Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Tak a je to tady třetí díl Metra, když ho poprvé ukázaly na E3 2017, tak jsem byl nadšen, protože mám rad, jak knihy, tak i předchozí dvě hry. Minimálně mě bylo jasné,že to bude skvělý závěr Arťomova příběhu a to se taky stalo. Řekneme si proč.
Jako první čeho si všimnete, tak je nádherná grafika a skvělá optimalizace. To dává dohromady nádherné scenerie, které si užijete i se skvělou snímkovou frekvencí. Pak tu máme příběh, jak jsem říkal, je to závěr Arťomova příběhu, který je naprosto dokonalý. Tomu pomáhají skvěle napsané postavy jejich dabing a emoce, které z vás ždímá do poslední minuty hry, a závěrečných 20 minut mi vehnaly slzy do očí, kvůli hudbě, která tam hrám a emocím a strachu z osudu postav, které byly skvěle vygradované až do poslední sekundy. Jediné, co to kazilo bylo to,že samotný Arťom nemluví během hraní, ale jen během načítaní, kde v krátkosti řekne, co jste za poslední dobu udělaly a je to škoda, že Arťom během normálního hraní nemluví, ale to je jediný zápor,co jsem já na hře našel. Jinak je tu vše kladné.
Například otevřené lokace, které jsou sice jen dvě, ale jsou dostatečně velké na to,aby jste se vyblbli. Je tu pobřeží Volhy a vyschlé Kaspické moře, které připomíná trochu Mad Maxe a pak tu jsou menší a koridorové lokace například bunkr a závěr v Mrtvém městě, který byl velmi podobný předchozím dílům a byla tam ta skvělá gradace s ždímání emocí jak už jsem řekl. Pak tu mámě větší důraz na grafting, úpravu zbraní a jejich starání se o ně protože pokud se o ne nebudete starat tak se vám můžou v boji zaseknou a to není nic příjemného,když se na vás řítí smečka vlků nebo jiných potvor. A jako poslední dvě věci co zmíním, tak to je hudba, která je skvělá když máte akční sekvenci hudba je správně akční,a když máte nějakou dojemnou sekvenci tak umí byt i dojemná a pak tu je systém karmy a to se odvíjí podle toho,jak se chováte pokud bez rozmyšlení zabijete každého, kdo se vám dostane před hlaveň tak očekávejte špatný konec, ale pokud se snažíte protivníky omračovat nebo během rozhovorů mate skloněnou tak můžete očekávat ten dobrý konec , který si Arťom zaslouží po to všem čím si prošel 100%.

Pro: Příběh, grafika, optimalizace, postavy, hudba, emoce, prostředí, úpravy a starání se o zbraně, prostě všechno.

Proti: Arťom během hraní nemluví ale na hodnocení to nemá vliv.

+20 +22 −2
  • PC 95
Metro séria patrí podľa mňa k tomu najlepšiemu, čo v žánri FPS máme. Síce sa musím priznať, že Metro 2033 som nikdy nedohral. Prvá hra, ktorá sa ku mne dostala je Metro: Last Light. Tá ma dostala hneď. Možno aj to je jeden z dôvodov, ktorý mi zabránil dohrať prvý diel. Buď to bolo tým, že Last Light bolo o dosť kvalitnejšie alebo menej strašidelnejšie. Ja totižto nie som veľký fanúšik hororových hier. No, pri tejto hre som to bol ochotný prekusnúť, lebo som vedel, že to za to stojí. Vedel som, že Exodus tiež nebude prechádzka ružovou záhradou, ale neodolal som a dobre som urobil.

V Metro Exodus sa toho mení dosť oproti predchádzajúcim dielom. Už nebudeme len v strašidelnom uzavretom metre, ale oveľa viac sa dostávame na povrch. V treťom diely budeme vlakom cestovať Ruskom, takže nás čaká viac exteriéru. Lineárne pasáže strieda veľmi dobre spravený otvorený svet. Už len samotná cesta bola zážitkom. Pár krát som len stál vonku na plošine mašiny a kochal sa rýchlo mihajúcim svetom okolo. Aj by ma zaujímalo, kedy by sa to začalo opakovať. Ako cestujeme svetom, tak sa nám menia aj ročné obdobia a stojí to naozaj za to. Pohyboval som sa napríklad aj po horúcom piesku alebo zamrznutom meste. Jednotlivé prostredia sú spravené naozaj úžasne a veľmi ma mrzí, že som nemal čas preskúmať každý jeden kút, prečítať každý jeden dokument a stretnúť každú jednu osobu. V otvorených pasážach je naozaj čo robiť a veľa vedľajších misii som vynechal. To je škoda, keďže hra má viac koncov a práve na Vašich rozhodnutiach a interakcii s ľuďmi sa rozhodne, aký koniec budete mať. Priznám sa, že ja som mal zlý koniec, takže asi sa oplatí preskúmavať okolie. Okrem tejto parádnej mechaniky sa v hre strieda deň a noc. Vy sami sa môžte rozhodnúť, či na niektoré misie alebo prieskum pôjdete počas dňa alebo noci. Podľa toho budú situácie rozdielne. Musím dodať, že otvorené prostredie neznamená, že budete len na povrchu a vytratí sa strach. Nie raz som sa ocitol pod zemou a v temných priestoroch, kde som sa bál urobiť každý krok a pozrieť sa za roh. Niežeby mne takéto miesta chýbali, ale k tejto hre to proste patrí a bez toho by to nebolo ono. Síce už netrávime čas v metre, ale atmosféra tejto hre nechýba.

Príbehu a grafickej stránke nemôžem nič také vyčítať. Škoda, že sa tu našlo zopár bugov, ale mne osobne nepokazili zážitok z hry. Viac ma štve, že aj v tejto časti je Arťom nemý a to mi oveľa viac hrá na nervy. Veď v tejto hre sú všetci taký ukecaný a veľa ľudí sa so mnou rozpráva. V rozhovoroch ma to naozaj vytáča a asi o to viac, že Arťom hlas má, ktorý používa iba pri loadingu. Naozaj veľká škoda. Zapojiť ho do rozhovorov, odstrániť bugy a možno by to bola dokonalá hra.

P.S.: Hra sa v dobe písania komentáru nachádza v službe Game Pass pre Xbox a PC.

Pro: atmosféra, rôznorodé prostredie a ročné obdobia, otvorené pasáže, vlak a jazda s ním, striedanie dňa a noci

Proti: nemý hlavný hrdina, zopár bugov

+15
  • PC 90
Hra dohrána řekl bych za necelých 20 hodin, což je škoda a na můj vkus docela krátké a to jsem se snažil prošmejdit každé zákoutí a oběhnout každý dům zda tam není nějakej "loot".

Hrál jsem to na normální obtížnost a i přesto zážitek super, vzdávám holt těm, kteří to hrají na těžší obtížnost.

Prostředí post-apo ruska bylo zpracované dobře a bylo se na co koukat. To že hrdina nemluví je opravdu za trest :(.

