Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Určitě si někdo říká, sakra proč 100% když tu máme trojku? No jednoduché vysvětlení, nikdy jsem trojku nehrál a nikdy mne nějak nelákala a úplnou náhodou kdysi dávno když jsem ještě navštěvoval základku tak mi hra byla ukázána a chtěl jsem se ji akorát zkusit a netušil jsem, že mne tak zaujme. Nebudu nikoho přesvědčovat o tom, že ta hra je super a ostatní díly ne atd... ne ta hra není zas tak super, aby ostatní si ji zamilovali jako já, ale hra mne provázela opravdu dlouhou dobu a strávil jsem v ní strašně moc hodin. A hrozně mne bavili kampaně a jednotky, zase nedokážu říct, čím je lepší nebo horší jako svůj předchůdce, takže beru jen tenhle produkt a jako tahovka to mne hrozně bavilo. Ostatní už mne tak tolik nezaujaly, nejsem fanda tohoto žánru a prostě tohle mi sedí, i svým zpracováním a vším co hra nabízí. Takže určitě doporučuju vyzkoušet, ale spíš bych měl nohy na zemi a bral to jako v pohodě tahovku.

Pro: kampaně, délka, obtížnost

Proti: pro mne osobně moc toho není

+7
  • PC 90
Když jsem to tenkrát kupovala ještě jako dítě, kupovala jsem to proto že to bylo barevný, byly tam koníci na obalu draci a v krabici bylo asi 300 věcí (fakt - plakát přes půl zdi, 3 figurky, bibliotéke o 200 stranách vysvětlující co to je HoMaM, kartičky, řetízek, malinký mečík , ten koul na řetězu, halapartna ...... prostě hromada věcí kterou nemáte jak prodat tak to dáte do krabice a prodáte jich 100 000 protože je to sběratelka. Nelituju, mám to pořád, kromě plakátu kterej bůhvíkam zmizel) Všichni se rozplývaly nad "III" ale já jsem bohužel už z jiné generace a neumím ocenit "majnkrafto/pixelový" vzhled + i celkově mi 1, 2, 3 přišli prostě málo hezké. Miluju 4 a je mi jedno komu se nelíbí a komu tím působím stavy omdlení. Je to moje vidění a nikomu jej necpu. Nelíbí se ti, tak to nekupuj, to že ty jsi starej a máš vzpomínky na 3, je trvoje plus. Co říct ke hře o které se v podstatě "nemluví". Je příjemně vizuálně udělaná, krásně barevná, hrady vypadají jako hrady a ne jako chlívky a nebo jeskyně, po celé mapě je tuna pokladů, dá se bojovat i s jedním halapartníkem, můžu si obrnit město prostě tím že si sestavím 170 skupinek vojáčků bez hrdiny (prostě nepřítele unavit a vyčerpat množstvím) můžu si naposílat všelijaké potvory z mapy na obranu dolů, protože hrdina má schopnost "ukecat kohokoliv ať se přidá na jeho stranu" Hrdina může rozhodnout boj, má tunu kouzel a fičur, prsteny, naušnice, řetízky, zbraně, oblek ....... a když chcete můžete mít těch hrdinů třeba armádu, Nejraději jsem hrála za elfy / přírodu, protože mi přišly nejlépe udělaní kvůli elementálům (armáda ohniváků byla na bojišti v podstatě neporazitelná a sundávala i anděly s prstem v nosu)
Samostatnou kapitolou je editor. Trvalo mi snad měsíc než jsem si vyhrála s každým kamínkem a trsem trávy, než jsem si vytvořila tu největší mapu (na jedné stránce - už si nepamatuju na které - jsem s ní sklidila velkou chválu a hodnocení 80% když si ji stáhlo asi 50 lidí z těch cca 400 lidí kteří kdy IV hrály)

Pokud bych hře měla něco vytknout, tak "jen" 2 dodatky (mám tu komplet edici takže jsem měla hned oba datadisky) Bohužel pak v těch pokračováních už s tím 3D šli moc daleko. Nemám ty "realistické" vizuály moc ráda takže IV pro mě znamenalo i stopku v serii (mimochodem I, II a III mám taky) což mě dost mrzí.
Jelikož je tento díl brán jako chromý bratříček, malinko mám tendenci mu naddržovat, takže dávám 90% ale jinak by to bylo 89,9%. Ráda se k ní vracím, mám ji v PC a stačí jen zapnout ale nemám na to čas, protože jak už zaznělo v jiném komentu "ještě jeden tah ...." a jsou 2 ráno. Už si to nemůžu dovolit :)

Pro: Pokud nejste starej medvěd 50+ budete spokojení, cena, grafika, hrdina, možnosti, jednotky, hrady, okolí, hory, doly, věže, lodě, moře ......

Proti: nevím

+21
  • PC 75
Na začátku jsem si pomyslel, v čem bude čtyřka lepší, než trojka, která to dotáhla k naprosté dokonalosti. V tu chvíli jsem si říkal, že to zkusím a čtyřku zahraji. Nebyla pro mě tak dokonalá jak trojka, ale nebyla zase úplně špatná.

Největší plus pro mě byly jednoznačně postavy hrdinů. Byly více propracovanější, více skillů a schopností. Oproti předchozímu dílu je zde obrovský posun. Je zde o hodně více možností. Co se týče hratelnosti, tak i zde je vidět nějaké to zlepšení.

V tomto díle na rozdíl od trojky není možnost upgradovat jednotky, naopak je zde varianta, že byť máte stejný hrad, tak jsou tam k najmutí úplně jiné jednotky. V jednom hradě můžete koupit anděla, ale v druhém šampiona. Pro hráče, kteří zase tak dobře hru neznají, tak mohou po tomto zjištění hru vypnout, což jsem se už párkrát přesvědčil. Naopak mě to přišlo jako zajímavý nápad.

Co už je ale nepovedené z mého pohledu, tak jsou bitvy v hradech. Prakticky bez střelců nemáte šanci hrad dobý nebo ho při obraně udržet. A navážu i například na to, že zde chybí věže, což je pro mě obrovské mínus. Kampaně ovšem taky moc dobré nebyly. Návaznost úplně mimo, což mi v kampaních tohoto herního typu určitě chybí

Ale abych zase zakončil tento komentář kladně, tak grafické zpracování a hudba je naprosto skvělá, což mě zase nepřekvapuje. Hra se i přesto velmi povedla, i když na moji oblíbenou trojku ještě zdaleka nemá! :)

75%...

