Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Samorosta a jeho (nejčastěji) zelený svět plný prapodivných bytostí mám ráda. Druhý díl dává hned na začátku hry hráči silnou motivaci hru dohrát, protože ukrást pejska z jeho boudy a odletět s ním na jinou planetu, to se fakt nedělá. Navíc ten pejsek v té hře opravdu pěkně štěká (baf baf).

Co dělá pro mě Samorosta krásným, je jeho vizuální styl. Sice to v druhém díle není ještě tak líbezné jako ve třetím díle, ale i tady jsem se musela chvílemi usmát, když jsem vešla do nové lokace a všimla si nějakého detailu. Postavy, které se ve hře pohybují, jsou roztomilé a žijí si vlastním životem, dokud jim ho hráč nenaruší mačkáním myši a přesouváním těchto postav někam jinam.

U řešení hádanek mi přišlo, že jsem k nim nedošla logickou dedukcí a představováním si, co by po mé akci mohlo následovat. Ne, prostě jsem něco naklikala a dvě věci, které spolu až tak nesouvisely, se staly. Takže pro mě je Samorost spíše zkoušením možného, než že bych na to sama přišla.

Byl to pěkný, ač krátký návrat do Samorosta a těším se na třetí díl, který jsem už od doby hraní úspěšně zapomněla, tak to bude, jak kdybych to hrála poprvé.

Pro: pejsek a Samorost, vizuální zpracování, divné světy

Proti: krátkost

+32
  • PC 80
Hru Samorost 2 jsem měl již delší dobu nainstalovanou, a akorát jsem čekal, kdy budu mít během dne více času, abych jí stihl dohrát v rámci jednoho dne – Herní výzva 2017 „Rychlovka“. Myslel jsem si totiž naivně, že hra bude tak na 10 hodin hraní. Avšak pak přišlo relativně rychlé zjištění, že hra mi zabrala pouze necelou hodinu. To kdybych věděl, tak by si jí už zahrál dřív. Délka hry mě trošku zklamala, neboť má v sobě velký potenciál, který věřím, že bude více využit v Samorost 3, jenž si také rád zahraji.

Líbilo se mi specifické pojetí grafické stránky této hry, které dodává celé hodině hraní pěknou pohádkovou atmosféru.

Většina hádanek byla jednoduchých, ale občas jsem se napálil, že jsem udělal něco v opačném pořadí, než mělo být a chvilku mi trvalo, než jsem přišel na správné řešení a dostal se dál. Musím však i zmínit, že u mnoha řešení úkolů jsem se pobavil jejich ztvárněním.

Škoda, že hra nebyla delší, neboť to je jedna z mála adventur, která mě bavila, a dokázal bych si představit, že bych jejím hraním strávil více času.

Když bych porovnal Samorost 2 s předešlým dílem, tak bych řekl, že ve druhém díle je mnohem více interaktivních možností, díky kterým můžete splnit hlavní úkol. Vzhledem k delší hrací době jsem si více užil celé prostředí hry a objevil mnoho interaktivních míst či postaviček.
+25
  • PC 80
Ačkoliv skoro dvakrát delší než jednička, na mě Samorost 2 již nezanechal takový dojem, jako první díl. Některé obrazovky možná už nebyly tolik bizární jako předtím a také méně obtížné. Možná druhému dílu trochu chyběla ta původní atmosféra neznáma. Těžko říci, jestli se něco změní v placené verzi, nemohu posoudit. Každopádně čest oboum Samorostům.
+23
  • PC 60
Samorost 2 jsem si dal hned po jedničce (komentář) a na rozdíl od ní se již nejedná o freeware, proto jsem k němu přistupoval malinko kritičtěji, což se odrazilo i na hodnocení.

