Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Předloha bratří Strugackých se odehrává v Severní Americe a součástí zápletky není nic tak přízemního, jako roztavení aktivní zóny reaktoru. Když však o čtrnáct let později zažil svět katastrofu elektrárny nesoucí poetické jméno jedné z květin rodu pelyněk a nepoetické jméno prvního z řady diktátorů Sovětského svazu, děj s touto událostí logicky splynul.

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl je FPS akce mírně okořeněná survivalem. Tohle je nutné přijmout, protože hra na první pohled vypadá komplexnější a bohatší na volby - což nevyhnutelně vede ke zklamání. Krajina budí iluzi otevřeného světa plného důležitých NPC. Hned zkraje se mě ujmul přívětivý Obchodník slibující plodnou spolupráci a okamžitě začal sypat úkoly. Když jsem vyrážel na deštěm zkrápěnou asfaltovou cestu, pevně jsem věřil, že hraju sci-fi verzi Arx Fatalis.

První dvě hodiny jsem se té iluze sveřepě držel, než jsem nakonec kapituloval a přijal nevyhnutelné. Hrdina se vyvíjet nebude a zbraně vylepším maximálně o zaměřovací dalekohled. Představa že zapadlý krámek bude mou základnou, z níž povedu prozkoumávání krajiny, se pod tíhou reality zhroutila. Artefakty nemají valnou hodnotu a síť obchodníků je trestuhodně řídká, takže vracet se k nim je plýtvání časem a náboji. Za peníze není pořádně co nakoupit a questy mimo hlavní linii jsou veskrze zbytečné a navíc často banální. A co hůř, ani svět není tak otevřený, jak se původně zdálo. Jednotlivé oblasti jsou překvapivě malé a zpřístupňované jen neochotně, jako odměna za postup v příběhu. Překážku obchodování klade i častý respwan nepřátel - které kvůli neexistujícímu levelování není výhodné zabíjet, takže tady existuje jen cesta vpřed.

Naštěstí má S.T.A.L.K.E.R. své vlastní trumfy. Příroda je fantasticky nádherná, dokonce i po všech těch letech co uběhly od vydání hry. Zchátralé budovy továren, skladišť, bunkrů a farem vytvářejí zvláštní směsici důvěrně známého prostředí a exotické krajiny, a zasazení do sychravého podzimu Východní Evropy dělá s atmosférou divy. Přidejte k tomu sovětskou estetiku, která je pro apokalypsu jako stvořená, a získáte unikátní zážitek. Respektive téměř unikátní, protože v určitých ohledech blízké příbuzné Metro 2033 dotáhlo tenhle dojem ještě o kousek dál. To ovšem platí jen pro podzemí. Pod širým nebem dominuje S.T.A.L.K.E.R. s takovým přehledem, až je neuctivé obě hry srovnávat.

Pokud si ruiny Moskevského metra udržují náskok nad zpustlými budovami Severní Ukrajiny, co se akce týče, tak má souboj opačného favorita. Dojem ze střelby je výborný a kupodivu se neustále zlepšuje. S každou další zbraní se mi měnily standardy a preference. V praxi je výhodné zbraně střídat, protože každá umí trochu něco jiného, ale ty pozdější umí všechno o trochu lépe. Nezbytný kalašnikov je skvělý v první třetině hry a použitelný do samého závěru, jenže když jsem okusil přesnost a účinnost FT-200M, letěl kalach do kopřiv. 

Spolehlivá výzbroj je nezbytnou podmínkou přežití, protože cesta vedoucí do hloubi Černobylské elektrárny je pořádně trnitá a tvrdě bráněná. Svět Zóny je rozdrobený mezi vášnivě rozhádané frakce. Občas se mi zdálo, že se shodnou jen na tom, že největší překážka jsem já. To že mě nemají rádi bandité, to je jedna věc. Ale proč se po každém nájezdu zamoří místo příslušníky námořní pěchoty, to jsem do teď nepochopil. Ani vlámání do sarkofágu obklopujícího mýty opředený 4. blok mi nepřineslo trochu klidu, protože v prostředí kde nepřežije ani servisní robot, v klidu vegetuje sekta fanatiků.

S některými frakcemi lze komunikovat i jinak než přes hledí pušky, a občas mi příběh nesměle naznačil, že kdybych se trochu snažil, tak bych s nimi mohl navázat něco jako spolupráci. V praxi to ovšem není potřeba. Celou dobu jsem si vystačil s Obchodníkem. Ten mě přes vysílačku protáhl sledem událostí, které logicky vedly tam, kam nevyhnutelně vést musely. Závěrečné odhalení je trochu hloupé a předvídatelné, jenže hlavní lákadlo je úplně jiné. Cesta přes těžce zkoušenou Pripjať má v sobě něco mystického, a na jejím konci čeká bájná Černobylská elektrárna, jako chrám Zla stojící v nitru Pekla. Už jen ten pohled stál za celou námahu. 

Mohl bych se rozpovídat o zombie vojácích a jiných mizerných volbách vývojářů. Mohl bych namítnou, že anomálie jsou postupně spíš obtěžující, než budící respekt. Mohl bych zmínit uspěchaný vývoj, který se připomene až nepříjemně často, nebo naopak vypíchnout závěrečnou akrobatickou cestu skrz portály, bez níž bych se radši obešel. Jenže to všechno jsou jen drobnosti, které zašlapala do země drtivá atmosféra a neuvěřitelně charismatický svět. S.T.A.L.K.E.R. má své chyby, ale jeho přednosti je bohatě vyvažují.

Pro: atmosféra, nádherná krajina, sovětská estetika, dojem ze střelby, hra neplýtvá skripty, "realistická" akce, skvělé zvuky

Proti: diskutabilní rozhodnutí vývojářů, questy jsou zbytečné, otevřený svět spíš nefunuje, místy otravný respwan

+32
  • PC 90
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl je skvělá hra s velkým důrazem na atmosféru a příběh. Hra se odehrává v opuštěném městě Pripyat a jeho okolí a vypráví příběh sběrače surovin, známého jako stalker, který se snaží přežít v nebezpečné zóně kolem havarovaného jaderného reaktoru v Černobylu.

Atmosféra hry je skvělá a díky detailnímu zpracování herního světa se cítíte, jako byste byli skutečně v opuštěném městě plném nebezpečí. Navíc příběh hry je velmi zajímavý a nabízí mnoho zvratů a tajemství k objevení.

Kromě příběhu se mi také líbila hratelnost hry. Bojový systém je poměrně realistický a vyžaduje od hráče přemýšlení a plánování, zatímco různé schopnosti a vybavení stalkerů poskytují dostatek možností pro individuální styl hraní.

V celkovém hodnocení bych S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl zařadil mezi jedny z nejlepších her svého žánru. Nabízí několik originálních konců, které jsou velmi zajímavé. Atmosféra a příběh jsou skvělé a hratelnost je zábavná, i když pro některé hráče možná příliš obtížná. Pokud máte rádi stealth a akční hry s otevřeným světem, rozhodně byste si tuto hru neměli nechat ujít.

Pro: Atmosféra, Příběh, zvrat na konci

Proti: Pro některé hráče možná příliš obtížná

+11
  • PC 80
Her s pořádně hutnou atmosférou je jako šafránu, proto se Stalker velice jednoduše dostává hráčům pod kůži (i těm, co střílečkám moc neholdují a jsou děsný srabáci jako jsem já). Naposledy na mě takhle snad zapůsobil Bioshock, Dishonored nebo kdysi dávno Fallout: New Vegas.
Práce s atmosférou opravdu na jedničku - ponuře zašle šedivá Zóna plná zmutovaných potvor a radioaktivního smetí, smrtících anomálií, kterým je lepší se vyhnout velkým obloukem, divné zlověstné zvuky a stresující praskání dozimetru, rychle se ničící brnění nebo nedostatek munice. Hra na zrelaxování to úplně není. 
První úkol, první nalezení artefaktu, první blízké setkání s anomálií, první setkání s Bloodsuckerem, první střílení z automatické zbraně, první návštěva každé mapy - všechny popsané situace si budu dlouho pamatovat.
Příběh si zaslouží lepší dvojku. Od začátku mě zajímalo, co se tam děje a patrání po Strelokovi mě celou dobu bavilo, byť jsem bohužel věděla, o koho se jedná (díky, What Culture gaming!). Konec/konce se mi po příběhové stránce líbily, po herní stránce to byl očistec. I na lehkou obtížnost jsem finální koridory nemohla skoro projít. Kdyby to alespoň byla zábava, tak neřeknu ani popel, ale tohle bylo zábavě na hony vzdálené. V podstatě ta otřesná konečná pasáž začala už při probíjení se Red Forestem s čestnou výjimkou v Pripjaťi - tam to bylo parádní, a trvala až do konce. V radioaktivních tmavých chodbách číhají desítky, pocitově stovky až tisíce vojáků a čekají, až přijde Stalker a začnou zdlouhavé přestřelky, které se budou opakovat za dalším rohem, i za tím dalším a za tím dalším taky, v patře pod tím taky a v tom nejspodnějším...wait for it...taky.
Hra (Steam verze) je bohužel v žalostném technickém stavu - několikrát mi to spadlo na plochu, ukazatele questů někdy neodpovídají realitě, některé questy se mi splnily několikrát, některé nikdy, jeden doprovázející quest se mi seknul v půlce a npc stálo na místě (restart hry pomohl), klikání na věci v inventáři moc nefunguje a vyhazování věcí je občas nadlidský výkon a nakonec můj nejoblíbenější bug - při nějakých přesunech z mapy do mapy (po loadingu) postava vytáhne dalekohled místo naposledy držené zbraně. Majstrštyk, hlavně při vylézání z kanálu do střeženého vojenského objektu, kdy po vás okamžitě začne střílet několik vojáků. Shoutout taky user very unfriendly práci s mapou, to sice není bug, ale v podstatě se s ní nedá efektivně pracovat.
Vedlejší questy moc invence nepobraly - zabít někoho, něco najít a přinést, zabít někoho, co něco má a to pak přinést. Navíc je většina questů načas a ve hře není rychlé cestování (zdravíme do roku 2007) a odměny za tu námahu jednoduše nestojí.
Ať nekončíme recenzi špatnou notou, tak v průběhu hraní jsem si koupila další díl, protože mě Zóna chytila do svých spárů a těším se, až se tam zase po nějaké pauze na zotavení, vrátím.
Děkuji Herní výzvě, že jsem díky ní dohnala tento herní rest, jinak by Stalker dále strašil na seznamu nedohraných her a to by byla veliká škoda - aspoň jeden happyend.

