Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
K Return to Castle Wolfenstein jsem se dostal na střední škole, kde byl spolu s Counter-Strike 1.6 a Medal of Honor: Allied Assault nainstalován. Counter-Strike jsem hrál občas se spolužáky během hodin informatiky, Allied Assault jsem měl nějaký ten pátek úspěšně za sebou, a tak nezbývalo nic jiného, než se vrátit do hradu Wolfenstein.

Začátek vcelku ujde, ale bohužel se brzy začnou objevovat oživlé mrtvoly a další nadpřirozené jevy, čímž mě Wolfenstein trochu odradil od pokračování. Okultismus moc nemusím a už vůbec ne ve hře, odehrávající se během druhé světové války. Pasti byly naopak příjemným zpestřením a nesčetněkrát jsem nadával, když jsem přišel o část života kvůli šlehajícím plamenům nebo vystřelujícím bodcům.

Avšak vidina toho, že už se do konce hry krvežíznivých nestvůr nezbavím mě přílišným optimismem nenaplňovala, ale protože žádný jiný titul nebyl k dispozici, pokračoval jsem dál. Naštěstí přišli brzy na řadu opět nacističtí vojáci, a tak mě hra znovu začala bavit. Super vojákům jsem ale na chuť nikdy nepřišel.

Nejlepší zbraní pro mě byl, stejně jako v předchůdci, rotační kulomet, který se zde honosí názvem Venom. Netradiční Tesla Gun, který mi připomínal Tesla Cannon ze hry Blood, nebyl sice na většinu nepřátel moc účinný, ale občas jsem s ním pár elektrických výbojů vyslal.

Až na katakomby a super vojáky jsem se u hry vcelku bavil, dokud jsem se nedostal až k příšernému poslednímu záporákovi Heinrichovi. Je to jeden z nejstupidnějších padouchů, se kterým jsem se ve hrách utkal. Porazit ho nebylo až tak těžké, ale prostě rytíř v brnění, který si mě jednou za čas přitáhne svým řevem? To je moc i na mě. Navíc nechápu, proč se zachoval tak, jak se zachoval a vytahoval meč, když musel vědět, že se bude střílet.

Pro: hrad Wolfenstein, střílení nacistů, pasti v katakombách, Venom, Tesla Gun

Proti: nemrtví a okultismus vůbec, super vojáci, Heinrich I.

+24
  • PC 50
Return to Castle Wolfenstein je pro mne hrou, kterou bude lepší nechat už navždy minulosti, podobně jako Heinricha I. samotného. Povšimněte si prosím zdůraznění subjektivity (cituji "pro mne"), protože v takovém duchu se ponese i celý následující komentář. Cítím potřebu na tohle upozornit, protože v tom moři oslavujících devadesátek se tenhle asi hnedtak neztratí (nebo snad ztratí?), ovšem není mým záměrněm vyvolat davovou hysterii, spíše jen vzbudit nějaký ohlas a poskytnout i kritický pohled na tuhle modlu. Počítáte-li se tedy mezi velké fanoušky hry, zapřísahám vás, přestaňte číst, protože ošetření případné zdravotní újmy vám pojišťovna nejspíše neuhradí, obávám se.

Začínám psát asi hodinu po druhém a posledním dohrání RTCW a musím hned na úvod konstatovat, že jak mě u některých starých her napadá "jaká škoda, že už se takové hry nedělají!", tady by to bylo přesně naopak (kdybych tedy věděl, jaké FPS se dnes dělají). Je pozoruhodné, jak zastarale na mne hra působila. A to nemluvím o vizuálním zpracování, jelikož grafika je i dnes stále velmi pěkná a vyjma mizerné podpory širokoúhlých rozlišení netrpí hra z technologického hlediska žádnými výraznějšími neduhy a šlape v podstatě bezvadně. Vlastnosti Quake 3 engine (nebo možná spíše lenost se s nimi vypořádat) ovšem zasahují hře znatelný úder po stránce hratelnosti. Protože celková dynamika pohybu je totálně quakeovská (když má člověk panzerfaust, skoro se mu až zachce provádět rocket-jumpy), což má mj. za následek, že hrou prakticky profrčíte jako uragán, což takhle možná zní docela lákavě, ovšem pak je třeba vzít v potaz, že přestřelky se dělí na dva druhy - ty krátké, kdy se životnost nepřátel pohybuje v řádech jednotek, maximálně desítek vteřin a ty frustrující, kterých sice není mnoho, ale hru řádně zabrzdí (a není to výzva, spíše souboj s mezerami AI).

