Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Rayman 3: Hoodlum Havoc

Rayman 3 HD, Rayman 3: Hoodlumská hrozba

Ubisoft Montpellier •  Ubisoft Shanghai (NGC, PS3, X360)
21.02.2003
14.03.2003
18.03.2003
20.03.2012
21.03.2012
12.11.2015
kompatibilní
78
46 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Globox, Raymanův kamarád, je nehorázné nemehlo. Snědl totiž Pána černých lumů a ostatní černí lumové ho chtějí z Globoxe vydolovat za každou cenu. Takto se Rayman znovu zaplete do jednoho problému svého malého světa, ve kterém si poklidně žije od dob druhého dílu (Rayman 2: The Great Escape). Rayman zde dostává některé nové schopnosti, za které by se nemusel stydět ani jako příslušník amerických ozbrojených sil. Příruční raketa typu země-země je zde jen začátek. A tak Rayman znovu procestuje řadu lokací, aby se dostal na kobylku černým lumům, kteří nenesou jeho světu žádné požehnání.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Už už to vypadalo, že se zdárného konce snad nikdy nedočkám. Nerad nechávám dílo nepokořeno, zde ale vše nasvědčovalo tomu, že je závěr nad mé síly a schopnosti. No, nakonec "Mission is over, mission is done". Ale vůbec to nebylo tak lehké, jak se v počátcích zdálo.

Třetí díl se nese ve stejné duchu jako původní počin - roztomilé postavičky bez údů Michela Ancela a jejich skopičiny - s každého koutu hry, po stránce audiovizuální, jde typický rukopis tohoto francouze jednoznačně cítit. A že je tato stránka setsakramentsky výborná, až kouzelně vyvedená, a je to jeden z hlavních důvodů proč se vůbec do této hry pustit. Každá část je přitom zcela jiná a přesto podobná. Jsou zde obsaženy kapitoly, zasazené jak do pohádkového lesa, prastarých ruin, země ledu a chladu nebo smrtících a nehostinných bažin, tak i do industriálního prostředí továrny přetavující lávu, jež je součástí zlotřilého plánu záporáků. Vizuál je podbarvován atmosférickým hudebním doprovodem, kde se střídají úderné melodie (v částech, kde je nutné někomu nakopat zadek) s melodiemi uklidňujícími až relaxačními. Sem tam zazní i beaty diskotékového ražení, kdy si člověk začne nakažlivě pohupovat nohou do rytmu.

Každá část a předmět ve hře má důmyslný důvod, proč se ve hře vůbec nachází - bedýnka plná drahých kamenů (pro ty co chtějí mít co nevyšší skóre), klícka s Teensies, plechovky vlastností pro Raymana, výklenky v skalních masivech (bez nich by nebyl možný postup dál) a mnoho jiného, co dotváří genialitu nápadu. I samotní protivníci tento důvod mají a na každé platí trochu jiná taktika. Základního Hoodluma je možné zvládnou bez jakýchkoliv problémů, ale ve spojení s takovým rychlostřelcem, granátníkem nebo vzdušnou jednotkou už dokáže docela potrápit. Ještě, že je hra docela shovívavá a tam, kde se čeká tužší boj, jsou přítomny červené koule pro doplnění života, pravidlo to ale není. Občas se stane, že se tak tak prokoušete skvadrou nepřátel a pak přijde část, kde je nutná zručnost a přesnost skoku, bác, dotyk lávy a šup zpět na začátek - hra nedovoluje ukládání v průběhu, jen po check pointech na začátku každé části.

Tento systém téměř neumožňuje tzv hraní " jen na chvilku si k tomu sednu, dostanu se dál a skončím". Hráč si musí vyšetřit čas pro každou kapitolu, což může být svým způsobem dobře, protože třetí díl dokáže opravdu vtáhnout. Na stranu druhou je to občas frustrující - v těch částech, které nejsou zrovna nejkratší a malá, dalo by se říct až bezvýznamná chyba, způsobí v lepším případě nervový tik, v tom horším panický řev a chuť něco rozmlátit (obzvláště, když je opakována po x-té). Další neduhem s tímto přímo spojeným je katastrofická kamera, která je z větší části původcem výše popsaného, hlavně pak ve vypjatých situacích a při eliminaci samotných bossů. Leč je zde možnost natáčení pomocí myši, je tato pomůcka spíše k ničemu, sensitivita je nastavena na pomalo a přenastavit se nedá . U pc verze znatelně chybí podpora gamepadu, tedy že prý nějaký způsob existuje, ale asi bych hru neměl ještě dohranou a stále bych se vrtal v nastavení. A že mám s čím srovnávat, remake v HD na konzolích je, co se týče ovládání, nebe a dudy.

