Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Space Quest: Chapter I - The Sarien Encounter

Space Quest: The Sarien Encounter

říjen 1986
1987
69
14 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hlavní postava, Roger Wilco (z anglického "Roger, Will Comply", aneb "Rozumím, provedu"), pracuje jako uklizeč na výzkumné lodi Arcada putující vesmírem, na jejíž palubě se nachází cenné experimentální zařízení zvané "Star Generator". To dokáže z vyhaslé planety udělat "nové Slunce", tolik potřebné pro život v galaxii Earnon, kde současné Slunce začíná vyhasínat. Roger si jako vždy dává ve službě šlofíka a když se vzbudí, zjistí, že Arcada byla napadena, posádka pobita a Star Generator ukraden hmyzáckou rasou Sarienů. Navíc loď bude za 15 minut zničena, Rogerovým prvním úkolem je tedy odsud co nejrychleji vypadnout. A tím trable jen začínají...

Space Quest je velmi podobný legendárnímu, o dva roky staršímu King's Quest - běží také na enginu AGI, tudíž veškeré akce jsou prováděny zadáváním jednoduchých příkazů do stavové řádky. V roce 1991 Sierra vydala oficiální remake Space Quest I: Roger Wilco in the Sarien Encounter. Příběh pokračuje v Space Quest II: Chapter II - Vohaul's Revenge.


Poslední diskuzní příspěvek

@Richmond (03.02.2023 14:40): neznal jsem to, teď na to čumim :-D No to tu dobu už musíš mít hodně rád, když se v dnešní době chystáš vytvořit hru s EGA grafikou :-D
Jsem rád, že jsem to zkusil a přes víkend se pustím do druhého dílu :-)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Nerad píši komentáře déle po dohrání, ale u Space Questu si nemohu pomoct. Po prvních dvou King's Questech jsem se pustil do vesmírného dobrodružství. Nejprve jsem zkoušel remake Space Quest I: Roger Wilco in the Sarien Encounter, ale tahle původní verze se mi líbí víc. Grafika má super atmosféru a ovládání přes parser mám prostě rád. Hra je docela krátká, ale dost obtížná a není problém něco minout. Kromě častého umírání tak hrozí i slepá ulička bez možnosti návratu. Ukládání naštěstí tuto bolest řeší a hra je tak dohratelná i bez návodu nebo nekonečného opakování.

Hra je vtipná a obsahuje i řadu narážek, což velmi oceňuji. Velké plus za městečko Ulence Flats (Mos Eisley) s nákupem droida a vesmírné lodě. Hraní za vesmírného uklízeče je dobrý a originální nápad. Největším mínusem je tak minihra s řízením vznášedla. Obtížnost by ani nevadila, ale zaseknout se na 40min v něčem otravném je prostě špatně nebo jsem dost nešikovnej :-). Hrál jsem Steam verzi pod ScummVM a technicky bylo vše bez problémů. Hru jsem si ale opravdu užil a už se těším na další "Quest" (asi King's Quest III: To Heir is Human pokud pojedu chronoligicky). Za sebe hru rozhodně doporučuji.
+25
  • PC 80
Je to smutné, že ač velký obdivovatel sierrovek s parserem, jsem dohrál ikonický první díl Space Questu až tak pozdě. Tedy ne že bych jej čas od času nezkusil, ale nikdy to nedospělo do fáze, kdy jsem hru začal brát vážně. To se stalo až nyní, kdy jsem měl shodou okolností šestiměsíční období bez jediné hry. Od Space Questu jsem čekal všemožné podpásovky, snůšku nelogičností, potrhlý humor a nekompatibilné ovládání. A přitom jsem kromě jedné štrapáce s akční vložkou a jedné podpásovky (notabene převzaté z King's Questu 1) na nic takového nenarazil. Ne snad, že bych během hraní nezemřel tucetkrát. Jenže na to jsem už byl z jiných sierrovek zvyklý a to k těmto hrám prostě patří.

