Jedno je jisté, kdyby druhý Space Quest nevyšel přesně v den mého narození, na 99% bych ho nikdy nespustil. Adventury mě baví, a to opravdu hodně, ale ty point and click, mezi něž Vohaul's Revenge nepatří. Psaní příkazů namísto klikání opravdu nebude mou oblíbenou kratochvílí, což jsem si právě teď ověřil. Celkově je to s největší pravděpodobností má první a zároveň i poslední zkušenost se hrou od Sierry.

Zrovna čtu Historii Point and Click her, kde jsou i tyto počiny, které se sice ještě neovládají myší, ale položily základy pro vývoj svých následovníků. Příběh není špatný a je hodně humorný, ale těch situací, kdy se Roger dostane do smrtelného nebezpečí, je na můj vkus až moc. Jasně, nejsem vesmírný dobrodruh, tak nemohu vědět, co by mě tam čekalo. I tak se to absurdno mohlo trochu omezit.

Kolikrát jsem zemřel se ani netroufám odhadovat, naštěstí se dá hra kdykoli uložit. Chození úhlopříčně a především stoupání po schodech bylo spíš za trest a vývojáři si to mohli odpustit. Často jsem potřeboval popostrčit, abych věděl, kam jít a co napsat a na celou řadu věcí bych sám nepřišel. Respektive asi přišel, protože zde ve výsledku není až tolik lokací. Trvalo by mi to ale o poznání déle a nejspíš bych se dostal do jedné z mnoha slepých uliček.

Nemohu říci, jak bych se na druhý Space Quest tvářil v případě, že bych byl starší a movitější a dostal se k němu v době vydání. Nejspíše bych z něj byl hodně odvařený. Jelikož ale byla mým prvním seznámením se s počítačovými hrami střílečka Doom, moc nadšený z něho nejsem. Hra ani vývojáři za to nemohou, taková prostě byla doba a jednalo se v podstatě o tehdejší vrchol žánru, ale já se už asi do osmdesátek vracet nebudu a své herní kroky budu směřovat do devadesátek a dále.