Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Doom II: Hell on Earth
Doom II: Hell on Earth
86

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 Xbox X360 XOne XboxX/S Switch GBA PC98 iOS Android
Napsat vlastní komentář
SlayerSlayer
Dohráno
  • PC 95
Klasická akce, klasická jatka. Sice se dají novinky spočítat na prstech jedné ruky, ale to tady vůbec nevadí, stačilo vzít co fungovalo a fungovat to bude zas. Dvouhlavňovka skutečně bodla, hlavně na ta "prasata" jak jsem jim říkal byla k nezaplacení, to samé i na lebky. Design levelů je parádní, nepřátel jsou početné zástupy a neni tedy nouze o neustálou akci a na obrazovce se pořád něco děje.

Legendární záležitost, kterou si pravidelně dopřávám a hraju jí i v dnešní době radši než nějaké marketingem do nebes vynášené grafické nesmysly, jaké v dnešní době průmysl chrlí jak na běžícím pásu.

Pro: zbraně, nepřátelé, zvuky, atmosféra, dokonalá jatka

Proti: nic mě nenapadá

+22
CrashCrash
Dohráno
  • PC 70
Fascinuje mě jak tahle hra dokáže držet tempo. Prostě žádné vyčkávání, plížení, řešení zapeklitých puzzlů či vymýšlení taktiky na dalšího nepřítele. Popadnete dvouhlavňovou brokovnici a ve zběsilém tempu likvidujete hromady pekelných potvor.

Ano dvouhlavňovka je podle mě největší novinkou oproti prvnímu dílu, všechny ostatní novinky (a moc jich nebylo) se vedle ní krčí někde v koutě. Nebudu zastírat, že je to má nejoblíbenější zbraň, a když mi dojdou náboje do brokajdy, začínám teprve cítit strach. :) Je sice fakt, že v závěrečným souboji je dost k ničemu, ale to je jen taková nepodstatná drobnost.

Pak je tu ještě pár nových potvůrek, které sice občas umějí zatopit, ale při volbě správné zbraně (čti dvouhlavňové brokovnice) je s nimi rychle konec. Levely jsou o něco větší a pravda v několika málo případech jsem trochu zakysl, většinou díky tomu, že jsem něco přehlédl. Jinak je to stejná frenetická zábava jako byla jednička. A stejně jako v jedničce příběh stojí za prd. Upřímně mám z něj ještě horší dojem než z jedničky, ale nedokážu racionálně vysvětlit proč. Ani jeden totiž nestojí za nic.

No a pokud nejste ortodoxní doomaři, tak doporučuji nastavit střední obtížnost, vykašlat se na hledání secretů, zbytečně pak hra ztrácí na tempu a pustit se do nich do šmejdů, a užít si tu hratelnost plnými doušky. A tímto se s vámi loučím, protože kvůli té poslední větě teď na mě míří několik BFG těch ortodoxních fanoušků, co si to bez hledání secretů neumí představit, a já musím rychle na klávesnici namlátit IDDQD....
+22 +23 −1
St_JaySt_Jay
Dohráno
  • PC 85
Legenda? Pamatuju si, že jsem to hrál jako malej, vždycky s cheatama a fascinoval mě starší brácha, kterej to dohrál bez nich. Některý úrovně si pamatuju dodneška, ale určitě je neznám nazpamět.

Legenda? Mile mě překvapilo, že nezmodovaná verze je v klidu hratelná i dnes. Samozřejmě, že grafika zestárla, zbraně nejsou moc rozmanitý (přičemž pistoli použije člověk jen v první úrovni a pak už je úplně zbytečná) a částečně u mě fungovala i ta nostalgie. Ale zároveň je prostě fakt, že hra skvěle šlape, neustále na mě sype další a další nepřátele a design úrovní (i jejich relativní krátkost) mě nutí kouknout ještě za tyhle dveře a pak už slibuju na tuty, že to vypnu... Navíc nepřátele se sypou chytře a prakticky vždycky člověk ví, že se někde něco otevřelo, odkud ti šmejdi přišli a zároveň, že tam budou ležet nějaký náboje nebo třeba i lékarnička.

Legenda? Jeden z nejikoničtějších prvků je pro mě hlava "Doom-týpka", která uprostřed panelu se životama kouká kolem a jak to zdraví ubývá, čím dál tím víc krvácí (nasranej výraz mezi 40 a 60 životama je asi můj nejoblíbenější). Proč se tohle v moderních hrách neobjevuje, třeba jen jako "vtipná položka, co se dá zapnout v menu" je mi záhadou - vždyť je to super.

