Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

No, to si nechám ujít...

Samotnej dabing nezní tak hrozně (teda zní to jako dabing budgetový argentinský telenovely, ale na herní poměry pořád pohoda), nicméně kouzlo Dear Esther tkví v tom lehce poetickým (až mírně "pretentious") stylu psaní, metaforách a vůbec takovejch těžko přeložitelnejch věcech. Nedovedu si moc představit, jak by si to mohlo udržet svou atmosféru takhle nadabovaný.
"Do týmu Valve nedávno přišel jeden velmi talentovaný muž. Mezi jejich zaměstnance se totiž zařadil Robert Briscoe, který stojí za neskutečně krásně vypadající hrou Dear Esther. Proč šel do Valve? Na svém blogu píše, že opouští indie scénu, protože 90 procent času pracoval sám ze svého pokoje a už mu to trošku lezlo na mozek..." - Eurogamer CZ
No, teď už to neoédzkoušeím (alespoň ne hned), ale je dost možné, že jsem jen jako trdlo šoupal šoupátky a tady si FOV zaměnil za vykreslení "kam až dohlédnu" :(
Ona Dear Esther je trochu divná v tom, že ačkoli FOV ani na maximum není nijak závratnej, je tam dost výrazná distorze okrajů, jako fisheye objektivů.
@MartinezZ (29.12.2013 13:25): Jestli Ti vyloženě vadí, jak se s Tebou ten okolní svět při rozhlížení jakoby točí nebo houpe, tak po prodloužení zorného pole tam ta změna opravdu je. Teď jsem to zkoušel.
Já jsem naštěstí jeden z těch hráčů, kterýmu z nějakýho důvodu nevadí ani moc malý / velký FOV, ani nízký FPS, ani rozplizlý textury. Ne, že bych si toho nevšímal, jen je mi to většinou celkem fuk :).
Ještě mě napadlo: To vám nikomu nevadil nastavený FOV? Mě to "tunelové vidění" ze začátku až skoro nedělalo dobře.
@Artran (18.10.2013 18:51): XDDDD :D chápu to jako tvůj pokus o trolling nebo humor :) obojí zdařilé.

@Phoenix (18.10.2013 16:55): jj to máš jako s debílky co mají rádi star wars, rád tím hovádkům vysvětlují co že to hltají za lucasovo hovno. :D většinou teda končí tím, že "starwars" jsou dobrý a takže za 3 ale já tvrdím že je to sračka a sračkou to bylo, bude a zůstane. O tom co je rozhoduje Strana a my jsme strana(onikání)!!!
@Wolfram (18.10.2013 18:23): Pokud bychom tady hodnotili dohromady audiovizuální zážitky (z her, filmů, hudby, motorek, fotbalu atd.), tak bych k "čemukoli" přistupoval jako k "dílu", ale pak bychom se asi bavili o tom, jestli je lepší "Also sprach Zarathustra" od Strausse nebo "Panenkův dloubák ze 76'" :-))

@Chuck (18.10.2013 18:03): Já myslím, že je důležité, že Dear Esther (podle mého) není odsuzována obecně, ale odsuzována jedním táborem jakožto špatná hra. Řekl bych, že i většina "odpůrců" je schopna uznat, že Dear Esther je zajímavé audiovizuální dílo, které v konzumentovi vzbuzuje emoce a nutí jej přemýšlet, jen to prostě není dobrá hra, protože dobrá hra stojí na interakci (zatímco pro "příznivce" je důležité to, že se jednalo o pěkný emotivní zážitek). Hlavně bych neřekl, že jsme tady schopní dojít k nějaké shodě, protože jestli něco je nebo není hra je dost problém. Je Kinoautomat hra? Jestli ne, jsou hrami interaktivní filmy? Jestli ano, jsou hrami i knihy?
V podstate je jedno, či je to hra alebo nie, ale ak by takto mal vyzerať väčšina hernej produkcie, tak amen tma. Sila Dear Esther je práve v jej jedinečnosti.
@Wolfram (18.10.2013 17:51): Asi to vzniklo tak, že spousta lidí dala Dear Ester nízké hodnocení, protože jim nepřišla dostatečná jakožto hra (tj. nízká míra interaktivity). Řekněme, že kdyby nějaký distributor vydal třeba Shichinin no samurai s tvrzením, že se jedná o hru, tak budu první, kdo tomu dá jakožto hře hodnocení 0% (přestože se jedná o geniální film). Jiní se začali podivovat nad tím, jak může někdo tak geniální hře (audiovizuálnímu dílu, které poskytuje výborný zážitek) dát třeba 20%. A ti první oponovali, že za nízké hodnocení může zejména to, že to není hra. A spor byl na světě. První skupina to prostě bere tak, že se bavíme na serveru, kde se hodnotí jablka a někdo se diví tomu, že ohodnotíme jablkovitost hrušky známkou 20% :-) Otázka, jestli je Dear Ester hra, úzce souvisí s tím, jak ji kdo jakožto hru hodnotí.