Pro: Hudba, grafika, hrady, nové možnosti, hrdinové

Proti: Souboje, kampaně

+23
  • PC 80
Nedávno jsem oprášil tento titul s pocitem, že jsem nad tím dříve strávil přece jen spoustu času. Zahrál jsem kampaně včetně datadisků a jsem tedy pěkně zklamaný. Šíleně odfláklé a hratelnost nula, naopak jako by autoři chtěli hru hráčům znechutit, nepochopitelné. Viz celá poslední kampaň v Gathering Storm. Stále dokola bojujete se stejnými jednotkami i ve stejných počtech... Proč?! Kde je ta krásná rozmanitost trojek? Tohle někdo šeredně odflákl. Vlastně jedině co mě hratelností baví je systém hrdinů. Příjemně nakombinovat užitečné skilly a pak to kosit se samotným hrdinou je zábava. No nic, zlaté trojky, toto už nezapnu :-)

Pro: Pořád je to HoMaM, RPG systém hrdinů, hudba

Proti: Repetitivnost, nevybalancovanost, odporný vzhled měst, kampaně

+7 +8 −1
  • PC 70
Navázat na něco, co bylo dotaženo téměř k dokonalosti, je pro tvůrce obtížný rébus. Držet se při zemi a sklidit kritiku za málo inovací, anebo to risknout a vkročit do neznáma? Bez odvahy by přeci žádné přelomové dílo nikdy nevzniklo, proto si neotřelé koncepce Heroes IV cením. Ne každému tvůrci je však dáno stát se geniálním vizionářem, Heroes IV v mých očích zůstal spíše ve stadiu pokusu o přelomovou tahovou strategii.

Na papíře zní všechno skvěle, naneštěstí v praxi působí některé originální nápady protichůdně a jiné se nepodařilo vyvážit. Graficky pro mě přestala být série HoMaM právě tímto dílem přehledná. Na první pohled se mi to vlastně líbí, barvičky jsou fajn, herní svět ožil a ani dnes to s HD Resolution modem nevypadá vůbec špatně, nicméně na mapě už se trošku hůř odhadují vzdálenosti, identifikují průchody, jejich šíře pro možnost blokace apod. A to ještě není nic proti bojišti! Boje a cestování hrdinů po mapě pro mě představují dvě nejméně vydařené věci na Heroes IV a bohužel jsou to zrovna dvě naprosto zásadní věci pro celkovou hratelnost.

Bojiště se skládá snad z 80x80 čtverečků, přičemž monstra zabírají… různě. Je problém odhadnout, kdy se jednotka nachází v bezpečí, je frustrující počítat, do jaké vzdálenosti mohou doběhnout nepřátelské jednotky a pochopit vliv elevace a vliv postavení jednotek do zákrytu na střelbu by vyžadovalo několikaminutové studium bojiště s lupou a pravítkem. Z hlediska taktických možností mohou být velmi zajímavé finální souboje velkých armád dvou živých hráčů, tedy za předpokladu, že se bitvy budou účastnit vyvážení hrdinové, kteří nebudou nápadně silnější nebo slabší než klasická armáda. Nicméně drtivou většinu hry stejně bojujete s neutrálními jednotkami a v tom je čtvrtý díl takticky proti svému předchůdci velmi zaostalý. Řekl bych, že je to proto, že armády začínají relativně blízko sebe a nenachází se úplně v protilehlých rozích. Za předpokladu, že si chcete chránit střelce, spotřebujete na to třeba i čtyři oddíly, pak vám zbývají v ideálním případě dvě základní jednotky po jedné, kterými se můžete pokusit nepřítele odlákat, ale stejně se bitva velmi rychle zvrhne v prostý čelní střet dvou armád. Taktiku brzdí i nová schopnost příšer vracet úder souběžně s útokem, který je na ně veden – vše směřuje v klasickou výměnu ran, kdy vítězí jednoduše ten silnější, nikoli ten chytřejší.

Proti účasti hrdinů v samotném boji vůbec nic nemám, právě naopak, ale jak jsem naznačil, jejich vyváženost je diskutabilní. Tvůrci si stanovili těžký cíl a to odhadnout, jak rychle bude hráč levelovat a kolik konvenční armády se bude v hradech rodit. Tyto dvě věci musí jít ruku v ruce, aby se nestalo, že proti těžkým neutrálům hrdina umře na první zásah, aniž by se hráči podařilo jej na „úžasném“ bojišti schovat, anebo, aby se nestalo, že samotný hrdina bude s příslušnými lektvary všechno kosit sám. A světe div se, v Heroes IV se pravidelně děje obojí.

Hrdinu je sice možné oživit, ale tím se dostáváme k druhému fundamentálnímu problému a tím je přesun po mapě. Myšlenka, že každá jednotka bude umět chodit samostatně a bude mít svůj individuální počet pohybových bodů je takřka revoluční. Kvituju ji obzvlášť ve spojení se zavedením „válečné mlhy“. Představuju si ty taktické možnosti v multiplayeru, kdy se rozesílají na průzkum základní jednotky, navzájem si se soupeřem kradete suroviny, anebo jen hlídáte klíčové průchody, aby jimi neproklouzl žádný nevítaný host. V praxi se ale samozřejmě příliš daleko nedostanete, protože neutrálové si střeží poměrně velký rádius a po ukončení tahu umí cestovat a sami vás napadnout (to lze vypnout, ale je to zajímavé). Odpadá zde náročný management pohybu z předchozích dílů, který je jedním z hlavních měřítek skillu hráče, tedy „zneužívání“ toho, že hrdinové mají pohyb omezený, zatímco armáda nikoli. Také již není možné plně realizovat populární „poor man’s town portal“. Ten spočíval v odložení armády vedlejšímu hrdinovi, následný náběh do neutrálů, okamžitý útěk z boje a nákup hrdiny v libovolné taverně kdekoli na mapě. V Heroes IV hrdina sice může utéct, ale objeví se automaticky u nejbližšího hradu, přičemž na armádu musí čekat. Pokud hrdina zemře, musí někdo jeho hrobeček na vlastních bedrech odnést do hradu. Když si k tomu přičtete, že cestovní kouzla byla prakticky zrušena, zjistíte, že je vhodné hrát s dvěma hrdiny v družině, aby alespoň jeden mohl vždy získávat zkušenosti, zatímco s mrtvolkou druhého bude nějaký panoš cestovat do hradu a zpět. :)

Cítím, že Heroes IV se na poměry fantasy hry snaží být realistický, v prvé řadě dbá na věrohodnost herního světa a až v druhé řadě na funkčnost (pro multiplayer). Veškerá designérská rozhodnutí směřují k tomu, abyste se cítili „uvnitř“ hry, a to přeci není špatné. Ve prospěch „realističnosti“ ale ohromným způsobem narostly triviální každodenní klikací úkoly. Např. armáda se nerodí jednou za týden, ale každým dnem. Komu se chce každý den ve všech hradech nakoupit hrstku jednotek a posílat ji ručně po mapě znova a znova? Mezi hrady i externími obydlími funguje karavan, super věc, ale musíte ho ručně naklikat pro každou družinu, a ještě k tomu přesun trvá i několik dní. Cítíte se realisticky? Já ano a zároveň mám chuť hru vypnout. Znovuhratelnost vzkvétá, když se ve hře opakuje to, co hráče baví, ne naopak.

