Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Tohle je asi jediná hra, kterou jsem si koupila téměř hned od vydání. Měla neuvěřitelný hype, že se jedná o českou hru a tak jsem neodolala. Oproti ostatním jsem zas tak moc bugů nezaznamenala. Asi jsem měla celkem štěstí. Jen třikrát jsem musela načítat předchozí save abych se mohla posunout v příběhu bez bugů. Jediný bug, který mě tak nějak doprovázel až do konce, bylo občasné zamčení dveří u obchodníků, kteří měli mít normálně otevřeno.

Moc pěkný byl systém vylepšování dovedností, podle toho, co opravu děláte. Nepřeberné množství zbroje a vrstev, co na sebe můžete navléknout. Veškeré úkoly mi přišli pěkně propracované, zábavné. Žádné stále opakování toho samého. Pěkně vykreslený svět, kde pořád můžete něco objevovat. Fajnové cutsceny a i dobrý příběh.

Co se týče soubojového systému, tak do něj sem pronikla celkem rychle a mečová komba šla sama od sebe. Pak jsem si však udělal poměrně dlouhou pauzu a už jsem se do toho nějak nedostala. Ať jsem se snažila o cokoliv protivníci vše vykrývali a tak sem se uchýlila k luku a šípům, kde stačila pořádná jedna rána do hlavy.
+30 +31 −1
  • XOne 95
Zamyslete se, co je podle vás znakem kvalitní počítačové „hry na hrdiny“. Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu – rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáte ve chvíli, kdy se vám v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnou se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi, kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale VY se tam jednou dostanete, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v první, nebo třetí osoby, izometricky nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity.

Tak a mám za sebou úvod ke komentáři na nejlepší RPG, co jsem kdy hrál, na hru, která se (alespoň v mých očích) blíží k dokonalosti.
Představovat tuhle hru většině čtenářů databáze nemá valného smyslu.
Zaměřím se spíše na to, co mi během těch 235 hodin hraní utkvělo v paměti a na co budu vzpomínat málem i na smrtelné posteli.
Jako zlomový okamžik hodnotím hardcore mod, který mně naprosto uchvátil a přinutil mně opustit rozehranou hru. Vynechání rychlocestování (byť skvěle zpracovaném ala Fallout) a vyhození kompasu se z jízdy na koni stal neuvěřitelný zážitek, včetně toho, že jsem si musel dávat pozor na větve visící nebezpečně nízko.
Negativní perky typu náměsíčnost zajímavě ozvláštňují hru: pamatuji, jak jsem se poprvé probudil na nejbližším hnojišti..

Souboje jsou výzvou, připouštím, že jsem se za celou dobu nenaučil pořádně bojovat s mečem a tak jsem souboje s těžkými soupeři absolvoval hluboce zabořený do křesla, s křečovitým držením gamepadu a s modlitbou na rtech za každý vypuštěný šíp.
Odemykání truhel, alchymie ani okrádání mně zrovna dvakrát nechytilo za srdce, ale budiž.
KC:D je jedna z mála her, kdy jsem četl všechny texty a byl nadšený ze sledování dlouhých ingame videí (zejména, když jsem před 14 dny koupil 65 palcovou TV). Jde vidět, že se autoři naplno věnovali uvěřitelnému hernímu světu v době předhusitské, jeho zákonitostí, vztahům mezi postavami, humoru.
Přítomen cit pro detail, včetně dodržení pravidel středověké architektury.
Možnost číst knihy v kadibudce s výhledem na Talmberk – kde jinde tohle zažijete?
Nadšen jsem byl z pohledu první osoby, a když jsem zjistil, že lze trhat „obyčejné“ pampelišky – málem jsem z toho měl orgasmus. Několikrát jsem se přistihl, že jsem cestou z práce sledoval příkopy, zda v nich neroste šalvěj.
První datadisk hodnotím shovívavě, byť zakomponování datadisku do hlavního příběhu mi přijde lehce kostrbaté. Například jsem očekával jsem větší roli v řešení „uprchlické otázky“. Nebo zapojení se do válečného zásobování (ke konci hry, kdy jsem pro vojsko měl zajistit jídlo, pivo a podobně) tak jsem ve „vlastní“ vesnici nepochodil.
Občas jsem se sice někde zasekl (technické problémy nebo moje osobní tupost), ale nejednalo se o nic co bych s vaší pomocí nevyřešil.
Po technické stránce. Hraji na XOXu a doskakování textur neřeším, za mně se z KC:D stala „launchovou hrou“ pro novou konzoli.

Pro: Zcela originální hra, která se zcela vymyká dosavadní herní tvorbě

Proti: Pár technických drobností, na hře jde vidět, že neměla přebytečných sto milionů na tvorbu chlupů v nose...

+37
  • PC 85
...prostě tři hodiny zabíjíte dva džipáky v lese, zkusíte to asi dvaceti způsoby, aby to potom vyšlo zcela náhodně, radujete se, že jste za tři hodiny udělal nejmenší postup v dějinách všech her a to jen proto, aby na vás potom zničehonic naběhlo pět turků v těžké zbroji a zabilo Vás. No save, no progress, nothing! Takhle ne vy zvířata svinské, takhle teda ne. Chci své peníze zpátky! Čas mi vrátí kdo ??? Musím se na to vyspat. Je to opravdu otřesná hrochárna a přiřigáníhodná knedlárna, dlouhý proud chcánek a střeva nemocného bezdomovce v jednom. Krása, povedená hra, opravdu, doporučuji, pro všechny bezva lidičky, něco jako my little pony, fakt bezva

update: po dalších deseti hodinách hraní jsem natrénoval střelbu z luku a pořádně jsem procvičil šerm, takže pokud na Vás vyloženě nenaskáče pět turkických psů najednou dají se souboje zvládnout. Vždy koňmo a střílmo a leckdy pěšo a sečmo. Právě jsem zažil úžasné dobrodružství s flanďákem v Úžici, takže odpouštím surový crush mého takřka hodinového progressu. Ujde to...ujde

update po dohrání: Celkově bych to zhodnotil jako vynikající simulátor středověkého života s krásným, lehce romantickým příběhem, který na román nevystačí ale jako milá rytířská povídka splní účel. Městečka a vesnice jsou malebná, krajina a lesy jsou nádherné a jízda na koni je pohádka. Večery pod hvězdami pohladí na duši a pro potěchu oka slouží i krásné hrádky a pevnosti zasazeny v divoké flóře.
Hrací mechanismy je třeba vypilovat (souboje, páčení zámků, kapsářství, údržba zbraní) a poté se hra stává pohodovou až snadnou. Souboje ke konci hry nebyly žádným problémem. Se sílou 20, plátovou zbrojí a mečem svatého Jiří jsem posekal všechny a všude. Sběrem krunýřů a kroužkovýh košil z padlých jsem zase nabyl nemalého jmění, cirka 25 tisíc dukátů.

Když pominu několik pádů ze skály a několik pádů zpět do operačního systému, směle bych to zhodnotil plným počtem hvězd. A po dohrání hlavního příběhu můžete dotahovat resty a kochat se. (nepotkal jsem žádného mědvěda ani vlka, jsou tam vůbec?)

Pro: Pro mě určitě prostředí a doba, ve které se příběh odehrává. Kůň. Meč svatého Jiří. Hudba. Zvuky. Šermířské finty. Turkické uši v brašně

Proti: Prvních několik hodin, může být pro méně trpělivého hráče fatální a tyto trpké zkušenosti mohou vést k odsunutí hry na "někdy potom" Doporučuji se navrátit co nejdříve a začít na kolbišti. Těžko na cvičišti....však to znáte ne

+30 +31 −1
  • PC 85
Hře trošku uškodila příliš velká očekávání. Jak se několikrát oddalovalo datum vydání, člověk zíral na skvělý screenshoty z přípravy a nemohl se hry dočkat, do toho zprávy, jak bude vše pěkně realisticky zpracováno a podloženo historickými fakty, slepice budou vypadat přesně tak jak ve středověku vypadaly a stromy budou opravdu jen takový, který tu tenkrát rostly ... no paráda!

Ze začátku tohle opravdu fungovalo, i když ne všechno bylo podle představ a už vůbec ne slibovaný hard core. Například stravování jsem čekal trochu náročnější a ne, že se budu moct nadlábnout prakticky kde se mi zamane z kotlíku a bude to v pohodě.
Oproti tomu třeba bojovej systém a otevírání zámků mi nervíky nešetřily, ale obzvlášť ty souboje mě pak chytly a moc bavily, stejně jako střílení z luku bez zaměřováku.
K nádherným hradům a přírodě prakticky nemám výtky, snad jen různý rostlinky mohly bejt v detailu propracovanější. A taky hafani jsou v KCD jak podle kopíráku a o tuposti NPC (hlavně při boji) se rozepisovat nebudu.

Jo, je to hra založená na historických událostech a Vávra si zakládá na reálným světě, takže žádný čáry máry a příšerky nepotkáme, ale paradoxně mi tam nakonec prvky fantasy chyběly, protože za největší minus považuju z mýho pohledu to, že když během hry prošmejdíte celou mapu, nemá už vás pak co překvapit a upadá herní nadšení. S blížícím se koncem jsem se fakt těšil, až rozjedu něco jinýho.

Povedlo se, ale je co vylepšovat a věřím, že pokračování bude zase o něco dokonalejší.

Pro: Historické reálie, české prostředí, česká hra, krásně provedená příroda, hrady, originální soubojový systém.

Proti: Pokud hrajete hru krátce po vydání, tak nedodělanost, bugy. Absence gradace příběhu a hry celkově.

+24 +25 −1
  • PC 75
Snad každá osoba, která se byt jen okrajově zajímá o dění kolem herní scény, at už tuzemské či globální, nemohla minout zpráva založení nového studia Warhorse, oznámení jejich hry, její úspěšné kickstarterové tažení a celý dlouhý takřka šestiletý vývoj. I přes nemalé odklady, pár nenaplněných slibů - a nepochybný problematický vývoj - se Kingdom Come podařilo dokončit. A tak 13.2. tohoto roku, na Pajmičovi narozky, se lid mohl konečně na své oči a uši přesvědčit, zda celý hype okolo KC byl naplněn. Aby se taky někdo netěšil, když šlo o první velkou českou AAA hru od druhé Mafie. S obrovskými ambicemi, navíc s legendami českého herního průmyslu v týmu, které se podíleli na hrách jako Mafia, Operace Flashpoint, Original War, Hidden and Dangerous či sérii UFO.

Kingdom Come podle mě není hra, která by se dala shrnout do pár odstavců. I kdyby jsem se o něco takového pokusil, nebylo by to vůči KC fér. Neboť KC je obsáhlá, komplexní záležitost s nezpochybnitelnými kvalitami i chybami, které si zasluhují pozornost. V mnohém jistě budu parafrázovat databázové kolegy, což mi snad odpustíte.

CO SE MI LÍBILO: Prostředí je úchvatné a přesto naprosto věrohodné, tvořeno s citlivým smyslem pro detail a nepopíratelným talentem. Od hustých lesů a rozlehlých luk, po interiéry a exteriéry chýší a domků. Líbezné nástěné malby v kapličkách a kostele. Hrady, jejich opevnění a vesničky, jenž se za nimi ukrývají. Obyčejné prašné cesty a potůčky, to vše vypadá tak reálně, jak to jen asi dnešní technologie může dovolit. Toto je aspekt, který je objektivně naprostá špička a ani ten nejzaritější skeptik nemůže říct ani popel. Jedno místo v oblasti Sasau mi dokonce připomnělo domov. Řeka, na jejím břehu rákosí, které pokrývají zelené vlasy velkých vrb... Paráda. Až jsem z toho skoro začal básnit. Člověk má hned chuť zvednout to své, mozoly a hemeroidy prorostlé, pozadí a vyjít si na špacír do lesa či k řece. Na druhou stranu si ti líni z nás mohou říct "Proč jít do přírody, když tu před sebou mám lesík z kingdom come?" Větší kompliment snad už nejde vymyslet.

Dobrá práce byla odvedena i u Uživatelského rozhraní, které věrohodně koresponduje s dobou a prostředím, do něhož byla hra zasazena. Pěkně se na to kouká, inventář je přehledný, kompas, heathbar/stanimabar ani bojová růžice nepřekáží a questlog s mapou jsou vzhledově velmi unikátní. Též musím ocenit velmi obsáhlý codex či spíše kroniku, díky které jsem se dozvěděl více informací než za celých 15 let mé školní kariéry, zda je to následek mé (ne)pozornosti při výuce historie české nebo neadekvátní kantorské síle/kompetence už netuším.

