně nečekejte.
Hra samotná se hraje vcelku fajn, i po technické stránce je ve všech směrech o co stát. Ať už co se týká grafického zpracování, kdy jsem chvílemi měl chuť se jen zastavit a kochat se prostředím, k čemuž mi navíc hrála uším lahodící mírná hudba. Stejně tak dokážu ocenit různorodost prostředí. Každá planeta má svůj osobitý styl a žádna není vyloženě nepovedená, ať už se proháníte po pouštní planetě Tatooine, nebo se jdete zchladit na oceánský Manaan, zkrátka každá je něčím jedinečná. Použitá pravidla D20 jsou taktéž vcelku fajn (pro „DaD“ pravidla (a jejich variace) mám vcelku slabost), ač jsou oproti DaD 3. edice, z nichž vycházejí, značně osekaná o množství dovedností, odborností, povolání, kouzel (zde označováno jako „Síla“).

Bohužel vše podkopává neuvěřitelné zjednodušování ve všech ohledech, ať už co se týká neuvěřitelně easy soubojů, které samy o sobě nejsou moc zábavné a ona jednoduchost je ještě více podkopává. Hrál jsem na obtížnost nejvyšší (Hard) a téměř po celou hru se ani trochu nezapotil, souboje jsem sledoval se znuděným výrazem na tváři (ač vizuálně jsou provedeny pěkně), vývoj postavy mě díky tomu přestal brzy bavit (proč se srát se statistikami, když každého sundáte bez problému), stejně tak jsem brzy přestal vnímat sbírané předměty a ani je neměl po čase chuť vylepšovat, poněvadž to prostě potřeba, díky obtížnosti, není. Stejně tak není potřeba sbírat a používat obrovské množství stimulantů a lékárniček, které jsem využil jen v minimu finálních soubojích. Vzhledem k tomu, že hra je poměrně akční (tj. soubojů je spousta), je to vcelku zásadní problém.

Rozhovory taktéž nejsou nic extra, většinou se jedná jen o takový „kvíz“, při němž vy kladete otázky a NPC na ně odpovídají. A to ani nemluvím o infantilní „černobílosti“, která vás provází celou hrou a díky níž jsou často rozhovory velmi slabomyslné. Docela mě zklamaly i interakce mezi postavami, zprvu se tvářily docela propracovaně, bohužel jak jsem rozčarován později zjistil, opak byl pravdou. Interakce mezi jednotlivými členy družiny byly minimální (v mém případě pouze 3 za celou hru) a interakce mezi hlavní postavou a NPC jsem si odbyl už po prolétnutí dvou prvních planet a po zbytek hry už postavy mlčely (resp. nebylo se jich na co ptát), škoda.

Příběh je docela kvalitní, byť podáním nic moc. Celá hra je pak taková nemastná neslaná.. prakticky téměř celou hru plníte jeden rozsáhlý quest ( hledání map k Starforge ) , což po chvíli omrzí... chybí mi tu zkrátka nějaká ta dynamika a zvraty.

Kotor alias kvalitní rpg?... možná, zábavné RPG?... určitě, ale rozhodně nechápu výkřiky typu „nejlepší/jedno z nejlepších RPG všech dob“, pro mě osobně je to jen jedna velká, méně záživná zjednodušenina starších pecek (Baldur’s Gate, Planescape:Torment, Fallout apod.)

Pro: D20 pravidla, Technické zpracování, Různorodost prostředí, Některé zábavné questy a snad i příběh.

Proti: Jednoduchost, Souboje, Dialogy, Černobílost, Linearita, Dynamika/zvraty.

