Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Druhý díl přináší řadu drobných vylepšení a novinek. Hra je především výrazně hezčí a uživatelsky přívětivější než její předchůdce. Ne všechny novinky jsou zde ale ku prospěchu věci, mnohem arkádovější styl jízdy mi úplně nevyhovoval (a to i po přepnutí do režimu simulace), závody jsou tak mnohem lehčí a pokud člověk neudělá mnoho chyb, není těžké dojet první. Celkový pocit z jízdy a závodění je tu ale díky technologickému pokroku přeci jen lepší. Mezi jednoznačně nejvýznamnější novinky pak patří split-screen, který dává hře úplně nový rozměr.

Co se obsahu týče, o mnoho bohatší než první díl pak ale dvojka není. Znovu tu máme pár licencovaných aut a pár nyní značně od reality odkloněných tratí, na kterých se člověk prohání ve stejných herních modech jako v jedničce. Nový knock-out mod na dlouho nezabaví. Opět mi zde znatelně chybí režim kariéry, který by mě ke hře připoutal na delší dobu.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 1 - Pacifista - Normal

Pro: split screen, licencovaná auta, rychlost

Proti: těžká arkáda, absence kampaně/kariéry

+20
  • PC 85
Omlouvám se předem za délku textu, ale výsledná délka komentáře byla nutná pro to abych neměl pocit že jsem něco opomenul či odbyl a napsal tak informačně neúplný komentář. Doufám i tak že si alespoň pár čtenářů najde.

Tady není pro mne co řešit, skrze druhý díl jsem se seznámil i s celou značkou Need for Speed (ta dnes tuším čítá nějakých 18 kousků počítaje i "odnože" typu Shift), proto je veškeré mé vnímání pozdějších dílů série zformulováno právě tímto dílem. Přesněji řečeno, ona imaginární měřítka na podařený díl Need for Speed mám sestavená na základě tohoto dílu, společně s Need for Speed III: Hot Pursuit a Need for Speed: Road Challenge které považuji za nejlepší díly série. To je sice mírně nefér vůči některým následujícím dílům. Ale nostalgii člověk neporučí, a co více, vzpomínky na probdělé noci u MP si člověk bez úrazu hlavy a alespoň slabší amnésie také nevymaže.

Hra měla dvě verze, základní a "speciální", ta byla obohacena o jednu trať a několik (mám pocit že 3 nebo 4) bonusových vozidel. Nejzásadnější změna ovšem bylo zprovoznění jedné poměrně podstatné funkce. Speciální edice totiž do hry zaváděla podporu 3d karet (pamatujte, byl rok 97 kdy 3d efekty stále ještě nebyly běžné a grafické karty od dnes již neexistujících 3dfx interactive patřily mezi špičku trhu) a tak výrazně měnila vjem z celé grafické podoby.
Já se dostal do styku s oběma verzemi, psát ale budu o základní, která je až na výše uvedené změny prakticky totožná.

Sérii NFS rozhodně nikdy nešlo (vyjma pár "odnoží") považovat alespoň za polosimulátory a ne-jinak je tomu logicky u druhého dílu. Hra je velice arkádová, a to navzdory faktu že v nabídce hry je hned na začátku možnost volby jednoho ze dvou herních režimů, arkády či simulace. Zde se prostě zatáčky projíždí rychlostí kolem 250km v hodině a je jedno jaký režim si navolíte..

Po volbě režimu máte možnost volby jednoho ze tří modů závodů. Hlavním modem je turnaj (Tournament), dalším je volný závod (single race) a poslední volbou je knockout (vyřazovácí mod kdy poslední závodník kola vypadává).
Dalším krokem se hráč dostává k výběru tratí a vozidel, tedy ne tak docela.
V případě tournamentu nelze vybírat trať na které pojedete, tato volba je uzamknutá a tratě jsou pevně dané tím jak turnaj procházíte (postupně projedete všechny).