Dvojka je delší (cca 60 min) a nabízí tedy v ještě větší míře to, v čem exceloval díl první: krásné ručně kreslené obrazovky, vtipné a milé animace a originálně pojatou hudbu i zvuky. Společně s klady se však podle mě v plné míře projevily i zápory, které kratší předchůdce obsahoval též, ale nestihly za tak krátkou dobu vyvstat naplno - hádanky místy nejsou moc intuitivní (například je třeba dost přesné načasování) a často dochází k solidnímu pixel huntingu. I při tak krátké herní době se tak může dostavit lehká frustrace.

Pozitiva však stále převažují a Samorost 2 je prostě příjemná malá hra. Každopádně jde takhle zpětně dobře vidět, jak moc autoři vývojářsky vyspěli při vytváření jejich následující hry Machinarium.
+22 +23 −1
  • PC 80
Druhý díl je naprosto stejný co se herních principů týká. Je o něco delší. Vypraví jiný příběh a vyšel v roce 2005. Náš Lumík si spokojeně spí ve svém domečku. Před domkem si pěstuje na zahrádce ovoce. Před domkem má u boudy svého hafana. Vše jak má být. Klid. Náhle se však z nebe snese cizí vesmírná loď a co čert nechtěl přímo na zahradě našeho hrdiny. Z ní vylezou mimozemšťané, kteří si přišli nakrást ovoce. Hafan usilovně štěká a jakožto svědek je ihned sebrán ufony i s ovocem. To ještě náš Lumík stihne z okna domku zahlédnout ale už nestihne nic udělat. Loď s lupem odlétá neznámo kam. A putování za záchranou může začít. Pokračování Samorostu přináší i novinky v podobě hesel na jednotlivé úrovně. Ale vzhledem k tomu, že hru bez větších problému (i když taky jsem se sem tam slušně zapotil abych věděl jak dál) dohrajete za pár minut, příjde mi to vcelku zbytečné. Druhý díl je o něco obtížnější ale ne zásadně. Zachráníte svoji loď před srážkou? Co hafan? Uvidí ho ještě někdy? Dozvíte se ve hře.

Nádherná hudba, nápaditost a originalita ze Samorostů číší každým coulem. Grafiku a nápaditost bych se nebál označit za uměleckou. Jediná vada na kráse je jejich délka. Bez problému je dohrajete oba tak za necelou hodinku. Ale svou jedinečností tenhle negativ docela jistě přebije. Mě si získaly oba díly. Doporučuji vyzkoušet klidně ihned. Rychle a jednoduše v prohlížeči první díl http://amanita-design.net/samorost-1/ a díl druhý http://amanita-design.net/samorost-2/

Pár rad na závěr:

- nedělejte z komára velblouda, řešení hádanky bývá většinou dost viditelné
- pořádně zkoumejte okolí, nejen myší ale i pohledem
- některé hádanky působí složitě, ale v podstatě jsou jednoduché
- i ten malinký pixel v rohu obrazovky může mít třeba zásadní vliv na postup
+21
  • PC 80
Studio muchomůrek a jejich hry mám rád. Jen teď trochu lituji, že jsem nehrál jejich hry chronologicky, ale začal jsem s Machinarium a pokračoval hrou Botanicula, tj. s velmi nadstandartními kousky v rámci žánru (a to myslím i v celosvětovém měřítku).

Letos jsem tedy zkusil nejdřív první Samorost (jednohubku) a pak přišel čas i na pokračování. Tuto hru bych nazval jako "dvouhubku" Herní doba se sice trochu natáhla, ale stále je problém dostat se alespoň k jedné hodině. Nápady a úkoly ve hře už působí propracovanějším dojmem a člověk v nich poznává i ty, které jsou součastí novějších her studia.

Druhý Samorost je kvalitní hrou, kdybych ho hrál v době vydání, byl bych asi nadšený, dnes už na mě hra nemá takový dopad. Ale už se velmi těšim na Samorost 3, který snad naplno ukáže potenciál samorostího univerza.