Za mě skvělé zakončení(?) herní trilogie. Knihy jsem zatím nečetl ale chystám se na to. (Tedy až si dodělám resty u Zaklínače :D)

Pro: Grafika, Příběh, Je na co koukat

Proti: Bugy (snad vyjde pár patchů), Hrdina nemluví

+18 +21 −3
  • PC 90
Dobráno na hraničáře. Super výzva, občas jsem i ztrácel nervy :)

Hra za mě mohla být o pár hodin delší, protože mě opravdu bavila. Měnící se prostředí super, střídání otevřených pasáží s těmi klaustrofobickými taky O.K.. Mínus rozhodně za skriptované dialogy a trochu nepříjemné ovládání loďky v některých užších pasážích.

Neuvěřitelně jsem se na tuto hru těšil, takže možná nebudu úplně objektivní, ale za mě krásných 9/10.

Pro: Příběh, zpracování, na nejtěžší úroveň opravdu výzva

Proti: Bugy, dialogy

+18
  • PC 90
Dodnes si pamatuji, jak jsem se poprvé dostal k Metru: 2033. Na webu porse.cz jsem stáhl jeho demoverzi, jelikož titulní obrázek vypadal celkem fajn... Demo mě naprosto pohltilo a já hru musel mít a zjistit, jak vypadá finální dílo. To dopadlo naprosto skvostně, stejně jako pokračování Last Light. Další 4 roky jsem však čekal na pokračování, kterému jsem věřil od vydání první ukázky na E3. A nevěřil jsem marně!

Spojení atmosféry stísněného Metra a otevřených map Stalkera je pro mě tak nějak splněným snem, jelikož oba světy dokázali vybudovat tak neskutečně pohlcující atmosféru jako málokterá hra. Stejně tak pohlcující svět tvoří i nové Metro: Exodus, i když atmosféry původního Metra se v v něm dočkáme v podstatě jen v úvodu a závěrů. To ovšem není vůbec špatně, protože atmosféra v otevřeném světě na povrchu je sice odlišná než ve stísněném Metru, přesto vás naprosto pohltí a připomíná jí právě již zmíněný S.T.A.L.K.E.R. . Hra navazuje na dobrý konec předchůdce Last Light, takže se opět dostáváme do kůže Artyoma. Ten stále věří, že v Moskvě nejsou jediní lidé a leze na povrch pokoušející se chytit radiový kontakt s okolním světem. Nikdo, dokonce ani jeho Anna mu nevěří, někteří ho dokonce mají za blázna... avšak brzy se všichni Sparťané vydají na roční cestu za novým domovem celým post-apokalyptickým Ruskem v lokomotivě Aurora. Ta sehraje v celém příběhu velice důležitou roli a je využita pro značné rozvíjení příběhů jednotlivých charakterů. Ty jsou napsány dokonale a poslouchat jejich vyprávění vás rozhodně nudit nebude... a kdyby náhodou ano, můžete si prosté poslouchání kolegů zpestřit zapálením cigarety, popíjením, hraním na kytaru nebo přihazováním uhlí. Smutné ovšem je, že budete jen a jen poslouchat. Postavy se vás pokusí často otázkami přinutit mluvit, ale Artyom stále a stále mlčí... nezbude vám tak nic jiného než tento fakt přehlédnout, nebo se nad ním pousmát. Samotný příběh vám popřípadě přibližuje sbírání zápisků, novinových článků, dopisů nebo pouštění audiokazet, jako tomu bylo u předchůdců.

Stejně zajímavá je i interakce a několikrát se setkáte s postavami, kteří na vás budou mít nějakou prosbu, jak by jste měli svůj daný úkol nejlépe splnit, nebo vám dokonce zadají vlastní vedlejší úkol. Takhle vás například malá Nasťa poprosí, aby jste našli jejího ztraceného plyšového medvídka v hnízdě tzv. Démonů, nebo vás bojovnice Guil požádá, aby jste nezabíjeli její lid při plnění následujícího úkolu. A je samozřejmě jen na vás, jak se k řešení těchto proseb postavíte, od čehož se odvíjí i několik konců hry. A až do tohoto samotného konce jsem čekal, že se alespoň na chvíli setkáme se známými z předchozích dílů - Temnými, bohužel marně. Z původního Metra jsem se dočkal alespoň u finále povedených částí plných halucinací a tajemna.

Během své roční cesty zpustošeným Ruskem navštívíte pouště, lesy, bažiny i zbytky velkoměst ve všech čtyřech ročních obdobích. Samotné mapy jsou rozsáhlé a budete na nich mít možnost se pohybovat nejen po svých, ale také v lodích, dodávkách či drezínách. Kromě změn prostředí tu hrají důležitou roli i dynamické změny počasí, dne a noci a většina úkolů se v jiný čas řeší odlišně. Například v noci nebudete čelit tolika odporu od banditů a stráží, ale zase od číhajících mutantů. Aby jste nemuseli čekat dlouhé minuty, než nastane den či noc, můžete si odemykat safehousy, ve kterých si klidně prospíte nebo se vybavíte. Na pracovním stole si můžete z nalezených součástek a chemikálií vytvořit potřebnou munici, lékárničky a filtry. Celkem rozsáhlá úprava zbraní je kapitolou sama o sobě. Jejich části většinou získáte ze zbraní padlých nepřátel, ať už jde o optiky, hlavně, pažby nebo zásobníky. A kdyby jste náhodou poblíž neměli pracovní stůl, věci ke craftingu neustále nosíte ve svém ,,baťůžku,, a to nejnutnější si vyrobíte kdekoliv.

Grafické zpracování je vynikající a neustále se je na co dívat. Ve spojení se skvělým hudebním doprovodem jde často o audiovizuální orgie. Atmosféru v pasážích na Auroře zpestřují již zmíněné kytarové songy nebo hudba v rádiu. Avšak s optimalizací se vývojáři moc neprali... hru z úvodu rozjedete klidně na ultra, ovšem v lesích nebo při náročnějších cutscénách hra trpí brutálními propady fps. No a další kapitolou je hromada bugů, často primitivních. Nepřátelé procházející zdmi nebo chybují jejich animace... to by se dalo v pohodě přežít. Avšak levitující tráva na neviditelných kopcích, nebo některé nepochopitelně zabugované cutscény, kde se mi prolínají dva záběry najednou? Já bugy často přehlížím, ale tady to prostě už nešlo... zkrátka je tu podobnost se Stalkerem nepopřitelná.

Na pokračování Metra jsem čekal dlouho a nemohl se dočkat. O to víc potěší, že mě ani trošičku nezklamalo! Spojení atmosféry tísnivého Metra a otevřeného Stalkera je pro mě zkrátka splněným snem, a i přes technické nedostatky je třetí Metro jednou z nejlepších her co jsem kdy hrál, a dlouho v tomto zařazení zůstane.

Pro: Audiovizuální zážitek, atmosféra, příběh, charaktery, crafting, více konců, překrásné otevřené mapy, S.T.A.L.K.E.R. feal, hudba, grafika

Proti: Velké množství bugů, optimalizace, mlčící Artyom...