Legenda? Jo, to bejval fajn časák :)

A Doom II je taky fajn.

Pro: Akce, design (i když nelogickej) úrovní, některé zbraně

Proti: Stará grafika, ovládání bez myši, málo zbraní

+22
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 100
Rok po vydání prvního Dooma přichází na řadu jeho první pokračování. Na první pohled je hra prakticky totožná s jedničkou. Stejná grafika, stejné herní rozhraní, až na jednu výjimku stejné zbraně, hodně stejných nepřátel. Pokud by někdo vydal takovou hru v dnešní době, nejspíš by od hráčů schytal velkou kritiku za to, že se jedná jen o předražené DLC, které toho moc nenabízí. A svým způsobem by tito kritici měli pravdu. Když se na to ale podívám jiným pohledem, dostáváme 32 kvalitních herních map, legendární dvojhlavňovou brokovnici a proti nám se postaví několik nových dnes již ikonických nepřátel. Ale hlavně dostáváme spoustu zábavy.

Prakticky vše, co jsem napsal u jedničky, platí i zde, jen je vše o malinkatý chloupek lepší. Opět musím pochválit mapy, i když je pravda, že některé jsou trochu méně přehledné a občas se dá i slušně zaseknout. Na rovinu se přiznám, že když jsem poprvé předstoupil před Icon of Sin, tak jsem absolutně netušil, co dělat. Osobně mám hodně rád mapy Tricks and Traps, Circle of Death a The Spirit World. Nesmím zapomenout i na skvělou doprovodnou hudbu, kde mám nejraději skladby Running from Evil, The Healer Stalks, Getting Too Tense a Opening to Hell.

Dvojka je podle mě stejně jako jednička nestárnoucí hrou, která si mnou udělené stoprocentní hodnocení zcela zaslouží.
+21
NeklanNeklan
Dohráno
  • PC 90
Jsou tu hry, které si zahrajete jednou a hotovo, jsou tu hry, které má smysl zahrát si vícekrát kvůli většímu množství cest a postav, a pak je tu poslední skupina her, které jsou věčné. Samozřejmě, že ne všechny si najdou dostatečné publikum, aby přetrvaly dvacetiletou zkoušku jedné generace jako meta popkultury, ale DooM2 sem rozhodně nejen patří, ale i jako jedna z mála her tento ultimátní test časem složil.

Dvojka je strašně moc podobná jedničce, podobně jako u Falloutu a Baldursu už to není bráno tak vážně, tvůrci popustí opratě a jejich tvorba není ničím svázaná. Na rozdíl od dvou výše zmíněných velikánů ze stáje RPG mi tento posun naprosto sedl. První epizoda jedničky má obrovské kouzlo, řadím ji na naprostý vrchol všech FPS, co jsem hrál, ale je to jen 8 map a i tak ne úplně všechny jsou tak božské.

Přiznám se bez mučení, že k DooM2 jsem se dostal dříve než k DooM1. Ono v době, kdy hra stála v přepočtu na dnešní chechtáky baj vočko 15 litrů a už samotnej počítač 486 8MB RAM byl ekvivalentem ne ani tak motorového vozidla střední třídy, ale dokonce družstevního bytu v centru Prahy, byl pubertální uhrovák odkázán na to, co si někde zkpíroval, já jsem si zrovna zkopíroval DooM2; na čtyři diskety v arj.

Tato hra mě baví i dnes. Určitě je to značná zásluha obrovského množství source portů a fanouškovských modů, ale přiznám se, že nejvíce pořád hraji „vanila“ wad bez míření nahoru a dolů, jen s otáčením pomocí myši. Tím nechci mody nijak shazovat, zásoba je jich značná a sposta map i úprav je velice vydařených, doporučuji je vyzkoušet. Project Saturn má moc hezké úrovně, BrutalDoom je zase naprosté maso. O tom ale tento zápisek není.

Tento zápisek je o 30 úrovních obsažených originálním WADu. A o těch dvou skrytých. Všechny mapy mají mnoho skrýší, které jen tak při prvním průchodu neobjevíte a spousta z nich přitom úplně mění jak cestu skrz, tak kvůli bonusům i taktiku průchodu celé úrovně. Navíc je celá hra od začátku navržena sportovně. U každé mapy se vám na konci sečte počet zabitých protivníků, sebraných věcí, nalezených skrýší a především čas průchodu vedle něhož je poznámka PAR, nebo běžná doba průchodu.

