Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Moje nejoblíbenější adventura s úžasnou atmosférou, velmi chytlavým dějem a propracovanými postavami. Příběh se zpočátku rozjížděl vesměs pomalu, ale byl neskutečně chytlavý a jakožto správná detektivka mě táhnul dál a dál až do slušně udělaného finále. Prostředí jsou správně depresivní a ponurá, místy až hororová. Občas mi vadilo, že jich na mě hra vychrlila moc najednou a já tak nevěděl, co mám vlastně dělat a kam jít dřív. Samuel jakožto charakter byl takový zvláštní. Trochu více mi sedl osobitější Darren ve dvojce, ale to je věc názoru. Ostatní postavy jsou ale skvělé, hlavně díky tomu, že jsou úžasně nadabované. Jmenoval bych hlavně Lady Victorii, jejíž hlas působil neskutečně ustaraně a výborně tak evokoval smutek ze smrti Williama. Obtížnost byla docela vysoká, ale všechny situace byly vcelku logické. Dlouho jsem si nemohl zvyknout na pravé tlačítko myší pro superprozkoumání a právě z toho plynula drtivá většina zákysů. Nakonec bych vytkl nemožnost nastavit vysoké rozlišení, což je u takového 22p monitoru trošku nepříjemné. Naštěstí jsem hru hrál v době, kdy jsem vlastnil pouze 17p. Nakonec bych vytkl ještě občas zdlouhavé a ne moc hezké animace postav, ale to je spíš jen takový detail.

Suma sumárum, je to pro mě nejoblíbenější adventure a vlastně i jedna z nejlepších herních sérií vůbec a to nejsem žádný veliký milovník adventur. 95%

Pro: příběh, atmosféra - místy až hororový nádech, výborné postavy a jejich dabing, hudba

Proti: jen pár drobností

+31 +32 −1
  • PC 100
Posel smrti je jednoznačně moje srdcová záležitost. Jo, ta doba, kdy jsem coby čtrnáctiletý puberťák nainstaloval Posla a na dlouhé večery se nechal pohltit tajemným, místy až strašidelným příběhem, se nezapomíná. Právě Posel mi otevřel okno do úplně jiného světa adventur, než na jaké jsem byl zvyklý. Právě Posel způsobil, že jsem zanevřel na 'humorné' adventury a právě s Poslem každou podobnou adventuru porovnávám - nutno podotknout, že zatím žádná jiná neobstála. Ani nevím, kolikrát jsem Posla už za ta léta dohrál a ne vždy to bylo za účelem pobavit se, ale mnohdy i kvůli sběru informací - Posel je příběhově hrozně zamotaná hra, obzvláště, když k tomu připočtete další dva díly.

Atmosféra Posla Smrti je jedinečná a nenahraditelná. Je zvláštní, co dokázali autoři vykouzlit z hudby, zvuků a prostředí - ve výsledku z toho běhá mráz po zádech a tak to má být. Člověk si připadá jako kdyby tam opravdu byl... jako kdyby stál kupříkladu na opuštěném hřbitově v noci za zuřící bouřky a lijáku... je až s podivem, že právě 2D adventura dokáže takto vtáhnout do děje.

Dabing Posla je fantastický a snad jedině Mafia se mu může vyrovnat. Skvěle napsané dialogy a skvělí dabéři, kteří se nebojí své role hrát - to je další bod k dobru.
Hlavní hrdina je arogantní a chladný šlechtic, který v sobě dusí životní prohry a tak se patrně hráči dělí na dvě skupiny - jedni Samuela Gordona vůbec nemusí a raději by někoho jiného, protože se s ním nedokážou sžít. Druzí (můj případ) ho berou spíše jako chudáka, kterému se staly špatné věci a to ho změnilo, takže je jeho chování pochopitelné. Ať tak nebo tak je jedna věc jistá - Samuel není typický kladný hrdina a do našeho pochmurného příběhu se hodí.

Závěr Posla smrti je poněkud nejasný. Sice nečekaný ale nejasný a tak se nabízí vícero vysvětlení. Nehledě na to, že samotný příběh má i po skončení spoustu otazníků, což patrně značně pomohlo vzniku dalšího dílu a to přesto, že nebyl vůbec plánovaný.
Jako každá jiná hra má i Posel několik chybek, které naštěstí nejsou tak výrazné a pozitiva je snadno válcují. Za zmínku stojí např.: historická nevěrohodnost nebo trhliny v příběhu, které si pak každý může doplnit po svém (jak byl zabit William? co se stalo v dolech? co zjevení na hřbitově? proč se pomátl James?)
Posel smrti pro mě zůstává stále nepřekonanou adventurou, která se neodmyslitelně zapsala do mé paměti a určitým způsobem mě pomohla v sobě odhalit cosi jako spisovatelské střevo, za což autorům Posla mohu jedině poděkovat. Jen škoda, že nedokázali vytvořit více takto fantastických her.

Pro: Příběh, zpracování, dabing, atmosféra,... toho je :)

Proti: trhliny v příběhu, nejasný závěr

+31
  • PC 90
Posel smrti byla moje úplně první adventura. Dostal jsem se k ní až v roce 2011, což je možná trochu ostuda, ale point-and-click adventury jsem nikdy nevyhledával. O to víc mě hra vtáhla do sebe.