Co pak výsledné dílo zkázy dokoná, jsou zbraně a jejich pojetí, kdy skoro nevím, kde dříve začít, jestli třeba u toho, jak je tesla puška totálně nepoužitelná anebo že bych od agenta tajné služby očekával, že granátem dohodí dále než já (tzn. více než tři metry), ale v téhle disciplíně bych mu zjevně byl zdatným soupeřem. Ranou pod pás nějakému kvalitnímu akčnímu zážitku jsou i stealth mise, protože jakmile je protivník schopen bez helmy ustát kulku do hlavy z pistole ze vzdálenosti dvou metrů, mění se hra v totální frašku, stejně jako v situacích, kdy je nepřítel schopen zasáhnout vás empéčtyřicítkou na dlouhou vzdálenost prvním výstřelem. O tom, jak je hloupý styl míření ostřelovačkou, kdy musíte dlouhé vteřiny čekat, než se kurzor usadí, jsem už psal dřív jinde, tady je už jen třešničkou na dortu zjištění, že jakýkoli pokus o krytí je spíše kontraproduktivní, jelikož půlka zásobníku klidně skončí v trámu pár centrimetrů od vás, přestože se k němu střed zaměřovače ani na okamžik nepřiblíží. Je to sice zbytečný detail, ale tohle je opravdu k vzteku, když si uvědomím, že hlaveň pušky by čouhala daleko za trám, tak jak ho !?*#$! vůbec dokáže Blazkowicz trefit? A takovéhle situace nejsou ve hře zdaleka ojedinělé a ona náhodná a zdrcující přesnost nepřátelských MP40 mi v kombinaci s nízkým zdravím udělala radost hned několikrát. Závěrečný souboj s bosem už jen potvrdil mé rozčarování - já si pamatoval, že je stupidní, jen ne přesně proč - tedy ačkoli se nacházíte v poměrně rozlehlém prostraství, hra mi neumožnila se od Heinricha (hups, spoiler) vzdálit na víc než pár metrů, v opačném případě na mě nekompromisně poslala stíny, jejichž nálety se prostě nedaly odrazit ani přežít. Když jsem tedy takto souhlasil s bližším setkáním, bylo to až překvapivě snadné, stačilo jen nechat zatížené tlačítko myši a zajít si uvařit čaj.

Je tady občas předmětem sporu, zda se mají hry hodnotit v kontextu doby vydání anebo naopak s přihlédnutím k současným měřítkům. Osobně jsem pro určitý kompromis - je fajn na hře ocenit dobovou originalitu či nápady (přestože mohly být od té doby stokrát zopakovány), odpustit snesitelné technologické neduhy, naprosto vypustit hodnocení grafických detailů, ale hratelnost se přehlížet nedá a znám-li obdobně staré tituly, které mé současné nároky na hratelnost splňují (a docela věřím, že pár let ještě budou), pak nevidím sebemenší důvod je u některých jiných her snižovat.

Ta padesátka není ani tak průměr (ten by se asi z komentáře čekat nedal), spíše jen ocenění některých detailů - tu a tam zajímavého nápadu (mise s tankem nebo likvidace oficírů při oslavách), relativně slušně vyprávěného děje (s povedeným intrem) nebo též několika nápaditých nepřátel (tu asi není těžké hádat kterých).

A jsem schopen uznat, že na nižší obtížnost to může být vážně příjemná odreagovačka, ovšem hrát to na nejtěžší jako nějakou výzvu je už spíše masochismus. Pro mě je tak Return to Castle Wolfenstein více než cokoli jiného ukázka mé vlastní selektivní herní paměti a také zastaralá nic-moc střílečka. Pokud s tím nesouhlasíte, Führer vám žehnej.
+23 +33 −10
  • PC 85
Hra která mně již poprvé vyděsila v mém mládí, dostala opět prostor i po 11 letech od jejího vydání. Autoři Return to Castle Woflenstein opravdu mají dostat pochvalu za vytváření mrazivé atmosféry. Památný vstup do katakomb byl pro hráče velmi děsivý, i dnes je setkání s nemrtvou cháskou atmosférický, až je skoro člověku líto jak němčouri zmasakrují, a za dalším rohem už čekají až si smlsnou na Vás!

