Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Než začnete hrát Neverwinter Nights 2, obrňte se velkou trpělivostí. Předně engine je naprosto strašný a ovládání zmatené a těžkopádné (zvláště při pohledu přes rameno postavy). Grafika je sice solidní, nicméně často až zbytečně "zářivá" a jindy zase nezáživně působící, díky více než polomrtvým lokacím. Hardwarové nároky jsou pak zcela neúměrné výsledku.

Souboje jsou proti hrám na Infinity Enginu vyloženě k smíchu. Naskriptovaní spolubojovníci (kteří se chovají jako dementi) a tuna primitivních bitek. Výjimečně se objeví těžší, nicméně děje se tak opět za přispění skriptů, kdy se vám nepřátelé objeví za zády, nebo vás rovnou obklíčí v nové lokaci (není to moc časté ovšem). I tak pokud vše vezmete do svých rukou (vypnete předdefinované chování družníků), tak ani tyhle momenty nebudou problematické. Standardně je NWN prostě rubačka, kde postavíte mágy za válečníky se Stone Skinem a už se jen díváte. Občas jsem si tak během souboje odešel udělat kafe atp. Proč se více snažiti...

Připravte si i na bugy. Byť ne většinou nějak strašlivé. Ukládejte pravidelně (autosave je poměrně málo častý) a do více pozic. Velmi často se stane, že se nějaký z oněch zmíněných skriptů vůbec nespustí a vy nějakou dobu přemýšlíte, zda máte loadovat či nikoliv.

Připravte se také na ohromné pole možností při vývoji postavy. Pokud si vše rádi plánujete, tak budete v sedmém nebi (i díky stránce jako je nwn2db.com). Neverwinter Nights 2 naprosto excelují počtem "buildů", které vám a vaší fantazií nabídnou. Je pak radost za takový pečlivě vymyšlený charakter hrát (primárně jde o styl samozřejmě).

Pokud s podezřením hledíte na "kecací" schopnosti družníků, buďte ujištěni, že dialogy jsou naprosto skvělé. Už dlouho jsem neviděl takový dobře promyšlený poměr, kdy rozhovorů není příliš, ale mají vrcholovou kvalitu. Například popichování Khelgara a Neeshky je jedním slovem bezvadné. I Shandra, Grobnar či Bishop nabízí často vtipné ironické shrnutí vaší situace a družníci jsou rozhodně celkově velkou předností hry. Zklamáním jsou naopak "romance". Kdy v podstatě prvním sexem vše začíná i končí. Jako u samečka kudlanky....

Pokud hledáte dobrý děj, jste také na správné adrese. Zpočátku se však vyvíjí velmi pozvolna a působí dojmem, že tam je, aby vás mohla hra někam poslat. Nebýt toho kouzla začínajícího hrdiny a prvního parťáka v podobě Khelgara (ta nejlepší NPC naštěstí sbíráte jako první), tak bych byl asi rozmrzelý. Nejpozději ve druhé kapitole však hra dostává až neuvěřitelně kvalitní příběh, kdy jsem doslova hltal blahem soud s hlavním hrdinou či později veledůležitou historii říše Illefarn a jejího hrdinného a zároveň smutného konce. Jen snad pokud by vše končilo v epickém finále o dvě lokace dříve (tj. v oné velké bitvě, jež byla kvalitní, ale mohla tak být monumentální)...

Konečně pokud rádi vybavujete hrdiny slušnou a stylovou výbavou (když zrovna nešetříte sta tisíce na, hmm, jednu z nejlepších částí hry - tj. budování "sídla"), tak zde rozhodně budete v sedmém nebi. Rád jsem svému rekovi kupoval každý nový meč či brnění a rád jsem viděl, že se projevuje na jeho vzhledu i v soubojích. Oproti BG2 byla radost z nové výbavy tedy ještě zvýšena. Možnosti "craftování" je pak také třeba vyzdvihnout.