V případě single race si ovšem můžete zvolit jakoukoli z dostupných tratí, těch je ve hře všehovšudy 6 (ve speciální edici tedy 7), nutno říci že smyšlené.
Poté má hráč konečně možnost výběru vozu, ty jsou dle pravidel dřevních dílů Need for Speed všechny řádně exotického rázu. Fakt že nejobyčejnější vozy tu zastupují Lotus GT1 (ten je ale mám pocit jen v SE verzi) a Lotus Espirit V8 hezky ilustruje s jakými kousky přijdete do styku.
Dále je tu Ferrari F50, Jaguar XJ220, McLaren F1 který se umí "dokolébat" až na 377km/h. Na poměry Italdesignu poměrně odměřený Italdesign Cala, zplácaná Isdera Commendatore 112i a ujeté prototypy od Fordu- Ford GT90 s Fordem Indigo.. Ford pak má ještě v SE edici jednoho zástupce a to sice Ford Mustang Mach III (pravda, ten je ještě více obyčejný než oba vozy značky Lotus a k tomu řádně ošklivý). V nabídce speciální edice jsou poté tuším ještě dva další vozy ale na ty si už bohůžel nevzpomínám.

Během hraní vás bude ve všech činnostech doprovázet hudební doprovod (pokud ho nevypnete) který je nejblíže stylu techno či rock. Žádný rap či hiphop známý z pozdějších tu(z či n)ingových dílů (což je třeba alespoň podle mého pořád lepší než kdyby tam ten hip hop a rap byl :D) .. Každopádně hudba je svižná a "rozevlátě rychlá" čímž svou práci odbude..
Technická stránka byla v době vydání na velice dobré úrovni, samosebou byla dávno překonána ovšem to nic nemění (naopak jí podle mých měřítek přidává) na jejím kouzlu a pokud jste člověk který si rád zahraje i nějakou starší hru (což předpokládám, protože jinak by jste asi na hru tu na DH vůbec nenarazili) , určitě vás technické zpracování zas tak nezajímá.

Na závěr bych řekl že hru mohu doporučit, ovšem jen někomu. Pokud jste "odkojeni" až (jinak velice podařeným) Undergroundem 1 či 2 či dokonce nepodařeným NFS Undercover a líbí se vám jejich styl, tato hra patrně nebude pro vás. Pro tuto hru prostě musí hráč chápat kouzlo postarších her, jedině tak ji dokáže ocenit tak jak si hra zaslouží.

Pro: Pěkně zpracované tratě, vozidla, styl hry, pohled z vozu, je to dřevní díl série..

Proti: Výběr tratí mohl být vzhledem k jejich smyšlenosti větší.

+19
  • PC 90
Nostalgismus a chytlavost, to se mi vybaví pod názvem této hry. Chuť lámat rekordy během hraní stále roste, a to do té míry, že člověk ji je schopen odpustit většinou nedostatků, kterých je opravdu minimum.

Tato hra byla pro mnohé hráče branou k herní sérii NFS a možná i kus mládí, rozhodně udělala sérii skvělé jméno. Bohužel vzniklo pouze jediné další NFS, které bylo schopné vyrovnat kvality staré dobré "dvojky", a to snad jen Porsche Unleashed. Pak se série začala ubírat zcela jiným směrem.

Hra působí nadčasově. Potěšil mě hudební doprovod a kolekce nejlepších aut 90. let.

Ať už máte Special Edition nebo ne, zahrajte si tournament a nebudete litovat, máte-li SE budete o to víc překvapeni :)




Pro: Nadčasovost, chuť lámat rekordy, kus historie

Proti: snad jen hodnoty na tachometru ...

+18
  • PC 60
Hodnocení této hry je pro mě trošku náročnější. Z nějakého důvodu mě totiž druhý díl této série nejprve minul a tak jsem se k němu dostal až v době, kdy jsem vesele hrával trojku nebo čtyřku, které jsou pro mě mnohem lepší. Bohužel jsem následně této hře nevěnoval tolik času, kolik by si asi zasloužila a to vedlo k tomu, že jsem si ke dvojce nevybudoval takový nostalgický vztah jako tomu bylo v případě jiných dílů.

Co musím pochválit, je určitě grafická stránka, kde je vidět velký skok od jedničky. Auta vypadají prostě nádherně. Jízdní model se taky povedl, i když se mi sem tam stávalo, že se mi při výjezdu ze zatáčky na chvíli zaseklo ovládání. Předpokládám ale, že to bude spíše problém hraní na dnešním hw. Nesmím zapomenout pochválit i výběr aut, rozhodně je z čeho vybírat.