Atmosféra a příběh jsou hlavou i patou hry, ale ani další aspekty nezůstávají pozadu a tvoří perfektně fungující a komplexní celek. Většina úkonů je zcela logických, nicméně hra je tak trochu poplatná své době, takže jsem samozřejmě zakysl na věcech typu "třikrát vyjdi ven a dovnitř a pak ti ten týpek řekne co dál". Hru jsem dohrál dvakrát, poprvé skoro jedním dechem a tak moc jsem se hnal za příběhem, že jsem koukal do návodu víc, než je zdrávo. Naštěstí po dvou letech jsem většinu zapomněl, takže jsem si při druhém rozehrání nechal namáhat mozek daleko víc, a díky tomu byl zážitek ještě lepší, než napoprvé.

Příběh je odvyprávěn v pomalejším tempu, ale je napínavý a nekolísá. Dabing je špičkový, ačkoli postavy mluví a pohybují se dost pomalu. Můžete to ale brát i jako výhodu, která sedí k duchu ponuré Anglie a životu na starém zámku. Inventář je parádně jednoduchý, ale chybí ovládání kolečkem (což je však celkem pochopitelné, vzhledem k době, kdy hra vyšla). Kombinování předmětů je celkem logické, ale občas jsem musel zkoušet metodu vše na vše. Aktivní předměty na scéně se po prozkoumání deaktivují, anebo některé můžete prozkoumat pravým myšítkem blíže, což vám občas pomůže posunout se v příběhu dál. Některé předměty aktivní zůstanou, ale v danou chvíli s nimi postava nic neudělá, většinou to značí, že budou potřeba někdy později, což pomáhá logickému postupu hrou.

Ke konci mi ale přišlo, že se tempo hry trochu zvedlo, a závěr působil ukvapeně, přesto logicky. Pár nezodpovězených otázek bohužel zůstalo, ale na některé z nich najdete odpověď ve druhém a třetím díle. Trošku mi taky neseděla občasná historická nepřesnost, např. oblečení předků na obrazech nebo inkvizice (která v Anglii snad nikdy nebyla), nicméně nijak závažnou kaňku to na hře nezanechává.

Dopručuji hrát na podzim, za deštivého večera, s čajem a pečenou buchtou x)
+31
  • PC 100
Nakonec jsem neodolal a při svém procházení českých adventur jsem si spustil i tu nej s velkým N. Posla smrti jsem dohrál i s pokračováníma několikrát, při posledním dohrání jsem si vypisoval dokonce záznam děje a seznam postav, abych stíhal sledovat kdo všechno a jak zařve. Ovšem prvnímu dohrání se nic nevyrovná. Byl rok 2005, už jsem pár adventur za sebou měl, ale tahle byla výjimečná. Usadila mě na pár dní do židle, vychrlila na mě neskutečnou atmosféru a příběh a naprosto zarazila do země pointou, která se v mým očích dodnes rovná síle třeba filmu Šestý symsl.

A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.

Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.

Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.

Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.

A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).

A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.

I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.

I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.

PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
+30
  • PC 90
Ve svých herních počátcích jsem si velmi oblíbil žánr adventur. Na české scéně se však s pojmem adventura spojovaly především hry typu Polda nebo Horké léto, tedy satiricky pojaté hry stavící především na humoru pomíjivé kvality. Zpráva o tom, že se v našich luzích a hájích vyvíjí vážně pojatá adventura tak pro mě byla zprávou velice příjemnou. Vzpomínám si mé nadšení v okamžiku, kdy jsem si pustil demoverzi hry odehrávající se v zadní části panství Lady Eleanor, u kterého jsem se hned slušně zasekl kvůli neznalosti možnosti použití pravého tlačítka. Každopádně když jsem se později dostal k plné verzi, má očekávání byla naplněna. A musím říct, že jsem si hru užíval plnými doušky od prvních slov z úst pana Brzobohatého v úvodu až po samý závěr.

Příběh je napínavý a je vyprávěn mně vyhovujícím tempem. Jen trošku zamrzí, že totožnost vraha je prakticky od začátku naznačována, takže jeho finální odhalení není moc velkým překvapením. Naopak jsem se až divil, že to Samuelovi nedošlo mnohem dřív.

Průběh hraní byl pro mě skoro bezzásekový (trik s pravým tlačítkem mě už znovu nezaskočil). Akorát v poslední kapitole jsem se začal trošku ztrácet, hlavně v tom závěrečném labyrintu s finálním průchodem "Hvězdnou bránou". Co mě ale fakt naštvalo, byla smrt v případě špatného rozhodnutí bez možnosti návratu k okamžiku špatného rozhodnutí. Vzpomínám si, jak jsem při svém prvním hraní děsně nadával, protože jsem si hru moc neukládal, takže jsem musel slušnou část hry opakovat. O mnoho horší pak mohla být situace v dole, kde může dojít ke špatnému rozhodnutí znemožňující další postup, které ale nevede k okamžité smrti. Pokud si hráč následně uloží pozici a ukládá do jednoho slotu, tak je celý postup v háji a může začít znovu. To se mi ale naštěstí nestalo. Kromě zmíněného jsem již procházel hrou celkem plynule. Trošku mě zbrzdil puzzle se symboly zvěrokruhu. Stálý internet jsme tehdy ještě neměli, takže jsem si musel najít nápovědu v matčiných časopisech s horoskopy a pak mě ještě štvaly situace, kdy musel Samuel na něco počkat (vyvolání filmu, výroba klíče či kněz hledající zmínky v kronice). To jsem se jen tak bezmyšlenkovitě procházel po lokacích, abych zjistil, že to ještě pořád není hotové.