+15 +23 −8
  • PC 95
Jako pro velkého fanouška světa SW byla pro mě rozhodující kvalita příběhu a naplnění potenciálu tohoto universa. A to tato hra naplnila vrchovatě. Vynikající příběh zasazený hluboko do historie galaktické republiky, což umožnilo autorům přistoupit k tématu svobodně a bez vlivu filmové ságy. Perfektně vykreslený boj mezi světlou a temnou stranou sílu a to nejen příběhově ale i přímo v mechanismech hry. Právě možnost zvolit si mezi postupem za světlou nebo temnou stranu a tím i směrovat vývoj hry s rozdílnými konci je dalším velkým plusem. Ke kvalitě zážitku bezesporu přispívá i možnost cestovat (relativně) svobodně mezi jednotlivými planetami, které se mezi sebou velmi liší ať už vizuálně nebo zážitky, které nabízejí. Třešničkou na dortu jsou pak vedlejší postavy vaší party, kterou jsou velmi osobité, originální a umožňují mixovat různé přístupy ke hře. Vynikající je také úroveň vedlejších misí, které jsou často s hlavní příběhovou linií dobře propojeny. Samotné herní mechanismy mají své mouchy. Chvíli jsem si zvykal na soubojový systém, ale po relativně krátké době jsem mu přišel na chuť. Některé prvky hry jsou trochu nepřehledné (inventář), trochu mě také vadila "tunelovitost" prostředí, ale beru to, z jaké je hra doby. Naopak výběr dovednostní atributů a schopností síly byl velmi široký a dalo se s ním pracovat co do herní strategie, kterou hráč zvolí. Vůbec možností jak hru uchopit je celá řada a na jejím nastavení na začátku a následném vývoji během hry závisí i způsob, kterým budete hru hrát (více na sílu, nebo na moudrost/dialogy atd.). Plusem je určitě i hudba a celková atmosféra, včetně na svoji dobu určitě dobrá grafika. Hru tedy nelze než doporučit nejen fandům SW, ale všem hráčům.

Pro: Příběh, SW universum, světlá vs temná strana síly, rozmanitost herního přístupu a strategií

Proti: tunelovitost prostředí, některé méně přehledné RPG prvky

+15 +17 −2
  • PC 90
Herní výzva 2019-2. Čapkův odkaz

Už od mala mám rád Star Wars a když mi můj starší bratr doporučil tuhle hru měl jsem nízká očekávání (nikdy jsem o ní neslyšel), ale asi po hodině hraní jsem zjistil, že ta hra je sakra dobrá. Ať už to bylo spoustu miniher, samotný příběh nebo skvělé postavy udržely mě u hry hodně dlouho. Vývojáři dostali geniální nápad, když hru vrátili 4000 let před událostmi filmů. Tahle hra se pro mne stala srdcovkou.

Pro: Postavy, příběh, spoustu miniher

Proti: Při hraní můžete ztratit pojem o čase

+14 +17 −3
  • PC 100
Knights of the Old Republic známé jako KOTOR, je asi moje nejoblíbenější Star Wars hra a jedna z mých nejoblíbenějších her, které dokážu hrát do dneška, i přes menší problémy co hra má.

V čem vlastně KOTOR vyhrává nad ostatními SW hry? Začněme s negativem a to je soubojový system, není špatný, ale není moc dobrý, je takovej strategicky zaměřený spšíe, ale jestli chce člověk pořádný boje se světelný meči, sem bohužel nešáhne. To je vše ke negativnímu, na svoji dobu, kdy hra vyšla to mělo skvělou grafiku. Já však musím vychválit hudbu. která je tak Star Wars, jak jen to jde a při tom nejde zapomenout, atmosféra planet je prostě skvělá i celkově hry samozřejmě.

Dobré je i rozhodování o tom cco se stane, má to i vliv na příběh, což je fajn a člověk se pak i usmívá, co na té planetě mohl udělat.

Skvělý jsou však postavy, celá posádka je dobře napsaná, včetně hlavní postavy, která ale bohužel nemá vlastní hlas. Negativní by někdo mohl brát, že přímo hlavní záporná postava, není nějak super, ale vyvažuje to jiná věc, a to že hlavní hrdina je Darth Revan, který to však do určitého bodu příběhu neví.

Pro: Hlavní posádka, včetně hlavního hrdiny, atmosféra, hudba, planety, rozhodování

Proti: Pokud někdo hledá hru zaměřenou na boj se světelný meči, není to pro vás.

+14
  • PC 100
Milujem sci-fi a milujem Star Wars universum. Toto universum je jednoducho skvelé, a som rád, že sa k nemu pripojila aj táto skvelá hra.

Začnem však tým, čo je na hre zlé, pretože je toho málo, a pri ďalšom chválení sa tým už nebudem musieť zabávať. Ako každá takto veľká hra, aj KOTOR má pár bugov a sem tam hra padne, ale v konečnom dôsledku sa niečo také objavuje minimálne, takže to až taký problém nie je. Trochu mi ešte vadilo, že vaši spolubojovníci nie sú veľmi múdry, a tak sa musíte často zapájať do ich akcií, ale nakoniec aspoň som mal vo všetkom prehľad.

Tak to by bolo k nedostatkom. Áno, až tak sa mi páči táto hra, že jediné čo mi vadilo, že mi pár krát ten skvelý zážitok prerušila technická chyba.