Bohužel ale musím říct, že druhý díl mi vzal několik věcí, které jsem na tom prvním miloval. Chybí mi tu neokruhové tratě v přírodě a jejich krásné scenérie (samozřejmě bráno s ohledem na úroveň tehdejší grafiky). Zde jsou jen okruhy a to okolí mi přišlo takové více prkenné, ale samozřejmě chápu, že je to věcí vkusu. Dále mi na tratích chyběla veřejná doprava (kterou je možné z mně nepochopitelného důvodu aktivovat pouze cheatem) a hlavně policie. A právě honičky s policií jsou pro mě tím příjemným zpestřením, které odlišuje Need for Speed od ostatních závodních her.

Celkově tedy musím říct, že jsem měl od hry trošku jiné očekávání. Rozhodně nepopírám, že to v době vydání byla skvělá hra a že jiní na ní společně s pětkou nedají dopustit. Za sebe musím bohužel říct, že mi víc vyhovuje směr, kterým se vydal následný třetí a především čtvrtý díl.

Pro: Grafika, hudba

Proti: Chybějící policie, tratě

+17
  • PC 95
NFS II (respektive NFS II: Special Edition, která byla o poznání lepší) je pro mě jednoduše srdcovka. Tuším, že to byla jedna z prvních závodních her, ke kterým jsem se dostal. Na splitscreenu jsme si tehdy užili hodiny neskutečné srandy. NFS 2 je totiž bezbřehá ztřeštěnost, která sama sebe nebere příliš vážně, a to je dobře. Hra se mi nikdy neomrzela (v devíti letech se není čemu divit :D). Design tratí byl (nebudu již po xté opakovat "v té době") geniální, grafika příjemně barevná a celková dynamika byla vynikající. Dalším, ač neoficiálním, plusem byl přehršel "cheatů", které umožňovaly hráči řídit prakticky všechny předměty, které se ve hře na trati vyskytovaly (kdy jste se naposledy proháněli po Hollywoodu za "volantem" kamenné sochy T-Rexe? :D či to krosili po himalájských serpentýnách v nadupaném zmrzlinovém stánku?). Ze základní sestavy byl můj oblíbenec zcela jasně McLaren, ale po objevení cheatu na... hm... takové to červené nablýskané žihadlo (na jehož jméno si za boha nevzpomenu) které to vytáhlo až na 400 km/h se moje priority změnily. Co dodat? KLASIKA všech klasik!

Pro: Kreativní design tratí, dynamika, spousta možností s cheatkódy

Proti: T-Rex mohl být kapánek rychlejší :P

+16
  • PC 85
Druhý díl série Need For Speed zase takové terno nebyl. Z první pětice ho považuju společně s High Stakes (tu recyklaci obsahu jim prostě neodpářu) za slabší. Jenže kdo měl v té době tušit, že EA se teprve zahřívají. Po jedničce, která se snažila hrát na realističtější notu a auta tam pocitově vážila 5 tun, vypustili do světa jednu z nejlepších arkád té doby.

Ale není všechno zlato, co se třpytí. Výběr aut byl trošku prapodivný. Zhruba polovina reálné stroje a zbytek koncepty (i když nad GT90 jsem slintal ještě dalších pár let) a pak odemykatelné šílenosti typu Tombstone (Nascar auto v NFS... Cooooo?) Auta byla prostě oproti prvnímu dílu slabší a po našlapané jedničce to bylo trochu zklamání.

Všechny tratě taky nebyly kvalitativně stejné. Vedle nejkrásnější North Country, záludné Mystic Peaks a řecké Mediterraneo tu byla tréninková Proving Grounds, a pak dvě zcela průměrné Outback a Pacific Spirit. Bonusová Monolithic Studios se mi pak do hry vyloženě nehodila.

