Adventury mám rád a odehrál jsem jich už pěknou řádku, jak staré textovky od Fuky nebo Infocomu, tak klikací adventury včetně několika od Sierry. Space Quest je ale moje první adventura, která kombinuje EGA grafiku s ovládáním příkazovou řádkou. A tak, připraven mnohokrát zemřít ukrutně vtipnou smrtí, jsem se statečně vydal tam, kam se ještě žádný vesmírný uklízeč nevydal. Nebo aspoň žádný, kterého znám.

Příběh je povedený a zvlášť v první třetině na adventurní poměry dost akční. Pro nezkušené hráče možná až moc. Roger Wilco se z obvyklého šlofíku v pracovní době probudí na lodi plné mrtvých členů posádky a vraždících mimozemšťanů. Musí tak rychle pobrat to nejnutnější a opustit loď v záchranném modulu. Ale ani přistáním na nejbližší planetě zběsilý úprk před mimozemšťany nekončí.

Když se podaří pronásledovatelů konečně zbavit, bude Rogera neúprosně tlačit vpřed pro změnu horké pouštní slunce a žízeň. Na konci hry dojde i na přestřelky paprskometů, a po zničení mimozemské hrozby následuje slavnostní ceremonie pro zachránce celé planety. Tedy pokud jste cestou někde nezapomněli nějaký důležitý předmět, pro který se pak už nelze vrátit.

Po technické stránce hra kombinuje největší neduhy jak textových, tak klikacích adventur. Jako u většiny textových adventur, i tady si budete častěji lámat hlavu nad tím, jak danou akci hře správně popsat, než co vlastně chcete udělat. Na tradiční frázi "použij X na Y" hra vždy reaguje otázkou "a jak přesně to chceš udělat?" Hra vám také na požádání tradičně popíše okolí, ale narozdíl od plně textových adventur vám často zamlčí některé důležité předměty. A to i takové, které graficky zabírají nemalou část obrazovky. Pak musíte sami uhodnout, jak se ten shluk pixelů vlastně jmenuje.

Přestože původní hra nepodporuje ovládání myší a ve ScummVM se dá myší jen chodit sem a tam bez možnosti klikat na předměty, tak dojde i na pixel hunting. Popis okolí a předmětů se totiž mění podle toho, kde přesně Roger na obrazovce stojí. A tím nemyslím jen případy, že vám někdy hra řekne "musíš jít blíž". To je v pořádku. Naopak se hra zcela zákeřně tváří, že některý důležitý předmět, který je přímo před vámi, vlastně neexistuje, dokud se k němu nepostavíte ze správného úhlu. A na dvou místech byl otevřený průchod na další obrazovku skrytý tak důkladně, že jsem ho našel až díky návodu.

Pokud si hru nezrychlíte v menu (čímž si zkomplikujete některé akční pasáže), tak se Roger po obrazovce pohybuje trochu pomalu. Naštěstí ale nemusíte šipky celou dobu držet. Stačí je krátce zmáčknout, a Roger bude daným směrem pokračovat sám, dokud je nezmáčknete znovu (nebo nezměníte směr). Během akční mezihry se vznášedlem je tenhle způsob ovládání ale spíš k vzteku.