Určitě musím ocenit i dobře napsané dialogy, kde jsem plnými doušky hltal prakticky každé slovo. Ale ještě víc mě to bavilo poslouchat. Dabingové obsazení se hodně povedlo. Pološeptající hlas Michala Dlouhého perfektně k postavě Samuela sedí, klidný a rozvážný hlas Pavla Soukupa zase skvěle sedí na chladnokrevného Roberta. V hlase Květy Fialové je perfektně slyšet deprese a zoufalost truchlící Lady Viktorie, atd. Trošku ale zamrzí, že Radek Brzobohatý a Vladimír Čech dostali více významných rolí. Jejich hlasy jsou natolik výrazné a nezaměnitelné, že je to jako pěst na oko. Postavy Vladimíra Čecha jsou alespoň v různých kapitolách, to ještě zvládnu překousnout. U pana Brzobohatého je to horší v tom, že po úvodu s Williamem hra přechází na scénu s prvním setkáním ve společenské místnosti, kde mluví komorník Bates naprosto stejným hlasem.

Pak se mi ještě líbí, že čtení dopisů je namluveno dabérem postavy, která daný dopis psala. Bohužel však s jednou výjimkou Robertova dopisu Dr. Hermannovi, kdy jako hráči neznáme autora daného dopisu. To že jej čte hlas pana Soukupa to trošku kazí. Na druhou stranu, jiná postava se jménem na R. ve hře není, takže by to stejně asi každému hned docvaklo.

Graficky hra působí dobrým dojmem. Celé prostředí je tmavé a vybledlé, což skvěle doplňuje atmosféru a navazuje pocity z daných beznadějně chátrajících míst. Co se ale už moc nepovedlo, jsou animace postav. Ty Samuelovy ještě vypadají relativně dobře, ale animace ostatních postav jsou takové zpomalené a působí celkově divně.

Hra má své chyby, ale celkově jsem se hrou velmi spokojen a to hlavně s příběhem, který se hodně povedl. Otázkou je, jak bych hru hodnotil bez vědomí, že se jedná o českou hru. To odpovědět nedokážu, ale za mě se jedná o zatím nepřekonanou nejlepší českou point & click adventuru, která mě hodně bavila. A to i když jsem ji nedávno dohrál po čtvrté. Takže ve výsledku mě ty nasazené růžové brýle vlastně ani nevadí.

Pro: Příběh, dabing, hádanky

Proti: Animace

+30
  • PC 80
Fenomén Posla smrti ma dlho obchádzal. Musím sa priznať, že ako prvú hru z tejto série som mal možnosť hrať Posla smrti 2. Tá mala na rozdiel od tohto kultového úvodného dielu pomerne zmiešané reakcie. Preto som čakal, že jednotka bude úplne božská. Nie je tomu celkom tak a možno to bude kacírske hodnotenie, ale práve dvojka sa mi hrala omnoho lepšie, plynulejšie a určite ju dávam na osobnom zozname obľúbenosti vyššie.
Ako kovaný adventurista musím aspoň 20 percent zo 100 ubrať za medzihru so skrinkou a prehadzovaním bielych koní s čiernymi. Nemám rád, keď zo mňa niekto robí debila a na rozdiel od ostatných minihier (zverokruh, kríž s bielymi a čiernymi kameňmi), pri ktorých aspoň bolo jasné, o čo sa človek má snažiť, tu mi veru zmysel unikal. Ešte sa mi nestalo, aby som niečo musel riešiť s pomocou video návodu na youtube, ale tu to inak nešlo. Tá istá situácia sa opakovala aj s rozsvecovaním červených lámp úplne na konci hry.
Do zúfalstva môžu hráča určite priviesť aj úlohy, ktorých splnenie vlastne spočíva iba v neustálom opakovaní toho istého úkonu.
Každopádne, už len vďaka atmosfére a mnohým nápaditým hádankám je jasné, že štatút kultu patrí Poslovi smrti právom. Pochváliť treba aj český dabing. Keď to porovnám s anglickým hlasom hlavného hrdinu (ktorý znel, akoby dotyčný každú chvíľu mal zaspať), tak domáca lokalizácia vyhráva na celej čiare.

Pro: Atmosféra, príbeh, drvivá väčšina hádaniek.

Proti: Niektoré minihry.

+28
  • PC 80
Česká adventura, která jen tak nezestárne a stále má smysl ji hrát i dnes (listopad/2020). Skvělá temná atmosféra, zajímavý příběh a špičkový český dabing. Tři věci, které zkrátka dokážou přikovat k monitoru a na 15 hodin máte zaručenou kvalitní zábavu.

Vzpomenout si i po letech na mnohé řešení rébusů a hádanek či zapeklitých zákysů nebylo jednoduché, a i tak bylo nutné párkrát sáhnout po návodu. Hra bohužel trpí klasickým adventurním problémem, kdy některé věci nejsou aktivní i přesto, že při dalším posunu v ději se pro ně musíte vracet. Používání obou tlačítek myši jsem si již dobře pamatoval, ale i tak jsem se asi jednou či dvakrát nechal nachytat (mimo jiné i na to, že hlavní hrdina může několikrát během hry zemřít). Stejným způsobem mi vadilo, když čekáte na nějakou událost (např.si necháte vyvolat fotografie či necháte vyrobit klíč) a dobu čekání lze posunout jen tím, že pobíháte z jednoho místa panství Black Mirror na druhé. Trochu nešťastné řešení a bohužel objevuje se vícekrát.

