Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
Tvůrci se poměrně striktně drželi přístupu „nespravuj, co není rozbité,“ takže ačkoliv je DE:MD plnokrevné pokračování DE:HR, hraje se veskrze stejně… a to je podle mě jedině dobře. Hra staré mechanismy v zásadě jen trochu přeleštila a tu a tam přidala nějakou neurážející novinku (nové augumentace, modifikace zbraní). Pokud pominu technickou stránku, pak tu největší změnu představuje nové prostředí a (nepřekvapivě) příběh. A ten je bohužel tou slabší stránkou hry. Začíná přitom slibně. Dva roky po událostech na stanici Panchaea je lidstvo rozděleno a augumentovaní jsou mnohdy cílem systémové diskriminace. Adam Jensen se, tentokrát jakožto člen protiteroristické TF29 podléhající Interpolu, účastní zpackané mise v Dubai. Následně se přesouvá do Prahy a hned po svém příjezdu je přímým svědkem teroristického útoku, kterého se mělo dopustit aktivistické uskupení ARC. Příběh se samozřejmě postupně zamotává a do popředí se nenápadně stále víc dostávají i postavy z původního Deus Ex. Mimo hlavní příběhovou linii se Adam snaží zjistit, kde se vzaly v jeho těle nové neznámé augumentace a co se s ním vlastně dělo celý půl rok po Panchaei, po který byl nezvěstný a považovaný za mrtvého; přičemž z některých indicií se mi jako pravděpodobná varianta jeví i to, že Adam Jensen z DE:MD se má k Adamovi z DE:HR jako Shepard z ME 2 k Shepardovi z ME 1.

Jenže… hra pouze nakousne některé (staro)nové otázky, a pak hlavní linka (nakonec překvapivě dějově dost přímočará) končí. Po jednom příběhovém zvratu se vyloupne jasný antagonista, kterého je třeba zlikvidovat (tentokrát je btw. možné bosse neusmrtit), což je oproti postupnému vyšetřování původu útoku na Sarif Industries a hledání ztracených vědců prostě málo. HR navíc svůj příběh hezky orámovalo, takže i kdyby pokračování nikdy nevzniklo, děj působil relativně uceleným a uzavřeným dojmem. V MD se však patrně hned počítalo s pokračováním, a výsledkem je tedy hodně otevřený konec. Což zabolí o to víc, že je nejisté, zda nakonec vznikne nějaké pokračování, které příběh uspokojivě uzavře.

Samostatnou kapitolou je Praha, která plní obdobnou roli, jako Detroit v HR. Kromě hlavního příběhu máte možnost plnit řadu vedlejších questů, které jsou mnohdy výrazně zajímavější, než hlavní příběh. Právě design Prahy přitom představuje docela silnou stránku MD. Město je totiž pískoviště, a i když se dalo „vyblbnout“ i v Detroitu, s Prahou se to prostě nedá srovnat; jen pro ilustraci je tu opravdu velké množství bytů k „prozkoumání“, je možné vloupat se do nedobytné banky, včetně sejfů velkých korporací, apod. Design města samozřejmě působí strojeně, ale to je asi přiměřená daň za to, že mapa Prahy dává relativní svobodu při průzkumu a překonávání různých překážek. Nakonec potěší i různé detaily, jako například to, že policie reflektuje, zda na stanici přicestujete ve vagónu metra, který je vymezen pro augy, nebo ne.

Na MD mě tak skutečně mrzí jen (v porovnání s HR) slabší (příliš přímočarý a v zásadě skoro zcela otevřený) děj; jinak se mi na MD těžko hledá jakákoliv chyba (technické bugy se mi už v době hraní vyhnuly); tragickou (a tragicky kvalitativně nevyrovnanou) češtinu samozřejmě stranou. Nezbývá, než doufat, že se druhého pokračování HR nakonec dočkáme. A po pravdě bych se vůbec nezlobil ani za původní Deus Ex „překovaný“ kompletně do mechanik z HR.

Pro: Adam Jensen; je to v dobrém slova smyslu stejné, jako Human Revolution; svým způsobem Praha (pískoviště).

Proti: Překvapivě přímočarý a jednoduchý příběh, který v zásadě děj nikam neposouvá; svým způsobem Praha (příliš strojený design).

+26
  • PS4 90
Jediný důvod, proč jsem dal Mankind Divided šanci, byla Praha, kde se hra z podstatné části odehrává. Po Human Revolutions jsem už nic zvláštního neočekával, protože podivný zelený filtr táhnoucí se celou hrou a vůbec celkové podání mi k původnímu dokonalému DeusEx z roku 2000 zrovna nesedlo. Mankind Divided na mě zapůsobil kupodivu ale mnohem víc a přišlo mi, že se celkově víc vrací ke kořenům a i přes hodně drobných technických nedostatků jsem se nakonec skvěle bavil a našel jsem zde spoustu věcí, co mě v původním DeusEx tak bavily.

Pro: Konspirace, vyšetřování, hackování, politikaření, zrady, cyberpunk, augumentace a prostě vše, co máme na téhle sérii tak rádi

Proti: Technické nedostatky, zpackaná čeština na každém rohu, uspěchaný závěr

+19
  • PC 75
Jmenuje se Adam. Jo, vy co žijete v podsvětí už jste o něm asi slyšeli. A pokud budete mít kliku, tak zůstane i do budoucna pouze u toho "slyšeli". I když. Je možné že u vás Adam už byl. Jenom o tom nevíte. Tím pádem on ví ale něco, co nechcete aby někdo další věděl. Na druhou stranu, ještě dejcháte, takže pořád se můžeme bavit o tom že máte kliku. Že vám zmizel kamarád? Tak ten takovou kliku asi neměl. Málokdy totiž potkáte frajera kterej vás umí vypnout na jednu ránu, hacknout váš počítač, vystřílet vaší ochranku, vyřadit váš bezpečnostní systém, přeprogramovat obranné roboty proti vám samotným. A to v libovolném pořadí. Jak říkám. Pokud se z toho nic nestalo, máte kliku. Otázka je, jestli už u vás Adam byl. Pokud jo, máte problém. Ne s ním, ale s únikem informací. Pokud ne, budete mít problém časem. Věřte mi. Adam Jensen je třída. A dříve nebo později vás navštíví...

Prahu obecně moc nemusím. Žil jsem tam nějakou dobu a pak se raději odstěhoval do pryč. Co ale Praze musím nechat, jsou některé panoramata. Některé zapadlé uličky. Jakožto člověk který rád fotografuje tohle dokážu ocenit. Stejně tak jsem dokázal ocenit zasazení Deus Ex: Mankind Divided do Prahy, protože přeci jenom, je to součást naší země. Praha ve hře dýchá atmosférou, dosti ponurou atmosférou. Neustála policejní kontrola, kšefty pod pulty, nutnost plížení, to vše posouvá poslední díl série Deux Ex hodně vysoko. Na druhou stranu je tato atmosféra srážená špatným překladem, který se prostě v hře, jenž se odehrává v Česku, musel objevit. Názvy ulic, institucí, nápisy na zdech apod, vše svojí češtinou zkouší budovat atmosféru, ale bohužel se nedaří jak autoři zamýšleli. Překlad českých textů ve hře, myšleno v prostředí hry, dělal dle mého skromného názoru ruský občan žijící v Kanadě. Jinak si tu hroznou kvalitu nedokážu vysvětlit. Ale budiž tvůrcům odpuštěno. Čím Praha ve hře totiž exceluje jsou její možnosti. Nejde se do nějakého bytového komplexu dostat hlavním vchodem? Určitě to půjde větracím systémem. A když ne takto, jistě najdete cestu přes byt někoho z místních. To že může být daný člověk doma zavražděný, to že můžete v jeho počítači najít informace které dokreslí atmosféru celého Deux Ex, to že můžete u něho doma najít tajnou skrýš obsahující předměty, ale přitom vůbec nemusíte do tohoto bytu vlézt, to všechno posouvá uvěřitelnost a hutnou atmosféru velmi vysoko.

Hra je možnostmi, jak se kam dostat, doslova napěchovaná až po okraj. Své si tu tak najde každý, ať preferuje jakýkoli postup, i když hra samotná zdá se preferuje ten tichý. Bohužel se hra nevyhne, při takové komplexnosti, chybám, které jednoduše zamrzí. Když jsem prošel banku dříve, než mě do ní poslal příběh a opustil jí ve stavu kdy každý zaměstnanec ležel omráčený ve své kanceláři, informačně zcela vysátou a s kompletně vypnutým bezpečnostním systémem, zamrzí že se po ní po čase vracím protože příběh, a celá banka se tváří jako kdyby se nic nestalo. Hra prostě postavení lidí v bance zresetovala a já se musel znova plížit, byť jsem tam již jednou byl banku udělal. Čekal bych buď banku zavřenou z důvodu dřívějšího napadení a tím pádem nutící hráce vymyslet jiný způsob, nebo banku v plné pohotovosti co se týká jejich obranných prostředků opět z důvodu mé dřívější návštěvy, která rozhodně nebyla kvůli požádání o hypotéku. Opět nic. Hra v podstatě ignoruje váš dřívější postup, což velmi zamrzí. Podobné situace ve hře potkáte vícekrát, pokud se někam dostanete dříve, než předpokládá příběh. Tohle je prostě velké, špatné...

Čím si mě hra naopak získala byla uvěřitelnost postav. Velmi dlouho jsem nevěděl komu věřit. Kdo mě podrazí a kdo ne? Komu mám svěřit důležité informace? Ani za boha jsem nevěděl a hra mě přesto nutila abych nějaký krok udělal. Bravo, to se mi často nestává. Seděl jsem a přemýšlel, jestli můj další krok nebude chybný. Ne chybný proto že se spustí nějaká akce, ale chybný z dlouhodobého hlediska. Těchto situací je ve hře několik a nikdy si nebudete jistý, jestli jednáte správně. :)

Čím mě Mankind Divided naopak neoslovil byla nová sada augumentací. Ani jedna z nových možností mi nepřipadala natolik lákavá, abych do nich investoval cenné Praxis body a zavřel si tak (díky omezenému počtu bodů ve hře) možnost vytunit jednu z původních vlastností, kterými Adam disponoval již v předešlém Deus Ex: Human Revolution. Takže jsem Adama vytunil zcela identicky jako v předchozím dílu. Nevadilo mi to, byl jsem na tyto augumentace zvyklý, pouze je škoda nevyužitého potenciálu těch nových.