"Když nebude uznána pravdivost mého názoru všemi žijícími lidmi, dojde k Apokalypse" je celkem klasika. Psychologicky podmíněná záležitost, kterou pozoruji denodenně u sebe stejně jako u ostatních ;-)
@Wolfram (18.10.2013 17:51): Protože je Dear Esther u některých odsuzována jen proto, že není hrou, resp. popírá standardní herní principy. Navíc spousta z těch odpůrců uznává, že je to sice moc pěkný emotivní zážitek, přesto ale tím, že není hrou v pravém slova smyslu, je pro ně naprosto neodpustitelné.
@Phoenix (18.10.2013 16:55): Já právě nemám nic proti tomu, když někdo řekne "Nelíbí se mi to, protože..." (jak to někde dole napsal Artran). Nechápu ale, proč se tolik řeší, jestli to je hra nebo ne :D Tady se neřeší jestli je to pěkný jablko nebo shnilý jablko, ale jestli je to jablko nebo hruška.
Co jsi napsal v druhém odstavci, to je názor jak má bejt :) Ale mně právě přijde, že nějak moc lidí bere DE jako nějakej přelomovej mezník, vynález dynamitu, Justin Bieber na hudební scéně, uááá, naše děti budou trpět pod diktátem Dear Esther... prostě WTF? :D

(Prosímvás, znova opakuju, že je mi jedno, jestli tomu dal někdo 30 % nebo 90 %, zrovna tahle věc se už svojí podstatou prostě nemůže líbit všem. Prostě jen nechápu, proč ten věčnej spor "Je nebo není to hra?!")
@Wolfram (18.10.2013 16:31): Asi proto, že ne každý je toho názoru, že Dear Ester je hra, notabene dobrá hra. Tak spolu holt diskutují skupiny s odlišnými názory, někdo (lhostejno z jakého tábora) to bere osobně a někdo jiný ne. Faktem zůstává, že souhlasný názor člověka obohatí málokdy, takže není od věci si občas poslechnout i názory nesouhlasné. Mimochodem, na to, abych zastával názor, že nějaké audiovizuální dílo (kniha, whatever) je špatné a tento názor si někde dovolil zveřejnit, se musím cítit obelhán a okraden?

Nemám nic proti tomu, že Dear Ester vznikla. Osobně ji ovšem za hru nepovažuji, nechápu její adoraci jakožto téměř dokonalého herního zážitku (chápu nicméně, že může přinášet výborný zážitek jiného než herního druhu) a trochu se děsím toho, že by se měl herní průmysl do budoucna ubírat výhradně podobným směrem (jako by nestačilo obdobné mrzačení např. FPS žánru téměř neinteraktivními hrami, které masa považuje za vrchol toho, co kdy ve FPS vzniklo). Tím samozřejmě neříkám, že se tak rozhodně stane a že herní průmysl zanikne, protože ode dneška budou vznikat pouze klony Dear Ester.
@MickTheMage (18.10.2013 15:58): Ale hraješ, hraješ - hraješ právě tu virtuální procházku, to je taky hraní (protože i procházka má svá pravidla). Stejně tak jako je hraní třeba pouhé potulování se krajinou v Oblivionu. Principiálně není rozdíl mezi simulací běhání po trávníku a kopání do míče (fotbal), simulací boje v Team Fortress 2 a simulací chození po krajině, které má ve mě vyvolat nějaký estetický prožitek (navíc v DE je tam ještě to skládání příběhu a to, že se prostor ostrova nemusí vnímat jako pouhá procházka - takový Proteus je v tomhle čistější - a stejně kontroverzní). Simulace pohledu může být totiž také základ pro hru.