Jinak adventurně hra šlape skvěle. Netrpí doslova na nelogičnosti a řešení dávají smysl. Skvěle napsané jsou i rozhovory jen možnosti rozhodování, kdy má hlavní hrdina volit negativní či pozitivní odpověď je značně nedotažená a je tu jen tak na oko.

A na to, jak hra dokáže takřka po celou dobu napínat a příběh docela zajímavě rozvíjet, přišel mi konec nějak zrychlený a nemá tu správnou gradaci.

Pro: Příběh, dabing, atmosféra

Proti: některé zdržující postupy, rychlý konec

+28
  • PC 65
Spousta lidí se mnou jistě nebude souhlasit a nebudou mi ani moci přijít na jméno, ale musím se vyzpovídat: Posel smrti je podle mého, snad z nostalgie nebo pocitu vlastenectví, přeceňovaná hra. (Čímž nechci dehonestovat názory jiných. Já sám nejsem proti madam nostalgii imunní)

Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.

Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.

Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.

Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?

A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.

Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.

Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )

Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)

Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.

Pro: Dabing, příběh vás u hry udrží

Proti: adventurní část, možnost umřít - v adventurách naprosto zbytečná

+27 +29 −2
  • PC 90
Mal som zmiešané pocity, keď som išiel prvý krát hrať túto úžasnú hru. Najmä preto že som skúšal niečo iné, a pred tým ma moc nelákali Adventúry. Prvá kapitola bola pomalšia asi aj kvôli úvodu do hry. Inak celá hra sa mi veľmi páčila. Grafika ako vždy pre mňa dobrá, puzzle a hádanky boli výborne spravené a sem tam smrť neuškodí . Hororová atmosféra mne moc nesekne ale nevadilo mi to. Hudba bola taká čerešnička na torte. Koniec bol tragický, ale to som trochu čakal. Aj keď ma trochu prekvapilo kto bol tým masovým vrahom. Tak to bude všetko k tejto výbornej českej hre.

Pro: Puzzle, hádanky, atmosféra, hudba

Proti: nič dôležité

+25
  • PC 90
Uchvacující hra na kterou nikdy v životě nezapomenu!! Za celých 20 let co sem na tomto světě sem pravda moc adventur nedohrál, dřív to pro mě nebyl ten uplně pravý žánr (chápej byl sem prostě malý, drzý puberťák :D ) jenže časy se mění a já sem zkusil pár her stejného ražení a u každé sem se výtečně bavil a byl sem nadšený. Nejinak tomu bylo i u Black Mirror (angl.překlad) - temně hororová atmosféra do který sem spadl až po uši mě nepustila až do konce, příběh jak vystřižený z knihy nebo filmu jsem hltal každým douškem, výtvarná stylizace, skvěly český dabing...ja prostě k týhle hře nemám výtku :)

Pro: grafika, příběh, atmosféra, český dabing, jednoduché ovládání

Proti: nic co by kazilo herní zážitek

+24 +26 −2
  • PC 90
Posel smrti mě ve své době zaujmul zejména svým celkovým pojetím. Tehdy byla doba rádoby vtipného, či trapného humoru ve hrách jako Polda, Ve stínu havrana a spoustě dalších a vypadalo to, česká adventura snad ani nemůže vypadat jinak. Naštěstí právě tehdy vyšel Posel smrti a ukázal, že i u nás dokážeme napsat propracovaný a hlavně kvalitní poutavý příběh a právem je nyní Posel smrti pasován na post nejlepší české adventury. Letos si na jeho místo brousilo zuby Memento Mori, ale to se, jak už všichni dobře víme, příliš nepovedlo.

Pro: příběh, dabing, herní doba, logické puzzle

Proti: pomalý pohyb, někdy až zbytečně složitá manipulace s předměty

+24 +25 −1
  • PC 70
Hra Posel smrti by mohla být má nejoblíbenější a nejlepší adventura. Má parádní příběh a atmosféru (pro mě jeden z nejlepších herních příběhů), ale body ztrácí za hratelnost.

Nejdřív tedy kladné stránky, hra má správnou melancholickou atmosféru anglického venkova, a spolu s detektivním, lehce hororovým příběhem si mě hned získala. Hlavně musím pochválit český dabing a grafiku prostředí. Postavy už tak dobře nevypadají, ale nevadí.

Samotné hádanky jsou většinou logické a děj nijak zvlášť nezdržují. Co se týče používání pravého tlačítka, tak tam není co řešit, pár kliknutí navíc nikoho nezabije. Ale zbytečné je, to se musí nechat.

Čím mě hra ale neskutečně naštvala, bylo čekání. Když jsem potřeboval pomoc od nějaké herní postavy, aby pro mě něco udělala, tak jsem musel za ní přijít snad dvacetkrát. V některých případech musí hráč mezitím navštívit určitou oblast a něco zjistit, i když to udělal předtím. Jak to má ale vědet? Další věc je smrt hlavní postavy. Kdyby měla hra autosave, tak dobře, ale takhle musí hráč hrát od začátku, pokud si to neuložil.