Zajímavou myšlenkou je zapojení hráče i v přechodech mezi kapitolami. Tyto minihry, pokud by se daly takto popsat, jsou z větší části zábavné. I když i tyto minihry se nesou v režii check pointů, kdy špatná reakce na stisknutou klávesu vede neomylně k opakování pokusu.

Hra jako celek působí dětsky a jednoduše, ale v žádném případě dětská není a už vůbec není jednoduchá a není ani dokonalá. Dokáže však zabavit na hodně dlouhou dobu a spolu s obsaženými arkádami (tenis, původní Rayman, naváděná střela, Commando aj.) je dobrou volbou. A to se počítá.

Pro: audiovizuál, speciální vlastnosti, Bossové, kouzelnost, arkády

Proti: kamera, systém ukládání

+19
  • PC 90
Kratší než dvojka? Asi jo. Infantilnější? O dost. Lepší? Rozhodně!
Ano, hra je daleko více infantilnější a veselejší, což může být pro starší hráče poněkud otravné, ale podle mého názoru onen dětinský feeling dodal hře na určitém jedinečném šarmu, kterého předchozí díly nikdy nedosáhly. A hrál jsem to s českým dabingem, který je skvělý. ANO! ŘEKL JSEM TO! A nestydím se za to!

Obrovská síla trojky totiž tkví v parádní rozmanitosti prostředí. Jistě, hra má sice mnohem méně levelů než její předchůdce, nicméně každý z nich dýchá na hráče svou vlastní, zcela unikátní atmosférou. Dvojka byla také velice zábavná, ale často mi levely splývaly do sebe, protože ona malá rozmanitost prostředí a stále furt ty stejné barvy tvořily určitý stereotyp. Zde jsou levely delší a každý z nich naprosto odlišný, po vizuální a originální stránce navíc naprosto famózní. Temné a špinavé bažiny, kde jsem spadl do klína bábě na hajzlu (to nechceš), Země sinalého mrtvého (nejkrásnější část hry), Nejdelší zkratka (čistě šplhounská puzzle mise bez jakýchkoliv bojů) nebo poušť Knaarenů, kde jsem byl jako malý dost připosraný – celý tento level dodává na hrůze především ten fakt, že Knaareny nelze zabít. Plus část, kde se ke mně pomalu blíží přízračná zombie kuřata, za doprovodu dost creepy hudby, mám vyloženě vpálenou v hlavě a byla často důsledkem pěkně nepříjemných nočních můr... brrrr.... Obecně každý level má svou vlastní jedinečnou duši. Ovšem moje nejoblíbenější části byly mezidimenzové serfovací jízdy, během kterých hraje chytlavá disco hudba, a před očima se vám tvoří úchvatná vizuální podívaná. What a fucking time to be alive. <3

Hra exceluje i v postavách. Víc toho nakecají, vypadají lépe, plus jsou zde více prezentovány jako charaktery s duší, než jen jako expoziční prostředky a ex machiny z předchozích dílů. Globox je naprosto tupý dobrák, který je zcela neužitečný v boji, ale zároveň to na vašich cestách bude dost klíčová postava, kterou budete muset chránit, protože v jejím nitru je hlavní záporák hry, kterého je třeba dostat ven a zlikvidovat.

Boje se také zlepšily. Nepřátelé už nemají onu votravnou chvilkovou nesmrtelnost po utrpění zranění, plus jsou docela pěkně rozmanití, přičemž na každého bude potřeba trochu jiná strategie. Boss fighty mají navíc koule, obzvlášť první boj s Refluxem je jeden z nejepičtějších soubojů, co jsem kdy viděl, a to nejen kvůli vynikající velkolepé hudbě, která během toho hrála. A soundtrack obecně je taky dost skvělej.

Kamera ovšem občas stále zlobí, někdy se nenatočí tak jak má, přičemž Rayman žuchne někam úplně mimo mísu, než bylo plánováno. Plus mě mrzí, že oněměl. Pokud nepočítám cut-scény, tak za celou herní dobu řekne pouze tyto věty:
Na začátku hry: „Bojové uniformy? To je přesně to, co potřebujeme, máš pravdu!“
Ke konci první třetiny: ,,Promiňte, nechtěl jsem.“
Těsně před finálním bossem: ,,Globoxi? Jsi v pořádku? Globoxi? Odpověz mi!“

Vím, že budu asi v menšině a že na mě bude pohlíženo jako na nedorostlého ňoumíka, ale nejenže je Rayman 3 nejlepší hrou ze série, ale osobně ji řádím i mezi mou TOP 10 nejoblíbenějších her celkově. Optimistické, nesmírně zábavné, plus má to prostě koule.
Holt nostalgie je mrcha, marný platný.

