Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Commander Shepard poprvé v akci aneb jak začala vesmírná pohádka, která veškerá další vesmírná dobrodružství strčila do kapsy.

Mass Effect je série, které jsem se dlouho bál. ("Létat po vesmíru, odklikávat dialogy, střílet roboty a zlepšovat schopnosti? A proč bych to měl chtít hrát?") Na vyprávění o tom, že si můžu vytvořit vlastní postavu, spoluurčovat vlastní tým a svými rozhodnutími alespoň částečně ovlivňovat výslednou podobu příběhu, jsem neslyšel. Ale když chválili i nejbližší lidé kolem mně, podlehl jsem. A prohlédl.

V těle blonďaté hnědooké velitelky Shepardové, silné v ruční pistoli a extrémně nebezpečné s napalmem v omnitoolu, jsem přistál na Eden Prime a následujících pětadvacet herních hodin si náramně užil. Přetvořenci mě lekali, rachni děsily, Saren štval a většina mého týmu imponovala. Snad s vyjímkou vlezlého Kaidana, kterého jsem tak pochopitelně obětoval v asi nejpřekvapivější situaci celé hry. A mezitím, co jsem zjišťoval, že Garrus, Liara nebo Tali jsou úžasné postavy, hra mě čím dál více pohlcovala do sebe pomocí akční mise s matriarchou Benezií, atmosferické projížďky planetou Ilos a hlavně úchvatným finále.

A když jsem sám sebe přistihl, že když můžu v útrobách legendárního vozítka Mako brázdit i měsíční krátery, vyvolá to můj blažený úsměv, pochopil jsem, že tahle sága bude super. Kdo mohl tušit, že proti zbylým dílům trilogie to ještě vůbec nic nebylo...

Pro: Charaktery, volby, pestrost ras a hlavně dokonalá atmosféra

Proti: Relativní jednoduchost hlavní zápletky

+54 +57 −3
  • PC 75
Jako fanynka sci-fi jsem si ME nemohla nechat ujít, takže po mediální masáži kolem hry a nadšené recenzi Levelu ME instaluji a jsem připravena na jeden dlouhý výlet do jeho světa. Nadšeně uvítám volbu pohlaví hrdiny, upravím si svou postavu podle gusta, podivím se nad nuzným výběrem specializace a do hry se velmi lehce ponořuji. Propracovaná mimika charakterů a filmový střih hře sluší, dává ji to takový punc exkluzivity, který se snaží zastřít některé nedostatky. Slibný začátek totiž vystřídá zklamání nad krátkostmi a stručností vedlejších misí. Bohužel, ohromující velikost vesmíru je tady nevyužita, takže prohledávání soustav, planetek a zdánlivě opuštěných lodí se mi po několika misích stane stereotypem. Jako vedlejší mise jsem si představovala nějaké osudy nebo příběhy, kterých sci-fi tématika naskýtá dostatek, ne hledání surovin či artefaktů, ke kterým se dozvím jen zlomky informací o jejich určitě zajímavém původu.

Hlavní dějová linie ale zcela strhává a tak na chvílí dává zapomenout na nedostatky vedlejších misí. S nadšením vítám možnost komunikace s posádkou, čili spolubojovníky, která je bohužel často stručná. Zajímavé a pohnuté osudy nabízí každý člen vaší posádky, takže je velmi snadné si k nim vytvořit určitý vztah. Tento prvek hry považuju za velmi důležitý, jelikož hráči usnadní splynout s příběhem, a s oblibou prostřídávám parťáky při plnění misí( i taková jízda výtahem v Citadele nabízí místo pro komentáře). Existuje určitá interakce mezi nimi a každá postava komentuje určité situace po svém. (bohužel, toto se neděje v hlavní dějové linii – dialogy vedlejších postav jsou přednastavené a nabízejí malou variabilitu, což je škoda). Navázání vztahu a sympatií k postavám ve vaší posádce se stávají i velmi snadným manipulativním prostředkem (za předpokladu, že si k nim dokážete vztah navázat), kdy hra dokáže v mnoha momentech hrát na city a nutí hráče udělat i osudová rozhodnutí, na kterých záleží život členů vaší posádky.

S radostí jsem uvítala možnost pročítání si spousty užitečných informací v encyklopedii, která krásně dokresluje tíživou atmosféru celé hry. Jistě, můžete hovořit o klišé, jelikož osud světa je ve vašich rukách, ale komu by se líbilo plnit v tak velkém a pro lidstvo důležitém příběhu vedlejší roli. Tady narážím na inspiraci mnohými sci-fi knižními i filmovými díly, a asi nebude žádná novinka, když zmíním klasiku Fredericka Pohla o Gateway, tedy náhodně objevené technologii po tajemné vyspělé civilizaci, která se poděla neznámo kam.

Mass Effect je jedním ze silných herních zážitků, který bohužel kazí nedodělky ve vedlejší linii, a celková délka (čili krátkost) a linearita (chce se až říct přímočarost) děje.

Pro: silné a emotivní momenty, sci-fi tématika, hudba, atmosféra – dalo by se říct celkový umělecký dojem

Proti: vedlejší mise krátké, stručné, některé jakoby nedodělané, veskrze stručné dialogy, kde jsou ty úžasné rozlehlé a hlavně zaplněné města a místa budoucnosti?!

+45
  • PC 80
Je tady už spousta komentářů, dlouhých i krátkých, takže za mě tentokrát jen velmi jednoduše a v bodech. Jen tak na okraj, hrál jsem s HD modem, ENB a modem pro zrychlení výtahů.

Co se mi vyloženě líbilo:
- Příběh. Hlavní linie je dobrá, příliš mnoho zvratů tam není, ale udržela mou pozornost až do konce.
- Svět. Ras není mnoho, ale jsou relativně dobře promyšlené a vše do sebe docela rozumně zapadá.
- Grafický styl. Za slušné textury pravděpodobně může HD mod, ale celkový styl je určitě práce původního filmu a důležité lokace jsou vytvořeny velmi dobře.
- "Diplomatické" dovednost. Jedna z mála her, ve kterých se investice do "mluvení" vyplatí a tyto dovednost mají jasný a znatelný dopad na průběh hry.

Co se mi vyloženě nelíbilo:
- Planety mimo hlavní linii. Nevadilo mi Mako ani samotný fakt ježdění po planetách, problém je, že samotné planety jsou zpracovány poměrně tragicky, až to vypadá, že jsou na výjimky náhodně generované bez špetky moudrosti.
- Oblasti (základny) mimo hlavní linii. Drtivá většina je naprosto stejná (dobře, existují cca 2-3 typy), mění se jen pozice předmětů, který lze vyplenit.
- Achievementy. Ne proto, že tam jsou, ale proto, že jejich splnění následně poskytuje výhody ve hře. Samotný fakt by mi až tak nevadil, pokud by bylo dopředu známé a jasné, jaké výhody za který achievement jsou.

Pro: Příběh, svět, grafický styl, některé dovednosti

Proti: Planety a oblasti mimo hlavní linii, achievementy

+43
  • PC 70
S herními legendami to je vždycky těžké. Protože hry nejsou jako filmy nebo knížky. Hry stárnou. A to strašně rychle. Co bylo v době vydání pecka, může být za pár let naprosto nehratelné a klíčovým faktorem zpravidla zůstává doba, ve které jste danou hru hráli. A musím se přiznat, že jsem se před zapnutím této legendy jejího 13-letého stáří docela bála.

Co mě už na začátku zaujalo byl nádherný soundtrack a i na rok léta páně 2020 pořád solidně vypadající grafika. Do toho se přidal zajímavý příběh i spousta pestrých postav a lokací, skvěle napsané dialogy (a hlavně fakt, že člověk má čas si rozmyslet, co odpoví, a tu danou odpověď skutečně řekne tak, jak byla formulována, Witchere), super dabing, volba a úprava vzhledu hlavní postavy a její historie... Prostě příjemné překvapení. Jenomže počáteční nadšení docela rychle vychladlo s příchodem nudných side-questů, nekonečných jízd výtahem na každém kroku, absolutně (ale ABSOLUTNĚ) zabitým "prozkoumáváním" planet, kde každá je úplně na vlas stejná s úplně na vlas stejnou náplní průzkumu (když letíte na čtvrtou planetu a po třetí prohledáváte ten samý důl, tak už to fakt sranda není) a toho úplně největšího zla, ze kterého mám noční můry - pořád té jedné stejné debilní minihry pořád a pořád a pořád dokola. Ve výsledku se u mě díky těmto "drobným, ale vytrvalým" záporům dostavilo až znechucení a těch krátkých 16 hodin herní doby jsem roztahovala téměř 5 měsíců, až jsem se konečně násilím dokopala zatnout zuby a dokončit ji. Ale svým způsobem je to moje chyba, protože jsem se měla vykašlat na všechno kolem a hrát jen hlavní příběh (a neprohledávat krabice), který i přes těžce repetetivní herní náplň zůstal nakonec vlastně docela fajn. Jo a ještě dodatek - přeskakování dialogů mezerníkem taky nebylo zrovna dvakrát šikovné, protože se mi často stávalo, že jsem ho zmáčkla zrovna v momentě, kdy postava v titulkách domluvila (i když zvuk pořád jel) a omylem jsem odklikla nevybranou odpověď.