Pro: atmosféra, zasazení, příběh

Proti: technický stav, konec hry, práce s mapou, vedlejší questy

+20
  • PC 60
Při mém prvním putování Zónou se mi neustále vkrádala na mysl jedna myšlenka: hraju to pozdě. Ten wow efekt, kterým nejspíše Stalker působil na hráče v roce 2007, tam už prostě není a to ostatní stojí celkem za prd. Přitom se ale na první pohled jedná o titul jako stvořený přímo pro mě. Miluju mysteriózní zápletky. Předlohu od bratrů Strugackých jsem sice ještě nečetl, ale Tarkovského adaptace mě svým tajemnem a myšlenkovým přesahem uchvátila. Zároveň mě i velmi baví cokoli spojeného s černobylskou katastrofou. A přesto, nemohl jsem se ubránit pocitu, že je Stalker adorovaný zejména pro ten atraktivní námět a neokoukaný setting. A zatímco některé hry s věkem zrají, Stalker prostě jen... zastaral.

Čím Stalker umí zaujmout je rozhodně atmosféra. Zóna je rozkouskovaná do několika oblastí, které jsou sice na střílečku zbytečně velké, ale na otevřenou hru překvapivě dost malé. A i když jsou mapy obsahově dost prázdné, vizuálně je na co koukat a zvolená paleta barev působí více než atmosféricky. Pro lidi, kteří se o prostředí reálné Zóny zajímají, to musela být v roce 2007 určitě slast. V tomto ohledu dobré, obzvlášť s Complete modem.

Co mi teda vadilo? Že po stránce hratelnosti je to prostě takový typicky nedodělaný východoevropský budget. Je mi jasné, že teď asi zaryté fandy příliš nepotěším, ale když se na Shadow of Chernobyl dívám naprosto střízlivým okem hráče nezasaženého nostalgií (který se však do hraní pustil s chutí), nelze si nevšimnout, jak moc uplácaně ta hra působí. Už jen proto, že se zoufale snaží tvářit jako explorativní RPGčko. Náznaky RPG systémů jsou tu vskutku patrné a jsou tomu viditelně přizpůsobené i lokace, jenže jako RPG to absolutně nefunguje, neb tu citelně chybí funkční mechanismy a nějaký opravdu smysluplný content, který taková hra potřebuje. Až když jsem Stalkera začal brát jako klasickou střílečku a nesnažil se plnit zbytečné generované fetch questy, začal jsem se vlastně docela bavit. Nicméně akční hratelnost zase naopak rozmělňují roztahané mapy, kde hráč až příliš času stráví zdlouhavým bezvýznamným couráním v prostředí, kde není moc co objevovat. A i ty RPG mechaniky, např. obírání mrtvol, kdy je potřeba i pitomou munici ručně přetáhnout z inventáře u každé mrtvoly zvlášť... srsly proč. Tenhle vnitřní nesoulad 2 žánrů jsem pociťoval po celou dobu hraní a je to důvod, proč je můj finální dojem hodně rozpačitý. Cítím tam ty původní ambice tvůrců, ale jednoduše to není ani zdaleka dotažené do logické a funkční podoby. Tvůrci zůstali někde na půli cesty.

Zároveň je Stalker nemálo zabugovaný, takže o nějaké zasekávání NPC a kolize s prostředím není nouze. Hodně mě pozlobil i HUD, kdy mi ukazatele již splněných úkolů zůstávaly zamrznuté na minimapě. A když mluvíme o mapě, tak ta se taky ovládá naprosto příšerně. Těch různých bugů a nedoladěností je tam hromada, naštěstí nic vyloženě game-breaking.

Těšilo mě, že se ke konci hra stávala více sevřenou. Zábavnost šla díky tomu nahoru. Jen je škoda, že zrovna ty dvě nejatraktivnější lokace, Pripjať a Černobyl, kvůli kterým Stalkera hrajeme, jsou po stránce designu už vyloženě, pro mě nepochopitelně, odfláklé a hráči nezbývá nic jiného, než je rychle prolétnout. Zejména ona Pripjať působí svou velikostí, jako kdyby byla vytvořena pro žánrově úplně jinou hru, ale už prostě nezbyly prostředky na to tam něco smysluplného vytvořit a tak tudyma jen hráč jen prolétne z bodu A do bodu B. A Černobyl raději ponechám již zcela bez komentáře.

Po dohrání musím říct, že z vyprávění na mě herní Stalker vždycky působil daleko zajímavějším dojmem, než jaký ve skutečnosti je. Co na papíře působilo atraktivně, v tomto podání je maximálně průměrné. A i když jsem se při hraní vyloženě nenudil, převládalo spíše mrzení z nenaplněného potenciálu.

Pro: atmosféra, setting, tajemno, snaha o realističtější pojetí akce, části v podzemí

Proti: povrchní a budgetový pocit z hraní, vyprázdněnost lokací, design misí, respawn, zbytečné RPG mechanismy, slabý a neosobní příběh, generický vedlejší content, poslední dvě lokace naprostý designový downhill

+28
  • PC 75
Prvního stalkera vnímám jako velmi rozporuplnou hru, která v určitých ohledech naprosto vyniká, bohužel ji však trápí i spousta neduhů. Střízlivým pohledem lze vidět, že autoři měli velké plány, které však naplnili jen částečně. Co se jim však podařilo naprosto dokonale je zpracování pocitu tajemna, osamocení a nebezpečí a vůbec celková atmosféra v okolí nejslavnější jaderné elektrárny všech dob doslova dýchá životem.

Pokud se budeme držet pouze hlavní linky, hra skvěle odsýpá a zajímavý příběh plný otázek skvěle motivuje hráče k hledání odpovědí. Pokud však trošku odbočíme, dostaneme kvalitativně o několik řádů horší obsah. Vedlejší questy jsou nezáživné a slouží jen k získání vybavení a peněz, ani tato motivace ale není funkční, protože veškeré nutné vybavení i přebytek peněz se dá získat sledováním hlavní linky. Hra navíc obsahuje spoustu nevyužitelných prvků (např. statistika stalkerů) a sráží ji minimum interakce s okolím.

Průzkum míst mimo hlavní linku je pak zbytečný, nic zajímavého se nedá najít, nikoho zajímavého potkat. Hráče kompletisty hra nepotěší, neustálé objevování značek na mapě s lokacemi skrýší nebo jednoduchých úkolů typu přines, nebo zabij je tu plno a nepřinášejí žádné reálné herní obohacení. Opravdu zde nemá cenu se snažit plnit všechno a tedy to nedoporučuji, vede to jen ke zhoršení celkového dojmu ze hry.

Shadow of Chernobyl rozhodně můžu zařadit mezi vůbec ty nejatmosferičtějští kousky, které jsem dohrál a i když vím, že hra v mnoha jiných herních prvcích kulhá, už jen za ten atmosferický imerzní zážitek navíc s reálnými podklady u mě musí skončit alespoň ve žlutých číslech.

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 6 - Svaz spokojeného hraní - Hardcore 

Pro: atmosféra, zpracování, realistické prvky, hudba

Proti: vedlejší úkoly a činnosti, ekonomika, minimum interakce s ostatními, spousta běhání, uspěchaný závěr

+27
  • PC 70
Budu zde stručný, hru jsem po dlouhých letech znovu rozehrál a nakonec nedohrál. A znovu si uvědomil, jak velký skok hra udělala ke Call od Pripyat, kterou jsem narozdíl od prvního S.T.A.L.K.E.R.a odehrál mnohokrát.

Nemá cenu hodnotit grafiku, zcela odpovídá stáří hry. Zároveň je ale atmosférická, děsivá a tajuplná, čímž hráče vtáhne do děje. Zvuky a dabing jsou spíš průměr až podprůměr, ale všude znějící ruština dodává také dobrou atmosféru.

Úkoly hlavní linie jsou fajn, hráč objevuje různá tajemství zóny a je to napínavé.

Střelba a ovládání hry je pohodové, člověk to má hned v ruce a bojuje opravdu s prostředím hry, ne s jejím ovládáním.

Všechno toto zní moc dobře, nicméně teď se dostanu k těm nepříjemným věcem. Vedlejší úkoly bývají dost nudné, většinou dojdi někam a něco seber nebo někoho/něco zabij. Občas je to průzkum zajímavého místa, nicméně většinou šeď.

A ten největší problém je, že místa úkolů jsou rozeseta do všech možných i nemožných oblastí, kam musíte doběhnout klidně přes několik úseků pěšo a pak zase zpátky k zadavateli. Úkoly od zadavatele jsou roztříštěny do všech možných směrů, a často časově omezené, tj. nemůžete si je nechat na později, až se budete v oblasti pohybovat. Hráč stráví hodně času nudným běháním.

A absolutním problém je zabugovanost, odehrál jsem cca 3/4 hry v posledním zahrání, a už jsem měl několik úkolů v PDA a mapě, která ukazovala na návrat k zadavateli, a ten se propadl do země - nešlo úkol dokončit. Dál mne na mapě svítil úkol, který byl dokončený, ale z mapy nezmizel. Návraty na méně či více vzdálené uložené pozice občas pomohly, někdy vůbec.

Po posledním běhu přes celou mapu, kdy mi zase úkol zůstal viset, jsem to prostě vzdal. Představa, že budu vracet pozici a zase opakovat přespolní běh. A jestli to vůbec pomůže...už jsem neměl trpělivost. Tedy SOCh zůstane stále mnou dohraný pouze kdysi dávno v minulosti.

Je to velká škoda, hra má velkou atmosféru, velmi zajímavé pojetí, nápad a umí být výzvou. Bohužel to prázdné běhání po mapě a neustálé házení klacků pod nohy od bugů je už spíš pro otrlejší.

Pro: Úžasná atmosféra, zajímavý nápad, tajuplný příběh

Proti: Věčné maratóny, nudné vedlejší úkoly, bugy ničící hratelnost

+20
  • PC 75
Stalker je velmi osobitá série v herním průmyslu. Člověk jí buď miluje, nebo nenávidí. Fanouškovská základna není největší, ale je dosti věrná. Stalkera jsem vždycky miloval, několikrát rozehrál, ale nikdy nedohrál do konce. Až donedávna.

