Space Quest II: Chapter II - Vohaul's Revenge

Komentáře

Všechny PC AtST Amiga Apple II

Napsat vlastní komentář

jvempire

11233

15.01.2019 12:39

Dohráno

PC 80

Druhý díl legendární série Space Quest je v podstatě vylepšenou verzí jedničky. Pryč je otravné řízení vznášedla a naštěstí nebylo nahrazeno jinou zásekovou minihrou. Vše dobré bylo zachováno - dobrý parser, hezky kreslená grafika a vtipné scénky. Pochválit musím také bezvadný manuál, který obsahuje krátký komiksový úvod do příběhu. Ten navazuje na první díl a popisuje jak se z našeho hrdiny stal opět uklízeč za kterého začínáte hrát. Prostředí jsou zajímavá a pravidelně se střídají. Zajímavá je i pasáž s plaváním (naštěstí není nutné stále psát SWIM). Obtížnost je jinak zhruba shodná s prvním dílem.

Co musím vypíchnout je grafika. Obrazovky jsou opravdu moc hezky nakreslené a líbí se mi mnohem více než remake z roku 2011. Obzvláště džungle působí správně tajemně, cize a občas děsivě(bažiny). Super je také atmosféra, hra působí jako klasické sci-fi z 80. let. Z cílových 250 bodů jsem dokázal nahrát 245, takže mi muselo něco utéct. A to jsem se snažil být důkladný, pečlivě procházel lokace a několikrát se vracel abych získal více bodů. Alespoň to dokazuje jak mě hra bavila. Konec nabádá k co nejdřívějšímu hraní dalšího dílu, tak uvidíme. Hrál jsem verzi ze Steamu přes ScummVM a vše bylo bez problémů. Verze pro ostatní platformy se mi zdála shodná.

+22

Richmond

7681

02.08.2021 10:50

Dohráno

PC 85

Simulátor přežití pomocí příkazového řádku. I tak by se dal jednoduše charakterizovat druhý díl slavné série. Těch smrtelných nebezpečí si Roger Wilco jako hlavní hrdina užije opravdu hodně. A nejlepší na tom je, že řešit tyhle zapeklité situace a dostávat z nich Rogera, je mimožádně zábavné a často i vtipné. Oproti první dílu zde (konečně) nejsou minihry, délka se natáhla řekl bych, že hra disponuje i hezčí grafikou. Ke hře patří i naprosto skvělý manuál, který navozuje tu správnou atmosféru ještě před spuštěním hry. Možnosti řešit některé věci jiným způsobem mě dokonce občas přiměly zkoušet jiné příkazy a akce, i když jsem už body získal a bylo to přitom ideální řešení. Autoři totiž byly připravení s vtipnou odpovědí na řadu "očekávaných" vtípků ze stran hráče.

SQ2 bylo kdysi moje první setkání se Sierrou, už tehdy jsem byl ze hry unešený a to prodloužené intro jsem si pouštěl dlouhou dobu. Je to také první adventura, kterou jsem dohrál podruhé. Tenkrát bohužel s řádnou pomocí z návodové sekce časopisů, nyní už jen s maličkým hintem ve dvou situacích. Ono totiž se to opravdu dá dohrát bez návodu, nejsou tam žádné bezmyšlenkovité postupy. I proto je takové dohrání velkou odměnou pro duši adventuristy. Výborná hra, krásné zážitky.

Pro: EGA grafika, prostředí, pestrá paleta smrtících situací, humor, parser

Proti: v podstatě nic

+20

malarkey

5467

04.02.2023 12:59 (poslední úprava 04.02.2023 13:02)

Dohráno

PC 70

Druhý díl Vesmírného questu na sebe nenechal v mém počítači dlouho čekat. Byl jsem zvědavý, co slovutný hrdina Roger a spasitel národů zažije dál za trampoty. Z obyčejného technika - uklízeče - čtvrté cenové třídy s diletantismem sobě vlastním, v hrdinu, kterému na konci prvního dílu děkovaly hordy vojáků jak ve scéně z Hvězdných válek? To přece nemůže dopadnout jinak, než dalším zajímavým hrdinským příběhem, no posuďte sami...