Ohledně misí v kampani se mi zdálo, že jsou vytvořeny tak, aby člověku zabraly co nejvíce času. Někteří se u toho mohou cítit jako v open-world RPG, kdy musí přejíždět z jednoho konce mapy na druhý a plnit úkoly, ale já už se na HoMaM asi dívám jinak. Třeba v první misi jsem během chvíle prozkoumal podstatnou část mapy a pak jsem musel čekat, abych měl požadované počty jednotek na úmorné dobývání hradu, musel jsem honit černé draky, kteří mi vyloženě utíkali přes několik obrazovek, a nakonec jsem zjistil, že hlavní hrdina osobně musí objet tři různá místa v opačných rozích mapy, aby se otevřela závěrečná brána. Byť Heroes IV uznávám jako originální singleplayerovou hru, tak tohle není pro mě. Herní mechaniky jsem raději provětral v několika scénářích. Řekl bych, že hra je uzpůsobena příležitostným hráčům, které baví hrát s jednou velkou družinou (mě to tak kdysi bavilo), není třeba vymýšlet složitá komba s osmi samostatnými oddíly. Začátek hry se zpravidla odvíjí od zabrání příslušných dolů. Ano, opět jsme u toho, že město vydělává žalostně málo zlata a překvapivě jediné, co je levné, jsou věže kouzel. Hra vám pomyslně dává prostor pro to, abyste s hrdinou v klidu oběhali všechny okolní power-up budovy, mezi tím se snad urodí nějaká armádka, kterou si budete vesele každý den doplňovat, a pak snad budete moct pokročit dál. Nevidím v tom příliš velký potenciál pro multiplayer, pokud se nebavíme o ojedinělé partičce mezi kamarády. O tom svědčí i absence generátoru náhodných map (jeho polofunkční verzi vytvořili později fanoušci). Heroes IV je zážitková hra a tomu odpovídá i umělá inteligence, k níž jsem se dočetl perfektní charakteristiku: „není to tak, že by AI byla slabá, ona spíše tu hru vůbec nehraje.“ Takže pro bezstresový zážitek nelze než doporučit. :)
+35
  • PC 85
"A právě když se zdá, že jsme odsouzeni k záhubě, ještě jednou rychle obrátíme stránku. A nesčetně šťastných uprchlíku utíká branami do jiného světa. Je tohle konec příběhu? Ne. Jsme pěšáci osudu. Stále ještě zbývá obrátit mnoho stránek. A všechno se dostane zase na začátek."

S Heroes IV se pojí tolik krásných vzpomínek. :) Když jsem byl děcko, tak jsme občas jezdili na samotu, kde jsme měli koupený domek. Nesnášel jsem to. Já byl vždy dítě města. Ale zkrátka jsem neměl moc na vybranou. Měli jsme tak jen maličkou televizi a notebook – ale žádný internet. A zde jsem strávil u Heroes IV celé hodiny a celé dny. Hrál jsem kampaně, scénáře i tvořil mapy. Debilní samozřejmě, ale zkrátka to byla neskutečná zábava.
Tento první dojem nikdy nezmizel. Když jsem vyrostl, pochopil jsem mnoho problémů které lidé s hrou mají. Především velmi nízký strategický aspekt hry, což je samozřejmě u strategie zásadní nevýhoda, ale já vlastně nikdy na tahovky nebyl. Tohle jsem neřešil. Mně však dovedl vždy nesmírně pohltit ten svět.

V první řadě je hra dokonalé umělecké dílo. Tohle je bez diskuze, a je to něco čím předčí nejen předchozí, ale i budoucí díly. Je to nádherná paleta barev, modelů a animací. Je fascinující, že vše tvořeno vlastně v jednoduchém enginu, v kterém pak dovedou mapy tvořit i jen trochu nadaní uživatelé a tvořit vlastní příběhy.

Poté zajímavé příběhy. Užil jsem si nejen každou kampaň v základní hře, ale poté i každý datadisk. Příběh Emilie Nighthaven je do dnes asi jeden z mých nejoblíbenějších herních příběhů. A někdo si vzpomenu i na nebohého Elwina, který byl ve své době příkladem mužské citlivosti. A který ukázal, že není ostuda plakat, pokud vám někdo zlomí srdce.

A nyní největší přednost. Nádherná hudba. A zdůrazňuji, nádherná. Academy, Preserve, Sea, Grass… opět něco co předčí všechny ostatní díly. Zatímco u jiných strategii mám ve zvyku hudbu časem odfiltrovat, u Heroes IV se to nikdy nestalo.

Kromě toho se mi líbí jedna zvláštní věc, které si možná většina hráčů ani nevšimla. A to vzájemné vztahy jednotlivých frakcí, v kterých je zajímaví systém. Je zajímavé, že třeba města Řádu jsou v kontaktu s městy Života a Smrti, zatímco třeba města Života s Řádem a Přírodou. Je v tom fascinující filozofický aspekt, který mě nesmírně zaujal a na který se dokonce občas odvolávají samotné postavy příběhu, ačkoliv jen příležitostně.

Tohle všechno jsou důvody, proč jsem zkrátka nikdy nemohl Heroes IV nějak moc kritizovat. Ačkoliv je mi dnes jasné, že hra v sobě má jen pramálo strategie, a že fakt, že se neobejdete bez Umění Boje není žádné pozitivum. Ale ačkoliv Heroes of Might and Magic IV není dobrá strategie, stále je to nesmírně nádherná hra.

Stále se ke hře vracím, když mám v hájí počítači nebo při jiných příležitostech. Často z toho vznikne "ještě jeden tah a půjdu spát." A to už o něčem vypovídá. Co mě do dnes bolí je fakt, že v rámci stejného světa nebyla další pokračování.

Pro: Hudba. umělecký aspekt, příběhy, universum.

Proti: Strategie bez strategie, hrdinové nemají zvláštní modely, nevyvážené schopnosti.

+29
  • PC 75
Minimálně v mém okolí sklidila "čtverka" v době vydání velmi rozporuplné reakce a pár lidí ji po chvíli hraní dokonce zcela smetlo ze stolu. Přiznám se, že i já jsem měl po prvním spuštění a odehrání prvních dvou misí počáteční kampaně divné pocity. Koneckonců, v té době jsem byl ještě stále plně ponořen do (pro mě!) bezchybné a graficky/zvukově úžasné "trojky". Tento divný pocit ale nakonec časem přešel a Heroes of Might and Magic IV jsem si docela oblíbil. Jediné, co mi tedy vadí do dnes, je divná plastovitost budov, jednotek a hrdinů.

Víceméně vše dobré z předchozích dílů zde zůstalo. Na suroviny, artefakty a nepřátelské jednotky bohaté mapy, zajímavé typy jednotlivých měst, které opět né všem úplně seděly, pestrá nabídka kouzel, piplání hrdinů a příběhově atraktivní kampaně.