Co dále stojí za pochvalu jest ambientní ozvučení, které vynikne hlavně v noci. A řeknu vám, jak v Kingdom Come padne noc, tak je TMA, jak v kině. Až tak, že pokud vám na cestu nesvítí měsíc nebo zrovna netřímáte nekonečnou "Prometheovu" louč, neuvidíte si ani na vlastní nohy. To si takle jdete nocí a jen se necháváte pohltit tou nepropustnou temnotou. Posloucháte zpěv cvrčků v trávě, zatímco se z hlubin lesů ozývá sova. Jdete či jedete na svém věrném oři a čekáte, kdy se na vás ze tmy vynoří bandita v pyžamu. Docela mne mrzí, že si nelze udělat provizorní tábořiště uprostřed lesa a opékat si na ohni uloveného ušáka. Tak či onak - atmosféra noci je tu zcela neoddiskutovatelná a navíc dobře umocnujě některé herní mechanismy, jakým je např. plížení/stealth.

Další výbornou věcí je postupné vylepšování Henryho. A mohu s klidem v duši říct, že je to nejchytřejší prvek, jaký Warhorse implementovali. V podstatě je to systém, jenž dovolí vašemu "kovářskému" synkovi vyrůst: v namakaného bouchače, známého jako Henry "Rocky" Marciano, či českou obdobu Viléma Tella, nebo staročeského předka Jirky Babici. Pokud budete šikovní a vytrvalí, tak klidně kombinaci všeho. Ve hře je totiž mnoho atributů. Vykonáváním jistých úkonů jsi tyto atributy vylepšujete: od základní síly, rychlosti a rétoriky, po bylinkářství, jezdectví, gramotnost, vaření, lov, či odolnost vašich jater (ne doslovně). Fyzické atributy si pochopitelně vylepšujete převážně bojem. Čím více mácháte mečem/palicí/sekerou stáváte se silnější a rychlejší. Čím větší dostáváte nakládačku zvyšuje se vám výdrž. Každý typ zbraně má svou "learning curve".

Proč je to ale tak chytré, když už něco podobného měl jeden nebo více dílů TES?. Není to naroubované uměle, právě naopak. Nikdy jsem nemyslel na to, že si teď budu 5h vylepšovat svůj atribut lovu nebo vaření, ale prostě jsem dělal to, co se mi v tu chvíli zdálo příhodné nebo jsem měl chuť to dělat. Kupříkladu jsem našel knížku, kterou jsem si ještě nemohl přečíst, protože Henry byl trotlík. Tak jsem si ji nechal u sebe, dělal věci, a za pár hodin si uvědomím, že ji mám stále u sebe. Tak začnu študovat, večer knihu odložím, najím se, jdu spát, umeju se, ráno zbuším pár vandráků u cesty, navštívím mlynáře, aby jsem mu něco donesl, cestou do hradu postřílím u lesa pár zajíců, splním quest, ve městě prodám ulovenou zvěřinu a navečer si tu knížku dočtu....nebo místo toho můžu jít chlastat a ráno si udělat koktejl proti opici a vylepšit si tak alchymii. Jsou tu ale i negativní vlivy na vaše atributy. Např. již zmíněné opilství, obžerství, hlad, otrava jídlem, únava, vzhled (špína, krev na oblečení). Atd. Atd. Pokud jste společensky unavení, lehce se zhorší motorika a rétorika, pokud jste hladoví, jste slabší, pomalejší...atd. je toho dost. Navíc se různé efekty prokládají s jinými v závislosti na vašem fyzickém stavu, kdyby jsem vám měl vyjmenovat všechno, tak bych tu byl do soudného dne. Jednoduše řečeno, pokud jste měli na začátku problém se šípem trefit vrata od stodoly (jako já) a budete nasraní (jako já) s trochou cviku budete schopni v půlce hry sejmout zajíce za běhu. No pain, no gain, sakra!

CO MNE BAVILO: Soubojový systém, jenž Warhorse, v podstatě od začátku, tak prosazoval a jedna z věcí, která odděluje zrno od pleva. Zkrátka někomu sedne, někomu zase ne. Já jsem ten šťastlivec, kterého souboják bavil, to ovšem neznamená, že by nebyl zcela bez chyb. Pokud jste někdy hráli For Honor budete jako doma. Základem souboje v KC je pětisměrná růžice, která slouží jako indikátor, přesněji indikátor toho, jak a kam chcete vést úder. Též máte blok, který automaticky chytne vše, co na váš xicht letí. A později i parry/odražení, které vykonáte dokonalým načasováním vašeho bloku (jde vykonat jen s dlouhými zbraněmi). Plus tu máte speciální údery, které si odemykáte jako perk. Tyto speciály mohou být určeny pro určitý typ zbraně a spouštějí se vykonáním určité sekvence úderů. Upřímně jsem se ale na ně moc nespoléhal, pokud nešlo o jednoduchý trik čítající tři kliky/tahy myší. Ke konci hry jsem byl už tak nabušený, že mi stačilo pouze sekat a občas blokovat nebo uhnout. Souboják funguje a je zábavný za předpokladu, že proti vám běží jen jeden výrostek toužící rozlousknout vaší lebku. Pokud jich bude více než jeden, připravte se na to, že se krapet proběhnete a nacouváte. V tomto případě by se hodila kamera za ramenem, kterou nemá KC k dispozici. Největší horor je v hromadných bitkách, kdy nastává naprostý chaos...ne ten zábavný typ chaosu.

Neposedný "lock-on" systém tomu taky moc nepomáhá, někdy se v té skrumáži dutých hlav přepnu na někoho, kdo je ode mne vzdálen na 10 kroků na místo toho, kdo mě momentálně kuchá z blízka. Někdy mě zase někdo masíroval záda palicí, o čemž jsem nevěděl, protože jsem bojoval se dvěma hochy, kteří byli přede mnou a hra mi jaksi zapomněla říct, že mě zezadu někdo hobluje. Ano, dalo by se říct, že je to realističtější, ale v tomto případě bych dal přednost praktičtějšímu řešení. Pak jsou tu drobné vizuální nedostatky, jako létání jisker z místa, kde by měl být vyhřezlý mozeček a některé animace nejsou zcela dokonalé. Více či méně Warhorse splnilo svůj slib z části, žádná revoluce se nekoná, souboje jsou někdy dost pomalé a nevyvážené. Na druhou stranu, souboje mano a mano, dokážou zvednout hladinu adrenalinu na solidní uroven. Je to dobré, nikoliv perfektní.

Bavila mne většina vedlejších questů - k těm hlavním se dostanu - které jsou povětšinou takové civilní, poklidné a nevyžadují kdovíjaký skill k jejich splnění. Opravdu jsem nečekal, že mne bude tak bavit plenit felčarovy v Sasau zahrádku nebo se snažit přijít na příčinu nemoci, stanovit diagnozu a uvařit lék pro jednu odlehlou vesničku. To jsou právě takové typy úkolů, které nejsou v řečišti RPG běžné a hromada lidí je neocení. Já v tom naopak vidím tu vizi netradičního RPG, kterou si autoři předsevzali a kterou opět dokázali splnit napůl cesty viz. hlavní/příběhové questy.

CO SE MI NELÍBIO: Příběh, většina příběhových questů. Už z příběhových trailerů jsem přibližně tušil, co mě čeká, ale to, co jsem dostal, jsem opravdu nečekal. Na počátku to začíná poměrně nevinně. Vy, jako syn kováře, jménem Henry, si žijete poměrně poklidný život v malé vesničce. Váš tatík uková meč pro papaláše zdejšího sídla. Najednou přištrádá Zikmund, zaklepe vám na dveře a se svou mocnou army, která si omylem vaše rodiče splete s mexickou Piñatou, vyplundruje vaši vesnici, která padne popelem, vy zdrhnete. Pln hněvu a sobeckého smýšlení chcete svou famíliji pomstít a navrátit meč komu náleží, ale nejdřív pomstít tatíka a mamku! Nebudu to zde rozvádět, kvůli spoilerům, ale vězte, že celé story je obrovské klišé, které je plné dalších klišé a velmi "nečekaných" zvratů, u kterých jsem jen odevzdaně obracel oči v sloup.

Questy s příběhem spjaté jsou velmi nekonstantní. Jsou zde úkoly velmi nudné, které povyšují pojem fetch quest do nových výšek, a úkoly zajímavé, ale nedodělané či nedomyšlené. A můžou za to převážně poslední 2 aspekty.

Umělá demence, dialogy, systém dialogů: Člověk by mohl očekávat, že prostý lid ve 15. století nebude zrovna bystrý, ovšem zde nemá cenu si mazat med kolem huby. Lid v Kindgom come jsou mentálně postižená individua, která mají stejný počet mozkových bunek jako žebrák ve středověku zubů. Již během vývoje mi ten nově vymyšlený systém AI přišel zbytečně komplikovaný a očekával jsem chyby. Nebyl jsem zklamaný. Nehledě na několikanásobné opravy hry. NPC/Lidi v jednom kuse dělali koniny. Zasekávali se o terén, viděli to, co vidět neměli, stráže mi dávaly pokuty za něco, co jsem neudělal nebo mě naopak nechaly být, když jsem udělal něco fuj. Jednou jsem takhle přijel do Rattay, že si nechám opravit brnění. "Nechci s tebou mluvit" Říká mi kovář. Já na to: "Sakra, já chápu, že kovářskému cechu čest nedělám, ale hned se urazit?" "Ach jo, tak snad mi spraví náladu čerstvě upečený pecen chleba" říkám si. Pekař: "Nechci s tebou nic mít" To už mi začíná být podezřelé, tak vyběhnu ven a pozdravím první dívku, kterou uvidím. "Jdi ode mne pryč, ty zvíře." No dobře, zrovna moc jsem nevoněl, ale taková reakce? Asi po 20min oslovování občanů Rattay mi došlo, že mě tu nemají asi moc rádi... ale proč to? Kouknu tedy do mé reputace města Rattay..... (-99)..... :/. Aha, tak to je príma. Proč? Já nevím. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem měl od jednoho pána vysomrovat víno pro jednu mladou dámu jedné nadržené kněžny. Jenže ten chlap se mnou také nechce komunikovat, pouze zlatáky mu rozvážou jazyk...aha já nemám prachy, super...tak jdu prodat meč, který jsem měl tak rád. Časem jsem si reputaci napravil konáním dobrých skutků. Jaký byl však můj hřích, kterým jsem rozlítil srdce Rattayského lidu? To ví jen bůh. A jmenuje se Vávra.

Obecně platí, že pokud nehrajete podle pravidel stanovených programátory, hra začně zmatkovat a dělat neplechu. Ukázkový příklad jest quest v kostele, kde jsem měl zabít chlápka a přitom se žít s mnišským hábitem a řídit se řádem kostela den co den. Neustále mě peskoval dozorce, že nejsem tam, kde bych měl být, protože hodiny v této hře nefungují zcela přesně. To jsem takhle jednou pojídal výbornou čočkovou kaši, když tu náhle mi hra oznámí, že jsem ráčil být otráven! Zvedám se ze židle, a po chvilce padám hubou na chladnou kostelní podlahu. Probouzím se, chápek mi oznámí, že jsem měl sakra štěstí, ale že mě otrávit nechtěl, a že by rád od tud utekl - jestli bych mu s tím nepomohl. Já na to, že mu určitě pomohu, nebot mám rád srandisty, kteří se pokusili obrátit mé vnitřnosti naruby. Takže tedy souhlasím. On mi řekne, že mám sehnat nějaký věci, které jsou pro realizaci útěku nezbytné. Tak jo. Náhle však ke mě přilítne dozorce "Bratře, nemáš ted bych se svými bratry u večeře?" "Odpustě mi, bratře" Odpovím. "Ale patrně mi některých z bratrů trochu okořenil večeři, nebylo mi dobře." "Ale bratře, za koho mne máš? Musíš být potrestán za tvou neposlušnost" "Arrhgg!! Víte co, bratře? Seru vám na to, bratře! Pakuju se a mizím od tud, bratře! Sbohem, bratře! Jsem vyhozen, beru si zpět své věci, vyčkám až nastane noc, vplížím se do kostela a chlapíkovi, kterému jsem slíbil pomoc, hrdinsky a tiše kuchnu ve spánku. Okamžitě se probere celý kostel.....po chvíli přiběhne armáda strážných, tak jich pár zabiju, aby se neřeklo a padám ven ze Sasau, které mne mělo dosud za hrdinu. Jaká je asi ted má reputace s tímto městem.......neměná, stejná, (+100). Masakr v kostele mi bůh odpustil...alelůja!!! To by byl asi systém kolektivní AI města v kostce.

