Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
NecroDancer je poražen, mám za sebou vítězný tanec a teď se snažím utřídit si dojmy ze hry. Za hlavní plus považuji originalitu, nic takového jsem opravdu ještě nehrál. Ano, je to vlastně jen klasický rogue-like, ale propojení herních mechanik s hudbou, vlévá hře čerstvou krev do žil. Rogue-like nepatří mezi mé oblíbené žánry a o to to měl NecroDancer těžší. Přesto mě jeho nápad zaujal na první pohled a vlastně jsem se bavil po celou dobu. A to i přes časté vztekání a rozčilování. V základu je hra krátká, pouhé 4 zóny po 4 patrech. Dokonce existuje, pro mě nepochopitelný, achievement na dohrání za 15 minut. I když jsem hrál jen za základní postavu, Cadence, trvalo než jsem se hru naučil a odemkl slušné množství obsahu. Vše se kupuje za diamanty - upgrady, zbraně, vybavení i tréninkové místnosti s bossy a minibossy. Celkový čas hry je 37 hodin, ani nevím jak to uteklo. Jen ke konci už to začalo být trochu dlouhé.

Obtížnost hry je a vlastně není hodně vysoká. Napoprvé jsem neprošel snad ani dvě místnosti. Postupně si člověk navykne na rytmus hry, pohyb je skoro bezmyšlenkovitý. Každý nepřítel má pevně dané chování a lze se naučit postupy jak ho zdolat bez ztráty životů - většinou. Vyplatilo se mi trénovat si souboje, i když odemčení vyjde asi na 40 diamantů, usnadní to učení. Obtížnost je také správně odstupňovaná, nejtěžší je opravdu zóna 4 a sám NecroDancer.

Potěší také množství obsahu. Zóny jsou naprosto odlišné, nepřátel je mnoho druhů a mají výrazně odlišné chování. Také vybavení je hodně a později jsem ocenil možnost slabší položky zase vyřadit. Nejraději jsem měl zbraně s delším dosahem a hornickou přilbu, ta opravdu výrazně usnadňuje průzkum. To je důležitá část hry, je nutné využít každou sekundu skladeb. Hudba se ke hře hodí. I přes možnost použít vlastní jsem se nakonec vrátil k originálu. Její rytmus je prostě na hraní dělaný. Teď mě chvíli hraní asi lákat nebude, ale nevylučuji, že se časem ke hře vrátím. Ať už v rámci DLC nebo to zkusím za jinou postavu.
+25
  • PC 70
Ačkoliv mi hra v mnoha ohledech připomínala Enter the Gungeon, kde jsem zatím úspěšně spálil asi 250 hodin a pořád mě baví, tak jsem bohužel nenašel podobné kouzlo v Crypt of the Necrodancer. Herní mechanika je velmi originální ale zároveň je pro mě tou největší překážkou. Samozřejmě se jedná o velmi náročný rogue-like titul, které vás nechávají umírat pořád a pořád dokola dokud se nezlepšíte - a tím je většinou myšlena téměr absolutní bezchybnost. Tady jsem si ale brzy uvědomil, že i přes veškerou snahu je pro mě hra v pozdějších úrovních v podstatě nehratelná.

V podstatě to funguje tak, že se pohybujete do rytmu hudby a s vámi drží daný krok i vaši nepřátelé. Abyste nepřítele zabili, musíte stát ve správný moment na správném místě. Vše se ovšem komplikuje tím, že nepřátelé jsou různorodí, dále každá vaše zbraň funguje trošku jinak a navíc se málokdy stane, že bojujete jeden na jednoho. Pokud k tomuto receptu přidáte tempo, které se neustále zrychluje a jedna chyba většinou vede k vaší smrti, je hra opravdu hodně HODNĚ těžká. Zjistil jsem, že i když rozumím jak která zbraň funguje a zvládnu zabít i nejsilnějšího protivníka nejhorší zbraní, můj mozek prostě nedokáže vyhodnocovat a vydávat příkazy 3x za sekundu, abych stíhal tempo s jakým se nepřátelé pohybují.

Ve finále jsem hru pokořil za nejjednodušší postavu, ale bohužel mě nic neláká k tomu pokusit se o to s jinými postavami. Rozhodně si ale nemyslím, že se jedná o špatnou hru - jen bohužel není pro mě.

K technickým věcem bych jen rád zmínil hudbu, která mě velmi potěšila. Ačkoliv se nejedná zrovna o můj šálek kávy, hudba je jednoduchá ale chytlavá a perfektně sedí ke stylu hraní. Hra vám navíc umožní použít i vlastní playlist. Trošku mě zklamal vizuální vzhled, pixelart vypadá velmi lacině například ve srovnání s již zmíněným Enter the Gungeon.

Doporučuji vyzkoušet, mějte ale na paměti, že se rozhodně nejedná o snadno přístupný titul. Průměrná statistika achievementů (cca 1-2%) mluví za vše.