Nějak moc brblám, ale už s tím končím, protože vše přebila zabijácká hratelnost. Jízdní model byl sice nastaven stylem lepidlo na pneumatikách, ale ten pocit z rychlosti byl nepřekonatelný. A když se k tomu přidal split screen a cheat na traffic ála zúžení na D1? Větší adrenalin byste těžko hledali. Dodnes mě straší ve snech Outback a 2 skály uprostřed trati. Ty jsem bezpečně trefil skoro pokaždé. Ale závodili jsme s kamarádem znovu a znovu až do doby, kdy moji rodiče už po mě málem vyhlašovali pátrání. Čas prostě nehrál roli a my se vždycky dokonale zapomněli.

Dnes už to samozřejmě taková pecka není, ale stačí spustit hru, ozve se v menu song od pána jménem Rom Di Prisco a všechny vzpomínky a adrenalin se okamžitě vrátí.

Pro: pocit rychlosti, hudba, multiplayer, zábavné cheaty

Proti: horší výběr aut, ne tak skvělé tratě

+16
  • PC 70
Ke druhému dílu jsem se dostal až po téměř pěti letech, někdy mezi díly Porsche 2000 a Hot Pursuit 2. Důvodem bylo, že stará 486 už jej nedokázala utáhnout a že jsem si chtěl dopřát verzi Special Edition. Ta se ke mně nakonec dostala a já mohl opět vyrazit do víru šílených akádových závodů téměř bez hranic.

Verze Special Edition z roku 1997 je prvním dílem série NFS, kde jste mohli využít tehdejších grafických karet podporujících 3D akceleraci - 3dfx. Grafika šla ve srovnání s prvním dílem výrazně v před zejmnéna co se týče vykreslování vozů, objektů, jejich stínů, odlesků například při dorazu paprsků slunce a podobně. Co rozhodně stojí za zmínku je úvodní intro, které osobně považuji za nejlepší v celé sérii NFS. Je hrané a za doprovodu opravdu nadčasové hudby. Co se týče herních režimů, mohli jste jet tři. Single race byl závod, kde jste si mohli nastavit kterou trať pojedete, na kolik kol a proti kolika protivníkům. Knock-out byla klasická série vyřazovacích závodů, kdy každý poslední vypadl až zůstal poslední závodník. No a Tournament byl předem definovaný turnaj, kdy jste za umístění dostávali body do tabulky a kdo jich získal nejvíc se stal turnajovým vítězem. Vozů bylo ve hře víc. Přibyly značky jako Lotus, McLaren, Jaguar, Ford a další. Tratí byl stejný počet jako v prvním díle a opět byly namíchané rozmanitě. Hudba na minimálně stejné úrovni jako jednička, tedy opět rock namíchaný s technem a víc než dobře.

Za nevýhodu považuji opět absenci kariérního režimu, který by mě u hry udržel déle. Mnohem větší problém ale spatřuji ve snížení obtížnosti. Závody se po chvilce staly lehkými, kde pokud jste neudělali velký počet nevynucených jezdeckých chyb, neměli jste problém dojet první. Co se týče tratí, některé na mě působily jako okruhy odněkud z jiné planety. Citelně mi chyběly úsekové závody z jedničky, kdy jste jeli třeba tři etapy z bodu A do bodu B. A v neposlední řadě byla vyřazena veřejná doprava a policie.

Pro: intro na velmi vysoké úrovni, výrazně vylepšená grafika, opět parádní hudební doprovod, více aut

Proti: lehčí obížnost, víc arkádové, opět málo tratí, některé futuristické, vyřazeny úsekové závody, civilní doprava a policie

+14
  • PC 90
NFS2 jsou vůbec první ,,spýdy" co jsem kdy hrál. A popravdě, užil jsem si s nima asi nejvíc zábavy. Pravdou je, že jsem byl malej klučina, ale nezapomenu na Splitscreen závody se strýcem (nejlépe nacheatovaný pioneerem, takže auta pak byli ještě rychlejší). Taky pamatuju na závod ve sněhu, kterej byl dost těžkej (protože se tam dalo vypadávat z tratě a já jako malej jsem neznal brzdu, takže se mi to stávalo dost často :-D). Těžko k této hře napsat víc, prostě je to klasika a klasikou zůstane.

Pro: Velký výběr aut, dobře udělané tratě, split-screen mod

Proti: Nic mě nenapadá

+12
  • PC 95
Moje hodnocení i komentář bude brán dobovým pohledem a nostalgií.