Závěrem v Neverwinter Nights 2 (zejména ve verzi s datadisky) získáváte ohromný kopec zábavy. Dosaženo jej ovšem bylo za obdobný ohromný kopec kompromisů, kterým musíte projít, abyste se dostali k zlatému jádru, jež hra obsahuje. Je jen na vás, zda to dokážete. Upřímně "herní sečtělost" je zde možná i trochu na škodu, neb kritický hráč najde chyby podstatně dříve, než jej hra dokáže řádné pohltit. Pokud však vydržíte, tak dávám své slovo (ze svého pohledu :-) ), že Neverwinter Nights 2 mají v rámci žánru excelentní příběh i NPC. Bohužel toto zjištění však může nějakou tu chvíli trvat...

Za mě výborné RPG.
+39
  • PC 80
Kdyby NWN2 měl lidskou podobu, byl by to na první pohled velice ošklivý a nesympatický maník, kterej je navíc otravný svými šouravými pohyby. Ale jakmile začne mluvit, je to něco úplně jinýho. Hlas má krásný a příjemný, navíc povídá spoustu zajímavých věcí, že je opravdu radost ho poslouchat. Tak promluvil Vurhor, velký král metafor, který pravděpodobně nedá zápočet, protože celou dobu hrál druhý díl NWN 2. Ale co... ono to za to stálo, fuck dějiny pravěku.

Základní fatální a nejhorší věcí na celé hře je engine. Svojí příšerností a nesympatickým vzhledem mrvil celkový zážitek ze hry. Tedy mrvil hratelnost, mrvil atmosféru a taky mi mrvil nervy. Základnímu ovládání se po nějaké době lze přizpůsobit, ale stejně pak musí hráč po celou dobu hry trochu bojovat s udáváním rozkazů, používání rychlých předmětů atd. Ale to by mi tolik nevadilo, hodně mi to vadilo v rozhovorech. Totálně nesnášim jejich zdejší podobu, která je stejná jak v Kotoru a Jade Empire. Nevím proč, ale prostě z nějakého důvodu mě hrozně otravovaly. (Jejich obsah je však něco úplně jinýho) Hrozně mě mrzí, že je ten engine takhle pojebanej, jinak bych rozhodně hodnotil výš. A byť mě souboje bavili, byly trochu awkward, což dávám za vinu taky jemu.

Ale teď už hlavně ke chvále! Až na tu enginovou tragédii má druhý díl NWN v podstatě téměř všechno zásadní lepší než jednička: lepší příběh, lepší postavy, lepší dialogy... Společníci už nejsou nějací lhostejní žoldáci, ale parádní Baldurs gejtoví parťáci, přičemž některé budete mít velice v oblibě: Khelgar, Sand, Neeshka, některé nebudete mít vůbec v oblibě: Grobnar, Shandra, Zhjaeve, a někteří vám budou total ukradení: Casavir, Qara. Můžete si s nimi úžasně pokecat, reagují na vaše činy, mají vlastní hlavu... hra by mi měla líbat ponožky když řeknu, že po Baldurs Gate 2 a PT se jedná o nejlepší sestavu parťáků na poli RPG. (Těsně po je Dragon age) Příběh je také velice slušný, oproti prvnímu dílu méně lineární, zajímavý, i s pár menšími zvraty. Akorát záporáci jsou inkarnací kýče samotného, nicméně původ hl. záporáka to vcelku zachraňoval. A PROBOHA! Velebte Lathandera, pějte písně celý den, dialogy jsou o mnoho levlů lepší! V jedničce jsem měl občas pocit, že čtu něco ze své vlastní fantasy tvorby, když mi bylo osm. Tady jsou však dialogy skvěle napsaný, poutavý a je radost si je číst. Jen kdyby ten ničema enginskej tolik nekazil podobu samotných rozhovorů. Vrchol skvělosti považuji Soud ve druhé kapitole, takhle upoutanej jsem dlouho nebyl. A bardský souboj v Black Lake District jsem se vyloženě užíval. Hře bohužel trochu chybí ona jedinečná atmosféra z prvního dílu, možná to je ale tím, že je i trochu jiná hudba. Na mnoha místech je totiž dost průměrná až otravná, výjimkou byl battle track s Shadow Reavery a bitva o Crossroads Keep. Občas tam zazní pár Soulovo božských tracků z jedničky, ale to jen málokdy. Někdy však ta atmoška naskočí, například při již zmíněném soudu, útoku na hrad Leto atd. A musím říct, že v pozdější části hry mi naskakovala husina, když Ammon Jerro stále dokola se stále hlasitějším hlasem přeříkával zaklínadlo pro zabití Shadow Reavera, brrr, žůžo! Stále ale mi vadí, že můžu hru ukládat i během souboje. Tím pádem jsem se opět nemohl pořádně zapotit, akorát těsně před koncem to bylo už docela příjemně tuhý.