Veskrze všechny mise mají solidní atmosféru, někdy kdy se vyžaduje stealth postup a vyhnutí se alarmu má tu správnou napínavou chvilku kdy nevíte jestli skopčák kterého jste právě odrovnali nespustí poplach a konec mise. I různorodá místa které agent Blazkowicz navštíví, nabídnou zajímavé kulisy pro následující masakr.

Nacisté opět experimentují, takže kromě nepříjemných nemrtvých se zde objevují i supervojáci kteří jsou solidní výzvou. On i vlastně špatný krok do místnosti kde se do Vás pustí poskakující sexy nacistky podporované bežnými vojáky znamená opět smrt. Zde je obtížnost staré školy, žádný autoheal, ale modlení se aby v další místnosti byla sada lékáren a munice. Zbraně jsou různorodé a každý si zde vybere tu svoji která mu bude nejvíce vyhovat k likvidaci pohůnků Třetí říše.

Přesto je už je hra staršího data, je vidět že si tenkrát autoři s grafikou vyhráli, modely postav a různé rozbitelné předměty jsou toho žárným příkladem. Hudba se též povedla a do mrazivých chvilek dokáže umocnit pocit stísněnosti a strachu co příjde za další hrůzy v následující oblasti.

Takže i po těch dlouhých 11 letech tato hra nic neztratila ze své skvělé atmosféry, lákavosti tématu a solidní výzvě, a kvalitní hratelnosti. Ten kdo ještě nehrál ať tuto chybu napraví, tohle je zkrátka klasika jak se patří.
+22
  • PC 65
Vím, že nejspíš zde budu za kacíře a spousta lidí mě bude chtít ukamenovat, protože RtCW je pro spoustu lidí modla. Předem bych chtěl upozornit, že se jedná pouze o můj názor, který nikomu nevnucuji a který stejně nikoho nezajímá :). Kdyby se někdo podobně navážel do Dooma, který je pro mě něco, jako pro křesťany Bible, tak bych taky nebyl nadšený, ale každý názor respektuji.

Pravděpodobná příčina, mého ne až tak kladného postoje k tomuto Wolfovi je pravděpodobně to, že jsem ho naprosto minul, z neznámého důvodu v době jeho největší slávy. Tím chci říct, že jsem ho poprvé hrál až v roce 2015, tedy až 14(sakra, už nejsme tak mladí) let po jeho vzniku. Takže jákakoliv nostalgie a vzpomínky na propařené mládí s touhle hrou na mě bohužel nemají žádný vliv.

Nedřív to co je fajn. Samožřejmě somotný nápad, se kterým přišel už původní Wolfenstein 3D. Skloubit drouhou světovou válku s mystičnem a Hitlerouvou paranormální divizí, která tuším skutečně existovala.

Začátek je naprosto parádní, hrad a druhá mise v horské vesničce, prostě parádní, hutná komorní atmosféra, žádné rozmáhlé akce, ale jen férové přestřelky jak ze špionážního románu. Dále katakomby a kostel, to samé, parádní atmosféra. Další mise(Forest Compoud) se mi taky moc líbila, hlavně pro to zaměření na stealth.

Ale potom jakoby se to zlomilo a otačilo o 180°, raketová základna, letiště, Kugelstadt, bomb facory, norsko, x-labs, přehrada. Stále dokola se prochází šedivé a stejné interiery. Potom následuje vrchol celé hry a tím je eliminace pěti důstojníku SS, jakoby malý sandbox se zaměřením hlavně na stelth, kde procházíte noční horskou vesničkou a postupně likvidujete jednoho za druhým, prostě pecka. A samotný závěr me bavil asi ze všeho nejméně, graficky nejslabší, jakýsi hřbitov a vrt a samotný závěr s bossem byl už jen utrpení.

Samotný gameplay mi přišel takový nemastný neslaný, hlavně gunplay se mi vůbec nelíbil, nedokážu říct proč, ale byl poměrně odlišný od ostatních her, zbraně meli takový zvláštní zpětný ráz, dost mi vadilo, přehřívání zbraní, hlavně tedy u stenu, i když rozumím tomu, že by byl jink asi hodně op, ale přišla mi to jako zbytečnost, zrovna u hry jako je Wolf. Hazení, granátů bylo naprosto nepoužitelné a několikrát se mi odrazil pod nohy a já ochotně zhebnul.

Hrál jsem na prostření obtížnost a musím řít, že nepřátele byli šlušní ostrosřelci, snažit se krýt bylo naprosto k ničemu, takže jsem používal technniku z původního Wolfa, tzn. štráfonání spoza zdi, palba a opět štráfonání za zeď.

