Memphis
Gothic II je jedno z nejlepších RPG co jsem kdy hrál - pro mě osobně je jeho největší síla ve velkém živém světě plném zvířat a lidí, ze kterého si po několika hodinách hraní (spíše desítkách :)) budete pamatovat každý metr a to díky jeho detailnosti - každé místo je svým způsobem unikátní. Je velký tak akorát aby jste si ho zapamatovali, ale zároveň aby nebyl moc velký a anonymní (pro mě Morrowind, Oblivion). Velmi mě potěšily odkazy na první díl v podobě přátel, ale i hornické kolonie, do které se v jednom aktu podíváte. Jelikož jsem dvojku hrál hned po jedničce, byl jsem z toho nadšený. Skvěle vyvážený je RPG systém - začátku jste jako obvykle totální nula a stále potkáváte adekvátní a těžší soupeře, málokdy narazíte při postupu vpřed na něco co si dáte levou zadní. Parádní hra.
Komentáře
Syndrom
Radost z úspěchu a chtíč. Nejlepší adjektiva pro Gothic 2. Středověk jsme nechali zničit draky a nově ještě připravili renesanci. Takže véééélmi pestrá plejáda přesně dávkovaných úkolů (když mě přijímali do zlodějský guildy málem jsem se vzrušením sesypal), skvěle koncipovaný příběh (schématem tak dobrý, až vás zamrzí, že z toho nevznikla série knih, ačkoli se fandom snaží) a kvalitně zpracovaná grafika v prostředí vynahrazující pestrostí, co měla jednička na atmosféře. Hratelnost (pořád to samozřejmě není o akci, ale o kecání, jak to máme rádi) vylepšena (jednoduchý, přehledný inventář a staty).
Co dělá sérii (a v druhém díle je to dotaženo) výjimečnou, je perfektní rpg koncept. Každá nová zbroj, každej hierarchickej postup jsou takový vánoční dárky, který jste si přesně přáli a ještě jste k tomu celej rok měli dobrý známky i chování. Tedy vynikající souhra komplikovaných questů s náležitou odměnou pomocí důmyslné kombinace lineárního a nelineárního hraní, civilnosti a té nezvyklé míry kreativity a obsahu, kterou do toho Pyraně vložily. (Třídně rozdílné pikle v Khorinisu, obléhání Starého Tábora, pronásledování Pedra, Pátrači, několik simultánně se odvíjejících vedlejších rovin a tak dál.)
Edit 2020: Dohráno potřetí a naposled. Vypněte si v .ini animaci sbírání. Je to balzám na duši. I když je lepší mít jedno akční tlačítko (a skoky jsou dobrý v takhle jednoduchym systému dát na pravý tlačítko), nikdy nebyl problém postavu ovládat (tutoriál by se sem nehodil), ale pohybovat s ní. Hejbete se v kruhu jako auto nebo po čtverci a je to pomalý, což dělá ze soubojů lahůdku, zvlášť když jste věčně proti skupině. Pomůžou úskoky dozadu, univerzální krytí, kterýmu sice chybí štíty, ale zas je příjemně jednoduchý, a luk, který je pro začátek nepostradatelný. A samozřejmě správná strategie pohybu po mapě na kterém tu celý koncept expení stojí.
Beru za dnešní standard, že G1 a G2 je G Part 1 a Part 2 s addonem jako patchem. Je to dáno v návaznosti lokací, stejnym vizuálu a surové atmosféře, kde se s váma nikdo a nic nemazlí. Part 2 má horší bosy a ne tak dobře vygradované zvraty (jak mimochodem a bez skrupulí zradíte obléhaný Starý Tábor je nesmyslně nereflektovaný), ale zato je mnohem víc komplikovanější a bohatší na questy a ten rozdíl, kdy se vypracováváte v měšťana a pak úctyhodného člena nějakého řádu je opravdu znát (proto jsem se už nepřidal k Leemu; ať už mi ty násilnický hovada z Kolonie daj pokoj :); než že je budu muset zase polovinu zrubat pro respekt). Ok, G2 má zanedbatelně ostřejší textury, alchymii, hezčí itemy a lepší inventář, se kterým se ale stejně špatně pracuje, protože dobrý je až kombinace - všechno mít v jedný tabulce + rychle dostupný kategorie - jako v G3, kde je samozřejmě všechno ostatní, ještě kromě grafiky (a právě pohybu) a možná, jen možná hudby, peklo. S obtížností addonu jsem neměl vůbec problém a ještě víc jsem si hru užil. Vždycky vám někdo pomáhá a kdo bude gothicovsky trpělivej, ten datáč ocení formou i obsahem. (Hardcore je to teprve s polským patchem YAUP. To už je pro fajnšmekry, co znají přesně jak dát dohromady build a jak procházet svět).
Ve fantasy rpg žánru exceluje Gothic oproti nerdíkovskému Morrowindu, hipsterskýmu Zaklínači a fantasmagorickýmu Warcraftu svojí obyčejností. Přirozený kecy s parádnim dabingem, kdy vám každá pitomá stráž poví něco autentickýho (jsou hrubý a primitivní protože celý dny jen čumí před sebe a stojí jak sochy; obchodník je v různých formách podbízivej, kovář drsnej, řemeslník ustarenej, vymahač dluhů šišlá a hulí a práce ho nebaví, lichvář nebezpečnej, mág vody, co žije sám moudrej, mág vody co vede skupinu přísnej), a společensko-ekonomický; ve dvojce uz i náboženský systém, který si ty postavy na základě daného prostředí vytvoří (respektive on vytváří je) je důvodem, proč tuhle hru má smysl pořád udržovat při životě: Gothic není vůbec patetický. Všichni jsou oběti svého prostředí a všichni se snaží hlavně přežít. Komu je na blití z toho věčnýho hrdinskýho patosu, kdy se postavy nejdou ani nudně vychcat a trpí, ach jak trpí, může si do Khorinisu přijít vydělávat peníze, budovat postavení a schopnosti hlavně v rámci nutně otravných institucí a prozkoumávat svět, kde zabíjet draky je největší zábava, když se s ostatníma drakobijcema bavíte o využití jejich šupin ve zbrojířství.
Jednoduchost až lacinost fantasy prvků v Gothicu (draci, amulety, pozadí vzniku bariéry a standardní magie na první dobrou) ukazuje, že vlastně vůbec nejde o to jak porazit Spáče nebo draky nebo sejmout Bariéru jako takovou. Hlavní soupeři tady pro vás nejsou démoni ani orci. Jsou to lidi a jejich chování na základě toho v co věří. V čem žijou. Zkuste si schválně představit příběh Gothicu bez fantasy tajemna. Funguje to stejně dobře, protože nejzajímavější na závěru jedničky není Spáč, ale fanatický Cor Kalom nebo ve dvojce děsivý chrám černoprdelníků.
Z kritiky mám kromě blbostí jedinou. A to, že je toho málo! Že bych chtěl aby vám v jedničce Fisk odmítl prodat zboží, protože dostal přes Gomézovi lidi hlášku, že na vás rudobaron nasadil špeha, kvůli až moc dobrejm vztahům k lidem v Novym Táboře a kdyby vám "omylem" prodal ten exkluzivní luk za 1000 rudy a vy byste s nim pak přepadli královskou zásilku, Goméz by mu nechal setnout hlavu! Že bych chtěl abyste se ve dvojce mohli při obléhání seznámit s mladým paladinem, co vám večer u ohně a pouze od vás dostupného chlastu a pečeně, povypráví svůj příběh o tom, jak vstoupil do služby jako pomstu za smrt bratra v orkské válce. A že bych chtěl aby trojka byla vyvrcholením a ne katastrofou.
Co dělá sérii (a v druhém díle je to dotaženo) výjimečnou, je perfektní rpg koncept. Každá nová zbroj, každej hierarchickej postup jsou takový vánoční dárky, který jste si přesně přáli a ještě jste k tomu celej rok měli dobrý známky i chování. Tedy vynikající souhra komplikovaných questů s náležitou odměnou pomocí důmyslné kombinace lineárního a nelineárního hraní, civilnosti a té nezvyklé míry kreativity a obsahu, kterou do toho Pyraně vložily. (Třídně rozdílné pikle v Khorinisu, obléhání Starého Tábora, pronásledování Pedra, Pátrači, několik simultánně se odvíjejících vedlejších rovin a tak dál.)
Edit 2020: Dohráno potřetí a naposled. Vypněte si v .ini animaci sbírání. Je to balzám na duši. I když je lepší mít jedno akční tlačítko (a skoky jsou dobrý v takhle jednoduchym systému dát na pravý tlačítko), nikdy nebyl problém postavu ovládat (tutoriál by se sem nehodil), ale pohybovat s ní. Hejbete se v kruhu jako auto nebo po čtverci a je to pomalý, což dělá ze soubojů lahůdku, zvlášť když jste věčně proti skupině. Pomůžou úskoky dozadu, univerzální krytí, kterýmu sice chybí štíty, ale zas je příjemně jednoduchý, a luk, který je pro začátek nepostradatelný. A samozřejmě správná strategie pohybu po mapě na kterém tu celý koncept expení stojí.
Beru za dnešní standard, že G1 a G2 je G Part 1 a Part 2 s addonem jako patchem. Je to dáno v návaznosti lokací, stejnym vizuálu a surové atmosféře, kde se s váma nikdo a nic nemazlí. Part 2 má horší bosy a ne tak dobře vygradované zvraty (jak mimochodem a bez skrupulí zradíte obléhaný Starý Tábor je nesmyslně nereflektovaný), ale zato je mnohem víc komplikovanější a bohatší na questy a ten rozdíl, kdy se vypracováváte v měšťana a pak úctyhodného člena nějakého řádu je opravdu znát (proto jsem se už nepřidal k Leemu; ať už mi ty násilnický hovada z Kolonie daj pokoj :); než že je budu muset zase polovinu zrubat pro respekt). Ok, G2 má zanedbatelně ostřejší textury, alchymii, hezčí itemy a lepší inventář, se kterým se ale stejně špatně pracuje, protože dobrý je až kombinace - všechno mít v jedný tabulce + rychle dostupný kategorie - jako v G3, kde je samozřejmě všechno ostatní, ještě kromě grafiky (a právě pohybu) a možná, jen možná hudby, peklo. S obtížností addonu jsem neměl vůbec problém a ještě víc jsem si hru užil. Vždycky vám někdo pomáhá a kdo bude gothicovsky trpělivej, ten datáč ocení formou i obsahem. (Hardcore je to teprve s polským patchem YAUP. To už je pro fajnšmekry, co znají přesně jak dát dohromady build a jak procházet svět).