I když to často vypadá že se hra odehrává pouze v Praze, opak je pravdou, i když příliš nových lokací nenavštívíte. Každá změna lokace je ale logická a vždy se jedná o dobrou práci vývojářů, ať z pohledu designu, grafické stránky či gameplaye. Golem City tak dýchá zcela jinou atmosférou, než základna uprostřed zmrzlého sněhu.

Hru jsem hrál na AMD Ryzen 5 3600 / 16 GB RAM / AMD Radeon RX 5700XT a běžela na maximální možné nastavení v 1440p zcela plynule. Zvuky klasika, neurazí, nenadchnou, hudební doprovod fantastický, jako v předešlém díle.

Suma sumárum, hra je velmi podobná předchozímu dílu. Což považuji zároveň za jednu z jejich největších chyb. Velmi malá dávka nových věcí také nepotěší. Autoři v podstatě vyladili Human Revolution na novém enginu, což nemusí každému vyhovovat. Adam Jensen je ale stále velký sympaťák, hra doslova přetéká možnostmi jak jí hrát za což jí budete milovat, tak jako si budete užívat opět skvělý soundtrack, pak si ale uvědomíte jak vám hra mění již prošlé prostředí, protože se jí to hodí do krámu, a opět si budete říkat, proč? Proč?

Z mého pohledu to tentokrát ještě vyšlo, dost těsně, ale ano, bavil jsem se. Příště to chce ale již více přitlačit na pilu a přinést také něco nového. A vyhnout chybám, které jinak výbornou hru strhávají zbytečně dolů.

Pro: Adam Jensen (hlavní postava), prostředí, hratelnost, hudba, cyberpunková atmosféra

Proti: Již vyčištěné lokace se v příběhových misích opět tváří jako kdyby se nic nestalo, nezajímavé nové augmentace, zkomolemá čeština v prostředí Prahy, hra se oproti předchozímu dílu příliš neposunula

+24
  • PC 85
Předešlý díl jsem nehrál, asi to sice úplně nevadí, ale rozhodně si to zahraju, ať mám příběh kompletní.

Hru jsem vlastně hrál na 2x. Při prvním pokusu jsem brzy umřel v přestřelce v úvodní misi na začátku, kdy jsem vůbec netušil, co se děje, hru jsem vypnul a dost jsem přemýšlel, že už si ji znovu nepustím a do Herní Výzvy 2020 si najdu něco jiného. Ale díky dobrý recenzím a seznámení s hrou na youtube Agraela jsem tomu dal druhou šanci a jsem moc za to rád.

Příběh je super a věřím, že při dalším průběhu hry, kdybych jí hrál úplně jiným způsobem, tak dostanu zase jiný zážitek ze hry i samotného příběhu.. Vydal jsem se cestou stealth, hackování a nezabíjení v podstatě až do poslední mise, a tam to bylo takové půl na půl, takže s akční střelbou jsem se setkal, až v podstatě úplně na konci. Přijímal jsem všechny vedlejší mise, snažil se být se všemi "kamarád".

Líbilo se mi, že mise nebyly pořád jen o tom a samém, že i vedlejší mise měly zajímavý příběh, a většinou pak nějak navázaly na hlavní příběhovou linii, nebo se z nich i staly hlavní mise. I jejich rozložení po mapě krásné na sebe navazovalo, takže jsem pořád neběhal sem a tam jak tajtrlík, ale taky to mohla být náhoda tím, jak jsem se rozhodoval.

Co se týče voleb, rozhodnutí, tak až na pár výjimek mi úplně nepřišlo, že měly až tak zásadní vliv a za celou hru se objevily 2 větší rozhodnutí a i tak jsem se pak dostal k výsledku nebo k druhému rozhodnutí později ve hře. Ale když jsem se snažil zachránit stoupenkyni, matku Mechanického boha, tak se mi ji nepodařilo zachránit a docela mě to i mrzelo, ale nezkoušel jsem to znovu, nechal jsem to plynout tak, jak to dopadlo.

Na nějaké bugy jsem nenarazil, občas si se mnou hrála interakce s předměty, ale co mi vadilo byla trošku slabší umělá inteligence nepřátel. V podstatě v případech, kdy jsem si myslel, že mě zpozorují, zareagují tak se nic nedělo a když jsem si myslel, že jsem v klidu, nic se nemůže stát, tak jsem byl odhalen. Hrál jsem na střední obtížnost a klidně by to možná sneslo ještě trošku ztížit na této obtížnosti.

Z Prahy je asi pouze znázorněno nástupiště hlavní nádraží (Růžičkovo nádraží ve hře), ale jinak město celkově žije v rámci příběhu, je fajn sem tam slyšet češtinu, slyšet od českých občanů, že anglicky nemluví. Jen jednou mě zarazilo při jedné cutscéně jeden policista mluvil česky, jeden anglicky a naprosto si rozuměli, což bylo takové zvláštní.


Na závěr, kdo nehrál, má rád příběhové hry, kdy ještě nějakým způsobem ovlivňuje příběh a jakým směrem se dostane ke konci příběhu, můžu směle doporučit.
+15
  • PC 85
Herní výzva 2020 - 4. Reálná virtualita

Parádní pokračování Deus Ex: Human Revolution a úžasné zkrácení dlouhého čekání na Cyberpunk 2077. Tak nějak by se daly shrnout mé dojmy po dohrání, ale na mysli toho mám samozřejmě mnohem víc.

MD nám opět naservíruje Adama Jensena jako hlavního hrdinu, polorobotického sympaťáka, který dokáže jednou ranou vypnout libovolného frajera, plížit se úzkými šachtami rychlostí normální chůze či ukrást všechno nepřibité majitelům přímo pod rypákem. Do toho se v průběhu hry může vylepšovat o nejrůznější skilly od seskakování z libovolné výšky bez zranění, přes master hacking až po neviditelnost. Zkrátka chlapík do nepohody, se kterým se mi sžilo opravdu parádně.

Dokonce tak, že i když stealth hrám a tichošlápskému postupu ve hrách nijak neholduju, MD je možná první hra, kterou jsem se rozhodl dohrát bez jediného zabití a opravdu se povedlo (achievement The Pacifist toho budiž důkazem). Dokonce tímto způsobem padl final boss asi za tři vteřiny, což pro mě byl asi nejkratší final boss ever... :-)

Drtivá většina hry se odehrává v Praze, z čehož mé patriotské srdéčko plesalo (a to nejsem z Prahééé). U čeho už mi plesalo méně byly ty mraky chyb v názvech ulic a nápisech na zdech, bilboardech apod. Drtivá většina nedávala smysl a bylo vidět, že se s nějakou kontrolou od rodilého čecháčka vůbec nezdržovali a jen to narvali do Google Translatoru. Ona i ta výslovnost trhala uši (Václav jako [vaklaf], Růžička jako [rzyka] apod.), ale tady bych to pochopil, vzhledem k tomu, že Adam není Čech.

MD jsem si ale po stránce hratelnosti užil od začátku do konce. Hlavní příběh mě sice moc neoslovil a přiznám se, že jsem se v těch postavách a jménech pak i trochu ztrácel, ale potěšilo mě různé řešení situací (což samozřejmě vyústí v různé konce), dobré sidequesty a vynikající hudba, jež dodávala celé ty cyberpunkové atmosféře ten správný punc. Za mě velká spokojenost.

Pro: Cyberpunková atmosféra; Praha; různá řešení situací; variabilní questy.

Proti: Tragický čéštin; HW náročnost; lokací mohlo být více.

+31
  • PS4 85
Takže opet dohrano, v ramci herni výzvy 2020. Musím uznat ze na deus ex human revolution to ma daleko. Hru jsem v podstate probehl. Docela mne mrzi ze tohle universum timhle dilem trochu utrpelo, ac jsem zrovna tenhle dil mne za lepsi po prvnim dohrani. Po druhem dohrani u mne hra trochu klesla... Skoda toho. Je to velmi zajimavy vesmir. Bohuzel.porad u mne vede bioshick (ac jednodussi) serie... Hv2020 - hardcore virtualna realita
+6 +9 −3
  • PC 30
Jen málo herních děl zastupuje v mém osobním žebříčku tak vysokou a prestižní příčku, jako je Deus Ex. Kultovní první díl z roku 2000 mám na do smrti vtisknutý do paměti, jako jednu z nejlepších her, co jsem kdy hrál a stále se k ní rád vracím. Stejně tak jako ke třetímu dílu, který skládá svému předchůdci tu nejvyšší poctu a bez pitvoření ho v lecčems ještě překonává. Druhý díl byl ve všech ohledech zklamáním a ani ho nepovažuji za součást série.