Doufám, že pokračování bude lepší, aspoň teda co se hratelnosti týče.

Pro: SOUNDTRACK, příběh, postavy, grafika, dialogy, přizpůsobení hlavní postavy

Proti: debilní minihra, výtahy, side-questy, prozkoumávání planet, nevhodné přeskakování dialogů

+41 +42 −1
  • PC 80
Na začátek si dovolím menší vzpomínku. Poprvé jsem první díl série Mass Effect dohrála v říjnu v roce 2015. Toto období mám vcelku v živé paměti a popravdě příliš veselé nebylo, ovšem Mass Effect mi umožnil prožít zcela jiný život a jiný osud, a tak má tato hra v mém srdce zvláštní místo. Hraní této série jsem skončila na začátku třetího dílu a abych byla připravena na nedokončený třetí díl, tak jsem si dala za úkol, po pěti letech, odehrát předchozí dva díly znovu.

První díl dělá spoustu věcí dobře a mezi ně patří příběh, který sice není nejoriginálnější, půjčuje si z jiných sci-fi her, knih či filmů, ale uměl mě připoutat k obrazovce jak v roce 2015, tak nyní. Tomu napomáhá bohaté pozadí světa, které je představeno díky kodexu. Příběh měl pár epických momentů a hlavní mise mě bavily a oceňuji, že byly propracované, jak co se týče oblastí, ve kterých se odehrávaly, tak i co se týče délky těchto misí. Nejraději vzpomínám na zasněženou Noverii a konflikt s rasou Rachni.

Ovšem s tímhle přichází srovnání s těmi vedlejšími úkoly, které byly odfláknuté a byly ve hře jen proto, aby tam byly a délka hry se o něco natáhla. Tomu nepomohlo ani jejich zasazení, kdy se interiér, ve kterém se tyhle mise odehrávaly, stále opakoval. Sice to skýtalo výhodu v tom, že jsem hned věděla, kam jít, ale opravdu mě nebavilo procházet stále to stejné dokola za stále stejným či podobným účelem. Vyjížďky v Mako mi naštěstí nevadily a chválím moudré rozhodnutí vývojářů, že vozítko udělali téměř nerozbitné v terénu. Co ovšem bylo otravné po čase, tak byla hackovací minihra, která byla všude, ať už jsem chtěla otevřít dveře, kde se hodila, nebo vykutat kus šutru na nějaké planetě, kde to bylo úplně mimo.

Mimozemských ras sice ve hře není mnoho, ale ani to mi příliš nevadilo, neboť ty ve hře přítomné byly zpracovány kvalitně. Interakce postav sice z dnešního pohledu vypadá toporně, ale zato musím pochválit jejich dabing a zajímavé rozhovory s mými parťáky. Ti sice většinu času mimo Normandy mlčeli a vždy mě překvapilo, když aspoň něco prohodili, ale to bylo vynahrazené dialogy na lodi po každé větší misi a já se tak mohla dozvědět něco více o nich.

Za menší mínus považuji inventář, který dokáže být nepřehledný, pokud se hráč postupně nezbavuje nalezených věcí, a lehce neintuitivní. Hudba mi u prvního dílu přišla spíše průměrná než něco, co bych chtěla poslouchat i mimo hraní, ale minimalistická skladba, která hrála u průzkumu nějakého zdánlivě opuštěného komplexu, mě bavila.

První díl Mass Effect je takový dobrý předkrm, u kterého vím, že ten hlavní chod (druhý díl) mě teprve čeká. Ovšem na předkrm to vůbec není špatné a i přes svoji zastaralost v některých ohledech se stále jedná o výborný vstup do světa Mass Effect.

Pro: svět, postavy a dialogy s nimi, hlavní mise, mimozemské rasy

Proti: opakující se vedlejší mise a jejich zasazení, hackovací minihra

+41
  • PC 70
První díl epické sci-fi ságy je... Poněkud rozpačitým dílem. Má však své klady, které nelze opominout. Grafika celého Mass Effectu má střídavou kvalitu. Vysoce oceňuji, že jsem si mohl zahrát postarší hru v QHD rozlišení. Asi nejlepší dojem budí samotné postavy, jež mají i na dnešní dobu poměrně zdařilou mimiku (a skvělý dabing). Snad jen úsměv vypadá často poměrně toporně, ale co také čekat od bandy sveřepých vesmírných mariňáků. Ti se prostě moc nesmějí. Obdobně má hra i moc pěknou hudbu, která neobtěžuje při hraní a řadě scén dodává velmi příjemný nostalgický pocit.

Výše uvedené by však nemohlo překonat řadu výrazných záporů, pokud by ME nepřinesl jednu zásadní věc. A to pocit "legendy galaxie in making", která každou misí přispívá ke své jedinečné kariéře a otevírá si cestu k budoucím ještě větším činům. J. Šeprd je prostě takový Arnold Judas Rimmer s lepšími rodiči. Podobně jako v SWTOR za rep. troopera jsem si i zde zamiloval vojácký feel, všechno to salutování a dojem, že politici jen brzdí skutečné hrdiny v jejich rozletu. Atmosféra byla upevněna díky rozhlasovým zprávám, jež (při cestě výtahem) oslavovaly poslední kousky komandéra Šeprda. Tedy... Zmíněn často nebyl. Ale to už je holt osud vojáka speciálních sil, jehož mise jsou tajné. Každopádně i díky docela povedeným zbrojím jsem si užíval pocit hraní za "rytíře budoucnosti" (nebo jeho blackguard variantou v případě cesty za "renegáta").

Kvalitu příběhu nechci příliš hodnotit. První díl rozehrává řadu témat, přináší řadu charakterů a očekávám, že to hlavní předvede ve dvou pokračováních. Nicméně co se týče hlavních misí, tak si vede poměrně dobře. Především jsem si oblíbil Protheany a jejich staletý boj, kdy se zoufale snažili porazit svého strašlivého nepřítele. A posléze neváhali obětovat životy, aby se jejich druh pomstil alespoň ze záhrobí. Každopádně celý "lore" světa má slušný základ, který další díly budou dále rozvíjet.

Když už jsem výše zmínil ty výtahy, tak jejich rychlost je samozřejmě hlavní zápor hry... Dělám si legraci, jsou nelogicky pomalé, ale přežít se to dá. :) Zamrzí však poměrně krátká hlavní linie, jež čítá nějakých pouhopouhých sedm misí. S tak uspěchaným příběhem souvisí i velmi špatně rozvinuté charaktery vaší posádky, které s vámi často projedou jeden svůj srdceryvný příběh a pak se odmlčí. Jen Garrus a Wrex mají k té své minulosti i krátké mise. Po jejich splnění však rovněž utichnou. Neplatí rozhodně, že každý člen posádky má po každé misi pro Šeprda další část své minulosti. Někteří ano, někteří ne. Odhadoval bych to tak na čtyři unikátní dialogy na každé NPC. A to včetně toho, kterého romancujete. Logicky i ta "romance" je pak taková povrchní. Liara ve druhém rozhovoru prohlásila, jak Šeprda miluje. Pak se de facto na třicet pět hodin hry odmlčela (až na krátké logické intermezzo po Noverii). A nakonec, jak je v Bioware hrách "dobrým" zvykem, přišel první sex a záhy po něm konec hry. Ani snídani Šeprd nedostal...

Největší tragédií je však vše mimo hlavní mise. Veškeré "Assignments" jsou jen poměrně nudné "filler questy", jimiž si komandér zvyšuje úroveň. Vzhledem ke krátkosti každé z nich se to však dá přežít. Většinou obsahují jen jeden až dva souboje, tak proč je nedělat. Navíc planety, na nichž přistáváte, alespoň odbourají nepříjemný pocit z koridorů hlavních misí. Jen škoda, že na nich většinou nic zajímavého není. A jejich grafika... Takhle nějak si představuji, že by vypadala v Master of Orion 2, kdyby jste mohli po tamních planetách jezdit. Jinak řečeno je dost hrozná. Obdobně že se všechny vedlejšáky na nich odehrávají ve třech opakujících se budovách (/základnách)... Ale tak tuhle Bioware debilitu už jsem potkal v Dragon Age sérii. I tam šlo o malé prostory. V Mass Effect je to vždy vstupní místnost, hala s nepřáteli a pak dvě menší místnosti s vybavením a koncem případného questu.

K výše uvedenému je třeba i dodat, že Mako není také nějak vrcholově zábavným dopravním prostředkem. Od skal se odráží jak hopík. Obyčejný plebs si sice namaže, ale stačí se kochat případným západem sluce a rozbije jej přerostlá žížala. Konečně k výše zmíněnému, jež by se dalo shrnout pod škatulku "generický obsah", se dají podřadit i zbraně a zbroje. Těch několik existujících kusů vypadá poměrně slušně. Ale ve vzhledu už pak u zbrojí není rozdíl mezi jednotlivými třídami (Light, Medium a třetí uhodnete). Jejich vylepšené verze pak vypadají také stejně, jen mají vyšší římskou číslovku.