+21
  • PC 90
Metro Exodus je pro mne nejlepší hra v sérii, primárně z jednoho důvodu - neodehrává se jen v lineárním metru.
4A Games se rozhodli trochu více přiblížit svým kořenům a inspirovat se konečně do větší míry svou cult classic prvotinou - STALKEREM (4A bylo založeno lidmi z GSC). Takže kromě lineárních pasáží - které jsou stejně skvělé a atmosférické jako v předchozích dílech - jsou zde i dvě venkovní, plně otevřené mapy a jedna lineárnější. A vyloženě jsem si užíval jejich průzkům a atmosféru. Navíc fungují v krásném kontrastu - Volga je zamrzlá a depresivní, Kaspické moře je spálené (a depresivní). Gun/gameplay je skvělý jako vždy, navíc obohacen o úpravy zbraní a dynamickou změnu dne a noci. Stealth mechaniky fungují, i když kritika sleposti nepřátel je na místě. Na bugy jsem nenarazil a graficky je Exodus krásná, necenzurovaná záležitost. Jako vždy si cením kompletní absence ubisoftovin - Exodus je kompaktní dílo které neplýtvalo mým časem nudnými repetetivními questy ani ničím podobným.

Kde Exodus trochu selhává je vyprávění, a může za to samozřejmě opět hloupé rozhodnutí nechat Artyoma němého. Množství textu, dialogů, intimních scén, pokeců s přáteli je tu snad víc než v obou přechozích hrách dohromady, ale často to působí hloupě, protože Artyom zkrátka nemá jak reagovat a já nejsem takový schizofrenní larpák, abych žvatlal do televize. "Představovat si" odpovědi v duchu pro mě taky nefunguje. Celé je to o to hloupější, že Artyom hlas má - v loading screenech. Píše si deník, je to zcela specifická postava s vlastní osobností, není blank slate jako Gordon Freeman. V HL sérii mě Gordonova němost také vadí, ale zde je to ještě o dost horší.
Přitom jinak by byl příběh dobrý, parťáci jsou sympaticky napsaní a s ruským dabingem se Exodus i dobře poslouchá. Celá hra na mě působila krásně melancholicky a po dohrání (good ending) jsem měl ten žádaný pocit dohrání něčeho skvělého, něčeho co si v budoucnu budu chtít zopakovat.

Videa:

Caspian Sea
Caspian Sea #2
Taiga
+40
  • PC 90
Jako fanoušek obou předchozích dílů jsem se na hraní Exodus dlouho těšil. Odkládal jsem ho hlavně kvůli nedostatečnému výkonu mého počítače a po několika letech jsem se dostal rovnou k vylepšené verzi s RTAO.

Hned v první scéně mě hra úplně ohromila. Raytracing vykouzlil v zamrzlých troskách Moskvy krásnou podívanou. Nad audiovizuálem jsem se pozastavoval i u dalších částí ,,světa" ( jsou to spíše větší jednotlivé mapy). Opravdu je to 3 roky starý remaster hry z roku 2019 ?! Animace obyčejných činností jako lezení po žebříku, nebo přebíjení jsou precizní a nejsou zrychlené. Takže s nimi musíte neustále počítat a přidává to na pocitu, že hrajete za vojáka z masa a kostí. Arťom sice není žádné ořezávátko, ale do superhrdiny má daleko. Na hru z roku 21 ( a vlastně z roku 2019) má hra hezky detailní prostředí. Uvěřitelný postapokalyptický svět, jehož příběh dokreslují různé poznámky pohozené po světě se mi prostě zalíbil.

Líbila se mi taky hratelnost. Funkční crafting( nepříliš složitý) se doplňuje s interaktivními prvky na mapě. Hra vás vybízí k prozkoumávání, hledání zásob, ale i obíráním mrtvol.Denni doba ovlivňuje výskyt nepřátel (v noci vylézají monstra, lidé se stahují do základen) a vy tak musíte přizpůsobit herní styl. Někdy není třeba ani vystřelit a uděláte lépe, když o sobě ani nedáte vědět.
Vaši společníci vám poskytnou informaci o mapě a nabídnou tak nějaký ten vedlejší úkol.
Jediné co mě celkem zklamalo, tak byla monstra. Nejdříve to byli otravní zmutovaní psi, kteří mi připomněli první Stalker. Souboj s medvědem v malé aréně také působil zastarale a nedotaženě. A Bigfoot v Novosibirsku mě napoprvé překvapil, ale další setkání už působilo spíš komicky.

Herní doba je dlouhá tak akorát a hra má i přes klidnější pasáže dobrý spád. Příběh Arťoma a jeho společníků pro mě byl vtahující a na závěr až dojemný. Těším se až si udělám vše na DLC.

Pro: Grafika, příběh, crafting, prostředí

Proti: Někteří nepřátelé

+19
  • PC 90
Myslím, že nutný odklon od předlohy autorům vytvořil prostor pro kreativitu, kterou uchopily velmi dobře, paranormálnost a záhady jdou do ústraní a třetí díl se mnohem více zaměřuje na jednotlivé postavy a funguje, což o předešlích dílech říct nemůžu, ano, nějaký narativ jednotlivých postav tam byl, ale až ve trojce k nim jde přilnout a zajímat se o ně ve větší hloubce.

Už dlouho jsem nehrál hru, která by mě tak vtáhla svou skličující atmosférou, ano, velmi podobné Half-Life. Všude je zmar, smrt a mrzení, do toho velí supervážný relikt sovětské éry hledající imperialistické invazní síly a střet s realitou je pro něj tvrdá rána, kterou ovšem utržil už v minulosti, jen si ji nechtěl připustit. Relikt ideologie a střet s příšernou realitou je tak typicky rusky skličující, vážně jsem si to užil a v pozadí skutečného světa to myslím, dokonale podtrhuje jejich náturu.
V dílech podle knižní předlohy jde o velké věci, záchrana/vyhubení nového inteligentního života, přežití metra. Ve třetím díle jde pouze o přežití několika lidí, kteří se v zoufalém úprku snaží najít nezamořený ostrov ráje, kde by mohli vést normální život. Za mě opravdu velké zlepšení.

Nutno podoknout, že hra vlastně nepřináší mnoho nového, máme tu stále lineární příběh s dvěma konci, tentokrát alespoň ten dobrý konec není šíleně těžké odemknout, rozdíl přináší částěčně otevřený svět, kde jsou jednotlivé nepovinné úkoly a možnost prozkoumávat a jít (většinou) svým tempem. Každá velká lokace je unikátní, jen možná ta první byla trochu slabší. Také herní mechaniky a interakce tu jsou prakticky recyklátem z předešlích her, ale fungují a to je hlavní.

Lidi, tenhle vlak hoří a není tu brzda k zatáhnutí.
Lidi, tenhle vlak hoří a není kam utéct.

Pro: Atmosféra, osobnější příběh, zbraně, hloubka, odklon od předlohy - více kreativity, propracovanost, smrt a zmar.