Ve fantasy rpg žánru exceluje Gothic oproti nerdíkovskému Morrowindu, hipsterskýmu Zaklínači a fantasmagorickýmu Warcraftu svojí obyčejností. Přirozený kecy s parádnim dabingem, kdy vám každá pitomá stráž poví něco autentickýho (jsou hrubý a primitivní protože celý dny jen čumí před sebe a stojí jak sochy; obchodník je v různých formách podbízivej, kovář drsnej, řemeslník ustarenej, vymahač dluhů šišlá a hulí a práce ho nebaví, lichvář nebezpečnej, mág vody, co žije sám moudrej, mág vody co vede skupinu přísnej), a společensko-ekonomický; ve dvojce uz i náboženský systém, který si ty postavy na základě daného prostředí vytvoří (respektive on vytváří je) je důvodem, proč tuhle hru má smysl pořád udržovat při životě: Gothic není vůbec patetický. Všichni jsou oběti svého prostředí a všichni se snaží hlavně přežít. Komu je na blití z toho věčnýho hrdinskýho patosu, kdy se postavy nejdou ani nudně vychcat a trpí, ach jak trpí, může si do Khorinisu přijít vydělávat peníze, budovat postavení a schopnosti hlavně v rámci nutně otravných institucí a prozkoumávat svět, kde zabíjet draky je největší zábava, když se s ostatníma drakobijcema bavíte o využití jejich šupin ve zbrojířství.
Jednoduchost až lacinost fantasy prvků v Gothicu (draci, amulety, pozadí vzniku bariéry a standardní magie na první dobrou) ukazuje, že vlastně vůbec nejde o to jak porazit Spáče nebo draky nebo sejmout Bariéru jako takovou. Hlavní soupeři tady pro vás nejsou démoni ani orci. Jsou to lidi a jejich chování na základě toho v co věří. V čem žijou. Zkuste si schválně představit příběh Gothicu bez fantasy tajemna. Funguje to stejně dobře, protože nejzajímavější na závěru jedničky není Spáč, ale fanatický Cor Kalom nebo ve dvojce děsivý chrám černoprdelníků.
Z kritiky mám kromě blbostí jedinou. A to, že je toho málo! Že bych chtěl aby vám v jedničce Fisk odmítl prodat zboží, protože dostal přes Gomézovi lidi hlášku, že na vás rudobaron nasadil špeha, kvůli až moc dobrejm vztahům k lidem v Novym Táboře a kdyby vám "omylem" prodal ten exkluzivní luk za 1000 rudy a vy byste s nim pak přepadli královskou zásilku, Goméz by mu nechal setnout hlavu! Že bych chtěl abyste se ve dvojce mohli při obléhání seznámit s mladým paladinem, co vám večer u ohně a pouze od vás dostupného chlastu a pečeně, povypráví svůj příběh o tom, jak vstoupil do služby jako pomstu za smrt bratra v orkské válce. A že bych chtěl aby trojka byla vyvrcholením a ne katastrofou.
Pro: Neskutečně silná komunita, která vedená Poláky nejenže neochabuje, ale děsivě nabývá na síle.
Proti: Pyraním se ani v jejich opus magnum stále nepodařilo vymodelovat schody.
BosperJe léto 2006 a já směřuji ke svému dobrému kamarádovi, abych ho vytáhl ven a my mohli společně jít provést nějakou lumpárnu. Po zazvonění mi otevírá jeho mamka a oznamuje mi, že je nahoře u počítače a mám jít dál. Po příchodu do jeho pokoje se ptám zda jdeme ven, ale on mi hořce oznamuje: "Až dodělám quest". Když se dozvídám, že hraje Gothic 2, říkám mu že je to nějaká pí*ovina a že se na to má vy*rat a jít ven, tak mě jen pošle někam a hraje dál. Asi po hodině hraní, několika mých poznámkám a mé analýze této hříčky se nakonec zeptám, zda by mi jí mohl půjčit, že bych si to také chtěl vyzkoušet. Ještě tentýž večer tedy usedám k počítači a zapínám Gothic 2. První díl série, který jsem si zahrál a okamžitě se z tohoto setkání stává láska na velice dlouhá léta. Takto došlo k mému osudnému setkání s mým nejoblíbenějším RPG pod sluncem.
Gothic je vyjímečný tím, že má nenahraditelnou atmosféru a to především v prvních dvou dílech. Je to velice temné a bezútěšné prostředí, kde na vás za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Hra si mě především získala svým "literárním" stylem vyprávění a svým středověkým prostředím, na kterém je vidět, že hra pochází z Evropy. Živý svět je plný, barvitých charakterů, které se potýkají se svými každodennímy problémy. Hra by se také mohla pyšnit titulem "Hardcore RPG", protože ze začátku jste opravdu jedno velké nic, které sotva umí držet meč v ruce a zabije vás na dvě rány téměř cokoliv. Nemáte zde žádné ukazatele questů či míst. Vždyť i mapu se musíte nejdříve koupit za 200 zlatých. Hra se vás tak vůbec nesnaží vodit za ručičku jako to dělá většina RPG her. Dále se mi líbilo, když jsem si mohl vybrat k jaké frakci se mohu přidat. Nikdy jsem však ještě nehrál za mága. Získávaní dovedností přes učitele je také typické pro Piraně a jinde jsem tento způsob učení neviděl. Svět v Gothicu je obrovský a při každém dalším hraní jsem objevoval něco nového. Později jsem také začal využívat bugy ve svůj prospěch a tak jsem si dost usnadňoval hraní. Ovšem nepříjemné bylo ,pokud se vám bug objevil u některých z hlavních questů a bránil vám v postupu. Pak když nebylo cesty ven jsem toto musel řešit přes "MARVIN MODE", tedy přes cheaty. Ale to opravdu jen v krajní nouzi, kdy nebylo možné příběh posunout dál. Co se týče příběhu samotného tak, to není nic výjimečného. Vcelku průměrný příběh, který ovšem nijak neuráží.
Grafika mě v té době nijak zvlášť neočarovala, ale i přesto měla své kouzlo a atmosféru, kterou si drží do dnešních dní. Při posledním hraní jsem si do hry přidal grafický mód L'Hiver a Directx 11 a musím říci, že hře to velmi pomohlo a vypadá lépe.
Co mě velmi těší, tak je obrovská komunita hry, která je aktivní jak ve světě tak u nás. Do hry stále vznikají nějaké modifiakce, addony a také datadisky. Posledním velkým projektem je polský datadisk nesoucí název "Historie Khorinisu" a je ve vývoji již několik let. Poláci to dotáhli tak daleko, že si pozvali své původní dabéry a kompletně nadabovali celou hru. Myslím, že tohle mluví za vše. Žádná jiná hra snad nemá takto oddanou komunitu jako má Gothic a to protože je to výjimečné RPG, které se zapsalo do srdcí mnoha lidem a mě také. Žádnou jinou hru nehraji tak často jako je Gothic 2. Každý rok si ji nainstaluji i s datadiskem Noc Havrana a užívám si jí plnými doušky. Pro mě je Gothic 2 láskou na celý život, protože jsem u jiné hry nestrávil tolik času. Je tak skvělá, že se raději vykašlete na svého dobrého kamaráda a budete raději hrát. Pro mě další srdeční záležitost.
Gothic je vyjímečný tím, že má nenahraditelnou atmosféru a to především v prvních dvou dílech. Je to velice temné a bezútěšné prostředí, kde na vás za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Hra si mě především získala svým "literárním" stylem vyprávění a svým středověkým prostředím, na kterém je vidět, že hra pochází z Evropy. Živý svět je plný, barvitých charakterů, které se potýkají se svými každodennímy problémy. Hra by se také mohla pyšnit titulem "Hardcore RPG", protože ze začátku jste opravdu jedno velké nic, které sotva umí držet meč v ruce a zabije vás na dvě rány téměř cokoliv. Nemáte zde žádné ukazatele questů či míst. Vždyť i mapu se musíte nejdříve koupit za 200 zlatých. Hra se vás tak vůbec nesnaží vodit za ručičku jako to dělá většina RPG her. Dále se mi líbilo, když jsem si mohl vybrat k jaké frakci se mohu přidat. Nikdy jsem však ještě nehrál za mága. Získávaní dovedností přes učitele je také typické pro Piraně a jinde jsem tento způsob učení neviděl. Svět v Gothicu je obrovský a při každém dalším hraní jsem objevoval něco nového. Později jsem také začal využívat bugy ve svůj prospěch a tak jsem si dost usnadňoval hraní. Ovšem nepříjemné bylo ,pokud se vám bug objevil u některých z hlavních questů a bránil vám v postupu. Pak když nebylo cesty ven jsem toto musel řešit přes "MARVIN MODE", tedy přes cheaty. Ale to opravdu jen v krajní nouzi, kdy nebylo možné příběh posunout dál. Co se týče příběhu samotného tak, to není nic výjimečného. Vcelku průměrný příběh, který ovšem nijak neuráží.
Grafika mě v té době nijak zvlášť neočarovala, ale i přesto měla své kouzlo a atmosféru, kterou si drží do dnešních dní. Při posledním hraní jsem si do hry přidal grafický mód L'Hiver a Directx 11 a musím říci, že hře to velmi pomohlo a vypadá lépe.
Co mě velmi těší, tak je obrovská komunita hry, která je aktivní jak ve světě tak u nás. Do hry stále vznikají nějaké modifiakce, addony a také datadisky. Posledním velkým projektem je polský datadisk nesoucí název "Historie Khorinisu" a je ve vývoji již několik let. Poláci to dotáhli tak daleko, že si pozvali své původní dabéry a kompletně nadabovali celou hru. Myslím, že tohle mluví za vše. Žádná jiná hra snad nemá takto oddanou komunitu jako má Gothic a to protože je to výjimečné RPG, které se zapsalo do srdcí mnoha lidem a mě také. Žádnou jinou hru nehraji tak často jako je Gothic 2. Každý rok si ji nainstaluji i s datadiskem Noc Havrana a užívám si jí plnými doušky. Pro mě je Gothic 2 láskou na celý život, protože jsem u jiné hry nestrávil tolik času. Je tak skvělá, že se raději vykašlete na svého dobrého kamaráda a budete raději hrát. Pro mě další srdeční záležitost.
Pro: Atmosféra, živý herní svět, detailnost světa, barvité charaktery, mnoho míst k prozkoumávání, draci.
Proti: Některé bugy, průměrný příběh, občas příliš obtížné.
VurhorNení Drakorozený, zato je Bezejmenný. Nemá řev, zato má hubu plnou slov. Nemá nekonečný inventář, zato... moment... no inu, draky zabijí tak jako tak skvěle!
Stejně jako druhý díl Vetřelce, tak i Gothic dvojka je jiná, než byl její předchůdce. A vůbec mu nedělá ostudu, naopak, je velice příjemné se opět vrátit do role sympatického nonšalantně se vyjadřujícího hrdiny, který dokonce změnil v anglické verzi dabéra. A osobně myslím, že to byla změna k lepšímu. Je radost za něj hrát. Už jen proto, že ze všech dílů je právě tady absolutně nejvýřečnější a nejzajímavější. A to ať už se vydáte jakoukoliv cestou.
