Prvního stalkera vnímám jako velmi rozporuplnou hru, která v určitých ohledech naprosto vyniká, bohužel ji však trápí i spousta neduhů. Střízlivým pohledem lze vidět, že autoři měli velké plány, které však naplnili jen částečně. Co se jim však podařilo naprosto dokonale je zpracování pocitu tajemna, osamocení a nebezpečí a vůbec celková atmosféra v okolí nejslavnější jaderné elektrárny všech dob doslova dýchá životem.

Pokud se budeme držet pouze hlavní linky, hra skvěle odsýpá a zajímavý příběh plný otázek skvěle motivuje hráče k hledání odpovědí. Pokud však trošku odbočíme, dostaneme kvalitativně o několik řádů horší obsah. Vedlejší questy jsou nezáživné a slouží jen k získání vybavení a peněz, ani tato motivace ale není funkční, protože veškeré nutné vybavení i přebytek peněz se dá získat sledováním hlavní linky. Hra navíc obsahuje spoustu nevyužitelných prvků (např. statistika stalkerů) a sráží ji minimum interakce s okolím.

Průzkum míst mimo hlavní linku je pak zbytečný, nic zajímavého se nedá najít, nikoho zajímavého potkat. Hráče kompletisty hra nepotěší, neustálé objevování značek na mapě s lokacemi skrýší nebo jednoduchých úkolů typu přines, nebo zabij je tu plno a nepřinášejí žádné reálné herní obohacení. Opravdu zde nemá cenu se snažit plnit všechno a tedy to nedoporučuji, vede to jen ke zhoršení celkového dojmu ze hry.

Shadow of Chernobyl rozhodně můžu zařadit mezi vůbec ty nejatmosferičtějští kousky, které jsem dohrál a i když vím, že hra v mnoha jiných herních prvcích kulhá, už jen za ten atmosferický imerzní zážitek navíc s reálnými podklady u mě musí skončit alespoň ve žlutých číslech.

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 6 - Svaz spokojeného hraní - Hardcore