Věřte nebo ne tuto hru opravdu někdo hrál, vyvažoval předměty cesty a počítal si čas za jaký to dohraje. Ještě předtím než ji vydali! U mnoha nových her mám pocit, že přes jejich mamutí rozpočet se na těch pár HC hráčů, kteří by to točili dokolečka a testovali za pár drobnejch nikdo nezmohl. A je to poznat.

Oproti novým střílečkám naprosto vyniká propracovaností úrovní, smysluplností hraní znova a hlavně podstatou, že od začátku to bylo takto dělané – jako bludiště, které bude hráč procházet a objevovat a ani na pátý pokus nenajde všechno a i na desátý pokus dokáže svůj průchod zrychlit. Už druhá úroveň je neskutečné maso na průchod, i přes mnohaleté zkušenosti a kompletní znalost tam mám výkyvy 30 vteřin na 100 vteřinách průměru. Člověk si prostě není jistej – a to už hned od začátku. Navíc obsahuje nepopsatelně složité taktické dilema. Vezmu dvojhlavňovku nebo ne.

Navíc tu máme skryté úrovně a světe div se, není to jen takové zpestření, ale opravdu to má smysl, když naleznete skrytý level, který se dá dohrát za 40 sec uprotřed mapy, by bez toho trvala 5 minut, tak najednou aha, uspoříme dalších pár minutek. Prostě to není skrýš jen tak pro nic za nic aby tam byla jako v elder scrolls, má to scůj smysl, zapadá to do mozaiky a za její nalezení budete rádi i když už všechno ostatní znáte a umíte získat.

Po mnoha letech jsem se konečně dostal na úroveň, že jsem si schopen DooM2 „jen tak“ proběhnout asi tak za tři čtvrtě hodinky Ultra Violence. A přesto mě to pořád láká. Mám co zlepšovat a i když to znám, tak nikdy přesně nevím, kde mi jak co vyjde a potom musím zapojit mozek a zauvažovat kde zpomalit, nebo pro které skryté bonusy si doběhnout. Takže kousek, který byl ve své době považován za hloupou střílečku je dnes mnohem sofistikovanější a chytřejší než naprostá většina vydávaných titulů.
+20
GodOfTheSickGodOfTheSick
Dohráno
  • PC 100
Nikdo nikdy nespočítá, kolik lidí skončilo v pekle bez možnosti si ho předem vyzkoušet. Po staletí lidé umírali bez vědomí, že jednou skutečně přijde. Já jsem byl u toho, když se zastavil svět a konečně vyšel. DOOM. A za rok znova. DOOM 2.

Je možné o něm v roce 2024 říct ještě něco nového? Neslýchaného? Jak nejlépe přiblížit jeho podstatu jedinci motorovkou nepolíbenému?

DOOM představuje v historii lidstva zcela mimořádný jev. Stačí popsat nepopsaný list A4 jedním slovem a je řečeno úplně vše.

DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM 666 DOOM DOOM DOOM ROMERO JE BŮH DOOM  DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM DOOM 

Méně chápaví si ho můžou otočit a podívat se na druhou stranu.

Těpic ty debile! Co čekáš, že na druhé bude, když vše bylo jedním slovem řečeno na první?! 

První nebo druhý rozdílů v něm není. Kromě dvouhlavňovky, proto je druhý o fous lepší.

Od vydání uplynulo již 30 let, ale mravokazci neustále tvrdí, že násilné hry - a brutální střílečky obzvlášť - mají špatný vliv na děti. Prý z nich vyrůstají psychicky vyšinuté zrůdy páchající zvěrstva obludných rozměrů. Ovšem opak je pravdou. Důmeři dnes vládnou světu, a proto je nutné na tomto místě uvést pár krásných příkladů ze života.

Jen se na něj podívejte! V mládí si hrál na mariňáka a teď dělá čUriňáka. Na blogu si jede a nezlobí. Kydlení impíků vystřídalo léčení pindíků. Motorovou? Peklo na zemi!

Nebo modrovočko. Za pohledem  - policejní ústředna pátrá - ňunísek se skrývá. Až na reklamního manažera Mišelinu to dotáhl. Vlastní blog nemá, ale píše všude možně i tam.