A stejně jako má hra svůj osobitý přístup k žánru FPS, tak stejně tak jsem se rozhodl dnes nezasvěcené lidi trošku seznámit a dovolit jim trošičku ochutnat tento herní "klenot" netradičním stylem. A to sice formou krátké povídky.

Nad Zónou se zablesklo a Nikita se leknutím probral. Protáhl se, zhluboka zívl a rychlým pohledem zkontroloval krajinu kolem sebe. Do Zóny se dostal před dvěma měsíci, ale pocit stísněné atmosféry v této radioaktivní pustině se ho stále drží.
Přemýšlel nad úkolem, co mu zadal Sidorovič. Stalker, jménem Populov se minulý týden vydal do staré fabriky 2km západně a už nevrátil se. Sidorovič si je jistý, že tam zařval. Ne že by mu to vadilo. Toho sobeckého hajzla neměl nikdo rád. A právě sobecká nátura mu přinesla spousty peněz, skvělého vybavení a vzácných artefaktů. Jak je možné že si Sidorovič byl jistý jeho smrtí, to Nikita nevěděl. Sidorovič ale není žádný amatér a je to jeho práce… obchod a informace. Nikitova práce byla zaplnit kručící žaludek. Našel v batohu turisťák a suchou housku. Při jídle přemýšlel o zlých snech, které ho provázejí od doby co do Zóny vkročil. Díky nim trpěl depresemi a deprese vedou ke smrti. To věděl moc dobře. Navíc když má před sebou dlouhou cestu, tak je to to poslední, co teď potřebuje.
Chtěl změnit myšlenky, a tak si zkontroloval vybavení a vydal se na cestu směrem na západ. O továrně slyšel různé zvěsti. Někteří mluvili o podivných postavách, ti druzí zase tvrdili, že tam čas plyne pomaleji. Zóna je prapodivné místo a žije si svým životem.
Sebrat vybavení a co nejrychleji vypadnout, jednoduchý úkol. I přes jeho snahu, se mu však nedařilo se soustředit. Jeden z mnoha faktorů, byl neustálý štěkot psů, ozývající se z dálky a druhý bylo všudy přítomné krákání vran, kterým zmutovaly hlasivky, které dovádělo člověka k šílenství.
Cestou potkal podivnou, světélkující kouli. Byla velká asi jako kopačák a hořela. Chvíli ji sledoval a všiml si, že se cíleně vyhýbá loužím. Nesnažil se to pochopit, Zóna je…nepochopitelná. Lhostejně zakýval hlavou a raději anomálii obešel.
Po pár hodinách ho potkal další problém. Tenhle však očekával. Byli to banditi bránící průchod pod mostem. Nebyli to však hlupáci, co střílejí na první dobrou. Kohokoli, kdo se přiblížil moc blízko, toho obrali o poslední peníz. Tahle skupina měla dobrou strategickou pozici a dobře to věděli. Byla to jediná "bezpečná" cesta na druhou stranu. Nikita si však od veteránů zaplatil informaci, kudy je obejít. "Stejnak vás jednou dostanu." Zamumlal pod nosem, opatrně se vzdálil, a pokračoval vstříc svému cíli.
Obrys továrny se objevil, když se začalo pomalu, ale jistě smrákat. Nebe prořízl blesk a Nikita (nyní již instinktem) sebou škubl. Začalo pršet. Nikita se pomalu blížil ke vchodu a hlavou mu běžely myšlenky, jestli ho tam nečeká stejně bídná smrt jako Populova. Jestli to za ten detektor, co má dostat za odměnu vůbec stojí. Nechtěl nic riskovat, a tak si místo vodky, vzal tablety proti radiaci. Na tohle chce mít čistou hlavu.
Vzal do rukou brokovnici a zkontroloval nabité patrony. Na továrnu se snesla tma a jediným světlem mu byla stará čelovka a občasný záblesk bouřky. Venku burácel vítr a déšť bubnoval na plechovou střechu.
Nikita pomalu kráčel po schodech a vylezl na první patro. Rozprostřela se před ním obrovská tovární hala, která byla vybavena různými stroji, o kterých nevěděl, k čemu slouží.
Pár metrů před ním si všiml Populova těla…Sidorovič měl pravdu...jen jeho oblek by dal nejmíň za 15 000 rublů. I přes nutkání co nejrychleji vypadnout si zachoval klid. Nechtěl nic uspěchat a chvíli vyčkával. Všiml si, že Populovo tělo nemá žádné známky boje. Nikde nebyla krev, nikde díry po kulkách.
Udeřil blesk a zdálo se, jako by na konci haly zahlédl obrys postavy. Nikita zmrzl. Co však bylo horší...tělo zmizelo. Ticho prořízlo hluboké sténání, které nemohly vydat lidské hlasivky. Nasrat na oblek a nasrat na všechnu výbavu. Vzal nohy na ramena a běžel k východu, brajíc schody po dvou. K východu už nedoběhl…
Není jisté, co Nikitu a Populova v továrně zabilo. Jisté je jen to, že Nikitův řev probudil Stalkera z nočních můr, někde nedaleko na východě.


Tak...asi jste pochopili, že devízou Stalkera bude jeho herní svět a jeho atmosféra. Co se týče mne, tak asi neznám hru s lepší atmoškou. Vanillu dnes již asi nemá cenu hrát a já osobně jej vždy hrál s Datastor modpackem. Pokud chcete HC zážitek, kde padnete na jednu kulku (nepřátelé taky) a jste schopní překousnout nějaké ty bugy (modifikace hru dost opravují), tak dejte této osobité FPS akci s prvky RPG aspoň šanci. A co vy víte. Možná zapadnete do klubu fanoušků, kteří budou tuto sérii milovat tak moc a i tak stejně jí v určitých chvílích nenávidět. Prostě láska na celý život.

Pro: Nesmrtelná atmosféra, Zóna žijící si vlastním životem, balistika zbraní.

Proti: Otřesná optimalizace i na dnešních strojích, bugy, bugy, bugy...crashe, crashe, crashe.

+15 +16 −1
  • PC 80
Tahle hra ze začátku není moc přívětivá. Popravdě mě to docela odrazovalo. Nejhorší je respawn všeho. Zvířat, lidí, úkolů. Vedlejšáky, které se den co den obnovují. Nemá to žádný smysl a slouží to jen k nahrabání si peněz a koupení lepší výbavy. Kterou stejně nakonec seberete i bez toho. Ještě k tomu kvůli nim často musíte zdlouhavě šlapat. Výdrž jsem vyřešil artefakty, ale střílet stále dokola tu samou partu vojáků je nuda.

Tma je taky otravná. Naštěstí se mi jí podařilo vyřešit vypnutím dynamického nasvěcování. Frakce jsem moc neřešil, protože se mi sekl hned první quest za jednu z nich (verze s českým dabingem). Nějak mi to v dalším postupu neublížilo. Interiéry některých budov byli hodně atmosferické. V kanalizaci jsem se i trochu bál. A ještě mi k tomu došla munice. Jinak je celý svět takový nemastný. Připadá mi to nedodělané. Možná to dělá ten stupidní respawn už sebraných věcí a zabitých lidí.

Doporučuji držet se hlavní dějové linie. Ta je navržená skvěle a příběh vám poskytne pár příjemných překvapení. Jak se blížíte ke konci hra se zlepšuje a zlepšuje. Hra má víc konců. Jeden konec to dokonce usekne o dost dřív. Trochu mi to připomnělo Fallouta 1-2. Stejně jako skvělá Gauss puška. AI nepřátel není špatná. Bitky mají docela šťávu a rozhodně to není procházka růžovým sadem. Trochu mě rozčilovalo neustálé manuální obírání nepřátel. Ono jich totiž není málo a je to zdlouhavé. Dobré je že AI si toho všímá a v tu chvíli drtivě útočí.

RPG prvky jsou zanedbatelné. Máte tady jakýsi žebříček stalkerů, ale žádné výhody to nepřináší. Zkušenosti nezískáváte. Jediné, co je RPG, je popis zbraní, věcí, brnění. Ty se ničí a nejdou spravit. To je další důvod, proč jsou vedlejší úkoly tak nekonečný a nudný kolotoč. Lidi, co chtějí mít všechno splněné, prozkoumané a vybrané tady budou dost trpět.

Hra má obrovský potenciál a jsem fakt zvědavý na další díly.
"Nerozbalený dárek"

Pro: hlavní dějová linka, příběh, zábavné přestřelky, víc konců, Gauss puška, atmosféra interiérů

Proti: respawn lidí, respawn příšer, respawn věcí, respawn vedlejších úkolů, nudné a zbytečné vedlejší úkoly, zdlouhavé obírání mrtvol

+32
  • PC 80
Herní výzva - "Sousedy si nevybereš" (Hardcore)

Tak u téhle hry jsem si pocitově přišel jako na houpačce. Nejdřív přišlo lehké zklamání, ve hře jsem si přišel ztracen, nevěděl jsem, jak na to. Časové omezení vedlejších questů mě lehce rozhodilo a tak jsem se pustil nejdřív do nich.

Postupně jsem hře přicházel na chuť. Objevoval kouzlo zdejšího otevřeného světa, vlastního přístupu, ale i nebezpečí okolí, kde vás v nejméně vhodnu chvíli může potkat neštěstí. Jak rychle jsem se naučil ukládat... Side questy plynuly, ale nějak mi začal unikat příběh. Který byl v pozadí samotného objevování světa.

To byla škoda, jelikož jsem se velmi rychle dostal do příběhu, který se mi zprvu zdál úplně o ničem, ale na konci jsem si spokojeně pokyvoval hlavou, jak vydařený se to celé ukázalo. K tomu přidejte několik různých konců a máte nadstandardně dobrý scénář FPS hry.

Jak jsem zapadl do příběhu, o to víc mě začali štvát side questy, který příběh hodně rozsekají, zpomalí tempo a s pozdějším pokrokem jsou spíš na obtíž. Přeci jen běhat tam a zase zpět po poměrně velké mapě, kde navíc místy čeká nemálo nebezpečí, je pro mě osobně dost otravné. Když k tomu přičtu to, že se vedlejší úkoly opakují a rozhodně nejsou zajímavě napsané, tak úplně ideální jsou hlavně do začátku, kdy vám pomohou hru uchopit, pak bych je oželel (na druhou stranu ovlivní konec, tak babo raď).