Chybou také je, že ME je takovým kočkopsem mezi akcí a RPG. Ani jedna část není vysloveně tragická, ale dobře namixované to věru není. Schopností je jen pár. Očekával bych, že zdejší "kouzelníci" budu mít více možností, než jen někoho nechat plavat vzduchem. Na druhou stranu vypadá to efektně. To zase jo. Ve hře také není moc za co utrácet. Vlastně až na speciální level X Spectre zbraně jsem za celou hru nic nekupoval. A poměrně dlouho před koncem jsem tak dosáhl limitu, který činí bez jednoho kreditu deset mega. Tohle a úroveň omezená na padesát mě odradilo od zkoušení DLC Pinnacle Station. Ale říkám si, že takový osud je asi lepší pro obě strany.

Celkem mi ME save říká, že jsem odehrál třicet osm hodin. Je ale třeba vzít v úvahu, že šlo o první dohrání. Do některých hvězdných soustav jsem se tak zbytečně vracel a jindy jsem se toulal po Citadele, abych pobral případné úkoly, které bych mohl jinak minout.

Pro: dobrý začátek hrdinské vesmírné ságy, grafika postav, vojácká atmosféra, hudba, dabing, solidní hlavní příběh, dobrý základ "lore" světa

Proti: krátká hlavní linie (cca na deset hodin), špatně propracovaní členové posádky, nepropracované vedlejší úkoly (až na některé výjimky na Citadele), grafika planet, opakující se prostory, peníze ve hře vlastně nemusí být

+38
  • PC 85
Ach... no jo... Tohle bude trochu netradiční komentář.(Alert! Budu zas sentimentální!) Trilogie Pána prstenů pro mě představuje neuvěřitelnou hodnotu. Je to epická velkolepá podívaná s parádním příběhem, výborně napsanými postavami, nesmírně krásnou atmosférou, plus s obrovským množstvím dávek husin. A nemůžu si to pustit jen tak. Musí na to být ten správný moment. Ten pravý čas. A nemůžu začít odkud chci, když už, tak hezky od jedničky až do tý trojky.
S Mass Effectem je to v podstatě úplně to samé, akorát je to v herním kabátě.

Předem se omlouvám, že komentář nebude úplně o hře jako takové, ale spíše o celkové trilogii. Mass Effect pro mě znamená opravdu hodně. Hry se totiž snažím co nejvíce prožívat. A jelikož mám hroznou slabost pro filmově podané hry, byl jsem doslova v sedmém nebi. (což znamená někde v soustavě Artemis Tau) Stačí jen, abych si pustil launch trailer na jedničku či dvojku, a už se usmívám od ucha k uchu, plus po zádech mi přebíhá mráz tak příjemný, že i mrazy na Noverii by mohly ledacos závidět. (Dělám to často, btw) Celá trilogie je jedinečná. Má pevně stanovenou pointu, pevně stanoveného hrdinu a především pevně stanovené záporáky, který záporáky zůstanou až do úplného konce. (U většiny her je normální, že záporáci, hrdina a příběh se mění v průběhu dalších dílů ze série, tady však ne. Hl. protivníci jsou zde pevně daní od počátku až do finále.)

Upřímně tu trilogii miluju. To podání příběhu, představení výborně napsaných parťáků, na kterých vám po čase začne záležet, zamilujete si je, budete se klepat strachy, když jim půjde o život (jakože opravdu půjde!), a celkový progres je prostě fantastický. Jednička slouží především jako taková expozice pro celý úžasně vytvořený svět, dvojka si bere příklad ze SW epizody V a uspěla vele skvěle, a trojka je velkolepé zakončení, kde se vše uzavře a vše se jednou pro vždy vyřeší. Žádná hra ve mně nevyvolala tak velký příval emocí. Smál jsem se (viz interakce s některými parťáky), někdy jsem měl zase na krajíčku, klepal se strachy, nebo se taky potil stresem a napětím. U žádný hry mi při mnohých situacích tak strašně nebušilo srdce, jako právě zde. Ten strach z toho, zda ten oblíbený parťák tu závěrečnou misi přežije, ten nepříjemný pocit z vědomí, že každou chvilku mě může zašlápnout obrovský robot atd. Když ty hry prostě pustím, zvyšuju volume na maximum, to nejde jinak, a plně se soustřeďuju na ponoření se do té fantastické atmošky, která každá z her má. Miluju to vzrušení z boje, kdy do určité přestřelky, začne hrát jeden z Wallových nebo Hullickových tracků, a já zas pocítím tu husinu, která je při hraní těchto her mým všedním chlebem. Je jasné, že každá hra má svoje problémy, jedničku jako takovou dokonce považuju jen za průměrně dobrou sci-finu, ale jako celek, jako trilogie, to je ultimátně nejlepší herní zážitek, jaký jsem kdy zažil. Proto tu sérii tak miluju. Protože naplnila úplně všechny mé tužby, co jsem po velkolepém herním dobrodružství vyžadoval. Filmovost, jenž je opřená o výborné odvyprávění hl. příběhu, který se posouvá v rámci dalších dílů, obsahující hrdinu, za nějž je radost hrát, který má partu, které je zas radost milovat. Jsou tam plot twisty, člověk se bojí, člověk se raduje, člověk si to prostě užívá. A ti parťáci jsou prostě vynikající. Především ve dvojce, kde se dokonce kvalitou vyrovnají těm z Baldurs Gate 2 (Ano! Řekl jsem to!). Commander Shepard je navíc jeden z nejlepších hlavních protagonistů, jaký herní universe kdy viděl. Ať už to bude Mirek Dušín nebo Scarface, tak jako tak to je silný a charismatický týpek/týpčice, který bude speechovat, křičet či utěšovat. Bude jednoduše řečeno "naživu". A bude nesmírná radost za něj hrát, protože charakter se u něho vytvoří prostě překrásně.

Ach, ty filmové sekvence... Ta atmosféra... Bioware, splnili jste mi sen :)

...Do toho všeho hraje v průběhu celé trilogie naprosto skvělá hudba. Kombinace elektro sci-fi tónu z 80. let s velkolepým orchestrem přesně pasuje do celkové atmosféry a světa. A říkám to rovnou – track "Suicide Mission" ve dvojce považuju za ten nejepičtější a nejvelkolepější kousek herní hudby, jaký jsem kdy v životě slyšel. A to jako fakt. Je to dokonalost!

Trilogie Mass Effect je pro mě splněný sen. Filmově podaná podívaná s postupně gradující zápletkou, která obsahuje výborného hl. Hrdinu a záporáky, skvělou chemii mezi výbornými parťáky, a epickou atmosféru a hudbu, při které mi přebíhá husina v jednom kuse. Zastávám i ten názor, že Mass Effect trilogy je druhá nejlepší věc (hned po Baldurově sérii), jakou Bioware zatím vytvořili. Dragon age mám rád, ale na Mass Effect nemá ani náhodou.
Oblíbené momenty z jedničky: Pasování na Spectru, speech kapitána Kiraheeho, pokec s Vládcem, útěk z Citadely, final battle.

Děkuju, Bioware, děkuju... Přesně na TOHLE jsem celou svou herní kariéru čekal.
(A koukej teď udělat to samé tak s nějakou fantasy!)

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, hl. hrdina, parťáci, filmovost - funguje to prostě skvěle

Proti: Co se jedničky týče: opakující se lokace, otravný inventář, AI nepřátel

+37
  • PC 65
Nepísané pravidlo: ak ste hrali jednu hru od Bioware, tak ste hrali všetky je bez debaty pravdivé a Mass Effect to len potvrdzuje.

V Kotor ste Jedi, Dragon Age ste Grey Warden, tu ste Spektra. Vo všetkých troch hrach vystupujete ako člen nadradenej organizácie, ktorá stoji nad zákonom. Každá z týchto troch hier začína ako lineárne intro v meste tvorené 2-3 mapami s pár questami, ktoré ústia v 3-4 lineárnych bojových lokáciach.

Následne dostanete vlastnú loď (či tábor - v Dragon Age), kde posúvate questy ostatných companionov. Ďalšia kapitola zvykne byť o niečo menej lineárna, kde musíte navštíviť 3-4 rôzne planéty (lokácie) v akomkoľvek poradí a buď zjednotiť (Dragon Age), alebo niečo vyšetriť (Kotor, ME) - v konečnom dôsledku je to aj tak jedno. To či vyšetrujete, alebo zjednocujete nemá na gameplay žiaden vplyv. Je to aj tak o tom že prídete do jednej "friendly" zóny s pár questami, kantínou a obchodom, a pokračujete v 3-4 bojových mapách s cut scénou na konci. Po tejto kapitole už hra väčšinou ide do finále, kde bojová scéna strieda bojovú scénu.

V Kotor ste bude Jedi, alebo Dark Jedi, ME je tato čierno bielosť vyjadrená rovnako: Paragon, Renegade. Na gameplay to znovu nemá žiaden vplyv ci ste zlý alebo dobrý - až na výnimočné situácie že niektoré postavy majú trochu pozmenený dialóg.

Interface je rovnako príšerný ako v Kotor. Všetko je opäť priespôsobené ovládaniu 4 smerovými tlačítkami a myšku v podstate ani nie je treba.