Proti: Recyklace nápadů, občas hra táhne za dějem, když hráč chce jít jinam.

+12
  • PC 90
Pro předchozí zástupce série Metro mám ohromnou slabost - zejména proto, že mám slabost pro immersive shootery, kterých je jako šafránu. A možná i proto jsem si závěr téhle trilogie dlouhou dobu šetřil až na ten správný moment. Podmínka lepší herní mašiny, která na pohodu utáhne EE verzi hry, byla splněna a plně opravená verze druhého S.T.A.L.K.E.R.a je prozatím v nedohlednu. Tak proč konečně nedohnat tento herní rest.

A nebudu zapírat, užil jsem ho skoro stejně, jako první dva díly a to i navzdory tomu, že se Metro Exodus v mnoha ohledech dost výrazně odlišuje. Zejména otevřeným světem, který někdy funguje lépe, někdy hůře, ale rozhodně je krokem kupředu. Trochu jsem sice zaplakal, že hutných hororových částí není ani zdaleka tolik, a tedy, že "už to není úplně ono", ale zase jsem si užil více řádění venku. A jak nemám východní dystopii rád v reálném světě a těším se, až pochopí, kde má hranice, tak v tom herním, ať už v sérii S.T.A.L.K.E.R. nebo Metru, se téhle syrové sovětské estetiky nemohu nabažit. V kombinaci s postapo světem, kde už tak rezavý depresivní hnus je ještě rezavější a hnusnější, navíc obalený v radioaktivním slizu, je to učiněný ráj pro každého neohroženého dobrodruha, který už má plné zuby všech těch Far Cry barviček a madmaxovských šíleností. Právě celá ta přízemnost je na celé sérii to nejlepší, i když právě Metro Exodus se tomu Mad Maxovi zpracováním některých ingame komunit občas blíží víc než bych úplně býval chtěl.

Co zůstává ale každopádně velmi přízemní je příběh, u kterého si nelze nevzpomenout na příběh českých legionářů cestujících sibiřskou tajgou. Nebude asi velkým spoilerem, i s ohledem na název hry, že tentokrát se s Artyomem a jeho, nejdříve spolubojovníky, později přáteli, z Řádu vydáváme na cestu postapokalyptickým Ruskem a to rovnou po kolejích v monstrózní lokomotivě. Road-trip je další subžánr, pro který mám v umění slabost, takže i v tomto ohledu mi padlo Metro Exodus do noty. Co mi ovšem do noty nepadlo a v této hře to bije do očí fakt enormně, je že Artyom opět nemluví. Hra je doslova napěchovaná velmi obsáhlými dialogy a Artyomovo mlčení tu působí dvojnásobně debilně. Dialogy samotné jsou napsané poněkud svérázně, mnohdy jsou delší než by být musely a než bývá u her zvykem, a důsledkem toho jsou občas vlastně dost o ničem. Rozhodně ovšem nejsou nezábavné, celkem dobře vykreslují ruskou náturu, nešustí přesně vyměřeným scénářem, ale působí uvolněně a velmi civilně. Což ale zase trochu kazí nepříliš vyvážený voice-acting, který často působí spíš směšně teatrálně než uvěřitelně.

Zpočátku mě otevřené lokace bavily velmi, ke konci mě už ale začaly trochu unavovat a ocenil bych trochu rychlejší tempo, což se mi ale záhy v samém závěru hezky splnilo. Ač se mi tohle netradiční immersivní pojetí open worldu jinak velmi zamlouvalo, občas bych ocenil nějaký ten vedlejší quest navíc - třeba pro jednotlivé členy posádky. Hodně míst je v Metro Exodus čistě volitelných a i když mě nesmírně bavilo je prozkoumávat i tak, nějaká motivace plynoucí z vedlejších příběhů by nezaškodila. Navzdory otevřenějšímu prostředí ala třetí S.T.A.L.K.E.R. je Metro Exodus pořád spíše lineární hrou a to, že se prostředí roztahuje do šířky, na tomto faktu nic nemění. Což je ve finále ale rozhodně pořad více plus než mínus, protože vše v tomhle světě je v první řadě podřízeno immerzi. Žádné zbytečné odbočky, žádné tupé aktivity, žádné fetch questy o ničem, prostě nic, co by zbytečně natahovalo herní dobu, která i tak při důkladném prošmejdění všeho překračuje hranici na tento žánr hodně štědrých 40 hodin (a to ještě nepočítám DLC).

S ohledem na jiné komentáře mě překvapuje, v jak dobrém technickém stavu hra aktuálně je. Míra detailů sice trpí na onen open world, který není ani zdaleka tak dobře začištěný, jako jeho koridoroví předchůdci, z hlediska vizuálu jako celku ovšem vypadá většinou velmi dobře. Až na nějaké občasné kolize objektů, které vyřešil reload pozice, jsem za celou dobu nenarazil na jediný výraznější bug. Hra na mé sestavě při 1080p, do mrtě vymaxovaná i s ray tracingem běžela jak hodinky stabilně daleko přes 100 snímků. Se zapnutým DLSS, když pominu další extra získaný výkon, tak vypadala ještě výrazněji lépe a uhlazeněji než v nativním rozlišení. Nepamatuju, kdy jsem u hry naposledy viděl tak dobrý antialiasing. Stejně tak musím ocenit krásně udělané střídání dne a noci, které v mnoha hrách často hyzdí nehezké a příliš tvrdé přechody mezi světlem a tmou. V Metro Exodus je vše plynulé a přirozené.

Opravdu mě nenapadá moc věcí, které bych mohl vytknout. Snad jen trhavé a ne vždy dobře navazující animace - jak u lidí, tak u mutantů. A taky, že mě hra až moc tlačí do mechanicky nepříliš vymakaného stealthu na úkor parádního gunplaye.

:)

Pro: immersive shooter, sovětská estetika, otevřený svět, vylepšený gunplay, vizuál jako celek, současný technický stav, přízemní příběh, Aurora a její posádka, exploring, jednoduchý crafting, hudba, interakce ve vlaku

Proti: tichý Artyom, někdy slabší voice-acting, po stránce atmosféry už to není tak hutné jako předchůdci, kvůli otevřenému prostředí občas pomalejší tempo a delší proluky mezi příběhovými částmi

+17
  • PC 85
Arťom se nevzdal a stále doufal, že na zemi se dá žít. Jak se říká hned na začátku hry „jestli mám volit mezi nekonečnými roky beznaděje a jediným okamžikem naděje, pak dám přednost naději.“ A odměnou nám je za to pokračování této série.

Za mě hodnotím hru velmi kladně. Co se týče technické stránky věci tak za celou hru narazil jsem na dvě věci, které mohu zmínit. Jednak je to auto, do kterého jsem po té co mě zabili nebyl schopen znovu nasednout, jelikož se fakticky nacházelo jinde než byly textury. Horší problém bylo dynamo, které mě přestalo v poslední části hry fungovat a já nebyl schopen dobít svoji baterku, jenž tedy byla následně nepoužitelná. Ale poradil jsem si a nakonec mi to na zážitku za hry neubralo. Ba naopak o to větší to byla výzva. Celkově však musím technickou stránku hry pochválit a určitě byla verze hned po vydání na vysoké technické úrovni. Grafika hry si také zaslouží uznání a není ji moc co vytknout.

