Herní výzva 2025 – 1. Coffee Break (Hardcore)
Na druhý díl velice populární hry od Amanita Design jsem byl velmi zvědavý. K prvnímu dílu jsem přistupoval velmi obezřetně jakožto k pro mě moc nepopulárnímu žánru a nakonec jsem byl opravdu příjemně překvapen. Co tedy přineslo pokračování?
Opět se setkáváme se stejným hlavním hrdinou, kterému někdo unesl milovaného čtyřnohého přítele. Úkol je prostý. Zachránit ho ať to stojí cokoliv. V rámci záchrany objevujeme cizí planetu, která je opět plná překážek. Hádanky jsou však v naprosté většině logické, a to je hlavní. Až na pár výjimek (poslední obrazovky se vzducholodí) jsou poměrně jednoduché a nehrozí takřka žádné zaseknutí. I ten zmíněný případ je čistě subjektivní a někomu může připadat stejně lehký jako zbytek hry. S tím se pojí asi největší nedostatek hry, jelikož bez zaseknutí se dá pojít za necelou hodinu a je to vlastně škoda. Určitě bych v tomto světě jěště nějakou tu hodinku navíc strávil rád.
Grafické zpracování je takřka identické, jako v případě prvního dílu. Proč také měnit něco, čemu se nedá moc co vytknout? Co mi však přišlo nevhodné je možnost znovu narazit na zpracování reálného obličeje jednoho NPC, které se mi nelíbilo již v prvním díle. Zkrátka, proč komolit něco tako hezkého jako je tento svět realitou?
Pokračování lze shrnout jednoduše spojením: více téhož. Druhý díl mi nepřijde ani lepší, ani horší než ten první. Příběh je jednoduchý, ale pro hru ideální. Co je znovu škoda je velmi krátká herní doba. S tím by ale měl něco udělat následující třetí díl, jehož délka odpovídá několika násobku herní doby prvního a druhého dílu. Určitě i na ten někdy dojde a už těším, co si vývojáři z Amanita Design připravili tentokrát.
Hodnocení: 75 %
Na druhý díl velice populární hry od Amanita Design jsem byl velmi zvědavý. K prvnímu dílu jsem přistupoval velmi obezřetně jakožto k pro mě moc nepopulárnímu žánru a nakonec jsem byl opravdu příjemně překvapen. Co tedy přineslo pokračování?
Opět se setkáváme se stejným hlavním hrdinou, kterému někdo unesl milovaného čtyřnohého přítele. Úkol je prostý. Zachránit ho ať to stojí cokoliv. V rámci záchrany objevujeme cizí planetu, která je opět plná překážek. Hádanky jsou však v naprosté většině logické, a to je hlavní. Až na pár výjimek (poslední obrazovky se vzducholodí) jsou poměrně jednoduché a nehrozí takřka žádné zaseknutí. I ten zmíněný případ je čistě subjektivní a někomu může připadat stejně lehký jako zbytek hry. S tím se pojí asi největší nedostatek hry, jelikož bez zaseknutí se dá pojít za necelou hodinu a je to vlastně škoda. Určitě bych v tomto světě jěště nějakou tu hodinku navíc strávil rád.
Grafické zpracování je takřka identické, jako v případě prvního dílu. Proč také měnit něco, čemu se nedá moc co vytknout? Co mi však přišlo nevhodné je možnost znovu narazit na zpracování reálného obličeje jednoho NPC, které se mi nelíbilo již v prvním díle. Zkrátka, proč komolit něco tako hezkého jako je tento svět realitou?
Pokračování lze shrnout jednoduše spojením: více téhož. Druhý díl mi nepřijde ani lepší, ani horší než ten první. Příběh je jednoduchý, ale pro hru ideální. Co je znovu škoda je velmi krátká herní doba. S tím by ale měl něco udělat následující třetí díl, jehož délka odpovídá několika násobku herní doby prvního a druhého dílu. Určitě i na ten někdy dojde a už těším, co si vývojáři z Amanita Design připravili tentokrát.
Hodnocení: 75 %
Pro: Grafické zpracování, hádanky, jednoduchý příběh, hratelnost.
Proti: Znovu velmi krátké, nevhodné použití reálného obličeje v herním grafickém prostředí.