Znovu ako Kotor, na každom kroku truhly s divným obsahom. Koho zaujíma či má muníciu +15% damage voči organickým cieľom alebo robotickým, keď celá hra bola s imunitou a adrenalínom prechádzka ružovým sadom.

Akékoľvek proklamovane dôležité rozhodnutia išli zrejme mimo mňa. Nepostrehol som jediné rozhodnutie tohto typu. To ci som zachránil rachni kráľovnú, alebo ju usmažil bol jediný rozdiel v renegade/paragon bodoch čo som za to dostal s následne jednou odlišnou vetou v dialógu s radou na lodi. Naschvál som kvôli tomu loadol a pozrel obe - skutočné len jedna veta sa líšila.

Pohyb toho autíčka po planéte radšej ani nebudem rozoberať, na ten zážitok veľmi nerád spomínam.

Klady - jednoznačne ambientná atmosféra, zrnitý obraz v pozadí, niektoré grafické lokácie a snáď jeden z najlepších voice actingov spoločne s Vampire the Bloodlines aký som kedy v hre počul.

Mass Effect ma napriek negatívam, ktoré som tu opísal, prekvapivo celkom bavil i keď som sa nemohol zbaviť toho silného pocitu deja-vu na každom kroku.

EDIT: Pridaná diakritika.
+36 +51 −15
  • PC 70
V době, kdy všichni slintají nad Mass Effect 3 - nebo teda vlastně spíše hází ruka, nohama a věcmi kolem - jsem si dovolil vyzkoušet teprve první díl. O slavné sérii jsem toho mnohé slyšel, ale nemohl jsem si udělat vlastní názor - sci-fi RPGčko mě vážně nelákalo. I přesto jsem se do hry snažil ponořit a to i přes "nezajímavou" první část, kterou jsem podstoupil před dávným časem, jsem svůj boj vyhrál a nakonec mi vesmír Mass Effect učaroval, i když výhrady by tu samozřejmě byly.

Přes hromadu komentářů tohle bude opravdu stručné a jen zmíním body, které mne nadchly, či naopak zklamaly.


Pravděpodobně největším překvapením je motivace k postupu hrou, to se Mass Effectu vážně upřít nedá! Jasně, hra je i tak prezentována, ale i přesto jsem měl pochyby. Pochyby, kterých mě zbavil až fakt, že tohle je parádní sci-fi naháněčka zloducha se vším všudy a motivace k pokračování hře tudíž vůbec nechybí. Něco podobného mi tu vážně dlouho chybělo.

S příběhem musím zároveň vychválit i perfektně napsané a hlavně nadabované herní rasy (postavy), kterých je ve hře opravdu nespočet. Každá je přitom svá a má v příběhu své místo. Tohle je dokonalost, kterých se zase tolik nevidí a určitě za tohle patří palec ... teda dva palce nahoru! Zároveň jsem byl zvědav na herní rozhodnutí, které jsem čekal na každém rohu a i když jich není tolik, těch několik jsem opravdu dlouze zvažoval.

O čem se u mě dají vést dlouhé spory jsou zbraně a vybavení. Tak velká hra jako je Mass Effect by si určitě zasloužila větší pozornost! Zpočátku žádná z obsažených future zbraní nemám prakticky nic, co bych od nic očekával. Mají hrozný rozptyl, kopou a mají neomezenou munici , wtf? Nikdy jsem nepoznal rozdíl mezi tím, když jsem si vylepšoval určitou třídu, zbraně se mi zdáli vždy naprosto stejné. Jasně, postupem hrou se zbraně zlepšují a v závěru už to jsou hotové mašinky na smrt, ale celkově na mě výbava působí rozporuplně! To jsem ani nezmínil hi-tech věcičky - hrál jsem za vojáka, takže je to pochopitelné!

Stejně rozporuplně na mě působí živost světa / planet. Chápu, že na světě zmítaném boji se to nebude hemžit bujarým životem a hromadou postav. Ale na takové Citadele, což je místo, na kterém se vyskutují všechny myslitelné rasy z univerza, tam bych čekal trochu více živo, alespoň po designerské části. Světy tak působí dosti plytkým způsobem, což mi na zážitku dvakrát nepřispívalo.

Ze všeho nejzvláštnější je asi level design všech lokací. Nic tak nuceného jsem už opravdu dlouho neviděl a to vůběc se už nebudu zmiňovat o vozítku Mako, které ... Mno, však víte! Osobně mi koridorovky nevadí, ale u tak rozlehlého světa bych očekával trošku více ... svobody!

Mazání medu kolem huby jde u téhle hry strašně jednoduše. Nedostatky tady přeci jen převyšují kvality, které jsem už dlouho neviděl. Vesmír Mass Effect je tak pro mě ukázkou skvělého námětu, mistrně vymyšlených ras / postav a hlavně dokáže motivovat ke zpětnému hraní se zajímavým příběhem i na podruhé. Výše zmíněná negativa jsou zklamáním a to by tak výsostná hra, která byla (je) vychvalována do nebes, určitě mít neměla!

Pro: příběh, postavy, motivace k dohrání, volby, vedlejší mise, svět

Proti: level design, zvláštně nevyvážené zbraně, "živost světů"

+36 +37 −1
  • PC 80
Opět se potvrdilo že u her nelze dat na první dojem, kdy jsem byl po úvodní misi a následné vrhnutí na Citadelu lehce zklamán. Ale po pár hodinách se již dostavila radost z objevování nových planet, předmětů a rozplétání příběhu.

Jinak doporučuji nejdřívě projet okolní planety a plnit všechny subqeusty, a sbírat expy. Ne že by nešlo vrhnout se hned na příběhové mise, ale ty jsou pouze na pár planetách a potom se již nelze v závěru hry vrátit. Osvědčený systém Bioware založený na partě zajímavých charakterů a rozvíjení vztahů a konverzací opět neztratil nic ze své jedinečnosti. A možnost morální volby opět přináší možnost rozehrát hru znovu s velkými odlišnosti, a novými situacemi.

Dohrál jsem Mass Effect dvakrát, a můj Shephard byl poprvé klaďasem a později více záporákem, a překvapili i nové situace díky původu. Jinak Shephard je velmi zajímavá postava a dost charismatická kterou si hned oblíbíte. A poprvé od doby KoToR hrdina mluví. Samozřejmě také mimika a pohyby postav již připomínají film, a excelentí dabing vše podtrhuje.

Po dlouhé době se mi stalo že jsem si na papír zapisoval soustavy a planety které jsem navštívil jelikož jsem dotáhl všechny vedlejší úkoly do zdárného konce. Přesto že planety byly originální, interiéry už byly vzaty jako přes kopírák, to se naštěstí vyhnulo příběhovým pasážím. Přeci jen asi šest typů interiérů dokáže trochu zkazit náladu a navodit dojem stereotypnosti.

A výsadky ve víceúčelovím vozítku Mako se taky nemusí každému líbit. Chová se jak hopík a je občas dosti divoké, hlavně v hornatém terénu. Jinak předmětů, brnění, zbraní se opravdu válí všude dostatek což také eliminuje prodejce jelikož většinu potřebních věcí si najdete sami. RPG strom je u postav pěkně košatý a nabízí solidní výběr jakým se postava může ubírat.

Samotné přestřelky jsou také zábavné ale zde vidím na prvním místě rozhovory, příběh a průzkum. Což ale není na škodu. Jinak grafika je na výborné úrovni a ovládací rozhraní je přímo přepracováno pro potřeby PC takže si není na co stěžovat. Jen občasné nahrávání mezi lokacemi a ukládáním trochu zamrzí.

Závěrem celý start galaktické ságy mi zabral okolo 25 hodin čistého herního času což je tak akorát. Rozhodně stojí za to se plně věnovat celé hře.

Pro: Konečně dabing hlavní postavy, grafika postav, výborný sci-fi svět, zajímavý příběh, přestřelky, rozhovory

Proti: Někomu nesedne Mako, opakování stejných interiérů

+34 +35 −1
  • PC 95
Minulý měsíc jsem dohrál první Dragon Age a protože jsem byl navýsost spokojen, tak jsem sáhl i po jeho sci-fi bratříčkovi. Hry jsou v mnoha věcech podobné, a jak čtu, tak je tomu u většiny her od Bioware, ale nemyslím si, že by to bylo kdovíjak na škodu.

Na začátku jsem měl až do příletu na Citadelu chvíli problémy s orientací ve hře a mnoha na mne chrlenými informacemi, brzy se vše pěkně usadilo a od té doby už jsem si hru plně užíval. Je pravda, že příběhové mise se dají spočítat na prstech jedné a kousku druhé ruky, ale jsou dostatečně dlouhé a zajímavé na to aby na nich hra stála, přesto jsem jako vlastně v každé hře poctivě plnil vedlejší úkoly, které mají 2 formy, jedny doplňují úkoly hlavní např. pomocí určitému jedinci, či skupince, ty druhé spočívají v postupném navštěvování jednotlivých planetárních soustav a řešením je zde často vystřílení nepřátel na základně. Tyto vedlejší úkoly mají nevýhodu v tom, že ač se odehrávají na planetární základně, či na vesmírné lodi, tak pro ně existují jen asi 4 druhy map (2 základny, 2 lodě), interiér se tu liší jen jinak poskládanými krabicemi, či zapnutými/vypnutými dveřmi, ovšem, když to vezmu do důsledků, tak v celé hře jsem nenarazil na zcela totožný interiér, takže je vlastně každá mise jiná :) Popravdě řečeno, neměl jsem s tím problém a vedlejší mise mě bavily.