Systém vedení dialogů je další věc, která mi byla proti srsti. Ty jsou tu vedeny většinou děsně novátorsky, spíše knižně, než herně. Velmi často jsou NPC postaveny jako chodící expozice, která žvaní a žvaní. Něco, co by se dalo shrnout do pěti vět je tu vysvětleno v pěti odstavcích, a je to opravdu nuda. Nebudu to ale Warhorse vyčítat, jelikož jsem si vědom, že jim v tomto ohledu chybí zkušenosti, a mimo to, obecně vzato, scenáristicky to není nejhorší. Možná až zbytečně moc klení na můj vkus, ale jinak žádná hrůza.

Co ale nemohu opomenout je ten systém reputace či jak to nazvat. V podstatě máte 3 základní atributy, jenž ovlivňují rozhovory: Rétorika, charisma a zastrašování, ty zase ovlivňují již zmíněné faktory (oblečení, čistota, střízlivost atd.) V zásadě pro každý aspekt máte určitý počet bodů...čím více bodů, tím větší možnost někoho přesvědčit. Problém nastává v okamžiku, kdy se dozvíte, že i druhá osoba vedoucí s vámi hovor má také statistiky. Pokud máte danou statistiku vyšší než NPC, (charisma vyšší než NPC charisma) automaticky vyhrajte. Vždycky. Nehledě na to, jak moc vaše odpověď v kontextu dává či nedává smysl. Aby toho nebylo málo, tak nastane situace, že se vám NPC nepodaří přesvědčit, nevadí. Prokecnu ji znova a vyzkouším jinou metodu. "Choices with no point of return" my ass! Je to neskutečně nepřirozený systém, který se z počátku tváří jako něco extra, ale není tomu tak. Je to v podstatě sociální "vyšší bere" a nic víc v tom není, tedy pokud mi něco uniklo. Apropo, ve hře je perk, který vám okamžitě ukáže všechny statistiky NPC, což uveřitelnosti rozhovoru ještě přidá další dimenzi. Uctivě pravím, FUCK THIS SYSTEM.

O dopadu mých rozhodnutí mám také určité pochybnosti, krom toho, že mé činy mění číselnou hodnotu reputace ve městě, tak ohledně příběhu jsem opravdu nic nezaznamenal, a to je nechválihodné. Chápu, nejste spektra, ani inkvizitor, ani zaklínač, a vím že je těžké byt jen navodit iluzi volby a následku, ale sakra, to Vávra v životě nehrál žádný RPG? Svět CK je jako divadýlko, které jakoby žije vlastním životem, ale tak nějak mu to nevěříte. To, co vidíte jsou chodící loutky. Ve skutečnosti je to dost statické a jediné na co máte největší vliv je Henry sám. Příkladná situace: přinesu hraběnce věci na svatbu její.....známé, ona posmutní, že má starýho, a už pravděpodobně nefunkčního kozla za manžela, a nabídne mi, at si vykouším oděv jejího zesnulého ex. Docela creepy. Ale což, přistoupím na to, ona mi pochválí můj vzhled sexy osla a půjdu si svou cestou. Prdlajs! Madam skočí po Henrym, Henry se nebrání.... a už paní hraběnka jezdí po Henrym jako žokej na rozkopané dráze...zatímco Diviš, její manžel, je v tom samém hradě jen o místnost dál...WTF?? Jak jsem mohl vědět, že.....ach jo, ale co, mám alespoň cool košili! To by se Diviš divil, kdyby zjistil, že jsem mu nabrousil ženu za jeho zády, hm? Cože? že ta hra nereaguje? Good no harm done. Ony vůbec všechny romantické šarády jsou takový výsměch. Že každý ted má tendenci cpát trapný, nepřirozený dating simulátory do svých her. Viním tebe, Bioware!

K techniské stránce věci: Hra mi běžela i za něpříznivých ohlasů veřejnosti velmi dobře.
Very-high, high 1080p a shadery se stíny na medium.
Les a okolí 55-60 fps.
Před městem či hradem 45-55 fps.
Město ve dne 45-54 fps.
Město v noci 40-45 fps.
Dobrý framerate i při větších bitvách.

Asi mám štěstí, že zrovna má sestava, mimochodem žádná mladice, si rozuměla s tímto anti Kristem optimalizačním tak dobře. Tak či onak, každá verze hry měla nějaký problém. Nefunkční quest, zamrznutí na určitém místě atd. Technicky malé nedostatky jako slabší LOD a doskakování objektů lze tolerovat. Dost často také prší z modrého nebe a na pořádný vichr tu taky človek nenarazí. Déšt ale vypadá dobře.

O Kingdom Come Deliverence bych mohl napsat ještě mnoho, což není špatná věc. Určitě jsem na mnoho věcí zapomněl, což také není špatná věc, jelikož vy, kdož jste už tento český produkt hráli, máte už dávno nakreslený obrázek o tom, jaký ten produkt je.

I přes mnoho negativ, která tato hra má, nemohu zastírat, že jsem se u ni nebavil a že tech 60h strávených s tím oslíkem Henrym nebylo fajn. Bavilo mě lovit, bavilo mě jezdit, bojovat, kochat se, prozkoumávat, plnit úkoly, vařit, rvát se, hrát zase něco trochu jinýho, trochu jiné RPG. Kingdom Come je velká, obsáhlá, místy krásná a ambiciozní hra, což je její největší problém. Warhorse je podle mě obrovským příslibem do budoucna. Pokud zůstanou příště trochu více při zemi a pouči se ze svých chyb, můžeme vidět od Vávry a spol ještě hodně velké věci.
+33 +36 −3
  • PS4 70
Hloupý Honza s debilním účesem vyráží na cestu plnou dobrodružství, aby polovinu svého putování strávil chozením po lese a sbíráním hub.

Jsem asi jeden z mála, který hru rozehrál v den vydání a dohrál ji až s patchem 1.6. Tedy dva dny před vydáním DLC From the Ashes. Proč to zmiňuji? Protože za tu dobu hra ušla hodně dlouho cestu. Hned od začátku jsem měl smíšené pocity. Na jedné straně kouzelné české prostředí a skvělé herní mechaniky, na straně druhé ohromná nálož bugů, kterou jsem ve hře nikdy nepotkal. Celý život se mi bugy prakticky vyhýbaly, tak si herní bůh řekl, že mi to nyní pořádně osolí.

Vychytal jsem opravdu vše. Mizející hlavy NPC, mizející objekty, jeleny padající z nebe, vojáci do půl těla pod zemí, útočící srnky apod. Ale to jsou drobnosti. Horší bylo, když mi hra nedovolila splnit quest nebo když NPC, kterou jsem měl někam dovést, šla na druhou stranu než byl cíl. V kombinaci s "hardcore" přístupem to bylo zvláště frustrující, když jste kvůli bugu přišli o hodinový postup. Nakonec frustrace zvítězila. Přestaly mi fungovat teleportující bedny, do jednoho hostince jsem se ani nemohl jít vyspat, strážní mě pokutovali za činy, které jsem nespáchal (klidně 3x za sebou) a tak dále. Ta hra mě začala hrozně štvát.

No a pak mě zase začala bavit. Přestal jsem mít smůlu na bugy znemožňující pokračování v příběhové lince a zůstaly jen ty grafické. Ale ani ty by tam být neměly. Nebudu se tvářit, že je v pořádku, když si koupím produkt za 1600,- a dočkám se zmetku. Všudypřítomná nedoladěnost je skutečně fail. Chápu všechny ty, kteří nad tím přimhouřili oči, ale ode mě to nikdo nemůže čekat.

I přesto dávám vysoké hodnocení. Hra je skutečně jiná. A hlavně mě bavila. Bavily mě nekonečné detaily (když Jindra něco sbírá, tak po tom skutečně sáhne rukou), bavilo mě v rámci možností realistické pojetí příběhu (ačkoli se bohužel dočkáme skutečně hloupého momentu "Jsem tvůj otec." následovaný ještě hloupějšími dialogy). Zábava z hraní překonala i všechny ty vopruzy, jako je příliš pomalý fast travel, příliš mnohokrát jsem narazil na vraždící pocestné nebo bludné rytíře, příliš mnohokrát jsem narazil na Hanuše uprostřed lesů bez jediného osobního strážce nebo samotnou selku v lese uprostřed noci.

Celkově ten svět příliš nefunguje. Dokud jste ve vesnici, tak ano, ale mimo hranice obydlených oblastí svět nepůsobí věrohodně. Kde jsou jakékoli povozy? Absence vozíků a povozů mi hodně chyběla a člověka na koni jsem kromě questů potkal asi 2x. Svět tak působí poměrně mrtvě.

RPG prvky šly skoro mimo mě. Statistiky nejsou vlastně potřeba. Do záložky Hráč jsem šel za hru asi 4x, abych si naházel nějaké perky, ale nejsou potřeba, Naopak bych i řekl, že některé jsou nežádoucí (autoheal) a v podobné hře by neměly být. Stejně tak lektvary. Za celou hru jsem použil jen asi 4 "heal potiony", jinak nic, když pominu pár sejvovic (ale hra ukládá často, v kombinaci s "ukončit a uložit" není žádný problém). Fantasy prvek v podobě lektvarů mi tam moc nesedl, celkově mi alchymie přišla otravná a vadilo mi, že se jí v rámci hlavního questu musím věnovat (chtěl jsem ji úplně vypustit). Jo a usnadňovat páčení nebylo potřeba, console kidi zbytečně řvali.

Některé mechaniky nedávají moc smysl. Nepotřebuji nosit jídlo, když je všude kolem milion kotlíků. Prostě stačí přijít k někomu domů a srknout si guláše.
Jak je možné, že obchodník v Ratajích pozná věc kradenou v Sázavě? Tohle dávalo smysl v rámci úvodní části na Talmberku, ale jinak ne. A dlužno říct, že hra totálně přestává fungovat když děláte bordel. Nebylo nic snazšího než zabít jednoho z papalášů před Bohutovým kostelem a pak jen zaplatit pár zlaťáků za potloukání se poblíž mrtvoly.

Nicméně já většinu času sekal dobrotu, takže jsem o podobné nefunkční procesy byl ušetřen.

Bitvy jsou příšerné. I s přimhouřenýma očima. Panáci tam běhají jak blázni, neustále se opakuje neorganický sample bitvy, vy jen chodíte a bodáte NPC do zad nebo po nich pokojně střílíte z luku. A paradoxně, ta první je nejtěžší.

Přes všechny zápory, které bylo nutné zmínit (a to jsem jich spoustu vynechal) mě hra bavila. Scénář je v globále skvělý. Některé charaktery (Ptáček, Hanuš) jsou opravdu dobře napsané, stejně tak drtivá většina questů.

Oceňuji, že questy neustále přibývají - člověk si myslí, že už má od Ptáčka pokoj, ale pak přijde další quest! Absence tohoto mi hodně vadila v Zaklínači 3, jakmile jste splnili questy ve vesnici, jakoby se zastavil čas a nedocházelo k dalším událostem hodným Geraltovy pozornosti.

Grafika není nic extra, ale některá zákoutí (rybníčky, lesy, mýtinky, louky) jsou malebné a opravdu jsem si užíval atmosféru českého venkova. Systém boje je jiný. A ocenil jsem ho hlavně v úvodu, kdy jsem si dával pozor na každý šťouch, ke konci jen stačilo bezhlavě máchat mečem. Závěr se mi líbil, doufám, že se nedočkáme žádného příběhového DLC, které ho bude uměle natahovat.

A nyní počkat, s čím WH přijde příště. Obávám se ale, že novinářská ani hráčská obec nebude už tak tolerantní k počátečním chybám (já tedy rozhodně ne). Ale jsem rád, že jsem si hru prožil od prvního dne. A někdy příště třeba zkusím hardcore mod.

A seznam narozených dětí za dobu vývoje pobavil :) a RIP Jenda :(

Pro: herní mechaniky, prostředí, scénář

Proti: je to bugfest, bitvy, některé nedoladěnosti questů,

+33 +34 −1
  • PC 90
Začátek KC:D byl fantastický. Úžasný funkční svět, plný neprobádaných míst a nepoznaných zvyklostí. Objevování a poznávání toho světa krůček po krůčku mě náramně bavilo.

Úvodní hodiny (nebo spíše desítky hodin) byly neuvěřitelně pohlcující. Hrál jsem dlouhé hodiny, náramně se bavil, ale přitom jsem měl pocit, že hraju jen pár minut. KC:D je úplně jiná hra, než jaké jsem doposud znal. Neustále plynoucí herní čas, měnící se počasí a denní doby a plynoucí životy všech postaviček dávaly prostor ke zcela jinému stylu hraní a přemýšlení. Z počátku trochu náročné, ale parádní a naplňující.