Pro: Kompotoví mimosamorosťani, fauna a flóra

Proti: Krátká herní doba

+21
  • PC 80
Když člověk nemá co dělat, většinou skončí u scrollování sociálních sítí, bezcílného koukání do ledničky nebo přemýšlení. Já jsem se ale tentokrát hecnul a sáhl po jedné z her, které mi už roky ležely v knihovně. Volba padla na Samorost 2 a upřímně, čekal jsem, že mě tenhle zvláštní svět moc nenadchne. Jenže sotva jsem hru zapnul, dostal jsem vizuální facku… v tom nejlepším slova smyslu.

Ten grafický styl je tak nádherně ulítlý, prostě nádhera. Stejná poetika jako v Machinariu , jen místo robotů tu máte skřítka, který vypadá, jako kdyby utekl z botanické zahrady. A ano, hra je krátká. Mně trvala asi hodinu – a to je co říct, protože moje schopnost řešit hádanky je na úrovni nuly. Některé místnosti mě potrápily, ale nikdy ne tak, abych chtěl vyhodit počítač z okna. Spíš tak mile, že jsem si připadal jako účastník logické olympiády pro začátečníky.

A příběh? Je tam. Ukradnou vám psa Alíka což je mimochodem největší zločin od dob, co někdo vynalezl rozinky v pečivu a vy se vydáte na intergalaktickou záchrannou misi. Jednoduché, čisté, funkční. A hlavně: kdo by nechtěl zachraňovat psa, který vypadá, jako kdyby byl z reklamy na nejhodnějšího mazlíčka roku. Celkově je Samorost 2 takový malý, poetický výlet do světa, kde i ty nejdivnější věci dávají smysl… nějakým způsobem. Je to krátké a krásné.

Proto davam 80 procent.

Pro: Uroven hadanek, design hry

Proti: System savu neni nejlepsi ale u kratke hry neni potreba

+18
  • PC 75
Ve druhém dílu Samorostu si to na skřítkovu zahrádku namířili obyvatelé jiné planetky a při sklízení hrušek před jeho domem seberou i jeho milovaného psíka. To samozřejmě malý človíček nemůže nechat jen tak a okamžitě se vydává na jeho záchranu.

Nechybí zde Polokonzerva (která se bohužel rozbije), skvělé zvuky a animace, které dělají hry od Amanita Design roztomilé a originální. Samorost 2 už je o něco důmyslnější v řešení úkolů a některé mi daly vážně zabrat.

V kůži skřítka jsem navštívil celkem tři světy, ale i zde platí „Všude dobře, doma nejlíp“, a tak vše skončí tam, kde to začalo. Doufám, že řeči o plánované trojce nejsou jen fámy a bude tu co nejdřív.

Pro: příběh, pes, důmyslnější úkoly, zvuky, animace, Polokonzerva

Proti: zatím není trojka

+17
  • PC 75
Z roku 2004 mě čekaly 4 freewarovky, bezesporu velice kvalitní, zábavné a zajímavé... pročež jsem se na ně vyprdl a namísto nich si radši nainstaloval z roku 2005 druhého Samorosta :)

Samorost 2 vypadá stejně jako první díl, grafika je opět neskutečně kouzelná, ale mnohem více se blíží Machinariu. Tam kde v jedničce byl víceméně pouze les, ve dvojce máme i nějaká obydlí, továrnu, pár mechanických zázraků a robotů.

Jinak ve dvojce přibude pejsek. Jmenuje se Alík, je neskutečně roztomilý třeba když běhá, štěká nebo občúrává květinky či oheň :) Alík je unesen zlými mimozemšťany a trpajzlík se vydává za jeho záchranou, v druhé půlce se pak snaží dostat domů. Příběh je opět jednoduchý, kratičký, se spoustou různých kravinek, brouků a zvířátek na pozadí a opět k takovéhle hře docela stačí.