Hru jsem stihl dohrát za nějakých 14 h.
Metascore: 88




Pro: Atmosféra v některých misích, nápad, někdy grafika.

Proti: Grafika, většina misí mě nebavila, gunplay.

+22 +23 −1
  • PC 100
Je velmi těžké psát komentář k této nesmrtelné klasice a mé srdeční záležitosti, ale zkusím to. RtCW je špička svého žánru - nabízí vše, splnuje vše a je naprosto bezchybná. Nabízí tu nejhutnější atmosféru, úžasnou hudební stránku, skvělý příběh, krásné grafické zpracování, perfektní dabing, hodiny akcí nabitého napětí a naprosto jednoduché ovládání. RtCW je vůbec první FPS válečná hra, kterou jsem kdy na mém stroji hrál. Uchvátila mě vším a já dodnes vzpomínám na hodiny zábavy s touto klasikou. Taky by se dalo řici, že jde o vůbec první mojí dohranou hru. Ale dost řečí, tento chabý komentář ukončím větou - nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál. PS: Mafia je hned 2.

Pro: Vše ...

Proti: Nic ...

+20
  • PC 100
Podle mě nejlepší FPS. Kombinuje prvky Sci-Fi s okultitsmem zasazených do 2. světové války. Příběh je docela jednoduchý, ale rozhodně není špatný. Nepřátel je docela dost a když už vás přestanou bavit němečtí vojáci, příjdou na řadu různá monstra ať už jsou to oživlé mrtvoly na hradu nebo "vypěstovaní" mutanti a supervojáci. Pokud vás hra zezačátku chytne, tak vás až do konce nepustí a rozhodně si ji užijete. Technická stránka je na svoji dobu rozhodně nadprůměrná, autoři použili a vylepšili Quake 3 engine a tak i díky němu byla hra hratelná i na opravdu starých strojích a nevypadala špatně. Takže podle mě se Návrat na hrad Wolfenstein rozhodně povedl a poslední díl hry, který vyšel v roce 2009 a není rozhodně špatný, se mu nedokázal přiblížit.

Pro: Grafika, Temná atmosféra, Prvky Sci-Fi a oklutismus, Příběh

+20
  • PC 85
Return to Castle Wolfenstein je jedním z nejočekávanějších pokračování v herní historii (bez přehánění) a po jeho zahrání jsem rád, že jsem o něm mohl říct, že dopadlo na výbornou. Střílení nacistů nikdy nebylo tak zábavné (s výjimkou prvního dílu, samozřejmě), jako v RTCW. Především první část exceluje. Ve druhé se supervojáky už to trochu ztrácí na hratelnosti (supervoják vystřelí jednou a jste doslova v řiti), ale i tak je to výborná hra. Doporučuji i její síťovou verzi Enemy Territory, která je úplně zdarma.

Pro: zbraně, velký počet nacistů, touha zabíjet, atmosféra

Proti: chybí Hitler, ale toho jste vlastně zabili už v prvním díle :)

+19 +21 −2
  • PC 75
Tak jsem konečně splnil rest v sérii, což znamenalo vrátit se časem zpět do začátku druhého tisíciletí a společně s Williamem B.J. Blazkowiczem kosit esesáky v hradě Wolfenstein a nejen v jeho v blízkém okolí, kde probíhají prapodivné až okultní náckovské experimenty.

 Vzhledem k tomu, že se k RTCW vracím od The New Colossus, je jasné, že grafická stránka je jinde, nicméně určitě neurazí, před 20-ti lety určitě bylo úplně adekvátní. Zato zvuková stránka je výborná a není ji moc co vytknout, hlavně rachot zbraní, zahřívající se tlumič na automatu nebo rotačáku. Gameplay nabízí spoustu různorodých misí, kdy je úkolem nekompromisně kosit uniformy s hákáčem v podobě pěšáků, oficírů a dokonce likvidaci elitních generálů. Nechybí jakési ukrutně rychlé amazonky nebo geneticky upravené či jaké výtvory chorých mozků.