Nejsilnější je KC:D ve filmových cutscénách. Filmové ztvárnění je výborné, ať se podíváme na kameru, střihy, dialogy nebo hudbu. Nejen v cutscénách, ale vlastně napříč celou hrou, jsem nejednou poznal rukopis Mafie, potažmo Dana Vávry, a to bylo super. Na můj vkus ale mohlo být těch cutscén klidně víc, celé to mohlo být ještě epičtější a filmovější.

Chybkou na kráse jsou často se opakující herci. Když několik různých postav se stejným obličejem potkáváte po celém světě, je to docela blbý a matoucí. Pak tu máme trochu nelogičností a mírných zmatků v těch všech větvících se úkolech a questech. Ale to se při té grafické kráse a historické propracovanosti dá docela prominout.

Dohrání zabralo mnoho hodin, bavil jsem se náramně, ale přesto mám po dohrání takový nějaký pocit, že se toho stalo dost málo. Hra je dlouhá s více méně stále se měnícím obsahem a náplní, ale přesto působí trochu natahovaně. Teď už jsem jen zvědavý, jaká budou ohlášená DLC a hlavně se těším, jaký další velký projekt vypadne z Warhorse.

Pro: Krajina, zasazení, filmovost, realističnost a detailnost, herní mechanizmy, originální “domácí” zážitek

Proti: Občas nelogičnosti a chyby, místy pomalejší a prázdnější

+36 +37 −1
  • PC 80
Asi jako většina zde přítomných i já jsem sledoval vývoj KCD od samého počátku. Dokonce si pamatuju, jak Vávra měl na své stránce, z které později vzniklo Warhorse, pouze diskuzní fórum, na kterém s herní komunitou řešil, co by se jim ve hře líbilo a z jaké literatury a kinematografie čerpat. V té době jsme všichni, kdo se diskuze účastnili, dokázali vymyslet fantastické věci, které se ovšem výsledné hře nepřibližují asi ani z 50%. Tu dobu jsem si hodně užíval.
Uběhlo pár dlouhých let a já se nemůžu zbavit dojmu, že aspoň dva další roky by hře prospěly. Nebo víc lidí? Nebo víc peněz? Prostě i po verzi 1.4.3 je hra taková „nejistá“. Ať už se jedná o trhané animace, doskakování textur nebo díry v příběhu a dialozích.

Zápory
Abych byl konkrétnější tak uvedu několik příkladů. Sháním borce jedna, co mi postaví katapult. Borec dva ho nechce pustit ze svých služeb. Mám dvě možnosti. Buďto to zahrnuje interakci s borcem dva, nebo můžu jít do truhly borce dva a ukrást mu jeden dokument. Zvolil jsem dokument. Udělal jsem padělek a šel za borcem dva s tím, že mám papíry k propuštění prvního borce z jeho služeb. Borec dva na mě začal: „Ha, to se ti hodí, co?!“ Jenže já s ním do té doby neprohodil ani slovo, nemohl vědět, že já toho muže potřebuji. Takových věcí je ve hře stráááášná spousta. Ke konci hry jsem narazil na NPC, které nebylo nadabované.
Stejně tak mě štve reputace. Funguje na divných principech. Je strašně těžké získávat reputaci, protože mimo dějovou linku neexistuje prakticky žádná interakce s vesničany a měšťany. Obchodníkům se dá prodávat věci pod cenou a zvyšovat si tak reputaci, to je fajn. Zkoušel jsem i zabíjet lapky kolem měst, ale moc velký úspěch to nemělo. Naopak, v lese potkám pytláka. Ten se do mě pustí, tak ho zabiju. Bum reputace -50. Dyť je to pytlák a ještě začal bitku se zbraní v ruce. Očividně mě chtěl zabít, co jsem měl dělat? Navíc jsem mu vzal rukavice, které stráže hned neomylně rozpoznali, jako kradené. Jak??? Spousta věcí ve hře chybí. V tutoriálu jsem informován, že stráž se dá lépe podplatit, když jednotlivce odlákáte od ostatních. Tohle bych řek, že ve hře prostě vůbec není. (Edit: Po vydaní Royal Edice tato část tutorialu opravu zmizela). Reakce na oblečení je podle mě jen to, jak dialog začíná – „Proboha, vypadáš strašně“ vs. „Můžu být nápomocen, tak vznešenému rytíři?“. Jinak se k vám lidé chovají naprosto stejně. Maximálně v závislosti na reputaci.
Z věty „Henry come to see us“ budu mít noční můry. Před prvním patchem nebylo možné vydržet partii kostek, protože návštěvníci hospody vás pozdraví každé tři vteřiny. I po záplatách je toho moc. Nejhorší když jede cut-scéna a po ní vás pozdraví člověk, který se té scény účastnil a vedl s vámi rozhovor.

Klady
Jestli se o předposledním Potterovi říkalo, že je reklamou na anglickou flóru, tak u KCD to platí dvojnásob o té české. Vážně ta hra je přes všechny své technické neduhy nejhezčí, co jsem viděl. Modelování celého světa je naprosto fantastické a já si celou hru užíval byť jen blbé procházení po lese nebo polních cestách. Škoda jen, že ve světě není trošku větší motivace k průzkumu. Vlastně k průzkumu mě motivovalo jen to, abych viděl další kus úžasné virtuální přírody.
Moc se mi líbila náročnost hry, především na začátku, kdy každý postup byl velice náročný. A asi jako jeden z mála jsem stál za save systémem, který Warhorse zvolili. Nedostatek sejvovic ze začátku hry mě vždy nutil pořádně si rozmýšlet své činy. A když už jsem se do něčeho pustil, byl jsem opravdu hodně nervózní, aby to vyšlo. Byly to intenzivní zážitky, o které se hráči radši připraví v boji za lepší save systém.
Příběh je dobrý, i když od Vávry bych možná čekal trošku víc, ale pevně věřím, že si to schovává do dalších dílů. Líbily se mi vedlejší guesty. Držely se hezky při zemi a snažily se ukázat nám, jak tehdy asi svět fungoval. Émil Zola kdysi řekl, že kniha by měla být výsledkem bádání určitého tématu. O této hře by se to vlastně dalo tvrdit také. Na celé mapě a detailech je vidět, že se Warhorse snažili, dát nám co nejpřesnější středověkou podívanou.
Dost jsem se obával soubojového systému, a i když by potřeboval ještě trošku vyťukat, nedopadl vůbec špatně. Stejně jako hlavní hrdina i vy se učíte, jak v soubojích postupovat a pohybovat se.


Závěrem
Ač jsem se snažil krotit své očekávání, a z velké části se mi to i povedlo, od hry jsem čekal maličko víc (i když určitě nejde o zklamání). Asi je to i tím, že jsem při tvorbě hry upustil svou uzdu fantazie a představoval si, co vše by mohla hra obsahovat. I tak je velice sympatické, že se někdo z naší vlasti snaží o vytvoření něčeho nového na poli počítačového hraní. Je skvělé, že příběh z našich dějin dokázali světu prodat tak zábavnou formou, že to baví miliony lidí. Už se moc těším na další díl a opět musím krotit fantazii, jak úžasnou hru by mohli postavit z pevných základů Kingdom Come: Deliverance.
+50 +51 −1
  • PC 90
Záměrně jsem se vyhýbal informačnímu humbuku v době vydání, nesledoval jsem videa, nestudoval články a dal si závazek, že v průběhu hraní nebudu pročítat žádné diskuze mapující ohlasy a názory lidí, kteří hru hrají. Když se na to dívám zpětně, jsem rád, že jsem zvolil právě tento přístup.

Můj původní předpoklad byl, ponořit se do hry bez jakéhokoli očekávání a hrát ji do té doby, dokud mě bude bavit. Nebudu rozepisovat herní charakteristiky nebo rozvádět hru samotnou, o tom mnozí už napsali dost, spíš se zaměřím na svoje vlastní pocity tak, jak postupně přicházely.

První dny jsem měl zpočátku problém si přivyknout na hru jako takovou ve stínu neustálých tutoriálů, které vysvětlovaly všechno možné. Chci tím říct, že moje snaha věnovat se hlavnímu ději často sklouzávala k někdy opakovanému studování jednotlivých tutoriálů a vysvětlení jednotlivých herních mechanik. První pocity tak byly spíš smíšené i navzdory tomu, že jsem si vychutnával příběhové cut scény a obdivoval zdejší prostředí. Jestli mě něco zaujalo už v úvodu, byl to smysl tvůrců pro detail. Rád jsem se jen tak rozhlížel a vnímal věci okolo sebe. Hráče tedy nenudilo se jen tak procházet a všímat si, jak vypadají zdejší stavení, jak se chovají jednotlivá NPC a jaké jsou mechaniky denního života ve světě, který vás obklopuje. V úvodu jsem trochu bojoval s osvojením si soubojového systému. Ten mi nepřišel nijak složitý, nicméně někdy jsem se vracel k tutoriálům v situacích, kdy jsem měl pocit, že mi něco uniklo.

Po tom, co se rozjede hlavní dějová linie a hráč už má tutoriály za sebou, pak se dostavil pocit, kdy mě hra bavila den ode dne víc. Záměrně jsem nikam nespěchal a vždy jsem se věnoval pouze tomu, na co jsem měl právě chuť. Stalo se tak, že jsem někdy pouze procházel obchody, objevoval postupně nové lokace (doslova krok za krokem) nebo se jen tak vydával na průzkum po okolí. Pamatuju si například, jak jsem jeden večer strávil jen tím, že jsem procházel okolní lesy nebo za svitu měsíce s loučí v ruce sbíral byliny. Proč? Protože mě to v tu chvíli bavilo. Přišlo to spontánně a tak jsem směroval svůj herní přístup tím směrem, jaká aktivita mě právě oslovila. V zásadě jsem nikdy nic neplánoval dopředu a tak jsem plnil hlavní linii, vedlejší questy nebo aktivity čistě podle toho, jak mě zrovna napadlo. Pokud je tu otevřený herní svět, rád z něho vstřebávám maximum do té míry, dokud je to ještě zábava.

Když nastal moment, že mě nějaká činnost přestala bavit nebo mi už nepřišla zajímavá, jednoduše jsem se věnoval něčemu jinému. V praxi to vypadalo asi následně: procházení krajinou, vedlejší quest, trénink soubojů, hledání pokladů, prodej nasbíraných věcí, koupě a upgrade stávajících, část hlavního questu, vedlejší aktivita, objevování nových lokací, přiučení se něčemu novému atd. Tato různorodá kombinace činností způsobila, že jsem se nenudil a stále bylo co dělat.

Po nějaké době jsem začal oceňovat propracovanost výstrojního systému včetně vlastního porovnávání té či oné části výstroje a výzbroje. Někdy mě bavilo si jen tak hrát a zkoušet různé části výstroje, pročítat její charakteristiky, porovnávat mezi sebou jednotlivé vlastnosti a případně vnímat, jak na mě reaguje okolí. Každá položka v inventáři má svůj vlastní popis (někdy exaktně historický, jindy docela vtipný - zejména u kostek nebo jídla) a tak jen práce s inventářem nebo kodexem byla nejen poutavá, ale i místy vtipná.

Podobně jako většinu lidí můj zážitek srážely technické nedokonalosti a bugy. Nejsem hráč, který by s tím měl zásadní problém nebo se přes to neuměl přenést. I mně se stalo, že mi hra občas padla nebo nějaká chyba zapříčinila nemožnost pokračovat. V rozsahu mnou odehraných hodin však šlo o situace spíše vzácné, které se daly vyřešit načtením předchozích savů (až na jednu nebo dvě výjimky bugnutých questů).

Pokud je něco, čím si mě KCD získalo, pak je to humor. Humor není možná to správné pojmenování, jde o způsob, jakým jsou některé questy a rozhovory napsané. Stalo se tak, že jsem někdy zadržoval výbuchy smíchu v některých rozhovorech či cut scénách. Rovněž mi byla sympatická postava Hanuše z Lipé, ne kvůli jeho podobě, ale kvůli textům a hláškám, které mu jsou propůjčené. V tomto ohledu je patrné, že se tvůrci s některými pasážemi v herním scénáři doslova vymazlili. Čert vem nějakou korektnost, uděláme si to po svém (narážky na církev nebo jiné věci, kterých si můžete, ale nemusíte všimnout).

Další věc, která se mi zamlouvala, byla variabilita herního přístupu v možnostech, jakým způsobem si hráč může volit vývoj jednotlivých vedlejších questů (nebo jejich zakončení z vícero možností). Často se hráči naskýtá hned několik možností, jak daného cíle dosáhnout. Někdy jsem zkoušel nějaký quest vyřešit různými způsoby s různými zakončeními. Díky tomu jsem narazil na některé povedené cut scény, ke kterým bych se jinak nedopracoval. Hlavní questová linie z logiky věci moc neumožňuje se sebou hýbat, přesto i v ní někdy můžete často volit, jakou cestu k danému cíli nebo situaci zvolíte (násilnou, nenásilnou, stealth...).