A co ten vejlupek z Čobolákova? První ligu na pozici rozlévače hraje. Občas ho sice porazí borovica, ale jinak je cajk, ne? Bez bloga, ale na DH mu z pera ukapává vcelku pravidelně.

Nebo... ..ne ten ne. To není důmer, ale bůmer, co kuří nožku na prsou hrdě nosí. Aspoň že má bloga, i když je to tam přes lísání k naší kastě samý hlavy skrčinec.

O své bezbřehé normalitě nemusím nikoho přesvědčovat, takže bych celé rozjímání zakončil proklamací nejvyššího řádu - když ne já, tak Romero je Bůh!

Pozn. Původnímu zveřejnění v prosinci 2024 zabránilo kleknutí leebigh blogu. 
+18
DipazoDipazo
Dohráno
  • PC 95
Tohle hrál už můj táta. Je to jedna z her ,kterým říkám Big Boss ,protože většina her se jim nevyrovná. Grafika kostičkovaných textur má své kouzlo to fakt jo. IMPové ,Démoni ,Cyberdémon a všechny příšery jsou přinejmenším odporní (nemyslím zpracování). Vím že na to jsou cheaty ale ty jsem nikdy nepoužil ,nepotřeboval jsem je. Klíče ,výtahy chodby a mapy ,na kterých můžete dokonce zabloudit (nezkušení hráči). Je tady 5 obtížností : 1)I am too young to die 2)Hey ,not too rough 3)Hurt me plenty 4)Ultra Violence a 5)Nightmare. Já hrál na Ultra Violence a už tak jsem se zapotil. Podle toho jsem definoval ,že na Nightmare jsem moc krátký. Takže to by bylo vše pro Big Boss game.

Pro: zvuky ,grafika (tehdy) ,obtížnosti ,Monstra ,Hra vás přímo jakoby vyzývá ´´zahraj si mě !´´

Proti: nothin bad for this

+15 +16 −1
AuroNAuroN
Dohráno
  • PC 85
(Nejen) Pro pamětníky vol. 4 

Bylo to nevyhnutelné i podruhé. Jakmile jednou otevřete brány pekla, nelze je jen tak zase zavřít a jít dál. Tedy aspoň ne v herním průmyslu a určitě ne v herním průmyslu v roce 1994. Úspěch prvního Doomu byl drtivý, a pokud se vám jako vývojáři něco takového podaří, máte v zásadě dvě možnosti co dál: buď se pokusíte jít jinam - úplně jiným směrem a nebo vezmete, co fungovalo... a uděláte toho víc. Mnohem víc. My už dávno víme, jakou cestu si vybralo tehdejší id Software. A tak samozřejmě vzniklo legendární pokračování s podtitulem Peklo na Zemi. Bez revoluce v žánru, ale za to s jistotou, že tvůrci vědí přesně, co dělají. Pojďme to probrat.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Co se příběhu týče, jsme opět na minimu informací, ale pro další uspokojivý masakr vašich nepřátel to bohatě stačí: po událostech prvního dílu se vracíte na Zemi. A jak naznačil epilog z minulé hry, démoni se zde už stačili vyřádit. Planeta je v troskách, města hoří a civilizace padla. Zbytky lidstva se snaží uniknout a přežít, a vy jste ten poslední, kdo stojí proti peklu a totální zkáze, kterou s sebou přináší jeho armády. Zajímavé - a pro herní design zásadní - je, že tentokrát už ale nejste v izolovaných základnách ve vesmíru, ale na domácí půdě, respektive na tom, co z ní zbylo. Ulice, budovy, celé městské bloky či industriální komplexy. Peklo se teď již nezdá jako něco vzdáleného, protože je v podstatě všude kolem. A to celé hře dodává trochu jiný, možná o něco tíživější nádech. Ale upřímně - pořád jde hlavně o to, zabít všechno, co se hýbe, takže na nějaké hloubavé kontemplace zapomeňte.