Jak dopadlo poslední pokračování této série, z jejíhož pouhého názvu mám v zádech příjemné mrazení a vybavují se mi všechny ty charaktery, události, atmosféra a nadto nezapomenutelný hudební podkres? Vy už z mého mizerného procentuálního hodnocení tušíte, že se někde něco hodně nepovedlo. „A co přesně, jako?“ ptáte se. Dočtete se níže v mém obsáhlém rozboru…

Deus Ex 3 byl pro mě jako zjevení. S nepříliš řvavou kampaní, spíše nenápadnou se roku 2011 tento herní klenot dostal i ke mně. Vůbec jsem nevěřil, že by se mohl legendární jedničce vyrovnat. Jak rád jsem se pro tentokrát zmýlil. Třetí díl JE Deus ex! Zapamatovatelné, výrazné charaktery, neskutečná atmosféra, promyšlený, dospělý příběh s mnoha konspiračními zvraty a k tomu všemu geniální soundtrack a… Adam Jensen. Postava, která je více než důstojný nástupce JCho Dentona – sympatická a charakterově ukotvená. Adam mi přirostl k srdci a moc rád jsem s ním prošel celou hru. Proč ale pořád mluvím o třetím dílu, když zde recenzuji čtvrtý? Protože je důležité zdůraznit, že aktuální díl s podtitulem „Mankind Divided“ NIC z toho nemá! Zůstal jen (naštěstí) stále sympatický Adam Jensen. A ten to, bohužel, nemůže sám utáhnout, ani kdyby na Vás nepřetržitě používal svůj Sociální posilovač, co by mu feromony stačily.

Hra vás vrhne do víru rozjetých událostí, které se vám snaží vysvětlit v několika titěrných větičkách, jako by snad právě herní příběh nebyl vůbec důležitý! Ihned se ocitáte na své první akci. Je to zároveň i tréninková mise – nešvar dnešních her pro hlupáky a s tím spojených idiotských trendů. Hra vás v této misi až nesnesitelně otravně vede za ručičku. Všechny překážky, veškeré pozice nepřátel, všechny počítače, jsou pro vás zde nachystány tak, abyste nemohli udělat vůbec žádnou chybu a kdyby přeci jen, neustále vyskakující textová okénka nápovědy a holografické !UKAZATELE! vám vaší hloupost nedovolí projevit. Takže se ani nemáte možnost z vašich chyb poučit, abyste se mohli sžít s vašimi schopnostmi – což by měl být ostatně princip všech her – učit se, doprdele, z vašich chyb a dosáhnout tak mistrovství. Byly to pro mě první mínusové body a musel jsem se do dohrání této „mise“ vyloženě nutit. Zlaté pravidlo, že hra vás má zaujmout do prvních patnácti minut od zahájení příběhu a poskytnout vám řádnou motivaci k pokračování, je zde s klidem vypuštěno. Takže hodinu jsem se nudil a křečovitě se probíjel na její konec, protože jsem nepřestával doufat.

Po příjezdu na pražské hlavní nádraží (ano, hra se z velké části odehrává v Praze), kdy jsem pořád nechápal „vo co že tu vlastně jako de?“ se hra začala pomalu stávat zajímavou. Ale jen pokud se úplně vykašlete na hlavní „příběh“ a začnete se poflakovat po okolí a plnit vedlejší mise a provádět explorerskou činnost – což bylo jediné, co mně na hře bavilo a prošmejdil jsem každý její kout. Sem tam se vám stane, že narazíte na něco opravdu zajímavého a máte z toho radost. Ale atmosféra, která byla pro jedničku a trojku tolik ikonická, je pryč. Většinu herní doby totiž strávíte v denní Praze, což se později trochu zmírní tím, že v Praze nastane noc. To už je to potom s tou atmosférou trochu lepší. Praha, jako taková a její vize blízké budoucnosti je - slušně řečeno - legrační. V podstatě nezbývá ani deset let do „současnosti“, kdy se hra odehrává a její vykreslení je úsměvné. Pryč jsou naštěstí doby druhého Soldier of Fortune a jeho směšného „i like svikova and polefffka…“, ale je stále znát, že Prahu měli na starosti lidé ze zámoří, takže všechny historické, secesní domy jsou prošpikovány ventilacemi od klimatizací tak širokých, že se do nich vejde celé komando augmentovaných agentů i s příručními drony. A roztomile zmršené české nápisy typu: „Personál pouze“, nebo „Dávný čtvrť“, způsobují cukání koutků od prvních kroků. Při hraní mi to nedalo a rejpavě jsem pořizoval típance největších „kuriozit“ Pro zvědavé pouze
S čím si daly tvůrci záležet, jsou kanalizace. Na nich se tvůrci opravdu vyřádily, ale i tady platí, že jejich interiér je příšerně přepálený, stejně jako zbytek Prahy. I přesto z každého místečka čiší smysl pro detail a hra vypadá zkrátka líbivě – račte se sami podívat v galerii z odkazu výše.

Co už není tak dobré, je hratelnost. Sice se tvůrci holedbali, jak krutopřísně vylepšili herní systém ze třetího dílu, ale já okamžitě po rozehrání hry chtěl ten původní, ne tu zmršeninu, co vám předhazují zde, ze které ještě navíc cítíte, že není dodělaná a sálá z ní konzolovost - fuj! Celou dobu jsem hrál na nejtěžší obtížnost, ale to žádnou výzvu nepředstavovalo. Jensen často neposlouchá vašich pokynů a třeba takové krytí se za překážkou, které bylo ve trojce dokonalé, tu je k vzteku a v mnoha situacích mně prozradilo, protože místo toho, abych se pohyboval v krytu, jsem se bezděčně „odlepil“ a zjevil se přímo před nepřátelským strážným. Quickload. Nebo když se mi po složitém načasování podařilo eliminovat stráž, co míjela můj kryt a Jensen jí odhodil přímo do textury za jeho zády a panáček se do ní zamotal a jeho čouhající nohu zpozoroval na druhé straně zdi další strážný a spustil poplach. Quickload. Nebo když jsem potřeboval sejmout týpka, co měl u sebe důležité PDAáčko a já ho musel ukořistit a on se mi po omráčení propadl do textury. Quickload. Nebo když jsem potřeboval vylepšeným skokem vyskočit na římsu, abych obešel strážné pode mnou a hra váš skok úplně ignorantsky přerušila, ač vám před chvíli ukazovala ikonku zachycení se a já spadl přímo mezi policajty, co mně okamžitě oddělaly. Quickload a hodně sprostá slova k tomu.

A jako by toho nebylo málo, herním bugům se vyrovnávají i bugy technické. Je až s podivem, že vývojářské studio s takovým rozpočtem a takovými odborníky, vypustilo mezi hráče tak rozbitou a mizerně optimalizovanou hru. Ať už se jedná o příšerné, bizardní a až pitoreskní deformace obličejů NPCček, nebo nesnesitelně dlouhé načítací časy (což se dá ještě prominout), anebo časté a nepříjemné pády herního enginu. Opravdu naštve, když vám hra už po několikáté spadne a následně se načítá třeba i pět minut a vám mezitím klesá herní zápal.

Co bylo pro sérii Deus Ex vždy ikonické, byl hudební doprovod. Jak v jedničce, tak trojce to byly báječné počiny, úžasně dokreslující atmosféru hry. Zde je hudba nijaká a plitká. A to i přesto, že na ní rovněž pracoval Michael McCann, který ve třetím díle vytvořil nezapomenutelné kompozice ambientních melodií. Zde se na svou snahu buď totálně vykašlal, nebo měl tvůrčí hluch. Otázka také je, jak moc do hry zasahoval druhý skladatel jehož jméno slovanského původu si nepamatuji. Tak nebo tak – hudební složka je hluboce pod průměrem. S přihlédnutím k tomu, že jedná o Deus Ex, je totálně mizerná. A to hodně zamrzí, když v předchozích dílech byla hudba výsostně důležitá a atmosféru dotvářela ze značné části.

Poslední složkou, kterou se v tomto smutném rozboru budeme zabývat, je příběh. Ve svých recenzích zásadně nespoileruji a neudělám to ani tady. Vezmu to obecně:

Znovu se opakuji, ale je potřeba to neustále zdůrazňovat – příběhy minulých dílů neměly chybu. Ve hrách se nevyskytovali hluchá místa a nelogičností, nebo příběhových chyb, bylo naprosté minimum. Stále jste měli motivaci odhalovat další střípky pravdy. Rovněž charaktery byly skvěle napsané, prokreslené, snadno zapamatovatelné a disponovaly výtečným dabingem. A pokud se vám stalo, že jste nechápali jejich jednání, nebo vývoj příběhu, byl to jen scénáristický záměr. Zde jsem příběh nechápal od začátku do konce. Co hůř, vůbec jsem se v něm nedokázal orientovat. Postavy (budiž světlá výjimka v postavě Adama Jensena a jeho hlasu) mají ploché charaktery i povahy. O nudném, někdy doslova unuděném, dagingu ani nemluvě. Doslova s žádnou se neztotožníte, nebo k ní nepocítíte sympatie, či antipatie, žádná vám nepřiroste k srdci, nebo se nesmazatelně vtiskne do paměti. NPCčka zde slouží jen jako zadavatelé hlavních a vedlejších úkolů, ale jsou vám jinak zcela ukradená. Netrpělivě jsem očekával, že některé postavy projdou vývojem, změnou postoje, jakoukoliv katarzí – NIC. Zůstávají a do konce hry i zůstanou jenom panáčky z polygonů. S některými „hlavními“ postavami se za celou hru ani nepotkáte. A co víc… ani s nimi nepromluvíte. Nebo ještě hůře… Ani je NEZAHLÉDNETE! Jediný váš kontakt s nimi je v podobně přečtení několika emailů z hacknutých korporátních počítačů. Jaká byla moje nezměrná radost, když jsem uviděl mladičkého Boba Page s hlasem původního dabéra. Mé srdce zaplesalo v euforii. Tolik jsem se těšil na konfrontaci s tímto arci-zlounem. Nakonec se jeho postava vyskytuje ve hře zhruba celkově dvě minuty a to navíc jen zprostředkovaně. Rovněž jsem si asi měl uvědomit, že hlavní bossák nebude nikdo z těch noname iluminátů, na které je asi třikrát za hru krátký prostřih a na které jsem si celou hru brousil kosu, ale prachobyčejný, tuctový, béčkově působící bijec s kulomety místo paží. Příběh se neustále uměle natahuje, ale prakticky nic nevysvětlí, aby nakonec Jensen lakonicky prohlásil do infolinku: „Je konec“.
A ten konec opravdu nastal.
Nejen pro tuto hru, ale i pro celou sérii. A ještě měli tvůrci tolik drzosti, že do hry zakomponovali obludného cliffhangera, který vlastně jen přidělal otázky, na které ale už já netoužím znát odpověď, protože je mi to úplně jedno.

