Po skoro dvou týdnech prakticky nonstop pařby dohrán rozporuplně přijímaný čtvrtý díl. Stálo to za to? Určitě, protože čtverka je prvním z dílů, který přináší do série spoustu novinek. Hru odpálí bombastické intro (konečně), které popisuje apokalypsu na starém světě, když se střetnou dva mocné meče. Naštěstí se v tu chvíli otevřou portály a většina obyvatelstva se stihne zachránit přechodem do Axeothu - aby mohli začít další sérii válek o moc, peníze i z dalších důvodů.
Čtvrtý díl vypadá graficky trošku jinak. Celá hra je komplet izomerická jak při průzkumu, tak při soubojích, čímž se vytratilo trochu toho pohádkového kouzla. Na druhou grafika je špičková a celý ten izomerická styl je jedním z důvodů, proč to má mnohem více RPG feeling než kdy dříve.
Hratelnost přináší změn mnohem více. Začnu tou pro mě nejpodstatnější - obtížnost je nastavitelná a na těch nižších se soupeř víceméně drží základny a jejího okolí s tím že občas vyšle nějakou průzkumnou jednotku. Díky tomu jsem si čtvrtý díl užil poctivě bez cheatování, i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Změnilo se ale daleko více. V každém městě můžete teoreticky postavit 8 druhů jednotek, ale v reálu si musíte volit od druhé úrovně vždy mezi dvěmi. Občas je to Sophiina volba (upíři vs. plivači jedu), ale není problém zaměřit jeden hrad na výrobu něčeho a druhý na něco jiného. Jednotky se už nyní nevylepšují, za to se vylepšuje hrdina.
Právě hrdina a jeho vývoj je největším skokem k RPG. Hrdinu můžete stejně jako v předchozích dílech šatit, vybírat mu spoustu předmětů, ale především obrovskou škálu skillů. Ty jsou rozděleny do skupin (průzkumnictví, různé školy magie, boj, velení jednotkám), každá skupina má 4 skilly a každý má pět stupňů. Do čeho investovat napoví většinou samotná podstata hrdiny (nekromant magie smrti, elf magie přírody) navíc levelů není moc (a je tu naprosto nesmyslný level cap na jednotlivé mise). Ale i tak doporučuji minimálně částečný vývoj bojových skillů. Hrdina je totiž samostatná jednotka, která může střílet, útočit (a také zařvat) a ve spoustě map začínáte právě jen s hrdinou, pár mizernými jednotkami a bez hradu. A pokud máte nabušence s pár slušnými artefakty, tak se ala RPG dá projít půlka mapy defacto bez jednotek.
RPG připomíná i průchod mapou, který je linérnější, mapa je členěna na menší oddíly, abyste šli tak jak tvůrci chtějí tu funguje systém barevných bran a stanů na jejich otvírání. Nechybí podzemí, moře a samozřejmě všechno co v předchozích dílech - doly, města, artefakty, potulné příšery. Další změny jsou kosmetické - v jedné partě můžete mít více hrdinů, jednotky se občas toulají na mapě (a někdy dokonce zaútočí i na hrad), v rámci kampaně většinou narazíte na jeden, max dva druhy hradů a jednotek.
Obtížnost šla dolů ve strategické fázi, ale o to je hra krutější v té taktické. To si tak procházíte mapu jako nůž máslem a najednou narazíte na desetinásobnou přesilu, která Vás smete z povrchu zemského. Nezbývá tedy než projít všechny hrady, pobrat co jde a pak taktizovat. Výběr jednotek, kdo na koho zaútočí, síla hrdiny, to vše může změnit i skoro prohranou bitvu. Klíčem jsou silné a rychlé střelecké jednotky, které dokážou z protivníka udělat řešeto dříve než se dostane na dosah meče či pařátu. Jedno mínus - mapy jsou až úmorně obrovské, zejména u poslední kampaně se jedna mise dá hrát i 8 hodin a to těch misí je 32!
No a nakonec si nechám kampaně a příběhové pozadí. Je jich šest a mají jedno společné - jsou parádně napsané, plné zvratů, skvělých postav, dialogů a především spoustu kvalitních textů během misí.
Pravá čepel: Lord Lysander se vydává odhalit podvodného Gryphonhearta Wortona, který si dělá zálusk na trůn Paleadry. Celé je to vyprávěno z pohledu stárnocího panoše Miltona, který přes věrnost zjišťuje, že by chtěl i něco víc od života. Hratelnost je vyrovnaná, zdálky se dá pálit lučištníky a mnichy, anděl je opět ultimátním létajícím killerem.
Sláva minulých dnů: Tady sledujeme mladého barbara Waerjaka, který se snaží změnit způsob života založený na válčení a naučit národ i trochu hospodařit. Je tu jedno těžké rozhodnutí, ale jinak je to průměr o boji proti dalším náčelníkům. Co se týče jednotek byl to boj. Barbaři mají poměrně slabé a pomalé jednotky, málokterá střílí, k mocným Hromovým ptákům se jen tak nedostanete.