Engine hry zůstal stejný. Žádné velké skoky vpřed, ale stejně jako tomu bylo v případě Spear of Destiny, vývojáři zde neřeší, jak hru postavit, ale jak ji posunout ještě dál v rámci toho, co mají, a o to přesně tady jde. Druhý díl totiž mimo jiné ukazuje, že když víte, kam míříte, není potřeba překopat úplně všechno. Zásadní změna však příchází v jeho struktuře. Pryč jsou samostatné epizody. Doom II má totiž jednu dlouhou, souvislou kampaň o dvaatřiceti mapách (30 standardních a 2 tajné, které pomrkávají zpátky na Wolfenstein 3D). A dále, jak jsem již zmiňoval výše, level design se nám trochu rozdivočel, nicméně v dobrém slova smyslu. Autoři si evidentně začali víc hrát s prostorem a překvapením (eventuálně i s pastmi). Levely jsou větší, komplexnější a také o dost víc záludnější. Ztratit se je tak velmi snadné a někteří budou dost určitě v některých mapách tápat, kudy dál. Prostě chaos, orientace, instinkt. Ale postupně na to přijdete, stejně jako v předchozím Doomu, o tom žádná. Jeden musí i ocenit nové nepřátele, kterých je hned několik, protože díky nim je hra zas o něco zajímavější. Totiž takový Arch-vile - nepřítel, který dští oheň - ten vám zcela bez pardónu začne oživovat již poražené protivníky a vy tak najednou musíte začít přemýšlet a taktizovat... na vyšší obtížnosti možná trochu i panikařit. Vše samozřejmě v rychlém tempu, které je Doomu vlastní. Pochopitelně nelze nezmínit i rozšíření arzenálu v podobě dvouhlavňové brokovnice, která je dodnes ikonickou zbraní. Jde sice o pomalý, ale brutální nástroj na vymýcení pekelných stvůr, jehož každý výstřel je takový malý svátek násilí a bez problémů ji lze používat po celou hru.

Samozřejmě jak vizuál, tak ozvučení nelze hodnotit nijak negativně. Doom II staví na estetice, kterou první díl definoval, a dál ji rozvíjí a rozšiřuje o detaily. Města přecházejí v peklo a peklo pak v různé organické fujtajbly s lávou kolem. Adrian Carmack opět ukazuje, že groteskno-děsivá vyobrazení mohou být i fascinující (alespoň na tehdejší dobu). Epická hudba Bobbyho Prince je pak další trefou do černého. Hned úvodní motiv Running from Evil pro první mapu je něco, co vás ihned přiková k židli a skvěle podkreslí rychlou úvodní akci.

Je ale fér dodat, že dvojka není až tak úplně krystalická, jako první díl a dokáže trochu potrápit. Za prvé si s sebou nese stejné (a teď prosím omluvte ten výraz) "neduhy" v podobě záměrného backtrackingu a mírné repetitivnosti (kterou samozřejmě na tehdejší poměry nelze úplně vyčítat) a za druhé pak v jisté nepřehlednosti NĚKTERÝCH map. Už jsem to uváděl výše, takže zde jen krátce dovysvětlení: abyste pochopili, mapy jsou rozsáhlejší a tak trochu experimentálnější. Člověka to baví prozkoumávat, ale prostě se občas stane, že to jedno tlačítko nebo dveře, které hledáte, tam prostě nikde není a neexistuje žádný jiný způsob, jak zjistit kudy dál, než to projít celé ještě jednou, protože jste pravděpodobně dříve něco přehlédli. Není to vyloženě výtka, spíše jen konstatuji objevující se jev, který jsem zpozoroval a který jednoho může eventuálně potrápit.

Druhý Doom mám rád z více důvodů. V první řadě je to ale kvůli tomu, jak jasně ukazuje vylepšení již tak dobře vytvořeného konceptu. Není to o brutální změně pravidel, ale o jistém upevnění těch definovaných. Všechno, co fungovalo (a nefungovalo), je rozšířené, vylepšené. Stejně jako předtím, hra měla zábavný multiplayer a koho soutěžení s ostatními hráči nezajímalo, tak pak je tu komunita, která se okamžitě začala angažovat a tak i do dnešních dní vznikají fanouškovské WADy, totální konverze (z nichž některé jsou fakt dobré, i když tak trochu mohou měnit onu opěvovanou DNA, jako třeba Brutal Doom), ale i drobnější modifikace, vylepšující herní zážitek. Ze hry se v podstatě stala platforma, z které (nejen) id Soft těží dodnes.

Co víc dodat? Hell on Earth možná není tak "legendární" v tom smyslu, jako původní hra. Nemá ten moment překvapení, revoluční nápad a asi nejspíš nepřepsal historii FPS žánru takovým způsobem, jako jednička. Co ale má, je brutální sebevědomí - jistotu v kramflecích, že přesně tohle funguje. A bůh ví, že to bude fungovat ještě dlouhá léta poté. A to už mu nikdo neodpáře ani za nic.