 Cesta levely je většinou přímočará – pokud nejste stejně jako já úplně příznivcem hledání všech možných artefaktů, secretů a tajných místností, pamatuju si, že jsem se zadrbal akorát v lesní otevřené oblasti, kde jsem měl dlouho problém se bez spuštění alarmu proplížit kolem hlídek na strážných věžích. „Muťáků“ nebo bossů zas a tolik nebylo, lehčí dřina byla s několika obrněnými smrady v podzemí s elektro děly a raketomety, finální boss se dal zmáknout taky vcelku bez potíží. Arzenál je rozmanitý - tady jsem chvíli bojoval s ovládáním/nastavením ostřelovačky, bohužel třeba takové granáty mají malou účinnost a samotný příběh je slabší, ale kolem a dokola jde o dobrou, nadprůměrnou zábavu – Wolfík bude asi vždycky táhnout – 75 %
+18
  • PC 95
Dodnes jedna z mých nejoblíbenějších her. Toto se opravdu povedlo, a myslím si že i nápad nacistického okultismu, kterým byla třetí říše známa, se povedla. Neustálé střídání jednotlivých druhů lokácí vypadalo perfektně, kdy se hráč ocitá od temných katakomb, přes vesničky až po zasněžené Norsko. Vyzdvihnout musím i to, že se autoři snažili vytvořit hru, která kombinovala různé styly hraní, ať už vražednou řežbu ve starém hradě, nebo stealth akci v lesích, kde hráč nesměl být spatřen nepřítelem, jinak byl spuštěn alarm a mohli jsme znovu loadovat. V kabátku Quake III enginu vypadala hra opravdu moc hezky a barevně, a kvalitní zvuková kulisa celý zážitek jen umocňovala. Příběh je bravurní a hezky propracovaný s velkou rozmanitostí nepřátel a zajímavých bosů. Vyloženě jsem neměl ve hře žádné slabé nebo konkrétně oblíbené místo, jelikož celá hra je fajn a letí s ní čas jako voda.

A na závěr, když se tak dívám pod tuto recenzi na řádky PRO a PROTI uvažuji co tam mám vlastně napsat? a udělám to tak, že tam tentokrát nenapíšu vůbec nic, jelikož kladů bych našel mnoho a nechci některé stavět před jiné, a zápory mě žádné nenapadají. Tak pokud je někdo kdo má rád hry a nebojí se spustit starší, a dnes již legendární OLD-CLASSIC FPS, tak Return to castle Wolfenstein vřele doporučuji.

s pozdravem Ibanez
+17
  • PC 95
Báječná hra s perfektním dějem. Jedna z mála her,co mě opravdu bavila a pohltila celou svojí atmosférou. Celé zajímavé prostředí a vše v zajímavém duchu.
Občas strašidelné viz. katakomby či elektrické příšery chodící po rukou.
Suprové detaily -vyhrávání muziky ze starých gramofónu (Vilages)

Už začátek mi přišel parádní. Způsob boje vyhovující.

Grafika mi přišla též super a celé prostředí výborné.:)
K této hře se ráda vracím

Pro: detaily hry,grafika,příšery,děj a celá atmosféra hry

Proti: zvláštní konec..

+16 +17 −1
  • PC 75
Starého Wolfenstein 3D jsem kdysi hrával poměrně intenzivně a s radostí. Německé "Alles klar?" mě vždycky dokázalo nabudit k dalšímu kosení příslušníků armády, která pod vedením nemocného Hitlera chtěla lidstvo nadobro zbavit důstojnosti, respektování náboženské a národnostní diverzity, slušného chování a humanismu. Tentokrát se ale do hry o moc nad světem zapojí také okultní vědátóři, kteří na svět přivolají celou řadu nemrtvých potvor. Tím se akce dost výrazně oživuje a liší od předchozího dobrodružství. A musím říct, že je to jedině k dobru věci.

Zbraňový arzenál se rozrostl o veliké množství olovo metajících zbraní a neskončil jen u nich. Narazíte také na experimentální kousky, které jsem ale popravdě řečeno příliš často nepoužíval (až na úplný závěr hry.) V klidu jsem si vystačil s běžným tichým německým samopalem, nebo se speciální útočnou puškou. Výbušniny či granáty prakticky není nutné používat, ale rozhodně v některých hektičtějších situacích přišly vhod. Dost mě překvapila obtížnost, která i na nejnižší úroveň nedovoluje delší hraní bez mého oblíbeného quick save. Stačí, když jsem se dostal do obklíčení 3 nepřátel a během 5 vteřin bylo po mě. Zdraví zde klesá rychleji, než hladina piva ve sklenici zdatného pijáka. Naštěstí s lékárničkami se v hradu Wolfenstein a jeho blízkém okolí nešetřilo.