Na hře jsem se těšil nejvíce na vesmír a s mírnými výhradami jsem byl i po této stránce spokojen. Létání mezi soustavami a poté i mezi planetami bylo velmi zajímavé. Spokojen jsem byl s popisky u každé planety, kde se člověk dozvěděl něco, co se zde událo, či čím je planeta důležitá a pod tím i obecné fyzikální údaje, což hře přidává jakousi vědeckost. I cestování po planetě nebylo nejhorší, i když šlo vlastně jen o hledání spadlých sond, občas nějakého artefaktu a označení ložiska surovin. Samotná jízda s Makem nebyla nic světoborného, ale vše dokonalé ani být nemůže. Jen škoda, že se člověk nemohl trochu víc proletět po Sluneční soustavě, pouhá návštěva na Měsíci u malé stanice nestačí. Kdyby alespoň bylo možné navštívit místo přistání Apolla 11, či prohlédnout si nějaké místo na Zemi, no prostě škoda.

Co se týče příběhu, tak ten se sice rozjížděl poněkud pomalu, ale konec každé hlavní mise a samozřejmě i závěr patří určitě k vysokému nadprůměru v herním průmyslu. Zajímavé byly i eskapády s mými společníky, kteří mi přišli o něco méně zdařilí než v Dragon Age, ale jejich osudy byly i přesto poutavé. Přesto jsem prakticky po celou hru ignoroval oba lidské kolegy takže volba mezi nimi před koncem mě nechala celkem chladným a mými pomocníky na cestách se tak stali jen Liara (prakticky v každé misi) a nastřídačku Wrex a Tali. Milostný románek s Liarou byl pěkný, doufám, že bude mít v dalších dílech nějaké pokračování, nebo dítě :) Bohaté informace z kodexu jsem také s chutí pročítal a udělal si z nich pěkný obrázek o celém vesmíru, takže na konci už jsem byl schopen správně pojmenovat všechny mimozemské rasy :)

Celkově musím hru hodnotit velmi vysoko, přesto, že má pár chyb a čerpá z mnoha různorodých sci-fi, tak jsem se celou dobu bavil, a to je přece to nejhlavnější. Brzy se proto pustím do dvojky.

Pro: příběh, mimozemšťané, vesmír, kodex

Proti: opakování vedlejších úkolů, málo Sluneční soustavy

+33
  • PC 95
Nevěděl jsem co od ME očekávat. Vedle množství kladné kritiky a slibných gameplayů, jsem pročetl i dost negativních názorů. Nezbývalo než si to odzkoušet na vlastní kůži.

Zprvu mě hra docela deptala. Úvodní prologová mise je dost zajímavá ale to ovládání, způsob boje. V tom všem jsem se velice rychle ztratil. A to najednou informační okno hlásí, že Kaidan má biotické schopnosti. Ve chvíli kdy jsem si snažil vštípit správné rolování zbraní, abych vytáhl sniperku a zase neskončil u brokovnice, nepodstatná informace. Nepochopím ten nesmyslný, skoro neovladatelný sprint, mrzí mě absence skoků a místy mě dost štvala nepřehledná mapa. Když jsem chtěl jít napomoc Tali, po incidentu v citadele, běžel jsem prostě naslepo a měl štěstí. A to jsem ještě netušil, jak pomalé tu jsou výtahy.

Hra se ale rychle změnila a začala mě dostávat. Taková věc, jako atribut smlouvání a zastrašování, který dokáže ovlivnit dialog, to je dost sympatický prvek (samozřejmě, u Bioware to žádná novinka není). Ve výsledku nemá ani tak velký vliv na funkčnost a specifický posun, jako spíš na zábavu spojenou s negativním Shepardem a že ten zmetek dokáže být Ďábelskej. Stím, že fanouškovi přiloží zbraň ke spánku, se slovy: "Tak co uděláš".

Létání vesmírem a navštěvování planet, to mě velice uchvátilo. Po devítiti navštívených planetách to sice začíná být stereotyp, ale hledání trosek, těžba, či likvidace pašerácké základny, to si mě získalo. Když tedy vynechám místy šílený terén. Co teprve pojízdný "tank MAKO" - jak mě bavilo likvidovat pěšáky.

Hlavní příběhová linka je bohužel velice krátká. V příběhu lze nalézt okopírované prvky, z kde jaké sci-fi, jenže to je v tomto žánru normální. Asi nejvíce mě dostal vztah Ghettů a Kvarianů už mě tam z BattleStar Galactica chyběl jen Adama. I tak mi ale hra přišla velice výživná. Prostě jsou otázky a děje, které může nabídnout jen sci-fi a to akční tempo, se kterým je nám to naservírováno je prostě luxusní.

Chybí mi tu více NPC na dalších klíčových místech, nejen v Citadele. I místo pro šikovného zloděje, či Hackera by se tu našlo. Hra obsahuje dost chyb a ze začátku je dosti nepřehledná. Na druhou stranu si ale myslím, že právě díky tomu jsou podobné problémy mnohem lépe řešeny v dalších dílech.
Jinak je toto ME z roku 2008 velice zábavný, a v mém případě s herním časem cca 30 hodin, tak akorát dlouhý.

Ačkoli je Shepard takový superhrdina, a při putování najdeme kdejaké klišé, obsah hry mě opravdu bavil (i když být tam o pár soustav více, tak si už nejsem tolik jist). Na závěr mě sice dostala alternativa s vysokou hodnotou vyjednávání - To, že mužu přesvědčit Sarena o jeho klamu a on se sám střelí - to už je na můj vkus přehnané., ale určitě to zkusím někdy znovu, trochu jiným způsobem.

95%

Pro: Správně akční sci-fi RPG, které kombinuje oblíbené prvky mnohých sci-fi univers.

Proti: Počáteční nepřehlednost. Pomalé výtahy. Místy šílený terén. Ostatní centra velice chudá

+31
  • PC 70
První dobrodružství Sheparda zůstává i dnes svěžím výletem do, možná až nečekaně, zajímavého univerza. Ani nevykrádá Hvězdné války tak moc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vcelku povedené rasy emzáků a vztahů mezi nimi jsou podpořeny pěkným vizuálem a kvalitním namluvením. Příběhové mise nabízí dostatečnou zábavu a gradování děje může hře většina titulů závidět.

Horší už jsou vedlejší questy skládající se většinou z průzkumu fádních planet v takřka neovladatelném mako vozítku. Vůbec jet s ním v tunelu zvládne asi jenom superhrdina Shepard, který prostě nedělá chyby. Rozhodování v klíčových momentech totiž nelze vyloženě pokazit, protože následky jsou (jak se v příštích dílech dozvíme) často minimální.

To se dá ještě odpustit, jelikož je Mass Effect asi první hrou, která nabízí rozhodnutí táhnoucí se celou trilogií. Stejně tak se dá odpustit, že parťáci dostávají docela málo prostoru, poněvadž to napravují obě pokračování. Přehlédnou už ale nelze zásadní neduh plynoucí z už postaršího roku vydání. Nahrávací časy. Zde prezentované cestováním ve výtahu. Vážně mi přijde divné, že nikoho z vývojářů nenapadlo implementovat minihru, kde by si první lidský Specter přivydělával jako výtahář. Přímo se to nabízí.

Pravdou nicméně zůstává, že první ME je pořád slušnou hrou, ačkoliv ji oba následovníci strčí hravě do kapsy.
+30
  • PC 95
Herná výzva 2017 - "Kamarád doporučuje!

Po dohraní ME2 som sa nevedel rozhodnúť, či si zahrám ME1 alebo ME3. Nakoniec som sa poradil s ad142, a on mi doporučil zahrať si prvý diel.

Príbeh ma hneď od začiatku zaujal. Shepard musí zachrániť galaxiu pred novými nepriateľskými silami. Najprv však musí naverbovať posádku, ktorá mu v tom pomôže. Podobne ako v ME2, aj tu som si na každú misiu rozdelil spoločníkov na dvojice (Ashley + Kaiden, Liara + Wrex, Garrus + Tali). Trochu ma prekvapil ich menší počet oproti druhému dielu a to sa hlavne preukázalo v neskoršej fázy hry, keď statočne zomrel Kaiden. Potom som mal problém vybrať si dvoch spoločníkov na misiu, aby som bol spokojný so štatistikou týmu. Počas hrania som sa hlavne sústredil na hlavný príbeh. Misie s Makom ma bavili a vždy som sa tešil ako odpálim nejakého nepriateľa. Posledná misia posunula hru na vyššiu úroveň a nesmierne ma bavila. A finálny bossfight proti všade skákajúcemu Sarenovi bol bezchybný.