Začátek hry je hektický a rozjel jsem jej několikrát, než jsem si byl jistý, že jsem udělal vše potřebné. Pak už mi přišlo, že jde vše v nejlepším pořádku. Logické příkazy (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že parser ještě nebyl tak výborný jako v pozdějích verzích), zábavné postavičky, různá prostředí a příjemný humor. Nepovedlo se mi udělat plný počet bodů, skončil jsem na 192 z 202. Ve hře je totiž možné některé věci řešit vícero způsoby a některé z nich přináší body navíc. Doslova mi vyrazil dech počet animaček, které se ve hře vyskytují včetně úžasného závěrečného outra. Tahle verze SQ prostě nezestrála, bavila mě po celou dobu a jen mě utvrdila, že Sierra je můj adventurní dům číslo jedna.

Pro: parser, skvělé animace, hlavní postava, scifi prostředí

Proti: akční vložky, které ale s jedinou výjimkou nejsou frustrující

+21
  • PC 70
"Once a janitor, always a janitor."

Na rovinu přiznávám - nikdy by mě nenapadlo, že se někdy budu vracet k hrám, jako je Space Quest. Ne, že bych tu sérii neznal, ale reálně jsem se ke hrám od Sierry dostal až v momentě Quest for Glory a tam už ta hratelnost byla zákonitě někde úplně jinde. V podstatě taková, na kterou dodnes rád vzpomínám. Nicméně člověk míní a Retro club z databáze mění, a já jsem se tak pustil do adventury v pravdě archaické, ale určitě významné pro celý žánr, což by, uznávám, byla veliká škoda za život alespoň nezkusit.

Ještě než dojdu k jednotlivým pocitům z hraní hry, která má ovládání tak zásadní, že dneska by si to už nikdo nedovolil použít, tak bych se ještě moc rád vrátil k době, kdy hra jako taková vznikla. Opravdu mi to totiž došlo až v momentě, kdy jsem hru spustil a nechal se pohltit tou EGA atmosférou, která čítá plných 16 barev. Osobně si totiž pamatuju období, kdy jsem na počítači mohl volit už ze dvou variant - 16 a 256 barev a už tenkrát mi přišlo jako kulturní šok, když jsem Civilizaci spustit v 16 barvách (jen jako pokus, standardně jsem jí hrál ve VGA provedení). Pokud se tedy nemýlím, tak tato hra je asi i první hrou, kterou jsem dobrovolně v EGA provedení hrál. A to už něco pamatuju. No a když k té aktuální náladě přičtu ještě starý pisklavý zvuk z integrované zvukové grafiky přímo v počítači, tak jsem se málem rozbrečel. V tu chvíli jsem ale ještě netušil, jak obtížná hra vlastně bude, byť jsem tušil, že procházka růžovou zahradou to tu nebude.

A opravdu nebyla...Space Quest se tu opírá o tehdejší fascinaci filmového sci-fi světa. Dělá to decentně, ale v době, kdy na trh přichází například i Červený trpaslík nebo legendární Spaceballs. Mohu tedy jen tušit, jaká byla v té době nálada a jsem rád, že se zrovna tvůrci ze Sierry pustili do adventurní série, která jela v podobném duchu a měla na co odkazovat. Hlavní roli tu totiž má vesmírný uklizeč Roger. Toho během úklidu vesmírné lodi vyruší útok na ni, houkání sirén a po chvíli i přiběhnuvší profesor, který se před něj skácí v tratolišti vlastní krve. Opravdu nic k popukání. Pokud jste uklízecí technik třetí třídy, který neví nic o kvantovém mechanismu hyperprostorového motoru vesmírné korábky, nezbyde Vám nic jiného než odpočítávat poslední sekundy vašeho života. To, než k Vám dorazí první vesmířan, který se Vás lekne tak, že Vás radši odkrágluje, než aby s vámi vedl partičku přátelského bridže.