Nicméně na to, jak jsem byl ze hry ze začátku možná až zklamaný, jsem byl na samém konci nadšený. Hra nabízí velmi slušný, především atmosférický zážitek. Osobně jsem letos v Chernobylu byl a musím říct, že ve hře je daleko sklíčenější a dusnější atmosféra, než ve skutečnosti. Místy si dokonce přiblíží i hororové atmosféře.

Prvky, jakože můžete umřít na hlad či radiaci, jsou příjemný zpestření. Management inventáře je ve hře také důležitý a vlastně obecně se jedná o lehký survival zážitek, což hře jen přidává plusové body.

Samotné hratelnost je fajn. Jak jsou otravné a zdlouhavé přesuny (nepočítám, pokud jdete striktně po hlavním příběhu), ta jsou zase až moc rychlé souboje. Tahle atmosféra a feeling hry by si zasloužil trochu pomalejší tempo v soubojích, ale to je možná jen můj pocit. Obtížnost patří k těžším, ale s trpělivostí (a lepšími zbraněmi) hru ovládnete.

Hra má určitě několik much, především v podobě bugů (například, kdy se hra uloží a u hlavy máte dvě hlavně nepřátel), ale nabízí toho opravdu dost, především neotřelý FPS zážitek, slušnou obtížnost, zajímavý příběh a hlavně parádní zasazení.
+26
  • PC 90
Po mé GTA-CompanyOfHeroesovské vložce se zase vydávám jinam, tentokrát do vod (teda spíše kontaminovaných vod) ukrajinského “venkova“ ve hře S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl (dále jen SoC). Myslím si, že hru není třeba nějak hodně představovat, takže jen stručně. Hra se odehrává v alternativní postapokalyptické době v oblasti kolem Černobylské elektrárny, která je zamořena radiací a všemožnými mutanty. Vy však mutant nejste, jste sice ne až tak obyčejný, za to ale člověk. Postupně musíte projít celou oblastí takzvané zóny (tak se oblast, kde se hra odehrává, nazývá), kde se setkáte, jak už jsem zmínil s mutanty, kteří se Vás budou pokoušet sežrat, dále s různými bandity, kteří se Vás budou pokoušet ne sežrat, ale zastřelit, a hlavně s vojáky, kteří se budou snažit zabránit tomu, abyste se dostali až do samotného srdce Černobylské elektrárny, které skrývá nejeden poklad. Tam vlastně samotná hra končí, co se tam však bude dít, to už Vám neprozradím. Prozradím jen to, že koncem hlavní příběhové linie celá hra nekončí, můžete se vydat dál prozkoumávat samotnou zónu, sbírat různé artefakty (hra je víceméně kombinací FPS a RPG), hledat lepší zbraně (ty ale nejspíš budete mít už jak dojdete do poslední části hry) nebo se prostě jen poflakovat, zabíjet mutanty nebo vojáky a mít z toho radost.

Celkově ze hry čišela ta pravá postapo atmosféra, kterou jsem do té doby v já osobně v žádné jiné hře nezažil. Hru jsem hrál navíc modovanou, přesněji jsem používal grafické módy Stalker Complete a PhotoRealistic Zone 2, s kterými hra vypadala opravdu krásně a nebojím se říct, že během herní noci jsem měl opravdu bobky, když jsem sám procházel neznámou krajinou, neboť noc ve hře vypadala opravdu jako noc (temná, ne přesvětlená, jako ve většině her).

Jak už jsem zmínil, SoC je FPS hra s prvky RPG, kde sbíráte předměty, máte batoh, vylepšujete zbraně atd. Jedná se o Open-World hru, tudíž mise můžete většinou plnit vícero způsoby a občas i v libovolném pořadí. Během hraní narazíte na mnoho vedlejších úkolů, které herní dobu jen prodlužují. Samotná herní doba jen kampaně mi zabrala cca 20 hodin, což není málo, avšak ani kdovíjak hodně. Já jsem však během tohoto runu (který byl můj už třetí) poprvé začal plnit veškeré vedlejší úkoly, prozkoumával jsem všechny skrýše, které ve hře jsou a které obsahují zajímavé předměty (a že jich je) a snažil se nic nevynechat. Celková herní doba se mi nakonec zastavila na čísle 35 hodin, což není vůbec špatný výsledek. Navíc pro hru, která mě vlastně po celou dobu hraní pořád bavila.

Hodně mě potěšilo, že si vývojáři pohráli i s mnoha detaily, např. každá zbraň má několik druhů munice, zbraně se opotřebovávají, když vypijete vodku, jste chvíli imunní vůči radiaci (:D)

Samozřejmě se však hře nevyhnuly ani pro každou hru dobře známé bugy, kterých zde bylo opravdu hodně. Jako hodně her, ani zde se AIčko nepovedlo odladit na 100% a takové headshoty na 300 metrů moc na nadšení nepřidají (myšleno když AI dá headshot Vám). To, že ještě k tomu vidí za roh a střílí skrze zdi, to už je na pováženou.

Často se však taky stane, že k určitému kladnému bodu hry existuje i jeho stinná stránka. Zde mám namysli to, že mapa je sice hodně velká, jenomže je velká tím způsobem, že délka mapy je tak 10násobně větší než její šířka. Laicky řečeno, abyste se dostali až k cíli k elektrárně, jdete vlastně pořád nahoru. Nedá se jít nijak šikmo nebo diagonálně, žádné zkratky, nic, pořád jdete jen nahoru a když se chcete vrátit např. z elektrárny zpět do první lokace, zabere to hezkých pár minut. Naštěstí jsem to často nepotřeboval, neboť někdy v půlce mapy se dostanete do města, které od té doby slouží jako Vás záchytný bod.

Závěrečné dějství v elektrárně je asi poslední vadou na kráse jinak skvělé hry, neboť je to tam docela otravné a hlavně nudné, prakticky úplně odlišný gameplay než v předchozích částech hry. Ale to uvidíte sami.

Celkově mě však SoC velmi hodně bavil a musím říct, že se k němu v budoucnu ještě alespoň jednou vrátím. Jo a všem, kteří by ho chtěli hrát, doporučuji modíky Complete a PhotoRealistic Zone 2, které hru docela zásadně změní k mnohem hezčímu. Celkové hodnocení 90%.

Pro: + Atmosféra + Příběh + Grafika (s modem Complete a PhotoRealistic Zone 2 to vypada parádně) + RPG Prvky + Prostředí zóny + Vedlejší úkoly, skrýše + Zbraně, itemy, je tam toho fakt hodně, každý si něco najde (plno druhů munice atd) + Herní doba (já to se v

Proti: - AI nepřátel (oneshoty na 300 metrů, vidí za roh, střílí skrz zdi, apod) - Dlouhé otravné cestování skrz zónu - Docela časté záseky - Množství bugů - Závěr hry je docela otravný a nudný (mise v elektrárně)

+15
  • PC 80
Skvělá atmosféra, to je to co se v dnešní době vidí u málokteré hry a tady si ji můžete užívat po celou dobu hraní. Začátek paráda, první krůčky po zóně jsou prostě super, první anomálie, znetvořená zvířata no přesně takhle to má být. Nicméně.. množství bugů na které ve hře narazíte je celkem dost. Neustálý spawn banditů začne být tak otravný, že nejednodušší možností je prostě probíhat kolem nich - možná je 2x možná i 3x vyzabíjíte, ale side mise, které vás posílají pořád dokola na stejná místa vám tu radost brzo vymažou z paměti. Já jsem až do půlky dělal snad všechny mise co jsem potkal, ale po ní už jsem šel bez rozmýšlení jen po hlavní linii s tím, že to stejně nemá nějaký valný smysl. Hlavní příběh je dobrý, trochu pokulhává celkové vysvětlování co se přímo děje, ale jelikož hrajete za borca co ztratil pamět tak to dává i reálně smysl.. Jen ten konec.. ten je pak už tak rychlý, že pomalu nestíháte vstřebávat děj kolem sebe, na žádný koukání kolem sebe už není čas a jediný cíl je jít kupředu a přežít. Na rok 2007 dost povedené, bugů je bohužel hromada, což se dá možná odstranit různými módy - nezkoušel jsem, rád to hraji tak jak to vydali autoři. Nelíbily se mi prázdné domy - přece jen ti lidi tam mají bydlí ne? Nikde nic, asi spí ve stoje :D Úkryty věcí - stashe , prostě dokud vám do PDA nenaskočí lokace tam tam nic není i kdybyste šli koukli - nic poodešli dál koukli do PDA mrtvoly tam vám vyskočí její lokace a hurá už je plná hovadin bývalého majitele.. no.. no.. šak víte a takovo další maličkosti. Každepádně jde o velmi dobrý počin a proto hurá na Clear Sky.