Původně jsem ke hře chtěl být mnohem shovívavější, ale po snad hodinových, závěrečných titulcích, kdy jsem si opravdu musel připustit, že hra opravdu, ale opravdu skončila (ostatně… Jensen to zahlásil jasně) a já se přesto nic nedozvěděl s udivenou otázkou na rtech: „To bylo jako fakt všechno???“ se rozhoduji jinak.

Hra je špatná a nepovedená i kdyby nenesla značku Deus Ex. Poněvadž ale tento název nese, nemůžu být tolerantní. Jedná se o největší zklamání posledních let a já pochybuji, že se ke hře ještě někdy vrátím. Sice jsem ještě nehrál příběhové DLC a mód Breach, ale vůbec o to nestojím. Již teď mi tato snadno zapomenutelná hra zapadá v paměti a bylo vůbec těžké dopsat tuto recenzi, neboť jsem ze hry už mnoho zapomněl. A to je hodně smutná pravda, která zároveň zvoní umíráčkem pro celou sérii.

Sbohem, legendo…

Pro: Líbivá grafika, sem tam něco povedeného

Proti: NENÍ to Deus Ex, hudba, zvuky, dabing, "příběh"

+13 +15 −2
  • PC 75
Oproti výbornému Human Revolution je Mankind Divided krok zpět téměř ve všech směrech. HR působilo velkolepě, ambiciózně a přetékalo snahou tvůrců ukázat, že i v dnešní době se dá udělat důstojný nástupce originálu. Mankind Divided je pouze unavená variace na tatáž témata, ale nepříliš zručně poskládaná a bez čehokoli nového k zamyšlení.

Hra má dva hlavní problémy - příběh a prostředí použité k jeho vyprávění. Už premisa použitá v Human Revolution k nastolení společenského konfliktu nebyla věrohodná, nicméně byla zpracovaná s jistou elegancí, že to nebilo až tak do očí. Mankind Divided našponoval stejnou premisu do naprosto absurdních proporcí, a její hloupost je teď zjevná na každém kroku.

Čím se dostáváme k prostředí. Deus Ex hry nikdy nebyly příkladem věrohodného živoucího světa, nicméně Mankind Divided je v tomto směru snad nejhorší. Ulice Prahy jsou naplněny NPC, jejichž jediným účelem je předžvýkávat hráči neohrabané metafory o rasismu a sociálním vyloučení naroubované na nevěrohodnou augmentační zápletku. Každá odposlechnutá konverzace NPC, každý email, každá kniha se kterou se setkáte, se týká pouze tohoto - zlá policie utlačuje lidi s protézami. Každý augmentovaný NPC si stěžuje, jak je doba zlá, každý policajt směšně zlým hlasem proklamuje, že by nejradši všechny "augy" postřílel. Scénáristi s tématem pracují s elegancí desetiletého dítěte a celá hra postrádá jakýkoli lidský prvek, jakoukoli věrohodnou postavu, se kterou by se mohl hráč ztotožnit a oblíbit si ji.

Čemuž nepomáhá ani hlavní zápletka. Ta jde odnikud nikam, a to doslova. Adam se stále tváří, že něco vyšetřuje, ale v zásadě všechny informace hráč dostane v úvodním filmečku a pak zhruba v první hodině hry. Od té doby se pouze mění občas prostředí, zatímco příběh se nikam neposouvá, a to se nezmění až do konce.

Hra má navíc oproti HR až překvapivě málo obsahu. Těch několik málo delších misí v rámci hlavní linky je fajn, ale valnou většinu hry stráví hráč v jediném městském hubu (trestuhodně zmrvená Praha) obíháním uměle natažených sidequestů. Ty jsou nejspíš schválně nadesignované tak, aby člověk musel v rámci každého nejméně dvakrát cestovat mezi dvěma čtvrtěmi a užít si pokaždé nepříjemně dlouhý loading.

Po této kritice se možná moje hodnocení zdá velmi vysoké. Nicméně Mankind Divided pořád umí být docela zábavná hra. Core gameplay je podobný Human Revolution, s několika málo vylepšeními z hlediska uživatelské přívětivosti. Hra však smrdí rutinou a nedostatkem vize. Tam, kde z Human Revolution přímo stříkaly ambice tvůrců, Mankind Divided existuje jen aby zaplatilo pár hypoték a je to na něm znát.

Pro: gameplay mechanismy

Proti: Příběh, setting, postavy

+25 +26 −1
  • PC 80
CYBERPUNK, černočerný přízrak budoucího poloboha, od pulzujících neonových spirál v Taipei přes rozpadající se betonovou slupku Detroitu, konečně došel až do...útulné východní kvadrové osady Prahy. A co Praha, ale obecně Česko? Fakt?? To si ylumináti podmaňují svět skrze nezletilé slovanské pornohvězdy? Tož klobouk dolů, chce to koule zasadit poučný příběh o Orwelské dystopii do města, které má tolik architektonické hrozby, jako sousedčina veranda. Rozhodně by mě zajímalo, kde by zákony ctící občan mohl sehnat matroš, který museli soudruzi tvůrci při vymyšlení cyberPráglu nasávat.

Aby to ale ode mě nebylo přehnaně nevlastenecké, proč jsem si prosatana musel až při noční návštěvě vůbec všimnout, že jsem fakt v Praze?! A že to byl smutný pohled. Celému tomu hlavnímu hubu rozhodně ten správnej Evropskej šarm nechybí, ale nebýt toho malého, placatého, v dálce položeného .jpg Karláče, tak bych si to až do konce mohl klidně plést s jakýmkoliv jiným městem. Jaký má význam zasadit to do Prahy a přitom se totálně vysrat na zhola všechny mezníky?

Když už jsem to tak rantově načal, rovnou si odbydu i to ostatní, co se mi prudce nelíbilo:

- Celkový příběh a postavy, byť napsány kvalitně, nejsou zajímavé. A dějové volby mají, se snad jednou vyjímkou, na cokoliv buď jen minimální, nebo vyloženě žádný vliv.
- Art design pořád má ten punc novorenesance (nyní navíc dochucen špetkou komunismu), ale Detroit, Čína, Pangea, tam se mi to líbilo citelně víc. MD tu navíc předhodí dvě excelentní lokace, a naprosto šeredně je promrhá (Dubaj a Švýcarské Alpy).
- Praha samotná je mrtě prťavá a uzavřená, a i tak ji museli rozříznout na dvě porce, mezi kterými lze cestovat jen metrem, přičemž si člověk pokaždé užije neskromně dlouhé loadingy, a pravděpodobně narazí na bajvoko 58768767mou kontrolu dokladů.
- Lineární on-rails intro je lineární. A on-rails. Je to storytellingová rakovina, jejíž původ bych se nebál hodit na Half-Life 2. A myslím, že mluvím za více lidí, když řeknu, že bychom dalekosáhle upřednostnili regulérní cutscénu.
- V takovém případě bychom se mohli aspoň ještě víc řehnit nad tou inverzovanou grafickou disparitou mezi pre-renderovanými cutscénami a samotnou hrou. JAK TO TY HRY FURT DĚLAJ?! I na PS4 verzi jsem přímo ve hře schopen spočítat všechny žílky na Jansenově Johnsonovi. Přepněte ale do cutscény, a najednou si hrajem s 64kovou plastelínou!
- Uběhlo dlouhých pět let, a mnoho lidí stále dovede pohnout ústy jen každou sedmou slabikou. Ta mimika celkově je vyloženě špatná.
- Jak jsou vedlejší mise opravdu povedené, tak je jich hrozivě málo. Vedle obdobně krátkého hlavního příběhu se podílejí na kraťoučké herní době (v mém případě cca 26 hodin). Pravda, znovuhratelnost tu je rozhodně vysoká, ale i tak.
- Ono celkově to působí víc jako "vydejme za 2-3 roky sequel, ať na tom vyděláme", než jako "na toto jsem čekal půl dekády". A teď je to odloženo. Takže se dá pravděpodobně hádat, že jestli vůbec bude pokračování, bude nejdřív někdy v roce 2022-2024. A tou dobou dost možná budou mít všichni nějakýho Jansena už těžce v pejči.
- Pakliže bychom se snad dočkat měli, tak bych si přál následující: zamčené větračky/větračky á la Prey; se vším tím nošením a házením všemožných krabic a lednic by to klidně mohlo mít pár 'Portal bez portálů' puzzlíků; melee zbraně; plavání (nikdo mi nevymluví, že Adam jen tak nezrezaví, a jeho vercajk je nepromokavý); více noir misí (je tu jeden vedlejšák, v rámci kterého vyšetřujete vraždu, a je to boží); více unikátních NPC; ideálně jiného protagonistu, neb monotónní Adam za ty dvě hry už rozhodně stihl začít trochu nudit (rakovinovej hlas a kůl vousy mě holt zas tak dlouho neudrží).

Tak jo, obraťme konečně list a řekněme si, proč to rozhodně stojí za hřích. Byť mé výtky v rámci velikosti a otevřenosti zdejšího Práglu rozhodně platí, výsledkem tohoto zmenšení je exponenciální růst bezuzdné míry detailů, což je filozofie, která skoro přesně souzní s tím, co Warren Spector dlouho popisoval jako svou vysněnou hru: "Chci postavit one block RPG. Nechci stavět žádný masivní svět, chci simulovat jen jeden čtvercový městský blok, ve kterém všechny dveře půjdou otevřít, všechny postavy budou mít své příběhy, všechno tam bude. Fakt chci, aby mi na to někdo dal prachy, ale nikdo tak hloupý ještě nebyl, protože nevím, jak bych to udělal. Ale ty vole, fakt rád bych to udělal."