V tu chvíli ale začíná veškerá ta zábava. Hra Vám umožňuje pohyb s hlavní postavou po vesmírné lodi. Když budete objevovat mechanismy a nic moc toho neuděláte, tak za minutu máte smrt jistou. Mně se to tak stalo, takže restart, znova a lépe. Rychle si osvojit mechanismy. Ty jsou jednoduché, i když jak se to vezme. Dole pod hrou máte příkazový řádek, kam zadáváte, co Roger má dělat. V podstatě to kopíruje ty příkazy, co postavám dáváte když hrajete klasickou adventuru a používáte myš. Jen tady se s myší nechytnete a jediné, co Vás může spasit, je vaše znalost angličtiny. K příkazům totiž musíte znát i názvy toho, co se v prostředí nachází. Po chvíli osvojování se ale do toho dostáváte, při příchodu do jakékoliv místnosti okamžitě zadáváte příkazy, které Vám popíšou okolí a za chvíli už se to docela dá.

Teda do té doby, dokud se nesetkáte se situací, že na Vás v místnosti vedle čeká emzák, který Vás hned sejme. Hra totiž pracuje s různými náhodnými variacemi, kde se reálně děje to, že vstup do místnosti může a nemusí znamenat příchod emzáka. Stejně tak jako když hrajete bedny a předem nevíte, jestli další zatočení na jednorukém banditu Vám dá nějaký ten vesmírný dolar nebo Vás vyzmizíkuje ze světa. V tuto chvíli tak přichází funkce ukládání hry, což budete reálně dělat furt. Pokud hru chcete přežít a pokud možno dohrát, tak Vám ani nic jiného nezbude.

Naštěstí ale hraní podobných adventur není kdoví jak dlouhé. Náročné ano, ale dlouhé ani ne. Když si nebudete vědět rady, na internetu určitě přispěchá někdo s návodem, který Vás snadno posune dál. Ale představte si tu dobu, kdy návody byly teprv v plenkách nebo se čekalo na nějaký herní měsíčník, do kterého někdo napsal návod, na kterém celý uplynulý měsíc makal, aby Vás to posunulo dál. Dneska, řekl bych, nemyslitelné. Ostatně jako i fakt, že by si tuto hru někdo chtěl pouštět dobrovolně a s nadšením. Holt, doba postoupila dál, ale za zážitek to určitě stálo. Já tak děkuji Herní výzvě a pomalu se chystám na druhý díl...Roger Wilco je zábavná postavička a já jsem zvědavý, co pro něj tvůrci vymysleli v dalších epizodách...
+20
  • PC 60
První EGA díl jsem dohrál až dnes, tedy po dohrání druhého dílu i jeho VGA klonu. Tento komentář bude tedy hlavně o porovnání EGA a VGA verze. Co se týká porovnání prvního a druhého dílu, druhý díl mi přišel barevnější a parser byl výrazně vylepšený. V prvním díle jsem mnohdy měl problém přesvědčit Rogera, aby udělal to, co chci. Ve dvojce se mi to příliš nestávalo.

Následující text bude pravděpodobně obsahovat spoilery. Předem se za ně omlouvám. Hned úvodní pasáž na Arcadě mi přišla nejtěžší. Smrtící časový limit, všudypřítomné pochodující stráže a opakoval se i problém s tlačítkem, které jsem nemohl nejprve najít v VGA verzi a tento quest jsem neúspěšně zopakoval i v EGA verzi, kde jsem byl při prvním pokusu odměněn videem výbuchu lodi a tedy i Rogerovým předčasným skonem.

Následovala Kerona. V poušti mne sežral Grell, pavouka jsem trefil již na třetí pokus a z římsy jsem nespadl ani jednou. Problém nastal u kyselinových kapek, kde hraje dle mého odhadu jedinou roli náhoda a kapky buď proběhnete, nebo ne. Nevím, zda to má nějaké jiné řešení. Pouštní část mne bavila a pro mne představuje nejlepší kapitolu hry.

Následující akční vložku se skimmerem v EGA verzi bohužel nejde přeskočit, ale projel jsem ji na první pokus s pouhými dvěma karamboly. Pomohlo mi snížení rychlosti hry na SLOW a střídavé klikání na levou a pravou šipku, čímž byl skimmer stále v pohybu a na kameny se dalo včas zareagovat. A navíc se v průběhu jízdy dá ukládat.