Verdikt: Hra má obrovský potenciál ve zpracování příběhu a atmosféry, ale kazí to technické chyby

Pro: Příběh, grafika prostředí, dabing

Proti: Zbytečné čekání, smrt, nemá autosave

+24
  • PC --
Jak jsem se dočetl, že je Posel smrti 2 slušná adventura, která si nezadá s prvním dílem, dostal jsem neodolatelnou chuť si ji zahrát, ale to jsem předtím musel splnit jeden dávný rest – dohrát první díl. Tak jsem ho znovu nainstaloval, rozehrál a s nepochopením sebe sama jak jsem se mohl od té hry kdy odtrhnout hru dohrál. Vynikající tajemný příběh, skvělé lokace, výborné dialogy, dabing a hudba. Ovládnání je to nejsnadnější jaké může být – pro všechno mačkáte pouze tlačítka myší, žádné rolovací menu s možnostmi mluvit/sebrat/prohlédnout apod. Občas mi vadilo, že jsem nevěděl jak dál, co mám dělat, kam jít, občas mě dožíral pixel hunting, občas jsem kroutil hlavou nad nelogičností situací (asi dvakrát). Občas jsem se prostě neobešel bez návodu. Přesto mi to nezkazilo pocit ze hry. Češi adventury umí a pokud se odprostí od toho rádoby humorného konceptu a vrhnou se na nějaké tajemno, je to trefa do černého.
+23
  • PC 90
Propracované prostředí, postavy odlišných charakterů, grafika která ač není z nejlepších (je už tak trochu zastaralá) v kombinaci s hudbou a efekty počasí skvěle dotahuje atmosféru hry. Dabing je odvedený naprosto grandiozně, dabéři se překonali, povedlo se jim dokonale vistihnout povahu postav: arogantní Herman, nevrlý hrobník, rozpustilý Vick, veselý Harry a spousta dalších ( hra obsahuje přes 5 hodin mluveného slova ). Celá hra také obsahuje množství hádanek které by v každé správné adventuře neměly chybět, i když některé vám asi budou lézt na nervy. Všechny tyto a mnohé další věci jsou zárovenˇ důvodem proč jsem u Posla smtti vydržel tak dlouho a přehlížel i ty chyby které mě opravdu dokázaly vytočit, jako pomalý pohyb postav nebo některá prostředí ( jako starý důl ) která rozhodně nevystihují svou atmosféru. I tak je ale Posel smrti hra u které se vyplatí ztrávit pár hodin herního času.

Pro: příběh, cena, postavy, prostředí, zápletka, dramatický konec

Proti: pomalý pohyb postav, zastaralá grafika, některá nezáživná prostředí

+22
  • PC 85
Posel Smrti je presne ten typ príbehov, ktorý keby sa bral o kúsok menej vážne, by mohol mať vo filmovej podobe v hlavnej úlohe šaškujúceho Johnnyho Deppa a zvyšok ansámblu by sa delil na tých, ktorí by ho vynili z hlúposti/poverčivosti/či dokonca mu dávali zápletku za vinu a tých, ktorí by ho vynili z toho, že poverčivý vlastne nie je... (viz. Ospalá diera).

Každopádne Posel Smrti sa berie vážne, veľmi vážne. A poväčšinou to prekvapivo funguje. Hra sa zároveň nebojí byť brutálna (na pomery pc hier), čo beriem tiež ako plus. Grafika je na svoju dobu určite viac než príjemná, i keď je to možno dané aj tým, že na postavy sa fakt nezoomuje (našťastie) a zároveň nemusia vykonávať žiadne, programátorsky náročnejšie úkony.

V priebehu niekoľkých kapitol si človek na hlavnú postavu celkom zvykne a príbeh má pomerne slušné tempo a neposiela vás robiť absolútne kraviny len preto, aby o nejakú tú hodinu natiahol celkovú dĺžku hry. Dokonca i odbočka do Walesu, od ktorej som čakal pôvodne práve takéto zdržovanie, mala svoje čaro.

Dabing bol pomerne dobre zvládnutý (v pamäti mi utkvel najmä Michal Dlouhý ako Samuel Gordon, doktor v podaní Vladimíra Čecha a Pavel Soukup ako bratranec), bez nadbytočného overactingu, aký býva v českých hrách až príliš často. Celkovo aj logické postupy a hádanky boli skutočne logické, len ich zbytočne komplikovalo využívanie druhého tlačítka myši pre lepšie prezretie (čo už tak logicky nepôsobilo). Je jasné, že hru by som dnes hodnotil asi prísnejšie, predsalen je to cca 7 rokov čo som ju hral. Lenže zážitok v podobe príjemných spomienok na "napínavé" hľadanie vraha, zatiaľ čo za oknom padal sneh, sa určite počíta k dobru.