Takže ano, od toho nahodilého okna, za kterým je hráč odměněn příběhem o nešťastném sourozenci, který se strachuje o svou pubošskou ségru poté, co jejich rodiče bez vysvětlení vzali a šoupli do Aug ghetta, až po provizorní feťáckou manéž, žádný byt ve zdejší Praze neexistuje jen, aby existoval, a příslušné side questy, které z takového prozkoumávání člověk často získá, jsou všechny zpracovány naprosto puntičkářsky, kdy některé se slévají do hlavního příběhu, jiné sé slévají do ještě jiných vedlejších misí, et fokkin' cetera. A pohromadě to všechno drží ta vynikající, navýsost otevřená hratelnost, kdy jakmile najdete jedno řešení libovolného problému, pravděpodobně jste našli první z takových dvaceti.

A vůbec nejlepší na všem je, že se vrátili biočlánky! Takže jakmile se Robokoterminátor zadejchá, nemusí se už obracet na Snickersky nalezené v kanále.

Pro: Otevřená hratelnost; Scénář; Atmosféra; audiovizuál

Proti: Praha (obecně i konkrétně); dějové volby jsou většinově bezvýznamné; zas ty extrémně shovívavé větrací šachty; optimalizace; mimika postav

+20 +21 −1
  • PC 90
Pokračování hry, která se mi dost líbila, jsem nějak odsouval a nakonec na ni přišel čas až nyní (asi 2 roky po vydání?). Říkal jsem si, že si to dám tak nějak v celku, ovšem bohužel JENSENS STORIES nejsou součástí hlavní linky, což je mrzuté.

Audiovizuálně se hra může pochlubit skvělým kabátem, zde navazuje na kvality předchůdce. Zasazení děje do Prahy je zajímavá volba autorů a přestože pro čechy je to tak malinko zprzněná lokace, já osobně jsem se tímto spokojil. Shovívavě jsem přivřel oči nad mnoha nesoulady a naopak se mi zalíbilo, jakej feeling tato future-Praha má. Škoda jen, že tvůrci nezaměstnali alespoň jednoho schopnýho překladatele, kterej by texty zkontroloval. Překladač je tam až moc znát. I tak je jasný, že tvůrci byli v Praze a udělali si mnoho fotek na jejichž základě patrně zpracovali koncept i detaily - cedule, metro, SPZ atp.

Celej děj hry se v podstatě točí kolem bombovýho útoku na Růžičkovu stanici metra. Narozdíl od dílu předchozího (kdy se tento stav jakoby postupně vyvíjel) je hned od začátku Jensen jakýsi double-agent, kdy jednak spolupracuje s TF29, ale i hackerskou skupinou. Tato skutečnost mi trochu vadila a tak nějak se mi příčilo instalovat do TF29 odposlouchávací zařízení na straně jedné a na straně druhé se snažit o to, aby tajná základna v Praze zůstala skryta před cizími zraky.

Jindy zase prokazatelně objevím, že můj nadřízený přijímá rozkazy od Mandallyho (nebo tak nějak - známej z emailů prvního dílu, kdy se tento muž snažil zamlžit útok na SI), přesto dál Adam pokračuje v práci pro tuto evidentně korporacemi (byť částečně) ovládanou organizaci. No, bylo to trochu nelogické a ač se hra toto Jensenovo jednání snaží nakonec osvětlit, marně jsem se těšil na finální roztržku s TF29 (ve smyslu UNATCO DE1).


Novinky gameplaye

Hned po spuštění hry (mise Dubai) jsem zaplakal nad skutečností, že pád ze střechy (nebo letadla) mi neublíží, že skáču asi tři metry vzduchem, prorážím stěny pěstí a tak. Zkrátka mi "nakoupila" hra augmentace sama, což mě velmi namíchlo. Naštěstí hned první mise v Praze mě naučila augmentace odinstalovat, takže bylo vyhráno - nohy a pracky sem si vypnul. Pak to bylo super, jen hackování jsem si vylepšil a zbytek zainvestoval do radarů, šipeček a HUD hloupostí a ty jsem prachsprostě povypínal v menu.

První pochvala: Ano, HUD lze nyní ZCELA vypnout. Bez zaměřovače, bez šipky, I BEZ RADARU! Díky chlapci!
(Tedy i když jsem to vše poctivě povypínal a dal NEW GAME, hra si to zas místy úzkostlivě pozapínala musel jsem znovu vše zabít, ale pak jsem měl pokoj a mohl postupovat jako obyčejnej "naturák".)

Druhá pochvala: Ačkoliv ukrývání se za překážkou je bohužel stále z pohledu 3. osoby (aby člověk viděl, co se dějě před ním a přitom zůstal výhodně nespatřen) tak aspoň ty para-kotoulo-skoky byly nějak eliminovány a z úkrytu do úkrytu nyní Adam běží, což je mnohem realističtější a vypadá to uvěřitelně, zároveň to není tak rychlý a snadný.

Třetí pochvala: I tentokrát to vždy šlo nějak vyřešit bez augmentací. Když bylo nutný vyskočit 2,5 metru na střechu, byla tam prostě i jedna nenápadná popelnice v rohu, kterou šlo poponést / využít, jinde zase bedničky atp. Akorát jsem musel tahat s sebou granáty, abych si mohl popřípadě prorazit stěnu.

Ovšem tvůrci tentokrát nezpracovali kuši? Ostudné! Nebo jsem ji minul? :/

Celkově tedy můžu pochválit prostředí, feeling lokací (třeba UTULEK se povedl), celkovou ponurou atmosféru i obtížnost (stealth - bez radarů a HUDu). Tam, kde hra nedostačuje na předchůdce, je snad jen samotnej děj a ten přestože se snaží být zapeklitej a tajuplnej, je vlastně poměrně jednoduchej, a předvídatelnej. Marchenko se vlastně jakoby přizná už při prvním setkání. Taky délka, nevím, prostě jsem čekal, že po UK bude příběh pokračovat dál... PAGE industries?, nebo znovu Alpy?... a ono ne - konec. To mě trochu zklamalo. Znepřátelení TF29 se taky nekonalo, jak jsem tužebně očekával.

Taky krčím rameny nad "experimentálními augmetacemi". Ten quest mi vůbec neosvětlil, o čem to celý bylo. Nebo jsem minul nějakej další navazující quest, kterej by mi osvětlil, proč mě nadupali experimentálním něčím a pak ... o co že jim vlastně šlo?

Celkově je to kvalitní hra: Pohledná grafika, dobrá muzika, navazuje to hezky na díl předchozí. Údernost předchůdce tomu prostě ale nějak chybí. To však neznamená, že se nejedná o kvalitní titul, kterej fanouškům dílu Human revolution nelze jinak než doporučit. Jensen je totiž zpět a ve formě, ač mu lehce počíná šedivět brada - což šedivějícím hráčům může nakonec taky zaimponovat O:-).

90%

Pro: Deus Ex, tempo, volnost, více alternativ řešení, bez HUDu, audiovizuální zpracování, Praha.

Proti: Nemastnej příběh, na můj vkus je to krátký, "stories" nejsou implementovány do hlavní linky, absence kuše!

+22
  • PC 95
Úžasné! Tento přívlastek sice zní jako ohrané a bezduché superlativum, ovšem pokud bych měl celkové dojmy po dohrání nejnovějšího dílu Deus Ex shrnout do jednoho jediného slova, pak bez sebemenšího zaváhání vyslovím právě toto. Proč?

Asi největší pozitivum je pro mě podobnost s předchozím Human Revolution, který jsem dohrál opakovaně a který jsem si opravdu hodně oblíbil. U Mankind Divided je to kromě podobného grafického kabátu dáno především prostředím akorátně otevřeného města, kterým je tentokrát česká metropole, a naopak uzavřenějších různorodých komplexů budov. V obojím jsem se totiž v roli Adama Jensena, jehož hlavní postavu mám opravdu hodně rád, cítil neskutečně příjemně a atmosféricky. Město totiž nabízí přiměřenou volnost a vzhledem k nestabilní vnitropolitické situaci do jisté míry i stísněnost. V uzavřených budovách jsem zase oproti městu cítil ten správný druh napětí daný všudypřítomnými ozbrojenými strážnými, roboty a dotěrnými kamerami a pohyb po těchto prostorách měl pak ten správný druh adrenalinu, zvláště pak, pokud se tyto lokace procházejí stealth způsobem, který jsem si opravdu maximálně vychutnával. Hra sice opět připouští i možnost se chopit smrtících zbraní počínaje útočnou puškou, několika typy granátů a konče revolverem, ale přestože jsem si pro tyto typy zbraní udělal v inventáři maximum možného místa, využil jsem je pouze u finálního bosse a lokace tak procházel pouze za pomoci taseru doplněného Adamovými chvaty, pomocí nichž protivníky spolehlivě pacifikoval.

Co mi oproti Human Revolution přišlo lepší, byly také body Praxis, pomocí nichž se Adamova postava vylepšuje. Připadalo mi, že těchto bodů se tu dosahuje o něco snadněji a není proto nutné každý z nich převalovat v dlani a usilovně přemýšlet, jestli jeho využití by bylo opravdu účelné a smysluplné.

Co dodat? Po delší době jsem u hry zažil nespočet chvil, kdy pokyn k ukončení hry a přesun jejího hraní na příště byl neskutečně obtížný a skoro až trýznivý. Nový Deus Ex se mi totiž hrál opravdu výborně, hltal jsem jeho příběh, dialogy, procházel snad všechna dostupná zákoutí a na celkové hratelnosti tak naprosto ujížděl. Nezbývá mi tedy končit tak, jak jsem začal. Úžasné!

