Space Quest: Chapter I - The Sarien Encounter

"Once a janitor, always a janitor."

Na rovinu přiznávám - nikdy by mě nenapadlo, že se někdy budu vracet k hrám, jako je Space Quest. Ne, že bych tu sérii neznal, ale reálně jsem se ke hrám od Sierry dostal až v momentě Quest for Glory a tam už ta hratelnost byla zákonitě někde úplně jinde. V podstatě taková, na kterou dodnes rád vzpomínám. Nicméně člověk míní a Retro club z databáze mění, a já jsem se tak pustil do adventury v pravdě archaické, ale určitě významné pro celý žánr, což by, uznávám, byla veliká škoda za život alespoň nezkusit.

Ještě než dojdu k jednotlivým pocitům z hraní hry, která má ovládání tak zásadní, že dneska by si to už nikdo nedovolil použít, tak bych se ještě moc rád vrátil k době, kdy hra jako taková vznikla. Opravdu mi to totiž došlo až v momentě, kdy jsem hru spustil a nechal se pohltit tou EGA atmosférou, která čítá plných 16 barev. Osobně si totiž pamatuju období, kdy jsem na počítači mohl volit už ze dvou variant - 16 a 256 barev a už tenkrát mi přišlo jako kulturní šok, když jsem Civilizaci spustit v 16 barvách (jen jako pokus, standardně jsem jí hrál ve VGA provedení). Pokud se tedy nemýlím, tak tato hra je asi i první hrou, kterou jsem dobrovolně v EGA provedení hrál. A to už něco pamatuju. No a když k té aktuální náladě přičtu ještě starý pisklavý zvuk z integrované zvukové grafiky přímo v počítači, tak jsem se málem rozbrečel. V tu chvíli jsem ale ještě netušil, jak obtížná hra vlastně bude, byť jsem tušil, že procházka růžovou zahradou to tu nebude.

A opravdu nebyla...Space Quest se tu opírá o tehdejší fascinaci filmového sci-fi světa. Dělá to decentně, ale v době, kdy na trh přichází například i Červený trpaslík nebo legendární Spaceballs. Mohu tedy jen tušit, jaká byla v té době nálada a jsem rád, že se zrovna tvůrci ze Sierry pustili do adventurní série, která jela v podobném duchu a měla na co odkazovat. Hlavní roli tu totiž má vesmírný uklizeč Roger. Toho během úklidu vesmírné lodi vyruší útok na ni, houkání sirén a po chvíli i přiběhnuvší profesor, který se před něj skácí v tratolišti vlastní krve. Opravdu nic k popukání. Pokud jste uklízecí technik třetí třídy, který neví nic o kvantovém mechanismu hyperprostorového motoru vesmírné korábky, nezbyde Vám nic jiného než odpočítávat poslední sekundy vašeho života. To, než k Vám dorazí první vesmířan, který se Vás lekne tak, že Vás radši odkrágluje, než aby s vámi vedl partičku přátelského bridže.

V tu chvíli ale začíná veškerá ta zábava. Hra Vám umožňuje pohyb s hlavní postavou po vesmírné lodi. Když budete objevovat mechanismy a nic moc toho neuděláte, tak za minutu máte smrt jistou. Mně se to tak stalo, takže restart, znova a lépe. Rychle si osvojit mechanismy. Ty jsou jednoduché, i když jak se to vezme. Dole pod hrou máte příkazový řádek, kam zadáváte, co Roger má dělat. V podstatě to kopíruje ty příkazy, co postavám dáváte když hrajete klasickou adventuru a používáte myš. Jen tady se s myší nechytnete a jediné, co Vás může spasit, je vaše znalost angličtiny. K příkazům totiž musíte znát i názvy toho, co se v prostředí nachází. Po chvíli osvojování se ale do toho dostáváte, při příchodu do jakékoliv místnosti okamžitě zadáváte příkazy, které Vám popíšou okolí a za chvíli už se to docela dá.

Teda do té doby, dokud se nesetkáte se situací, že na Vás v místnosti vedle čeká emzák, který Vás hned sejme. Hra totiž pracuje s různými náhodnými variacemi, kde se reálně děje to, že vstup do místnosti může a nemusí znamenat příchod emzáka. Stejně tak jako když hrajete bedny a předem nevíte, jestli další zatočení na jednorukém banditu Vám dá nějaký ten vesmírný dolar nebo Vás vyzmizíkuje ze světa. V tuto chvíli tak přichází funkce ukládání hry, což budete reálně dělat furt. Pokud hru chcete přežít a pokud možno dohrát, tak Vám ani nic jiného nezbude.

Naštěstí ale hraní podobných adventur není kdoví jak dlouhé. Náročné ano, ale dlouhé ani ne. Když si nebudete vědět rady, na internetu určitě přispěchá někdo s návodem, který Vás snadno posune dál. Ale představte si tu dobu, kdy návody byly teprv v plenkách nebo se čekalo na nějaký herní měsíčník, do kterého někdo napsal návod, na kterém celý uplynulý měsíc makal, aby Vás to posunulo dál. Dneska, řekl bych, nemyslitelné. Ostatně jako i fakt, že by si tuto hru někdo chtěl pouštět dobrovolně a s nadšením. Holt, doba postoupila dál, ale za zážitek to určitě stálo. Já tak děkuji Herní výzvě a pomalu se chystám na druhý díl...Roger Wilco je zábavná postavička a já jsem zvědavý, co pro něj tvůrci vymysleli v dalších epizodách...