Nebýt toho zasraně dementního enginu, který strhl mé hodnocení o pěkných pár procent, tak je NWN 2 jakožto RPG skvost. Pěkný příběh, družníci, dialogy... oproti jedničce trochu ztrácí na atmosféře, ale vyváží si to právě těmito aspekty. Navíc si myslím, že NWN 2 prostě musíte poznat. Neodsuzovat podle zjevu, protože vzhledově fakt vypadá hnusně, ale ponořit se do jeho nitra. Vím, zní to nechutně sladce, ale já to tak udělal, a jsem spokojený.

P.S. Shandra je píča. Musím to říct takhle na plno. Srát na to, že je neutrálně dobrá a myslí to dobře, takhle nevděčnou postavu jsem v historii her snad v životě neviděl. A to jsem na ní nebyl kdo ví jak hnusnej!#gladsheisdead

A chtěl bych nějakej herní spin off o Sandovi, ten elf mě hrozně bavil.

Pro: Příběh, dialogy, parťáci, občas fajn nápady

Proti: Engine, Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine,Engine, možnost kdykoliv ukládat

+26
  • PC 85
Je třeba říct, že hru jsem konečně rozehrál až v roce 2018, čili nějakých 12 let po vydání. Na druhou stranu jsem odkojený Baldurs Gate, Icewind Dale, Planescape a dalšími. První NW jsem dohrál v době vydání a i když jsem tehdy na to neměl uplně stroj a musel jsem se smířit s nižší kvalitou grafiky, pořád jsem byl fascinován. Dvojku jsem z nějakého důvodu pořád okdkládal, že si to jako nechám na dlouhé zimní večery.

Samozřejmě jsem jej několikrát rozehrál a zkusil, jednu dobu dokonce v kooperaci se švagrem. Ale nikdy to nebylo víc než nějakých 10 hodin. A tak roky plynuly a přicházely jiný RPGčka - i v rámci Obsidian potažmo BioWare, Dragon Age (poslední asi Pillars of Ethernity) a tak dále - prostě pořád jsem to odsouval, ale věřil jsem, že až se k tomu vrátím, bude to mazec.

A tak jsem se do toho pustil letos. Předem musím - pro krajany - smeknout nad úrovní českého překladu. Jsem angličtinář, dívám se na filmy v angličtině a hry taky hraju většinou v angličtině, ale u velkých rpg jsem rád, když čeština existuje a tady je opravdu vymazlená. Ale ke hře samotné. Výběr postavy - paráda - neználek by se v tom asi ztratil, kolik je tam možností, ale mě to právě vyhovuje. Grafika je poplatná své době, dobře, nechci po tom zázraky, beztak postavu neuvidím 90% hry (to byl omyl - viz cutscény, ale rozumíte mi). Rád se v těchhle věcech pitvám, tak jsem si nakonec udělal elfího druida. Paráda. A první co mě opravdu nadchlo jsou dialogy. Není to nic třeskutě originálního a nacházíme se v hodně klasickém fantasy světě, ale opravdu to budeme tomuhle titulu vyčítat? Je to klasika jako řemen a hrozně dobře napsaná. Od první chvíle docela i vtipná, což je bonus k nezaplacení. No a potom dojde na hratelnost. Dost věcí si naštěstí můžete nastavit v options, jako je ovládání kamery a tak podobně. Co už moc neovládnete je chování AI vašich spolubojovníků (ocenil bych opravdu makra chování jak je tomu v jiných rpg) a to je dost kámen úrazu. Buď jste odkázáni na absolutní ruční kontrolu každé akce s použitím pauzy a tím pádem vypnutí AI a loutkového režimu, nebo překousnete že vaši společníci dost často sesílají kouzla a schopnosti, která nedávají smysl. Bohužel. Když k tomu přidáte mizerný pathfinding, kolize vlastních postav (když se vám druidův jezevec postaví do jediné úzké mezery a male charaktery tím pádem nemůžou útočit (mazlíčka nemůžete ovládat), nebo se vám rozhodne válečník rozeběhnout skrz minové pole (rozuměj pasti) aby zabil zombíka, který si vás ještě vůbec nevšiml... Nebudu lhát, použil jsem cheat na to abych mohl mít 6 členů party a nelituju toho. A vlastně to i ocenuji - protože co mě na téhle hře baví jsou dialogy. Psal to někdo kdo opravdu umí. A naštěstí - a nevím jak toho co se scriptu týče dosáhli - skutečně v příběhových okamžicích se k dění vyjadřují všechny postavy v partě a vzájemně na sebe reagují. A to i když máte ten cheat, že máte 6 členů party. Skvělý je i humor, kupodivu - ano, opravdu, postavy se vzájemně dost častují a není to jen hloupé klišé - využívají minulost postav a tak dále. Zatím mě to ohromně baví, známku ještě nedávám, doplním.
+20
  • PC 90
Hráno v co-opu:

Jak pro mne byl Neverwinter Nights spíše zklamáním, tak jeho druhý díl, tentokrát pod taktovkou Obsidian Entertainments, je skvělé příběhové RPGčko. Vnímám velký posun v gamedesignu i narativu a za mne se jedná o takové proto-Dragon Age: Origins, ale ve světě Forgotten Realms. Ačkoliv se tento sequel odehrává jen pár let po dílu prvním, nemá s ním příběhově nic společného. Vrací se pouze pár vedlejších charakterů, a to opět v malých rolích.

Samotný příběh hry je moc pěkný. Velké dobrodružství adoptovaného vesničánka plné komplexních morálně šedých charakterů, nečekaných twistů, originálních vážných i humorných scén. Má však svoje chybičky. Největším problémem ve scénáři je, že hra vás natlačí do přijmutí každého společníka, ať už se snažíte sebevíc ho odmítnout. Někdy to působí až komicky, protože dialogové možnosti obsahují i vyloženě "fuck off" scénáře, ale potenciální společník se prostě odmítnout nenechá. Každý společník je zkrátka povinný. Podobně to působí i v některých úkolech, ale není to tak viditelné. Na druhou stranu musím říct, že příběh počítá i s hraním za zlou postavu, byť tlačí spíše do "lawful evil", promyšleného prospěchářského zla, a neumožňuje chaoticky vraždit všechno, co se vám postaví do cesty.

Nejvíce se u této hry nadává na engine, ale mně nepřišel nijak hrozný. Na ovládání jsem si zvykla rychle, s kamerou jsem moc nezápasila (myslím, že i řada moderních her ji má horší), a jediné, co působí trochu nemoderně je pomalejší souboják, což je dáno jeho na pozadí tahovou podstatou. Kdyby hra vyšla dnes, nebála bych se zkrátit délku jednoho tahu třeba na polovinu. Stejně můžete pauzovat, když potřebujete více času na naklikání příkazů postavám.

Co mi skutečně vadilo, byla moje klasika, která mi vadí téměř ve všech cRPGčkách. Loot. Je náhodně generovaný v nějakých předem definovaných skupinách předmětů a nedává vůbec smysl. Z ozbrojených nepřátel opět nepadají zbraně ani zbroje a lootování tak vypadá spíše jako vybírání zapomenutých hovadin z kapes. Když chcete kouzelnou zbraň, najdete ji spíše na stojanu se zbraněmi, kde si jí samozřejmě nikdo nevšiml, aby se jí ozbrojil, když naše družina zaútočila na základnu nepřátel. Moje druhá výtka směřuje na inventář. Ne že by nebyl funkční, pracuje se s ním snadno, ale přijde mi, že první díl měl hezčí ikonky a celkově super nápad s rozdílnou velikostí různých předmětů.

Celkově tak mohu Neverwinter Nights 2 doporučit všem fanouškům Forgotten Realms. Mezi všemi RPGčky už sice zapadne, ale pro Faerûn je to jedna z nejzářivějších perel na poli videoher.