Závěrem, KCD byla pro mě osobně příjemnou herní kapitolou, která mě bavila povětšinou nad rámec očekávání. Dodnes mi zůstanou v paměti některé questy a situace, které mě coby hráče prostě dostaly. Technické nedokonalosti, bugy a různé nahodilé chyby byly sice někdy frustrující, nicméně nikdy nešlo o nic, přes co bych se nedokázal přenést. Odehráno 230 hodin stylem completionist.

Pro: historické zasazení, komplexní a propracované herní prostředí (reálie, zbraně/výstroj, kodex), soubojový systém, vizuál, hlášky a humor

Proti: bugy a technické nedokonalosti

+45
  • PC --
Posázaví v českém středověku je pro mě snad nejpřitažlivější zasazení herního světa ever, navíc s velkým důrazem na historické reálie a i když tomu asi mají historikové co vytknout, je to vlastně úplně jedno. Pro její edukativní přesah by zaplesalo srdce nejednoho učitele dějepisu. A asi nebudu jediný, kdo během hraní studoval satelitní snímky skutečných vesnic ve hře se vyskytujících a kdo si sázavský klášter připnul na zeď budoucích dovolenkových bodů zájmu.

Minimálně první polovina hry má velmi propracované a uvěřitelné questy. Ve druhé půlce už to začíná trochu dřít a hráč, zvyklý prvních 40 hodin na jakýsi standard, může být mírně rozladěn. Mnohdy NPC nereagovaly tak, jak bych logicky čekal, jindy bylo potřeba postupovat moc kostrbatě a zkoušet systémem pokus-omyl herní pravidla, která byla né vždy úplně přirozená. Např. doteď nerozumím tomu, jak mě můžou Kumáni poznat přes kompletní zbroj s uzavřenou přilbou... Často jsem tak úkoly plnil zmateně a proti své vůli, což mě hodně mrzelo. Navíc, rozdíl v kvalitě některých úkolů je někdy opravdu moc velký - vedle naprostých majstrštyků jsou tady WTF momenty, u kterých jsem si mohl hlavu ukroutit.

KC:D přináší nové herní mechaniky a originální nápady, bohužel nejsou úplně dobře zvládnuté. Soubojový systém není špatný, ale trochu těžkopádný a často jsem se uchyloval k jednoduchému bušení do nepřítele palicí, než abych se s mečem snažil o jakýsi složitý chvat z pěti směrů, přesně načasovaný a ještě s trochou toho štěstíčka. Jenže když vono to funguje! Ještě více funguje lukostřelba, kde při dobře mířené střele můžete složit ozbrojeného nepřítele na jednu ránu – pokud má odkrytý obličej. A pokud ne, stačí couvat a ládovat jeden šíp za druhým, dokud panák nepadne. Nezlobil bych se, kdyby hra byla v soubojích ještě trochu těžší, ale zároveň elegantnější a reálnější. Save systém také není špatný, ale vzhledem k technickému stavu hry byla od WH troufalost ho použít. Vrstvení oblečení? Originální! Ale hromady vrstev nejsou graficky příliš kompatibilní, různě se překrývají výsledek není vůbec hezký. A jestli stojí velké množství vrstev oblečení za snížením počtu NPC při hromadných soubojích, je celkem jasné, že to nebylo dobré rozhodnutí. Protože hromadné souboje opravdu těžce suxují.

Ekonomika by potřebovala rázný overhaul, který by ze smlouvání udělal užitečnou vlastnost a dal by penězům hodnotu. Nechci se většinu herní doby topit v groších, za které si nemám co koupit. Proč si vařit Sejvovici, když si jich koupím víc, než kolik jich kdy spotřebuju? A k čemu je mi schopnost oprav vybavení, když řemeslníci mi za mrzký peníz dají všechno do cajku? Co takhle mít možnost koupit si nějakou nemovitost?

O technických nedostatcích toho už bylo napsáno mnoho a nemá smysl do toho hlouběji šťourat. Nějaké ty pády, nekonečné loadingy, tuny bugů a glitchů, kolísání fps nebo jen totální nezvládnutí implementace deště... jo, mohl bych to sepsat na pár áčtyřek a vypadal by vedle toho ten slavný Vávrův hejt na Skyrim asi jako pohádka od Božky Němcový. Jenže by to bylo z mé strany pokrytecké, protože KC:D jsem si užil naprosto zvířecky. Je to nádherně vystavěný svět, kde i blbá procházka lesem je zážitek a stejně jako v případě Gothicu nebo Morrowindu je i tohle hra, která se nehraje, ale prožívá.

Herní doba: 79hod 40min
Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+41
  • PS4 70
Jakožto Čech jsem se pokusil na KCD dívat nezaujatě (protože soudě dle komentářů a jejich hodnocení se to místním nejspíš moc nedaří) a snažil se z dobrodružství v českých luzích a hájích vytěžit maximum. Je třeba zmínit, že jde u mě o PS4 verzi, takže je možné, že moje zkušenost se od toho odvíjí víc, než od PCčkářů.

I když vám po začátku hra řekne, že to se dělá tak a tamto onak, zbytek je ryze na vás. První bitka je osina v prdeli, páčení zámků jakbysmet a zorientování se v boji je kvůli jeho unikátnosti dosti obtížné. Musíte proto tyhle věci opakovat a potom vás za to hra odmění, což je fajn, i když v některých dovednostech to chlapci úplně nevyladili. Zámků je víc těžších než lehčích, moje mrtvá babička drží luk pevněji než Jindra a plížení jsem vzdal hned. U obrovské většiny aktivit je nutná trpělivost, což po chvíli v některých směrech vzdáte a začnete Jindru cpát konkrétním směrem zloděj¬/all-in/ukecaný nebo co já vím. Není to ale na škodu, protože při dalším průchodů prostě změníte vývoj postavy a hru projedete zase o něco jinak. Vylepšování dovedností stylem „dělej je a budeš v nich lepší“ chválím.

Co se postav týče, je to o něco horší. I když je Hanuš takový správný buran, Fricek s Matušem dementní kámoši a podobně, tak k nim nikdy moc nepřilnete. A o romantické lince nemluvě. Takže nám to musí zachránit Jindra a abych se přiznal, mě se ten vidlák líbil. V jistých věcech je prostě tupý, v dalších překvapí selským rozumem a umí i popichovat. Není to sice Geralt, Nathan Drake nebo Pagan Min, ale řekl bych, že docela pěkně odráží českou povahu, což jako Čech oceňuji dvojnásob. S dabingem jsem spokojený a kdyby český nikdy nebyl, srát mě to nebude.

Jenže co s příběhem, když v ději přilnete jen k Jindrovi? No, vázne to, ale to lze čekat, když je příběh čerpán ze skutečných událostí a ne z nějaké epické fantasy předlohy. Na své komorní poměry jde o fajn detektivku s pár zvraty a s několika zajímavými misemi. Klášterní mise měla dobrou ideu, stačilo by jen povolit pohyb po chodbě hoďku před další činností, aby vás nesrali ti „Bratře…“ mniši. Chlastačka s farářem nebo lockpickování „koňské prdele“. Hodně lidí údajně brečí z konce, což uznávám, na Oscara to nebylo, ale neslo se to celé v komorním minimalistickém duchu.

Graficky hra pohladí mnohem více krajinou a vesnicemi než ztvárněním postav. Starší hry mají lepší modely charakterů, ale to je kvůli nedostatku prostředků. Navíc se textury mnohdy velmi pozdě načítají a o to více tím trpí xichty postav, které už tak nejsou žádný top notch. Nevyhnete se ani problikávání textur v inventáři, chybějícímu sedlu nebo dokonce hlavě, což je alespoň vtipné.

A teď hlavní nedostatky. KCD samotné je nadprůměrná hra už ve svém základu, protože nabízí dobrý bojový systém a mechaniky obecně, jenže se to neobešlo bez hromady bugů. Mě osobně nejvíc dojebal bug, kdy jsem nemohl dokončit příběhovou misi s farářem Bohutou. Hrál jsem v domnění, že se to nějak spraví, tak jsem nahrál x dalších hodin. Nakonec jsem svůj herní progres musel vrátit asi o 8 hodin zpět. Dále, a to nevím jestli je PSkem, ale spaní, cestování či čekání trvalo čistého času tak 3 hodiny. Ten váš démonický kůň není schopný projet křáčkem a vikáře jsem nemohl poslat do prdele jednoduše proto, že jsem měl bugnutou čekací scénu. Chápu, že Vávra řekl „Jsou tam bugy, sorry jako“, ale z tohoto důvodu prostě nemůžu dát 80 %.

Z toho co píšu se zdám jako ubrečená holka, jenže když celou dobu cestujete pomaleji po 4 na koni než Zeman po 2, tak to prostě požitek ze hry znechutí. Nahrání savu několik hodin zpátky taky nepomůže a když se snažíte projet bugnutou misi 3 hodin taky nepomůže. KCD je v základu čistě nadprůměrná hra s prostým příběhem a postavami, jedinečnými mechanikami a vidíte, že je dělaná ze srdce. Po herní stránce pýcha v českém herním průmyslu, po technické stránce brání v maximální užití si jí. Třeba to za rok bude pecka a já pak nebudu otálet zvednout hodnocení na zasloužených 80 %.

Herní výzva 2018 - V zemi nikoho

Pro: Jindra, soubojový systém, herní mechaniky, skrytý český dabing, krajina, děláno srdíčkem

Proti: Bugy, bugy, bugy, chvíli trvá, než se do toho dostanete

+29 +30 −1
  • PC 95
Nechat emoce přitlačený, nebo vyprsknout lahev vína?

Jednoznačně prskat, jelikož u téhle hry pocítíte Vávrovo rukopis. Je tam cítit od prvních kroků Mafie. Kde zjišťujete, jak to dopadne. Vávra je pro jiné magor.....pro mne je magor, za kterýho jsem rád.

On je ten člověk asi vážně magor, ale tímhle dílem mi dokázal, že do her to umí vecpat.

Grafiku není na snáze komentovat...jen stroze: nikdy jsem si nevychutnal scenérie více. V Alfě byly hezčí a teď mě ve finálu nutí si strkat ruku do trenek.

Debilní sbírání bedel je zábava a prožít investigativní quest s vyšetřováním sázavského kamenného incidentu, to je panečku mňamka.

Přísahám bohu, že jsem se takhle nebavil od dob Prince na dva osum šestce.

Ano, asi přehnané, ale mě ta hra prostě baví. Kurevsky mě baví. Vedlejšáky? Naprostá paráda. Protože mi bude čtyřicet a snažím se potlačovat emoce, tady to prostě neumím.

Tahle hra probudila ve čtyřicátníkovi opětovné znovuzapnutí a jak dokázala to, že se ve finále rozpláču. Asi jsem měkej, ale Blanky mi bylo líto. Při anglickým dabingu jsem to nedával.

Díky Vávro,.... mě tyhle chvilky baví.

Pro: Výjmečnej projekt.

Proti: Čekací doby jsou k nasrání. Zrychlit kurva.

+12 +22 −10
  • PC 85
Takže dohráno. Podle Steamu 79 hodin. Dohrál jsem většinu vedlejších questů (vyjma těch, co se vzájemně vylučovaly + asi dvou) a vyzkoušel si řadu vedlejších aktivit. Odehráno na GTX 1070, Intel i5-7600K a 16GB RAM, zastropovaných 60 fps bez dropů. Byl jsem backer na Kickstarteru, takže jsem měl hru za hubičky a těšil se na ní několik let...