Velká změna se zde udála akorát u samotných hrdinů, kteří se již aktivně účastnili boje, což bylo sice výborné oživení v rámci celé série, ale ve výsledku mi to způsobovalo akorát problémy. Když se totiž nepřítel s převahou silnějších střeleckých jednotek zaměřil právě na onoho hrdinu, což se mimochodem stávalo velmi často, mohl jsem po chvíli mačkat "Load" nebo rovnou "Restart" celé mise. Díky tomuto a také kvůli neskutečně obrovským a nekonečným mapám ke konci příběhových tažení mi dohrání této základní hry a dvou celkem povedených datadisků Heroes of Might and Magic IV: The Gathering Storm a Heroes of Might and Magic IV: Winds of War zabralo asi dva roky.

Po úspěšném dokončení jsem se k tomuto dílu vracel už jen sporadicky a nějaké hraní v režimu multiplayeru mě ani nenapadlo. Bohužel nebo možná bohudík, "trojka" v mém případě zastínila zcela všechny díly a žádný se jí dodnes kvalitou ani zpracováním nevyrovnal. Určitý náběh zde byl akorát u Heroes of Might and Magic V, ale o tom až jindy...75%.

Pro: kampaně, ovládání, hrdinové

Proti: plastovitost objektů a jednotek, obrovské mapy ke konci kampaně, hrdinové, některé typy jednotek

+30
  • PC 90
Po skoro dvou týdnech prakticky nonstop pařby dohrán rozporuplně přijímaný čtvrtý díl. Stálo to za to? Určitě, protože čtverka je prvním z dílů, který přináší do série spoustu novinek. Hru odpálí bombastické intro (konečně), které popisuje apokalypsu na starém světě, když se střetnou dva mocné meče. Naštěstí se v tu chvíli otevřou portály a většina obyvatelstva se stihne zachránit přechodem do Axeothu - aby mohli začít další sérii válek o moc, peníze i z dalších důvodů.

Čtvrtý díl vypadá graficky trošku jinak. Celá hra je komplet izomerická jak při průzkumu, tak při soubojích, čímž se vytratilo trochu toho pohádkového kouzla. Na druhou grafika je špičková a celý ten izomerická styl je jedním z důvodů, proč to má mnohem více RPG feeling než kdy dříve.

Hratelnost přináší změn mnohem více. Začnu tou pro mě nejpodstatnější - obtížnost je nastavitelná a na těch nižších se soupeř víceméně drží základny a jejího okolí s tím že občas vyšle nějakou průzkumnou jednotku. Díky tomu jsem si čtvrtý díl užil poctivě bez cheatování, i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Změnilo se ale daleko více. V každém městě můžete teoreticky postavit 8 druhů jednotek, ale v reálu si musíte volit od druhé úrovně vždy mezi dvěmi. Občas je to Sophiina volba (upíři vs. plivači jedu), ale není problém zaměřit jeden hrad na výrobu něčeho a druhý na něco jiného. Jednotky se už nyní nevylepšují, za to se vylepšuje hrdina.

Právě hrdina a jeho vývoj je největším skokem k RPG. Hrdinu můžete stejně jako v předchozích dílech šatit, vybírat mu spoustu předmětů, ale především obrovskou škálu skillů. Ty jsou rozděleny do skupin (průzkumnictví, různé školy magie, boj, velení jednotkám), každá skupina má 4 skilly a každý má pět stupňů. Do čeho investovat napoví většinou samotná podstata hrdiny (nekromant magie smrti, elf magie přírody) navíc levelů není moc (a je tu naprosto nesmyslný level cap na jednotlivé mise). Ale i tak doporučuji minimálně částečný vývoj bojových skillů. Hrdina je totiž samostatná jednotka, která může střílet, útočit (a také zařvat) a ve spoustě map začínáte právě jen s hrdinou, pár mizernými jednotkami a bez hradu. A pokud máte nabušence s pár slušnými artefakty, tak se ala RPG dá projít půlka mapy defacto bez jednotek.

RPG připomíná i průchod mapou, který je linérnější, mapa je členěna na menší oddíly, abyste šli tak jak tvůrci chtějí tu funguje systém barevných bran a stanů na jejich otvírání. Nechybí podzemí, moře a samozřejmě všechno co v předchozích dílech - doly, města, artefakty, potulné příšery. Další změny jsou kosmetické - v jedné partě můžete mít více hrdinů, jednotky se občas toulají na mapě (a někdy dokonce zaútočí i na hrad), v rámci kampaně většinou narazíte na jeden, max dva druhy hradů a jednotek.

Obtížnost šla dolů ve strategické fázi, ale o to je hra krutější v té taktické. To si tak procházíte mapu jako nůž máslem a najednou narazíte na desetinásobnou přesilu, která Vás smete z povrchu zemského. Nezbývá tedy než projít všechny hrady, pobrat co jde a pak taktizovat. Výběr jednotek, kdo na koho zaútočí, síla hrdiny, to vše může změnit i skoro prohranou bitvu. Klíčem jsou silné a rychlé střelecké jednotky, které dokážou z protivníka udělat řešeto dříve než se dostane na dosah meče či pařátu. Jedno mínus - mapy jsou až úmorně obrovské, zejména u poslední kampaně se jedna mise dá hrát i 8 hodin a to těch misí je 32!

No a nakonec si nechám kampaně a příběhové pozadí. Je jich šest a mají jedno společné - jsou parádně napsané, plné zvratů, skvělých postav, dialogů a především spoustu kvalitních textů během misí.

Pravá čepel: Lord Lysander se vydává odhalit podvodného Gryphonhearta Wortona, který si dělá zálusk na trůn Paleadry. Celé je to vyprávěno z pohledu stárnocího panoše Miltona, který přes věrnost zjišťuje, že by chtěl i něco víc od života. Hratelnost je vyrovnaná, zdálky se dá pálit lučištníky a mnichy, anděl je opět ultimátním létajícím killerem.

Sláva minulých dnů: Tady sledujeme mladého barbara Waerjaka, který se snaží změnit způsob života založený na válčení a naučit národ i trochu hospodařit. Je tu jedno těžké rozhodnutí, ale jinak je to průměr o boji proti dalším náčelníkům. Co se týče jednotek byl to boj. Barbaři mají poměrně slabé a pomalé jednotky, málokterá střílí, k mocným Hromovým ptákům se jen tak nedostanete.

Cena míru: Asi nejlepší kampaň. Emilia Nighthaven, obyčejná čarodějná učnice se rozhodne pomoci lidem co utíkají před silnějšími soupeři a založit království Great Arcane. Stává se nezkušenou královnou a proti ní stojí džin Solymr, který slouží nesmrtelnému Magnusovi. Přestože jsou na opačných stranách, je tu úžasně pojatý jejich respekt přecházející k přátelství a nakonec ke spojenectví, rovněž Magnus je záporák par excelence. Hratelnost je parádní, Emilia má spoustu kouzel, navíc kombinace mágů, džinů a mocných titánů dělá z nepřátel cedník.