Pro: atmosféra, logický postup, grafické spracovanie

Proti: používanie druhého tlačidla myši, zdĺhavosť niektorých úkonov v čele s otáčaním sluhu Jamesa od krájania cibule

+22
  • PC 100
Hlavní postavou je Samuel Gordon. Je z šlechtického rodu Gordonů, který má své kořeny hluboko někde ve třináctém století. Panství, ve kterém v brzkém mládí býval, opustil po tragédii a návratu zpět se bránil. Nechtěl už vzbuzovat staré vzpomínky. Osud tomu chtěl ale jinak. Zpět do míst, kde strávil většinu svého mládí ho vrátila smrt zesnulého děděčka Williama Gordona. Se smutečním listem v rukou se tak vrací zpět na panství. Po příjezdu se všichni setkají ve společenské místnosti a uvítají Samuela. Po formalitách se začne Samuel pídit po skutečném důvodu úmrtí svého děděčka Williama Gordona. Všichni si totiž myslí, že to byla nešťastná náhoda a nechtějí se k tomu vracet. Samuel to ale vidí jinak. I když byl William starý a prací znavený osmasedmdesátiletý muž, nezdálo se že by chtěl ze světa odejít tak jak odešel (záměrně nechci odhalovat moc z příběhu pro ty z vás, kteří hru ještě nehráli i když myslím, že vás moc není). A v tuhle chvíli se pouštíte do víru hraní, odhalování tajů příběhu.

O Black Mirror bylo už napsáno mnoho. Vícero odborných článků mělo samé pozitivní ohlasy a hra se nesla v duchu kultovní adventury. Navíc jde o českou hru, která sklidila nevídaný ohlas i v zahraničí. Posel smrti, nebo Black Mirror (anglický název), je adventura, tedy hra kde se s postavou na obrazovce snažíme dostat dále ve hře. Na každé herní obrazovce pozorujeme okolí, sbíráme předměty, kombinujeme je s prostředím. Jako každá dobrodružná hra tedy i Posel má inventář, který je umístěný na spodní liště obrazu a zobrazí se až teprve po najetí kurzorem myši na spodní lišt. V adventurách dřívějších časů to nebylo obvyklé aby se inventář na první pohled schovával. Vždycky býval trvale zobrazený. Já osobně jsem se s touto novou funkcí setkal u hry Agent Mlíčňák. A možná jsem si všiml jen já ale musím se s tím pochlubit. Určitá lokace ve hře Posel smrti mi připomněla scénku právě z Agenta Mlíčňáka. Jde o situaci, kdy se Mlíčňák vydává do vesničky a až dorazí k jednomu domu, uvidí stát před ním chlapce házejíci na basketbalový koš s míčem a ne a ne se trefit. V Black Mirror jsem tuto situaci viděl zrovna taky ve vesničce, Willow Creek, kdy po první návštěvě téhle lokace také stojí před domem chlapec (hospoda) a také hází míčem (tentokráte o zeď). později rozbije okno a schová se před výpraskem. Prostě poprvé jsem si na tuhle situaci vzpomněl, tak jsem se chtěl podělit.

Od začátku hry jde vidět, že nejde o žádný amatérský počin a také, že hra bude mít skvělou atmosféru. Už po příjezdu na Black Mirror se hráč kochá krásnou grafikou. Pravda, poprvé kdy jsem hru hrál, měl jsem monitor horších kvalit a ani mi nepřišlo že hra podporuje pouze 800x600. Když jsem nainstaloval hru nyní a na svém monitoru s rozlišením 1920x1200 působí hra kostečkovaně. Neváhal jsem a odinstaloval a šoupl ji na notebook. Hned to vypadalo lépe. Pravdou je, že ne každému to v dnešní době může sednout, ale Posel se svou atmosférou, hudbou a příběhem prostě vryje do kůže každému, nebo tedy skoro každému. První krůčky ve hře mě nadchly už jen interaktivitou spojenou s videi. Kupříkladu ve svém pokoji na hradě se procházím svými věcmi, které už zavál čas, kliknu na obraz ženy a nastane hned scéna s videem a dozvím se pod záštitou vážné hudby, že žena na obrázku uhořela moji vinnou. Prostě detail, který si mnoho lidí ani nevybaví, ale pro mě je to prostě fascinující. A hlavně atmosferické. Myslím, že hrát Posla ve dne je velký hřích. V noci, kdy je klid se hraje báječně. Dalším detailem je skvělé ozvučení hry. Hřešil jsem a do hry se pustil okolo sedmé hodiny pozdního odpoledne a procházel se po svém panství. Všude zněl zpěv ptáků a já se přistihl, jak se místy odvracím od hry a poslouchám jestli skutečně jde zpěv z venčí nebo z pc. Skok do menu hry mě přesvědčil, že ptáci u mě po sedmý drží zobáky. S prvním hraním posla mě fascinovalo spoustu věcí, třeba také animace postav. Když jdete za nějakou postavou, chcete si s ní promluvit, zpravidla tvoří nějakou činnost (čte, kope, vaří, hraje na klavír atp.). Jakmile ji oslovím, postava se otočí nebo prostě přestane dělat čemu se doposud věnovala. Nebo další minidetail, který mě prostě na Poslovi strašně bavil. Když poprvé ve hře vejdete na balkon panství Black Mirror, zahraje hudba, Samuel kouká na věž, kde ukončil pouť svým životem jeho dědeček William. Takových momentů je ve hře dost. Prostě to se musí zažít. Spoustu skvělých okamžiků jako třeba situace s hrací skříňkou. Ta sama o sobě hraje stále stejnou melodii. Jde o skříňku historickou. A Samuel si sám vzpomíná velmi matně na její melodii, kterou pravděpodobně slyšel někdy v dětství. Jak jsem předeslal hraje stejnou melodii. Jenže za její hraní se ve hře stane hned několik situací. První poslech zní vcelku bez emocí. Snad i mile. Ale když hraje v době kdy jde o život dokresluje skvělou hutnou atmosféru, až strašidelnou.

