Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Crypt of the NecroDancer

Crypt of the NecroDancer: Nintendo Switch Edition

Brace Yourself Games •  BlitWorks (PS4, Vita, XOne, Switch, iOS)
23.04.2015
02.02.2016
10.02.2016
30.06.2016
01.02.2018
73
17 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Když Cadence prohledávala pozůstalost po svém otci Dorianovi, nalezla stopy, díky nimž by mohla odhalit, co stojí za jeho zmizením před dvěma lety. S rýčem v ruce se proto vydává na hřbitov a začíná hloubit. Záhy se však propadá do krypty, jíž vládne zlovolný NecroDancer. Hrdince tedy nezbývá než tančit, jak vládce duní.

Crypt of the NecroDancer lze nejsnáze charakterizovat jako rytmický rogue-like. Cadence prozkoumává náhodně generované kobky, v nichž bojuje s nepřáteli, prokopává zdi, získává nové vybavení a hromadí poklady. Veškeré činnosti je přitom třeba vykonávat v rytmu skladby, která právě hraje, neboť v této kryptě je rytmu podřízeno vše. Dobře sladění hráči jsou odměněni větším množstvím zlata a posílením některých předmětů. Špatně sladění hráči záhy bídně zhynou a vrátí se na počátek.

Komu by nevyhovovala hudba dodaná tvůrci, může si do hry importovat jakoukoli vlastní.


Poslední diskuzní příspěvek

@rikuhahl (15.06.2020 18:26): Díky. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to zabalím. Hlavně ve 4. stage. Ale chce to se nevzdávat a hlavně hrát velmi opatrně. Zbytek se dá natrénovat. Každopádně velký respekt těm, co dokážou dokončit all stages mod. Pokud do toho znovu půjdeš, tak přeji pevné nervy.
BTW. Stalo se mi, že mě finální boss sejmul, když měl poslední život. Můj následný vztek mi připomněl zlaté dobré časy s Dark Souls. :-D Napodruhé jsem se k němu dostal tak po 4 dalších hodinách a to se už zadařilo.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
NecroDancer je poražen, mám za sebou vítězný tanec a teď se snažím utřídit si dojmy ze hry. Za hlavní plus považuji originalitu, nic takového jsem opravdu ještě nehrál. Ano, je to vlastně jen klasický rogue-like, ale propojení herních mechanik s hudbou, vlévá hře čerstvou krev do žil. Rogue-like nepatří mezi mé oblíbené žánry a o to to měl NecroDancer těžší. Přesto mě jeho nápad zaujal na první pohled a vlastně jsem se bavil po celou dobu. A to i přes časté vztekání a rozčilování. V základu je hra krátká, pouhé 4 zóny po 4 patrech. Dokonce existuje, pro mě nepochopitelný, achievement na dohrání za 15 minut. I když jsem hrál jen za základní postavu, Cadence, trvalo než jsem se hru naučil a odemkl slušné množství obsahu. Vše se kupuje za diamanty - upgrady, zbraně, vybavení i tréninkové místnosti s bossy a minibossy. Celkový čas hry je 37 hodin, ani nevím jak to uteklo. Jen ke konci už to začalo být trochu dlouhé.

Obtížnost hry je a vlastně není hodně vysoká. Napoprvé jsem neprošel snad ani dvě místnosti. Postupně si člověk navykne na rytmus hry, pohyb je skoro bezmyšlenkovitý. Každý nepřítel má pevně dané chování a lze se naučit postupy jak ho zdolat bez ztráty životů - většinou. Vyplatilo se mi trénovat si souboje, i když odemčení vyjde asi na 40 diamantů, usnadní to učení. Obtížnost je také správně odstupňovaná, nejtěžší je opravdu zóna 4 a sám NecroDancer.