Elvin a Shaera: Kampaň za efly nám představuje nesmrtelnou lásku titulní dvojice, kterou se snaží překazit zákeřný lord Harke. Je tu spousta citů, romantiky, ale také změna zhýčkaného šlechtice na velitele. Hratelnost je slušná, Elvin je ze začátku sice loser, ale jakmile ovládnete vyvolávání a odemknete bránu nestvůr, Vaší armádou se stanou elementálové doplnění ultimátním fénixem (či pohádkovým drakem).

Polomrtvý: Tady to bylo slabší. Gauldoth je napůl nemrtvý, který se rozhodne pomstít za všechny příkoří. A tak vytváří říši Nekros, mění lidi na nemrtvé a neváhá cynicky obětovat cizí život, aby nakonec prohlédl a postavil se většímu zlu. Nemrtvé jednotky jsou snad nejslabší ze všech - pomalé zombie, duchové, kostlivci, nepříliš silní kostěný drak či ďábel. Jedinou výhodou je upír, který vysává životy a léčí se a který pokud jich je hodně dokáže rozhodnou prakticky sám bitvu.

Pirátova dcera: Tawni je pirátka, který se rozhodla obsadit celé Zlaté moře. Je to drsná hrdlořezka, takže vás čeká spousta vražd, zrad, mordů a minulost v pirátské hospodě. Většina postav zařve, nebo zradí, mise moc nenavazují a mapy jsou opravdu úmorně obrovské. Na druhou stranu si užijete spoustu cestování mořem a navíc Tawni má k dispozici kromě více či méně průměrných jednotek opět zabijáckého černého draka.

Celkově jsem si čtverku užil i díky různým kampaním a nižší strategické obtížnosti. Jen ty mise jsou opravdu neskutečně zdlouhavé. A drobná výtka - kampaně nejsou asbolutně propojené a po jejich odehrání chybí jakýkoliv spojující prvek, nebo třeba i nějaké celkové outro.

Pro: Jednodušší obtížnost a strategická část, větší důraz na RPG prvky a hrdiny, kampaně mají skvěle napsané příběhy, spousta taktizování v bojích.

Proti: Chybí propojení kampaní, některé mapy jsou až neskutečně velké a zdlouhavé.

+23
  • PC 80
Čtvrtý díl Heroes je nejvíce kritizovaný dílem z celé série. Já bych to s ním zase až tak špatně neviděl. Jen je potřeba vnímat ho spíše jako samostatnou hru než jako hru ze série Heores.

Ve skutečnosti to byli první Heroes, kteří se ke mně dostali. Neměl jsem tak k dispozici žádné porovnání z předchozími díly. A hra mě doopravdy nadchla. Strávil jsem tam dalších desítky až stovky hodin a nenudil jsem se. Hraní se protahovalo až do ranních hodin, jak už to u těchto her bývá, a nešlo se od ní odtrhnout.

Když jsem po několika letech dostal darem Heores3 complete, čtyřka šla pochopitelně stranou. A jo, třetí díl je určitě lepší. Když jsem se poté vrátil zpět ke čtyřce, už to prostě nebylo ono. Porovnání se nešlo vyhnout. A mnoho technik ze čtyřky je zkrátka otravných a horších než u předchůdce. Mně asi nejvíce rozčilovalo mít možnost postavit pouze jednu budovu jednotek na stejné úrovni. Něde byly volby víceméně jasné (mágové, džinové). Ale například vybrat si mezi upíry nebo slizem bylo skličující. Neříkám, že je to nutně špatně, ale více mi vyhovoval systém z trojky, kde má hráč k dispozici vše.

Naopak se mi velmi líbila grafika a hudební podtext. A nové jednotky jsou také zajímavé. A ani mi nevadili hrdinové jako samostatné jednotky. Pamatuju, že u barbarů hrdina na 30 lvl výš byl skoro neporazitelnej. A mít jich v armádě víc... Pokud je ale v armádě hrdina na nižší úrovni, je velmi, velmi slabý a je potřeba ho spíše chránit. Ve finále se to ale vyplatí.

Abych to shrnul, homam IV je skvělá hra, pokud ji hrajete bez porovnání s předchozími díly. V celkovém porovnání v sérii vybočuje a nedosahuje dokonalosti třetího dílu. Pokud jste tedy ještě nezačali ze sérii heroes, doporučuji začít zde. Více si hru užijete.

Pro: Hrdinové, grafické a hudební zpracování, celkový design, hratelnost

Proti: Porovnání s předchozími díly, nemožnost postavit všechny budovy

+20
  • PC 75
Když jsme občas hráli Heroes 3, říkali jsme si, jak by bylo super, kdyby se nestvůry mohly přesouvat sami a nemusel pro ně jezdit hrdina. Stejně tak jsme si říkali, proč musí hrdinovi zůstat alespoň jedna nestvůra, vždyť bez ní přeci pořád existuje a má koně. Měli jsme srandu z toho, kdy jsme mohli nestvůře ukrást hlídaný poklad takřka před frňákem, protože se nemohla hýbat. A netušili jsme, že ve čtvrtém dílu to všechno padne...
Taky jsem se vrhl na čtyřku jak slepice na flus, tedy celá naše heroesovská grupa. Posílali jsme nestvůry všude možně, nechávali je hlídat doly, utíkali před strážci pokladu a užívali si hudby. Tedy hlavně já, ale nikdo o ní prostě nemohl říct, že byla špatná. Někdy trochu zvláštní, ale dobrá. A pak jsme se vrátili ke trojce. Proč?
Největším důvodem asi byla změna zaběhlých principů. Ve trojce bylo kupříkladu město krásně přehledné, srozumitelné a přesně jste věděli, co na co potřebujete. Ve čtyřce nastala volba mezi dvěma směry a to bylo poněkud... Komplikované. Když tu nestvůru nebudu chtít, tak si jí prostě nekoupím, ale rád si vybírám, co všechno si do armády nacpu. Logiku to mělo, některé nestvůry by se asi nesnesly, nebo se do města nevešly, nebo nevím co já všechno možné, ale už to bylo takové... Omezení. Já chtěl stavět všechno. Stejně tak se změnila obrana města. Dřív to byla prostě čára přes bitevní mapu, která střílela. Dokud jí nepřítel nerozstřílel, nedalo se přes ní projít, mohla se jenom přeletět, nebo rovnou přeteleportovat. Ale všemožně vybavené město už nebylo tak jednoduché dobýt, i s menší obrannou posádkou se dalo udržet, hodně také záleželo na kouzlech. Ve čtyřce to bylo už takové... Pořád čára, ale taková divoká, věže, na kterých měl střelec lepší dostřel, ale zase ho mohli zasáhnout, i když byl tak nějak krytý. Prostě to bylo jiné. A to jiné tomu podrazilo vaz.
Čtyřka není špatná, to rozhodně ne, sám jí mám a občas hraju, jen to prostě není trojka. Přinesla spoustu skvělých věcí a zároveň jich spoustu odnesla. Hráči chtěli další trojku, místo toho dostali novou hru a to se nelíbilo. Kdyby to byla kombinace trojky a čtyřky, měla by úspěch obrovský, ale tady se pokusili o něco nového a to se ne vždy vyplácí. Rozhodně se to nevyplácelo v té době.
Jenže 3DO padlo a to se nemělo stát. Bylo fajn a mělo spoustu dobrých her. Nové Heroes jsou ještě divnější, už nemají to kouzlo, které nás nutilo hrát ve čtyřech lidech tři dny a tři noci, kdy už všichni padali na hubu, ale přece se neodejde, dokud se to nedohraje a ukládat to nemá fazónu. Už je to takové více akčnější, ale méně zábavnější, nastoupilo třidéčko, které je nepřehlednější, nastoupily efekty, které jsou pro vývojáře poslední dobou důležitější než hratelnost.
A tak se nakonec i čtyřka zahalila závojem nostalgie a získala si oblibu. Kdyby nepřišla jako dlouho očekávané pokračování Heroes 3, měla by velký úspěch. Takhle ale každý hledal to známé z předchůdce a to hledání zastínilo ty skvělé a nové věci, které hra měla. Jenže to taky není to pravé, pokud by hra měla být úspěšná a není, je někde něco špatně. Hodně hráčů se později ke čtyřce vrátilo a uznalo, že to není zas tak mizerná hra, hodně recenzentů opravilo své recenze z odstupem času, jenže tak to mělo být hned. Pokud se neposlouchá hlas osob, ze kterých je vývojář živej, dopadá to špatně a žádný strom neroste do nebe. Zjistil to Interplay, zjistilo to 3DO, zjišťuje to Blizzard.
Takže tu máme dobrou hru, která je dobrá jako víno. Prostě až co se nechá nějakou dobu uležet...