Cena míru: Asi nejlepší kampaň. Emilia Nighthaven, obyčejná čarodějná učnice se rozhodne pomoci lidem co utíkají před silnějšími soupeři a založit království Great Arcane. Stává se nezkušenou královnou a proti ní stojí džin Solymr, který slouží nesmrtelnému Magnusovi. Přestože jsou na opačných stranách, je tu úžasně pojatý jejich respekt přecházející k přátelství a nakonec ke spojenectví, rovněž Magnus je záporák par excelence. Hratelnost je parádní, Emilia má spoustu kouzel, navíc kombinace mágů, džinů a mocných titánů dělá z nepřátel cedník.
Elvin a Shaera: Kampaň za efly nám představuje nesmrtelnou lásku titulní dvojice, kterou se snaží překazit zákeřný lord Harke. Je tu spousta citů, romantiky, ale také změna zhýčkaného šlechtice na velitele. Hratelnost je slušná, Elvin je ze začátku sice loser, ale jakmile ovládnete vyvolávání a odemknete bránu nestvůr, Vaší armádou se stanou elementálové doplnění ultimátním fénixem (či pohádkovým drakem).
Polomrtvý: Tady to bylo slabší. Gauldoth je napůl nemrtvý, který se rozhodne pomstít za všechny příkoří. A tak vytváří říši Nekros, mění lidi na nemrtvé a neváhá cynicky obětovat cizí život, aby nakonec prohlédl a postavil se většímu zlu. Nemrtvé jednotky jsou snad nejslabší ze všech - pomalé zombie, duchové, kostlivci, nepříliš silní kostěný drak či ďábel. Jedinou výhodou je upír, který vysává životy a léčí se a který pokud jich je hodně dokáže rozhodnou prakticky sám bitvu.
Pirátova dcera: Tawni je pirátka, který se rozhodla obsadit celé Zlaté moře. Je to drsná hrdlořezka, takže vás čeká spousta vražd, zrad, mordů a minulost v pirátské hospodě. Většina postav zařve, nebo zradí, mise moc nenavazují a mapy jsou opravdu úmorně obrovské. Na druhou stranu si užijete spoustu cestování mořem a navíc Tawni má k dispozici kromě více či méně průměrných jednotek opět zabijáckého černého draka.
Celkově jsem si čtverku užil i díky různým kampaním a nižší strategické obtížnosti. Jen ty mise jsou opravdu neskutečně zdlouhavé. A drobná výtka - kampaně nejsou asbolutně propojené a po jejich odehrání chybí jakýkoliv spojující prvek, nebo třeba i nějaké celkové outro.
Čtvrtý díl vypadá graficky trošku jinak. Celá hra je komplet izomerická jak při průzkumu, tak při soubojích, čímž se vytratilo trochu toho pohádkového kouzla. Na druhou grafika je špičková a celý ten izomerická styl je jedním z důvodů, proč to má mnohem více RPG feeling než kdy dříve.
Hratelnost přináší změn mnohem více. Začnu tou pro mě nejpodstatnější - obtížnost je nastavitelná a na těch nižších se soupeř víceméně drží základny a jejího okolí s tím že občas vyšle nějakou průzkumnou jednotku. Díky tomu jsem si čtvrtý díl užil poctivě bez cheatování, i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Změnilo se ale daleko více. V každém městě můžete teoreticky postavit 8 druhů jednotek, ale v reálu si musíte volit od druhé úrovně vždy mezi dvěmi. Občas je to Sophiina volba (upíři vs. plivači jedu), ale není problém zaměřit jeden hrad na výrobu něčeho a druhý na něco jiného. Jednotky se už nyní nevylepšují, za to se vylepšuje hrdina.
Právě hrdina a jeho vývoj je největším skokem k RPG. Hrdinu můžete stejně jako v předchozích dílech šatit, vybírat mu spoustu předmětů, ale především obrovskou škálu skillů. Ty jsou rozděleny do skupin (průzkumnictví, různé školy magie, boj, velení jednotkám), každá skupina má 4 skilly a každý má pět stupňů. Do čeho investovat napoví většinou samotná podstata hrdiny (nekromant magie smrti, elf magie přírody) navíc levelů není moc (a je tu naprosto nesmyslný level cap na jednotlivé mise). Ale i tak doporučuji minimálně částečný vývoj bojových skillů. Hrdina je totiž samostatná jednotka, která může střílet, útočit (a také zařvat) a ve spoustě map začínáte právě jen s hrdinou, pár mizernými jednotkami a bez hradu. A pokud máte nabušence s pár slušnými artefakty, tak se ala RPG dá projít půlka mapy defacto bez jednotek.
RPG připomíná i průchod mapou, který je linérnější, mapa je členěna na menší oddíly, abyste šli tak jak tvůrci chtějí tu funguje systém barevných bran a stanů na jejich otvírání. Nechybí podzemí, moře a samozřejmě všechno co v předchozích dílech - doly, města, artefakty, potulné příšery. Další změny jsou kosmetické - v jedné partě můžete mít více hrdinů, jednotky se občas toulají na mapě (a někdy dokonce zaútočí i na hrad), v rámci kampaně většinou narazíte na jeden, max dva druhy hradů a jednotek.