Pro: Atmosféra, Zóna, Příběh

Proti: Side mise, bugy - lze vylepšit módy, konec trochu moc rychlý, nepřehledný, respawn banditů

+22
  • PC 75
2017-03-28
CHERNOBYL
Todle je mnohem lepší. Tak zaprvý, proč odvážej mrtvý stalkery ze zony? Zadruhý, kdo by se staral o polomrtvýho stalkera a ještě mu dával rady do začátku? Možná ho tak okrad. Říkáte hustčí atmosfera? To nebude ten správný výraz. Spíš filmová. Já nevim, já si přijdu, jako bych to hrál obráceně. Jednička je uplně jiná a grafika se zas tolik nezměnila, je jen o trochu barevnější. Při chuzi se houpete jako stará bába, máte problém se trefit, ale pocit ze střelby už připomíná kvalitní FPS-ko, vyplatí se už zapnout výklony. Stylem přestřelek mi to připomíní No One Lives Forever (což si musím někdy zahrát). Proč, proč otočili inventář? Abychom v tom měli bordel? Aspon se vám předměty štosují pod kurzor, když už nic. Někdo tady žadoní o další lékárničku. Sám jich mám málo, tak mu dám ránu z milosti. Tak, jsou tady všichni mrtvý. Misi jsem splnil sám. Todle je mnohem lepší. Bedna jde rozstřelit. To předtím nešlo! Se uzdravuju sám? Když běžím, tak se konečně houpe zbran. Baterka je taky lepší. Celý to pusobí otevřenějším dojmem. Je legrační, jak někteří stalkeři mají na sobě Addidasky a tepláky se třema pruhama. Tady někde bude i nákupní centrum. If you wanna pass, must pay. If you have no money, get outta here and dont try sneak thruu. Nemám rád, když mi někdo řekne NE. Za pět minut byla cesta volná… Pejsánci jsou tady nějací plaší, už mám na svědomí čtyři. Dokonce je mužu prošacovat. Chytnu akorát vzteklinu. Fuj, ty musej smrdět. Těch plotu jsem si předtím vubec nevšiml. To nemužu přelízt nebo přestřihat? Přestřelky super! Už mužu střílet rychlopalebně. Akorát se mi zvedá hlavěn, ale to je naprosto v pořádku! S Kalachem je taky radost střílet (Jak to mohli tak dokurvit?). Tak už to mám, troufaj si jen ve smečce! Proti samopalu stejně nic nezmužou. Je radost ty bestie střílet. Když běží rovně proti vám, tak to mám nejradši, než je nahánět přes pul mapy! To se mi zdá nebo ten čokl po zásahu pajdá? Když ho trefíte do hlavy, tak udělá krásnou roznožku. … Lehni!
Přestřelky už připomínají klasické FPS-ko. Grafika je řekl bych dokonce lepší. Noci jsou tady opravdu slabší.
Nově jsem si dal mapu pod Q, protože k podvěsnýmu granátometu se skoro nedostanu a stejně se ted hodí víc do řady vedle zbraní, a už si to s inventářem (Tab) tolik nepletu.
- vedle inventáře (standardně Tab)
2017-03-29
Takhle rychle MP5-ku nepřebíjím ani já! A to jsem se jí hodněkrát napřebíjel! Tak jo, nová oblíbená disciplína, přinesl ohon zmutovanýho psa. No problem. Jsou tady taky kočky? Přijde mi to nefer lovit jenom některý zvířata. Mají snad výjimku? Je snad pes nebo prase v něčem horší?
Ted jsem přišel na to
Líbí se mi, jak je po bitce doráží. To je uplně novej originální prvek! Ted jsem si všimnul, že zbran mužu přetáhnout double-clickem. Ted se dokonce mužu po smrti kolem sebe rozhlídnout. To mi předtím taky vadilo, že jsem si nemohl zkontrolovat, odkud to přišlo.
Tak todle je pecka. Už mi to nepřipomíná Project IGI jenom rozlohou, ale i stylem plížení mezi vojáky. Rozhodně se tady střílí dost, ale k cíli vede několik cest. Mužete si vybrat, jestli obejdete hlídku, počkáte si do tmy, nebo jako já vezmete tábor čelním utokem. Na ruzných místech jsou zakopané cennosti, ale většinou se kolem hemží vojíci a tak dostat se k nim není vůbec lehké. Vadí mi, že každý vydrží zásobník z Kalašnikova a trefit hlavu na větší vzdálenost je zázrak. Každopádně to má už něco do sebe.
Tolik světla v pul desátý? Krásná apokalyptická obloha. Unload! Tvl, ono to jde vybít! Tak to nemá chybu. Abych jenom nechválil, tak to spamování banditu mě taky pěkně sere. Navíc ve tmě vás vidí asi tak stejně jako ve dne. Na piču. Na černobylskou zonu je tu moc živo!
Pokud není dostatek 9L náboju, tak je zbytečný, abys tahal dvou a pul kilovou MP5-ku, a vemeš si jenom Walthera, že jo. V opačným případě je zbytečný Walther.
Pokud by byl všude dostatek 9L náboju, tak si vystačíš jen s MP5-kou.
Pokud by byl všude dostatek 9L náboju, tak je zbytečný Walther.
Nevim, o co se snažili s tím nižším posedem. Je to blbost. S odtahováním mrtvol si ale poradili výborně – jednoduchou kombinací kláves.
Perfektní je, jak rozdělili mapu na uzemí s ruznou výzbrojí, výstrojí a municí. Takhle se i první kousky dostanou znovu ke slovu, když vás pošlou plnit úkol zpátky, protože bez náboju si tam dlouho nezastřílíte. To se jim fakt povedlo. Nevadí mi ani ty ukoly na čas. Má to něco do sebe. Stejně jako když si chcete zkrátit cestu přes les. Většinou je to časová ztráta i munice.
Laboratoř je jako luxusní! Zpracování inventáře (když pominu ty strany) je taky zdařilé. Na zbran si mužete připevnit takřka cokoli jako v reálu od tlumiče, přes optiku, granátomet až po zásobníky s ruznou municí. Zásobníky jdou vybít a dokonce se celková hnostnost odčítá od vystřelených náboju. Klobouk dolu. Přitom to všechno funguje a nijak zásadně nebrzdí hru.
Tak mě napadlo, že sestřelím pštrosa a málem mi spadnul na hlavu. Jako v reálu!
- Well I have said, what I had to say. Now you talk
2017-04-03
Out of laboratory, back to currier.
Yantar.
Granátomet na trojku. Jednička jako záložní zbran je dostupnější při ustupu. Pak mi vyhovuje i posloupnost utočná puška – podvěsný granátomet/etc. Stejně tady bych to měl mít zvlášt, protože to není vyloženě vyhrazené místo pro granátomet jako zbran, ale switch. Jenže to bych musel mít volné místo. Čtyři zustává nuž a pět nějaký šroubky. Optika je zvlášt.
2017-04-04
Yantar. Bažiny.
Konečně jsem se naučil s sebou tahat jenom jednu zbran od každýho typu! Např M4 (podle dostupnosti munice)/pumpa/9mm pistole. A nic víc.
Už mě to spíš sere než baví. Je to moc dlouhý, což by u lepší hry nebyl problém. Právě akce je nudná. Prostředí ožralu od ohýnku mě taky neláká, nejradši bych je tam sejmul všechny, zvláš ty debily, co pořád opakujou jednu frázi dokola, nebo vám stojí v cestě.
Neustálý doplnování mnice a třídění materiálu je otravný. Přestal jsem vnímat rozdíl mezi nocí a dnem.
Proč pořád natahuje závěr? To si nevšimli, jak to zdržuje hru? Zvláš když je nabitá. Hlavně že si hrajou na detaily a to hlavní poserou. Pripyat vypadá dobře. Socha Lenina, nebo alespon to, co z ní zbylo, mi učarovala. Příznačný rok 1917, mimochodem na podzim bude mít Velká říjnová revoluce výročí, tak doufám, že s vlaječkama (nebo i bez nich) vyrazíte do ulic a nebudete sedět doma u počítače!
Komu že konec přišel nudnej?
2017-04-05
I want to be rich. Konec. Hurá! Závěrečné poselství a mužu to odinstalovat. A to jsem si myslel, že to nedohraju, protože mě to už začínalo otravovat. Nicméně Pripjat se povedl. Nakonec tomu dám solidních 80.
Stalker je zvláštní, udržuje si svou atmosferu a má řekl bych s blížícím se závěrem tendenci gradovat. Když nebudete plnit všechny pitomosti, co po vás ostatní chtějí, tak se tam i za pár dní dostanete. Nejlepší lokace jsou v podzemí, na zemi zase otravují roztomilá zvířátka, který je radost kosit u silnice. Dalo by se to tak hrát jako samostatná hra. Bohužel přestřelky s vojáky jsou pořád na předpotopní urovni a mužou bavit jen malý haranty, co nic jinýho nikdy nezkusili.
Tak co mi tahle hra nejvíc připomíná, tak jen namátkou – Tresspassera, Carnivores, už trochu mín OFP, Project IGI (hlavně druhej díl), a když jsme u těch otevřenejch terénu, tak nic se nevyrovná OFDR, tam byste se s vaším orientálním smyslem ztratili.

Pro: Ted mě nic nenapadá.

Proti: Ta tma se nepovedla. Časem rozdíl mezi dnem a nocí přestanete vnímat.

  • PC 85
S.T.A.L.K.E.R., právě díky této počítačové hře, respektive díky trilogii her, se spousta lidí začala více seznamovat s Černobylem, Černobylskou tématikou a katastrofou jako takovou. Celá hra je totiž zasazena do Černobylské Zóny roku 2012. Zóna ale není taková, jakou jí doposud známe. Po roce 86, kdy došlo k největší jaderné katastrofě, Zónu postihla další katastrofa. Zóna se změnila na nebezpečnou oblast plnou mutantů a všemožných anomálií. Ale mimo jiné se zde přírodními vlivy také vytvořili tzv. artefakty, které hledají právě Stalkeři.

Příběh začíná jako to největší klišé. Hlavní hrdina je z úvodu hry nalezen v bezvědomí u havarovaného ,,náklaďáku smrti,, , ve kterém se párkrát přes Zónu převážejí mrtvý. Nikdo ale neví kam a proč. Když se hrdina probere u obchodníka jménem Sidorovič, jediné co ví díky zprávě v PDA je to, že má najít a zabít tajemnou postavu zvanou Střelec. Hráč se tak dostává sám za sebe do nebezpečné Zóny mezi různé komunity Stalkerů, pro které plní úkoly, obchoduje s nimi, a díky nim získává informace jak o Zóně, tak i o Střelci. Hra ze z úvodu příběhově může zdát dosti nezáživná, ale během hraní příběh nabírá větší a větší spád, a dokonce se dočkáme několika možných konců, nad jejichž významem budete po dohrání rozhodně dlouho přemýšlet.

Pomalu se dostáváme k tomu, co dělá hru tak jedinečnou, a to je atmosféra. Ta vás během několika minut hraní naprosto pohltí a jen tak nepustí. Velký podíl na tom má ozvučení společně se Soundtrackem, kdy šum listí, hukot větru a děsivé zvuky dokáží vytvořil neskutečně atmosférický zážitek. Sám jsem si během hraní občas relaxoval u táboráku stalkerů, kteří po dlouhých večerech hráli kytarové songy. Ocenit se musí i hororové prvky, a to především u pasáží hry odehrávajících se v podzemí, kdy jsem se několikrát dost lekl, když na mě vyskočil z poza rohu neviditelný Bloodsucker. Samotná monstra jsou dost děsivá a dokáží vám také pěkně znepříjemnit hru, protože boj s takovým Controllerem, který ovládá vaše myšlenky a poškozuje duševní zdraví, vážně není jednoduchý, a jeho náraz vás odrovná takřka napoprvé. Postaví se proti vám ale i třeba armáda, vámi znepřátelení Stalkeři nebo bandité, jejich hlášky v čele s legendárním Cheeki Breeki musí znát snad každý. Každý výstřel, dokonce i výstřel do prázdna, se totiž v Zóně počítá, a třeba v takovém táboře Stalkerů opravdu není radno jen tak střílet po okolí.