To, co Gothic má, je opět úžasný svět, který je do detailu přeplněn nejrůznějšími charaktery, tajemnými lokacemi a úctyhodných soupeřů, kteří vám mohou pořádně nakopat, pokud se zatouláte příliš hluboko do divočiny. Takže pokud jste v jedničce měli rádi prozkoumávání a hledání bizarních lokací, Gothic dvě si zamilujete, protože svět je fakt velký. A hezký. A je toho v něm zatraceně mnoho. A dá se v něm ztratit, což je úplně fantastický! To, co ale Gothic 2 FAKT nemá, je ona temná a depresivní atmosféra, kterou považuji za jeden z největších plusů minulé hry. Ale neberete to jako zápor, ono je to vlastně zcela pochopitelné. Už nejsme v drsné trestanecké kolonii, která byla prosáklá zločinci a vrahy, teď jsme na místě, kde jsou farmičky, ovečky, městečko s lidičky atd. Proto je pochopitelné, že atmosféra bude jiná. Ale i tak funguje velice dobře. Perlou hry však považuji základní město Khorinis. Na svou dobu to bylo jedno z nejmajestátnějších měst, jaké žánr RPG kdy viděl. Je tam toho spoustu - úkoly, postavy, zajímavá místa, je i dokonce hezky zkonstruované a fakt vypadá jako město, což je něco, co následující díl docela pohnojil. Co se týče progresu, tak je to v podstatě to samé, jako u předešlého dílu. Na začátku jste bábovka, a postupem času se z vás stává drsan. A jelikož svět Gothica dvojky je fakt velký, ten progres půjde pomalu, ale i tak ho budete vnímat. A bude se vám to líbit. Hudba je pěkná. Už jsem ani nebyl (na rozdíl od jedničky) připosranej strachy ze základní hudby hrající v přírodě, což považuji za jeden z největších úspěchů mého života.
Příběh je bohužel velice průměrný. Draci jsou vždycky fajn. Ale oproti zápletce z předchozího dílu? Pff... Dále mi přijde obrovská nevyrovnanost v obtížnosti bojů s některými postavami. Když mi nakopal zadek, nějaký kopáč ve Starým táboře, tak to ještě pochopím, asi to byl nějakej rváč, ale když mi ho nakope, mírně retardovanej mladičkej farmář nebo obyčejní měšťané a měšťanky ve městě, začnu si připadat trochu jako dement. Jinak nadále i zde se tu lze střetnout s nepříjemnými bugy, mezi které také patří ohýbání zákonů fyziky, což byla výtka i v předchozím dílu.
Gothic 2 je však úctyhodné pokračování bohužel nedoceněné RPG série, která toho s sebou do hráčského světa přinesla mnoho. Bitky jsou super, dialogy taky a prozkoumávání světa na vlastní pěst jakbysmet. V jistém ohledu by se mi i dvojka zdála lepší než jednička, ale přesto si nakonec vzpomenu na tu geniální atmosféru a zápletku, který tento díl bohužel tolik neměl. Ale i tak se to skvěle hraje. A je to radost.
P.S. Předabovali Diega :'(
Stejně jako druhý díl Vetřelce, tak i Gothic dvojka je jiná, než byl její předchůdce. A vůbec mu nedělá ostudu, naopak, je velice příjemné se opět vrátit do role sympatického nonšalantně se vyjadřujícího hrdiny, který dokonce změnil v anglické verzi dabéra. A osobně myslím, že to byla změna k lepšímu. Je radost za něj hrát. Už jen proto, že ze všech dílů je právě tady absolutně nejvýřečnější a nejzajímavější. A to ať už se vydáte jakoukoliv cestou.
To, co Gothic má, je opět úžasný svět, který je do detailu přeplněn nejrůznějšími charaktery, tajemnými lokacemi a úctyhodných soupeřů, kteří vám mohou pořádně nakopat, pokud se zatouláte příliš hluboko do divočiny. Takže pokud jste v jedničce měli rádi prozkoumávání a hledání bizarních lokací, Gothic dvě si zamilujete, protože svět je fakt velký. A hezký. A je toho v něm zatraceně mnoho. A dá se v něm ztratit, což je úplně fantastický! To, co ale Gothic 2 FAKT nemá, je ona temná a depresivní atmosféra, kterou považuji za jeden z největších plusů minulé hry. Ale neberete to jako zápor, ono je to vlastně zcela pochopitelné. Už nejsme v drsné trestanecké kolonii, která byla prosáklá zločinci a vrahy, teď jsme na místě, kde jsou farmičky, ovečky, městečko s lidičky atd. Proto je pochopitelné, že atmosféra bude jiná. Ale i tak funguje velice dobře. Perlou hry však považuji základní město Khorinis. Na svou dobu to bylo jedno z nejmajestátnějších měst, jaké žánr RPG kdy viděl. Je tam toho spoustu - úkoly, postavy, zajímavá místa, je i dokonce hezky zkonstruované a fakt vypadá jako město, což je něco, co následující díl docela pohnojil. Co se týče progresu, tak je to v podstatě to samé, jako u předešlého dílu. Na začátku jste bábovka, a postupem času se z vás stává drsan. A jelikož svět Gothica dvojky je fakt velký, ten progres půjde pomalu, ale i tak ho budete vnímat. A bude se vám to líbit. Hudba je pěkná. Už jsem ani nebyl (na rozdíl od jedničky) připosranej strachy ze základní hudby hrající v přírodě, což považuji za jeden z největších úspěchů mého života.
Příběh je bohužel velice průměrný. Draci jsou vždycky fajn. Ale oproti zápletce z předchozího dílu? Pff... Dále mi přijde obrovská nevyrovnanost v obtížnosti bojů s některými postavami. Když mi nakopal zadek, nějaký kopáč ve Starým táboře, tak to ještě pochopím, asi to byl nějakej rváč, ale když mi ho nakope, mírně retardovanej mladičkej farmář nebo obyčejní měšťané a měšťanky ve městě, začnu si připadat trochu jako dement. Jinak nadále i zde se tu lze střetnout s nepříjemnými bugy, mezi které také patří ohýbání zákonů fyziky, což byla výtka i v předchozím dílu.
Gothic 2 je však úctyhodné pokračování bohužel nedoceněné RPG série, která toho s sebou do hráčského světa přinesla mnoho. Bitky jsou super, dialogy taky a prozkoumávání světa na vlastní pěst jakbysmet. V jistém ohledu by se mi i dvojka zdála lepší než jednička, ale přesto si nakonec vzpomenu na tu geniální atmosféru a zápletku, který tento díl bohužel tolik neměl. Ale i tak se to skvěle hraje. A je to radost.
P.S. Předabovali Diega :'(
Pro: Bezejmenný hrdina, větší svět a o to víc možností, grafika zkrásněla, bojový systém, postavy a dialogy, uspokojivě dlouhé
Proti: Moc průměrný příběh, nerovnováha v některých soubojích, bugy a fyzika
hanak_v_exiluHodnotím Gold Edici, která obsahuje datadisk Night of Raven. Původní verzi jsem nehrál.
I druhý díl se odehrává v otevřeném světě omezeném přírodní bariérou. Cestování na širokých cestách kolem hlavního města je relativně bezpečné, ovšem mimo ně jsem umíral co pár minut, protože vývoj postavy začal znovu od nuly. Pro autory hry to bylo určitě pohodlnější, ale já jsem jejich rozhodnutí neocenil. Gothic II (s datadiskem) je totiž hodně těžká hra.
Zvlášť první úrovně jsou pekelně náročné. S výjimkou těch úplně nejslabších nepřátel jsem šel v soubojích od porážky k porážce. Po čase mrchožrouti došli a já jsem běhal od ničeho k ničemu a pokoušel se splnit alespoň nějaký úkol. Když mě vývoj příběhu přivedl zpátky do bývalé Kolonie, ani po několika frustrujících hodinách jsem se nedostal ze břehu řeky a nakonec jsem musel zbaběle utéct. Hra umožňuje několik triků, díky nimž jsem zkušenosti přece jenom nasbíral, ovšem nepřemožitelný jsem se nikdy nestal.
Stálo za to zatnout zuby a počátečních deset hodin silou vůle přetrpět, protože odměnou mi bylo skvěle napsané epické dobrodružství v chytlavě vymyšleném a překrásně vymodelovaném světě. Všechno co bylo v jedničce skvělé, je ve dvojce ještě lepší. Dokonce i kritizované a nenáviděné ovládání se zlidštilo. Bojový systém mi přišel propracovanější a variabilnější. Zvěřinec se rozrostl, prostředí je pestřejší a paleta možností širší. Příběh je přísně lineární a výběr frakce ho ovlivní jen málo. K dispozici jsou tři, dvě válečné a jedna magická.
Datadiskový svět Jarkhendar je téměř samostatná hra. Dá se úplně ignorovat, ale byla by to věčná škoda, protože obsahuje unikátní nepřátele, charismatický svět s monumentálními stavbami a exotickou atmosférou. Navíc slouží jako zdroj cenných zkušeností a umožnil mi vycvičit postavu na úroveň, s níž jsem se odvážil vrátit do Kolonie a přežil tam. Po splnění tamního stěžejního questu skončila druhá kapitola a hra dostala nový náboj.
První dvě kapitoly je Gothic II výborná hra, ovšem v té třetí kvalita vystoupala do nebes. Nikdy bych neřekl, co pár strategicky rozmístěných nepřátel udělá s už docela známým a relativně přívětivým světem. Atmosféra znatelně zhoustla a potemněla. Paranoidní pocit neustálého ohrožení se stal mým nerozlučným společníkem a já jsem jenom zíral, co si pro mě Piranha Bytes připravili. K jednomu z důležitých úkolů, kdy jsem čelil skupině smrtelně nebezpečných protivníků, jsem se shodou náhod dostal v noci a i proto na něho dlouho nezapomenu. Protahovaný souboj s dynamikou - udeř, uteč a potom zírej s otevřenou pusou na tu skvělou grafiku, byl opravdu nervy drásající a strašidelný.
Chyb je jen málo. Vadilo mi pořád ještě trochu toporné ovládání, nebo zneužitelné bugy hry. Na druhou stranu, občas jsem jim ze srdce poděkoval. Jistou chybou je i obtížnost, které mě často pořádně zaskočila. Vyloženě zlomyslná je násobně se zvyšující náročnost na učební body při překonání určité hranice dovednosti. Část posilujících předmětů jsem vyplýtval už na začátku, místo abych je syslil pro podobné případy a pak jsem toho hořce litoval. Původně jsem chtěl zkritizovat i závěrečný dungeon, ale v pozdějších oblastech se vyrovnal svému protějšku z prvního dílu a možná ho i předčil.
I druhý díl se odehrává v otevřeném světě omezeném přírodní bariérou. Cestování na širokých cestách kolem hlavního města je relativně bezpečné, ovšem mimo ně jsem umíral co pár minut, protože vývoj postavy začal znovu od nuly. Pro autory hry to bylo určitě pohodlnější, ale já jsem jejich rozhodnutí neocenil. Gothic II (s datadiskem) je totiž hodně těžká hra.