A po dohrání vám můžu říct, že je to naprosto skvělá hra, ale:

- Rozhodně to nemělo vyjít takhle zabugovaný. Nainstaloval jsem to v den vydání. Zpočátku tam bylo tolik bugů, že některé questy nešly dokončit. Zažil jsem za dobu hraní asi 3 větší patche. I po tom posledním (tuším z 23. 3.) byl zabugovaný finální quest, který jsem musel na třikrát spouštět.
- Grafika na pohled krásná, ale optimalizace strašná. Do prvního patche docházelo k častému zamrzávání na dobu několika vteřin. Časem tahle nepříjemnost zmizela, zřejmě díky patchům (možná i díky domu, že Nvidia od té doby vydala asi dva nové ovladače grafiky).
- Autoři udělali asi 20 slotů oblečení, aby to co nejvíce odpovídalo reálu. Což by bylo super, kdyby to zvládal engine. Celkem běžně se stávalo, že se jednotlivé postavy načítaly "po vrstvách," takže jsem napřed viděl jejich spodky a pak až co mají skutečně na sobě. Což je nepříjemné v případě chystaného kombatu - spodky mají všechny postavy +- stejné, ale podle brnění poznáte úroveň soupeře. Jako perlička se občas stávalo, že se načetly hadry, ale chvíli trvalo, než se dovnitř načetla i postava. Takže pak potkáváte nejrůznější variace na bezhlavé rytíře. :)
- Nejrůznější chyby a zasekávání NPC o zeď, ve zvláštních polohách, levitující koně ve stájích apod. Ke konci jedna z hlavních NPC postav s váma jede dvakrát na koni a pokaždé ten její kůň "táhne" doleva. Takže se NPC postava stále buguje někam do lesa, do plotu, do zdi...
- Někdo si tu stěžoval na plytký příběh a v podstatě má asi pravdu. Na druhou stranu, autoři se snažili v rámci možností udělat hru co nejrealističtější. A protože kulisy oznámili dopředu, nebyl na nějaký superhrdinský příběh prostě prostor. Více mě mrzela nedotaženost vedlejších questů. Pokud například strávíte nějaký čas přemlouváním děvčete k souloži, očekával bych, že budou ve hře nějaké následky. Třeba, že bude váš vztah nějak pokračovat, že otěhotní, že vám bude vyčítat návštěvy lazebnic... A ono ne, sexem všechno prostě končí. A vůbec, na začátku hry vám zabijí holku. To je přeci důvod k rozvíjení příběhu jako prase. Místo toho máte celou dobu její prstýnek (pokud ho neprodáte) a nemůžete s ním nic dělat.
- Střelba z luku je fakt peklo.
- Soubojový systém je taky peklo, ale časem se dá osvojit si vlastní "kombo" a stím si člověk vystačí.
- Největší peklo všech pekel je ze začátku lockpicking. Časem je to ale easy.
- Co mě nebetyčně vytáčelo byla rozdílnost anglického dabignu od českých titulků. Nestávalo se to často, ale ten kdo rozumí anglicky někdy prostě slyší, že postava říká něco trochu jiného, než co říkají titulky. Týká se to zejména zprzněných překladů jmen.
- Čímž se dostávám k titulkům... Nad postavami se objeví titulky, pokud si například dvě NPC postavy povídají na ulici. Tyto titulky jsou "plovoucí," tzn. hýbou se podle toho, jak se postava pohybuje/pohupuje. Super nápad a dobře vypadající, přesně do chvíle, než se snažíte číst titulky NPC postavy, která před vámi cválá na koni...
- Je skutečně otravné, jak vás nerealisticky začnou zdravit na potkávání NPC postavy s tím, jak roste vaše reputace. Nejkomičtější situace nastane, kdy nastoupená jednotka vojáků dostává rozkazy a místo aby se věnovali svému veliteli, tak vás začnou sborem zdravit...
- Chyby v některých videích. Ve hře jsou dva typy videí - taková, která generuje engine na základě toho, co máte zrovna na sobě a taková, která jsou dopředu připravená jako animace. U těch druhých se běžně stává, že v nich máte na sobě něco jiného, než ve skutečnosti.

Celkově, jak tu někdo již psal, vývojáři ve snaze vydat hru včas vydali de facto betaverzi. Bude to chtít ještě pár patchů a odladění porodních bolestí a bude to opravdu skvěl hra. Určitě by si jí měl zahrát každý fanoušek RPG, které nejsou jen klikačkami. Mimochodem, myslím si, že vzhledem ke značné podpoře českého publika na kickstarteru by hře slušel český dabing. Je smutné, když nám daj Poláci CZ dabing Witchera a Vávra se na nás, svoje věrné domácí publikum, vykašle.

Pro: I přes všechna negativa se skutečně podařil AAA titul světové úrovně

Proti: Bugy všeho druhu; některé vedlejší questy by zasloužily více rozvinout

+28 +29 −1
  • PC 85
Přiznám se, že RPG není můj nejoblíbenější žánr a i když považuji třetího Zaklínače za možná nejlepší hru všech dob (dobře, ona je to v zásadě akční hra), Kingdom Come v mém hledáčku bylo spíše proto, že se po dlouhé době jednalo o českou hru s celosvětovým potenciálem, než že bych se na něj vyloženě těšil. Přesto ale musím říct, že jak se datum vydání blížilo, začala mě tato hra zajímat více a více, až jsem si ji nakonec předobjednal s tím, že by byla velká škoda nechat si takto zajímavý titul ujít.

Uvedení do hry však nebylo ideální, neboť úvodní loga se mi nezobrazily, pouze jsem zíral na černou obrazovku a poslouchal hudbu, která je měla doprovázet. Alespoň že poměrně zajímavé intro se přehrálo správně. Moje sestava Core i5, 16 GB RAM a GTX 1060 nepatří mezi nejvýkonnější, takže na nejvyšší nastavení rovnou zapomínám a volím kompromisní "vysoké", přece jenom mi hry jako AC: Origins připomněly, že čtyřjádra již nemusí stačit na všechno. Že se ale dočkám slideshow o 10-50 FPS, to jsem fakt nečekal, nakonec bylo nutné detaily stáhnout na střední, ačkoliv i tak občasné pády FPS pod přijatelnou hodnotu nebyly výjimkou.

První hodiny nebyly vůbec špatné, rozhraní mi přišlo přehledné a úkoly zábavné. Český dabing mi od začátku vůbec nechyběl, kvalitní (byť ne dokonalé) titulky jej zcela zastoupily, to ale neznamená, že bych jej neuvítal :) Po dohrání úvodu jsem se pustil do spousty úkolů, které mi kvalitně zpracované postavy prostřednictvím opravdu skvělých dialogů nabízely a začal jsem mírně propadat skepsi. Když totiž dvě hodiny chodíte po lese, sbíráte zkušenosti, houby a bylinky, zažijete několik úspěšných setkání s lapky či kumány, záhy však vlastní nešikovností špatně spadnete ze svahu, zabijete se a zjistíte, že po celou dobu neproběhl ani jeden save, většího či menšího rozhořčení se dočkají i ti největší flegmatici. Nutno podotknout, že save systém mi prvních 20 hodin opravdu pil krev, protože i když neplníte úkoly a pouze se touláte okolím, hra vás dokáže tak natolik vtáhnout, že na ruční ukládání zkrátka zapomenete - nehledě na špatnou dostupnost sejvovic během první zhruba čtvrtiny hry. Dost mi také vadilo čekání, které hraní často provázelo. Nemyslím teď složitější, ale o to propracovanější systém alchymie, ale spíše tzv. rychlé cestování nebo posouvání času, které bylo na můj vkus opravdu zbytečně pomalé. Hru také sráží bugy, kdy se NPC čas od času zaseknou nebo quest nejde dokončit, na druhou stranu nejnovější patche si s nimi hodně pohráli a musím uznat, že jich je mnohem méně než první dny po vydání.

Příběh o pomstě sice zní jako klišé, ale dialogy jsou skvěle napsané, úkoly promyšlené a jednotlivé postavy mají svůj charakter, samozřejmostí je jejich postupný vývoj. Takový Jan Ptáček sice zpočátku vypadá jako idiot, ke konci hry si jej ale jistým způsobem oblíbíte. Hlavní úkoly jsou jeden lepší než druhý, mezi nejlepší herní události jednoznačně zařazuji chlastačku s farářem Bohutou, což byla část hry, kdy mě KCD definitivně pohltilo.

Bojový systém je originální, ale bohužel ho rozhodně nepovažuji za nikterak geniální - i když jsou souboje s několika nepřáteli zajímavé, u hromadných bitev je ovládání velmi problematické. Pochválit ale musím například střílení z luku, kdy zpočátku sotva trefíte stodolu dva metry před vámi, ale postupem času, jak se Jindra zlepšuje, bez potíží dáváte jeden headshot za druhým. Nutno říct, že u hromadných bitev (ono jich ve hře není moc) jsem raději neriskoval, že mě nepřátelé ze všech ubíjí, ale raději z bezpečné vzdálenost protivníky ostřeloval. Naprosto skvělá je variabilta řešení úkolů, kdy k cíli vede hned několik cest a pokud vás napadne nějaké netradiční řešení, dost možná bude fungovat. U likvidace nepřátelských táborů je nejlepší možností počkat do noci, otrávit jídlo a následující den je problém vyřešen. Nebo raději vylákat jednoho lapku z tábora, vzít si jeho oblečení a všechny protivníky nepozorovaně zlikvidovat? Či snad nahodit na sebe zbroj a všechny do jednoho pobít? Fantazii se meze nekladou a řeknu vám, že tohle je jedna z těch věcí, která dělá KCD výjimečnou hrou.

Zpracování je výborné, prostředí vypadá fantasticky, vesničky i města žijí svým životem a jejím obyvatelům rozhodně není lhostejný způsob, jakým se prezentujete. Několik nevydařených krádeží (zpočátku velice těžké, častěji se vám akce spíše nepovede než povede) a pár mordů můžou znamenat, že se s vámi nikdo nebude chtít bavit - naopak pokud dáváte dýška a obyvatelům pomáháte s jejimi problémy, počítejte s vřelým a milým přístupem. Grafika našim vývojářům rozhodně nedělá ostudu, například lesy vypadají výborně, byť modely obličejů ještě zcela nedosahují některých konkurenčních titulů, ale rozhodně nejde o nic, za co by měli grafici skončit v kládě. Optimalizace již byla zmíněna a v tomto ohledu by bylo žádoucí, kdyby se jí vývojáři ještě v následujících aktualizacích věnovali. Ještě jednu věc ohledně zpracování musím zmínit - hudbu! Ta je totiž dokonalá, skvěle dotváří atmosférou a mnohé melodie vám v hlavě zůstanou ještě dlouho po dohrání.

KCD je rozhodně skvělá hra, která po letech dokazuje, že naše malá zemička uprostřed Evropy dokáže přinést herní titul, který je originální, zábavný, kvalitně zpracovaný a především zcela hodný srovnání s největšími zahraničními peckami. Je to hra, která není úplně mainstream, hodně hráčů bude muset přistoupit na její pravidla a přetrpět počáteční frustraci. Pak se vám ale odvděčí zcela unikátní hratelností, kvalitně napsaným příběhem a obrovskou škálou možností.

Pro: Skvěle napsaný přiběh, variabilita hry, realistické prostředí, pěkná grafika a dokonalá hudba, velice povedené úkoly

Proti: Horší optimalizace, umělá inteligence má své rezervy, občasné bugy, některé herní prvky (rychlé cestování, čekání) jsou zbytečné zdlouhavé, chtělo by to častější autosavy

+27 +28 −1
  • PC 95
Vývoji hry Kingdom Come : Deliverance jsem nevěnoval pozornost, až do doby před jejím prodejem. Když jsem zjistil, že se děj odehrává v posázaví zaujala mě hra ještě více. Osobně jsem kdysi navštívil Rataje nad Sázavou a tudíž jsem byl zvědav jak moc vystihli autoři hry realitu. Kupodivu dost dobře, vše je tam kde má být, až na posunutí města Sázava ( nejspíš kvůli rozloze hry ji šoupli o trochu níž )

Mnou zakoupená krabicová verze obsahovala 4 DVD. Po instalaci se ovšem začal stahovat cca 23 GB opravný patch. Takže instalace nakonec trvala asi 3 hodiny. Po spuštění bylo potřeba trochu upravit detaily ( hrál jsem na sestavě AMD FX 8370 + GTX 1050 + 16GB RAM ). Nastavil jsem zlatý střed a hra běžela kolem 45 FPS což je zcela bez problémů. Ovšem to by bylo, aby se něco nepo…. . Ačkoliv hra vypadá graficky skvěle obsahovala stále i po prvotním update mnoho chyb, jako třeba zaseknutí koně v plotě atd. To by se dalo vše překousnout. Hlavním problémem bylo neustálé padání hry do windows, když k tomu připočtu nemožnost uložit hru kdykoli ve hře stalo se z hraní nervydrásající peklo. Druhý quest jsem kvůli padání hry dělal asi 4 hodiny, normálně by trval asi 20 minut. Vývojáři přislíbili vydat další opravný patch, který vyřešil mnohé neduhy a ze hry se tak rázem stal klenot. Ano, hra je to parádní a jiná než mnohá dosud vydaná RPG. Co se na první pohled odlišuje je krajina. Ta vypadá velice věrohodně a chvílemi si připadáte jako byste byli ve skutečném lese. Vše je podpořeno zvuky zpívajících ptáků a vůbec lesním životem. Vesničky jsou taktéž jako přes kopírák se středověkou realitou. Dále se zde nesetkáte s magií. A věřte vůbec to nevadí. Za celou hru mi nechyběla.