Pro: Atmosféra, zábavná hratelnost, hudba, souboje, rozmanitost prostředí

Proti: Občas pitomá kamera, Raymanova mlčenlivost

+17
  • PC 85
Pôvodný Rayman bola kedysi moja prvá hra, ktorú som hrával ešte ako malý na PSX. Samozrejme, až do chvíle, kedy som nezakopol o kábel a nerozbil ju...:) Keďže žiadna iná konzola sa už nekúpila, musel prejsť na PC, kde som hrával najskôr rôzne menšie hry z časopisov. O niečo neskôr mi otec kúpil na 9. narodeniny kolekciu Rayman Trilogy, ktorý obsahoval tretí diel tejto série (zároveň s druhým dielom a vedľajším dielom Rayman M). Ani neviem prečo, ale trojku som začal hrať ako prvú, asi kvôli vydarenému českému dabingu. Otec mi k nemu dokúpil aj joypad, lebo s ním sa hra lepšie ovládala. Ale už prvé levely mi vtedy robili neskutočné problémy. A potom tie ďalšie boli už naozajstné peklo, každý z nich som musel veľakrát opakovať. No aj tak som sa nevzdával a v hre som pomalým tempom pokračoval až do konca. Práve ten bol zlomový bod. Finálny bossfight som v tej dobe vôbec nedal. Ani po nespočetných pokusoch sa mi finálneho bossa nepodarilo zdolať a tak som hru vôbec nedohral.

Až po približne troch rokoch som sa k Raymanovi 3 znovu vrátil, s úmyslom ho konečne dohrať. A bol som prekvapený, ako dobre mi tá hra zrazu ide. Úrovne som prechádzal oveľa rýchlejšie a zákysy neboli príliš časté. Obtiažnosť sa mi síce stále zdala celkom vysoká, ale také peklo ako predtým to už nebolo. A na konci som bol šťastný, keď sa mi podarilo zdolať toho finálneho bossa a konečne dokončiť hru.

No a teraz som sa k tej hre znovu vrátil, už to tretíkrát, teraz vďaka hernej výzve 2016, kde som si ju zvolil ako obľúbenú hru detstva. Keď som ju začal hrať, hneď mi pred očami ožili spomienky, ako som určitú časť znovu a znovu opakoval a nevzdával sa... :) Ale keď som to hral teraz tak som bol neuveriteľne prekvapený, ako mi to odrazu ide. Za celú hru som teraz nemal jediný zásek a takmer všetky levely a bossfighty som dával na prvý pokus. Behom krátkej doby sa mi hru podarilo úspešne dohrať a toho kedysi neporaziteľného finálneho bossa som teraz dal na druhý pokus :)
Zrejme už som vycvičený Dark Souls hrami, kde tiež som mohol zomrieť na jednom bossovi aj 20 krát aj tak som sa nevzdával a každého nakoniec pokoril.

Keby som tento komentár písal v tej dobe, keď som mal 9 rokov, tak by som na hre nenašiel jedinú výraznú chybu (okrem vtedy vysokej obtiažnosti.) Ale keď sa na hru pozriem teraz, tak aj nostalgia nedokázala zastaviť čas, ktorý na hre zapracoval. Napríklad 3D grafika, ktorá sa mi na hre kedysi páčila, tak mi teraz prišla už trošku slabšia. Hra síce nevyzerá stále zle, ale 3D grafika starne rýchlo a tak už to nevyzerá tak dobre ako vtedy. Ďalšia vec, ktorá sa zmenila, je už spomínaná obtiažnosť. Kedysi ultra hardcore hra mi teraz prišla dosť jednoduchá a nemal som žiadny výrazný problém.

Každopádne sa stále jedná o skvelú hru a ani čas nezastaví nostalgiu a tak som si celú hru aj teraz užíval a vôbec som sa nenudil. Je to stále predsa dôležitá hra môjho detstva :)

Pro: Hrateľnosť, vtipný príbeh, bossfighty, nostalgická atmosféra, pekne nadizajnované úrovne

Proti: Občas kamera, dnes už jednoduchšia obtiažnosť, 3D grafika trošku zostarla

+16