Inventář a interakce okolí
Předměty v něm jdou kombinovat s okolním prostředím. Kombinace lze vytvářet i mezi danými předměty v inventáři. Ne že jde. Ono je vlastně nutné pro další postup ve hře. Svoji poutí po rozlehlém panství a okolí najdete spoustu předmětů, ale žádný z ních není zbytečnou cetkou, kterou nikdy nepoužijete. Tak jak tomu bývá u některých starších kousků, namátko tuším že zrovna česká adventura 7 dní a 7 nocí si v tom hojně libovala, kdy byl inventář zaplněn věcmi, které nikdy nenašly uplatnění. Posel smrti tak přináší nerušenou pouť příběhem i díky tomu, že veškeré kombinace mají svou logiku. Žádné "použij psa, polívku a vidličku na dveře a tak je otevřeš". Vše má logiku ač místy člověk pekelně potí mozkové závity (záleží na jedinci, já se potil dost často), vždy přijde na logické řešení. Vyzdvihl bych snad jeden méně logický na který jsem narazil a zůstal mi v paměti. Jde o lokaci v sanatoriu, kdy ze skříňky (potažmo na skříňce) s léky vezmu vázu, tu zkombinuji s mincí v inventáři (postava Samuela jen řekne "mince se zasekla a ve váze byl klíček") a získám klíček. Další méně pochvalnou věcí pro prvohráče je funkce obou tlačítek myši. Můj první zasek a volání po návodu byl na půdě ve Williamově pracovně (věži). Všechno jsem prozkoumal, pixel po pixelu a nikde nic. Na stůl jsem klikl levým, zobrazil se jeho detail z blízka a já ho detailně prohlédl. Nikde nic. Z místnosti odejít nešlo. Prakticky žádná interaktivní věc v ní už nebyla. Jen ten stůl. Po patnáctém klikání a pozorujíc detailně znova stolek jsem psychicky odcházel a ovládat se hra klávesnicí, jistě bych se do ní zakousl. Tady jsem poprvé koukal do návodu. Řešení znělo, klikni na stůl pravým tlačítkem. Polil mě vztek, že na takovou kravinu bych tak nějak nepřišel, a to už z toho důvodu, že interaktivní situace se řeší někdy klidně i levým tlačítkem. Není vyhrazeno například pravým akce levým rozhovor. Další podobnou událostí, kdy pravé a levé tlačítko rozhoduje o dalším postupu ve hře (ehm častý save). Jsou dveře se zámkem, které nejdou otevřít a jde se dostat dále ustřelením jeho zrezivělejší části. Máte však jen dva náboje a pokud na zámek nekliknete pravým tlačítkem abyste zjistili že je zrezivělý, padnou poslední náboje a Samuel si jen řekne že se netrefil správně. Takříkajíc mazec, pokud save v nedohlednu. Neustále tu melu o interaktivitě. Je to situace, která po najetí kurzoru myši nastatné nedorozumnění předmět či věc. Pokud s ní jde něco dělat, zobrazí se popis věci a kurzor zčervená což je věc, která hraní usnadňuje a žádný pixelhunting nehrozí. Jen taková malá rada pro ušetření času. Na vše klikejte pravým i levým, poučte se mou neznalostí. Dále je dobré si ze začátku hry projít všechny dostupné lokace, proklikat předměty a vše co je aktivní, tj. k čemu má co Samuel říci. A až poté promlouvat s postavami. V nabídkách rozhovorů se pak ukáže hned daná věc či místo, které jste zkoumali. Ale není to podstatné, jen to někdy urychlí bloudění. Když jsme u těch rozhovorů, ty probíhají jednoduše. Na spodní liště (na místě inventáře) se zobrazí obrázky témat rozhovoru (ptám-li se na nějakou osobu, je tam její fotka atp.). Také je tu možnost, vést rozhovory a odpovídat pozitivně nebo negativně. Žádný vliv na hru to ale nemá. Jde pouze o jiné rozvité souvětí. Obě cesty vedou k stejnému cíli.

Let´s play série
článek s obrázky

Pro: příběh, prostředí, hudba a zvuky, videa, atmosféra, dabing

Proti: situace, kdy si máte vyzvednout předmět u postavy a po několikáté návštěve neustále povídá, že mám přijít později, že právě nemá čas (nutnost proběhat různé lokace a vrátit se zpět), klikání pravým tlačítkem, rozlišení na větších obrazovkách

+21 +24 −3
  • PC 95
Párkrát přehráno a i když na adventuře, jako je tato, není variabilita průchodů, tak stále baví. Skvělá atmosféra, hezké prostředí (snad až na grafiku charakterů, ale to se dá překousnout), příběh, i když občas trochu průhledný, dokáže vtáhnout hráče do děje a nepustit. A co se české verze týče - výborný dabing ode všech.
Za sebe musím rozhodně říct, že mám pro Posla smrti opravdu slabost a v mých očích jde o jednu z nejlepších adventur, co se dají najít.