Hrajete za Jindru syna kováře ze Skalice. Na začátku jste looser co neumí zhola nic. Je tedy potřeba zapojit mozek a řešení úkolů ne vždy řešit silou, alespoň tedy ze začátku. Ve hře platí pravidlo, že to co zrovna děláte v tom se taky zlepšujete. Oříšek je soubojový systém, který se dá ale časem naučit a osvojit. Z vlastní zkušenosti doporučuji ze začátku používat luk a pokud možno trefovat protivníky do hlavy. Co se týče příběhu, tak se nedá nic vytknout. Mise jsou rozdílné a zajímavé. V podstatě jde o to pomstít smrt rodičů a získat zpět otcem ukovaný meč. Úkoly jsou rozdělené na hlavní, vedlejší a aktivity. Podle vývojářů by mělo stačit na dohrání všeho asi 60 hodin. No mě to trvalo hodin 126. A to asi proto, že se někdy nachytáte u aktivit jako je lov, sběr bylin a nebo jen u prostého odkrývání mapy v sedle koně a hledání pokladů podle různě získaných map. Nebo vás začne bavit vykrádání kapes a u toho se dá taky docela zatvrdnout. Třeba v místním žaláři :) Nelze opomenout, že ve hře se objevují reálné postavy českých dějin. O Jindru se musíte starat jako o dítě, musíte mu dávat jíst, oblékat, koupat ho aby nesmrděl, páč se mu může stát, že se sním pak nebude nikdo bavit se šupákem :) .Důležitou činností je také spánek. Bez něj to nejde ani v normálním životě. Jindra je zkrátka tak trochu Tamagoči :)

Co na závěr? Snad jen to, že hru by si měl zahrát snad každý čech už jen z principu, že jde o českou hru odehrávající se v čechách, která se navíc může směle rovnat Ačkovým titulům typu Skyrim a Zaklínač. Prodeje ve světě mluví za vše. Přes milion prodaných kopií hned první měsíc od vydání. Někde jsem se doslech, že má jít v případě KCD o trilogii, tak doufejme, že vývojáři vychytají mouchy a nebudeme muset čekat dlouho na pokračování :)

PS: i když je hra v angličtině u platnéře v Ratajích si jeho řemeslník odzpíval celou jednu písničku v češtině, stačí se tam chvíli zdržet a začne jeho sólo :)

Pro: Grafika, podobnost s reálným prostředím, Česká hra v čechách,

Proti: bugy, ukládací systém, trochu i absence mířidel při lukostřelbě, absence pohledu z třetí osoby.

+26 +27 −1
  • PC 80
Tuto hru sleduji od samého začátku a zdá se mi to jako včera, kdy jsem její vývoj podpořil na Kickstarteru. Nyní po čtyřech letech konečně vyšla a já měl možnost ji během 67 hodin dohrát. Jaké to bylo? No, Začněme od toho pozitivního.

Příběhově hra nemá obdoby a Dan Vávra (ačkoliv na psaní scénáře jen dohlížel a sám napsal maximálně 10 procent) opět dokazuje, že nemá problém hráče u PC / konzole udržet jakkoliv dlouhou dobu. Plusem je rozhodně to, že hlavní postava není žádný namachrovaný válečník, ale pouze obyčejný poddaný, který pomalu a jistě získává důvěru a respekt svého okolí. Herecky taktéž není co vytknout, anglický dabing je skvělý a upřímně řečeno česká lokalizace mi bohatě stačila formou titulků. To, že při souboji nepřátelé čas od času utrousí české sprosté slovo, beru jako příjemný easter egg. Z čeho jsem měl největší obavy, byl samozřejmě soubojový systém, jelikož s ním už zápasím od dob alfa verze. Nutno říci, že pokud mi to situace dovolila, radši jsem používal luk (s jehož zaměřováním bez zaměřovače jsme kupodivu žádný velký problém neměl) a meč vytahoval opravdu jen v nejnutnějších případech (tedy tehdy, když byli nepřátelé slabí a já si chtěl bojové schopnosti trochu namakat). Postupem času jsme mu však celkem přišel na chuť, za což ale možná může poslední část hry a její mírný "stereotyp". Ale o tom až v dalším odstavci. Z ostatních herních mechanik bych vyzvedl například vtipně pojatý systém savování, smlouvání u kupců a řemeslníků, zajímavou alchymii a páčení zámků. V čem má však tato hra opravdu navrch oproti podobným titulům, je grafika prostředí. Lesy skutečně vypadají jako české lesy, potůčky působí věrohodně a rozložení domů ve vesnici či budov na hradě dává smysl. Když pak člověk projíždí touto krásnou krajinou při západu slunce, bez problémů zvolní koni krok a jen se v klidu rozhlíží kolem sebe.

Žádná hra však není dokonalá a i KC:D trpí několika neduhy. Tím prvním a také často omílaným jsou nepříliš povedené animace. Postavy sice mají pěkně naskenované obličeje, nicméně v momentě kdy začnou projevovat nějaké emoce, je na nich vidět, že Warhorse Studios není zkrátka 2K nebo Ubisoft. To však považuji pouze za kosmetickou vadu, která mě osobně zase tolik netrápila. Horší to bylo s několika herními bugy, které se začaly projevovat hlavně v pozdějších částech hry, a to problémy s několika questy, pozdní načítání textur, mizející postavy v cutscénách apod. Nic, kvůli čemu by se hra nedala dohrát, ale zamrzí to. Největší zklamáním pro mě však byla závěrečná část. Nechci moc spoilerovat, ale posledních několik questů na sebe dosti navazuje a ve své podstatě se jedná pořád o to samé dokola. Pryč je různorodost, která hru provázela na začátku příběhu. Také v porovnání s betou musím konstatovat, že v některých questech zmizela možnost volby způsobu jeho splnění např. při dobývání Přibyslavice byla v betě možnost výběru útoků z více stran, v plné verzi tomu už tak není, ačkoliv rozhovor mezi hlavními postavami k tomu přímo nabízí. Stejná situace nastává při závěrečném útoku na Talmberg. Trochu matoucím byl pro mě taky konec, respektive poslední mise hry, která z nějakého důvodu následovala až po závěrečných titulcích a jejíž jediným cílem bylo jet krokem na koni přes půl mapy a pak následoval nápis Konec, a také fakt, že hlavní úkol celé hry nebyl vlastně splněn .

Když bych to měl shrnout, KC:D splnilo své očekávání. Je to česká hra, o které se bude ještě dlouho mluvit (ať už v pozitivním či negativním smyslu). Důležité je, že rozhodně baví a rád si ji zahraji znovu. Zvláště pak, až autoři vydají DLC s dodatečným obsahem, který slibovali na Kickstarteru.

Pro: perfektní a napínavý příběh, jedinečný soubojový systém a několik dalších prvků gameplaye, nádherná grafická stránka prostředí

Proti: slabší animace, mírně stereotypní závěrečná část hry, bugy, relativně nedůstojné zakončení

+27
  • PC 85
Kingdom Come přišlo s trochu odlišným přístupem k RPG. Je hardcorovější, bez magie, s přesnými historickými reáliemi, zasazené v reálné zemi a to během reálného konfliktu. Tedy v RPG žánru se jedná o sakra originální a neokoukanou hru.

Na výbornou je propletenost úkolů a jejich řešení. Questy nejsou černobílé, není jasné, kde je dobro a zlo. Kolikrát se vyplatí pořádně prokecat NPC a ne se jen pokoušet ukončit quest co nejdřív. Vlastně se vám ani nebude chtít. Dialogy jsou skvělé napsané a jako třeba v Mass Effectu na sebe dialogové možnosti navazují, takže neskáčete z téma na téma. A filmečky.... páni. Filmové scény jsou naprosto perfektní, vymazlené, nádherné, úžasné, skvělé....

Na začátku se těžko zvyká na nově nastavená pravidla, ale jak se tak stane, těžko se vám bude hra vypínat. Soubojový systém je super a hlavně funkční. Po několika desítkách hodinách jsem v soubojích, hlavně při početní nevýhodě proti 3-4 nepřátelům, nacházel výzvu. S každým novým perk pointem šlo znatelně cítit Jindrovo zlepšení, stejně tak jako moje. Radost udělá i taková blbůstka, jako je lockpicking. Když se ve hře objeví nový způsob, jak otevírat zámky a je to něco jiného, než v předešlých desítkách her, není to na škodu. Mapa je přiměřeně velká - není obrovská, ale pro účely hry není ani malá. Hodně se bude cestovat, jak pěšky tak na koni a jezdit sem a tam po obrovské mapě není zábava. Zároveň je ale plná skrytých a zajímavých lokací, které se vyplatí prozkoumat kvůli lootu. Jízda po krajině působí tak domácky a má neuvěřitelné kouzlo, nedivil bych se, kdyby někdo nepoužíval fast travel a celé si to vychutnával naplno.

Čeština, je tak trošku odbytá. Texty kolikrát nesedí na to, co postava říká. Nejhorší je, když vám postava říká krásné dlouhé souvětí a v titulkách je to odbyté jednou větičkou. V pozdější fázi hry jsem to tolik nezaznamenával a nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že už se to tam nevyskytovalo nebo protože jsem si jen zvykl. Animace jsou trochu slabší, což nejvíc zabolí během obrovských bitev, ve kterých jsou i desítky postav, ale samotné bitvy působí (v rámci možností) fantasticky. I když se jedná o hardcore hru, nebylo by naškodu nějak označit časově omezené questy (malý tip, pokud jde o život, jde s největší pravděpodobností o časově omezený quest). Technický stav zmíním a to jen kvůli poslední části hry, ve které se to nedalo přehlížet, hlavně kvůli špatným scriptům a Janu Ptáčkovi a jeho jízdě! Jinak se tomu chyby dají prominout.

Kingdom Come je prostě skvělé RPG, které díky zasazení a upraveným mechanismům působí hrozně "fresh". I přes své nedostatky se jedná o skvělé RPG, které by v mnoha ohledech strčilo tříáčkové RPG do kapsy. V zábavnosti určitě.

Herní výzva 2018 - 1. "Tehdy to začalo"

Pro: dialogy, mechanismy, prostředí, filmečky

Proti: zápletka, čeština

+31 +32 −1
  • PC 100
Dlouho jsem propadal skepsi, jestli vůbec tato hra vyjde. S tím, jak stále byl odkládán termín hry, jsem si říkal, jestli si Warhorse studios nevzalo velké sousto. Naštěstí jsem se, plný očekávání, vydání hry dočkal. Musím uznat, že tato hra u mě překonala hodně osobních prvních latěk v oblastí PC her – 1. hra, kterou jsem si koupil ještě v předprodeji, 1. hra, do které jsem zainvestoval více jak 500 Kč, 1. sběratelská edice, kterou vlastním. Vůbec této investice nelituji.

Již od samého spuštění hry se mi strašně moc líbilo ztvárnění období Středověku v Čechách. Dovoluji si říct, že v mnoha ohledech je toto ztvárnění velice realistické. Ať už se jedná o krásně ztvárněnou českou přírodou (při toulkách lesem jsem si připadal, jako bych si opravdu vyšel ven na procházku do lesa s lukem a šel lovit zvířata), rozpracované zbroje na ponku u kováře, či vyobrazení vesnic a měst. Nejvíc mě nadchlo město Sázava, kde vidíte rozestavený chrám a kolem vše, co je k té stavbě třeba. Pěkně je zde ztvárněná i výroba lektvarů. Nic takového jako je obvykle: sesbírat bylinky a pak se vám lektvar automaticky na určitém místě vytvoří. Zde si musíte vyrobit lektvar krok po kroku dle receptu sami. Když něco zkazíte tak samozřejmě zkazíte i lektvar a můžete začít od znova.

Jelikož se již delší dobu věnuji i historickému šermu, zaměřil jsem se i na zbroje a oděvy, které jsou ve hře. Musím uznat, že vývojáři dodrželi to, co slíbili a do hry zakomponovali věci, které se v této době nosily. Nikde jsem si nevšiml nesmyslné věci, která by bila do očí, protože by byla z jiného století.

Líbilo se mi i ztvárnění inventáře, kdy jsem na sebe mohl obléknout různé vrstvy oblečení, které i logicky odpovídali tomu, co a jak se v té době nosilo. V rámci hry jsem u některých zbraní či zvířat, narazil na odkazy na jiné hry, filmy či historické osobnosti. Co mě, jako velkého fanouška historie zaujalo, byl tzv. Kodex, kde jsem našel nejrůznější texty na x hodin čtení, které hráči přiblíží dobu, ve které se hra odehrává a jednotlivá řemesla, povolání, místa či stavy.