Co se týče hratelnosti a příběhu tak já jsem byl spokojený. Líbilo se mi střídání lokací a s tím související střídání ročních období, během kterých se celá hra odehrává. Dále je zajímavým herním prvkem střídání dne a noci, kdy ve hře neustále kontinuálně plyne čas a hráč si tak mlže vybrat zda daný úkol bude plnit ve dne nebo v noci. Velkým zážitkem byla pro mě písečná bouře , která mě zastihla jednu noc a já se v ní navíc dostal ještě do přestřelky.

Za mě jsem i spokojen s herní dobou. Hra mě zabrala cca 28-30 hodin hraní, na Epicu bohužel není počítadlo. Teď ji plánuji zahrát ještě jednou a popasovat se s některými věcmi trochu jinak. Byl jsem dříve zastáncem dlouhých hodin hraní na jedné hře, ale neví zda není lepší kratší doba a v případě možnosti si raději hru zopakuji, vyzkouším jiné možnosti, ale vždy se doberu konce a mám tak třeba během víkendu ucelený dojem a zážitek než jej v rámci dlouhé hrací doby až třeba 80-100 hodin kouskovat po 2 hodinách denně a to ještě v lepším případě a natáhnout tak sérii na měsíc či déle.

Pro: hratelnost, herní doba, grafika, plynutí času

Proti: EPIC a jeho podpora hry

+29
  • PC --
  • XOne 85
V roce 2017 jsem se velice vážně a velice dlouho rozhodoval, čím nahradím svůj dýchavičný notebook. Nakonec jsem se rozhodl pro Xbox one X (důvody nebudu raději rozepisovat), nicméně jeden z jazýčků na vahách byla působivá ukázka z Metra na výstavě E3.
Chvilku jsem váhal, zda si nové Metro koupit, či nikoliv, nakonec jsem ale neodolal. A věru nelituji.
Byl jsem příjemně překvapen atmosférou hry. Jistě časem se začnou herní mechanismy opakovat, ale podobně jako v nezapomenutelném Half-life se člověk rozhodně nenudí. S přibývajícím časem jsem na sobě pozoroval netrpělivost a snahu posunout se v příběhu dál a dál, podobně jako tomu bývá u skvěle napsané knihy či filmu.
Osobně beru to, že hra není open world jako pozitivum.
Technická stránka vůbec nepřipadá důležitá a na těch pár chybek se*e Bílý tesák.

Pozn.: zakoupeno na Xbox, vzhledem k tomu, že jsem "přišel" o 4k TV, dohráno na PC

Pro: Nádherná hra se silným příběhem, na kterou budu dlouho vzpomínat

Proti: Pár technických nedostatků

+32
  • PS4 85
Metro mne zaujalo už od začátku. Popravdě k předchozím dílům jsem se moc neměl, ale po dohrání exodu jsem se k nim odhodlal. Exodus má zajímavý příběh, u mě záleží vždy na příběhu a metro patří k jedním dobrým zážitkům a k tomu i správa zbraní je velmi zajímavě zpracovaný a funguje velmi dobře. Jen co mi přišlo trochu frustrující je, že hlavní postava nikdy nepromluví a místy to působí až komicky, když vám někdo zadá “běž a premluv toho a toho a vy tam přijdete mlčky zahajíte rozhovory končící jo dobře máš pravdu uděláme to takhle”. Jinak velmi dobře zpracována hra a člověk se nenudí. Jen asi jsem si vybral špatnou platformu, jelikož jsem to hrál na ps4 tak proste fps na gamepadu mi nejdou, ale to je spíše osobní záležitost.

Pro: Crafting zbraní, příběh, hudba, postapo krajina

Proti: Mlčenlivá hlavní postava, míření na gamepadu (osobní názor)

+23
  • PC 85
Herní výzva 2020 - 4. Reálná virtualita (Hardcore)
Krok směrem ven z hlubin metra sérii v mnohém prospěl, avšak také na světlo světa vynesl neduhy, které v tunelech metra nebyly tak patrné.
Začneme tedy tím, co se povedlo. Jakmile zamíříme z Moskvy ven a poprvé se rozhlédneme po dalekých krajinách mrazivé oblasti Volhy, zůstaneme s úžasem poměrně dlouho stát a jen se rozhlížet. Samozřejmě mluvím o grafickém zpracování krajiny, která ani nyní, rok po vydání, takřka nemá konkurenci. Bohatá krajina plná míst, která lze objevovat a která prodlouží herní dobu o několik možná až desítek hodin. Otevřený svět je v sérii něco naprosto nového a vývojáři se nebáli nápadu chopit a vytřískat z něj maximum. Další věc, kterou je určitě třeba vyzdvihnout je charakter takřka všech postav, aneb když v některé z lokací ztratíte některého ze spolucestujících, ihned v následující scéně poznáte, že ve vlaku někdo chybí, zkrátka na každým vám ve hře najednou záleží a co si budeme povídat, v FPS titulu je to poměrně nevídaná věc. Potěší také velmi široká nabídka zbraní se spoustou modifikací, které je ovšem nutné nejprve najít popřípadě ukořistit ze zbraní nepřátel. Aby ale vývojáři uplně nepozapomněli také na hráče, kteří si přeci jen více užívají temnotu a atmosféru tunelů, která je v celé sérii až neuvěřitelná, v mnoha místech nám stejně dopřejí hromadu klaustrofobických pocitů, dokonce včetně zcela nového komplexu metra. Touto atmosférou dokáží opět vytvořit pocit nejistoty, co za dalšími dvěřmi čeká a věřte, že až vám přes obrazovku poprvé proběhna skupinka pavouků alá nový hororový prvek, utvrdíte se, že skutečně hrajete hororovou hru (ačkoliv bych jakožto arachnofobik dotyčného vývojáře s radostí za tento nápad udeřil něčím tvrdým do hlavy!!).