Dohráno za 111 hodin.
Včetně:
Mask of the Betrayer
Storm of Zehir

Pro: Propracovaný příběh plný nečekaných zvratů a s hned několika stranami nepřátel, nezapomenutelné scény se Sandem a hlavně Bishop <3

Proti: Není to tak viditelné jako v KotOR 2, ale i zde je poznat uspěchanost a škrtání v závěrečných fázích vývoje.

+19
  • PC 30
Neverwinter Nights 2 jsou koncepčně podobnou hrou jako Icewind Dale 2: RPG s propracovanými a zábavnými pravidly, jehož nejdůležitější složkou jsou souboje. Kvalita obou her je ale podstatně odlišná.

Hlavním důvodem pro to je, že NWN2 působí, jako by byl veškerý obsah nabalený na ona dobrá pravidla náhodně vygenerovaný, případně narychlo spíchnutý, jen aby v příběhově kampani něco bylo. Nejzřetelnější je to u lokací, které jsou víceméně pravidelnou sítí chodeb a postrádají logické zákonitosti i přesvědčivost: prostředí k vám nijak nepromlouvá, nevypráví o tom, co se zde přihodilo, ani o tvorech, kteří v nich žijí. Důsledky pro atmosféru jsou zničující. Městské lokace jsou na tom o malinko lépe než venkovské, pořád však taková přístavní čtvrť v Neverwinteru působí ve srovnání s přístavní čtvrtí v Athkatle vyloženě uboze. Opodstatnění lokacím nedodává ani příběh, který je – nakolik jsem jej poznal – převážně jen záminkou pro vysílání do dalších lokací plných nepřátel.

Hra ovšem selhává i v tom, nač se zaměřuje, tedy v soubojích. Zmizela jejich taktická rovina, jež byla přítomna v BG2 nebo v IWD2, kouzla, zvláštní schopnosti a předměty nepoužívají nepřátelé a není třeba, aby je používal ani hráč; zůstalo tupé prosekávání stále stejnými skupinami nepřátel, při němž postavy nemohou zemřít. Namísto toho hra pro zvýšení obtížnosti často využívá laciných metod, jako jsou např. skripty, po jejichž aktivování se z ničeho zhmotní nepřátelé v mém týlu a zaútočí na mé slabé postavy. Množství soubojů přitom naprosto neodpovídá jejich kvalitě; chodby jsou dlouhé a nepřátel hromady, což je skutečnost, kterou lze u RPG orientovaného na boj obecně přijmout, jenže to by musely být na úplně jiné úrovni. Jejich zábavnosti neprospívá ani mizerná umělá inteligence postav a špatné ovládání.

Pravděpodobně nejvydařenější – ale pořád nijak oslňující – složkou hry jsou družiníci. Kladně hodnotím ale spíš systém získávání vlivu v závislosti na vašich slovech a činech, díky němuž v jednom rozhovoru nezřídka různě ovlivníte vztah s několika společníky. Oni samotní však zvlášť dobře napsaní nejsou, v porovnání s BG2 nebo dokonce PS:T neobstojí a téměř nikoho z těch, kteří se ke mně připojili, jsem nedokázal brát vážně. Dojem neživotnosti u nich posiluje shodná šablona: jsou to vlastně mechanismy mající své "tajemství", u něhož hráč stále zkouší, jestli už k jeho zpřístupnění získal dostatek vlivu.

Důvodem, proč jsem hraní NWN2 ve druhém dějství přerušil, je jejich úmornost. Zpočátku jsem si říkal, že sice hra obsahuje hlavně souboje, avšak alespoň jsou rozumně dávkované; jenže dungeony jsou stále rozsáhlejší a pocit marnosti z ubíjení desítek nepřátel, za nimiž čekají jen další nepřátelé a žádné hratelnostní vysvobození, je už příliš silný. NWN2 jsou herním nezdarem, který nejlépe poslouží jako instruktážní materiál k přiloženému editoru, kterak by RPG být vytvářeno nemělo.
+16 +20 −4
  • PC 70
Přes všechny viditelné nedostatky mi původní Neverwinter Nights jednoduše přirostl k srdci a tak jsem se po dlouhé době pustil do jeho pokračování.