Lokácie, v ktorých sa odohrával dej boli rozľahlé a veľmi pekné. Grafika na rok 2008 bola pekná. Soundtrack bol parádny a hre dodával fantastickú atmosféru. Dokonca som sa musel aj zamyslieť nad tým, či je zdravé zistiť po 11 hodinách hrania zistiť, že na zbrane sa môžu pridávať rôzne upgrady.

Hru som pokoril za 16 hodín a užil som si každú chvíľu. Teraz sa môžem pustiť na ME3 a uzavreť tak celú ME trilógiu.

Pro: Príbeh, Shepard, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, lokácie, Mako, ...

Proti: Menšie bugy.

+28 +29 −1
  • PC 70
Přestože by BioWare své logo na hru ani nemuseli lepit, je při její kvalitě trochu k nevíře, že Mass Effect je jejich hra, zvlášť s ohledem na své ambice v době vydání. I přes svou celkovou šablonovitost je zde velmi patrná snaha o odklon od původního "pomalého" žánru, která se dá demonstrovat i na tom, že pokud chcete hru pozastavit, musíte mezerník přidržovat, nestačí jej pouze stisknout, protože tu prostě není pauza. K tomu je však nutno říct, že akční stránka je mnohem vydařenější než třeba v případě veleotravného šťouch-šťouch systému Jade Empire, byť nějaké taktické hody (ke kterým hra zpočátku tak trochu vybízí) se nekonají a zpravidla platí, že kdo je větší Clint Eastwood, vyhrává. Ale nenudí to.

Jenže mimo téhle zábavné oddychovky dostanete se hrou i hrozně odfláklé RPG, které sice připomíná to, co BW dělali před pár lety, jen pokrok šel trochu špatným směrem. Takže místo generických lesů v Baldur's Gate se projíždíte po generických planetách a čistíte generické základny, zažívate zvláštní settingová deja-vu ("Takže Spectre jako fakt nejsou Jedi?") a to celé v opravdu příšerném GUI, kde jsem měl zpočátku problémy jasně poznat tlačítka či jaký prvek se vztahuje ke kterému. O systému desítek vzhledově i funkčně téměř totožných zbraní a srovnávání jejich statistik ni nemluvě.

Dialogový systém mi svým pojetím tolik nevadil (tzn. nebyl tak příšerný jako jeho jednoheslový předchůdce ve Fahrenheitu), i tak bych ale chtěl mít více pod kontrolou, co má postava vlastně řekne, a to zejména ve chvílích, kdy z rozumně znějící volby vypadne nečekaně dementní hláška. Trochu mě teda mrzelo, že mimozemšťani nemluví mimozemšťanštinou jako v KOTORech (byť generickou, ono by to svým způsobem do ME jen pasovalo...), chápu ale, že pro práci s mimikou a filmovostí to není úplně optimální. Škoda jen, že ta filmovost tu funguje tak trochu naprázdno. Asi teda nepřekvapí, že v příběhu jde o záchranu galaxie (a všichni čekají, že to uděláte právě vy, i když říkají, že to nečekají!), na rozdíl od jiných her se však v podání BioWare rozjede opět docela poutavé vyprávění, které protentokrát spíše než na zvratech stojí na rozluštění nezodpovězených otázek zejména okolo jednoho nejasného poselství. A kupodivu to vůbec není nezajímavé. Jen dost špatně tahám z paměti jinou BioWare hru, kde by počet nevýrazných postav o tolik převyšoval ty výrazné, což ději - a tedy oné filmovosti - podráží nohy nejvíce.

Naštěstí to tak dlouho netrvá a hra je po většinu času zábavná, bez nějakých frustrací či mnohonásobných pokusů o opakování zákysových pasáží, nenabízí ale žádnou "herní" přidanou hodnotu, která by ji vystřelila mezi nějaké vyšší nebo opakovatelné zážitky. Akce je hodně prostoduchá, RPG systém a vaše možnosti rozhodování ještě více a nebýt značně odlišného a výrazně lepšího (importem postavy-navazujícího) sequelu, nebyl by dnes žádný důvod ztrácet s ní čas.
+26
  • PC 60
Space opery jsem vzal na milost až v poslední době (díky pánům Simmonsovi a Asherovi) a Bioware vydalo jen jediné RPGčko, které se mi stále nedaří přejít, což mě vedlo k jistotě že Mass effect konečně dám a ve stylu - do třetice všeho dobrého - jsem se znovu vtělil do Shepparda(ové).

Překousnul jsem věci, které mi dříve tolik vadily. Příběh je vcelku slušná slepenina většiny sci-fi klišé, ba co hůř, nebylo s nimi dobře (rozumněj - chytře/nápaditě) zacházeno. Nebojím se říci, že i většina scifi autorů ze sedmdesátých let by se za takové věci styděla. Další dříve nepřekonatelná překážka byla střelba. Tak špatně pojatou akci jsem už dlouho neviděl, což je zásadní chyba u ukecané third person střílečky. Totální ignorace zásahových zón byla asi to nejzávažnější, když pominu ten kruhově rozptylovací zaměřovač, který jsem se naučil nenávidět už u Return to castle wolfenstein.

Dále mi lezla krkem ona proklamovaná filmovost, kdy se vcelku křečovitě pokoušeli o úchvatné/dechberoucí záběry, které jim většinou nefungovali. K tomu se také váže až příliš mnoho dlouhý, efektních záběrů o ničem, které se nedali přeskočit. Stejné utrpení přinášely i rozhovory, kdy člověk zuřivě bušící do mezerníku pro přeskočení zbytečných či opakovaných keců proklikal někam kam nechtěl. O tom, že celá odpověď byla opsána dvěma slovy, a občas se stalo, že z vaší postavy vypadlo naprosto něco přiblblého, co se nedalo očekávat, nestojí ani mluvit. Pitomoučké rozhovory jsou už dnešním standardem.

Levelovací systém mohl být nejspíše opomenut, alespoň bych si mohl odpustit stud z toho, že jsem nejlepšího a nejdrsnějšího člověka v dějinách musel naučit pořádně střílet. Specielní schopnosti mi pak přišly na jedno brdo a vcelu neužitečné (i když pak Liara na konci byla vcelku účinná).
A do poslední ránu zaměřím na inventorář, u kterého jsem velmi, opravdu velmi trpěl. Určitě bylo možno zplodit něco mnohem lépe ovladatelného myší. Stále sním o starém dobrém přetahování na postavu, ale je mi jasné že s gamepadem se přetahuje dost blbě.

I přesto všechno mě Mass effect docela bavil, i když jsem nesplnil všechny questy do posledního, ani neprolézal všechny planety.

Co se toho týče, ME by mohl posloužit jako příklad generičnosti. Systém = několik planet --> jedna či dvě z nich se dají oskenovat, na jedné z nich přistát --> na ní se zase nachází tři místa - jeden tábor/whatever a dvě anomálie. Tohoto vzoru se to drželo v 95% případů. Brrr. Velmi zábavné také bylo, že tyto výsadkové mise byly snad všechny na planetách s nižší gravitací než je na zemi, což ale rozhodně neospravedlňovalo kaskadérské kousky, které se daly vyvádět s rakví značky Mako.

Systém stylu zabití/průzkum/hacking = zlaťáčky plus xp zavedená snad už v KOTORu mi zde vyčnívala ještě více než obvykle. Kde sakra gethové či nějaká ta zvířena ty prachy nosí?

Jediná mezihra na všechny činnosti - včetně ohledávání artefaktů je vcelku otravná

Společníci vcelku ušli, na poměry bioware lehký nadstandard. Stejně tak ty hlavní příběhové mise (všech šest) byly docela zábavné a konec mě vcelku pobavil.

Teď se sám vcelku divím, že jsem tomu dal tak vysoké hodnocení, když jsem to tak sepsul a klady veškeré žádné.

Pro: Sci-fi, vcelku zábavné, občas i nápadité

Proti: Klišé, systém, střelba, repetitivnost, generičnost

+26 +29 −3
  • PC 85
S odstupem, a proti mému prvotnímu přesvědčení a po dohrání, musím uznat, že jde o moc pěkný kousek. Lví a vlastně drtivý podíl na tom má příběh. Mimika a osudy postav jsou už jen perličky a krůpěje rosy na třešničce na dortu :) Při vzpomínce se mi plusy a mínusy slévají dohromady, takže v delším textu by to nebylo k porozumění, přejdu tedy raději na body:

+ příběh
+ rozhodnutí, ovlivňující budoucnost hry a dalších pokračování
+ postavy, interakce s nimi, jejich mimika a vyjádření pocitů
+ na hru až nečekaná filmovost
+ rozlehlý, na průzkum čekající vesmír, planety, hvězdy, asteroidy
+ rasy, konečně i nějaké nehumanoidní
+ HW nenáročnost (v době, kdy tohle píši, mám stále jednojádro, že na tom hra běžela se vším zapnutým na max je zázrak :)
+ oproti ME2 rozhodně jednodušší skenování planet na přítomnost surovin
+ Citadela, rozlehlá živoucí Citadela
+ drandění po planetách

- drandění po planetách. Párkrát ano, ale v tom množství, v jakém to bylo třeba, to začalo rychle štvát. Když okolní planety šly skenovat na suroviny a artefakty z orbity, proč jsem na těch s misemi musel všechno bjíždět a hledat? Pokus o natažení hrací doby?
- v některých případech velmi kvalitní umělá demence. Parťáci zasekávající se o vozítko MAKO, o dveře, o překážky, stoupnuvší si doprostřed palby a čumící bez hnutí a bez konání...
- hledání některých artefaktů (vojenské štítky apod.) po planetách, které příběhově nemají význam a ani za to nic moc není odměnou. Kreditů je v té chvíli už hafo.
- zřejmě se mo nemyslelo na pečlivé průzkumníky vesmíru. Netrvá dlouho a diář s úkoly je zaplněný k prasknutí a hráč je zahlcen úkoly. Přitom by stačilo mise dávkovat po částech.
- na to, že je v galaxii i jiných takových ras, takových kultur a takových odlišností, jsou všude ty stejné dveře :D
- zbytečně velké množství zbraní, standardně jsem používal dvě, maximálně občas tři
- zbytečné obíhání postav zjišťováním, jestli je nebo není něco nového. Přitom by bylo u některých jednodušší, kdyby mě po prodělaném rozhovoru příště jen odbily nějakým odmítnutím konverzace.
- dvojnásobné nahrávání při přechodu z druhé na třetí palubu

Určitě bych našel plno dalších kladů i záporů, hře ale hraje k dobru i ku škodě fakt, že čas mi dovoluje zapomínat.