Zvlášť první úrovně jsou pekelně náročné. S výjimkou těch úplně nejslabších nepřátel jsem šel v soubojích od porážky k porážce. Po čase mrchožrouti došli a já jsem běhal od ničeho k ničemu a pokoušel se splnit alespoň nějaký úkol. Když mě vývoj příběhu přivedl zpátky do bývalé Kolonie, ani po několika frustrujících hodinách jsem se nedostal ze břehu řeky a nakonec jsem musel zbaběle utéct. Hra umožňuje několik triků, díky nimž jsem zkušenosti přece jenom nasbíral, ovšem nepřemožitelný jsem se nikdy nestal.
Stálo za to zatnout zuby a počátečních deset hodin silou vůle přetrpět, protože odměnou mi bylo skvěle napsané epické dobrodružství v chytlavě vymyšleném a překrásně vymodelovaném světě. Všechno co bylo v jedničce skvělé, je ve dvojce ještě lepší. Dokonce i kritizované a nenáviděné ovládání se zlidštilo. Bojový systém mi přišel propracovanější a variabilnější. Zvěřinec se rozrostl, prostředí je pestřejší a paleta možností širší. Příběh je přísně lineární a výběr frakce ho ovlivní jen málo. K dispozici jsou tři, dvě válečné a jedna magická.
Datadiskový svět Jarkhendar je téměř samostatná hra. Dá se úplně ignorovat, ale byla by to věčná škoda, protože obsahuje unikátní nepřátele, charismatický svět s monumentálními stavbami a exotickou atmosférou. Navíc slouží jako zdroj cenných zkušeností a umožnil mi vycvičit postavu na úroveň, s níž jsem se odvážil vrátit do Kolonie a přežil tam. Po splnění tamního stěžejního questu skončila druhá kapitola a hra dostala nový náboj.
První dvě kapitoly je Gothic II výborná hra, ovšem v té třetí kvalita vystoupala do nebes. Nikdy bych neřekl, co pár strategicky rozmístěných nepřátel udělá s už docela známým a relativně přívětivým světem. Atmosféra znatelně zhoustla a potemněla. Paranoidní pocit neustálého ohrožení se stal mým nerozlučným společníkem a já jsem jenom zíral, co si pro mě Piranha Bytes připravili. K jednomu z důležitých úkolů, kdy jsem čelil skupině smrtelně nebezpečných protivníků, jsem se shodou náhod dostal v noci a i proto na něho dlouho nezapomenu. Protahovaný souboj s dynamikou - udeř, uteč a potom zírej s otevřenou pusou na tu skvělou grafiku, byl opravdu nervy drásající a strašidelný.
Chyb je jen málo. Vadilo mi pořád ještě trochu toporné ovládání, nebo zneužitelné bugy hry. Na druhou stranu, občas jsem jim ze srdce poděkoval. Jistou chybou je i obtížnost, které mě často pořádně zaskočila. Vyloženě zlomyslná je násobně se zvyšující náročnost na učební body při překonání určité hranice dovednosti. Část posilujících předmětů jsem vyplýtval už na začátku, místo abych je syslil pro podobné případy a pak jsem toho hořce litoval. Původně jsem chtěl zkritizovat i závěrečný dungeon, ale v pozdějších oblastech se vyrovnal svému protějšku z prvního dílu a možná ho i předčil.
Pro: atmosféra, dotažené mechaniky, skvěle vymyšlený svět, epický příběh, nekompromisní obtížnost
Proti: bugy, ovládání je stále toporné
CathanNedokážu ani spočítat, kolikrát jsem už začal psát komentář ke Gothic II, ale nakonec ho smazal. Ono to je zkrátka obtížné. Jak ohodnotit hru, na kterou bych dnes už neměl dostatek trpělivosti, ale jednou jsem jí dohrál - a to zcela doslova - dvacetkrát za sebou během několika týdnů? Jak o ní psát? Co přesně říct? Zkoušel jsem psát komentář ke Gothic, ale došlo mi, že bych se pak několikrát opakoval, proto zvolím dvojku jako svůj jediný komentář k této sérii. Součástí bude i hodnocení Gothic II: Night of the Raven, protože jsem nikdy nehrál nic jiného než Gold Edition.
Tak. Gothic. Série která měla velký potenciál se stát mou stěžejní sérii. Nevyšlo to. Částečně proto, že ve třetím díle ztratila dech, částečně proto, že jsem objevil kouzlo BioWare a pak už nebyla cesta zpátky. Nicméně, stále se jedná o jedinečné RPG s jedinečným světem s kterým mám spojenou především jednu myšlenku. Gothic II odměňuje za znalost toho světa a kolikrát tu hru hrajete. Žádná hra není tak moc závislá na různých tipech a maličkostech díky kterému je jednoduší. Každá první kapitola u mě probíhala stejně. Lester - Tuřín - Pirát - Přelézt přes zeď - navštívit starého známého - vykrást tajné skrýše - a pak nakoupit drahé svitky které vás promění na ty největší a nejsilnější bestie. Pak jít z města, proměnit se, a v této podobě projít pokud možný celý ostrov a zabít co se dá v té zvířecí podobě. Získáte zkušenosti body. Sice se vám nebude zvyšovat zdraví, ale to na těch pár úrovní ani moc nevadí. A pokud tohle uděláte, zbytek hry je díky tomu náskoku lebeda. Samozřejmě tento trik není nutný, pokud nemáte datadisk, ten totiž vystřelil obtížnost do nebes a je třeba být kreativní. Další trik je vždycky jít do učení ke kováři, který platí fakt slušné prachy, jen musíte vědět kde najít materiál.
A ten svět. Ten krásný svět. Ačkoliv jsem herně už dávno posunul, stejně si několikrát do roka vzpomenu na to neuvěřitelné lore. Myšlenka boha ohně (světla), boha temnoty a boha neutrality je do dnes neskutečně geniální. Runy a svitky byly inovativní herní nápad který do dnes nemá obdoby (varianta v Risenu ale také dobrá, mimochodem.) Je zde takové vidět ten vývoj od Gothicu. Grafika je detailnější, ovládání o pořádný kus lepší, a herní mapa větší a zajímavější. O to víc je zajímavé, že tak do poloviny/čtvrtiny se vrátíme i do Kolonie, což taky byl zajímavý návrat.
Za mága jsem hrál většinu času, ono to je s tím ale trochu obtížnější, protože Gothic patří bohužel mezi jedno RPG ze starých časů, kde magiem především ze začátku, nebyla nic moc, a tohle upřímně trochu bolí. Je třeba najít rovnováhu. Investovat do meče či luku - osobně jdu většinou do obratnosti na konec, ale pokud si správně vzpomínám, datadisk přinesl magické hole které využívali sílu, což situaci opět zkomplikovalo. Opakuji se, ale datadisk učinil hru obtížnější ale také mám pocit, že méně rozmanitější, protože člověk nemohl investovat často do čeho chtěl, ale do čeho musel.
Za největší negativum celé hry považuji zmíněnou obtížnost, kterou přinesl datadisk. A poté fakt, že se nemůžeme stát mágem vody. To je do dnes neomluvitelný nonsens, a vzhledem k tomu, že do hry přidali celý datadisk který se točí kolem Adanosdammit mágů vody, tak by jeden čekal, že to zváží.
Jako nic není víc cute než kdy jste mág ohně v kruhu vody a učíte se od Saturase. Já prostě nevěřím, že kdyby k takovéto botě došlo dnes, že by se půlka lidí nezcvokla.
Nicméně, Gothic je něco. Jediná hra svého věku. Možná nezestárla úplně dobře, ale stále je to klasika.
Mimochodem, Gothic II dovede být děsivý na nesmírně creepypasta a meta úrovni, což je další nezvyklá věc. Ať už jde o zprávy od Mocného Trpaslíka Odjinud který do té hry ani nepatří nebo jeskyni, kde se objevují těla NPCs které zmizeli nebo byli změněny. A OST datadisku je už úplný jiný level, když hrajete ve tři ráno.
Tak. Gothic. Série která měla velký potenciál se stát mou stěžejní sérii. Nevyšlo to. Částečně proto, že ve třetím díle ztratila dech, částečně proto, že jsem objevil kouzlo BioWare a pak už nebyla cesta zpátky. Nicméně, stále se jedná o jedinečné RPG s jedinečným světem s kterým mám spojenou především jednu myšlenku. Gothic II odměňuje za znalost toho světa a kolikrát tu hru hrajete. Žádná hra není tak moc závislá na různých tipech a maličkostech díky kterému je jednoduší. Každá první kapitola u mě probíhala stejně. Lester - Tuřín - Pirát - Přelézt přes zeď - navštívit starého známého - vykrást tajné skrýše - a pak nakoupit drahé svitky které vás promění na ty největší a nejsilnější bestie. Pak jít z města, proměnit se, a v této podobě projít pokud možný celý ostrov a zabít co se dá v té zvířecí podobě. Získáte zkušenosti body. Sice se vám nebude zvyšovat zdraví, ale to na těch pár úrovní ani moc nevadí. A pokud tohle uděláte, zbytek hry je díky tomu náskoku lebeda. Samozřejmě tento trik není nutný, pokud nemáte datadisk, ten totiž vystřelil obtížnost do nebes a je třeba být kreativní. Další trik je vždycky jít do učení ke kováři, který platí fakt slušné prachy, jen musíte vědět kde najít materiál.
A ten svět. Ten krásný svět. Ačkoliv jsem herně už dávno posunul, stejně si několikrát do roka vzpomenu na to neuvěřitelné lore. Myšlenka boha ohně (světla), boha temnoty a boha neutrality je do dnes neskutečně geniální. Runy a svitky byly inovativní herní nápad který do dnes nemá obdoby (varianta v Risenu ale také dobrá, mimochodem.) Je zde takové vidět ten vývoj od Gothicu. Grafika je detailnější, ovládání o pořádný kus lepší, a herní mapa větší a zajímavější. O to víc je zajímavé, že tak do poloviny/čtvrtiny se vrátíme i do Kolonie, což taky byl zajímavý návrat.
Za mága jsem hrál většinu času, ono to je s tím ale trochu obtížnější, protože Gothic patří bohužel mezi jedno RPG ze starých časů, kde magiem především ze začátku, nebyla nic moc, a tohle upřímně trochu bolí. Je třeba najít rovnováhu. Investovat do meče či luku - osobně jdu většinou do obratnosti na konec, ale pokud si správně vzpomínám, datadisk přinesl magické hole které využívali sílu, což situaci opět zkomplikovalo. Opakuji se, ale datadisk učinil hru obtížnější ale také mám pocit, že méně rozmanitější, protože člověk nemohl investovat často do čeho chtěl, ale do čeho musel.
Za největší negativum celé hry považuji zmíněnou obtížnost, kterou přinesl datadisk. A poté fakt, že se nemůžeme stát mágem vody. To je do dnes neomluvitelný nonsens, a vzhledem k tomu, že do hry přidali celý datadisk který se točí kolem Adanosdammit mágů vody, tak by jeden čekal, že to zváží.