Pro: Skvělá atmosféra, dabing, délka, hlavolamy, zajímavé postavy

Proti: Některé hlavolamy

+21
  • PC 85
Osobně se přikláním k názoru, že Posel Smrti je patrně nejlepší českou adventure hrou vůbec. Po příběhové stránce mu neleze prakticky co vytknout. Temný hutný příběh je doslova protkán různými dějovými zvraty a jako celek působí velice promyšleným dojmem. Zkrátka, mrazivý pocit tajemna je všudypřítomný a některé lokace mají až hororový nádech, co považuji (zvláště u české hry) za veliký plus. Na atmosféře se nemalou měrou podílí výborný dabing a precizní zpracování jednotlivých renderovaných lokací.

Jako kritiku bych zde uvedl ne zrovna dobře zvládnutou interakci s předměty, občasná "zaseknutí" hlavního hrdiny a také některé méně logické hádanky.

Pro: Výborný příběh, grafické zpracování, zvuk a dabing

Proti: Ovládání, sem tam grafické chyby, pár nelogických hádanek

+20 +21 −1
  • PC 85
Posla smrti jsem dohral vcera. Poprve po mnoha letech me nejaka hra dokazala prikovat na nekolik dni k monitoru, od fajrontu az do pulnoci a vystavet tu uzasnou atmosferu nerusit & neklepat & nevolat, kterou umi jen sakra dobre point & click adventury. Jedine akceptovatelne vyrusovani byla priprava kafe, ktere si pak clovek vychutnava a pomalu usrkava pri prochazeni pribehu, reseni hadanek a hledani "toto podelanyho predmetu, kterej jsem pred tim nikde nevidel". A toto vsechno dnes, 10 let po vydani hry. Hodnoceni 85% je aktualni, nejde o nostalgii. Par chybek by se naslo, ale na to, ze jde o zalezitost z roku 2003, kloubouk dolu. Teto hre se povedlo prinutit muj PlayStation 3 k odpocinku na vice nez tyden. A to je oceneni, ktere se moc snadno neziskava...

Pro: Grafika a hudba, atmosfera, pribeh, old-school koncept, malo predmetu

Proti: Slabsi konec, suche dialogy

+20 +22 −2
  • PC 85
Musím říct, že se mi Posel smrti z počátku líbil. Příběh byl velice zajímavý a poutavý, atmosféra skvělá. Obtížnost hry moc velká nebyla, protože hra většinou hráče postupně vedla. Hádanky a úkoly se zdály být vcelku logické, takže s tím také problém nebyl.

Bohužel to, co hru sráží nesmírně dolů, je technické provedení hry. Téměř pořád jsem narážel na problém s tím, že jsem nevěděl kam dál, protože nešlo buď promluvit s postavou, vzít nějaký předmět atp., aniž bych před tím provedl určitou akci (např. jsem nemohl vzít pohrabáč dokud jsem nepromluvil s Richardem).

Dále mě dost štvalo čekání na pomoc od postav. Když má postava chtěla od někoho pomoc, tak většinou dotyčná postava řekla, že musí něco dodělat a potom to pro mě udělá a že se mám za ní stavit později. Pochopil bych později ve smyslu opuštění lokace, případně projití 2 - 3 lokací (i když i to je už dost), ale přišlo mi, že jsem musel projít 20 - 30 lokací a teprve potom ta postava byla ochotná spolupracovat (jednou dokonce, když otec Frederik hledal v kronice jméno jednoho z předků hlavního hrdiny, musel jsem snad stokrát projít všechny lokace na mapě, než to jméno našel).

Dále mě štvalo použití pravého tlačítka jakožto prozkoumání nějakého předmětu. Podle mě je tohle naprosto zbytečné, já jsem potom během hry nevěděl, co tímto způsobem prozkoumávat a co ne. Jediné, co mi to trochu usnadnilo bylo to, že některé předměty se po prozkoumání staly neaktivními. Na druhou stranu mě tohle mátlo, protože se některé předměty staly aktivními později i přes to, že je hráč předtím už předtím prozkoumal a dokonce některé z nich musel hráč později vzít a k něčemu použít.

Dále mě štvaly hádanky. Ze začátku mě teda bavily a byl jsem rád za to, že nejsou vůbec obtížné, ale ke konci už mě přestávaly bavit. Podle mě jich bylo zbytečně moc a hra tak kvůli nim ztrácela své tempo. Vlastně tak celkově byly některé kapitoly dost zdlouhavé, ale ne jenom kvůli hádankám, ale celkově kvůli výše zmíněným problémům.

Jako poslední věc mě asi ze všeho nejvíc naštvalo vyvrcholení příběhu a jeho konec. Pravda, uznávám, že jsem byl překvapen tím, že zabijákem je Samuel. Ale kdo potom zabil Williama? Že by snad Robert? A kdo zabil Vicka, když Samuel odcestoval tou dobou do Wales? Dále jsem po průchodu zrcadla jsem čekal, že se tam odehraje něco velkolepého. Že se po tom přečtení veršů z knihy stane něco nečekaného. Že se dozvím nějaký systém v tom zabíjení, proč zrovna ty konkrétní oběti a né třeba jiné. Ale to se bohužel nestalo.

Celkově se mi hra sice líbila, ale velice mě zklamal konec příbehu. Kvůli tomu a také kvůli nedokonalému technickému provedení hry musím dát pouhých 70%.

Pro: Poutavý a zajímavý příběh, super atmosféra, hudba.

Proti: Špatné technické provedení hry, zakončení děje.

+20