• První a velice důležitou stránkou hry jsou dialogy. Oproti nezáživným rozhovorům původního dílu je toto silný odvar. Obsidian se toho ujal opravdu pečlivě. Asi nejvyšším vyvrcholením je pak soud uprostřed hry.
• S tím také souvisí propracovanost charakterů společníků. Občas se připletou do rozhovoru a kupodivu hážou argumenty, každý je docela odlišný a hádky mezi něma jsou někdy vtipné...
• Společníky jde konečně plně ovládat, zadávat jim příkazy, vybavovat věcmi a ovlivňovat jejich vliv k hráči. Což se odráží i na ději.
• Vývoj postavy. Asi největší přednost celé série Neverwinter Nights. Schopností je mnoho, jde je plně využívat a žádné povolání není zanedbané (o jejich praktickém využití níže).
• Obrovské množství kouzel s výbornými animacemi a efekty, viz tady.
• Práce se zvuky a hlasy. Výborně časované, dobře nadabované, bitvy opravdu hlučí.
• Hlavní questy nejsou nijak zvláštní a převratné ale do určité míry pestré. Bonbónkem je pak stavba vlastní citadely (kde ale bohužel záleží víceméně jen na množství financí).
• Závěrečný ,,role playing" a možnosti ovlivnění finálního souboje tady opravdu jsou. A překvapí snad každého.
• Po grafické stránce se značně polepšili. Žádné kostičkové modely a exteriéry jako herní desky.
• Rozhodně u takto HW náročné hry potěší přítomnost hardwarové myši.

∙ Interiéry jsou stereotypní, nulově epické. Ovšem oproti prvnímu dílu mnohem plnější.
∙ Exteriéry jsou v základu stejné. Čtverec, kde je hráč z mapy přesunut na bod A a musí se probojovat k bodu B. Obměňuje se pouze prostředí. Ale najdou si i silné chvilky, třeba souboj s drakem nebo nahánění duchů v dole.
∙ Děj zajímavý je, ale prostředí, ve kterém se odehrává už ani moc ne. Zejména, když se pak ve 2 ze 3 aktů motáte na téměř stejném místě (Letohrad).
∙ Cut scén je velké množství, ale v podstatě jde jen o natočení kamery. Téměř žádné nové animace. Mimika také nic moc.
∙ Interface neboli HUD, ve kterém hráč ovládá celou hru je neskutečně stupidní a necitlivý. Naštěstí to ale řeší modifikace a hru si lze upravit třeba takto.
∙ Truhel s věcmi značně ubylo, ale pořád jich je mnoho a vesměs nic extra zde nenajdete. Obchodníci mají většinou lépe vybavené krámy.
∙ AI. Společníkům sice nějaké volby upravit jdou, ale nejsou příliš dodělané a ne jednou se mi stalo, že někdo z nich jen tak zůstal stát u vchodu do lokace a já ho pak musel individuálně přesouvat za hlavní postavou. Smíchy jsem pak vyprskl, když mi na hlavní postavu během souboje zaútočil paladin ze skupiny. Totiž snažil se vypudit zlo.
∙ Tohle záleží na přístupu hráče, ale nemožnost hrát sólo mi to hodně zjednodušila. Pouze jednu jedinou pasáž mi bylo dovoleno projít sám a v těch chvílích se daly schopnosti postavy opravdu plně využít, dokonce nahrávání bylo nutné.