Jako nic není víc cute než kdy jste mág ohně v kruhu vody a učíte se od Saturase. Já prostě nevěřím, že kdyby k takovéto botě došlo dnes, že by se půlka lidí nezcvokla.
Nicméně, Gothic je něco. Jediná hra svého věku. Možná nezestárla úplně dobře, ale stále je to klasika.
Mimochodem, Gothic II dovede být děsivý na nesmírně creepypasta a meta úrovni, což je další nezvyklá věc. Ať už jde o zprávy od Mocného Trpaslíka Odjinud který do té hry ani nepatří nebo jeskyni, kde se objevují těla NPCs které zmizeli nebo byli změněny. A OST datadisku je už úplný jiný level, když hrajete ve tři ráno.
FarouShGothic...to slovo ve mě vždycky vyvolává vzpomínku na proseděné dny u počítače, kdy me totálně nezajímal okolní svět, ale jen to "kde sakra seženu skřetí zbraň aby mě kovář vzal do učení" , "co bude když se stanu mágem" a nebo "kdo bude pro mojí posádku ten nejlepší" a řešil jsem to všude a pořád.
Obrovský otevřený svět ve mně pořád vzbuzoval zvědavost prozkoumat každý kout, protože se to i vetšinou vyplatilo. Vžycky jsem narazil na něco zajimavého.
Povolání jsou vytvořena snad nejlépe, co jsem kdy u her zažil. Nebylo to jen udělej úkol a budeš jeden z nás a tak to bude do konce hry. Volba povolání je podle mě nejduležitější aspekt hry, kdy se vaší volbou změní celý postup hrou i přístup NPC. A postup kterým se postava v různých povoláních vyvijí je prostě skvělý.
Prostě, skvělá hra, se skvělým příběhem s velkou návazností na předhozí díl.
Hra se sice dnes podprůměrnou grafikou, ale pořád pro mě hezkou.
A hlavně hra, která se zapsala do TOP nejlepších RPG titulu co kdy vznikly.
Obrovský otevřený svět ve mně pořád vzbuzoval zvědavost prozkoumat každý kout, protože se to i vetšinou vyplatilo. Vžycky jsem narazil na něco zajimavého.
Povolání jsou vytvořena snad nejlépe, co jsem kdy u her zažil. Nebylo to jen udělej úkol a budeš jeden z nás a tak to bude do konce hry. Volba povolání je podle mě nejduležitější aspekt hry, kdy se vaší volbou změní celý postup hrou i přístup NPC. A postup kterým se postava v různých povoláních vyvijí je prostě skvělý.
Prostě, skvělá hra, se skvělým příběhem s velkou návazností na předhozí díl.
Hra se sice dnes podprůměrnou grafikou, ale pořád pro mě hezkou.
A hlavně hra, která se zapsala do TOP nejlepších RPG titulu co kdy vznikly.
Pro: Povolání, questy, příběh...
Proti: Možná to, že jsem si ji už dlouho nezahrál :-D
Jumas
První Gothic patří k mým vůbec nejoblíbenějším RPG, ale v životě mě nenapadlo, že by ho druhý díl mohl překonat. Dvojka je totiž o poznání propracovanější ve všech směrech a také daleko rozlehlejší, přičemž si myslím, že tato velikost je absolutně dostačují (ani příliš malá, ani příliš velká), takže je vidět, že navýšení rozpočtu padlo na úrodnou půdu.
Na začátku mi Xardas vysvětlil, co se stalo po porážce Spáče, zadal mi hlavní úkol a já se mohl vydat do nové oblasti s názvem Khorinis a hlavním městem Khorinis. Protože jsem mezi oběma díly měl jistou odmlku, trošku jsem pozapomněl speciální soubojový systém, ale na ovci, která se pásla opodál Xardasovi věže, jsem si vše vyzkoušel a pokračoval dále cestou k městu.
Po splnění pár banálních úkolů jsem získal svou první zbroj (farmářské oblečení) a díky ní mi byl povolen vstup do města. Tam mi bylo řečeno, že pokud se chci dostat do horní části města, kam jsem samozřejmě jít potřeboval kvůli splnění zadaného úkolu, musím se stát občanem města, čehož dosáhnu zapsáním se k jednomu z pětice mistrů. Obchodník Matteo už učedníka měl, truhlář Thorben nikoho nepřijímal, a tak mi zbýval jen nerudný alchymista Constantino, kovář Harad a sympatický lovec Bosper, kterého jsem si nakonec vybral, a který se stal mou nejoblíbenější postavou ve hře.
Další zásadní volbou, jenž po mnoha zabitých příšerách a splněných i nesplněních úkolech přišla, byla volba povolání, přičemž jsem mohl být buď městská stráž (později paladin), novic (později mág ohně) nebo žoldák (později drakobijec). Jelikož ve hrách většinou rád porušuji zákon, což bych si v reálném životě nikdy nedovolil, stal se ze mě žoldák, od kterého se nezákonné počínání vcelku čeká.
Ve hře se nachází spousta známých či neznámých postav a lokací a ještě větší množství příšer s mými oblíbenými krysokrty v čele, a i když se mnou vybité lesy při postupu do dalších kapitol oživily jen částečně a většina míst již zela prázdnotou, ničemu to nevadilo, protože byly k dispozici teleportační runy.
Nakonec ještě zmíním zápory, kvůli kterým ode mě tato téměř dokonalá hra nedostala 100 %. Je to tím, že Gothic II je opravdu jen téměř dokonalý. Když pominu videa, u kterých občas nešel obraz a slyšel jsem jen zvuk, a dále hře prominu občasné padání při načítání uloženích pozic, přijdu k jednomu záporu, který ji prostě prominout nedokážu. Je to bug, o kterém jsem si posléze přečetl v návodu. Ve čtvrté kapitole máte za úkol zabít čtyři draky, ale problém je v tom, že je musíte zabít ve správném pořadí, jinak se po zabití třetího úkol jeví jako splněný a poslední drak již zabít nejde, protože je nesmrtelný. I když se hra poté dá zcela dokončit, mrzí mě, že jsem ohnivého draka nechal nevlastní vinou na živu.
Na začátku mi Xardas vysvětlil, co se stalo po porážce Spáče, zadal mi hlavní úkol a já se mohl vydat do nové oblasti s názvem Khorinis a hlavním městem Khorinis. Protože jsem mezi oběma díly měl jistou odmlku, trošku jsem pozapomněl speciální soubojový systém, ale na ovci, která se pásla opodál Xardasovi věže, jsem si vše vyzkoušel a pokračoval dále cestou k městu.
Po splnění pár banálních úkolů jsem získal svou první zbroj (farmářské oblečení) a díky ní mi byl povolen vstup do města. Tam mi bylo řečeno, že pokud se chci dostat do horní části města, kam jsem samozřejmě jít potřeboval kvůli splnění zadaného úkolu, musím se stát občanem města, čehož dosáhnu zapsáním se k jednomu z pětice mistrů. Obchodník Matteo už učedníka měl, truhlář Thorben nikoho nepřijímal, a tak mi zbýval jen nerudný alchymista Constantino, kovář Harad a sympatický lovec Bosper, kterého jsem si nakonec vybral, a který se stal mou nejoblíbenější postavou ve hře.
Další zásadní volbou, jenž po mnoha zabitých příšerách a splněných i nesplněních úkolech přišla, byla volba povolání, přičemž jsem mohl být buď městská stráž (později paladin), novic (později mág ohně) nebo žoldák (později drakobijec). Jelikož ve hrách většinou rád porušuji zákon, což bych si v reálném životě nikdy nedovolil, stal se ze mě žoldák, od kterého se nezákonné počínání vcelku čeká.
Ve hře se nachází spousta známých či neznámých postav a lokací a ještě větší množství příšer s mými oblíbenými krysokrty v čele, a i když se mnou vybité lesy při postupu do dalších kapitol oživily jen částečně a většina míst již zela prázdnotou, ničemu to nevadilo, protože byly k dispozici teleportační runy.
Nakonec ještě zmíním zápory, kvůli kterým ode mě tato téměř dokonalá hra nedostala 100 %. Je to tím, že Gothic II je opravdu jen téměř dokonalý. Když pominu videa, u kterých občas nešel obraz a slyšel jsem jen zvuk, a dále hře prominu občasné padání při načítání uloženích pozic, přijdu k jednomu záporu, který ji prostě prominout nedokážu. Je to bug, o kterém jsem si posléze přečetl v návodu. Ve čtvrté kapitole máte za úkol zabít čtyři draky, ale problém je v tom, že je musíte zabít ve správném pořadí, jinak se po zabití třetího úkol jeví jako splněný a poslední drak již zabít nejde, protože je nesmrtelný. I když se hra poté dá zcela dokončit, mrzí mě, že jsem ohnivého draka nechal nevlastní vinou na živu.
Pro: ideální rozloha, postavy v čele s Bosperem, volba povolání, příšery, teleportační runy, příběh
Proti: bugy - hlavně určené pořadí při zabíjení draků
TrapperGothic II přímo navazuje na první díl, který nasadil laťku velmi vysoko a ač jsou jeho kvality nesporné, v mých očích nedosahuje kvalit původního dílu - to mění až datadisk Noc Havrana, s kterým již považuji druhý díl za lehce lepší než Gothic I.
Druhý díl je pro mě horší zejména z jediného důvodu (jak již zmínili někteří kolegové :) ) - a tím je příběh. První díl zdobila velmi ponurá a surová atmosféra, kvalitně vyprávěný příběh, který neměl slabé místo. Nemůžu říct, že by druhý díl neměl atmosféru.. v některých lokacích bych postupoval i nyní velmi obezřetně a např. návrat do hornického údolí považuji za velmi silný a temný zážitek..
Nicméně celé je to dost předvídatelné a kromě finálového outra, nemám pocit, že by v celé hře nastal nějaký velký zvrat. Co ovšem hra ztrácí na příběhu to dohání ve všem ostatním.
Velkou změnou si prošel systém schopností. Ty se nyní levelují a po určité době Vás učení stojí dvojnásobek/trojnásobek bodů. V prvním díle se mi při opakovaném průchodu stávalo, že jsem již přesně věděl do čeho investovat body a nakonci hry jsem uměl prakticky všechno co se dalo naučit. V druhém díle je tato cesta o mnoho těžší, protože je potřeba se zaměřit na danou vlastnost adekvátní pro vaši postavu (frakci) a tu co nejvíce cvičit.. nebo přijdou v pozdějších fázích hry problémy.
Co se mi také hodně líbí je narůstající obtížnost v každé kapitole. Vždy přibudou silnější nepřátelé a úkoly s nimi spojené tak, aby nebylo chození po světě pouze nudnou procházkou, kdy už slabé potvory řežete na jednu ránu mečem/kouzlem.
Celkem vzato je Gothic II vydařené pokračování, které ale dokázalo předčit první díl až s vydaným datadiskem.