Pro: spousta skvělých nápadů, skvělá hratelnost, skvělá hudba

Proti: příliš změn v zaběhnutých principech, občas nepřehlednost

+17
  • PC 95
Ke hře Heroes IV jsem se dostal snad jako každý po dlouhém hraní královských Heroes III, hru jsem znechuceně odložil. Asi po roce jsem si v nějaké akci koupil originál a dal hře znovu šanci. Heroes IV mne neskutečně chytl a začal bavit. Směr, jakým se tato hra pustila byl skvělý. S postupem času jsem velice rád, že hra pouze nepřevzala osvědčené mechanismy z trojky a nedala je do nové grafiky, jak se to často děje. Zapojení hrdiny do boje beru jako veliké plus. Rozšíření o nové skilly a překopaný vývoj postavy byl taktéž parádní. Minusem bylo snížení počtu jednotek a nemožnost jejich upgradu, toto ale vynahradil fakt , že naprosto každá jednotka měla své specifikace (kostlivec odolnost proti střelám, tygr útočil vždy jako první atd....). Další výtka bylo spojení hradu Nekropole a Inferna v jedno.
Bohužel mnoho lidí změny nevydýchalo a hra nebyla vřele přijata, škoda pro ostatní ,kteří nad ní ohrnuli nos, pro mne je tato hra spolu s HoMaM III králem fantasy tahovek a stále se k ní rád vracím.

Pro: Nový směr hry, schopnosti jednotek, více skillů, propracovanější vývoj postavy, soundtrack

Proti: Méně hradů, výstavba měst byla hezčí a atmosféritější v HoMaM III

+23 +24 −1
  • PC 95
Heroes IV přinesli změnu v konceptu této herní série. Nejdůležitější změnou oproti II a III bylo že hrdina už nestojí jen u armády a vypomáhá v boji kouzlama, ale je jednotkou v armádě která bojuje a může být i zabita (u trojek bylo možné zabít hrdinu jen tím, že jste zabili všechny jeho jednotky). V armádě můžete mít i více hrdinů. Já tam dávám jednoho kouzelníka a jedoho bitkaře, ale také můžete mít armádu složenou jen z hrdinů.

Další co se mi na této hře oproti trojkám líbí je že už můžete posílat jednotky bez hrdiny nebo je posílat z hradu do jiného hradu přes karavanu a nemusíš se starat jestli ti přepadnou. Velmi mě líbí také, že hrdinové mohou získávat nová povolání kombinací naučených dovedností, které ti dají pak zvlástní schopnosti. Kouzla se tam dělí do 5 škol magie života,magie smrti,magie řádu, magie chaosu a magie přírody a líbí se mi, že každá má nějakou specializaci například magie života je specializovaná na požehnávající kouzla, magie smrti na proklínací kouzla, magie přírody na přivolávací kouzla a magie chaosu na útočné kouzla. To ale neznamená, že napříkla život má jen požehnávající kouzla má i pár proklínacích kouzel například píseň míru nebo útočných svaté slovo (působí jen na nemrtvé). Jedinou vyjímkou hrad Řád, který má poměřně vyrovnané tyto typy kouzel. Co je podle mě nešťastné je spojení pekla a nekromancie v jeden hrad.

Pro: Hrdinové, karavana,schopnosti

Proti: Nekromanti spojení s peklem

+14
  • PC 80
Tiez som milovnik HOMAM serie. Sice som nikdy nehral a ani len nevidel prvy diel, ale od dvojky po sestku som hral vsetky.

Celkovo najlepsia mi pride HOMAM 3 s datacmi dohromady.

Ale ideal by pre mna bol grafika HOMAM2, skill system HOMAM 3, combat system HOMAM 5 ale s moznostou zapojenia hrdinov ako v HOMAM 4, taktiez system jednotiek ako v HOMAM 4, ktory dava moznosti volby co ja milujem, proste mat na vyber z nejakych volieb je moj pozitok, aj preto mam RPG hry v top rebricku, prave preto ze davaju stale nieco na vyber.

Rozhodne nepatrim k VELKEJ skupine HOMAM-pozitiv, ktori ale su HOMAM4-hate.... ja osobne si pocas toku casu vzdy davam postupne replaye najprv HOMAM2, pootm ked prejdem vsetky dobre mapy a omrzi ma to tak nahodim HOMAM3, potom ked prejdem vsetky dobre mapy a omrzi ma to tak nahodim HOMAM4 a ked prejdem vsetky dobre mapy a omrzi ma to tak si dam rok pauzu a zase zacnem u HOMAM2.... bohuzial HOMAM5 lutujem ze som si kupil v silver edicii (s dwarf datadiskom) sice v akcii za 20 eur vtedy, ale dodnes to lutujem ako hlupo vyhodene peniaze.