◦ Opět je tenhle kousek napaden nemocí moderních her. Zjednodušování. Moc dobře si pamatuji, že třeba v Icewind Dale II bylo pro vyvolání mocného démona z nižších sfér (kouzla vysokých úrovní) nutno ochránit se před zlem, nebo si pořádně hlídat negativní účinky některých nepřátel (vysátí úrovně, dovednosti)... Něco podobného tu není třeba řešit a takový klerik je v tomhle směru k ničemu. Stačí si odpočinout nebo vypít lektvar obnovy, kterých se válí všude požehnaně.
◦ Spánek vedle nepřátel (na dohled) není vůbec překážkou. Taktéž na dlažbě ve městech se pohodlně ,,kleká". Další zjednodušenina. V podstatě se dovednosti neobnovují za/na den, ale na souboj.
◦ Zloděj je prakticky k ničemu. Pasti netřeba odstraňovat. Stačí proběhnout a chvíli počkat, postavy jsou nesmrtelné. Veškeré zámky jde rozbít zbraněmi. V truhle se sice objeví rozbitý předmět (BioWare tohle tlačí už od KOTORů), ale z 90% se jedná o zbytečný drahokam.
◦ Nulový ohled povolání na dialogy. Velice komické situace nastaly, když jsem se jak zbožný Kelemvorův klerik dal do řeči s knězem Tyrova chrámu, který mě začal poučovat o božstvech, jako bych byl tupý barbar. V tomhle měl vychytanější náznaky dokonce i NwN1.
◦ Hudba z minulých dílů. Tohle se prostě nesluší.
◦ Optimalizace šílená. HW nároky neúměrně vysoké.
◦ Kamera, ačkoliv plná nastavení, nemožná. Zřejmě největší odrazení pro začátek hraní.

Ovšem základ pro značně vychytanější datadisky Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer a Neverwinter Nights 2: Storm of Zehir tu je.

Pro: Dialogy | Argumentující společníci | Vývoj postavy

Proti: Špatná optimalizace | Zjednodušování pravidel D&D | Nechutné UI hry

+13
  • PC --
NWN2 mě pořadně nasrali. Co mi je do toho, že hra pěkně vypadá když základní pravidla stanovená v Baldurech, přítomná i v Icewind Dale, tady prostě neplatí. Upíři. Co že to dělali v Baldurech? Ááá, no přece vysávali urovně. Tak to sem nedáme to je příliš složité. A co lich? Takových kouzel? Pro krista, to přece nejde! Dejte mu pár základních a dejte mu tak druhou úroveň ať se proti tomu dokáže zachránit i dýchavičný revmatoidní vepř. Ilithidi? Beholdeři? Vymazat! Nahradit hordou zlodějů. A co předměty? Všichni chtějí magické předměty. Tuny předmětů! Dejte všemožné zbraně +3 a víc do každé bedny/truhly ať hráč nemá problémy se zaměřením. A co imunity nepřátel a ochraná kouzla? Osekat, osekat, osekat. Škoda.

Takže co nám tu zbylo? Stále docela velké množství nepřátel, kteří vesměs všichni dělají to samé - jen zraňují. Krom toho jsou skupiny opravdu skvěle navržené. Co nějací lučištníci v zadu? Nějaký naspídovaný trpaslík v přední linii? Mág, metající ohnivé koule na potkání? Pfff! Pět zlodějů, pět zlobrů s palicema nebo pět ještěrů a šmitec. Souboje nejsou až na výjímky žádnou výzvou. A ty která výzvou jsou? Inu, je tomu tak proto, že je hráč nějakým způsobem hloupě omezován. Buď nemůže kouzlit, nebo nemůže odpočívat (ve finále je potřeba vymlátit celé patro na jeden zátah - žádné obnovení kouzel, pokud si to vyplácal na začátku, jsi v prdeli) apod. Buďme štědří, i pár skutečně vynikajících soubojů se tu najde.

Problémy s umělou inteligencí nebo s kamerou nejsou nijak velké. Celkově se hra ovládá docela slušně. Jen některé speciální útoky by se mohly dát navolit na quick bar a zaměřování cíle je taky dost otravné. Hra je možná až příliš přeefektovaná což často vede k naprosté nepřehlednosti bojiště. Herní panely nejsou nijak vázané, takže si je můžete po obrazovce všemožne posouvat, můžete jich mít otevřeno víc přes sebe (velmi užitečné), ale nic to nemění na tom, že jsou všechny špatně navržené. Dialogové okno je malé, inventář nepřehledný (V NWN2 bych byl víc než kde jinde vděčný za textový inventář), mapu nelze zvětšit na celou obrazovku apod.