NFS 2 byla jedna z prvních her, které jsem viděl na modernějším PC s Pentiem. A tenkrát to byl těžký zázrak. Do té doby nevídaná grafika (měl jsem verzi SE a v PC Voodoo 1), full motion videa, super káry a splitscreen. Většinu druhého stupně na základce jsme pak většinu odpoledních přestávek trávili s kámoši u nás doma nad "nýdy". Těch hodin bylo neuvěřitelně. Neskutečné množství pařby. A zábavy.

Grafika je platná své době, ale opravdu dobře se na ní dívalo a hlavně verze pro 3dfx vypadala skvěle. Zvuk a interaktivní hudba jen podbarvovala zážitek. Tratě jsou posazeny do různých i lehce ujetých prostředí, ale tím se dostavuje neokoukanost.

Jízdní model byl triviální, naprosto arkádový. Většina tratě se dá projet s plným plynem i do zatáček. Ve své době to stačilo, nicméně pro zahrání dnes je to kámen úrazu. Tím, že není prakticky výzva v řízení, hra dnes přestává rychle bavit.

Naopak výběr aut je skvělý, od Lotusu po McLaren, ke všem specifikace a ukázková videa. A k dispozici jsou i auta, která zůstala pouze ve fázi prototypu.

Need for Speed 2 byla ve své době neuvěřitelná zábava, dneska bohužel nemá moc co nabídnout. Ale z nostalgie a za ty hodiny (dny, týdny, měsíce...) pařby musím dát těch 95. :-)

Pro: Na svoji dobu grafika (hlavně s Voodoo kartou), zvuk, hudba, prostředí tratí, videa o vozech

Proti: Triviální jízdní model, dnes již nepříliš zábavný

+12
  • PC 70
U Druhého dílu Need for Speed jsem ani zdaleka netrávil tolik času, jako u toho prvního. Bylo to hlavně tím, že jsem hru neměl doma, ale abych si ji zahrál, musel jsem za kamarádem. Dalším faktorem byl také fakt, že jsem se nebavil tak, jak jsem očekával a stále jsem tak upřednostňoval jedničku.

Navíc řadu ikonických vozů, jako Dodge Viper, Lamborghini Diablo, a především pak Porsche 911 Carrera, nahradil Ford, Lotus či McLaren F1. V případě toho McLarenu ještě dejme tomu, ale ty další dvě značky prostě mezi ty nejlepší supersporty nepatří. Navíc NFS bez jediného vozu značky Porsche? To prostě nejde.

Co naplat, muselo mi stačit Ferrari F50, se kterým jsem toho najezdil ze všeho nejvíce. Vyvojáři z EA Canada si i zde drží laťku a vytvořili parádní intro, což je jednou z jejich výsad. Hudba je standardně také skvělá, akorát tratě už nejsou, co bývaly.

Pro: Ferrari F50, intro, hudba

Proti: ostatní vozy, tratě

+12
  • PC 80
Druhý díl této světoznámé závodní série se již nesnaží o simulaci, což mně osobně docela mrzelo, i přesto jsem se u něj dobře bavil. Mezi největší klady tohoto dílu patří překrásné tratě a exotické vozy v čele s McLarenem F1 a Ferrari F50, které na silnicích jen tak nepotkáte. Menu přehledné, vozy dobře ozvučeny, v závodech hraje příjemná hudba. Vzhledem k tomu, že se jedná o arkádové závody mi zde chyběla policie.

Speciální edice navíc přinesla jednu překrásnou tropickou trať, mnoho automobilů a především podporu novějších grafických karet. Bohužel, počet počítačových soupeřů se ve speciální edici zredukoval z 11 na 7.

Jako hlavní mínus hry vidím horší jízdní vlastnosti vozů.

Pro: tratě, menu, exotická auta, multiplayer, pohledy kamery, HW požadavky

Proti: tratí je docela málo, jízdní vlastnosti vozů

+9
  • PC 70
Tyhlety Speedy byly best of (podle mě až do Undergroundů), hlavně v multiplayeru. Málo tratí, i když hrozně rozmanitých, dobrá hratelnost. Pasáže za sněhu a ledu FTW... prostě pecka. :-]