Mno a jak se to hraje? Samorost 2 má 7 kapitol, některé opět kratičké na jednu obrazovku, některé už připomínají Machinarium rozdělením na více obrazovek a sekcí, kde třeba vlezete do domku či majáku a přední stěna se zprůhlední. A je to o něco komplikovanější než první díl. Trpajzlík může na určitých místech chodit, dají se na něj používat věci, jiné věci posouváte po obrazovce tažením. Občas nastavujete nějaké přístroje, občas pomáháte zvířátkům nebo jim naopak škodíte a jako minule je občas někdo sežrán :) Taková kompotárna nebo finální taxík jsou docela zapeklité úrovně. A přiznávám, že jsem se dvakrát absolutně zasekl a musel nakouknout do návodu - poprvé jsem si nevšiml tlačítka na křesle, podruhé když nebohý trpaslíček visel na padáku a řešením byla rychlá, přesně načasovaná akce.

Každopádně opět se mi to moc líbilo. Je to stále stejně roztomilé, o něco složitější, délkou už se to blíží skutečné hře (tak cca hodinku) a dobře to dopadne. Trpajzlík a pejsek se vrátí taxíkem domů, u ohně popijí, zatančí si a ožralej taxikář se vrací poněkud krkolomnou jízdou domů :) A já jsem spokojenej :)
+17
  • PC 25
Herní výzva 2017: „Rychlovka“

Samorost jsem nedohrál, ale říkal jsem si že dvojka už nebude sázet jen na roztomilou grafiku a Botanicula se mi docela líbila. Bohužel, Samorost 2 je stejný jako jednička. Nefunguje ani jako adventura, ani jako relaxační hra.

I navzdory krátké herní době byla hra nudná a zdlouhavá. Klikáte na objekty a ono se něco stane. V některých obrazovkách absolutně netušíte, co by jste měli dělat. Pomůže náhodné kliknutí někde v rohu. V jiných nějaká logika je, ale frustraci přináší nutnost načasování. Někdy něco nefunguje, protože jste klikli o sekundu dýl. To způsobuje frustraci a stres, tedy opak toho co jsem od hry očekával a nezachrání to ani hudba – ta prakticky chybí.

Kapitolou samou od sebe je náplň hádanek. Tak polovina hádanek se točí kolem toho, že někdo musí něco spolknout a potom to někde vyměšit. Nemám nic proti Freudovi, ale přišlo mi, že autoři tím byli bez nadsázky fascinování až nezdravě. Přichází i morálně zlé hádanky (způsobíte smrt mouchy aby jste se mohli po její mrtvole zhoupnout, ožralému taxikáři zprovozňujete plavidlo). Na konci je vůbec nejhorší hádanka, kde na dvou obrazovkách můžete strávit dvěma repetivními činnostmi i více než půl hodiny.

Pro: Grafika, roztomilost

Proti: Herní náplň

+16 +17 −1
  • PC 100
Po podle mně holé jedničce je dvojka opět skvělá hra plná úkolů zábavy grafiky a zajímavostí. Úkoly nejsou obtížné délka je příjemná a navíc není chvilka kde by se ve hře nic nedělo pořád se něco děje a za 50 minut je to zmáknuté těším se na trojku.

Pro: Grafika zábava prostředí odkazy délka neobtížné úkoly

+15
  • PC --
V životě jsem snad nehrál hru s horším poměrem cena/výkon. Za 5€ ani né hodina "hraní". Oproti jedničce obtížnost dost narostla, ačkoli jediný challenge hra poskytuje v podobě nutnosti klikání po celé obrazovce a hledání aktivního místa. Z herního hlediska se nejedná o nic zajímavého, zůstává tak jen nápadité technické zpracování.

Na samotném konci jsem s hraním seknul. Samotnou nudou a zkoušení všeho na všechno mě Samorost 2 ubil.

Oproti jedničce, která byla zdarma, je tohle docela průšvih.
+15
  • PC 75
Nechci, ať je psaní komentáře k této hře delší, než její dohrání, a tak po vzoru ostatních hráčů na databázi (komentujících samorosty) zvolím krátký formát. Úvodem bych jen chtěl poděkovat herní výzvě 2016, která mi ony Samorosty představila. Sám bych na ně nesáhl.