Pro: hlavní postava, prostředí, napětí, celková hratelnost

Proti: tužší finální boss

+42
  • PC 80
Takový pocit paranoie jsem už během hraní dlouho nezažil – naposledy u Vampire the Masquerade: Bloodlines. Proč jsem však hru, která mi připomíná pro mne nejlepší hru vůbec, nechával ležet tak dlouho a dohrál ji až po dvou letech? Může za to technický stav, který ani dnes není ideální. Oželím klidně všelijaké efekty, ale nemožnost mít plynulý a ostrý obraz mi hru napoprvé hodně znechutila (teď už šlape líp i s nastavením toho ostření). Ke všemu se připsaly neduhy, které trápily už předešlý díl a které jsou tak trochu herními mechanikami, takže se jich hráč jen tak nezbaví (baterie a knockouty). Dokonce jsem měl jednu chvíli zlomyslnou radost nad tím, že trojka nebude.

Deus Ex měl tedy nelehký úkol. Musel odčinit to, co způsobil při vydání svým technickým stavem. Musel mě zaujmout natolik, že budu dobrovolně hrát podruhé prvních 12 hodin hry, a hlavně v tom nejideálnějším případě najít cestu k mému srdci. Což se mu nakonec víc než podařilo! Ale cesta to byla nelehká…

Co mi vadilo byly dlouhé loadingy během cestování. A navíc Praha mohla být spojená, bez nutnosti metro využívat. Ale to už by byl asi technicky zabiják HW. Co mě naopak potěšilo je Adamovo „cestování“ ke konci hry. Prostě hra vám tak nějak nenásilně ukáže, že se situace hodně změnila a na rozdíl od jízdy metrem to působilo docela atmosféricky.

Další věc, která trochu zamrzí je, že hra má perfektní způsob hledání cest k cíli, který je ale zabit tím, že jsou cesty zaprvé extrémně bijící do očí a za druhé neexistuje jediný důvod k tomu, proč si nenamaxovat hackování ihned na začátku svými prvními praxis pointy. Nějaký systém kompromisů by hře určitě pomohl. Jinak to, že je každý objekt prolezlý šachtami mi zase natolik nevadí. Ale prosím važme si textů na webech „nikdy nikomu nedávejte své heslo“, zde můžete vidět, kam může vést alternativní budoucnost, bez takových textů.

Zmršenou češtinu bych rád nezmiňoval, ale po rozhovoru z Ženíškem, kdy říkal, že tvůrcům oponoval a vysvětloval jim, co za nesmysly do hry dávají a ti se jednoduše rozhodli ignorovat jej… jsem upřímně dost naštvaný. Ta hra je totiž dobrá a nad takovou laxností mi zůstává rozum stát. Budu vinit kravaťáky.

A poslední výtka se týká Adamových experimentální augmentací – tato hra není akční střílečka, neexceluje v tom a doslova mě uráželo, když Keller mluvil o nových augmentacích jako o něčem extrémním a cool a skoro jako by se jimi dal zničit svět. Inu... přišly mi jednoduše k ničemu. Použil jsem jen hackování na dálku.

Docela ostrá kritika? Popravdě… ono i ten Vampire the Masquerade: Bloodlines je vlastně rozbitý šmejd. A možná právě to, že díky tomu hráč nekouká na pozlátko a víc vnímá ducha hry, tak tento duch vyniká.

Praha je naprosto úžasná a nepřestává udivovat. Reklama VersaLife kdy je vstup do metra obřími ústy, do kterých se „sypou“ pilulky, které jsou v ulici připevněné zřejmě nějakou ocelovou konstrukcí. Je dost možné, že se tvůrci inspirovali někde v reálném světě, ale pro mě to bylo originální. A to je jedna reklama z těch desítek, kterými je město protkané. Když se Praha ponoří do tmy a ulice osvětlují neony a zároveň i blikání policejních aut nastává ta pravá VTMB nostalgie. To ale není vše k tzv. „živému světu“. Tím, co mě překvapilo nejvíce jsou jednoduše byty. Kamkoliv člověk vleze, tam se dočká mini-příběhu. Budete znát své sousedy, kdykoliv uvidíte okno, kterým se dá dostat do jinak uzavřeného komplexu, tak víte, že vás uvnitř čeká kus příběhu. Počítač s emailem, NPC, mrtvola, skrytý sejf. Vše je tak skvěle propojené vedlejšími úkoly, že se mi opět vrátily pocity z VTMB, kdy jsem ve svém komplexu bytů vlezl do větrací šachty a objevoval skrytá tajemství svých sousedů. Jen tady je těch bytů víc. Vedlejších úkolů je myslím 12 a každý z nich je skvěle udělaný. Jak už jsem psal na úvod – cítil jsem paranoiu.
Hodně se mi líbí návrat na stará místa a sledování následků. Zde se jedná o Prahu samotnou, ale má jakési tři stavy. Jeden je přes den, druhý v noci a třetí po vydání zákazu vycházení. V každém stavu lze objevovat nové věci, následky svých činů, každý návrat do bytu bude doprovázet něco, díky čemu si budete připadat, že svět kolem vás opravdu žije. Nejenže budou naskakovat nové úkoly, ale budete si připadat jako by do krámu dovezli nové zboží. A s blížícím se koncem hry prostě tu vážnost situace ucítíte.

Lze se zde vloupat do banky kde mají své sejfy ty nejmocnější společnosti – tu chuť odhalovat tajemství hra v hráči buduje prostě dobře. Nikdy nevíte, komu věřit. I z počítačů zdánlivě obyčejných lidí lze vyčíst klíčové informace pro pochopení příběhu. Například kde se vzaly Adamovy nové augmentace? Chcete vůbec znát odpověď?
Narušování soukromí a „chuť zakázaného ovoce“ se zřejmě nikdy neomrzí – pokud to soukromí bude dobře napsané – tzn. uvěřitelné. A v tom hra odvádí zatraceně skvělou práci.

Pro: Narušování soukromí lidí a objevování spiknutí virtuálního světa nikdy nechutnalo lépe..

Proti: ..proto mrzí laxnost tvůrců a jejich neschopnost dotáhnout věci do konce a vydat vyladěný produkt.

+31
  • PC 95
No hra mě ze začátku moc nebavila, ale asi po dvou hodinách kdy jsem chodil po Praze a plnil všechny vedlejší úkoly tak jsem se do hry zažral. Jako první příběh, který ne tak trochu klišé ale mě bavil pak tu je prostředí Prahy které je dokonale udělaná až na to že ty nápisy jsou které, jsou asi z nějakého internetového překladače tak jinak super někteří kolem jdoucí mluví česky a to je super. Jako další tu je grafika, která ne překrásná ale ta optimalizace mohla být lepší, ale není to tak strašné. RPG prvky tu opět fungují, jak mají a augmentace je tu dost. Také se mi líbí, že se hra stejně jako její předchůdce dá dohrát tak že nikoho nezabijete během celé hry já to v nějakých pasáží zkoušel ale, když mi to nevyšlo tak přišly ke slovu pistole. Jak už jsem řekl tak české nápisy nejsou dokonalé a mimika obličeje vedlejších postav na takto velkou hru prostě mohly být lepší. Jinak je to výborná hra po všech stránkách, která určitě zabaví fanoušky RPG mě rozhodně bavila 95%.

Pro: Příběh, grafika, prostředí, vedlejší úkoly, prozkoumávaní prostředí, vylepšování postavy a zbraní, dabing hlavní postav i vedlejších, stealth a akce.

Proti: Optimalizace, mimika některých postav.

+10 +12 −2
  • PC 75
Všichni to už tady tak nějak napsali, ale stejně se neubráním trochu se vykadit. Takže ve zkratce. Příběh je ok. Těžkej průměr, který je na Deus ex asi trochu málo. Ne že by naprosto urážel, ale chybí tomu drive. Navíc to skončí tak rychle, jak se to rozjede. Jakoby dostala hlavní dějová linka málo prostoru pro rozvoj. Trochu smutné na Deus ex.
Herní mechaniky jsou v podstatě stejné, jako u dílu předchozího, takže nic moc nepřekvapí. Slušný nápad s přehříváním systémů, který tak nějak nedostál svému potenciálu, jelikož ho budete nuceni použít asi jen jednou. Schopnosti jsou bezvýznamné až na hackování (jak je tak trochu zvykem). Mikrotransakce snadno přehlédnete, protože NPC se nechají okrádat doslova před nosem. Vrchol byl, když jsem dvou posedávajícím augům šlohnul lahváče a nehnuli ani brvou. No jo, Praha. A když jsme u té Prahy...
To prostě není Praha. Fakt ne. Snažil jsem se, ale je to jen fiktivní futuristické město s nádechem české architektury. A co se týče jejich obyvatel, tak je to ještě legračnější. Perličky jako VáKlav jsem ještě docela překousl, ale intenzivní ruský akcent ne. Asi si vývojáři myslí, že prožijeme znovu invazi z Ruska a budeme nuceni mluvit pouze ruským jazykem.
Mohlo to dopadnout o moc lépe, ale stále je to Deus ex. Spousta (jasně vyznačených) cest, zajímavý děj, augmentace a konspirace. Na prdel si z toho ale po Human revolution určitě nesednete.
+13 +14 −1
  • PC 90
Čekal jsem odfláknutý polodatadisk s useknutým koncem, dostal jsem poctivé urban stealth RPGčko jaké jsem nehrál od Vampire Bloodlines.
Jistě, na mé herní době se samozřejmě podepisuje obsese prozkoumat/přečíst/omráčit/hacknout všechno co vidím a nikdy při tom nevyvolat alarm, takže jsem občas loadoval. Také jsem měl samozřejmě vypnutý radar a objective locators, jakožto většinu HUDu, což velmi doporučuji.
Proč jsem zas zmínil ty Bloodlines? Ačkoliv je MD pokračováním Human Revolution a po stránce herních mechanik je to velmi znát (jsou prakticky identické), z hlediska high level designu se inspiruje trochu jinde. Je zde mnohem méně cestování po světě - většina hry se odehrává ve zdejší lehce bizarní verzi Prahy, za hranice ČR se Jensen podívá třikrát (a také jsou to výživné mise, ale žádný městský hub). Už dlouho jsem si přál, aby Prahu někdo zpracoval do AAA hry a udělal z ní hlavní setting - že si tak zvolili zrovna Eidosáci v mé oblíbené sérii je paráda.