Souboje s bossy se nesou v duchu "vystřílej všechny náboje co máš a modli se", což úplně není šálek mého čaje. O 3 roky starší kolega Half-Life se takto primitivně nehraje a hlavně příběh podává s mnohem větší grácií. Právě vyprávění příběhu, prakticky neustálé střílení bez větší hloubky a průměrné souboje s bossy dělají z Návratu do hradu Wolfenstein sice kvalitní zábavu, ale nic novátorského či dosud neviděného se ve hře neobjuve. I tak je to ale střílečka, kterou by si žádný fanda kosení vojáků s hákovým křížem na hrudi neměl nechat ujít.

Pro: Slušná atmosféra, velké množství zbraní, různorodé levely, příšerky a vojáci.

Proti: Nudné podání příběhu, hratelnost založená prakticky jen na střílení, nudné souboje s bossy, chybí filmovější pocit (skripty), chybí boss Hitler.

+16 +17 −1
  • PC 95
Tak Wolfenstein...kde začít =) Úvodní video...prostě bomba, do dnešního dne si opakuju Heinrichova a mnichova slova =) Prostě úžasnej příběh

Grafika, sice už dnes zastaralá, ale je v pohodě a před desíti lety byla úžasná. Skvělé efekty: například když nácka zezadu nakopnete do prdele, tak vyskočí a začne se rozhlížet =D nebo když mu dáte headshot, tak mu přímo dokonale uletí helma =)
Co se zbraní týče, zde nemůžu nic vytknout. Jsou opravdu dokonale zpracované. Samozřejmě základem MP40, kterou budete nosit asi po celou hru, jelikož střeliva je dostatek, o něno lepší Thompson je výborný na zombie, ale právě málo náboju. Velmi mě potěšilo, že se ve hře objevil i můj oblíbený sapík STEN...pro mě nejlepší zbraň ve hře, i když je tam kontrolka přehřívání.

Obtížnost ve hře bych řekl, že je tak akorát, ale jen mi chybí autoheal, takže to jsou pořád samý savvy atd. Náplň misí bombová, v každé skoro něco jiného...příznám se že v misi katakomby, jsem se fakt bál, opravdu bál, má to pěkně temnou atmosféru a když mě poprvý sejmuly ty pastičky, málem jsem spadl ze židle.

Hratelnost parádní, žádné bugy, žádné záseky, žádné nedodělky...hra je opravdu skvěle zpracovaná.

Co se týče hudebního doprovodu, opravdu se do hry hodí, přípomíná staré časy v době za druhé světové.

95% dávám proto, že poslední boss Heinrich je vážně jednoduchý. Stačí jedna pořádná dávka z rotačáku a leží...ale jinak doporučuji =)

Pro: Hratelnost, atmosféra, zbraně, mise, příběh

Proti: krátký konec

+15 +17 −2
  • PC 100
Děj hry je zasazen stejně jako v původním Wolfovi do období druhé světové války. V roli tajného agenta B. J. Blazkowicze (známého již z prvního dílu hry) se vydáváte na několik misí, jejichž hlavním společným cílem je získání tajných plánů německých SS na ovládnutí světa a především k zabránění jejich realizace. Ve službách organizace OSA (Office of Secret Actions) se vydáváte na sérii tajných misí, kde vaším úhlavním nepřítelem je Heinrich Himmler toužící vytvořit supersilnou bitevní jednotku, pomocí níž by Němci zvrátili vývoj druhé světové války na svoji stranu.

Ke grafické stránce hry sluší doplnit, že hra běží na velice dobrém enginu Quake 3 Areny, samozřejmě v řadě případů upraveném, údajně i pár finesami z nového DOOMu. Výtvarné zpracování je přesně dle mého gusta - ručně kreslená „realita“, která má absolutní šmrnc. Výborné hráčské modely i skiny, rovněž zbraně a stejně tak i různorodé prostředí jsou ztvárněny nadmíru zdařile. Snad jen některé velké otevřené plochy působí hranatějším dojmem, ale to je pochopitelné. Grafické volby jsou dost bohaté na to, aby si hru dokázali spustit majitelé různých konfigurací. Ti, kteří mají doma dělo, si vychutnají maximální detaily a efekty, a ti méně šťastní si hru přizpůsobí tak, aby se dala i na jejich strojích provozovat plynule.