Nyní už ovšem něco k tomu, co hru kazí. Jak jsem již zmínil, většina neduhů hry je vidět také právě především v otevřeném světě. Hned na začátku bych zmínil největší problém v celé sérii, který je v tomto díle dvakrát podtržen. Tím je absolutní nemluvnost hlavního hrdiny. Dobrá, z mnoha her jsme zvyklí, že hrdina je ticho, ale tady už to překračuje všechny meze. Koho proboha napadlo vložit do hry, kde hlavní postava zkrátka nepromluví, texty vedlejších postav, které na něho do vysílačky pokřikují: „Jsi vpořádku?“, „Kde jsi, ozvi se, neslyším tě!“. Skutečně si tohle autoři nemohli odpustit? Nebo se snad jedná o výsměch ze strany autorů? Další velký problém je samotný pohyb nedejbože jízda vozidlem. To, co v tunelech není vidět, objeví se hned při prvním šplháním nebo běhu z kopce. Zkrátka, postava neběží, ale spíše sama zběsile skáče. Nebyl by to až takový problém, kdyby ovšem už pád skoro z minimální výšky neznamenal smrt nebo alespoň vážně zranění. Další prvek, který kazí celý dojem je ten, že ačkoliv máme k dispozici celou kupu zbraní, je od nás vyžadován takřka pacifistický přístup. Když před sebou máme celou tlupu ozbrojených cápků a parťák vedle řekne: „Snaž se je nezranit!“, ukápne nám skoro slza. Skutečně musím mít tolik zbraní, které využiji takřka jen v boji s netvory? Nejhorší, co ovšem z této situace vznikne je to, že ve výsledku opravdu nestřílíme po žádném člověku, protože co kdyby to byl vlastně ozbrojený nevinný chudák, který na nás při první příležitosti vytáhne samopal? Samozřejmě je možné, každou situaci řešit násilím, ale tím ztrácíme šanci na dobře známý dobrý ze dvou možných konců, které celou sérii provázejí.

Když člověk srovná základy pro a proti, stále získá nesmírnou zábavu, která jej skutečně může zabavit na několik desítek hodin, pokud k tomu ještě připočte již 2 vydaná DLC, může si připočítat ještě několik dalších. Každý, kdo sérii alespoň na chvilku přičichl, by měl dát Metro Exodus určitě šanci. Musí ovšem počítat s tím, že někdy je tato neskutečně propracovaná pouť skrze celý kontinent frustrující a nevypočitatelná, jako Rusko samotné.

Hodnocení: 85%

Pro: Atmosféra, grafické zpracování, rozmanitost hratelnosti, příběh, charakter postav

Proti: Němý hlavní hrdina, kostrbatý pohyb

+16
  • PC 85
Sérii Metro jsem vždycky považoval za takovýho nudnějšího, lineárnějšího brášku STALKERa. Ale musím říct, že vypadnutí z metra hře neskutečně prospělo. Hra je v exteriérech prostě zábavnější. Příběh je poměrně zajímavej a relativně vás vtáhne. Ta STALKERovskáatmosféra je prostě cítit a je to super. Za mě nejlepší díl série, byť i tak mám několik výhrad.

Grafika a zejména pak animace postav nedosahuje kvality jiných AAA titulů. Východní lowcost rukopis je prostě znát. Ale zároveň to není nic strašného, Jen si prostě v některých okamžicích uvědomíte, jak krásné animace mají jiné AAA tituly.

Ovládání je někde nepřesné. Nebo právě naopak vyžaduje až moc velkou přesnost. Někdy je místo pro interakci hodně maličké, takže není úplně přirozené ho trefit bez soustředění se. Někdy je nějaký průlez nadesignovaný tak, že se někde zaseknete a musíte různě skákat, abyste se odsekli apod. Nění to úplně časté, zážitek z hry to nezkazí, ale párkrát za hru se mi to stalo.

A asi poslední věc. Osobně mě příšerným způsobem irituje "němý" Artyom. Jediné, kdy slyšíte jeho hlas je, když sám pro sebe vypráví příběh. Přiznám se, že už si z předchozích dílů nepamatuju, jestli je opravdu němý (pokud ano, tak co ostatní čekají, že jim řekne do vysílačky?!?), ale vážně mě štve ta spousta rozhovorů, kdy na něj ostatní NPC mluví a on jen mlčí jak idiot. Ne TEN Idiot!

Herní doba základní hry cca 20+ hodin.
+11
  • PC 85
Můj komentář na Metro Last Light jsem končil tím, že další díl bude snad zase lepší a i když se ne všechno v Metro Exudus povedlo na sto procent, tak já jsem opět o něco spokojenější než jsem vlastně před spuštěním doufal.

První co musím pochválit je nádherná grafická stránka hry, hlavně prostředí je něco co mě uchvátilo na první pohled. Dobrý je tentokrát i pocit ze střelby a to hlavně u nelidských nepřátel, kde jsem měl konečně pocit, že i oni na to občas reagují. Zbraně a jejich vylepšování jsou taky parádní, jen škoda, že jich zde nelze vzít víc najednou.

Příběh je dobrý a hledání nového světa k přežití je to co mě táhlo pořád dál, ale na druhou stranu, zde nebylo nic z čeho bych se posadil na zadek. Navíc příběhu moc nepomáhají někdy divné a hlavně zdlouhavé rozmluvy, které jednoduchou myšlenku roztáhnou do pěti minutového monologu. A nejhorší je na tom samozřejmě to, že hlavní hrdina opět za celou hru na nikoho nepromluví a to už znovu působí jako pěst na oko, velká škoda.

Exodus je mixem staré části koridorového procházení a stístěnosti, kterou autoři nesporně umí, a nové části otevřeného světa, kterou Metro disponuje poprvé. Jak jsem pochopil, ne vždycky se tato nová část setkala s chválou a pochopením, ale u mě tomu tak rozhodně není. Otevřené mapy mě zcela dostaly a neskutečně mě bavilo jejich prozkoumávání. Bylo to něco nového, svěžího co jsem od Metra nečekal a kdyby to bylo jen na mně, příští díl by byl pouze z takto otevřených lokací, protože i zde se může vyprávět zajímavý příběh, který je spojen se skvělou hratelností.

Jak můžete vidět i podle hodnocení, Exodus je dle mého názoru sice jen o kousek, ale i tak nejlepší díl série a doufám že autoři se zase příště posunou o kousek dál, ať už to bude u téhle série nebo třeba u zcela nové značky.
+22
  • PC 80
„Herní průmysl se mění a my s ním.“ Rozhodl jsem se, že komentář začnu tímto legendárně známým citátem, který jsem právě vymyslel, abych dodal svým subjektivním dojmům nádech objektivní relevance. Je to už delší doba, co jsem dohrál nějakou zbrusu novou áčkovou hru a při tom po očku sledoval i hype, který se kolem ní vířil. Není to tedy zásluha/vina čistě hry Metra Exodus, je to spíš můj osobní moment, kdy jsem si všiml, že přístup hráčů ke hrám, a tedy i videoherní průmysl je trošku jiný, než jak si ho já pamatuji z dob, kdy jsem hry hrál nejradši. Kvalita, prestiž a celkový hype hry je dnes velkou měrou určována jejím rozpočtem. Už není možné spíchnout nového Dooma za půl roku ve sklepě baráku rodičů. Každá hra má omezené prostředky nejen co se týče peněz, ale i pracovních sil a času. Na moderních hrách je tedy často vidět, jak si tvůrci stanovili priority, tzn. není v lidských silách každou druhou hrou posunout hranice programátorských možností ve všech směrech. U Metra Exodus je patrné, že prioritou číslo jedna je herní atmosféra a tedy krásná grafika. I navzdory tomu, že ukrajinští 4A asi nemůžou svými prostředky konkurovat Rockstaru, zaujímá jejich novinka místo mezi nejpěknějšími hrami současnosti. Engine rozhodně není tak ohebný jako Crytek, v herním prostředí nemůžete manipulovat s věcmi jako v Prey, ale na první pohled jsou to vizuální orgie. A pokud je tomu uzpůsobena celá hra, nevidím v tom problém.