...a ejhle. Na záchranu světa se překvapivě rychle zapomnělo, Roger zase zametá podlahu nějaké vesmírné korábky, uvědomuje si, že sejde z očí, sejde z mysli, a doléhá na něj řev ze všech směrů - hlavně tedy od kontra admirála, který má jeho přístupu k pracovní zodpovědnosti akorát tak dost. Navíc mu zase uteklo koště do vesmíru - tento týden už čtvrté. Roger cítí, že tentokrát už to opravdu nebude dobré a historická záchrana světa před arci démonem Vohaulem už ho tady asi opravdu nespasí.

Při cestě do šéfovy kajuty ho ale unese Vohaul. Jeho návrat je epický, uznává v něm, že ho Roger svým přístupem k záchraně světa zaskočil. Samozřejmě si to nenechá líbit a tak ho nezabije, ale pošle na nehostinnou planetu, aby se mohl bavit tím, jak ho tamní rostlinná popř. nerostlinná společnost sežere.

Druhý díl této série se nese přesně v totožném duchu, jako díl první. Jen výrazná výhoda tohoto dílu je absence mini her, které v prvním díle hraní dokázaly sem tam dost otrávit. Také bych řekl, že herní doba se mírně prodloužila, ale jinak je koncept naprosto totožný. EGA grafika dobová, místy v podstatě velice pěkná, v džungli dokonce i plná solidní atmosféry.

Postupem času cítíte, že se blíží konec hry. To Vám ostatně přibližuje i skóre v horní liště hry, které odpočítává získané body hraním hry až do výsledného finálního čísla. Tedy to, čím adventury ze Sierry byly tak specifické. Jakmile ale hra končí a vy děkujete bohu, že i zde existovala možnost ukládat hru každý hráčův pohyb, protože jinak byste se do finále v životě nedostali, hra v poslední herní scéně hodí slušnou berličku na třetí díl, takže Vám nezbyde nic jiného, než se do něj obratem pustit.

Tyhle nečekané konce mám rád i v knihách. A ještě raději mám, když se do příběhu můžu rovnou pustit dál a nečekat tak dlouhá léta...To je, řekl bych, nesporná výhoda těchto přes 25 let starých adventur.

+17

Londo Mollari

3734

11.04.2021 18:32

Dohráno

PC 70

Space Quest jsem hrál poprvé v životě. V manuálu se hovoří o "3-D animated adventure game", čímž nám autoři dávají najevo, že 3D je poměrně široký pojem. Space Quest jede na standardech roku 1987, tedy parser, EGA grafika a ovládání pouze klávesnicí bez myši (prý je možné alternativní ovládání joystickem, ten však nevlastním).

Všechna sláva polní tráva, jak se říká. A to zažil i hlavní hrdina série Roger Wilco. Lidé i Xenoňané zapomínají a z oslavovaného hrdiny prvního dílu se opět stal operátor koštěte, jejichž nadměrná spotřeba a případná nepříjemná reakce vedení na jejich pravidelný úbytek (směr vakuum vesmíru) je zmiňována v intru hry. Kdo však nezapomíná, jsou daňoví úředníci (více viz "Innocent until caught") a nepřátelé. A do druhé skupiny se řadí i Sludge Vohaul, jehož plán jsme v jedničce nevědomky překazili.

Hra mi přišla mnohem delší než první díl, i když prostředí jsou opět jen tři - orbitální stanice nad Xenonem, důlní planeta Labion a Vohaulova pevnost na asteroidu. Oproti prvnímu dílu zde již můžeme hovořit o humorné sci-fi, přičemž úroveň vtipů je různá. Od Vohaulova masterplanu, jehož cílem je zničení Xenonu pomocí armády podomních prodejců pojistných produktů, což u mě vyvolalo maximálně pozdvižené obočí přes dva strážce hádající se nad tím, kdo z nich měl natankovat vznášedlo až po památný moment, ve kterém se vyhnete střetu s Labion Terror Beast pomocí vržené Rubikovy kostky.