HOAMM 6 som hral iba skusobne "na cierno" a to len preto ze MICK the "Korytnacka" Mage napisal pozitivny pokec o hre... bohuzial ukazalo sa ze hra mi vobec nesadla a po kratkom case isla z disku do pr...... ehm prec. Esteze som si ju naostro nekupil, musel by som si otrieskat hlavu o stenu.

Za najvacsiu chybu povazujem zle urobeny system dobyjania hradu kde absencia turretov z toho robi dost debilnu zalezitost. Naopak aktivni hrdinovia v boji su pre mna super moznost a paci sa i to, taktiez spominany system vyberu jednotiek pri stavani mesta to je uplne najlepsia featura celej hry, aha a este priebezne rodenie jednotiek kazdy den je dobre a lepsi system ako natvrdo raz za tyzden cela skupina.

Nastastie DVD kompilaciu HOMAM 3+4+vsetky datadisky som kupil v akcii za 10 eur takze je to v pohode, za tu cenu tolko hodin gameplay... tazko sa hlada vyhodnejsia kupa.

Na zaver len dodam a dufam ze HOMAM 7 uz nikdy nevznikne, okrem tej moznosti ze to bude dokonaly muatnt/hybrid hier HOAMM2+3+4+5 (subojovy system s iniciativou je dobry na H5).

Pro: Moznost volby jednotiek podla toho co hracovi lepsie vyhovuje, Aktivni hrdinovia v boji, priebezne rodenie jednotiek

Proti: v skirmishi prilis pomale zlepsovanie hrdinov v dosledku az 5-stupnov kazdeho skillu takze maximalny hrdina vobec nehrozi

+19 +20 −1
  • PC 85
U trojky HoMaM jsem strávil docela dost času. U čtyřky ještě víc času. Bavila mě o dost víc. Spousta lidí sice nedá na trojku dopustit, ale mě už tam pár věcí chybí. Jednoznačně boj. Tady je pohled na bojiště vyřešen tak, že tu máte mnohem víc prostoru na taktizování. Do bojů můžete aktivněji zapojit hrdiny, kteří můžou hodně rychle umřít.

To že se jednotky nedají vylepšovat bych připočetl spíše k dobru. Místo toho si můžete vybrat například, jestli chcete Behemota nebo Fénixe. Dají se takto vytvářet zajímavé kombinace. Můžete si klidně udělat armádu jenom ze samých hrdinů (pokud si troufáte). Systém skillů je mnohem propracovanější a zábavnější. Pak jsou tady ještě různé maličkosti. Ve městech můžete vojsko vyrábět najednou, a najednou si je přetáhnout. Odpadá zdlouhavé klikání. Nemusíte čekat na konec týdne, abyste si vyrobili jednotky. Jednotky se postupně rodí, což mi také připadá zajímavější. Táhnout, můžete i bez hrdiny, což se dá krásně využít třeba k obraně dolů. Možností je spousta.

Co mi naopak vadí, je dobývaní hradů. Hodně nešťastně vyřešené. Vodní příkop ztrácí funkci. Pokud hrad bráníte bez střelců, tak jste strašně znevýhodnění. Zmizeli věže. No, prostě už to není tak velká taktická výhoda. Další věc co nepotěší, je grafika měst. Kam sakra zmizela ta pohádkovost z trojky. Nějak to postrádá atmosféru. Řekl bych ale, že hratelnosti se to nějak nedotýká.

Postupem času se může dostavit stereotyp. Je to vlastně pořád to samé. Tah, boj, obsazení dolu. Hned tak to ale nebude.

Pro: spousta nových možností, boje, taktika, posun v hratelnosti

Proti: dobývaní hradů, grafika měst, po čase stereotyp

+30
  • PC 95
Souhlas s Dohnym... vyzkoušel jsem první až pátý díl, ale pokaždé jsem se musel vrátit ke své milované čtverce. Líbí se mi zkrátka nejvíc, ať už z pohledu grafiky, která mi dokonale sedla, bojem s hrdiny, ale uznávám že na takové 40+ úrovni je to už spíš Terminátor než Emilia Nightheaven :-)
Šest kampaní majících velmi dobré příběhy, hlavně poslední za pirátku dala opravdu hodně zabrat.
Ale chápu, že ne každému může čtverka sednout...
A podle mě zvláštní pochvalu zasluhuje soundtrack, který běžně poslouchám a je to přesně můj šálek čaje

Pro: hudba, příběh kampaní, grafika, hrdinové a jejich systém dovedností, hratelnost

Proti: jiné než zbytek série (ale možná je to právě plus...)

+9 +10 −1
  • PC --
tuto hru naprosto miluju a velice rád se k ní často vracím. Začal jsem u trojky, zahrál si complíty, zkusil dvojku, zahrál kompletní čtyřku a chvíli zkoušel hrát i pětku. Podle mě je čtverka nejlepší z celé serie a nikdo mi to nevymluví. Krásné prostředí, pohodové bitvy, zajímavé kampaně....
-7 +6 −13
  • PC 40
Na čtvrtý díl Heroesů jsem se těšil vážně hodně a o to větší bylo moje zklamání. Místo perfektní detailní grafiky na mě vybaflo přeplácané cosi, co vypadalo jako rozsypaný balíček bomparů. Místo intuitivního systému ovládání a managementu jsem spadl do něčeho, co jsem pro velkou zmatenost vůbec nechápal. A místo parádní hratelnosti jsem hrál něco, co mě v druhém levelu naprosto přestalo bavit.

Heroes 4 jsou pro mě nejhorším dílem série a protože ji jako celek mám vážně hodně rád, zkoušel jsem čtyřku několikrát, jestli mě náhodou nechytne. Nikdy jsem se nedostal dál, než do třetího levelu, kde jsem to zabalil. Tahle hra je prostě krok vedle.

Pro: Vrátil jsem se ke trojce a na čtyřku rychle zapomněl.

Proti: Neskutečně barevně přeplácaná grafika; nepřehlednost terénu, měst i soubojů.