Cílem Metra není manipulovat s každým kamenem a vyzkoušet každou páčku, nýbrž jen opatrně procházet okouzlující krajinou, nenarušit chod zmutované přírody, neničit dílo jaderné apokalypsy a zkrátka žít a nechat žít. Metro Exodus je v principech stejné jako jeho předchůdci a přesto na první pohled jiné. Z klaustrofobických temnot tunelů metra se přesouváme do volného prostranství pod zatemněné Slunce. Neřekl bych však, že hra se snaží konkurovat Assassin´s Creed, anebo překonat S.t.a.l.k.e.r.a. Ve zdejších exteriérech rozhodně nezabloudíte a přirozeně si do podzemních stanic párkrát vlezete, na druhou stranu je vidět, že tvůrci svůj nový grafický engine předvádí, jak můžou… A to je dobře.

Herní mechanismy nejsou příliš sofistikované, už v Last Light jsem se opřel do umělé inteligence a to se ani teď nezměnilo. Stealth může být pro některé hardcore hráče úsměvný a přiznávám, že i mě chybělo např. odtahování mrtvol, ovšem v rámci lehce arkádového hraní Metra se to dá skousnout. Za důležitý herní prvek považuju motivaci hráče k průzkumu prostředí (v tom dle mě díky nezajímavému designu žalostně selhával např. poslední Wolfenstein). V Metru Exodus kromě obligátní munice sbíráte také dvě „suroviny“, z kterých následně vyrábíte různé vyfikundace. Design prostředí je natolik zajímavý a bohatý na různé povalující se předměty, či přírodní úkazy, že se hledání chcete účastnit nehledě na to, co vám přinese.

Za vrchol hry považuji asi hororové pasáže s pavouky a pak také exteriéry tajgy. Slabinou hry je podle mě příběh a to paradoxně navzdory tomu, že je mu zde věnováno více prostoru než v předchozích dílech. Na poměry FPS vás bude zdržovat hromada klišoidních dialogů, kterých se hlavní postava v lehce absurdním duchu ani neúčastní (pouze za to bych však hře žádná procenta nestrhl). Samotný závěr mi také přišel docela antiklimaktický, člověk by čekal nějaký bossfight a ono…

Nakonec trošku v reakci na diskusi zmíním, že jsem hru dohrál na 15-25 fps a nejnižší detaily, přičemž jsem si ji de facto královsky užil a během hraní mě nepotkaly žádné technické bugy, které by znemožňovaly rozumné hraní (i když je fakt, že nějaké to padlé tělo na půl vibrující ve zdi jsem zaznamenal).
+38
  • PC 80
Třetí Metro se od svých předchůdců liší zejména ve dvou ohledech; nabízí otevřený svět vybízející k průzkumu a klade důraz na partu souputníků, z jejichž nekonečných, vzájemných interakcí jsem si nechtěl nechat ujít ani minutu. Umím si ovšem představit, že jiné ono nečinné, němé postávání v jejich okolí natolik otráví, že využijí každé příležitosti, jak se co nejrychleji vytratit. To by byla ale věčná škoda, jsou to totiž právě tyto chvíle, díky kterým zabřednete do zdejšího dění až po uši a které mi více než cokoliv jiného připomněly loňské Red Dead Redemption 2.

Jak název napovídá, tunely moskevského metra jsou minulostí, hurá na cestu kolem světa! Myslíte, že přeháním? Trošku jsem si zapřeháněl. I tak navštívíte mnoho různých krajů. Tam na vás čekají nahodilá setkání s domorodci či zmutovanou zvířenou a mnohá nebezpečná zákoutí, která je radno prolézt horem dolem, nenachází-li se tam něco k užitku. Když jsem poprvé se zatajeným dechem zmapoval pomocí dalekohledu své blízké okolí z místní vyhlídky, orosilo se mi čelo z mapy poseté otazníky. Příjemné bylo zjištění, že se nejednalo o plejádu bezduchých aktivit, ale vskutku pouhopouhý výčet zajímavých míst, ať už šlo o hnízdo příšer, či tábor banditů.

Nechcete-li se loudat krajinou, nic vás nenutí. Prim tu totiž opět hraje příběh – civilní, lidský příběh. Více než kdykoliv předtím jde o postavy. O to pozoruhodnější je, že Arťom stále ani necekne, sem tam zafuní, zahýká, zachrochtá, ale slovo nevyloudí, z čehož si i sami scenáristé čas od času utahují. Nemůžu se rozhodnout, jestli to hře spíš neškodí.

Zmínit ještě musím zbrojní arzenál, který doznal malé, zato zásadní změny k lepšímu. Pořád platí, že zbraně jsou modifikovatelné na sto způsobů, ale tentokrát za jednotlivé modifikace nemusíte platit obchodníkovi, žádný tu pochopitelně není, ale nacházíte je roztroušené všude možně po světě či u mrtvol lidí, se kterými se nepohodnete. Dobré je, že když už je jednou máte, tak o ně nepřijdete, a ještě lepší je, že je kdykoliv a kdekoliv můžete aplikovat. V jednu chvíli třímáte rychlopalný revolver, abyste z něj v cuku letu udělali pušku.

Ačkoliv hra vypadá na pohled výtečně, zamrzí, že její optimalizace je velmi na pováženou. Propady snímkové frekvence v některých pasážích jsou vizuálně neodůvodnitelné. Ať už jsem ale laboroval s nastavením jakkoliv, nikdy jsem se úplně nezbavil občasného trhání. Pochopil jsem, že tato zkušenost není ojedinělá.

Nakonec nelze než doporučit vyhnout se komickému anglickému dabingu a hrát s tím opět velmi vydařeným ruským, cyka blyat!
+29
  • PC 80
Po delší době FPS titul, který jsem ze zvědavosti jak rozehrál, tak i dohrál a užil si. Oba předchozí díly, tedy 2033 a Last Light, nebyly z mého pohledu nejhorší, ale něco jim chybělo a později se u nich dostavil stereotyp. To něco byl pravděpodobně rozmanitější a otevřenější svět, který mi v jistém smyslu připomenul Shadows of Chernobyl. Tato analogie je ovšem jen pocitová, protože mimo jednoduchého vylepšování zbraní, výroby a několika menších vedlejších úkolů jde pořád o lineární příběhovou střílečku

Ano, uměla inteligence je průměrná, Arťom nemluví a technická stránka nepatří mezi nejstabilnější, ale nádherná grafika (jak technologicky, tak i esteticky) a neočekávaně zábavný gunplay (kterého není zase tolik, aby začal nudit) vytváří z Metro Exodus jednu z nejlepších her roku. Osobně jsem se v rámci žánru bavil takto naposledy u Far Cry 2 a zmíněného S.T.A.L.K.E.R.a. Celé dobrodružství navíc zakončuje dlouhé, ale stále dostatečně intenzivní, finále, které výsledný dojem ještě o něco zlepšuje.