@Phoenix (18.10.2013 15:58): Já myslím, že si v podstatě rozumíme. Jak jsi napsal, s uměním je to kapánek složitější, než s matematikou (v tomto ohledu).

@orromis (18.10.2013 16:19): Viz, co jsem odpověděl Mickovi. Interaguješ. Ale tebe tenhle způsob interakce prostě nebaví. Interakce je možnost. Máš možnost se v DE libovolně rozlížet? Máš. Máš možnost se zastavit. Máš. Proč to tak je? Aby sis mohl prohlížet prostředí, skály, moře a jeskyni, kterou autoři vytvořili. A protože ta hra předpokládá, že přesně tohle budeš dělat, není to film, který běží automaticky. Dokonce jsou tam události - objevení se útržku příběhu je něco podobného jako kdyby se tam vynořil nepřítel. Jenže v tomto případě nebudeš reagovat střelbou, ale čtením a interpretací. To je další herní rozměr DE - zábava pramenící ze skládání zlomků příběhu.

Filosofické bádání nad uměním samozřejmě potřebné je, ale není tu proto, aby vytvářelo normy. A právě kdyby ses podíval do historie, tak bys viděl, jak se názory na umění epochu od epochy liší.
Mohl by mi někdo ve stručnosti vysvětlit, proč se tenhle spor vůbec vede? Někdo se cítil obelhán a okraden o svoje peníze, co za to dal, tak shromáždil armádu a vytáhl proti DE do boje? Nebo v Dear Esther vidí předzvěst zkázy herního průmyslu, který apokalypticky zanikne pod jhem neinteraktivních hříček?
Vždyť tohle ani nenavazuje na nic kultovního nebo tak něco, jako třeba thechineseroomská druhá Amnesia... Tak proč?
@Artran (18.10.2013 15:32): "že vás tenhle způsob interakce nebaví" nepamatuji si, že DE s něčím interaguje. Se mnou to určitě nebylo.

Útočíš i na mé názory (podle mě dost radikálně, nevybíravě a asi arogantně). Většinou se ztotožňuji s tím, co TB říká.

Pokud je pojem videohra (a další pojmy) nedefinovatelný tak naprosto veškeré hodnocení, názory kritiků a vůbec jakékoli filosofické bádání zcela irelevantní a nepotřebné.

Hranice jsou dané historií herního průmyslu tím, co chtějí hráči a tím, co jsou ochotní dělat vývojáři. Prakticky jsou hranice nastavené celkem jasně. Ninja teoretikové jsou pouze teoretikové - ne vždy funguje teorie v praxi.

Názory od TB vycházejí z praxe hráčské a novinářské. Errant Signal na mě působí jako přesně ten teoretik-odborník.
@Artran (18.10.2013 15:32): No neni to hra, pretoze tam nic nehras - ani nehras sa, ani nehras s... Jednoducho len ides rovno, nema ziadnu vyzvu, nemas ziadnu prehru, nema ziadne pravidla - je to doslova virtualne muzeum, ci virtualna poviedka, v ktorej nemozes neuspiet nech sa snazis ako sa snazis. To su fakty.

A v tom ma skratka TB recht - nech uz sa vyjadruje ako chce (imho na jeho prejave nepocujem nic arogantne - teda v pripade, ze vyjadrenie svojho radikalneho nazoru nepovazujes samo o sebe za arogantne, co by bolo, ale trochu divne).
@Artran (18.10.2013 15:32): Abychom mohli nebo naopak nemohli Dear Ester "upírat právo" být hrou (jinými slovy aby výroková formule "Dear Ester patří/nepatří do množiny her" mohla být výrokem), museli bychom nejprve exaktně definovat, co to hra je (a samozřejmě se na takové definici také shodnout).

IMHO Dear Ester hrou není, protože nesplňuje minimální množství možné interakce, kterou od hry čekám (samotné slovo hra evokuje interakci, kinoautomat také není žádná hra). Je to ovšem pouze můj názor a "minimální množství" není žádná exaktní definice.