Pro: Převzaté fenomenální tempo, odvážný level design, hudba, atmosféra, otevřenost pro komunitu, evoluce žánru

Proti: (Záměrně) minimum děje, backtracking, po čase monotónní a tak trochu repetitivní, někomu by mohla vadit nekompromisní obtížnost a jistá experimentálost ve struktuře levelů

+15
LiberiusLiberius
Dohráno
  • PC 80
Možná ani ne tak výborná hra, jako zejména HRA, kterou provázelo takřka davové šílenství. Pamětníci si možná matně vzpomenou na ony psychedelické dopisy do redakce časopisu SCORE.
Zástupce her, kde nějaký příběh je autorům zcela fuk, zde jde hlavně a střílení a zabíjení.

Pro: skvělá hratelnost

Proti: je to "jen" střílečka...

+14 +17 −3
Filom3nFilom3n
Dohráno
  • PC 100
  • PS3 100
  • PS4 100
Tak jsem to zase dohral.

A zase mne to bavilo. Skoro do konce. Prvni de epizody jsem si užíval jako zamlada, ale treti epizodu jsem uz vnímal jinak.

Treti epizoda mi prisla tak, jakoby uz klukum v iD softu dochazeli napady. Ale zase jsem se na to zacal divat jinak. Ne nedosli jim. Naopak si s nama hezky začali pohravat. Urovne jsou protkany ruznyma pastma a predmety jsou rozmisteny tak vtipne ze jsem si hru zacal uzivat uplne jinak nez driv.

Je zajímavý že tolik let jsem si toho nevsimnul. A ted na skorostary kolena sem to prokouknul.hezky nam to kluci nachystali.

Bravo.

Edit: u.zakoupeneho remasteru na ps4 jsou i master levels, je skoda ze nejdou jako dalsi epizoda po sobe, je nutne spouste kazdy jeden po druhem zvlast...

Edit 2: z master levels je podle myho nejlepsi express elevator to hell

Pro: Porad po letech bavi

Proti: Ani snad nic

+14 +16 −2
TaryhoFigurkaTaryhoFigurka
Dohráno
  • PC 65
„Peklo se mě neleklo“

Je rok 1994 a před zhruba rokem vyšel Doom. Způsobil poprask a od té doby se množí jeho klony jako krysy a další se chystají vyjít brzy. Některé si s radostí pohladíte, jiné si zaslouží deratizaci. Teď vychází Doom 2. Je to další příživník na slavném jméně nebo spasitel žánru?

Nebudu chodit kolem horkého magmatu a smutně přiznám, že druhý Doom není žádná nová hra, ale jen trochu upravená jednička. Což není úplně špatná zpráva. Všechno dobré zůstalo – skvělá grafika, svižná akce, temná atmosféra nebo povedené zvuky. Bohužel zůstalo i to špatné. Umělá inteligence je pořád stejně blbá. Mnohokrát se stane, že zombík svého kolegu napálí do zad. Hledání secretů opět znamená olizovat stěny a zběsile mačkat akční tlačítko. A stejně se vám na konci tabulka vysměje, že jste na něco zapomněli. A co je nového? V podstatě nic moc: jedna zbraň a několik nepřátel. Nová dvouhlavňová brokovnice je však až příliš silná. Budete ji používat většinu času a ostatní bouchačky přijdou na řadu teprve, až do ní dojdou náboje. Z nových protivníků se mi vryl pod kůži mocný Arch-vile - bledá a tuhá bestie vrhající plamenné vlny. Za zmínku stojí i Revenant. Tento vysoký kostlivec vyzbrojený raketomety je charakteristický zvukem, který vydává. Příběh raději nebudu zmiňovat. Je tady vůbec někdo, koho zajímá? Tak jen krátce. Jde o to, že jste se jako bezejmenný mariňák vrátili na Zemi a ta je zpustošená po blitzkriegu monster. Musíte vytáhnout do boje a zachránit, co ještě zbylo. Prostředí levelů působí občas lehce odporně. Všude se válí lidské ostatky, stěny jsou vytapetovány krví. Pro někoho to může být až příliš. Doom umí občas i vystrašit. Zmáčknete tlačítko a najednou zhasnou světla a ozve se řev a chrapot monster. Tahle hra není pro slečinky. Úrovně jsou opět členité a rozlehlé. To ztěžuje hledání skrytých míst, musíte prošmejdit každý kout mapy a občas je to neskutečná nuda. Nuda v souvislosti s Doomem? Ano, klidně mě nazývejte heretikem (nebo Hereticem), ale občas mě to přestalo bavit a šel jsem dělat něco užitečnějšího. Po zemi se válí všemožné druhy nábojů, brnění a dočasných vylepšení. Na některých místech si můžete obléci ochrannou kombinézu a šlapat po horkém magmatu nebo kyselině. Na skrytých místech lze najít mocné artefakty, které vám zvýší životy nebo vás zneviditelní.

