Kratší než dvojka? Asi jo. Infantilnější? O dost. Lepší? Rozhodně!
Ano, hra je daleko více infantilnější a veselejší, což může být pro starší hráče poněkud otravné, ale podle mého názoru onen dětinský feeling dodal hře na určitém jedinečném šarmu, kterého předchozí díly nikdy nedosáhly. A hrál jsem to s českým dabingem, který je skvělý. ANO! ŘEKL JSEM TO! A nestydím se za to!

Obrovská síla trojky totiž tkví v parádní rozmanitosti prostředí. Jistě, hra má sice mnohem méně levelů než její předchůdce, nicméně každý z nich dýchá na hráče svou vlastní, zcela unikátní atmosférou. Dvojka byla také velice zábavná, ale často mi levely splývaly do sebe, protože ona malá rozmanitost prostředí a stále furt ty stejné barvy tvořily určitý stereotyp. Zde jsou levely delší a každý z nich naprosto odlišný, po vizuální a originální stránce navíc naprosto famózní. Temné a špinavé bažiny, kde jsem spadl do klína bábě na hajzlu (to nechceš), Země sinalého mrtvého (nejkrásnější část hry), Nejdelší zkratka (čistě šplhounská puzzle mise bez jakýchkoliv bojů) nebo poušť Knaarenů, kde jsem byl jako malý dost připosraný – celý tento level dodává na hrůze především ten fakt, že Knaareny nelze zabít. Plus část, kde se ke mně pomalu blíží přízračná zombie kuřata, za doprovodu dost creepy hudby, mám vyloženě vpálenou v hlavě a byla často důsledkem pěkně nepříjemných nočních můr... brrrr.... Obecně každý level má svou vlastní jedinečnou duši. Ovšem moje nejoblíbenější části byly mezidimenzové serfovací jízdy, během kterých hraje chytlavá disco hudba, a před očima se vám tvoří úchvatná vizuální podívaná. What a fucking time to be alive. <3

Hra exceluje i v postavách. Víc toho nakecají, vypadají lépe, plus jsou zde více prezentovány jako charaktery s duší, než jen jako expoziční prostředky a ex machiny z předchozích dílů. Globox je naprosto tupý dobrák, který je zcela neužitečný v boji, ale zároveň to na vašich cestách bude dost klíčová postava, kterou budete muset chránit, protože v jejím nitru je hlavní záporák hry, kterého je třeba dostat ven a zlikvidovat.

Boje se také zlepšily. Nepřátelé už nemají onu votravnou chvilkovou nesmrtelnost po utrpění zranění, plus jsou docela pěkně rozmanití, přičemž na každého bude potřeba trochu jiná strategie. Boss fighty mají navíc koule, obzvlášť první boj s Refluxem je jeden z nejepičtějších soubojů, co jsem kdy viděl, a to nejen kvůli vynikající velkolepé hudbě, která během toho hrála. A soundtrack obecně je taky dost skvělej.

Kamera ovšem občas stále zlobí, někdy se nenatočí tak jak má, přičemž Rayman žuchne někam úplně mimo mísu, než bylo plánováno. Plus mě mrzí, že oněměl. Pokud nepočítám cut-scény, tak za celou herní dobu řekne pouze tyto věty:
Na začátku hry: „Bojové uniformy? To je přesně to, co potřebujeme, máš pravdu!“
Ke konci první třetiny: ,,Promiňte, nechtěl jsem.“
Těsně před finálním bossem: ,,Globoxi? Jsi v pořádku? Globoxi? Odpověz mi!“

Vím, že budu asi v menšině a že na mě bude pohlíženo jako na nedorostlého ňoumíka, ale nejenže je Rayman 3 nejlepší hrou ze série, ale osobně ji řádím i mezi mou TOP 10 nejoblíbenějších her celkově. Optimistické, nesmírně zábavné, plus má to prostě koule.
Holt nostalgie je mrcha, marný platný.