Samozřejmě, každý už ví jak brutálně se zdejší Praha nevyvedla po stránce jazyka (vysvětlení zde). A vskutku to zamrzí, např. když infiltruji krásně vypadající divadlo, a pak tam nad šatnou vidím nápis "SATŇA"... a toto ani není ten nejhorší příklad (podobných by se dalo najít snad stovky). Ale už před rozehráním jsem věděl, že to tak bude (a zanadával si autorům na twitteru), takže při samotném hraní už mě to tolik nevadilo, víceméně jsem to filtroval (hraju Jensena, ten česky neumí, no ne? :)).
Ale pořád bylo příjemné tu češtinu, celkem slušně nadabovanou slyšet, v rádiu si poslechnout českou hymnu (další wtf, ale co), na horizontu vidět Karlův most a kochat se tou pěknou architekturou a atmosférou noční prahy. Atmosféra celkově je pro mě asi hlavní pozitivum MD.

Ale ještě k tomu designu. Praha se zde skládá z několika čtvrtí, oddělených jízdou metrem, podobně jako čvrti v Bloodlines. Každá je rozsáhlá tak akorát - do plnohodnotných měst z městských akcí mají daleko, ale je to vyváženo citem pro detail. Každá lokace prostě překypuje detaily, do většiny interiérů/bytů se lze dostat a prozkoumat si je. Taky mě zaujalo, že prakticky každý člověk kterého potkáte má co říct - i generičtí civilové mají v zásobě pár vět k okomentování situace či okolí, anglicky i česky. Ten pražský hub je jinak nejspíš největší co se v Deus Ex hře objevil, Golem City je kapitola sama pro sebe, atmosférické ghetto plné chudáků, až mi bylo líto že jsem se tam po odletu už nemohl vrátit :)
A velitelství TF29 pro které Jensen pracuje bylo zas jak vystřižené z 24, taková blízkobudoucí verze CTU.

Sidemise jsou všechny handcrafted a zábavné, v MD je na ně řekl bych o dost větší důraz než v předchozích Deus Ex hrách. Samozřejmě se dají i řešit různě dle chuti a playstylu. Právě v nich mi MD nejvíce připomínalo Bloodlines. Ikdyž přiznejme si, ačkoliv je MD napsané slušně, Bloodlines jsou stále jinde. Ale když jsem tu vyšetřoval sériové vraždy, podivný kult ve stokách, nebo třeba původ nové drogy, skvěle jsem se bavil. A hlavní příběh jakbysmet. Nejedná se tu o žádné velké zachraňování světa, Jensen se "jen" snaží vyšetřit teroristický útok, zabránit dalšímu a odhalit kdo za tím stojí. Což mi naprosto vyhovovalo. Zdejší příběh má začátek i konec. Samozřejmě jsou tu dokořán otevřená vrata pokračování (hlavně jednou cutscénou uprostřed závěrečných titulků), ale i tak byl konec uspokojivý. Ale to zjištění, že plánované pokračování (které by dořešilo otevřené otázky a ukončilo Jensenovu odyseu) bylo zrušeno (a místo něj dělají Eidos Montreal něco pro Marvel + Tomb Raidera)...to mě irituje hodně. Deus Ex univerzum má stále obrovský potenciál a hry tohoto typu jsou bohužel dost vzácné.

Pár věcí co mi v MD stále vadilo - stále jsou tu ty časmrznoucí takedowny. Vypadají cool, ale prostě působí mimo a lepší by byla first person realtime klasika. Pak mi trochu vadilo až přílišné zaměření na téma augmentací. Chápu, je to hlavní point hry, ale nemusely se kolem toho točit všechny knihy co Jensen najde a všechny TV zprávy o kterých Pičus TV vysílá. A loadingy. Neměl jsem MD nainstalované na SSD disku, a přejezd z jedné pražské čvrti do druhé byla záležitost na dvě minuty.
Na druhou stranu, energii už si Jensen naštěstí nedobíjí snickerskama, což je dobré. Stejně tak augmentace a jejich ekonomie je tu o něco vyváženější a nové augmentace jako remote hacking či tesla jsou skvělé.

V rámci Mankind Divided jsem dohrál i obě vydaná DLC, jedno je zdarma, druhé (System Rift) je předražené, ale obě jsou zábavná a můžu doporučit. System Rift je při důkladném průzkumu cca pětihodinová záležitost. Odehrávají se během kampaně MD, takže hrát po druhém příjezdu do Prahy.

Po technické stránce nemám moc co vytknout. Mankind Divided vypadá nádherně s jednou vyjímkou - zpracování a animace postav v dialozích (některé ok, některé slabota) - a framerate i stabilita excelentní (ani jeden crash).

Mankind Divided u mne o kousek překonalo Human Revolution a velmi rád bych se někdy dočkal závěru této nové trilogie.

Herní výzva #8
+28
  • PC --
Teprve po druhém dohrání Human Revolution mě novodobý deusácký lóre chytlo natolik, že jsem zhltnul i The Fall, následovaným Mankind Divided. Měsíc říjen 2016 je u mě měsícem Deus Ex. Nastavil jsem si wallpaper, nainstaloval aplikaci do mobilu, pro čtení těch zatracených trianglů (na yt jsem to fakt nikde nenašel) a hlavně jsem si koupil Black Light knihu, popisující děj události mezi HR a MD.

Anyway, MD jsem si užil maximálně, po malých kouscích, snažíc se odvrátit blížící se konec šmejděním a kocháním se, co to jen šlo. Zakončení samotné nepředstavuje takovou salvu různých možností jako HR, přesto jsem s ním byl spíše více, než méně, spokojený. Děj možná nemá takový záběr, přesto je to sajbrpankový ňahňáníčko neskutečně sexy.

Výpravou je MD chudší, ale zase jsou jednotlivé úrovně mnohem variabilnější. Poskytují bohatší možnosti k řešení potyček a možnosti postupu jsou často překvapující. Několikrát jsem se škrábal na hlavě a uznale pokyvoval, jak jde daná situace řešit. Jedinou výjimkou je krátké intermezzo v Breach modu, které tam vůbec být nemuselo. Naštěstí je natolik krátké a jednoduché, že se dá přežít bez pachuti ze zkaženého pacingu.

Hra je HW náročná, ale krásná a i když mi v některých místech klesal framerate o dobrých 10fps, bylo se na co koukat. Mrzí mě, že jsem nemohl strávit víc času v Golemu, který vypadá úchvatně, ale nenabízí prakticky žádné pořádné možnosti si jej užít v rámci vedlejších úkolů, které se neváží na hlavní linku. Je to škoda, protože tato lokace je opravdu krásná a spolu s centrálou Interpolu zároveň i HW nejnáročnější.

Nemůžu nezmínit naprosto tragický češtin, který snad ani není češtinem. Ani kdybyste vzali toho nejlepšího českého překladatele, nedokázal by přijít s takovými chuťovkami, které absolutně nedávají smysl nebo jsou natolik směšně napsané, že i ten největší dyslektik padá za židle do mdlob. Kdyby to autoři nechali celé v angličtině, udělali by lépe.

Samozřejmě naprosto chápu veškeré připomínky a nadávky, které se na hru nejen díky mikrotransakcím sesypaly, přesto už po několikáté sjíždím úchvatný soundtrack a hladově očekávám další DLC, třeba i další díl. V Paříži.

Jsem deusácká děvka a nestydím se za to.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+34
  • PC 70
Nezklamalo, ale ani nicim neprekvapilo. Deus Ex je pro me trochu srdcovka a stejne jako Human Revolution, i Mankind Divided mi dalo presne to, co od Deus Ex cekam.

Nicmene u ctvrteho dilu serie a zvlast v dnesni dobe, kdy kvalitnich her plnych vypraveni a volby ruznych pristupu vychazi oproti roku 2000 pomerne dost, by samozrejme neskodilo prijit s nejakou herni inovaci a propracovanejsim scenarem.

Konec byl velkym zklamanim a prisel moc brzy, ale to uz je u DX take celkem zvykem.

Pro: ma vse, co ma DX mit

Proti: serii nijak neinovuje, scenar je predvidatelny

+9 +12 −3
  • PC 80
Mankind Divided bohužel nepřekonalo svého předchůdce, ale popravdě jsem to ani neočekávala. Celou dobu od oznámení dalšího dílu, jsem si přála Human Revolution s novým příběhem (a snad jen lepší mimikou). No a toho jsem se taky dočkala.
Opět tu máme skvělou hratelnost, dokonalý soundtrack, zajímavé postavy (i když je jich asi méně, či jsme s nimi měli méně času). Grafický styl je stále deusovský, ale ubylo uměleckého pojetí (jak mě shází ona zlatočerná paleta barev). Byť má příběh zajímavou zápletku, není tak zajímavě podán jako v předchozím díle, což je určitě škoda. Ovšem mezititulková konečná scéna ve mně nakopla ten správný pocit, takže jsem rozhodně nelitovala odehraných 33 hodin. Škoda jen, že jsme se nepodívali na vícero míst. Na druhou stranu velký palec nahoru za velmi zajímavé vedlejší úkoly - to se dnes jen tak nevidí.

Pro: postavy, hudba, gameplay, vedlejší úkoly, rozhodování, znovuhratelnost

Proti: loudavý děj, pojetí završení, málo lokací, mimika (byť už o 100% lepší), animace

+20
  • PC 75
Mám-li být upřímný, svým způsobem Mankind Divided je v řadě aspektů imo ještě větší fail, než byl Invisible War.