Celkově se váš zbrojní arzenál skládá z celé řady zbraní od již vzpomínaného nože přes pistole (třeba klasiku v podobě Lugeru), tří druhů samopalů (Thompson, MP 40), dvou sniperek, automatické pušky se zaměřovačem, granátů v podobě potato-masherů i ananasů, panzerfaustu, razantního metače olova Venom Gun či plamenometu. Vrcholem výbavy je paprskomet nazvaný Tesla-Coil, který se vám bude hodit především v závěru hry.

RtCW je výborně zpracovaná akční střílečka se skvělou atmosférou. Grafická i zvuková stránka hry je perfektní a všemu prospívá i variabilní a často se měnící prostředí, ve kterém se příběh odehrává.

Za jedinou nepříliš povedenou složku hry považuji AI protivníků a způsob, jakým jsou jejich reakce naprogramovány, které mi nejen nepřipomínají revoluci v AI, ale často spíš i krok zpět. Uvítal bych osobně i vyšší obtížnost.

Pro: na tu dobu grafika, soundtrack, mise, originalita (sci-fi)

Proti: AI

+15 +18 −3
  • PC 70
Herní výzva 2023
10.  Před naším letopočtem 

Nemam rád hraní starých her protože většinou si diky nostalgickým vzpomínkám rozbiju názor na danou hru, tuhle hru jsem diky technickým potížím v mládí dohral jen do konce třetího levelu ale i tak k tomuto rozbití došlo. Ve hře sem si připadal jak na horské dráze a když jsem si říkal že je hra skvělá a pocitově jako bych hrál staré Call of Duty nebo Hidden and Dangerous tak mě musela hodit do otravného levelu plného nemrtvích nebo mechanických monster.

Ve hře se hráč ujímá role agenta B.J. Blazkovicze který se v alternativní realitě nacistického německa snaží sabotovat němcům jejich tajný výzkum zbraní nebo okultních a biomechanických věd. To B.J. provede po množství prostředí od hradních komplexů, letišť nebo laboratoří v Norsku, ve skvělém propleteném leveldesignu kde je spoustu k prozkoumáváni a hledáni secretu. Ve hře se nacházi sady dobovích, realných spojeneckých i Německých zbraní doplněné několika fiktivníma. Po každé kapitole je hráči sebrána čast munice a začína s novou sadou zbraní.

Hráč se za pomocí tohoto arzenálu zbraní snaží prostřílet v klasickém FPS stylu do konce levelu. Gameplay je plynulý dokud nenarazíte na nemrtvého nebo mechanického nepřítele kde musíte vystřílet zbytečně moc munice na to aby chcípli. V jiných levelech si zas užijete stealth akci s nožem nebo tlumenou zbraní kde hráč nesmí spustit poplach, naštěstí je tu klasický quicksave system. V této hře jsem si neužil žadnýho bosse, bossové byly nechutný bulletsponge a nejhorší boss fight kterýho jsem snad kdy v jakýkoliv hře hrál byl souboj s Über-Soldatem v laboratoři, málo místa k manévrování a překážek kde se schovat před střelbou Über-Soldata z raket a lightning gunu a do toho na vás ještě střílejí z patra vědci z pistolí.

Se hrou jsem měl velké problémy s jejim spuštěním na moderním stroji kde jsem musel hledat návody nebo programy třetí strany na úpravu FPS, FOV nebo rozlišení. Po tomhle boji hra běžela stabilně a crashla mi jen jednou kdy jsem se pokusil hru shodit do lišty během loadingu.

Pro: gunplay, množství zbraní, varieta prostředí,

Proti: Nemrtví, Bossové, někteří bullet sponge nepřátelé

+14 +15 −1
  • PC 100
Naprostá klasika v sérii Wolfenstein.Graficky trochu horší než nový Wolfenstein 2009, ale za to herní variabilnost, scénář a režie je ok.Více prostředí s více variabilními monžnostmi.Dobrá Audio stopáž, po hudební kreativní stránce.Přesně vystihuje atmosféru.Akčně dobré, zaujme !!!
Nemám nic, co bych vytknul, snad jen opět přehnané roztříštění těla na mraky po zásahu kulometu.
Jinak Super !!!

:-)

Pro: Režie, scénář, variabilnost, atmosféra doprovázená dobrou Audio stopáží, akčnost, strach.