Grafické zpracování je nadprůměrné, povedlo se především co se stínování a nasvětlení týče. Dynamické stínování v interiérech nebo v podzemích je vážně skvostné. Dynamické změny počasí, dne a noci. Horší na tom je ale přítomnost velkého množství bugů, mizení a problikávání textur, fyzika nebo krátká dohlednost. Mě osobně dost zklamalo odfláknuté zpracování města Pripyat, která minimálně odpovídá své předlože, a např. takovému hotelu Polesí chybí specifické horní balkóny, a to nemluvě o interiérech. Spousta lokací se ale rozhodně stává nezapomenutelnými, pro mě je to např. Bar u 100 radů, Kordón, Agroprom nebo Jantar, které považuji za nejatmosféričtější lokace ze hry.

Hratelnost jako taková je povedená, zbraně se chovají realisticky a při hraní máte pocit ze střelby. Naleznete zde řadu úkolů, které jsou různorodé a za celou dobu hraní nejsou stereotypní. Vedlejší úkoly, které slouží pouze k vydělání drobné hodnoty, jsou méně zábavné a stojí většinou na principu ,,najdi někde daný předmět uprostřed nebezpečné anomálie a dones mi ho zpět,,. Dlouhé chození přes obrovskou rozlehlou mapu ale nemusí každého bavit, a proto samozřejmě vedlejší úkoly nejsou povinné, a můžete je jednoduše odmítnout.

Co se týče českého dabingu, ten byl pouze částečný. Volně pohybující se stalkeři nedůležití pro příběh měli svůj původní ruský dabing. Samotný český dabing byl lehce nadprůměrný. Některé části hry byli nadabovány kvalitně, např. dabing velitelů žoldáků nebo stalkerů, ale zase dabing vědců byl nadabován otřesně. Především dabing profesora Sacharova a jeho neustále opakující se ,,Ahoj!,, mě dovádělo k šílenství.

První díl S.T.A.L.K.E.R. s podnázvem Shadow of Chernobyl tvoří velice atmosférický zážitek se skvěle fungujícími RPG prvky a zábavnou akcí. Bohužel hra byla před samotným vydáním ochuzena o spoustu prvků jako např. vozidla nebo dokonce několik lokací, a naplno nevyužila potenciál, který měla. Zdlouhavé toulky Zónou také nemusí sednout každému. Stále jde ale na rok 2007 o tehdejší špičku.

Pro: Špičková hororová atmosféra, grafické zpracování, ozvučení a Soundtrack, několik možných konců, spousta lokací, zábavné úkoly, hratelnost, sbírání artefaktů, zajímavý děj, spousta druhů monster a nepřátel, Cheeki Breeki!

Proti: Velké množství bugů, fyzika, ochuzenost o řadu prvků, často příliš dlouhé procházky Zónou

+24
  • PC 100
Nemůžu dát jiné hodnocení, vzhledem k tomu kolikrát jsem dokola navštěvoval zónu, kolik snů se mi o té radioaktivní, tajemné krajině zdálo a kolik hodin jsem strávil přemýšlením o možnostech skutečného pobytu na takovém místě. Vždycky mě zajímali věci okolo výbuchu reaktoru a navíc mám hrozně rád Piknik u cesty od bratrů Strugackých. Hra samotná má potom i pro člověka který tyhle věci až tak nežere tajemný nádech a působí až řekl bych hororově. Hned na začátku vyběhnete z podzemního krytu a už je to tady, první úkol, pistolku do ruky a hurá do víru událostí. Přes několik počátečních šarvátek s bandity a potažmo i armádními složkami se ale začne rozplétat podivný příběh, ve kterém hrajete zásadní roli, navštívíte první podzemní komplex a jste lapeni atmosférou magických, nadpřirozených jevů a víte, že chcete vědět víc, chcete vědět na čem vědci pracovali, chcete vědět kdo je tajemný Strelok a hlavně chcete vědět kdo jste vy !!! Budete se bát, budete bojovat o život, budete se lekat a budete se radovat z každého úspěchu, z každé slušné zbraně kterou najdete a rádi budete za každého kamaráda kterého si v zóně, při své cestě za osvícením uděláte. Jaký však bude mít celý příběh konec, záleží jen na Vás a na tom jaký jste ve hře charakter. Tahle hra je pro mě klenotem hlavně kvůli toho že jsem fanda Černobylu, ale jsem si jistý že dokáže zaujmout každého, se smyslem pro kvalitní atmosféru. Nejlépe chutná večer za deštivé noci :-)

Pro: Naprosto uchvacující atmosféra, rozlehlý a originální svět zóny, příběh z pera Strugackých, ruský dabing

Proti: Samozřejmě že bugy v raném stádiu hry, strašně zprzněný český dabing

+15
  • PC 95
Ke hře mě táhnula úžasná předloha - tedy film STALKER od legendárního Andreje Tarkovskiho, kterej tímto všem doporučuju. Střílení, ani akční scény nečekejte, ale zónu jako takovou jo. Asi se film nebude líbit každýmu díky své nesporné poetičnosti, no já ale byl nadšenej a to se zdaleka nepovažuju za žádnýho romantika.

Hra příjemně obměňuje filmovou zónu a transformuje ji do takové, kde by se dalo pořádně zastřílet a další velkou změnou je taktéž umístění do atraktivní ukrajinské oblasti v okolí sargofágu černobylské elektrárny – tedy skutečná zóna, která tedy byla uzavřena už za éry sovětského svazu. Ta tak skrývá mnohá tajemství z této pochmurné socialistické doby a hráč je tak společně se svou identitou rozkrývá. Příběh tedy chválím, člověk má co objevovat a graduje to do poslední chvíle. Dokonce se místy daří hře i navodit tuhou hororovou tíseň. Lab X-16 byla celkem psycho Hudební podkreslení je taky výborný - neruší, zároveň skvěle dokresluje atmosféru – přesně takhle by měla vypadat hudba u FPS, abych ji nemusel vypínat. Lokace jsou potom jedním slovem dechberoucí, stejně jako jejich skutečná předloha (Pripjať a okolí) Především atmosféra prostředí Rudej les u mě vede obecně se povedla - tady dávám plnej počet.

Volný pohyb po velkých lokacích, mnoho objektů lákajících k průzkumu, RPG prvky a frakce – tyto záležitosti asi nejvíce odlišujou tuto hru od jiných FPS. Člověk tak musí promyslet, čím bude střílet a na koho, poněvadž toho moc neunese a náboje od všech možnejch kvérů mít s sebou taky nemůže - stealth cesta se tak stává denním chlebem. Když potom hráč například najde raketomet, musí ho nechat ležet, protože se nechce vzdát svejch zažitejch kousků. Nedostatek munice (na začátku) taky skvěle sytí atmosféru (když je nejhůř člověk realisticky může sbírat i zbraně vybíjet je).

Střelba optikou bez zaměřovacího kříže společně s možností vyklánění je mojí oblíbenou FPS kombinací a od toho se odvíjí i rozvážnější herní styl (kdeže strafy) proto jsem byl se souboji vskutku spokojen. Zbraně jsou potom skvělý - nic přehnanýho a například možnost montáže puškohledu na samopal má svý kouzlo. Dá se navíc narazit na unikátní zbraně – vzpomenu třeba BigBena – pistoli předělanou na náboje do sniperky s krutou damage.

Je zde i několik dalších drobných, ale velmi pozitivních prvků, ze kterých by se mohly ostatní FPS poučit: baterka se nevypíná! (Opravdu si nepamatuju hru, kde by se mi po nějaké době automaticky nevypnula) Dobře navolitelnej pohyb (5 různejch temp a postojů). Munice má svou váhu a nelze ji tahat po tisících, zároveň ale nemá její počet žádné omezení - na hlášku "této munice máš již dostatečné množství" zde nenarazíme! Dále balistické klesání střely mě mile překvapilo. V neposlední řadě i zpracování únavy - rychle běžet a pak vyhopsat támhle s pytlem cementu na zádech? Fajn a teď se koukej vydejchat :)

Ne všechno se ale povedlo. Především čtyři věci mi výraznějc vadily:
1. Respawn – jasně chápu, museli se tam tvořit nepřátelé, aby člověk neběhal po mrtvé zóně. Přesto bych trochu ubral – narazit na vždy stejnou skupinku banditů vždy na tom stejnym místě působí dost nerealisticky. Výdrž brnění taky byla přehnaná, takhle to šlo hrát v podstatě jedině přes headshoty.
2. Questy nutí člověka se vracet nelogicky neustále zpět. (naštěstí jsou to questy vedlejší a tak sem na ně z vysoka kašlal a šel si po svým)
3. RADAR ON/OFF! Je to takovej problém? Proč mě nenechaj nic najít samotnýho?
4. V noci nebyla tma – smutné. Obloha se sice zatáhla, ale textury mě nijak výrazně tmavší nepřišly.

Celkově shrnuju tento titul jako velmi povedenej a ačkoli sem hře několik prvků vyčetl, tak musím uznat, že tohle se prostě povedlo a směle můžu označit tuto hru za můj šálek kávy.

Dvě rady: Neřešte vůbec vedlejší questy (mají časovej limit na splnění) - nevyplatí se to a ruší od průzkumu. Druhá věc: jednotlivé střely a headshot zmůže víc než zásobník do břicha.

Na zónu opravdu jen tak nezapomenu. Doporučuju. 95%

Pro: Atmosféra, zóna, inventář, střelba optikou bez kříže, únava, zvukový podkreslení, příběh, STALKING!