Pro: Filmový žzážitek, postavy, interakce, vesmír, příběh

Proti: Chyby, nedomyšlenosti

+26
  • PC 85
Příjemná příběhová hra se všemi klady a zápory tohoto přístupu (linearita, filmovost, epičnost), naštěstí však ne tak přímočará jako třeba vizuální romány (ty zacházejí až moc daleko).


Hráč si:
1)hodně zaběhá - problém číslo 1 - ve hře je často třeba zdolávat dlouhé vzdálenosti a běh je příliš pomalý, sprint je jen na pár sekund a jen při boji.

2)zastřílí - přestřelky jsou tu fajn, zejména po tom co jsem pochopil systém zbraní a upgradů (jednoduše řečeno - inventář, ze začátku jsem ho raději ani neotevíral, páč jsem nechápal jak se v něm pohybovat), možnost zastavovat čas se také hodila

3)nakoupí výbavu - problém číslo 2 - už v 1/4 hry jsem si mohl dovolit vše co jsem chtěl (potřeboval), v půlce jsem pak už měl 9999999, neboli limit - předměty se hromadily (problém 2.5 - fixní limit na itemy) a občas bylo fakt těžké je zvládnout, protože řazení neexistuje, jen defaultní (podle levelu itemu).

4)navštíví zajímavé kraje - není moc co vytknout, vizuály UE3 jsou docela dobré, i když na tom samém enginu ukáží autoři daleko lepší výsledky v druhém díle (a vlastně i třetím co za chvíli vyjde), no co že jsou světy velmi omezené, skákat se nedá a člověk se občas cítí jako na kolejničkách, vypadá to hezky a pro mě osobně to i hezky funguje.

5)hráč se též může ponořit do silného příběhu ve světě co má fungující a propracované background - několik komiksů, knih, mnoho informací v Codexu, to vše napomáhá tomu cítít se ve hře jako doma. I když v době hraní ME1 (před týdnem) jsem zároveň hrál též další gamesu - jakoby sci-fi (STALKER:SoC) a četl dvě sci-fi knihy (Honor Harrington série - tuším 8. díl a Warhammer 40.000 - Ciaphas Cain - Hero of the Imperium), ale zvládal jsem oddělovat jednotlivé světy, víceméně. Bohužel hudba hře moc nepomohla, byla spíše průměrná. Prý podobající se Blade Runneru, tak to spíš ne.

6)ovládání na které jsem si trochu stěžoval je ve dvojce ještě horší, tak nakonec můžu být rád za scrollování, ale v právé té dvojce se mi lépe podařilo "ojebat" FOV nastavení k mému potěšení, což bylo v jedničce těžší.

0)trochu zamrzí, že na coveru (a i dvojky, trojky) je chlap, kdežto já hraju za ženskou (velice zvláštní pocit - nejdřív jsem poslal Kaidena do pr.... a potom jsem ho na misi nechal být) - což u hry která povoluje mnoho různých podob postavy není hezké. Horko těžko se mi povedlo v configu povolit konzoli, ve hře si pak FOV nastavit, ale při každém loadu nebo přechodu do jiné mapy se zas změnil na ten defaultní zoomovaný. Několik bugů také přetrvalo, nejvíc iritující byl ten kde se mi přehřála zbraň a ani po minutě se nezačla ochlazovat (na to pomůže save/load, ale zkuste si to takhle vyřešit když máte boj).
Do lávy jsem spadl jednou já (když jsem přiletěl na lávo-planetu a nenačítely se mi textury, tak jsem vjel "někam" a zemřel jsem, podruhé do lávy spadla přítelkyně, kdy jsem já střílel a ona řídila - obrovská zábava, doporučuji pro utužení partnerských vztahů).

7)a samozřejmě také vedlejší mise, které jsem udělal de facto všechny co jsem mohl - jezdit s vozítkem MAKO (které přítelkyně překřtila na "Tuleňátko" [což se podobá LightAttackCraft "Ťuhýk" v tom dílu Honor co čtu], což se u nás hezky vžilo). MAKO bylo moc fajn, i když některé mise (hledání surovin co se neukazují na mapě) se mohlo protáhnout na několik minut, drandění a poskakování po cizích planetách a měsících mě zkrátka bavilo.


Mass Effect samozřejmě "leaves a lot to be desired", ale tak to musí být, tak to vždycky bude, jelikož žádná hra nebude dokonalá. ME1 je hra podle šablony a šablona je to dobrá. Přesto mají tací jako Ebb pravdu, je to úplně to samé, jen jiné kulisy, zvuky, postavy, příběh a pozadí, ale principálně máme znova "to isté". Přesto jsem spokojen. Herní doba 69 hodin mi to píše, ale do toho se počítá i čas strávený ALT+TABován ve windowsu, často na několik hodin. Takových 30 hodin by mohl být reálný odhad.

Pro: Příběh, Grafika, Epičnost (která funguje)

Proti: Hudba, Lineárnost (ale ne moc)

+25
  • PC 95
Když jsem se k této hře dostal poprvé, nijak moc mně nenadchla. Asi to bude hlavně tím, že jsem na to ještě neměl stavěný PC, takže jsem měl celkem oničem FPS. Pak přišel nový PC a zároveň s ním vycházel i Mass Effect 2. Řekl jsem si že zkusím rovnou ten a na jedničku se vyprdnu, stejně to nejspíš nebude hra pro mně a jak je asi všem jasné, byl to hooodně velký omyl.

No ale vrátím se k jedničce. Po prvním spuštění mně celkem překvapila grafika, mimika obličejů a celková animace postav. No nevím jak vy ale musel jsem si vypnou filmové zrno, jelikož to mi tam akorát zavazelo a jako filmové ztvárnění se mi to rozhodně nejevilo. Taky se k finálnímu hodnocení hodně přimlouvali dialogy. Možností výběru zda budu nepříjemný a odpudivý vyvrhel nebo všemi milovaný hrdina, který rozdává úsměvy kudy chodí si mně hra získala na dlouhé hodiny a pomalu mně přemlouvala, abych hru dohrál do konec.

RPG systém jako takový hra nijak extra nerozvýjela, ale i tak bylo co nastavovat. Za každou úroveň dostanete z prvu dva zkušenostní body, po překonání tuším třicátého levelu už dostáváte za každou další úroveň po jednom bodu. Vylepšování čí jenom výměna nábojů, různá vylepšení pro zbroje, kterých bylo opravdu hodně, no já byl jak v ráji. Sic tomu do plnohodnotného RPG systému á la BG chybí hodně, ale i tak se to podle mně dá mezi RPG hry v pohodě zařadit.

Fyzika hry na tom však už byla hůř, ale to se dá při kompenzaci s velice dobře napsanou AI v pohodě ingorovat. Členové týmu vás nenechají ve štychu a i nepřátelé se chovají velice chytře na poměry tehdejší doby.

A nakonec to nejlepší, příběh. Ten tuto hru dostává mezi nejlepší kousky, které jsem kdy hrál. Ano, hodně lidí si řekně že je až moc naivní a ten kdo ho psal musel být na houbičkách, ale pro mne je to radostný útěk ze všední reality. Sic je u Biowarů už ohrané stále to stejné téma – jdi, sežeň to nejlepší z nejlepšího a zachraň všechno živé – ale tato hra je pro mně něco víc už jen kvůli tomu, že se odehrává ve vesmíru. Tak záhadném místě plném tajemna. Emoce, akce, napětí a zvraty. Atmosféra dobarvená úžasným soundtrackem, na kterém se podíleli i Jack Wall a Two Steps from Hell. To vše dělá z této hry prvotřídní zkoro filmové dílo.

Jestli má tato hra nějaké zápory, tak klady je jedním dechem přebijí.

Pro: Grafika, příběh, atmosféra, dialogy, soundtrack.

Proti: Jízda Makem byla někdy vážně o nervy.