Dvojka mne bavila víc než první díl. Byla delší, opět šlo některé úkoly řešit vícero způsoby (tentokrát již s rozdílným bodovým ohodnocením jednotlivých postupů) a mírně ubylo počtu úmrtí, i když hra je stále ještě tuhá jako podešev a zemřít můžete 1000 a jedním způsobem. Na některé herní postupy bych nepřišel ani za milion let ("place gem in mouth"). Hra má nastavitelnou rychlost pohybu a zatímco většinou jsem využíval nastavení fast (3. nejrychlejší), na některé questy je nutné zpomalit (bludiště kořenů jakési houby, kde jsem zařval minimálně 10x a nakonec to řešil ukládáním co 10 pixelů). Hra si neodpustila časové limity, byť nejsou tak smrtící jako v prvním díle.

Tvůrci se bohužel inspirovali King's Questy a Space Quest II obsahuje SCHODY, které představují jednu z nejtěžších překážek adventur Sierry. Zajímalo by mne, jak vypadají kancelářské budovy tvůrců hry, a zda ani tam nevyužívají kouzelného zařízení zvaného zábradlí.

Druhý díl mne bavil mnohem víc než první. Prostředí planety Labion se často měnilo a i závěrečná část měla své architektonické kouzlo. Přede mnou nyní leží třetí díl, který jsem také nikdy nehrál, vypadá to, že tvůrci v humoru ještě přitvrdí a všeobecně je pokládán za nejlepší díl série. Jsem na něj zvědav.

Pro: Planeta Labion, zejména Labion Terror Beast, diferenciace bodového zisku podle způsobu řešení hádanek, některé vtípky.

Proti: Schody bez zábradlí, plošinky bez zábradlí a celkově nedostatek tohoto zařízení v průběhu celé hry.

+16

next_ghost

2740

27.02.2023 22:08

Dohráno

PC 80

Od slavnostní ceremonie na konci prvního dílu uplynul nějaký blíže nespecifikovaný čas a ani zachránce celé planety nebude slavný věčně. Proto se Roger Wilco musel vrátit k tomu, co dělá nejlépe - k boji se špínou z vesmíru a nepořádkem po cestujících, kterým vesmírné lety nedělají dobře od žaludku. Jeho sláva ovšem nevyhasla úplně a z ničeho nic dostal pozvání, které nelze odmítnout. Poslal pro něj sám Sludge Vohaul, šílený vědec a superzloduch, který v prvním díle tajně tahal za sarienské nitky, aby se mu nejprve pochlubil svým nejnovějším ďábelským plánem, a pak ho poslal do svého soukromého gulagu otročit ve prospěch zla.

Roger musí znovu uprchnout před Vohaulovými poskoky a vydat se na dlouhou a nebezpečnou cestu k opětovné záchraně své rodné planety, při které mnohokrát zemře pro naše pobavení. Pouštní planetu prvního dílu tentokrát střídá neprostupná džungle plná hladových lovců, hladové zvěře, hladových hub a dalších věcí, které se snaží Rogera neustále sežrat.

Oproti prvnímu dílu je hra vylepšená skoro ve všech směrech včetně grafiky. I tentokrát vám hra v popisu okolí zamlčí některé důležité předměty, ale naštěstí jsou jednodušší na uhodnutí než minule. Zákeřnost z předchozího dílu, kde hra nijak nenaznačila neúplnost jednoho popisu, pokud si nestoupnete jinam, a zatajila tak důležitý předmět, se tentokrát neopakuje. Opět se ale můžete dostat do slepé uličky tím, že minete některý důležitý skrytý předmět, a pak už se pro něj nemůžete vrátit.

Ovládání je stejné jako v předchozím dílu - šipkami přesouváte Rogera po herní obrazovce a do příkazové řádky píšete jiné příkazy, co má dělat. Manuál si zaslouží zvláštní pochvalu. Jak kvůli komiksovému zpracování, kde je převyprávěný celý příběh prvního dílu, tak kvůli seznamu nejdůležitějších příkazů, který vám pomůže vyřešit hned několik hádanek.

Pro: Vtipný příběh, manuál

Proti: Typické nedostatky textových i klikacích adventur současně

+13

Han22

4566

27.10.2018 14:04 (poslední úprava 01.11.2018 18:03)

Dohráno

PC 70

Druhý díl navazuje na konec jedničky. V parádním komixu v manuálu si přečtete, jak si Roger užil svých 15 minut na výsluní, ale časem bylo jeho hrdinství zapomenuto a on opět skončil jako uklízeč na vesmírné stanici. Kdo však nezapomněl byl tvůrce Star Generator Sludge Vohaul, který se za zmaření svého plánu rozhodl pomstít. Na hrdinovu planetu Xenon hodlá vypustit tisíce pojišťováků a Rogera uklidí na pekelnou planetu Labion.