Potěší také množství obsahu. Zóny jsou naprosto odlišné, nepřátel je mnoho druhů a mají výrazně odlišné chování. Také vybavení je hodně a později jsem ocenil možnost slabší položky zase vyřadit. Nejraději jsem měl zbraně s delším dosahem a hornickou přilbu, ta opravdu výrazně usnadňuje průzkum. To je důležitá část hry, je nutné využít každou sekundu skladeb. Hudba se ke hře hodí. I přes možnost použít vlastní jsem se nakonec vrátil k originálu. Její rytmus je prostě na hraní dělaný. Teď mě chvíli hraní asi lákat nebude, ale nevylučuji, že se časem ke hře vrátím. Ať už v rámci DLC nebo to zkusím za jinou postavu.
+20
  • PC 70
Ačkoliv mi hra v mnoha ohledech připomínala Enter the Gungeon, kde jsem zatím úspěšně spálil asi 250 hodin a pořád mě baví, tak jsem bohužel nenašel podobné kouzlo v Crypt of the Necrodancer. Herní mechanika je velmi originální ale zároveň je pro mě tou největší překážkou. Samozřejmě se jedná o velmi náročný rogue-like titul, které vás nechávají umírat pořád a pořád dokola dokud se nezlepšíte - a tím je většinou myšlena téměr absolutní bezchybnost. Tady jsem si ale brzy uvědomil, že i přes veškerou snahu je pro mě hra v pozdějších úrovních v podstatě nehratelná.

V podstatě to funguje tak, že se pohybujete do rytmu hudby a s vámi drží daný krok i vaši nepřátelé. Abyste nepřítele zabili, musíte stát ve správný moment na správném místě. Vše se ovšem komplikuje tím, že nepřátelé jsou různorodí, dále každá vaše zbraň funguje trošku jinak a navíc se málokdy stane, že bojujete jeden na jednoho. Pokud k tomuto receptu přidáte tempo, které se neustále zrychluje a jedna chyba většinou vede k vaší smrti, je hra opravdu hodně HODNĚ těžká. Zjistil jsem, že i když rozumím jak která zbraň funguje a zvládnu zabít i nejsilnějšího protivníka nejhorší zbraní, můj mozek prostě nedokáže vyhodnocovat a vydávat příkazy 3x za sekundu, abych stíhal tempo s jakým se nepřátelé pohybují.

Ve finále jsem hru pokořil za nejjednodušší postavu, ale bohužel mě nic neláká k tomu pokusit se o to s jinými postavami. Rozhodně si ale nemyslím, že se jedná o špatnou hru - jen bohužel není pro mě.

K technickým věcem bych jen rád zmínil hudbu, která mě velmi potěšila. Ačkoliv se nejedná zrovna o můj šálek kávy, hudba je jednoduchá ale chytlavá a perfektně sedí ke stylu hraní. Hra vám navíc umožní použít i vlastní playlist. Trošku mě zklamal vizuální vzhled, pixelart vypadá velmi lacině například ve srovnání s již zmíněným Enter the Gungeon.

Doporučuji vyzkoušet, mějte ale na paměti, že se rozhodně nejedná o snadno přístupný titul. Průměrná statistika achievementů (cca 1-2%) mluví za vše.

Pro: Hudba, originalita, potenciál pro velmi dlouhou zábavu

Proti: Vizuál, ovládání, není pro každého

+14
  • PC 75
NecroDancera jsem si chtěl zahrát už dlouho, ale až teď díky výzvě jsem se do toho pustil. Je to mé první poražení rogue-like hry, jelikož mě rogue-like hry většinou moc nebaví. Jenže tahle hra je dost odlišná od ostatních. Ze začátku jsem si myslel, že hru budu mít za chvíli hotovou, protože má jen 4 zóny a v nich jsou jen 4 úrovně. První zónu jsem dohrál ještě v ten den co jsem tu hru spustil. Druhou zónu ten druhý den. Jenže postupem času obtížnost vyletí dost nahoru. A ve 4 zóně už jen doufáte, abyste to už dali. Bohužel se mi během hraní z nějakého důvodu vymazal save, takže jsem musel hrát od začátku. Naštěstí, když se naučíte v téhle hře pohyb nepřátel, máte to pak jednoduchý. Každá zóna má vlastní téma a tím se liší od ostatních. Každá zbraň se chová trochu jinak a i úplně na konci mě občas překvapila úplně nová zbraň a co jsem se koukal na wiki, tak jsem ani dost zbraní neměl v ruce, i když mám koupené DLC. Tahle hra rozhodně není pro každého, ale pokud vás nějak zaujala, nebál bych se do ni jít. Pravděpodobně se k ní ale už nevrátím, jedno dohrání mi stačilo. Ale kdo ví.