Ploché, příběh nezajímavý a místama prostě pitomý - kdo kope za koho je víceméně od začátku jasné, MJ12 ve sklepě není, setting nerealistický (a tím nemyslím jen "Prahu"), postavy archetypální až běda, volby v zásadě neovlivňují nic a vlastně jich ani moc není - hra vám celou dobu říká co dělat, Stealth mechanismy fungují, dejme tomu, a obecně hratelnsot je ok, ale extra těžké to ani na max nebylo (nepřehledné jo).

Spíš bych Mankind Divided považoval za hodně odfláknutý datadisk/epizodku od třetího dílu - že už je to 5 let - to teda znát není.

K tomu absurdní HW náročnost a bugy. Meh.

Ale abych jen nenadával, tak některé side questy byly celkem fajn. A o dost víc si teď vážím trojky.
+27 +28 −1
  • PC 60
Tohle se nepovedlo.

Asi to chtělo Prahu jako hlavní lokaci, aby mi byly otevřeny oči a já jasně spatřil, jak pitomoučké herní mechanismy a zápletky jsou. Bylo potřeba oblast důvěrně známou, abych si uvědomil naprostou nereálnost a nesmyslnost svého počínání. Nemám problém uvěřit přestřelkám v New Yorku, L.A. nebo v jejich fake ekvivalentech v podobě GTA měst a s radostí se jich účastnit. Ale když jsem tady byl aktérem questu, který vrcholil tím, že hodný policajt jde zabásnout zlýho policajta a místo nějákýho vykecávání na něj hned začal na ulici plné lidí pálit ze samopalu, to jsem si klepal na čelo. Vůbec se mi i dost nečekaně protivilo násilí proti zdejší policii. Nechápal jsem, proč s nimi aspoň na začátku nemůžu spolupracovat a proč když jsem jich na jedné misi několik zmasakroval, tak jsem dostal pouhé lehké "tytyty" od svého šéfa. Bylo mi trapně, když jsem šel už zase navštívit clishé bordel. Ani trochu jsem nevěřil zápletce která stojí na tom, že se většina lidí zblázní a houfně si nechá usekávat ruce a nohy. Jo, lore breptá něco o tom, že člověk si musel dělat augmentace, aby podával lepší výkony v práci. Takový vylepšení v hlavě neni moc vidět a není tak cool jako noha ala Pistorius a tak musíme mít ulice plný cukrovkářů po mnohačetných amputacích.

I když mi lokace provrtaný větracíma šachtama a různejma dírama už taky lezly krkem, tak tohle aspoň útočily na moje křečkovací já a nutily mě prohledávat každý kout mapy s tím, že chci mít aspoň několik zbraní vylepšených na max. Sice bylo do očí, když jsem lidem přímo pod rukama hackoval compy nebo jim krad věci ze stolu a oni nic, ale dejme tomu. Překousnul jsem i naprostý nezájem NPC, když jsem jí zaplnil celý jobchod lahvema s plynem za účelem jí zabít jejich odpálením. Když už se však blížil konec, já celou dobu kleptomanil jak kleptoman, tak jsem s hrůzou zjistil, že na max mám zatím jen jednu pistolku a víc toho rozhodně nestihnu. I když to v jednoduchých bojích nevadilo, tak jsem z toho nebyl nadšený. Nedostatek spare parts jako umyslné popostrčení k utrácení v microtransakcích? Nejspíš ano. Vůbec se mi zdá, že i celý nudný příběh je vystavěný tak, aby se na něj teď dalo navěsit ještě několik zpoplatněných DLCs.

Slavně zmršené využití češtiny mi až zas tak nevadilo, ale to jen do chvíle, kdy jsem si poslech Fight Club 291. Zde překladatel popisuje svůj marný boj a nikam nevedoucí snahu o to přesvědčit tvůrce hry, aby použili správnou češtinu. Jak je taková ignorace vůbec možná? Většína herní vývojářů jsou přece umělci, kteří usilují o dokonalost. Tak proč se v tomto případě zachovali jak znuděný doplňovač zboží v regálech supermarketu a nenechali si poradit? ;)

Pak tu máme selhání, na která u Deus Ex nejsme zvyklí. Jedno místo jsem perfektně vyčistil, nahackoval, zabil a ukrad co se dalo. Hra mě na něj chce poslat znovu a tváří se, jako bych tam nikdy nebyl. Ve finální animačce je celý segment o postavě, na jejímž zabití jsem si dal tak záležet? To fakt ne...

Tenhle druh her mám rád a jsem jim proto ochotný odpustit hodně, ale tady nejde. Doufám, že to je jen a jen problém špatně nadesignovaného Mankind Divided, že u mě doopravdy nedošlo k žádnému prozření a že v jiných hrách už zase budu vesele kosit policajty, schovávat se ve větracích šachtách a bez uzardění krást všechno, co není přibité. Jen tady se to prostě už nepovedlo...
+37 +40 −3
  • PC 50
Temer na den presne pet let cekali fanousci Deus Ex na treti pokracovani. Po desive spatnem Invisible War a paradnim Human Revolution prichazi nejnovejsi prirustek s krkolomnym nazvem Mankind Divided, aby oprasil zezlo krale cyberpunkovych her a potesil hrace hned nekolika druhu. I novy Deus Ex lze totiz hrat nekolika zpusoby tak, jak jsme zvykli. Stealth, akce, hacking, dialogy - vsechno muze byt vase zbran nebo slabina, podle toho, jak to chcete mit a jake si to udelate. Mankind Divided zustava v jadru poctivy sandbox a v jistem ohledu temer splneny sen vsech hracicek a experimentatoru, kteri si chteji uzit kazdou korunu do hry vlozenou (tim nemyslim mikrotransakce).

Zacneme pribehem. Ten samozrejme nazavuje na Human Revolution a pro nove hrace, nebo ty se spatnou pameti, nabizi pred zacatkem hry strucne resume udalosti minuleho dilu. Pribeh sam o sobe mi prisel nosny, ne vsak tazny. Zkratka a dobre, na zadek si z nej nesednete, ale svuj ucel splnuje. Zasazeni velke casti hry do Prahy me, uprimne receno, nijak neoslovilo. O zadnou Prahu se totiz nejedna, je to naprosto fiktivni mesto s prevazne anglicky hovoricimi obyvateli a ze muzete v jednom zaberu odtusit panorama Prazskeho hradu? To je asi malo. Stejne tak uroven prekladu i tech nekolika malo ceskych textu je tragicka, o "ruskem" dabingu ani nemluve. Nic z toho me ale nevadi a neurazi a nijak mi nekazi zazitek ze hry. Velmi svezim dojmem naopak pusobi architektura budov i interieru. Zejmena kulisy Utulek complexu jsou opravdu nadherne a potvrzuji, ze umelecka stranka (grafiky) je nejvyraznejsi prednosti hry. O to vic zamrzi nejvetsi problem Mankind Divided, coz je paradoxne level-design a obtiznost, respektive jeji totalni absence.

Hra je bohuzel trapne jednoducha. T-R-A-P-N-E. Je v poradku, ze se kazda situace da vyresit nekolika zpusoby, ale vsechny se prilis nabizi. Potrebujete-li heslo, je pravdepodobne hned vedle terminalu nebo nejhur ve druhe mistnosti. A samozrejme se vam automaticky zapise do databaze a ve vhodny moment nabidne. Potrebujete-li sachtu, mrknete se nahoru, velmi pravdepodobne tam bude. K cilum vasich misi vas naviguje permanentni marker (ano, jde vypnout), nelze zabloudit, nemusite hledat. Gameplay samotny je tak primitivni, ze se misty novy Deus Ex hraje jako interaktivni film. Uvedu dva priklady. 1. Musite projit stanovistem chranenym laserovymi paprsky a policistou. Muzete ho zastrelit, ukecat (s vhodnou augumentaci), uplatit nebo zapnout neviditelnost a stanoviste probehnout. Nebo se podivate nalevo a uvidite sachtu, podivate se napravo a uvidite diru v plote. Lacine, absurdni, trapne, urazka hracovy snahy pokusit se HLEDAT A NAJIT nejake reseni. Situace cislo 2: Jste v byte sefa tajne divize Interpolu. Hledate citlive informace. Tusite, ze budou skvele skryty, jak by se na sefa tajneho oddeleni protiteroristicke organizase sluselo. V byte si vsimnete nelogicky zaveseho boxovaciho pytle. Pouzijete ho. Primo za nim se otevrou TAJNE dvere do TAJNE mistnosti. Seriously? A jen tak mimochodem, RPG/Aug prvky jsou zde jen na ozdobu. Krome hackingu jsem uz nic nepotreboval a hru jsem dokoncil s desitkami nevyuzitych praxis pointu. Predstavte si RPG, ktere je tak trivialni, ze nepotrebujete vyuzivat XP...

Mimo teto az prehnane pristupnosti mi zazitek kazily nektere nelogicnosti. Napriklad muzete cloveku vyrabovat jeho stul pred jeho ocima a on ani nehne brvou. Inflace cennych veci (vcetne kreditek), valicich se vsude kolem, znemoznujici hraci zazit radost z toho, ze neco duleziteho nebo cenneho nasel diky sve silovnosti a usili. Mankind Divided mu bohuzel vsechno prilis strka pod nos, bohuzel ke sve vlastni ne skode, ale zahube. Slabou naplasti je pak slusna uroven vetsiny vedlejsich questu, ktere se vyplati delat zejmena kvuli explore-faktoru a pribehu. Osobne jsem take rad, ze se na rozdil od tretiho dilu podarilo dobre vyresit souboje s bossy i pro stealth hrace.

Z noveho Deuse jsem zklamany a z promarneneho potencialu smutny. Tahle hra se nehraje, tahle hra se odklikava. Po nekolika hodinach hrani se nejvetsi vyzvou stava najit duvody, proc vubec pokracovat. Telo je krasne, ale zapomneli mu dat mozek. A ten bohuzel v tomto pripade nepotrebuje ani hrac.
+16 +20 −4