Pevné hranice hranice, které by měly být respektovány, existují jak kde. Jako matematik například považuji za pevnou respektovanou hranici platnost výroku 1+1=2 (pochopitelně za podmínky, že se jedná o nám dobře známá přirozená čísla a operace sčítání a rovnosti na množině všech přirozených čísel). V umění nebo příbuzných oborech je to kapánek složitější. Osobně například za umění nepovažuji např. vytvoření pozlacenou fekálii a mám za to, že považování pozlacené fekálie za umění je právě překročení hranice dobrého vkusu a umělecké hodnoty. Nicméně existují osoby, které něco podobného za umění považují.
@orromis (18.10.2013 15:14): Nebuď vztahovačný. Za a) jsem nemluvil o tobě a za b) to není ad hominem. Útočím na jeho názory, ne na jeho osobu.

On tvrdí: "Jsou tu jisté hranice, které by měly být respektovány." A to je základní problém - žádné pevné hranice tu nikdy nebyly a ani nikdy nebudou.

Klidně kritizujte, že má Dear Esther špatný herní design, že by mohla být udělaná lépe (s o hledem na to, o co jí patrně jde). Že příběh nebo hudba stojí za prd, že vás tenhle způsob interakce nebaví nebo co já vím. Ale neupírejte jí právo na být hrou.
Hodnotit výtvor podle toho, jestli spadá pod mou představu o umění, mi připadá omezené. Jako by nebylo jedním z pohonů (nejen) umění právě překonávání sebe sama, vybočení z toho, co se ustálilo a vešlo ve zvyk. Je vtipné, že zrovna u Dear Esther, který v tomhle pokořuje určité hranice, najednou spousta lidí neví, jak se k němu vlastně postavit.

K Artranovu příspěvku bych ještě za sebe dodal, že hry pokud vím nejsou žádný hermeticky uzavřený celek, oproštěný od vlivu literatury, filmů a zbytku okolního světa. V postoji "není to hra" naopak vidím snahu utěsnit ho a nepustit do něj nic, co se mi nelíbí - což vlastně říkal už Artran.
@Artran (18.10.2013 12:23): Řečeno prostě - nemá. Argumenty TB jsou dílem arogantní (on by byl schopen autory Dear Esther sankcionalizovat tím, že by je nepustil na Steam, mj. - to je v jiném jeho videu) a dílem přizdisráčské (je to v podstatě konformista - on chce, aby byly hry podle jeho představy. Když tomu neodpovídají, má z toho strach). Otázka co je a co není "hra" (film, literatura, román, spravedlnost, zvíře, člověk atd. - lze si tam dosadit cokoli) je navíc sakra komplikovaná. Je to totiž otázka kategorií a tu řeší filosofie od doby svého vzniku. Skrze kontextovost a odkaz na sémantiku jazyka se to tomu člověku s nickem Errant Signal, daří částečně a nakonec i docela dobře podchytit (a je poznat, že o tom něco ví). Hlavně ale - rozumný člověk se do podobných úvah pouští s maximální obezřetností a pokorou, protože chápe, že proti němu stojí kilometrová zeď filosofické tradice (o které by si měl nejprve něco zjistit, pokud už vůbec se k tomu chce nějak vyjadřovat).
@Eru (15.10.2013 14:33): Možná jsem se nepřesně vyjádřil, nicméně stojím si za tím, že ve hře můžu jít kam chci, odbočit, vrátit se, rozhodnout se, jakým způsobem projdu nějaký prostor (dokonce se mi povedlo dostat i do míst, kam asi autoři nezamýšleli, že by hráč se mohl fyzicky dostat) nebo zase naopak jiná místa vůbec nenavštívit. Jinak je to samozřejmě subjektivní. Každý si to může vyložit jinak. Ano, do cíle se dá dostat jednou cestou, ale tahle hra přeci není jenom o tom, dojít přímočaře do cíle. Pokud to někdo udělá, o hodně přijde. Z mého pohledu tahle "svoboda" byť je pochopitelně omezená, tak mi subjektivně přišla pořád větší, než jako u Amnesie: A Machine for Pigs nebo Outlastu. Jinak souhlasím s tím, co tu v diskuzi padlo. Byť jsem to dokončil za nějaké dvě hodiny, strávil jsem nad tím více jak šest hodin a nemůžu říct, že by to byl promarněný čas.