Díky tomu, že jsem hru hrál skoro od prvního dne vydání, nevyhnul jsem se místy pár bugům, které ve hře byly někdy více, někdy méně, do nedávného patche. Naštěstí jsem byl jeden ze šťastných hráčů (aspoň, dle toho, jak jsem sledoval různá fóra) a neměl jsem bugů ve hře až tolik, že by mi to znepříjemnilo hraní.

Hra je i více realistická díky tomu, že ji nemůžete uložit, kdykoliv se Vám zachce. Pokud ji chcete uložit tak musíte mít alkohol sejvovice anebo se jít vyspat. Když však zapomenete spát, anebo nemáte dostatek tohoto alkoholu, občas se stane, že hold se vrátíte ve hře o x hodin zpět (když třeba blbě spadnete ze skály). Ale není to nic, kvůli čemu by u mě hra klesla.

Jediné, co mě trošku mrzelo na hře, bylo to, že soubojový systém nebyl tak složitý a propracovaný, jak se na první pohled zdál. Je zde možnost naučit se různé finty s mečem, které při souboji určujete sami dle směru seku, který si zvolíte a můžou Vám dát navrch před Vaším protivníkem. Avšak od půlky hry bylo snadné porazit téměř jakéhokoliv protivníka a tyto techniky jsem se ani nepotřeboval učit, neboť jsem každého protivníka udolal základní obranou a odsekem či bodem. Doufám, že toto bude s nějakým budoucím patchem vychytáno a v rámci hry bude možnost zvolit si úroveň obtížnosti hry.

Základní dějová linie sice nebyla tak květnatá, ale vedlejší úkoly hráči řádně vykreslili období Středověku, aby si udělal pěknou představu, co a jak v té době chodilo a že to lidé neměli vůbec jednoduché, na rozdíl od dnešní doby.

Když bych to celé shrnul, tak jsem si hru náramně užil. Kochal jsem se krásným prostředím a již teď po nějakých 130 odehraných hodinách vím, že si tuto hru rád někdy zahraju znovu. Tentokrát však zvolím cestu počestného panoše a ne zloděje, před kterým se musela bát každá truhla a zámek.
+52 +53 −1
  • PC 80
Poláci mají Witchera, Němci mají Gothic/Risen a Češi mají Kingdom Come.

Kvůli vydání hry jsem si vzal dovolenou, ale v práci jsem řekl, že jedu na chatu. Je trapné si brát dovolenou kvůli hraní hry, že. Ale je to pravda. Moje očekávání byla již od Kickstarter kampaně veliká a chtěl jsem pár nerušených dní, kdy bych se mohl ponořit do příběhu a vychutnat si procházky krásně zpracovanými lesy. Nakonec mi dohrání hry zabralo přesně 70 hodin a to včetně všech vedlejších misí, které jsem našel.

A jaké to tedy je? Zabugované jak prase! (ostatně první věta Dana Vávry v den vydání byla "Jsou tam bugy, sorry", což mluví za vše) Tahle hra by potřebovala ještě několik měsíců péče, kdy by se opravovaly bugy a vychytávaly různé nedokonalosti. Můžu v rychlosti jmenovat - NPCčka se při pohybu zasekávají o překážky, občas se zaseknou ve spánku nadobro, takže třeba nejde odevzdat quest, některé schody se nedají normálně vyšlapat, občas se zaseknete v nekonečném loadingu před rozhovorem a musíte hru natvrdo shodit, použití alchymistického pultíku vystřelí postavu vertikálně do vzduchu, načež při pádu zemře, některé side-questy nejdou dokončit, atd. atd.

K tomu si přidejte mizernou optimalizaci, kdy ani na slušném stroji (Ryzen5 + GTX1060) to na FullHD a medium detaily nedrží na 60 FPS a hlavně SAVE SYSTÉM! Prostě tu není quicksave a hra ukládá jen na předem určených místech, které nejsou rozmístěny úplně ideálně. Postupem času se naučíte vařit sejvovici, což je lektvar, který zastává úlohu právě quicksavu. Ale do té doby se vám několikrát stane, že přijdete třeba o hodinový postup ve hře - ať už kvůli rodině (musíte rychle skončit a hra se prostě neuložila, protože jste nepostoupili v příběhu a jen sbírali houby), nebo kvůli bugu (zaseknutí se v nekonečném loadingu). Vývojáři to zdůvodňují tím, že chtěli vymýtit save-scumming, ale zadělali si tím akorát na problémy. Myslím, že by se hráčovi měla ponechat volba, jak chce hru hrát / ukládat.

Nepochybuji, že se tyto věci postupně na základě feedbacku komunity odladí a bugy opraví, ale hra prostě vyšla jak vyšla a už teď v podstatě lidi rozdělila na dvě skupiny - jedna dokáže přivřít obě oči a v hodnocení nehledí na tato "dočasná negativa", ale ta druhá je z toho pořádně nasraná a na hru plive, kde může. Škoda, protože nebýt těchto porodních bolestí, tak si myslím, že by většina hráčů sázela hře "devítky".

Ale dost už těch negativ a pojďme si projet, co se povedlo. Inu, soubojový systém je... prostě jiný. Je nutné si na něj zvyknout a naučit se to. Ale s odstupem času ho hodnotím kladně. Není dokonalý (zvlášť v souboji s více nepřáteli padá na hubu), ale většinou dokáže nabídnout zajímavé souboje, kdy nelze jen zběsile klikat, ale je třeba se soustředit a předvést také nějaká komba / protiútoky. Střelba s lukem je podle mě až příliš těžká a v soubojích s nepřáteli jsem ho raději moc nepoužíval.

Systém vylepšování postavy (zlepšujete se v tom, co opravdu děláte) spojený s perky je fajn. Kromě klasičtějších dovedností jako je alchymie, kapsářství a lov divoké zvěře, tu najdeme i nezvyklé dovednosti jako je "pijáctví" (vylepšujete tím, jak chlastáte v hospodě) či "čtení". Na začátku jsem si koupil knihu o alchymii a čekal, že mi po přečtení přidá pár bodíků do skillu, ale jaké bylo moje překvapení, když mi hra zahlásila, že neumím číst a musím se to teprve naučit! A i poté, co mě to jedno NPCčko naučilo, tak se mi chvíli motala písmenka a až po nějaké době moje postava dokázala vše perfektně přečíst. Rád jsem poté sedal na lavičku a trávil čas čtením získaných knih.

Potěšilo mě i 20 slotů pro vybavení hrdiny, kdy na sebe můžete navléci několik vrstev oblečení - přesně tak, jak se to tehdy nosilo. Můžete si i koupit několik druhů koní (liší se rychlostí, nosností a kuráží) a vybavit i je. Ekonomika funguje a pocit, že mám dostatek peněz na vše, co potřebuji, jsem měl až v poslední čtvrtině hry. Některé momenty - např. první ranní modlitbu v klášteře, kdy jsem přes okna sledoval východ slunce, jehož světlo začalo zaplňovat interiér či legendární pařbu s farářem Bohutou - si budu pamatovat dlouho.

Celkově hru i přes porodní bolesti hodnotím velice kladně. Warhorse naší malé zemičce udělali ve světě dobrou reklamu a opravdu doufám, že budou pokračovat ve stopách Witchera a postupně se dočkáme ještě lepšího druhého a naprosto dokonalého třetího dílu. Vávra říkal, že prodeje jsou dobré a že přece jen tak nezahodí všechny ty vyvinuté technologie. Takže pojďme hoši!
(každopádně pokud dokážete vydržet pár měsíců, než vyjdou patche, tak uděláte jedině dobře)

Pro: Zpracování herního světa, inspirace v reálných historických událostech, zajímavý soubojový systém, systém vylepšování dovedností, cutscény vypadají skvěle, excelentní hudba, některé questy jsou dokonalé

Proti: Hra vyšla v podstatě v betaverzi a bude nutné několik měsíců opravovat, nevychytaný save systém, ošklivý hlavní hrdina posedlý hledáním meče, trochu předvídatelný příběh, nelze do mapy zapisovat poznámky

+90 +92 −2
  • PC 90
Předně bych chtěl sdělit, že jsem Vávrovec. Cokoliv co pan šéfkuchař Vávra přinese ke stolu, já s nadšením sním a odcházím vždy sytý a spokojen. Pravda je, že u tohoto pokrmu jsem si doopravdy nebyl jistý, jestli tenhle recept zabere a jestli se s ním celá Vávrova kuchyně dokáže poprat. No ale zabral a dovolím si tvrdit že velmi dobře, skoro až perfektně ale to by nesměla občas ujet ruka s kořením.

Začal bych s tím co se bezesporu povedlo nejlépe. Česká krajina je v téhle hře úchvatná a jde viděl že si tu někdo dal fakt zabrat. Je detailní plná keříku a typických českých kopečků. Lesy tu vypadají jako pravé lesy a ne jen jako plácek kam si před Vánocema jedete za stovečku uříznout šišatej stromek. Mezi krásnou českou zelení se schovávají i neméně krásné menší i větší vesničky, které jsou skromné jak by asi ve středověku opravdu byli. Dominanty těchto vesniček jsou povětšinou krásně zpracované kostely a hrady. Vrchol toho všeho je nejspíše Sázavský klášter který je projekt sám o sobě. Prohlídka v něm mě neuvěřitelně potěšila. Po tomhle kusu země si rozhodně ještě udělám walking simulátor.

Když si ale tak chodíte v téhle hře po krajině. Je docela možné že vás po cestě přepadne banda lapků. V tu chvíli se musí vytasit spolu s mečem i soubojový systém. Toho jsem na poprvé bál...vlastně i na podruhé...ok možná i po třetím setkání jsem si nebyl úplně jistý co to vlastně dělám ale pak se to zlomilo a souboje začali být doopravdy zábavné. Z videí se mi to nezdálo ale při samotném hraní je souboj plynulí. Jednotlivé údery do sebe krásně zapadají a porazit nepřítele jde snadno. Rozhodně bych to neoznačil nálepkou "hardcore". Protože jediné co je potřeba u souboje je trocha trpělivosti a přemýšlení. Můžete mi věřit. Sám jsem casual hráč co to v Dark Souls vzdal už po 20 minutách. Podobné je to i s lukostřelbou. Prostě si na to zvyknete a po pár výstřelech máte vy kurzor v hlavě a nepřítel naoplátku šíp.

No a dostáváme se k umělé inteligenci a s tím k prvním zaškobrtnutím z Warhorse. Líbí se mi styl jakým se vývojáři vydali. Každé NPC někde bydlí. Každé NPC má svůj denní program a tím pádem je každému NPC u prdele že vy si chcete ve tři ráno opravit plátovou zbroj. Příjde mi to osvěžující. Nejste tu pan důležitý a jako každý si musíte hezky počkat, i tohle pomáhá vtahovat do atmosféry. Co ale nepomáhá samotná interakce s okolím. Je komické jak vás všichni ve městě zdravý jménem klidně pokaždé co kolem během chvilky projdete a pak z dialogů je očividně vidět že téměř každý nemá páru kdo jste. Během, souboje si v klidu můžete vytáhnete luk a NPC je jedno že mu míříte do tváře. Prostě si dál jen čtvrt metru od vás čachruje s mečem. Takových situací bych ještě našel. No ale po většinu času to člověka zvlášť netrápí.

Další věc co bych ohodnotil je příběh. Ten sám osobě zrovna moc neuchvátí. Syn kováře blablabla... Zabili mi rodiče blabla... Potřebuju zpátky krásnej meč, udělal ho tatínek blabla... Na můj vkus dost klišé a ke konci je i pár divných zvratů, ale jako živná půda pro questy to stačí. Ty mi přišli po většinu času hodně zábavné. Jsou dost rozmanité , někdy vtipné nečekal bych že s farářem může být taková prdel ale hlavně lidské. Všechny se zdáli být v reálném světě splnitelné a nepřestřelovali. Například potrestání šlechtice tím že s vámi musí na lov, hlídkování jako stráž po městě, či snad simulátor života mnichů. Postavy byly pro questy dobře napsané a mluvily k věci a smysluplně. V takových momentech není problém se do hry ponořit a sžít se se světem.

Takže podařilo se Warhorse uvařit dobrý kousek? Za mě ano. Po šedesáti hodinách ve hře jsem příjemně překvapen jak to všechno krásně vyšlo a jak zas odcházím nasycen a spokojen. Hra dokáže člověka doopravdy vtáhnout do prostředí a ukázat vám středověk v trochu střízlivějších barvách než jak je běžně vykreslen a když chcete, dokáže být sama o sobě i zajímavou učebnicí dějepisu.


Pro: Prostředí, questy, pojetí, postavy, soubojový systém, učebnice dějepisu, záchody

Proti: Bugy, občas AI, klišé příběh, facial animace

+59 +60 −1