Dvojka je opět parádní audiovizuální hříčka. S jedničkou se to porovnává těžko, protože tam jsem nevěděl do čeho jdu, a tak to zapůsobilo o trochu víc, rovněž hádanky nejsou prakticky vůbec složité a většinou se nemůžete pohnout dál jen proto, že je řešení tak triviální a vy ho jen nevidíte.

A příští rok Samorost 3 a Dark Train, protože v lecčems jsme my Češi sakra dobří. Bez výzvy bych na podobné tituly nesáhl a proto děkuji DH!

Pro: Zlaté české ručičky, díky krátkosti se to jen tak neohraje a účel perfektně splní, design je skvělý.

Proti: Je to spíš vizuální zážitek, než hra.

+15 +17 −2
  • PC 40
Velmi krátká adventurka, která je na můj vkus až přehnaně umělecká a hlavně mě iritovala svou zmatečností, neb často jsem jenom zuřivě klikala kolem a vůbec nevěděla co dělat (což někomu možná vyhovuje, ale já to nejsem). Plusové body za originalitu, ale to je bohužel asi tak všechno.

Pro: originalita, roztomilý psík

Proti: zmatečná hratelnost

+15 +16 −1
  • PC 75
Herní výzva 2025 – 1. Coffee Break (Hardcore)
Na druhý díl velice populární hry od Amanita Design jsem byl velmi zvědavý. K prvnímu dílu jsem přistupoval velmi obezřetně jakožto k pro mě moc nepopulárnímu žánru a nakonec jsem byl opravdu příjemně překvapen. Co tedy přineslo pokračování?

Opět se setkáváme se stejným hlavním hrdinou, kterému někdo unesl milovaného čtyřnohého přítele. Úkol je prostý. Zachránit ho ať to stojí cokoliv. V rámci záchrany objevujeme cizí planetu, která je opět plná překážek. Hádanky jsou však v naprosté většině logické, a to je hlavní. Až na pár výjimek (poslední obrazovky se vzducholodí) jsou poměrně jednoduché a nehrozí takřka žádné zaseknutí. I ten zmíněný případ je čistě subjektivní a někomu může připadat stejně lehký jako zbytek hry. S tím se pojí asi největší nedostatek hry, jelikož bez zaseknutí se dá pojít za necelou hodinu a je to vlastně škoda. Určitě bych v tomto světě jěště nějakou tu hodinku navíc strávil rád.

Grafické zpracování je takřka identické, jako v případě prvního dílu. Proč také měnit něco, čemu se nedá moc co vytknout? Co mi však přišlo nevhodné je možnost znovu narazit na zpracování reálného obličeje jednoho NPC, které se mi nelíbilo již v prvním díle. Zkrátka, proč komolit něco tako hezkého jako je tento svět realitou?

Pokračování lze shrnout jednoduše spojením: více téhož. Druhý díl mi nepřijde ani lepší, ani horší než ten první. Příběh je jednoduchý, ale pro hru ideální. Co je znovu škoda je velmi krátká herní doba. S tím by ale měl něco udělat následující třetí díl, jehož délka odpovídá několika násobku herní doby prvního a druhého dílu. Určitě i na ten někdy dojde a už těším, co si vývojáři z Amanita Design připravili tentokrát.

Hodnocení: 75 %

Pro: Grafické zpracování, hádanky, jednoduchý příběh, hratelnost.

Proti: Znovu velmi krátké, nevhodné použití reálného obličeje v herním grafickém prostředí.

+15
  • PC 85
Pokračování velice originální hříčky, která opět nabízí milé, zajímavé a krapet strašidelné prostředí, originální ovládání, zajímavý námět a nádhernou atmosféru. Dvojka je narozdíl od jedničky delší a kvalitně jí naprosto nic neochuzuje. Bavila mě stejně jako jednička a dobře se hrála. Za čtyřicet minut to musíte mít zmáknuté :)
+13 +14 −1
  • PC 75
Druhý Samorost začíná velmi smutně. Mimozemské entity unesou skřítkova milovaného pejska. A to se neděla!