Proti: Nic

+12 +13 −1
  • PC 90
Návrat starého známého špiona Blazkowicze. Hru jsem dohrál dvakrát. Jednou někdy v době kdy vyšla a podruhé někdy v roce 2006.
V době po všech těch Hiddenech a Medalech jsem již nečekal, že se setkám s něčím takovým jako nácky, zombíky a Heinrichem dohromady.
Takže začneme dojmy: Co mě opravdu potěšilo byl začátek. Konečně jsem viděl začátek v pohyblivých barvách :) Hned po odpravení prvního nácka můžete opodál vidět pokusy na nebohých obětech, se kterými se v pozdější fázi hry setkáte. Hra nabízí slušnou hratelnost, ať už v akčních či stealth misích, výbornou grafiku a v neposlední řadě pestrou škálu zbraní od neefektivní kudličky, kopu či uchopeného kusu nábytku, přes FG42 (mimochodem má nejoblibenější) až po prototyp rotačního kulometu VENOM.
Zmínil jsem uchopení některých předmětů. Ano tohle byla nová vymoženost, kterou jiné hry na Q3 enginu neměly, a která tak dotvořila atmosféru - mohli jste převrhnout stůl a krýt se za něj a při těch zběsilých přestřelkách padalo brnění a lítali třísky židlí.
Další věcí, která je super je systém lékárniček, v tomto případě jídel. Ve všech ostatních střílečkách máte např. 81% zdraví, lékárna dá 25% a tak přes ní prostě přejdete a zmizí a vy máte stovku. Jídlo v RTCW zůstalo na talíři v nedojedené porci a dalo se pro něj tedy vrátit,pokud jste utrpěli další menší zranění za rohem.

Bohužel zombíci mi k srdci nějak nepřirostli. Když se vynoří z těch kobek, vydrží nemálo zásahů ze Stenu, který u sebe v té době nejvíce máte a ještě vyčarovávají život velmi rychle ubírající magické formule.
Takže nemrtvé bych z téhle hry vyhostil a spíš bych přidal, ještě více nepřátel na téma übersoldatů, které se náckové pokoušeli v laboratořích oživit. Hra sice obsahuje tvrdě naskriptované situace, ale ty v tomto případě dotvářejí výborný dojem ze hry. První setkání s monstrem, které se pohybuje pomocí rukou a z dolní části těla mu šlehají blesky bude navždy v mé paměti.

Na Wolfenstein (2009) se samozřejmě těším, už jen proto, že to vypadá na začátek nové série a dokonce založenou legendárními Raven Software.

Pro: vylepšený Q3 engine, výběr zbraní, projekty

Proti: zombies, Heinrich - to podsvětí s historií mi nesedlo

+11 +12 −1
  • PC 65
Zahrál jsem, dohrál jsem, zapoměl jsem. Takto bych to asi shrnul, kromě začátku a konce které vyčnívaly nad průměr hry to bylo takové nijaké, zbraní dost, variabilita prostředí taktéž veliká, celé se to nějak zahrálo ale povzbuzen masáží dobových recenzí jsem tedy čekal něco více i k přihlédnutí data vzniku. Grafika stále koukatelná i dnes.

Pokud by někoho zjímal můj obšírnější názor najde ho zde http://vlci-doupe.blogspot.com/2012/02/return-to-castle-wolfenstein.html

Pro: Hlavně atmosférický začátek a konec, variabilita prostředí, grafika

Proti: Nudný prostředek hry, ve výsledku takové nijaké hraní, slabý finální boss

+8 +14 −6
  • PC 65
Celkem pozoruhodná fikce (v náccích a "co by bylo, kdyby Hitler investoval do ABC místo XYZ" rozumování se nemálo rochním) ve svižňoučkém Quake 3 enginu - alespoň než hratelnost RtCW nabere velmi, VELMI dekadentního směru. :(

Vybavuji si, že zhruba v době, kdy jsem se začínal nesměle šolichat kolem her, se tahle věc dost prala o high end a tak vůbec s Aliens vs. Predator 2. Z odstupem času (a mudrcovským plnovousem místo mlíka u brady, erhm) tenhle minisouboj nechápu - AvP 2 je po všech stránkách jasně lepší.
-3 +7 −10
  • PC 65
Druhá svetová s nadýchom nacismu má svoje zvláštne "čaro" aj samotné prechody z dávnej histórie (úvod v kobkách) až do sci-fi hávu vo forme Mengeleovského bioinžinierstva nie sú až tak rušivé, ako som sa pôvodne obával. Problém Návratu do kláštora Wolfenstein je ale stereotyp a jenotvárnosť misií, ktorú ešte zvyrázňujú neskoršie WWII pecky ako Call od Duty. Ostane len najlepši rotačný gulomet v histórii PC hier a tie hákové kríže.
-10 +5 −15