+25
  • PC 85
Mass Effect mě poprvé zasáhl ve zvláštní době. Před Mass Effectem jsem totiž odmítal prakticky všechny sci-fi vyjma televizních space-oper. Je zvláštní, že právě svého druhu první významnější videoherní space-opera ve mě vzbudila zájem i o všechna ostatní sci-fi.
Nejsem Bioware fanboy, a kdo mi nevěří, nechť si přečte můj komentář na Dragon Age: Origins.

Pro začátek je nutné znovu zdůraznit, že Mass Effect je videoherním převedením televizních space-oper. A to se vším všudy. Mnohdy se přistihnete, že s postavami zejména ve vašem týmu ale i mimo něj konverzujete tak trochu ve stylu telenovel. A je třeba si uvědomit, že to k tomu patří. A velká, epická pouť za záchranou galaxie zrovna tak.
Mass Effect se od začátku do konce netají tím, že se snaží být filmem - od způsobu zabírání postav v cut-scénách až po hudbu, která je jednak stylová a jednak dokáže podtrhnout atmosféru dokonale. Samotných cut-scén je ve hře požehnaně. Nicméně jediné, co mi na nich vadilo, je nemožnost skipnout, pokud třeba nějakou pasáž opakuju. Ano, já, největší odpůrce užívání cut-scén, které za mě dělají mou videoherní práci, uznávám, že tady mi přišly více než vkusné.
Bioware jsou neustále vytýkána klišé u charakterů postav, úkolů a zápletek, okaté 'inspirace' od jiných autorů - a z toho tu právě vzniká zajímavé kouzlo nechtěného. Velkou část věcí, na něž ve hře narazíte, jste viděli jinde. Jinak, v jiných kulisách, s jiným vstupem a výsledkem, ale viděli. A pokud jste sledovali třeba na AXN Andromedu nebo něco tomu podobného a bavilo vás to, není důvod proč si to nezamilovat i zde. Nevidím důvod, proč by to mělo vadit i ostatním, není to často tak markantní, že by to mohlo někoho naštvat.


Trochu jinak se to má se samotným převedením těchto bohulibých (tedy alespoň mnělibých) záměrů do herní, respektive hratelnostní podoby.
Zapomeňte, že vám někdo říkal, že hrajete RPG, pokud si stojíte za tím, že RPG jsou jen Planescape: Torment, Baldur's Gate a Fallout. To jsou přinejmenším legendy svého žánru a pro mnohé spíš umělecká díla a Svaté Grály. Mass Effect takový není. Mass Effect je koridorová střílečka s bohatými dialogy, často opravdu nudnými přestřelkami a vcelku přebytečným systémem statistik. Hra, která se svou koncepcí nikterak neliší od ostatních konzolových RPG.
Typů zbraní, zbrojí a dalšího harampádí najdete požehnaně. Asi stokrát víc než v jakékoli jiné hře. Jde o to, že se vám všechno do bezedného inventáře nacpe automaticky a to pak vede ruku v ruce s příšerným interfacem k totální nepřehlednosti.
Designy zbraní a zbrojí se vzhledově typ od typu liší minimálně. Statistikami rovněž. Protože hru ovládá tuhý level scalling (mimochodem poprvé, kdy mi nepřekážel - naopak jsem za něj byl docela rád), nikdy nenajdete kousek, který by nějak významně převyšoval oněch padesát útočných pušek, které už máte v inventáři. Jakmile poskočíte o tři levely, poskočí i kvalita vámi nalezeného harampádí. A taky kvalita nepřátel.
Nepřátelé se jeden od druhého liší samozřejmě vzhledem a to až tak často nezaznamenáte, jelikož pálíte většinou primárně po rudých trojúhelnících někde v dáli, kochání se nepřáteli je tedy znemožněno vzdáleností a výšlehy z hlavně.
Ono se ani není moc čím kochat, protože polovina textur zbrojí jsou odporné kombinace tepláků a latexu, čtvrtka jsou krogani, kteří vypadají jako obrovská kombinace želvy a žáby a trochu paradoxně jsou jejich zbroje vytvořeny s daleko lepším citem, no a zbytek jsou zbroje, které vypadají poměrně standardně a dobře.
Animace postav mimo cut scény je příšerná, všichni nelidé běhají, jako by měli bláto na hřišti, a lidem se při běhu musí třít stehna o sebe takovým způsobem, že se snad otáčejí o 180°.
Další problém, který s hrou mám, jsou subquesty - drtivá většina je napsána nanejvýš vhodně k tématu hry, jejich provedení je však horší a já pevně doufám, že do budoucna zemře na vyrážku v meziprstí na nohou ten, kdo měl nápad, že se budou odehrávat v šablonovitých lokacích bunkrů a výzkumných středisek. Tyto lokace jsou ÚPLNĚ stejné až na rozmístění beden, za něž se můžete krýt, a nepřátel. Sice je to odůvodnitelné, ale tady se měli autoři zaměřit na stránku hratelnosti a nacpat tam méně questů v různorodějších lokacích.
Splnění subquestů většinou předchází projížďka, jak Bodkin nebo Say někde trefně napsali, v rakvi značky Mako, což je planetární vozítko s jízdními vlastnostmi pinballové kuličky. A dělem. V praxi to znamená, že čas v něm strávíte především odrážením se od... prakticky čehokoli a čas od času poměrně nudným střílením. Což nemuselo být. Minimálně to nemuselo být tak často.

Doteď jsem hlavně kritizoval, ale nyní začínám chválit.
Tak především hlavní questy jsou suprově napsané (což mnohdy i subquesty), ale na rozdíl od subquestů jsou i dobře převedené do herní podoby. Drew Karpyshyn se pochlapil a vývojáři taky. Nechci o tom moc psát jednak proto, že bych nutně musel vyzradit příběh, a jednak proto, že nasucho napsané to stejně bude působit pitomě. Chce to si to zahrát.
Dialogy jsou taky více než fajn, ačkoli provedení s oním konverzačním kolem je dost naštíru. Čas od času se stane, že postava vypustí něco, co popisku absolutně neodpovídá, neděje se to často, ale stane se to. Nejde o to, že by konverzační kolo neplnilo účel - Shepard(ová) jsou v RPG zajímavým typem hráčské postavy - díky příjmení, které nelze změnit, se mohou opravdu účastnit dialogů a nebýt jen automaty na otázky, z čehož vyplývá i nadstandardní délka jejich konverzačních reakcí. A to se dost dobře vypsat v dialogových možnostech nedá. Alespoň ne tak, aby to nevypadalo naprosto příšerně a nepřehledně.

Člověk nemusí být zrovna génius, aby si všiml, že v mém komentáři jednoznačně převažují zápory nad klady, jenže hodnocení je 85%. Otázka je proč.
Intelektuální žvásty a elitářství stranou. Nepochybuju o tom, že každý, kdo se kdy díval na nějaký sci-fi film, seriál nebo četl takovou knížku, chtěl být u toho. Chtěl být skutečnou součástí příběhu. Videhry tuto možnost přináší a já se divím, že trvalo tak dlouho, aby něco takového vzniklo.
Znovu a tentokrát naposledy zdůrazňuju, že Mass Effect není vysokým příběhem, jde o standardní epickou Bioware omáčku se záchranou (doplň, co chceš zachránit a Bioware k tomu pravděpodobně udělali nebo udělají hru). Ta je však podpořena předpokládaným pop-geekismem hráče, skvěle zvolenou hudbou, vynikajícími cut-scénami. Dává hráči možnost odehrát si řekněme pět mytologických epizod a řadu epizodních omáček v rámci první série seriálu. Hráč je přitom hlavním hrdinou, který neřeší vědátorské potíže, hráč mluví a střílí. A to je všechno, co chci já od her inspirovaných space-operami.
Pokud však první díl trilogie Mass Effect budu hodnotit mimo kontext doby, musím říct, že většina věcí, které jsem vytýkal, byly opraveny v následujících dílech. Jednička se tak stává nutností kvůli příběhu a importu postavy se všemi rozhodnutími. Nejde o to, že by neměla co nabídnout, jde o to, že s křečovitou snahou udělat ještě stále hodně RPG hru přichází i jistá těžkopádnost.
Ke hře jsem se dostal náhodou asi rok po jejím vydání, když se mě spolužák snažil přesvědčit, že moderní hry mají smysl a má smysl je hrát. Dostal jsem od něj k narozeninám originálku a dohrál ji jedním dechem (a od té doby ještě třikrát). Následoval můj zvýšený zájem o sci-fi a povážlivé rozšíření mé - do té doby výhradně fantasy - knihovničky.

Čas 27hod. 30min., voják, level 49, nevyšší zpočátku dostupná obtížnost.

Pro: Filmový příběh vyprávěn filmovými prostředky, hlavní postava, která má jméno a účastní se hry nad rámec ostatních her, NPC, hlavní questy, některé subquesty, hudba, přenost postavy do dalších dílů včetně rozhodnutí z tohoto

Proti: Většina pojížděk v Maku, některá vyloženě špatná designérská rozhodnutí (viz. komentář), občas špatně shrnuté možnosti v konverzačním kole, rozpohybování postav.

+25