Prezentace? Málo z celkového počtu rozhovorů je nadabováno, žádné animace při rozhovorech, žádné vyjimečné lokace, špatně navržené dungeony. Na hráče to působí tak, že s přiloženým toolsetem by kde kdo dokázal vytvořit úplně to samé. Dabing je vcelku slušný, hudební doprovod také, dialogy jsou velmi slušně napsané a ač je příběh plný fantasy klišé s tunou zbytečných informací, nenudí. i když.. v jedné fázy hry musí hráč plnit úkoly pro jednu ze dvou stran jen proto, aby se dostal do další části města. Tomu říkám smrtelná rána pro konzistenci příběhu. Dobře napsaný deník by to spravil, žel, takový tu není. Kde jsou ty časy prvního baldura.

NWN2 jsou relativně kvalitním oldchool rpg v překrásné grafice. I přes omezení schopností nepřátel, špatné rozvržení nepřátelských skupinek (případně jejich levelů) a nezajímavý level design, dokáže NWN2 po většinu času slušně zabavit. Rozhodně však nejde o tříáčkový titul.

Pro: grafika, možnosti povolání, zajímavý děj, slušné ovládání, toolset

Proti: příliš mnoho omezení a zjednodušení

+11 +12 −1
  • PC 30
Nemyslím si, že otázka stojí tak či príbeh NWN 2 vykompenzuje to neustále hrajkanie sa s kamerami, čakanie na 1 minutové loading screeny, nepochopiteľné odbiehanie postáv v parte, ich vzájomné zavadzanie si, neútočenie i keď nepriateľ stojí hneď vedľa, chaotický combat a najmä tony FILLER COMBATU, nervy drásajúca AI, infantilne napísané postavy s amatérskym dabingom, otrasný design a linearita a v neposlednom rade i neustále sa je***e s postavami a ich súkromnými telenovelami, ktoré nemajú nič spoločné s hlavným dejom. Tam je totiž odpoveď zrejmá - NIE!

Otázka stojí tak, že z akej podivnej pohnútky som dokázal túto hru dokončiť. Na to odpoveď zatiaľ nepoznám, možno je na čase navštíviť psychiatra.
-1 +11 −12
  • PC 70
Tvl, to sou perly. Dvojku jsem ještě nehrál, a už se bavím natolik, že si troufnu otisknout i komentář. Myslím, že jím krásně shrnu pocity ze hry vás všech a ještě za to dostanu nějaký body!

Tuna primitivních bitek. Pečlivě vymyšlený charakter. Už dlouho jsem neviděl takový dobře promyšlený poměr, kdy rozhovorů není příliš, ale mají vrcholovou kvalitu (2 in 1). Vtipné ironické shrnutí vaší situace. Kouzlo začínajícího hrdiny. Vybavujete hrdiny slušnou a stylovou výbavou. Rád jsem svému rekovi kupoval každý nový meč či brnění a rád jsem viděl, že se projevuje na jeho vzhledu. Oproti BG2 byla radost z nové výbavy tedy ještě zvýšena. Ohromný kopec zábavy. Abyste se dostali k zlatému jádru (nejlepší komentář). V jedničce jsem měl občas pocit, že čtu něco ze své vlastní fantasy tvorby, když mi bylo osm. Vrchol skvělosti považuji Soud ve druhé kapitole, takhle upoutanej jsem dlouho nebyl. Příjemně tuhý. Neodsuzovat podle zjevu. Vzhledově fakt vypadá hnusně. Ponořit se do jeho nitra. Vím, zní to nechutně sladce, ale já to tak udělal, a jsem spokojený. Asi nejvyšším vyvrcholením je pak spoiler uprostřed hry. Propracovanost charakterů společníků. Občas se připletou do rozhovoru a kupodivu hážou argumenty, každý je docela odlišný a hádky mezi něma jsou někdy vtipné… (LOL). Ovlivňovat jejich vliv k hráči. Nulově epické. Interiéry jsou stereotypní, nulově epické. Ovšem oproti prvnímu dílu mnohem plnější (co si pod tím má člověk představit). Čtverec, kde je hráč z mapy přesunut na bod A a musí se probojovat k bodu B (a ten retard za todle dostal 18 bodu a žádný minus). Když se pak ve 2 ze 3 aktů motáte na téměř stejném místě. Jde jen o natočení kamery. (Interface) je neskutečně stupidní a necitlivý.

PS Kritický hráč najde chyby podstatně dříve, než jej hra dokáže řádné pohltit (y).
-6 +3 −9