Proti: Respawn, radar, výdrž nepřátel, vedlejší questy – nutnost vracet se, v noci nebyla tma

+35 +36 −1
  • PC 90
Hned na začátek musím říct že hra má obrovský potenciál který nebyl využit ale rozhodně stojí zato si jí zahrát.Zejména pokud máte rádi hororovou atmosféru které je ve hře opravdu dost.
Nad čím mi ovšem zůstává rozum stát je proč ve hře není možnost opravit si zbraň když tam už vývojáři daly jejich poškození?Proč na tak rozlehlou mapu nedaly vozidla?Proč si u ostatních stalkerů nemůžete skoro nic koupit když je tam možnost obchodovat?Ale abych nezůstal jenom u negativ tak trochu rozeberu kladné části hry.Tak na začátek uvedu již zminovanou atmosféru která by se dala krájet.Za pochvalu rozhodně stojí možnost přidat se k frakcím dle svého výběru.Potom jsou tu také RPG prvky Které hře přidají na reálnosti.Velkým kladem hry jsou nepřátelé v podobě mutantů kterých sice není přehršel ale většina vám dá pěkně zapotit.A nakonec sem si nechal zrádné anomálie kterými je zahlcena célá zona a jsou zrádné hlavně v noci.Jinak je můj pohled na hru velice kladný a pátrání po postavě přezdívané střelec je velmi zábavné ale to neznamená že hra padne každému do oka.

Pro: Atmosféra,množství zbraní,propracování nepřátel,frakce.

Proti: Opravdu hodně bugů,absence vozidel,nelze opravovat zbraně.

+15 +16 −1
  • PC 40
Stalker, ako mix sandboxu, koridorovky, RPG a FPS, si zobral zo všetkého to najhoršie. Zo sandboxu sú to stále sa generujúce opakovateľné questy a nutnosť behať tam a späť v lineárnom svete, kde ste ako hráč, stále uzavretý metrovým plotom, ktorý ani za boha nevie vaša postava preskočiť. Keď už sa mi generujú náhodné questy a vkuse ma posielajú tam a späť, tak aspoň nech je svet otvorený, nie že musím 20 krát prebehnúť cez tú istú debilnú cestu pre kristove rany.

Pri hre, ktorá to hrá na realizmus, mi prišlo mierne podivuhodné, že počas prestrelky sa moja postava dokáže napchať 10 krajcami chleba a tak sa zázračne doplna vyliečiť. Nerozumiem, prečo na nepriateľoch nie je vidno keď dostávajú zásahy. Strieľam po nich, oni strieľajú po mne až kým jeden nepadne. Pri absencii tejto animácie a pri tom pochybnom aime, aka "realistickom, nie je teda vôbec zrejmé či vlastne triafate nepriateľa alebo nie. Stalkeri sú jednoducho borci, ktorí nejaký ten šrám (zásobník z kalacha) na sebe nedajú poznať.

Technická stránka je príšerná. Okrem bugov, ktoré ma donútili loadovať staré pozície a opakovať aj hodinový gameplay, hra padá, postavy sa zasekávajú, AI je tragická, myška v menu akceleruje, hrajkanie sa s inventárom je horšie ako v Diable, otrasná mapa, otrasný denník, debilný design všetkého, pane bože dosť.

Nebyť podarenej atmosféry a dobrého settingu, ktorý ma bavil už v knižnej predlohe a najmä filmovom spracovaní od Tarkovského, tak je to na nulu. Počas drvivej väčšiny hrania som si predstavoval, že by som radšej sedel za riadicim pultom 26. apríla 1986 v Černobyle ako tu doma v 2011 za PC so zapnutým Stalkerom.
+2 +16 −14
  • PC 80
Hneď na začiatok môžem povedať, že táto hra sa vydarila. A prečo tomu tak je, hneď vysvetlím.

Základ tvorí skvelá hrateľnosť. Autori sa očividne vyhrali a hra je komplexná. Od starostí s vybavením, cez radiáciu, lekárničky, muníciu, rozhovory, misie atď. až po boj so skvelou AI. Naozaj nepoznám veľa FPS, ktoré sú takto do hĺbky rozpracované. Vyzdvihnúť musím snahu autorov o reálnosť, ktorú obmedzili len do takej miery, aby hra bola hrateľná. A pochváliť musím najmä skvelú AI, ktorá až na pár momentov sa správa naozaj rozumne a dáva hráčovi v prestrelkách zabrať.

Ďalšia vec, ktorá robí hru kvalitnou je technické spracovanie. Hra je rozsiahla s mnohými lokáciami, ale napriek tomu je hra vyladená a bez otravných bugov, ktoré sa samozrejme občas vyskytnú, ale väčšinou ich vyrieši načítanie uloženej pozície. Hra je tiež stabilná, len raz som zažil jej pád. Rovnako v celku svižné sú aj loadingy a navyše nie sú ani príliš časté a prebiehajú len pri presune medzi lokáciami. Grafická stránka je super ešte aj dnes a má jedinečnú post-apokalyptickú atmosféru. Krajina je ponurá a budovy, autá, stromy a všetko čo v hre vidíte do toho skvelo zapadá svojim spracovaním. Rovnako sú dobre spracované aj postavy a pohyby. Najviac z technickej stránky zamrzí absencia dabingu rozhovorov, nadabovaných je len pár kľúčových chvíľ.

Príbehová stránka je asi najslabšia v celej hre, to ale vôbec neznamená, že by bola zlá. Tvorcovia sa s príbehom vyhrali, doplnili rôzne vedľajšie misie, encyklopédiu s popisom všetkého, čo v hre môžete nájsť a rôzne doplnkové texty, ktoré dotvárajú pozadie toho čo sa v zóne udialo, alebo sa deje. Hlavná príbehová linka však trochu pokyvkáva na tom, že príbeh podáva dosť nárazovo a nie veľmi zaujímavo, ale v konečnom dôsledku to nevadí, pretože všetky ostatné zložky hry sú skvelé.

Jednoducho výlet do zóny sa vyplatí, hra je prepracovaná, rozsiahla a nekončí po 4-5 hodinách ako väčšina FPS hier. Hra sa nebude páčiť asi len niekomu, koho komplexné a ťažké hry odradzujú.

Pro: komplexnosť, hrateľnosť, náročnosť, ai, grafika, reálnosť, prostredie

Proti: podanie príbehu, absencia dabingu

+6
  • PC 60
Pro mě jedna z velmi očekávaných a často chválených herních pecek, při kterých si užiji tak trochu jinou akci okořeněnou RPG prvky a k tomu pestrý herní svět ponurého ukrajinského Černobylu, kde si člověk není vůbec ničím jistý. Ano, asi takto bych tuto hru charakterizoval. Realita ovšem při takovémto očekávání bývá poněkud odlišná a vše dopadlo jinak, než bych čekal.

Jak tu kdysi někdo párkrát poznamenal, Zóna Tě určitě dostane. Nemohu tvrdit, že by neměl pravdu, ale spíš než jako důsledek zážitku jsem tuto větu častěji vídával v červeně zbarveném sdělení na obrazovce svého monitoru a rozhodně se tedy nejednalo o věc pozitivní. Ale raději tedy popořadě.

Zóna je opravdu atmosférická a graficky vyvedená záležitost. Polorozpadlé budovy způsobené vlivem předchozí jaderné havárie, ohořelé vraky aut, do toho měnící se počasí jak v reálném životě, to je to, co má hra na vynikající úrovni a žene hráče dál s touhou se pustit do různorodých úkolů, během nichž si stále bude tyto věci náležitě vychutnávat. Když do toho připočtu, že hlavní hrdina si rozepne spacák a jde se si schrupnout, pak je to z realistického hlediska přímo paráda a není důvod k nespokojenosti.

Ta nastává po zdolání pár lokací, které tempem hlemýždím projdete, jelikož na tak obrovské ploše, jakou Zóna bezesporu je, totiž jakákoliv vozítka chybí. Neříkám, že se budu po Zóně výhradně prohánět na čtyřech kolech, ale jako zpestření a zároveň i zkrácení toho nekonečného putování, je to podle mě občas nezbytné. Nezbývá tedy než hlavního hrdinu tiše politovat a vydat se tedy na tu cestu plnou překážek s ním. Tyto překážky tvoří jednak lidé nejčastěji z řad armádních složek, divoká zvířata, ale také příliš nepředvídatelné anomálie, která často přijdou bez sebemenšího varování a čert ví, jestli se před nimi může hráč nějak účinně bránit. Pak tu jsou lidé z řad stalkerů, kteří mají podobné poslání a se kterými podle libosti můžete navazovat dobré vztahy, obchodovat s nimi, získávat od nich různé informace a také i plnit pro ně úkoly.

Kromě těch hlavních úkolů je tu i řada vedlejších, které ovšem nejsou pro průběh hry zas tak úplně zanedbatelné, takže je otázkou, které plnit a na které se vykašlat, nehledě na to, že kvůli nim klidně ujdete další stovku kroků a přemýšlíte, jestli hlavní hrdina dřív než na nějakou anomálii či dobře mířenou kulkou od nepřítele nezemře na zástavu srdce z důvodu totálního vyčerpání. Tohle je věc, která mě na hře štvala ze všeho nejvíc a kolikrát jsem svému hrdinovi fandil a v duchu ho postrkoval tak intenzívně, že mě samotného z toho začaly bolet nohy a skoro i orosilo čelo.

Akční stránka hry je přitom velmi zdařilá, ovšem ačkoliv jsem se s náboji snažil šetřit sebevíc, jejich nedostatek byl stále častější a to jsem každého nebožtíka obíral skoro i o trenýrky.

Co dodat? S.T.A.L.K.E.R. má skutečně velmi zdařilou atmosféru, působivé prostředí a pěkné přestřelky, ale je to běh na dlouhou trať a to skoro doslova. Takže jediné, co jsem po pár dnech hraní cítil, byla únava, nuda a myšlenka, zda bych neměl jít na EKG. Proto hru směle přenechávám jiným, kteří si ji určitě vychutnají mnohem lépe než já, čemuž upřímně věřím, ale jelikož mě prvotní nadšení velmi brzy opustilo, pokračovat v ní nebudu. Věřím totiž, že na infarkt mám snad ještě dost času.