Čo sa týka grafického spracovania, v dnešnej dobe samozrejme už neoslní, ale je štýlové a v podstate aj pekné. Hudba je skvelá. Filmové motívy aj všetky nové vždy super dopĺňajú príbeh, scény, boje atď. Zvuky zbraní, zvierat a iných vecí sú tiež skvelé. Dabing na jedničku. Najlepšie sú dabovaní "neľudia", ktorí rozprávajú väčšinou rodnou rečou. Aj keď sú to v podstate dokola sa opakujúce zvuky, skvelo dopĺňajú atmosféru a vytvárajú autentičnosť.

Príbeh je síce typický (zachráň galaxiu alebo ju znič). Ale to je len kostra, na ktorej sa odohrávajú mnohé menšie epizódy vedľajšie úlohy atď. Robiť službičku členom vášho týmu, pomáhať náhodným ľuďom ale hlavne rozhodovať sa čo kedy spravíte. Ja hrám vždy hry za toho dobrého (teda ak sa dá), pretože mi je proti srsti zabíjať v hrách nevinných, ale je jedno či chcete hrať za dobrého či zlého, vždy máte viac možností ako reagovať na situácie.

RPG systém je dobrý. Máte možnosť levelovať ručne všetkých, alebo nechať to na automatike. Ja som leveloval ručne len seba a na spolubojovníkov som nechal automatiku, ale pokiaľ máte radi veľké možnosti pri voľbe povolania a smeru, tak máte naozaj na výber v celom vašom týme. Čo sa týka itemov, tu je výber trochu obmedzený, a tak som väčšinou veci predával, a kúpil len pár, táto časť by mohla byť aj lepšia. Skvelým doplnením hrateľnosti sú Pazak (niečo ako Black Jack) a pretekanie na speederoch.

Zhrniem to asi takto: každý kto má rád Star Wars nemal by minúť, každý kto má rád sci-fi nemal by minúť, každý kto má rád RPG nemal by minúť a každý kto má rád príbehy nemal by minúť.

Pro: príbehy, možnosti, rpg, rozhovory, súboje

Proti: menšie technické chybičky

+13
  • PC 90
Svět Star Wars má solidně propracovaný svět a reálie, vytvořil si kolem sebe solidní kult, tak bylo jen otázkou času kdy někdo vezme myšlenku pro vytvoření solidního RPG do tohoto světa a dá hráčům možnost ochutnat něco více smysluplnějšího. Proč ale pořád omývat stejnou dějovou linku kterou představil George Lucas ve svých filmech, vykašlat se na to a odvyprávět svůj vlastní pohled na to jak to bylo ještě dávněji v jedné předaleké galaxii.

První setkání s hrou nedopadlo dobře, kdy se mi ovládání a interface zdáli všelijaké, hratelnost zvláštní a první dojem prostě zklamal. Po pár letech mi to nedalo a po čtění všeho okolo a prohlašování jak je to úchvatný zážitek jsem to zkusil znovu.

A hle po vstřebání prvotního pocitu, přijmutí nových pravidel, zvyknutí si na bojový styl hry, už nestálo nic co by brzdilo možnost ponořit se do nové války a poznat starou Republiku a setkání se Sithy.

Už úvodní planeta Taris kde jsem strávil bezmála 10 hodin mě fascinovala svojí rozličností, kde jsem navštívil rozličná místa s velmi zajímavými úkoly, poznal nové společníky a další postavy. O to více mě dostalo co přišlo po této planetě.hlavně mě solidně překvapilo zničení Tarisu, kde vše co jsem pro zdejší obyvatele udělal bylo zničeno orbitálním bombardováním, bravo to jsem nečekal a je to v zásadě příjemná myšlenka k zastavení se že vše co ve výsledku děláme přijde v niveč díky rozhodnutí někoho jiného

Další planety pak nabízí každá něco svého a originálního ať už úkoly, charaktery, prostředí a situace které nastanou. A zmiňovat zde nějaké nemá cenu jelikož lepší je si je prožít než o nich číst. Navíc zdejší příběh je velmi dobře napsaný a nabízí i zvraty které nejsou často viděny ve hrách.

Tudíž pokud jste nehráli a máte rádi svět Star Wars a RPG, určitě tu chybu napravte, tento zážitek se těžko popisu to se musí prostě zažít, jelikož je to unikátní záležitost.

Pro: Svět Star Wars, unikátní příběh, postavy a charaktery, události před filmy

Proti: první dojem může být matoucí

+12 +16 −4