Skřítek se hned chopí kormidla a pomocí své raketky pronásleduje únosce. A tam se začnou dít věci. V tomhle roztomilém světě čeká skřítka několik jednoduchých logických hádanek a zvratů. Po záchraně pejska hra ještě nekončí a je nutné se nějak dostat domů, kde na hráče čeká pěkné outro.

Skřítek se opět ukázal, že je pravým hrdinou. Dokázal zachránit milovaného pejska a zatočit s padouchy. A to vše svým svérázným způsobem.

Pro: Grafická stylizace, skvělé zvuky, celková roztomilost, fajn hádanky.

Proti: Krátké

+13
  • PC 55
Ačkoliv jsem si hodně užil Machinarium, tak Samorost 1 a 2 jsou jasné prvotiny studia Amanita Design, kde experimentovali a učili se, a ještě neuměli vytvořit plnohodnotně zábavnou hru. Tento druhý díl je extrémně krátký a většina hádanek vyžaduje hodně hledání po pixelech. Je v nich logika, ale jsou hodně nezjevné a musíte pravidelně jezdit myší nad všemi objekty ve scéně. Pokud se zaseknete, tak není přístupná žádná nápověda (jako v Machinariu). Není to špatná hra, ale pamatujte, že je jen hodinu dlouhá a zřejmě si budete muset najít návod online. Nováčkům nemohu s čistým srdcem doporučit, jen retrofilům. Zahrajte si novější hry od Amanity, jsou mnohem lepší.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2017 v angličtině na Steamu).
+12
  • PC 90
Jednoznačně lepší než jednička. Hra je i výrazně delší (jednička je tak na 20 minut a dvojka tak na 1 hodinu). Ano pořad je to rozsahem spíš taková hříčka než plnohodnotná hra, ale zážitek je to zajímavý. Hra je jednoduchá a příjemně nenáročná na obtížnost. Herní obrazovky jsou velmi pěkné a různorodé. Příběh přesto, že je jednoduchý, tak k pojetí hry bohatě stačí. Nápady na postup na další obrazovky jsou poměrně kreativní a ve srovnaní s jedničkou je tu velký posun. Pohodová jednohubka.

Pro: Příjemně jednoduché, hezké a kreativní pozadí, progresování dále je nápadité, svět samorostu, psí společník

Proti: Kraťoučké

+12
  • PC 40
Herní výzva 2025 – 1. "Coffee Break" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které vaříš či servíruješ kávu nebo čaj. 

Prvý diel som hodnotil kriticky. Kritický ostanem aj tu. Aby bolo jasné, od Amanita Design som hral ešte dve ďalšie hry. Botanicula bola super, hral som ju dokonca dvakrát. Chuchel bol tiež roztomilý, ale pomerne krátky a evidentne cielený na nižšie vekové kategórie. Viem si ale živo predstaviť, že si ho niekedy zopakujem so synom až trošku podrastie do adekvátneho veku.

V Samorostovi Amanita prakticky definovala svoj štýl, či už vizuálny, zvukový, hudobný alebo "hádankový". Prvé 3 aspekty sú už síce pomerne na úrovni, hádanky však ešte stále "drhnú". Vývojári sa tu ešte stále len učili ako spraviť hlavolamy zábavné, ale aby zároveň boli aj výzvou. Často im však z toho vyšiel neintuitívny zbesilo-klikací paškvil. Pri hre, ktorá trvá hodinu by človek nemal pociťovať hnev a frustráciu.

Každopádne, určitý posun od Samorost vidím. Tentokrát však už bola hra spoplatnená, takže so zvýšením hodnotenia som nebol veľmi veľkorysý, hoci sa jedná o pomerne ľudovú čiastku. Nakoniec som ale rád, že v Amanite pokračovali v tom, čo robili a zdokonaľovali sa. Ich ďalšie počiny sú už dôstojnými reprezentantmi domácej hernej scény.
+11