Druhý díl je pro mě horší zejména z jediného důvodu (jak již zmínili někteří kolegové :) ) - a tím je příběh. První díl zdobila velmi ponurá a surová atmosféra, kvalitně vyprávěný příběh, který neměl slabé místo. Nemůžu říct, že by druhý díl neměl atmosféru.. v některých lokacích bych postupoval i nyní velmi obezřetně a např. návrat do hornického údolí považuji za velmi silný a temný zážitek..
Nicméně celé je to dost předvídatelné a kromě finálového outra, nemám pocit, že by v celé hře nastal nějaký velký zvrat. Co ovšem hra ztrácí na příběhu to dohání ve všem ostatním.
Velkou změnou si prošel systém schopností. Ty se nyní levelují a po určité době Vás učení stojí dvojnásobek/trojnásobek bodů. V prvním díle se mi při opakovaném průchodu stávalo, že jsem již přesně věděl do čeho investovat body a nakonci hry jsem uměl prakticky všechno co se dalo naučit. V druhém díle je tato cesta o mnoho těžší, protože je potřeba se zaměřit na danou vlastnost adekvátní pro vaši postavu (frakci) a tu co nejvíce cvičit.. nebo přijdou v pozdějších fázích hry problémy.
Co se mi také hodně líbí je narůstající obtížnost v každé kapitole. Vždy přibudou silnější nepřátelé a úkoly s nimi spojené tak, aby nebylo chození po světě pouze nudnou procházkou, kdy už slabé potvory řežete na jednu ránu mečem/kouzlem.
Celkem vzato je Gothic II vydařené pokračování, které ale dokázalo předčit první díl až s vydaným datadiskem.
Pro: svět, obtížnost, systém schopností, Hornické údolí, NPC ve světě
Proti: příběh, hraní bez datadisku, závěr
TyraelGothic II, hra která bezesporu převzala všechno to dobré, co se nacházelo v prvním díle a zároveň přinesla tolik nového, že celou sérii posunula o notný kus dále. Na začátku sice zabolí, že moje pěkná zbroj a meč (se kterou jsem v (gothic 1) kolonii neměl nepřítele) vzaly za své, stejně jako většina atributů. Ale nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem a je čas na prozkoumání tohoto světa.
První co člověka dostane je ten pocit ze svobody. Samozřejmě ostrov je obklopen mořem, takže je tu zase nějaké ohraničení, ale najednou se člověk prochází pěkným venkovem a navštěvuje farmy. Idylický obrázek však kazí množství nebezpečných monster, pohybujících se po okolí a temný les odkud jdou divné zvuky a mlha. Avšak čeká toho mnohem více.
Piranha bytes se u této hry opravdu neukázaly jako troškaři. Nabízí velké množství npc a snimi spojené questy. Z původní jedničky se i tady zachoval model tří hlavních táborů (město, onarova farma a klášter) avšak nyní je prostředí doplněno o množství menších farem a frakcí, rozesetých všude po ostrově. Hra tak nabízí mnohem delší herní čas než první díl. Nějakou chvíli totiž zabere, než toto všechno projde. Hlavně zaujmou složitější vztahy mezi jednotlivými Npc atd.
Skvěle atmosférický příběh je výborně posunován a má skvělý epický náboj - Rozdat si to s pěti draky a jejich nemrtvým pánem.. A hlavně se hodně vrací k prvnímu dílu. Nezapomenu na ten pocit, když jsem se vrátil do zpustošené kolonie, plné orků a nových monster. A to co objevujete jsou skupinky lidí, kteří se tu snaží přežít. Zeptat se tak Diega - Co je nového, působí hloupě.
Ovládání je zjednodušenější, hlavně pak manipulace s věcmi v inventáři. Styl zvyšování atributů zůstal téměř stejný, akorát zdokonalování je pomalejší (více stupňů, které musí hráč nakoupit). Pohyblivá cena za dovednost, kdy jeden bod ze sta, může stát 2 zk. body, a pouze 10 zk. bodů obdržených za level, dost zpomaluje.
Pro hráče jedničky je toto výbornou příležitostí v objevování nových monster, zbraní či zbrojí. A když mágové zkousnou, že si runy musí vytvářet sami, není zde nic, co by příznivce jedničky nepotěšilo. Novým hráčům pak Gothic II, nabízí výborný herní počin.
100%
První co člověka dostane je ten pocit ze svobody. Samozřejmě ostrov je obklopen mořem, takže je tu zase nějaké ohraničení, ale najednou se člověk prochází pěkným venkovem a navštěvuje farmy. Idylický obrázek však kazí množství nebezpečných monster, pohybujících se po okolí a temný les odkud jdou divné zvuky a mlha. Avšak čeká toho mnohem více.
Piranha bytes se u této hry opravdu neukázaly jako troškaři. Nabízí velké množství npc a snimi spojené questy. Z původní jedničky se i tady zachoval model tří hlavních táborů (město, onarova farma a klášter) avšak nyní je prostředí doplněno o množství menších farem a frakcí, rozesetých všude po ostrově. Hra tak nabízí mnohem delší herní čas než první díl. Nějakou chvíli totiž zabere, než toto všechno projde. Hlavně zaujmou složitější vztahy mezi jednotlivými Npc atd.
Skvěle atmosférický příběh je výborně posunován a má skvělý epický náboj - Rozdat si to s pěti draky a jejich nemrtvým pánem.. A hlavně se hodně vrací k prvnímu dílu. Nezapomenu na ten pocit, když jsem se vrátil do zpustošené kolonie, plné orků a nových monster. A to co objevujete jsou skupinky lidí, kteří se tu snaží přežít. Zeptat se tak Diega - Co je nového, působí hloupě.
Ovládání je zjednodušenější, hlavně pak manipulace s věcmi v inventáři. Styl zvyšování atributů zůstal téměř stejný, akorát zdokonalování je pomalejší (více stupňů, které musí hráč nakoupit). Pohyblivá cena za dovednost, kdy jeden bod ze sta, může stát 2 zk. body, a pouze 10 zk. bodů obdržených za level, dost zpomaluje.
Pro hráče jedničky je toto výbornou příležitostí v objevování nových monster, zbraní či zbrojí. A když mágové zkousnou, že si runy musí vytvářet sami, není zde nic, co by příznivce jedničky nepotěšilo. Novým hráčům pak Gothic II, nabízí výborný herní počin.
100%
Pro: Opravdu výborné pokračovaní
JohnCZGothic 2 je pro mě jedním z nejoblíbenějších RPG. Postrádá jednu věc, nemá tak jedinečnou atmosféru jako jednička. Jinak ale G2 vylepšuje snad všechno. Questů je ještě více, grafika je opravdu nádherná (i dnes!), více NPC, větší území (stále ale velmi zaplněné) a co víc, hra není tak zabugovaná jako byla jednička. Celé území Khorinisu je velmi detailní. Všude samé skryté skrýše a skrýté jeskyně. Většina ani není questoidních. Je to jen o tom tam vejít, vymlátit osazenstvo a prohledat truhly. Tuhle část jsem si naprosto užíval. Užíval jsem si nalezení každého nového meče, každého nového kouzla či lektvaru.
Hra se dělí na kapitoly, na začátku každé kapitoly se po světě respawnují nové a silnější potvory, takže žádné strachy, že by jste po prvním proběhnutí vše vymlátili. Boje jsou opět neskutečně zábavné, ovládání je o dost vylepšené, avšak stále si nechává osobitý ráz a obtížnost série. Grafika, jak už jsem říkal, je skvělá.
Ve výsledku Gothic 2 skvělé RPG, které by neměl žádný fanoušek tohoto žánru minout. 90%
Hru jsem mnohem podrobnější rozebral v profilu datadisku.
Hra se dělí na kapitoly, na začátku každé kapitoly se po světě respawnují nové a silnější potvory, takže žádné strachy, že by jste po prvním proběhnutí vše vymlátili. Boje jsou opět neskutečně zábavné, ovládání je o dost vylepšené, avšak stále si nechává osobitý ráz a obtížnost série. Grafika, jak už jsem říkal, je skvělá.
Ve výsledku Gothic 2 skvělé RPG, které by neměl žádný fanoušek tohoto žánru minout. 90%
Hru jsem mnohem podrobnější rozebral v profilu datadisku.
Pro: hratelnost, grafika, ovládání, Khorinis, potvory, questy, draci, návrat (však vy víte kam), konečně tu jsou taky nějaký ženský
Proti: opět trochu vyšší obtížnost, není tak atmosférická, poslední kapitoly jsou lineárnější než bych chtěl, pár bugů tu přeci jen je
pipboyGothic II je jedním z nejlepších RPG co jsem měl tu čast hrát. Obsahuje detailní a propracovaný svět se spoustou rozličných originálních úkolů a možností. Hodně mě těší, že ve světě Gothicu nikdo nemluví teploušskou urozenou staroangličtinou jako v jiných fantasy rpg. Kontroverzní ovládání, ač není težké na pochopení, vyžaduje při soubojích víc jak 2 tlačítka, což některým lidem dělá problém pochopit.
Pro: originalita a propracovanost herního světa, přirozenost
Proti: slabší konec hry
JerryZGothic II je další impozantní přírůstek do herního světa. Vše, co jsem měl tak rád na prvním dílu této série, se objevuje i v jeho velice zdařilém pokračování. Najdeme zde však i novinky a nějaké menší změny. Nový, atmosférický svět, větší a bohatší než naše předešlé Hornické údolí (i do toho ale opět zavítáme), staré známe tváře, ale i nějací ti nováčci, velké množství nových protivníků, tři nové frakce, k jedné z nichž se musíte přidat, a samozřejmě fascinující příběh.
Opět se vracíme k bezejmennému hrdinovi, který je znovu přiveden na svět díky jistému nekromantovi, a vydává se na novou pouť za záchranu světa. Začínáte znovu s nulovými zkušenostmi boje, bez pořádné zbraně (mým prvním společníkem byl opět pouhopouhý dřevěný klacík) a snažíte se přežít na nelítostném ostrově Khorinis.
Již na začátku jsem pocítil vyšší obtížnost hry. Problémy jsem měl už se zabitím mladého vlčka, potulujícího se po pěšině k prvnímu lidskému obydlí, musel jsem si zvyknout na pozměněný soubojový systém, kdy již musíte více využívat krytí a úkroků a pečlivě si naplánovat svůj protiútok. Autoři přidali i možnost kritického zásahu, který se mi tuze zalíbil - kolikrát mi zachránil život. Za zabití nepřítel získáváte zkušenosti a za dosažení úrovně zkušenostní body. Stejně jako v prvním díle, si lze zlepšit staty pouze u učitelů, tentokrát vás to bude ale stát i pár zlaťáčků - ty nahradily magickou rudu.