Do pokračování takové pecky jsem vkládal velké naděje a musím napsat, že mě Doom 2 zklamal. Změn je málo a některé nejsou ku prospěchu věci. Pro potenciální třetí díl bych prosil více změn, lepší grafiku, jinak řešené hledáni pokladů a klidně i úpravu umělé inteligence. Příval pekelníků neustává, někdo musí chvilku tahat pilku.

Pro: Pořád stejně dobré, temná atmosféra, noví nepřátelé, propracovaný design úrovní.

Proti: Pořád to samé, narušení vyváženosti, hloupí nepřátelé.

+11 +13 −2
MalignusMalignus
Dohráno
  • PC 85
Tak jsem v rámci herní výzvy 2022 nucen napsat komentář na tuto legendární hru, což je rozhodně nelehké a v podstatě se jedná o další nošení dříví do lesa, protože o Doom II již bylo napsáno mnoho a pochybuji, že můj komentář bude něčím přínosný.

Doom II se objevil pouhý rok po vydání prvního dílu a jedná se jen o velmi velmi mírnou evoluci v mezích možností. Zatímco se první díl odehrával čistě na vesmírné základně, druhý díl se odehrává ve třech různých prostředích - vesmírná základna, město, peklo. Celkem třicet levelů z nichž každá desítka má své specifické prostředí. Vesmírná základna působí jako mírně upravené levely z prvního dílu. Město působí na pohled opravdu otevřeně, ale místy je to opravdu bludiště, ve kterém jsem se ztrácel. A peklo působí opravdu pekelně a ztíšněně. I tak mi přišel level design o něco lepší než v případě prvního dílu.

Co se týče hratelnosti, ta zůstala stejná. Stejně tak zbraně. Hudba a grafika to samé. Nepřátelé však dostali posilu v podobě nepříjemného Arch-Vile, Revenanta či Hell Knighta. Hra je zařena na seznam 1001 her, které si musítě v životě zahrát. Ano, je zajímavé se podívat na praotce žánru, ale v dnešní době již dávno překonaného a víc jak jedno dohrání z úcty z toho (alespoň u mě) nekouká. Ve své době naprosto super pecka.

Pro: V době vydání všechno.

Proti: V podstatě jen velmi mírná evoluce prvního dílu.

+11 +13 −2
danny21danny21
Dohráno
  • XOne 70
Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil. Pokračování se nese ve stopách jedničky, prakticky kopie se dvěma přidanými zbraněmi a pekelnými stvůrami.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných pekelných zplozenců přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k finálnímu bossovi Icon of Sin, který řádí na matiččce Zemi a mariňák má tak po návratu z Marsových měsíců Phobosu a Deimosu další prácičku v podobě 32 nových levelů.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví, nálezy artefaktů a brnění usnadňují vykoštění - u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel, což byl opruz, Stejně jako u prvního dílu to vidím na silný průměr - 70%
+7 +10 −3
NenyNeny
Dohráno
  • PC 100
Král je jenom jeden DOOM II :-) :-) :-) a to navždy ...
-11 +5 −16
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 572 86
  • PS3 3 91
  • PS4 4 94
  • PS5 2 86
  • Xbox 0 --
  • X360 1 85
  • XOne 1 70
  • XboxX/S 1 75
  • Switch 4 93
  • GBA 1 70
  • PC98 1 90
  • iOS 0 --
  • Android 2 76

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
207
Odkaz:
https://dbher.cz/h207
Přidána:
12.06.2008
18 let a 136 dní
Hodnocení:
592 (30-100 %)
Komentářů:
34
Oblíbenost:
Sledovat 44 Chci si zahrát 21
Rozehráno 17 Dohráno 508
Návštěvnost:
124891× (celkem)
955× (poslední měsíc)
287× (poslední týden)
6× (dnes)
Více