Výherní automat v baru na rozdíl od VGA verze není možné podvést magnetem (tento předmět se v původní verzi hry nevyskytuje), přesto se i tento quest část dá relativně rychle vyhrát, ale vzhledem k možné kombinaci losu tří lebek doporučuji po každé výhře ukládat.

Zakončení na Deltauru bylo příjemně hratelné. Nejsložitější pro mne byla pasáž ve které Roger pomocí jetpacku doletí k Deltauru a protáhne se vzduchovým uzávěrem. Věděl jsem, co chci udělat, ale bojoval jsem s parserem.

Sarien encounter EGA mne bavil více než jeho novější remake. Hře bych mohl vytknout krátkost, ale jako pozitiva vidím už jen fakt, že hra vůbec vznikla a že je i po 35 letech od vzniku stále příjemně hratelná, tedy až na výjimky týkající se časových limitů. Za mne palec nahoru.
+16
  • PC 70
Adventury mám rád a odehrál jsem jich už pěknou řádku, jak staré textovky od Fuky nebo Infocomu, tak klikací adventury včetně několika od Sierry. Space Quest je ale moje první adventura, která kombinuje EGA grafiku s ovládáním příkazovou řádkou. A tak, připraven mnohokrát zemřít ukrutně vtipnou smrtí, jsem se statečně vydal tam, kam se ještě žádný vesmírný uklízeč nevydal. Nebo aspoň žádný, kterého znám.

Příběh je povedený a zvlášť v první třetině na adventurní poměry dost akční. Pro nezkušené hráče možná až moc. Roger Wilco se z obvyklého šlofíku v pracovní době probudí na lodi plné mrtvých členů posádky a vraždících mimozemšťanů. Musí tak rychle pobrat to nejnutnější a opustit loď v záchranném modulu. Ale ani přistáním na nejbližší planetě zběsilý úprk před mimozemšťany nekončí.

Když se podaří pronásledovatelů konečně zbavit, bude Rogera neúprosně tlačit vpřed pro změnu horké pouštní slunce a žízeň. Na konci hry dojde i na přestřelky paprskometů, a po zničení mimozemské hrozby následuje slavnostní ceremonie pro zachránce celé planety. Tedy pokud jste cestou někde nezapomněli nějaký důležitý předmět, pro který se pak už nelze vrátit.

Po technické stránce hra kombinuje největší neduhy jak textových, tak klikacích adventur. Jako u většiny textových adventur, i tady si budete častěji lámat hlavu nad tím, jak danou akci hře správně popsat, než co vlastně chcete udělat. Na tradiční frázi "použij X na Y" hra vždy reaguje otázkou "a jak přesně to chceš udělat?" Hra vám také na požádání tradičně popíše okolí, ale narozdíl od plně textových adventur vám často zamlčí některé důležité předměty. A to i takové, které graficky zabírají nemalou část obrazovky. Pak musíte sami uhodnout, jak se ten shluk pixelů vlastně jmenuje.

Přestože původní hra nepodporuje ovládání myší a ve ScummVM se dá myší jen chodit sem a tam bez možnosti klikat na předměty, tak dojde i na pixel hunting. Popis okolí a předmětů se totiž mění podle toho, kde přesně Roger na obrazovce stojí. A tím nemyslím jen případy, že vám někdy hra řekne "musíš jít blíž". To je v pořádku. Naopak se hra zcela zákeřně tváří, že některý důležitý předmět, který je přímo před vámi, vlastně neexistuje, dokud se k němu nepostavíte ze správného úhlu. A na dvou místech byl otevřený průchod na další obrazovku skrytý tak důkladně, že jsem ho našel až díky návodu.

Pokud si hru nezrychlíte v menu (čímž si zkomplikujete některé akční pasáže), tak se Roger po obrazovce pohybuje trochu pomalu. Naštěstí ale nemusíte šipky celou dobu držet. Stačí je krátce zmáčknout, a Roger bude daným směrem pokračovat sám, dokud je nezmáčknete znovu (nebo nezměníte směr). Během akční mezihry se vznášedlem je tenhle způsob ovládání ale spíš k vzteku.

Pro: Vtipný příběh, překvapivě napínavé

Proti: Typické nedostatky textových i klikacích adventur současně, hra je krátká

+16