Obtížnost šla dolů ve strategické fázi, ale o to je hra krutější v té taktické. To si tak procházíte mapu jako nůž máslem a najednou narazíte na desetinásobnou přesilu, která Vás smete z povrchu zemského. Nezbývá tedy než projít všechny hrady, pobrat co jde a pak taktizovat. Výběr jednotek, kdo na koho zaútočí, síla hrdiny, to vše může změnit i skoro prohranou bitvu. Klíčem jsou silné a rychlé střelecké jednotky, které dokážou z protivníka udělat řešeto dříve než se dostane na dosah meče či pařátu. Jedno mínus - mapy jsou až úmorně obrovské, zejména u poslední kampaně se jedna mise dá hrát i 8 hodin a to těch misí je 32!
No a nakonec si nechám kampaně a příběhové pozadí. Je jich šest a mají jedno společné - jsou parádně napsané, plné zvratů, skvělých postav, dialogů a především spoustu kvalitních textů během misí.
Pravá čepel: Lord Lysander se vydává odhalit podvodného Gryphonhearta Wortona, který si dělá zálusk na trůn Paleadry. Celé je to vyprávěno z pohledu stárnocího panoše Miltona, který přes věrnost zjišťuje, že by chtěl i něco víc od života. Hratelnost je vyrovnaná, zdálky se dá pálit lučištníky a mnichy, anděl je opět ultimátním létajícím killerem.
Sláva minulých dnů: Tady sledujeme mladého barbara Waerjaka, který se snaží změnit způsob života založený na válčení a naučit národ i trochu hospodařit. Je tu jedno těžké rozhodnutí, ale jinak je to průměr o boji proti dalším náčelníkům. Co se týče jednotek byl to boj. Barbaři mají poměrně slabé a pomalé jednotky, málokterá střílí, k mocným Hromovým ptákům se jen tak nedostanete.
Cena míru: Asi nejlepší kampaň. Emilia Nighthaven, obyčejná čarodějná učnice se rozhodne pomoci lidem co utíkají před silnějšími soupeři a založit království Great Arcane. Stává se nezkušenou královnou a proti ní stojí džin Solymr, který slouží nesmrtelnému Magnusovi. Přestože jsou na opačných stranách, je tu úžasně pojatý jejich respekt přecházející k přátelství a nakonec ke spojenectví, rovněž Magnus je záporák par excelence. Hratelnost je parádní, Emilia má spoustu kouzel, navíc kombinace mágů, džinů a mocných titánů dělá z nepřátel cedník.
Elvin a Shaera: Kampaň za efly nám představuje nesmrtelnou lásku titulní dvojice, kterou se snaží překazit zákeřný lord Harke. Je tu spousta citů, romantiky, ale také změna zhýčkaného šlechtice na velitele. Hratelnost je slušná, Elvin je ze začátku sice loser, ale jakmile ovládnete vyvolávání a odemknete bránu nestvůr, Vaší armádou se stanou elementálové doplnění ultimátním fénixem (či pohádkovým drakem).
Polomrtvý: Tady to bylo slabší. Gauldoth je napůl nemrtvý, který se rozhodne pomstít za všechny příkoří. A tak vytváří říši Nekros, mění lidi na nemrtvé a neváhá cynicky obětovat cizí život, aby nakonec prohlédl a postavil se většímu zlu. Nemrtvé jednotky jsou snad nejslabší ze všech - pomalé zombie, duchové, kostlivci, nepříliš silní kostěný drak či ďábel. Jedinou výhodou je upír, který vysává životy a léčí se a který pokud jich je hodně dokáže rozhodnou prakticky sám bitvu.
Pirátova dcera: Tawni je pirátka, který se rozhodla obsadit celé Zlaté moře. Je to drsná hrdlořezka, takže vás čeká spousta vražd, zrad, mordů a minulost v pirátské hospodě. Většina postav zařve, nebo zradí, mise moc nenavazují a mapy jsou opravdu úmorně obrovské. Na druhou stranu si užijete spoustu cestování mořem a navíc Tawni má k dispozici kromě více či méně průměrných jednotek opět zabijáckého černého draka.
Celkově jsem si čtverku užil i díky různým kampaním a nižší strategické obtížnosti. Jen ty mise jsou opravdu neskutečně zdlouhavé. A drobná výtka - kampaně nejsou asbolutně propojené a po jejich odehrání chybí jakýkoliv spojující prvek, nebo třeba i nějaké celkové outro.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Jednodušší obtížnost a strategická část, větší důraz na RPG prvky a hrdiny, kampaně mají skvěle napsané příběhy, spousta taktizování v bojích.
Proti: Chybí propojení kampaní, některé mapy jsou až neskutečně velké a zdlouhavé.