Na svých toulkách po Khorinisu jsem narazil na spousta NPC, která mi zadala nějaký ten úkol. Těch je ve druhém díle značně větší množství, než v prvním. Questy, jak hlavní, tak vedlejší, byly pro mě zábavné, byla radost je postupně plnit - od sbírání tuřínů, přes zabíjení smečky vlků a skřetů, po hledání tajemného amuletu a boje se záhadnými přisluhovači temného boha. Příběh vás vtáhne do sebe, a jen tak vás nepustí - strávíte mnoho času plněním jednotlivých úkolů, zabíjením opravdu tuhých protivníků (především těch okřídlených bestií v bývalé trestanecké kolonii) a tím i postupováním ve hře.
Nyní k technické stránce hry. Grafika je o něco lepší než-li v předchůdci. Spokojen jsem byl i s vylepšením ovládáním postavy, kdy jsem se už mohl hravě pohybovat pomocí kláves WASD a myši. Občas mi hra spadla, proto je stále dobré si pozici často ukládat. Na bugy jsem při svém putování snad ani nenarazil. I zde je však problém s kompatibilitou u windows 7/8/10 jako u prvního dílu - stačí však stáhnout opravný patch, a vše jede, jako po másle.
Gothic II si ode mě zaslouží 90%. Herní svět je naprosto úchvatný, příběh je temný a chrčí napětím, možná finálová část by mohla být o chlup složitější. Pokud jste hráli i předešlý díl, jistě i rádi shledáte, tak jako já, známou čtveřici přátel spolupracující s hlavním hrdinou. Dvojka se prostě neměckým Piraním velmi vydařila a myslím, že jí můžu zařadit i mezi největší RPG poklady.
Opět se vracíme k bezejmennému hrdinovi, který je znovu přiveden na svět díky jistému nekromantovi, a vydává se na novou pouť za záchranu světa. Začínáte znovu s nulovými zkušenostmi boje, bez pořádné zbraně (mým prvním společníkem byl opět pouhopouhý dřevěný klacík) a snažíte se přežít na nelítostném ostrově Khorinis.
Již na začátku jsem pocítil vyšší obtížnost hry. Problémy jsem měl už se zabitím mladého vlčka, potulujícího se po pěšině k prvnímu lidskému obydlí, musel jsem si zvyknout na pozměněný soubojový systém, kdy již musíte více využívat krytí a úkroků a pečlivě si naplánovat svůj protiútok. Autoři přidali i možnost kritického zásahu, který se mi tuze zalíbil - kolikrát mi zachránil život. Za zabití nepřítel získáváte zkušenosti a za dosažení úrovně zkušenostní body. Stejně jako v prvním díle, si lze zlepšit staty pouze u učitelů, tentokrát vás to bude ale stát i pár zlaťáčků - ty nahradily magickou rudu.
Na svých toulkách po Khorinisu jsem narazil na spousta NPC, která mi zadala nějaký ten úkol. Těch je ve druhém díle značně větší množství, než v prvním. Questy, jak hlavní, tak vedlejší, byly pro mě zábavné, byla radost je postupně plnit - od sbírání tuřínů, přes zabíjení smečky vlků a skřetů, po hledání tajemného amuletu a boje se záhadnými přisluhovači temného boha. Příběh vás vtáhne do sebe, a jen tak vás nepustí - strávíte mnoho času plněním jednotlivých úkolů, zabíjením opravdu tuhých protivníků (především těch okřídlených bestií v bývalé trestanecké kolonii) a tím i postupováním ve hře.
Nyní k technické stránce hry. Grafika je o něco lepší než-li v předchůdci. Spokojen jsem byl i s vylepšením ovládáním postavy, kdy jsem se už mohl hravě pohybovat pomocí kláves WASD a myši. Občas mi hra spadla, proto je stále dobré si pozici často ukládat. Na bugy jsem při svém putování snad ani nenarazil. I zde je však problém s kompatibilitou u windows 7/8/10 jako u prvního dílu - stačí však stáhnout opravný patch, a vše jede, jako po másle.
Gothic II si ode mě zaslouží 90%. Herní svět je naprosto úchvatný, příběh je temný a chrčí napětím, možná finálová část by mohla být o chlup složitější. Pokud jste hráli i předešlý díl, jistě i rádi shledáte, tak jako já, známou čtveřici přátel spolupracující s hlavním hrdinou. Dvojka se prostě neměckým Piraním velmi vydařila a myslím, že jí můžu zařadit i mezi největší RPG poklady.
Pro: Skvělý příběh, nový svět, staré známe postavy, zlepšené ovládání oproti prvnímu dílu
Proti: Závěrečná část byla možná až moc jednoduchá
SlayerPokračování Gothica jsem očekával s napětím a s vyhlídkami na skvělý zážitek, spokojenost se dostavila téměř okamžitě.
Na Gothicu II je vidět hlavně větší rozpočet a autoři se trochu víc rozšoupli, engine doznal změn, více grafických vychytávek a celkově zvednutá náročnost na hardware. Vytknul bych ze začátku to, že dvojka ztratila trochu koule oproti jedničce, svět je krásně barevný, všechno takový veselejší i když k tomu neni tak úplně důvod. Celkově mi ten svět přišel takový pozitivnější a víc přiblížený k pohádkovému světu, ta surovost se vytratila někam mimo.
I přes tenhle pro mě důležitý fakt jsem si hru užil a ten zbytek nakonec tenhle problém úspěšně zastínil. Svět dvojky je o dost větší, skýtá více míst k prozkoumávání a užívání si volnosti. Užil jsem si dokonale prohledávání jeskyní a hrobek, starých chrámů a další lokalit, kde člověk mohl ukořistit skutečně parádní předměty. Ač jsem se někdy při sběrů tun rostlinek do abecedně řazeného herbáře cítil sbíše jako nějaká babka kořenářka, hru jsem si dal jako kovář, jelikož výroba zbraní mi přišla nejlákavější z všech povolání, jako starej válečník jsem si výrobu zbraní užíval. Chválím rozdílnost vývoje hry pro všechny frakce, sám jsem si dal jak žoldáka tak i paladina. Ale je fakt, že žoldáci mají větší šmrnc, ta bandička kolem Leeho měla zkrátka koule, jedny velký koule z ocele, rytíři byli až moc velký suchaři s horšími zbraněmi.
Město si žilo svým životem, kde nebyla nouze o zábavu, ať už šlo o chytání zlodějů, pouliční bitky, pátrání po tajném gangu nebo nádeničinu pro mistra kováře. Všude ostřílené stráže, které si bránily své řady proti přivandrovalcům z lesa, vyřvávající mniši a vykutálení obchodníci krásně doplňovali kulisy města.
Příběh se mi líbil hodně, všechny ty hlavní úkoly utvářely skvělý příběh, který jako v prvním díle skvěle gradoval v závěru hry. Návštěva staré dobré kolonie z prvního dílu hodně potěšila, a úkoly, které se kolem ní točily byly výborné, opět jsem tam pocítil tu atmosféru jedničky, která vytvářela zajímavý kontrast s trochu odlišně pojatým světem dvojky.
Systém levelování mi zde opět nevadil tolik abych tomu přikládal nějakou větší váhu, prostě jsem si hrál a postupoval jak se mi chtělo a hra mě do ničeho nenutila, ovládání zůstalo v podobném duchu, ale je fakt, že v invetáři bylo už možné se orientovat lépe a ovládání nebylo tak nemotorné.
Grafika jak jsem již napsal doznala příjemných technických změn, a byla při volbě maximálního dohledu solidně náročná, velké město, velké vesnice, hodně postav a nepřátel, spousty předmětů. Hudba zase příjemhná dokreslující atmosféru putování divočinou.
Na Gothicu II je vidět hlavně větší rozpočet a autoři se trochu víc rozšoupli, engine doznal změn, více grafických vychytávek a celkově zvednutá náročnost na hardware. Vytknul bych ze začátku to, že dvojka ztratila trochu koule oproti jedničce, svět je krásně barevný, všechno takový veselejší i když k tomu neni tak úplně důvod. Celkově mi ten svět přišel takový pozitivnější a víc přiblížený k pohádkovému světu, ta surovost se vytratila někam mimo.
I přes tenhle pro mě důležitý fakt jsem si hru užil a ten zbytek nakonec tenhle problém úspěšně zastínil. Svět dvojky je o dost větší, skýtá více míst k prozkoumávání a užívání si volnosti. Užil jsem si dokonale prohledávání jeskyní a hrobek, starých chrámů a další lokalit, kde člověk mohl ukořistit skutečně parádní předměty. Ač jsem se někdy při sběrů tun rostlinek do abecedně řazeného herbáře cítil sbíše jako nějaká babka kořenářka, hru jsem si dal jako kovář, jelikož výroba zbraní mi přišla nejlákavější z všech povolání, jako starej válečník jsem si výrobu zbraní užíval. Chválím rozdílnost vývoje hry pro všechny frakce, sám jsem si dal jak žoldáka tak i paladina. Ale je fakt, že žoldáci mají větší šmrnc, ta bandička kolem Leeho měla zkrátka koule, jedny velký koule z ocele, rytíři byli až moc velký suchaři s horšími zbraněmi.
Město si žilo svým životem, kde nebyla nouze o zábavu, ať už šlo o chytání zlodějů, pouliční bitky, pátrání po tajném gangu nebo nádeničinu pro mistra kováře. Všude ostřílené stráže, které si bránily své řady proti přivandrovalcům z lesa, vyřvávající mniši a vykutálení obchodníci krásně doplňovali kulisy města.
Příběh se mi líbil hodně, všechny ty hlavní úkoly utvářely skvělý příběh, který jako v prvním díle skvěle gradoval v závěru hry. Návštěva staré dobré kolonie z prvního dílu hodně potěšila, a úkoly, které se kolem ní točily byly výborné, opět jsem tam pocítil tu atmosféru jedničky, která vytvářela zajímavý kontrast s trochu odlišně pojatým světem dvojky.
Systém levelování mi zde opět nevadil tolik abych tomu přikládal nějakou větší váhu, prostě jsem si hrál a postupoval jak se mi chtělo a hra mě do ničeho nenutila, ovládání zůstalo v podobném duchu, ale je fakt, že v invetáři bylo už možné se orientovat lépe a ovládání nebylo tak nemotorné.
Grafika jak jsem již napsal doznala příjemných technických změn, a byla při volbě maximálního dohledu solidně náročná, velké město, velké vesnice, hodně postav a nepřátel, spousty předmětů. Hudba zase příjemhná dokreslující atmosféru putování divočinou.
Pro: grafika, hudba, příběh, atmosféra staré kolonie, volnost a rozmanitost světa
Proti: lehká ztráta atmosféry
KarasmanProtože je Gothic jedna z mých NEJ her a druhý díl je hratelnostně téměř totožný, budu hýřit superlativy i zde. Dvojka je o mnoho větší, hezčí a vyladěnější. Když jsem poprvé vešel do staré kolonie a viděl stará známá místa zničená, zamrzlá či jinak změněná, téměř mi až vytryskly slzy. Dvojka se hraje stejně skvěle, jako jednička a jediné, co jí dokážu vytknout, je závěr, který mi přišel odfláknutý a až směšně jednoduchý. Kdybych se měl rozhodnou, zda je lepší jednočka nebo dvojka, váhal bych asi dlouho a nakonec se stejně nerozhodl. Jednička má takovou zvláštní temnou atmosféru, která už ve více pohádkové dvojce chybí, na hratelnosti jí to však neubírá. Dvojka je prostě dokonalost sama.