Pro: vizuální stránka, hratelnost, zvuky, mnoho detailů, rozmanitost lokací

Proti: pár bugů (zapínání světla automobilu a ne u svítilny), němá interakce

+40
  • PC 80
Za mě docela povedené. Předchozí dvě Metra jsem sice hrál, ale nikterak mi nepřirostly k srdci. S Exodusem je to jiné, lepší, i když se mezi mé nejoblíbenější tituly s největší pravděpodobností nezařadí.

Oproti minulým dílům toho vývojáři hodně zlepšili. Třeba samotné mapy, které už konečně nejsou tak neskutečně lineární, i když open worldem bych je rozhodně nenazval, k cíli totiž zpravidla vede jedna naskriptovaná cesta. Nebo podstatně propracovanější a zábavnější mise. I gunplay je povedenější. Přibyla spousta vylepšení a modifikací zbraní, takže je konečně možné si průchod hrou trošku přizpůsobit. K největšímu posunu došlo asi v rámci grafiky, ta se v Exodusu vážně povedla. Příběh též docela ujde.

Bohužel se autoři nezbavili mnohých problémů, které sérii zatěžují už od 2033. Němý hlavní hrdina Arťom v rámci příběhu působí jak pěst na oko. Hra z nějakého nepochopitelného důvodu staví na očividně naskriptovaných událostech (v roce 2019), které hráč vyřeší opakovaným mlácením do klávesy "E". Umělá "inteligence" je na natolik špatné úrovni, že si ani nezaslouží označení inteligence. Hraní provází tuna bugů, které hru sice nijak nerozbíjejí, ale jsou neskutečně otravné.

Tl;Dr - Až na pár pofidérních gamedesignových rozhodnutí, které sérii provází už od začátku, docela fajne.

Pro: Gunplay, příběh, grafika, levely

Proti: Tupá AI, spousta bugů, němý hlavní hrdina

+10
  • PC 80
Podzemní bohatýr, jakým Artyom jest, to nemá v životě jednoduché. Ve svém doposud mladém životě dokázal učinit mnoho skutků, které mu vynesly respekt, prachy/munici a bojovnou Slovanskou krasavici. Člověk by si řekl, že má dost, leč nikoliv! Neb jednoho dne si usmyslí, že by taky bylo dobrý vylézt ven, protáhnout si nohy a někde v dáli daleké za sedmero pustinami založit kolonii plnou famílií a naturální prosperity. Kdyby věděl, jaký sajrajt se na onom proklatém povrchu nachází za pakáž, určitě by mile rád v té temné, vlhké, úzké a teplé díře zůstal až do smrti.

 Ukrajinští  soudruzi šli do sebe a stanovili si doposud největší cíl - udělat metro větší, ukecanější, rozsáhlejší a variabilnější.

A vskutku se to z větší části povedlo. Po klasicky komorním úvodu se design gry otevře a vám se dostane volnosti do té doby v sérii nevídané. Nejedná se však o žádné super mega mapy o rozloze bžilion čtverečných kilometrů s bambilionem blikajících světýlek. Naopak, každý region je navržen střízlivě a dosti chytře, vzhdem k (ne)mobilnosti Artyomíka. Akorát tak velké, hodné prozkoumávání. Mapa, kompas, dalekohled - hele, támhle je nějakej vrak lodě, kouknu, zaznamenám do mapy, možná někdy prohledám. Šmějdění a čistění má, krom ukojení sadistické touhy a ovlivnění konce, benefit hlavně v tom, že pravděpodobně naleznete novou zbran, její část, vylepšení, notýsek/audio nahrávku, kytaru pro kámoše či monolog s postavou. Je to vtahující a velmi non mainstrým - žádné XP, umělé vylepšování abilit, žádné lootboxy. Jen vy, váš bágl, mapa, čutorka, plynová maska, zapalovač a dynamo.

Jak se známo, Artyon není žádný mistr rétor, vlastně je to pořádně zakonzervanej introvertní  asociál, jenž má  schopnost  telepaticky odpovídat na dotazy svých nesmírně ukecaných train amígos. Je to vážně prča, dosti často jsem se snažil o roleplej a po každé misi jsem běžel za svoji chotí amazonkou, a žádal polibek či obejmutí, vždy jsem byl však jako starej paroháč zcela ignorován. Ono se vůbec Artyomovi moc lásky od jeho ženy nedostává, čekal jsem na onen spásný moment, kdy Ranger konečně smočí svůj piroh, leč Annino metro zůstalo po dobu celé apokalyptické  anabáze uzavřeno (byl zde náznak jakéhosi pettingu, což je sice milé, ale pro chalapa, jenž svůj zadek neustále topí v radiaci a vystavuje se nebezpečenství všeho druhu, to musí být spíše muka! A ne, erektilní dysfunkci v důsledku radiiace nevěřím, blyat!)

Jinak dialogy, ač dobře napsané, jsou velmi uměle vedeny díky extra špatnému načasování mluvených slov. Někdy se dabing překrývá, neb všichni mluví naráz, nebo naopak jsou mezery mezi dialogy moc dlouhé, ergo důvod proč vynechali Artyoma je jasný, neb by si museli dát práci i s načasováním našeho borce. A to by byla katastrofa.

Hra pochopitelně vypadá pěkně, krom modelů xichtů, nějaký tý ohyzdný textury a last genové vegetace. Nasvícení je kůl, stejně tak voda, efekty jako mlha a oheň jsou boží - Scéna na hřbitově, jenž byl hustě pokryt mlžným oparem, z něhož se vynořil mega (asi zakletý Ivan) medvěd, byla jednou z nejpůsobivějších vizuálních událostí jaké se mi již dlouho nedostalo.

Co mě nejvíce sralo byla umělá demence - enemies slepý i za bíleho dne. I starej krtek je vedle nich jak bytrozraký! Nevyváženost obtížnosti - někdy byli enemáci načítovaný a PLNOU PALBOU mě super přesně ostřelovali kalachem z 500m! A animace mutantů - bože! Ty animace! Pohybujou se jak kdyby stály na měsící. Souboje s nima děs a hrůza, ale ne tak, jak bylo asi zamýšleno!

Tato verze mi šlapala dobře, jsem si vědom, že tomu tak při začátku kdy hra vyšla nebylo. Jinak nutno podotknout že můj plecháč není žádná šunka.

Exodus mě nezklamal, to, co si tvůrci vytyčili jako cíl, se jim povedlo naplnit. Komorní atmoška, solidní scénář, dlouhá herní doba, vtahující game design a potenciál do budoucna. Vše, co zde haprovalo, se dá příště opravit či vylepšit. Dobrá práce, soudruzi.

Obtížnost: Hardcore Survival.

Pro: Atmosféra, vláček, design map, immersivní, převážně kvalitní vizuál, cca 20 h dlouhé.

Proti: Tuponi stojí proti vám, nevyváženost obtížnosti, tragikomické animace humanoidních mutantů.

+27