+8 +21 −13
  • PC 90
Tuhle hru jsem sehnal zároveň se všemi kampaněmi k ní patřící. Hra i když je po čase celkem stereotypní vždy se k ní rád vrátím, a ne proto že bych neměl co dělat ale pro to že je to jedna z mých nejoblíbenějších. Tahle hra má snad všechno co může správná tahová strategie mít: frakce, množství ras, vylepšování hrdiny a slušnou grafiku. Poprvé jsem se k ní dostal vlastně náhodou, než jsem dostal vlastní počítač, vždy mě bavilo hrát na bratrancově počítači a tak jsem se jednoho dne dostal ke hře Heroes of Might a Magic 3. Ta mě tak zaujala že jsem u ní vždy strávil spoustu hodin a když si zase jednou příjdu dát nějaký ten boj tak mi bratranec oznámí že Heroes 3 už nemá a nabídl mi místo toho Heroes of Might a Magic 4. Zprvu jsem si myslel že si nezvyknu na rozdíly jak ve frakcích tak i v grafice ale byl jsem příjemně překvapen. Dnes už neodmyslitelně patří k mému počítači. Jediné ce by se dalo hře vytknout je fakt, že není možné si jednotlivé jednotky ubgradovat což bylo pro mě vcelku nemilé zjištění. Když ovšem tento nedostatek přehlédnete, vítejte ve světě magie a monster, světě plném kontrastů, ve světě Heroes of Might a Magic 4

Pro: Grafika, rasy, krásně zpracované prostředí

Proti: Není možnéé vylepšovat jednotky

+16 +19 −3
  • PC 95
Heroes of Might and Magic IV jsem poprvé viděl kdysi dávno u známýho a musím říct že jsem si tu hru oblíbil, nejspíš taky proto, že jsem nehrál předchozí díly (1,2 jsem hrál až zpětně, 3 téměř vůbec, to chci ale napravit). Vůbec jsem té hře nerozuměl a bylo to na mě dost složitý (tolik měst, jednotek, schopností atd.). Doma jsem si ji nainstaloval a začal jsem hrát. Každým dnem jsem jí rozuměl čím dál tím víc, trochu jsem se seznámil s městy, kouzly a schopnostmi hrdinů. Hra mě zkrátka chytla a to taky možná díky příběhu (příběhům) které byli perfektní.

Z hry zmizela schopnost vylepšování jednotek a jednotky se rodí kadý den (což mi vyhovuje, v 5ce jsem si na to nikdy nezvykl). Hrdinové mají pro bitvu celkem zásadní význam a pokud máte silnou armádu a slabého hrdinu tak vás může v pohodě porazit armáda se silným hrdinou a armádou značně slabší. Vybrat si lze z několika povolání, které leze posléze kombinovat (max 5). Obvykle spolu povolání souvisí a nejčastěji jsem si vybíral jeden druh magie + boj (aby taky mág něco vydržel). Pokud vám hrdina zamře tak se ještě nic neděje, můžete sebrat jeho ikonku (hrob) a donést ji do hradu či kaple kde ho znovu oživí (v kampani zpravidla ne, tam zemřít nesmí) Ve hře máte ne výběr ze 4 obtížností

Grafická stránka je obrovské plus. Prostředí obsahuje pestré barvy, přehlednost a mnoho objektů které jsou vymodelovány opravdu pěkně (města ještě lépe). Hudba super, 10/10. Hratelnost na velmi dobré úrovni, jednou jsem ji hrál 2 měsíce tak hodinu až dvě denně.

Heroes of Might and Magic IV je pro mě zkrátka nejlepší díl série a taky jedna z nejlepších her vůbec. Herní zážitek ještě prodloužili dva výborné datadisky. Pro mě třetí nejlepší hra

Pro: Grafika, zvuky, hudba, hratelnost, kampaně, příběh........

Proti: Nic mě nenapadá

+22
  • PC 70
HoMaM IV je... trochu zvláštní hra. Tedy zvláštní v tom, že každé vybočení z konceptu série bývá po zásluze potrestáno. Plastiková grafika srdce umělce asi nepotěší, podobně ostatně i města sama, jejichž vnitřek přešel do "3D".

Největším lákadlem čtvrtého dílu ovšem měli být hrdinové a komplexnější systém RPG. Ten se celkem povedl a i dříve zbytečné skilly (za nimiž ovšem NWC skálopevně stojí) jsou tak... zbytečné o něco méně.

Vedle většího počtu jednotlivých skillů a vlastností (nově například oživování či povolávání) potěší HoMaM IV i dalšími povoláními, jichž je možné dosáhnout přímo ve hře. K nim příslušné bonusy často stojí zato a povyšování je tak zase o trochu více zábavné (díky pozitivní motivaci).

Nicméně zároveň je nutné smířit se s tím, že hrdinu patřičně vycvičíte jen v kampani (ta 70 úroveň v komentáři níže mi ale přijde jako celkem blaf - počítejte tak max do 40.). Díky velkému počtu dovedností vám prostě nebude stačit nějakých ubohých 20 (+/-) úrovní, které jednotlivé mapy nabízí. Nicméně se přiznám, že mi v tomto ohledu seděl třetí (/druhý) díl více.

Hudba je spíše návratem k druhému dílu. A to už vzhledem k tomu, že v některých městech je dokonce slyšet "opera", jak tomu bylo například u lidí v HoMaM II (kde ovšem šlo o nepoměrně kvalitnější "kousek"). Přiznám se, že hudba mi po čase spíše lezla na nervy. Stran přímé účasti hrdiny v bitvě je to opět trochu problematické. V bitvách hrají často rozhodující úlohu, nicméně ani ten nejlepší toho zase až tak moc nevydží a soustředěné útoky jej za chvilku vyřídí. Což je zvláště smutné u mágů, kteří nebyli vycvičeni v taktice a neposkytují tak posmrtné bonusy zbytku armády.
Poslední výtka jest k "rychlému rozhodnutí soubojů", které se vám nabídne jen pokud máte výraznou převahu. Nicméně vypočítané ztráty z těchto soubojů vás nakonec často donutí všechny bitky absolvovat, jelikož jste schopni zvládnout je o dost lépe. A to je zatraceně úmorné i nudné. :-/

Ve zkratce fajn turn-based strategie. Ale většina změn nebyla úplně doladěna. V případě čtvrtého dílu je možné říci, že mezi fantasy turn-based strategiemi už zdaleka nekraluje tak "suverénně". Pokud tedy vůbec ještě kraluje...


P.S. Jo a spojení Kreeganů (démoni) s nekromanty mě rovněž nasralo. ;)
+33
  • PC 90
Po stovkách hodin s HoM&M3 (rozešli jsme se v dobrém:) ) se jedná o dobré osvěžení. Grafika je taková pochybná, ale stylově není moc odlišná od třetího dílu a navíc se mi líbí. Migrace jednotek mezi frakcemi se mi naopak nelíbí, ale možnost volby mezi stavěnými budovami (kopiníka nebo balistu; rytíře nebo mnicha; anděla nebo paladina...) je dobrá.
Hrdinové - kapitola sama o sobě. V kampani se osvědčili. Když prolézáte poslední misi s hrdinou na nějakém 70. levelu, tak si pomalu vystačí sám. V normálních mapách nedosáhnete vysokého levelu, ale změna je život (oproti homam3). Dovednosti a kouzla výborné. Celkově vidím bojujícího/aktivního hrdinu kladně.
Kampaň slušná, čeština na vysoké úrovni.

Pro: skoro všechny změny proti předešlému dílu (3. díl dobrý, ale nelze hrát to samé pořád dokola, akorát tomu jinak říkat)

Proti: možná lehce nelogická migrace jednotek mezi hrady (dříve spíše antický základ, ve 4. dílu takové hala-bala-není/je-cool)

+13 +16 −3