Pro: Fantastický svět Gothicu, větší rozloha, dialogy, grafika,, hratelnost.
Proti: Závěr
Grey_foxGothic 2, můj osobní favorit na poli fantasy RPG, si mě zcela dokonale získal nejen svojí naprosto dokonalou atmosférou, ale hlavně také tím, že se opravdu jedná o Role Playing Game, a to nikoliv pouze tím, že se herní postava s postupujícím časem zdokonaluje v určitých schopnostech, ale právě tím, co žánr RPG původně definuje: hráč sám se stává nedílnou součástí nejen příběhu, ale i celého herního světa - což je pro mne velice vzácná záležitost.
U žádné jiné hry jsem se nedokázal tolik vcítit do herního světa, opravdu žít životem hlavního hrdiny a nadšeně plnit všechny herní úkoly, které mi byly předloženy. Sice netuším jak se to Pyranha bytes povedlo, ale zaslouží si za to můj hluboký obdiv.
Na danou dobu atraktivní grafika, přiměřeně rozlehlý volně přístupný svět, spousta postav, úkolů (které nepůsobí jako by byly do hry násilně zakomponovány, jen aby se zvýšila herní doba), krásná hudba a skvělý dabing... mohl bych pokračovat nejspíš velmi dlouho.
Hra má i svoje chyby, to samozřejmě ano. Snad nejkritizovanější na celé hře je soubojový systém, který zpočátku působí opravdu debi*ně. Sám jsem kvůli němu hru poprvé pouze znechuceně odinstaloval. Ale když jsem se ke hře později vrátil a dal si tu nemalou práci a na systém soubojů si zvykl, byl jsem najednou nadšen. Nejenže procházel vývojem můj herní avatar, ale výrazný způsobem i já sám. A z hlavní chyby se nějakým záhadným způsobem stalo obrovské plus...
Síla Gothicu 2 se navíc skrývá i v postupné změně herního světa - přestože se tedy pohybujete stále v rámci jednoho ostrova, i po několika desítkách hodin hraní se budete nadšeně vracet na již navštívená místa, která najednou nabídnou nový quest, postavu etc.
Gothic jednoduše doporučuji každému.
U žádné jiné hry jsem se nedokázal tolik vcítit do herního světa, opravdu žít životem hlavního hrdiny a nadšeně plnit všechny herní úkoly, které mi byly předloženy. Sice netuším jak se to Pyranha bytes povedlo, ale zaslouží si za to můj hluboký obdiv.
Na danou dobu atraktivní grafika, přiměřeně rozlehlý volně přístupný svět, spousta postav, úkolů (které nepůsobí jako by byly do hry násilně zakomponovány, jen aby se zvýšila herní doba), krásná hudba a skvělý dabing... mohl bych pokračovat nejspíš velmi dlouho.
Hra má i svoje chyby, to samozřejmě ano. Snad nejkritizovanější na celé hře je soubojový systém, který zpočátku působí opravdu debi*ně. Sám jsem kvůli němu hru poprvé pouze znechuceně odinstaloval. Ale když jsem se ke hře později vrátil a dal si tu nemalou práci a na systém soubojů si zvykl, byl jsem najednou nadšen. Nejenže procházel vývojem můj herní avatar, ale výrazný způsobem i já sám. A z hlavní chyby se nějakým záhadným způsobem stalo obrovské plus...
Síla Gothicu 2 se navíc skrývá i v postupné změně herního světa - přestože se tedy pohybujete stále v rámci jednoho ostrova, i po několika desítkách hodin hraní se budete nadšeně vracet na již navštívená místa, která najednou nabídnou nový quest, postavu etc.
Gothic jednoduše doporučuji každému.
Pro: Celková atmosféra, hudba, příjemná grafika, opravdové RPG
Proti: zpočátku velmi diskutabilní přístupnost; náročnost
archie789
195 Obdobná RPG radost jako v případě prvního dílu. Atmosféra možná již není tak strhující a semknutá, její pohádkovější, barevnější nádech ale naplnil mou touhu po útěku do jiného světa stejně tak. Gothic 2 je větší, ve všech ohledech rozsáhlejší, přesto pořád naprosto detailní, uvěřitelný, drsný a živý. Mapa světa je znovu nadesignovaná naprosto perfektně a zapamatovatelný world design by se tu mohla učit drtivá většina "supermoderních RPG". V kombinaci s datadiskem se jedná o naprostou srdcovku.
Pro: Dokonalý design světa, frakce, atmosféra, skoro až pohádkový nádech, systém progresu.
Proti: Slabší finále.
CokoA je to tu! Pokračování pecky která každému hráči vyrazila dech!
Ve všech aspektech stejné jako Gothic, ale s pár vylepšeními a znovu poutavým příběhem, který perfektně navazuje na první díl. Stálé vás doprovázejí ty stejné postavy, ale u Xardase stále nevíte jestli to je kladas nebo záporák. Nezbývá vám nic jiného než mu věřit! Ale co nás v tomto díle čeká? Draci! Ano a sakra těžcí draci!
V tomto díle jako v předchozím jsem zkusil cestu mága. Stát se mágem není vůbec jednoduché, chce to i trošičku při této cestě přemýšlet a zapojit hlavu. Cesta je dlouhá a trnitá, ale až se dostanete na samý konec, růže se dostaví a vy budete sakra nadupaný frajer!
K tomuto dílu nemám moc co dodat, krom příběhu poutavého a vylepšené grafiky, a konečného vyskytování se žen (ne jak v prvním díle jako lehké děvy "krále"). Gothicu 2 nemam co vytknout že 90% je málo? Pro tuto hru je to dost, a na to jak je to stará hra, stále jen těžce hledá konkurenci, konkurenci v titulech jako The Elder Scrolls, nebo od stejnych vývojářú série Risen.
Gothic je ale legenda mezi hrami! Tak to nepropásněte!
Ve všech aspektech stejné jako Gothic, ale s pár vylepšeními a znovu poutavým příběhem, který perfektně navazuje na první díl. Stálé vás doprovázejí ty stejné postavy, ale u Xardase stále nevíte jestli to je kladas nebo záporák. Nezbývá vám nic jiného než mu věřit! Ale co nás v tomto díle čeká? Draci! Ano a sakra těžcí draci!
V tomto díle jako v předchozím jsem zkusil cestu mága. Stát se mágem není vůbec jednoduché, chce to i trošičku při této cestě přemýšlet a zapojit hlavu. Cesta je dlouhá a trnitá, ale až se dostanete na samý konec, růže se dostaví a vy budete sakra nadupaný frajer!
K tomuto dílu nemám moc co dodat, krom příběhu poutavého a vylepšené grafiky, a konečného vyskytování se žen (ne jak v prvním díle jako lehké děvy "krále"). Gothicu 2 nemam co vytknout že 90% je málo? Pro tuto hru je to dost, a na to jak je to stará hra, stále jen těžce hledá konkurenci, konkurenci v titulech jako The Elder Scrolls, nebo od stejnych vývojářú série Risen.
Gothic je ale legenda mezi hrami! Tak to nepropásněte!
Pro: Vylepšená grafika, stejný hrdina, navazuje to krásně na první díl, dlouhá trnitá cesta mága!
Proti: Nemáte li vylepšenou dostatečně sílu a na*erete svalnatého týpka, nemáte šanci a jste na kaši i s celým svým jměním!
MarícaNejlepší RPG ever jsou pro mě první dva díly serie Gothic. Věčná škoda, že se tvůrci hry vydali od třetího dílu, skrze trilogie hry Risen ( snad s vyjímkou prvního Risen) a hry Elex ku mainstreamu, kdy přidali companiony a podobná zjednodušení hry, ale to odbíhám od tématu hry - Gothic.
Gothic 2 působí zezáčátku jako datadisk ke Gothicu 1, jak byl původně také zamýšlen. Po čase se to ale zvrtlo v obrovské RPG, Gold Edition obsahuje datadisk Night of the Raven, který rozšiřuje příběh ve hře a obtížnost velmi znatelně zvedá. Původní Gothic II byl velmi jednoduchý.
Hře nemám co vytknout, snad krom komplikovanějšího nastavení češtiny do hry, podobně jako u prvního dílu.
Pro mě nejlepší RPG.
Gothic 2 působí zezáčátku jako datadisk ke Gothicu 1, jak byl původně také zamýšlen. Po čase se to ale zvrtlo v obrovské RPG, Gold Edition obsahuje datadisk Night of the Raven, který rozšiřuje příběh ve hře a obtížnost velmi znatelně zvedá. Původní Gothic II byl velmi jednoduchý.
Hře nemám co vytknout, snad krom komplikovanějšího nastavení češtiny do hry, podobně jako u prvního dílu.
Pro mě nejlepší RPG.
Pro: Svět, atmosféra, návraty :))
Proti: Zakončení je oproti jedničce mnohem slabší
ZephyrCZPodepisuji se pod názory níže... Gothic II je špičkové RPG a ve své době mě totálně učaroval, což se o Morrowindu říct nedalo. Pamatuji si, jak jsem v lese hledal a zbíral kytičky a kamarád mi volal co dělam.. Řekl jsem mu, že v Gothicu II hledám v lese bylinky... Začal se smát a řekl mi, jak mě může taková blbost bavit... Je asi jasné, že zhruba o týden déle sám zbíral v lese kytičky a pořád nadával, že mu nějaké chybí pro to a pro tamto. Nakonec z něj byl bylinkář větší jak já... :-) Gothic II pohltil nejenom mě, ale i mé přátele, kteří předtím narozdíl ode mě RPG nehráli. Od grafiky, přes RPG systém, po příběh či totální pestrost dokonale udělaného světa. Kdo tuto perlu nehrál, neví o co přišel a kdo se povznese nad dnes již přeci jenom starší grafiku, ať to ihned napraví. Gothic II je prostě fenomén.
Pro: Grafika, hudba, příběh, svět, dialogy, úkoly, pocit že to opravdu existuje.
Proti: Nic co by stálo za řeč.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
GERHART
Lolkovec
Snix
Statistiky
- Id hry:
- 44
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h44
- Přidána:
- 10.05.2008
14 let a 324 dní
- Hodnocení:
- 566 (0-100 %)
- Komentářů:
- 30
- Oblíbenost:
-
56
55
-
13
476
- Návštěvnost:
- 54105× (celkem)
- 693× (poslední měsíc)
- 148× (poslední týden)
- 7× (dnes)
Pro: excelentní svět a příroda, soubojový systém, narážky na první díl, detailnost, grafika
Proti: závěrečný boss je parodie na závěrečného bosse...:)