Pro: atmosféra a prostředí

Proti: příliš pomalý průběh, nekonečné šmajdání, brzy nuda

+52 +59 −7
  • PC 90
Shadow of Chernobyl má řadu chyb. I přes jeden z nejdelších vývojů na něm není znát taková propracovanost, jakou by si hráči po šesti letech prací představovali. Spoustu věcí a lákadal, jako možnost využití dopravního prostředku, ve zdejší Zóně byla vynechána. Dokonce ani příběh není dostatečně poutavý a dialogy s okolními Stalkery jsou až na několik vyjímek stejné, jen se mění zadání jejich potřeb a tužeb. Zdá se vám těch negativ pro začátek už dostatečné množství?

Ne, ještě se zdaleka nekončí. Slibovaná volnost a otevřená prostarnství rozkládající se na desítkách čtverečních kilometrů tu je jen tak na oko aby se neřeklo. Célá Zóna je rozdělena do menších sektorů, ve kterých tolik možností k průzkumu, jak by téma nasvědčovalo, také není. Samotná reálnost je ale v míře nejvyšší, autorům se podařilo dokonale vystihnou atmosféru, která z fotek Černobylu a jeho přilehlého okolí dýchá. Pečlivě zpracovány jsou ale pouze objekty, jejichž průchod je nutný k pokračování v příběhu.

Střílečky s role-playing prvky mají dvě možnosti jak obrátit kvalitu do jedné či druhé polohy a rázem tak smazat předchozí neúspěchy autorů v jiných oblastech prodkuce titulu. Jenže ani to se ukrajinským GSC nepovedlo. Nápad s hledáním jistých artefaktů, anomálii, je zajímavý. Jenže když dobrá polovina z nich stojí jeden či dva tisíce rublů a nachází se doslova na každém druhém kroku, jejich sběr omrzí, a i když se nesnažíte, máte jich plné kapsy slušivého protiradiačního obleku. Sehnání pořádné pušky z počátku hry není žádný med. To si takhle vykračujete, když tu se náhle objeví východní cestou od vašeho počátečního místa eskorta pozuby ozbrojených ranařů, kterou logicky s bezedným vakem hřebíků a nožíkem neubijete. Po nějakém čase dochází zase k druhému extrému, kdy ani nevíte, zda dříve vyhodit tucet plechovek s lančmítem nebo se vzdát nutné vodky. Tento problém zaviňují obrovské zásoby munice, vypadnuvší z okolních bratrů ve zbrani, které nechat na pospas pustině by bylo hříchem. Nikdy nevíte, zda zanecháný nábojem nemůže být tím, pro vás posledním.

Asi už nervoźně přešlapujete, kde že se mohlo vzít tak vysoké hodnocení. A no, správně jste vsadili na bezkonkurenčí atmosféru, která se snaží co nejvěrněji nasimulovat tu z pripjaťské oblasti. Už letmé zaposluchání se do melodie v menu dává tušit, že s hraním musíte počkat do hluboké noci, nejlépe umocněné prudkým lijákem za okny. Poté, až se plně rozkoukáte a zvyknete si na mírně odlišné principy oproti standartní produkci, čeká vás ač lineární, tak prvotřídní zážitek, který graduje v oblastech, kde se obraz slívá do jednoho barevného odstínu, Geigerův přístroj pronikavě hučí svůj monotólný tón a vy jen výsledný úkaz samým ochromením strnule sledujete, a nevěnujete pozornost z pravé strany se blížící přicházející smrti. To vše vrcholí na konci hry, kdy adrenalin bude kolovat v žilách nejednoho hráče až do samotné, pořádně obtížného pokud nemáte dostatek léčiv a nábojů, závěru.

Hru jsem hrál v základní verzi, takže dnes již různé módy upravují a optimalizují hratelnost, takže by se již mělo jednat o kompletní produkt, hodný vaší pozornosti. Výborná hra, jedna z nejlepších stříleček z vlastního pohledu a nebýt řady problému a splnění slíbených slibů, mohla tu být hra, která by sahala po hodnocení absolutním.

Pro: atmosféra, stylizace a celkové zpracování, zvuky šumy a tóny, výborné téma

Proti: menší vyvážení, linearita, mohlo být lepší (nevyužitý potenciál)

+35
  • PC 90
Jak to jen popsat, když po něčem, co se týče herního zážitku dlouho toužíte, ale v podstatě nevíte po čem. Až pak najednou se objeví info o nějaké hře a vy máte hned jasno. To je ono, na tohle jsem tak dlouho čekal. Přesně to byl případ Stalkera. Hned od prvních obrázků a informací jsem věděl, že tuhle hru si musím jednou zahrát, pro mě nesmírně atraktivní téma (dokumenty v TV a články o Černobylu na internetu jsem hltal odjakživa), navíc v kombinaci s otevřeným světem a spíše promyšlenějším postupem, než zběsilou honičku s tisíci vystřelenými náboji, tomu jsem nemohl odolat a tak jsem těžce prožíval každé odložení hry a osekávání herních mechanismů. Ale nakonec jsem se dočkal.

Stalker je pro mě jednou z nejatmosféričtějších (to je hrozný slovo) her, které jsem kdy hrál. Atmosféra a herní žážitek z ní vyplívající je natolik exkluzivní, že přebijí i všechny nedostatky a že jich je ve hře požehnaně. Spoustou her tak nějak prolítávám, bez většího zastavení, což tady absolutně nehorzilo. Přistihl jsem se, že tu hru ani tak nehraju, jako spíš žiju. Byly tam dokonce situace, kdy jsem se v noci za bouřky schoval na půdu nějakého opoštěného domu a jen pozoroval to běsnění kolem, protože jsem se prostě bál jít dál. Další úžasná situace, na kterou se nedá zapoměnout, byla přestřelka s členy elitního komanda v jedné opuštěné továrně, při které ze mě adrenalin doslova prýštil ven.

Příběh nechci moc hodnotit, prý je inspirován knihou Piknik u cesty od bratři Strugackých, ale tu jsem nečetl. Každopádně si myslím, že není z nejhorších a po celou dobu jsem neměl hluché místo, kde bych si říkal, proč mám vlastně pokračovat. Až na ten konec, bylo strašně moc vidět, že se finišovalo s v hrozém tempu, aby hra byla hotová a konec se tak trochu odflákl. Přitom právě Pripyat mohla být vrcholem celé hry a ne ji jenom prolítnout. V tomhle ohledu jsem si tohle "měste duchů" užil mnohem víc v CoD: Modern Warfare a je to škoda.

Vím, že to vyzní divně, ale všechno ostatní už je tu nepodstatné a velmi často ne úplně dodělané: úkoly - jasně jsou tu, některé zajímavé jiné méně, ale dá se to, bohužel někdy fungují divně a dost obtěžující jsou časové limity, interakce s ostatními postavami mohla být i na lepší úrovni, zbraně v defaultu měly mizernou účinnost, ale tohle všechno se dalo vyřešit některým z modů, kterých se na hru vyrojilo velké množství a kolikrát ze hry dělaly úplně jinou hru, často mnohem lepší než originál. Díky jim za to, že z už tak výborné hry, udělali hru ještě lepší.

Všem, kteří nehráli, chtějí ultimátní herní zážitet a jsou schopní překousnout některé chyby doporučuji.

Pro: Ultimátní atmosféra, velmi atraktivní téma, otevřený svět, vypadá to výborně

Proti: Bugy a bugy, konec hry odfláklej

+30
  • PC 50
Když jsem poprvé o hře Stalker četl asi před sto lety, říkal jsem si "páni". Na hru jsem se těšil, ale když vyšla, mé pc bylo staré a hru by ani nespustilo.
Dostal jsem se k ní dnes. A byl jsem velmi, ale opravdu velmi zklamán. Vysvětlím proč: Představoval jsem si fungující svět, který autoři slibovali. Lovící stalkeři, bestie pobíhající ve smečkách lovící se navzájem, řadu nepředvídatelných situací a tak dále. Nic z toho jsem nedostal. Pravda, psi mi občas přeběhli přes cestu, občas i zabili někoho, s kým jsem potřeboval mluvit, ale to bylo tak všechno.

Ony anomálnie jsou jen možnosti jak zemřít. Četl jsem, že anomálie budou typu "v ruce ti zrezne zbraň" nebo "v batohu ti vybuchnou náboje" nebo tak něco. Ale v čem jsou anomálie zajímavé, když vás každá zabije? Sice jiným způsobem, ale rozdíl v tom nevidím.

O příběhu se mluvit nedá. Naštěstí se nejedná o rpg, takže jsem se ke konci hry nezdržoval s vedlejšími úkoly (stejně jsem měl všeho tři zadky) a šel po hlavní lince. Ta mě nevtáhla ani náhodou. Je to asi tím, že jsem furt hledal nějaké dokumenty pro chlapa, který jen stojí za barem. Nemá žádný charakter, jen stojí a dává vám úkoly. A to je nuda.

O denním režimu postav se taky mluvit nedá. Tam, kam se stalker v první minutu postavil, tam jste ho na konci hry našli. Kromě pár výjimek (já narazil asi na tři). A všichni s vámi vedou ten samý dialog...

Jediná věc, která mě bavila (ale to je asi díky DATASTORU) byly přestřelky. Hrál jsem na Veterána a přestřelky měly opravdu koule. Zvuk zbraní parádní, nábojů málo, zbraní málo a AI taky nebyla úplně špatná, ačkoliv mi do rány chodili docela často.
Zážitek bohužel kazil respawn nepřátel v určitých lokalitách, takže když jste šli po sté k nádraží, tak tam po sté bojovali stalkeři s banditama. To už jsem se ani nezúčastňoval.

Konec hry dopadl tak jak dopadl. Nijak. I když jsem později četl všechny konce, tak nemají žádný větší význam. A to ani nemluvím o tom, že jsem se celou hru neztotožnil sám se sebou a tudíž mi bylo úplně fuk, co nebo kdo se ze mě stane.

A obdivuji všechny, co hru dohráli bez auta...

Závěrem si musím povzdechnout, že tuto považuji za další promrhaný potenciál. A je to škoda.

Jo a artefakty, že jsou děsně cenné? Měl jsem jich tolik, že jsem nevěděl co s nimi...

Pro: DATASTOR modpack; noc; poslední lokace, možnost prakticky všechny postřílet jak psy

Proti: postavy nemají charakter, nejsou zajímavé; zvláštní neosobní děj; atmosféru kazí množství faktorů; příliš mnoho zbytečných frakcí

+10