Když člověk nemá co dělat, většinou skončí u scrollování sociálních sítí, bezcílného koukání do ledničky nebo přemýšlení. Já jsem se ale tentokrát hecnul a sáhl po jedné z her, které mi už roky ležely v knihovně. Volba padla na Samorost 2 a upřímně, čekal jsem, že mě tenhle zvláštní svět moc nenadchne. Jenže sotva jsem hru zapnul, dostal jsem vizuální facku… v tom nejlepším slova smyslu.

Ten grafický styl je tak nádherně ulítlý, prostě nádhera. Stejná poetika jako v Machinariu , jen místo robotů tu máte skřítka, který vypadá, jako kdyby utekl z botanické zahrady. A ano, hra je krátká. Mně trvala asi hodinu – a to je co říct, protože moje schopnost řešit hádanky je na úrovni nuly. Některé místnosti mě potrápily, ale nikdy ne tak, abych chtěl vyhodit počítač z okna. Spíš tak mile, že jsem si připadal jako účastník logické olympiády pro začátečníky.

A příběh? Je tam. Ukradnou vám psa Alíka což je mimochodem největší zločin od dob, co někdo vynalezl rozinky v pečivu a vy se vydáte na intergalaktickou záchrannou misi. Jednoduché, čisté, funkční. A hlavně: kdo by nechtěl zachraňovat psa, který vypadá, jako kdyby byl z reklamy na nejhodnějšího mazlíčka roku. Celkově je Samorost 2 takový malý, poetický výlet do světa, kde i ty nejdivnější věci dávají smysl… nějakým způsobem. Je to krátké a krásné.

Proto davam 80 procent.