Pro: Originální nápad, hudba, obsah

Proti: Občas se mi zasekávala a jednou se mi smazal save

+10
  • PC 75
K této hře jsem se dostal díky Herní výzvě a její kategorii, kde bylo nutné dohrát hru, kde je hudba hlavní součástí herní mechaniky. Hudba, respektive její rytmus, je totiž nejdůležitějším faktorem při hraní této hry. Každá činnost se musí udělat ve správném okamžiku. Pokud je hráč příliš rychlý nebo jeden beat vynechá, přichází o svůj tah a v pozdějších fázích hry to může znamenat citelnou ztrátu zdraví nebo rovnou i smrt.

Hra je rozdělena do 4 zón (+ DLC dodá ještě jednu navíc), kde jsou vždy 3 levely následované finálním čtvrtým. Hlavním cílem každé úrovně je tedy najít schody do té další. To ale není jen tak, protože se zde pohybují nepřátelé, které musí hráč porazit. K dispozici je celá řada zbraní a kouzel, na které lze v podzemí narazit, případně je možné je zakoupit u obchodníka. Samotní nepřátelé mají pevně dané své tahy, kterými se mohou v rytmu v podzemí pohybovat, takže není problém se po čase všechny jejich pohyby naučit a vymyslet vhodnou strategii na každého z nich. V každém patře pak čeká u schodů miniboss, který může hráči pěkně zavařit (zvláště pokud jej hráč objeví v době, kdy nemá prozkoumanou únikovou cestu). A aby toho nebylo málo, tak ve finálním čtvrtém patře čeká hráče boss fight. Pokud hráč kdekoliv na cestě umře, musí opakovat celou zónu znovu, jedině až po porážce bosse ve čtvrtém patře se odemyká nová zóna a tedy záchytný bod, od kterého se může po smrti pokračovat.

S každou novou zónou se pak stupňuje obtížnost. Jsou zde jak rafinovanější nepřátelé, tak roste i jejich počet (sem tam se i stane, že je hráč doslova obklopen nepřáteli). První zóna je tedy procházkou růžovým sadem, čtvrtá zóna se pak může se svou obtížností srovnávat s tou v Dark Souls. A to hlavně tím, že samotní závěreční bossové nejsou po natrénování vhodné strategie zase tak těžcí, obtížné je se k nim vůbec dostat. Pro trénování jsou ve hře naštěstí k dispozici trenéři. A to jak na normální nepřátele, tak i bosse a minibosse, ale nejprve je nutné zachránit daného trenéra v podzemí.

To, co se mi na této hře líbí, je kromě základní myšlenky pohybů v rytmu hudby i její audiovizuální stylizace. Základem hudební hry je pochopitelně hudba, která je opravdu velmi povedená a je trošku jiná v každé zóně a taky je trochu jiná i podle toho, za kterou postavu hráč hraje. Je zde i možnost si nahrát hudbu vlastní, té jsem ale nevyužil, protože výchozí soundtrack je opravdu dobře poslouchatelný. Dále je zde krásná komiksová grafika a spousta dalších detailů jako tančící nepřátelé, hudebně sladění bossové, zpívající obchodníci, apod. To všechno dodává vtipnou a líbivou atmosféru.

Dokončením všech zón a tedy porážkou Necrodancera však hra nemusí končit. Hráč si může vybrat jinou postavu (v základní hře jich je cca 10), která má trochu jiné vlastnosti a taky svůj příběh. Základní postavou je Cadence, která se normálně pohybuje a bojuje. Pak je zde např. její matka Melody, která hraje na zlatou loutnu, kterou zraňuje všechny kolem, ale nesmí držet v ruce žádnou zbraň, Monk zase nesmí vzít žádné zlato z důvodu jeho slibu, Bard se zase nemusí pohybovat v rytmu a má neomezený čas na svůj tah, atd. Pokud by ani to nestačilo, je zde All zones mode, kde je nutné projít všechny zóny na jeden zátah, případně daily challenge, tzn. Všichni hráči mají jeden pokus ve stejném podzemí a jde o to ho kompletně projít (na jeden zátah) a mít co nejlepší skóre.

Hra určitě není pro každého. Myslím si, že je to prakticky nehratelné pro lidi, kteří nedokáží vnímat rytmus. Sice jsou jednotlivé beaty graficky znázorněny ve formě tepajícího srdce, ale sledovat očima srdce i dění okolo bych asi nezvládl. Dále může některé hráče odrazovat její možná až příliš vysoká obtížnost, všem ostatním ale můžu hru vřele doporučit.

Pro: Hudba, Atmosféra

Proti: Vyšší obtížnost v pozdějších fázích hry

+9