Je to smutné, že ač velký obdivovatel sierrovek s parserem, jsem dohrál ikonický první díl Space Questu až tak pozdě. Tedy ne že bych jej čas od času nezkusil, ale nikdy to nedospělo do fáze, kdy jsem hru začal brát vážně. To se stalo až nyní, kdy jsem měl shodou okolností šestiměsíční období bez jediné hry. Od Space Questu jsem čekal všemožné podpásovky, snůšku nelogičností, potrhlý humor a nekompatibilné ovládání. A přitom jsem kromě jedné štrapáce s akční vložkou a jedné podpásovky (notabene převzaté z King's Questu 1) na nic takového nenarazil. Ne snad, že bych během hraní nezemřel tucetkrát. Jenže na to jsem už byl z jiných sierrovek zvyklý a to k těmto hrám prostě patří.

Začátek hry je hektický a rozjel jsem jej několikrát, než jsem si byl jistý, že jsem udělal vše potřebné. Pak už mi přišlo, že jde vše v nejlepším pořádku. Logické příkazy (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že parser ještě nebyl tak výborný jako v pozdějích verzích), zábavné postavičky, různá prostředí a příjemný humor. Nepovedlo se mi udělat plný počet bodů, skončil jsem na 192 z 202. Ve hře je totiž možné některé věci řešit vícero způsoby a některé z nich přináší body navíc. Doslova mi vyrazil dech počet animaček, které se ve hře vyskytují včetně úžasného závěrečného outra. Tahle verze SQ prostě nezestrála, bavila mě po celou dobu a jen mě utvrdila, že Sierra je můj adventurní dům číslo jedna.