První EGA díl jsem dohrál až dnes, tedy po dohrání druhého dílu i jeho VGA klonu. Tento komentář bude tedy hlavně o porovnání EGA a VGA verze. Co se týká porovnání prvního a druhého dílu, druhý díl mi přišel barevnější a parser byl výrazně vylepšený. V prvním díle jsem mnohdy měl problém přesvědčit Rogera, aby udělal to, co chci. Ve dvojce se mi to příliš nestávalo.
Následující text bude pravděpodobně obsahovat spoilery. Předem se za ně omlouvám. Hned úvodní pasáž na Arcadě mi přišla nejtěžší. Smrtící časový limit, všudypřítomné pochodující stráže a opakoval se i problém s tlačítkem, které jsem nemohl nejprve najít v VGA verzi a tento quest jsem neúspěšně zopakoval i v EGA verzi, kde jsem byl při prvním pokusu odměněn videem výbuchu lodi a tedy i Rogerovým předčasným skonem.
Následovala Kerona. V poušti mne sežral Grell, pavouka jsem trefil již na třetí pokus a z římsy jsem nespadl ani jednou. Problém nastal u kyselinových kapek, kde hraje dle mého odhadu jedinou roli náhoda a kapky buď proběhnete, nebo ne. Nevím, zda to má nějaké jiné řešení. Pouštní část mne bavila a pro mne představuje nejlepší kapitolu hry.
Následující akční vložku se skimmerem v EGA verzi bohužel nejde přeskočit, ale projel jsem ji na první pokus s pouhými dvěma karamboly. Pomohlo mi snížení rychlosti hry na SLOW a střídavé klikání na levou a pravou šipku, čímž byl skimmer stále v pohybu a na kameny se dalo včas zareagovat. A navíc se v průběhu jízdy dá ukládat.
Výherní automat v baru na rozdíl od VGA verze není možné podvést magnetem (tento předmět se v původní verzi hry nevyskytuje), přesto se i tento quest část dá relativně rychle vyhrát, ale vzhledem k možné kombinaci losu tří lebek doporučuji po každé výhře ukládat.
Zakončení na Deltauru bylo příjemně hratelné. Nejsložitější pro mne byla pasáž ve které Roger pomocí jetpacku doletí k Deltauru a protáhne se vzduchovým uzávěrem. Věděl jsem, co chci udělat, ale bojoval jsem s parserem.
Sarien encounter EGA mne bavil více než jeho novější remake. Hře bych mohl vytknout krátkost, ale jako pozitiva vidím už jen fakt, že hra vůbec vznikla a že je i po 35 letech od vzniku stále příjemně hratelná, tedy až na výjimky týkající se časových limitů. Za mne palec nahoru.
Následující text bude pravděpodobně obsahovat spoilery. Předem se za ně omlouvám. Hned úvodní pasáž na Arcadě mi přišla nejtěžší. Smrtící časový limit, všudypřítomné pochodující stráže a opakoval se i problém s tlačítkem, které jsem nemohl nejprve najít v VGA verzi a tento quest jsem neúspěšně zopakoval i v EGA verzi, kde jsem byl při prvním pokusu odměněn videem výbuchu lodi a tedy i Rogerovým předčasným skonem.
Následovala Kerona. V poušti mne sežral Grell, pavouka jsem trefil již na třetí pokus a z římsy jsem nespadl ani jednou. Problém nastal u kyselinových kapek, kde hraje dle mého odhadu jedinou roli náhoda a kapky buď proběhnete, nebo ne. Nevím, zda to má nějaké jiné řešení. Pouštní část mne bavila a pro mne představuje nejlepší kapitolu hry.
Následující akční vložku se skimmerem v EGA verzi bohužel nejde přeskočit, ale projel jsem ji na první pokus s pouhými dvěma karamboly. Pomohlo mi snížení rychlosti hry na SLOW a střídavé klikání na levou a pravou šipku, čímž byl skimmer stále v pohybu a na kameny se dalo včas zareagovat. A navíc se v průběhu jízdy dá ukládat.
Výherní automat v baru na rozdíl od VGA verze není možné podvést magnetem (tento předmět se v původní verzi hry nevyskytuje), přesto se i tento quest část dá relativně rychle vyhrát, ale vzhledem k možné kombinaci losu tří lebek doporučuji po každé výhře ukládat.
Zakončení na Deltauru bylo příjemně hratelné. Nejsložitější pro mne byla pasáž ve které Roger pomocí jetpacku doletí k Deltauru a protáhne se vzduchovým uzávěrem. Věděl jsem, co chci udělat, ale bojoval jsem s parserem.
Sarien encounter EGA mne bavil více než jeho novější remake. Hře bych mohl vytknout krátkost, ale jako pozitiva vidím už jen fakt, že hra vůbec vznikla a že je i po 35 letech od vzniku stále příjemně hratelná, tedy až na výjimky týkající se časových limitů. Za mne palec nahoru.