Ve hře se tak musíte dostat z Labionu na jeho asteroid a zastavit jeho ujetý plán. Dvojka vypadá stejně jako první díl, ale je o něco lepší. Labion je rozsáhlý, ale nenutí Vás bloudit sem a tam, postupujete stále dopředu a narazíte na všechnoo možné - monstra, jeskyně, bažiny, šplhání po lianách, podvodní jeskyně, propasti i místní domorodé Pinkuny. Na asteroidu musíte zlikvidovat Vohaula a zastavit jeho plán (likvidace je docela brutální). Narazíte na pár odkazů Vetřelec, tazmánský čert, robot z Robocopa, je tu pár animaček i minihra se startováním lodě (pěkný model). Jen žádné gratulačky nečekejte, dvojka končí hrdinou unášeným v únikovém modulu neznámo kam

Hratelnost je stejně jako v jedničce brutální - spousta věcí na kterých bych nepřišel bez návodu ani za milion let, případně věcí které víte jak udělat, ale netušíte co napsat, aby to hra uznala. Je nutno všechno prohlížet, prohledávat a i tak pitomý rozjezd výtahu zabere 4 akce. Zkrátka hardcore adventura ze staré školy, nicméně oproti jedničce docela rozsáhlá a musím uznat, že na planetě Labion se mi opravdu líbilo. Adventura roku 1987.

Pro: Rozsáhlejší, pár hezkých animaček, ujetý příběh, parádní komix v manuálu

Proti: Opět většinou netušíte co hra chce abyste udělali.

+11

Jumas

40725

09.03.2026 18:46

Dohráno

PC 50

Jedno je jisté, kdyby druhý Space Quest nevyšel přesně v den mého narození, na 99% bych ho nikdy nespustil. Adventury mě baví, a to opravdu hodně, ale ty point and click, mezi něž Vohaul's Revenge nepatří. Psaní příkazů namísto klikání opravdu nebude mou oblíbenou kratochvílí, což jsem si právě teď ověřil. Celkově je to s největší pravděpodobností má první a zároveň i poslední zkušenost se hrou od Sierry.

Zrovna čtu Historii Point and Click her, kde jsou i tyto počiny, které se sice ještě neovládají myší, ale položily základy pro vývoj svých následovníků. Příběh není špatný a je hodně humorný, ale těch situací, kdy se Roger dostane do smrtelného nebezpečí, je na můj vkus až moc. Jasně, nejsem vesmírný dobrodruh, tak nemohu vědět, co by mě tam čekalo. I tak se to absurdno mohlo trochu omezit.

Kolikrát jsem zemřel se ani netroufám odhadovat, naštěstí se dá hra kdykoli uložit. Chození úhlopříčně a především stoupání po schodech bylo spíš za trest a vývojáři si to mohli odpustit. Často jsem potřeboval popostrčit, abych věděl, kam jít a co napsat a na celou řadu věcí bych sám nepřišel. Respektive asi přišel, protože zde ve výsledku není až tolik lokací. Trvalo by mi to ale o poznání déle a nejspíš bych se dostal do jedné z mnoha slepých uliček.

Nemohu říci, jak bych se na druhý Space Quest tvářil v případě, že bych byl starší a movitější a dostal se k němu v době vydání. Nejspíše bych z něj byl hodně odvařený. Jelikož ale byla mým prvním seznámením se s počítačovými hrami střílečka Doom, moc nadšený z něho nejsem. Hra ani vývojáři za to nemohou, taková prostě byla doba a jednalo se v podstatě o tehdejší vrchol žánru, ale já se už asi do osmdesátek vracet nebudu a své herní kroky budu směřovat do devadesátek a dále.

Pro: příběh, humor, neomezené ukládání

Proti: příkazy, stoupání po schodech, zákysy, slepé uličky, přílišná absurdita

+10

PC 15 70
AtST 0 --
Amiga 0 --
Apple II 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).