Pro: Hudba, originalita, potenciál pro velmi dlouhou zábavu

Proti: Vizuál, ovládání, není pro každého

+14
  • PC 75
NecroDancera jsem si chtěl zahrát už dlouho, ale až teď díky výzvě jsem se do toho pustil. Je to mé první poražení rogue-like hry, jelikož mě rogue-like hry většinou moc nebaví. Jenže tahle hra je dost odlišná od ostatních. Ze začátku jsem si myslel, že hru budu mít za chvíli hotovou, protože má jen 4 zóny a v nich jsou jen 4 úrovně. První zónu jsem dohrál ještě v ten den co jsem tu hru spustil. Druhou zónu ten druhý den. Jenže postupem času obtížnost vyletí dost nahoru. A ve 4 zóně už jen doufáte, abyste to už dali. Bohužel se mi během hraní z nějakého důvodu vymazal save, takže jsem musel hrát od začátku. Naštěstí, když se naučíte v téhle hře pohyb nepřátel, máte to pak jednoduchý. Každá zóna má vlastní téma a tím se liší od ostatních. Každá zbraň se chová trochu jinak a i úplně na konci mě občas překvapila úplně nová zbraň a co jsem se koukal na wiki, tak jsem ani dost zbraní neměl v ruce, i když mám koupené DLC. Tahle hra rozhodně není pro každého, ale pokud vás nějak zaujala, nebál bych se do ni jít. Pravděpodobně se k ní ale už nevrátím, jedno dohrání mi stačilo. Ale kdo ví.

Pro: Originální nápad, hudba, obsah

Proti: Občas se mi zasekávala a jednou se mi smazal save

+10
  • PC 75
K této hře jsem se dostal díky Herní výzvě a její kategorii, kde bylo nutné dohrát hru, kde je hudba hlavní součástí herní mechaniky. Hudba, respektive její rytmus, je totiž nejdůležitějším faktorem při hraní této hry. Každá činnost se musí udělat ve správném okamžiku. Pokud je hráč příliš rychlý nebo jeden beat vynechá, přichází o svůj tah a v pozdějších fázích hry to může znamenat citelnou ztrátu zdraví nebo rovnou i smrt.

Hra je rozdělena do 4 zón (+ DLC dodá ještě jednu navíc), kde jsou vždy 3 levely následované finálním čtvrtým. Hlavním cílem každé úrovně je tedy najít schody do té další. To ale není jen tak, protože se zde pohybují nepřátelé, které musí hráč porazit. K dispozici je celá řada zbraní a kouzel, na které lze v podzemí narazit, případně je možné je zakoupit u obchodníka. Samotní nepřátelé mají pevně dané své tahy, kterými se mohou v rytmu v podzemí pohybovat, takže není problém se po čase všechny jejich pohyby naučit a vymyslet vhodnou strategii na každého z nich. V každém patře pak čeká u schodů miniboss, který může hráči pěkně zavařit (zvláště pokud jej hráč objeví v době, kdy nemá prozkoumanou únikovou cestu). A aby toho nebylo málo, tak ve finálním čtvrtém patře čeká hráče boss fight. Pokud hráč kdekoliv na cestě umře, musí opakovat celou zónu znovu, jedině až po porážce bosse ve čtvrtém patře se odemyká nová zóna a tedy záchytný bod, od kterého se může po smrti pokračovat.

S každou novou zónou se pak stupňuje obtížnost. Jsou zde jak rafinovanější nepřátelé, tak roste i jejich počet (sem tam se i stane, že je hráč doslova obklopen nepřáteli). První zóna je tedy procházkou růžovým sadem, čtvrtá zóna se pak může se svou obtížností srovnávat s tou v Dark Souls. A to hlavně tím, že samotní závěreční bossové nejsou po natrénování vhodné strategie zase tak těžcí, obtížné je se k nim vůbec dostat. Pro trénování jsou ve hře naštěstí k dispozici trenéři. A to jak na normální nepřátele, tak i bosse a minibosse, ale nejprve je nutné zachránit daného trenéra v podzemí.

To, co se mi na této hře líbí, je kromě základní myšlenky pohybů v rytmu hudby i její audiovizuální stylizace. Základem hudební hry je pochopitelně hudba, která je opravdu velmi povedená a je trošku jiná v každé zóně a taky je trochu jiná i podle toho, za kterou postavu hráč hraje. Je zde i možnost si nahrát hudbu vlastní, té jsem ale nevyužil, protože výchozí soundtrack je opravdu dobře poslouchatelný. Dále je zde krásná komiksová grafika a spousta dalších detailů jako tančící nepřátelé, hudebně sladění bossové, zpívající obchodníci, apod. To všechno dodává vtipnou a líbivou atmosféru.

Dokončením všech zón a tedy porážkou Necrodancera však hra nemusí končit. Hráč si může vybrat jinou postavu (v základní hře jich je cca 10), která má trochu jiné vlastnosti a taky svůj příběh. Základní postavou je Cadence, která se normálně pohybuje a bojuje. Pak je zde např. její matka Melody, která hraje na zlatou loutnu, kterou zraňuje všechny kolem, ale nesmí držet v ruce žádnou zbraň, Monk zase nesmí vzít žádné zlato z důvodu jeho slibu, Bard se zase nemusí pohybovat v rytmu a má neomezený čas na svůj tah, atd. Pokud by ani to nestačilo, je zde All zones mode, kde je nutné projít všechny zóny na jeden zátah, případně daily challenge, tzn. Všichni hráči mají jeden pokus ve stejném podzemí a jde o to ho kompletně projít (na jeden zátah) a mít co nejlepší skóre.

Hra určitě není pro každého. Myslím si, že je to prakticky nehratelné pro lidi, kteří nedokáží vnímat rytmus. Sice jsou jednotlivé beaty graficky znázorněny ve formě tepajícího srdce, ale sledovat očima srdce i dění okolo bych asi nezvládl. Dále může některé hráče odrazovat její možná až příliš vysoká obtížnost, všem ostatním ale můžu hru vřele doporučit.

Pro: Hudba, Atmosféra

Proti: Vyšší obtížnost v pozdějších fázích hry

+10
  • PS5 95
Jestli v herním světě existuje peklo, očistec a čiré zoufalství má jistě název Crypt of the NecroDancer. Nechápejte mne špatně, dohrát hru po příběhové stránce, která sestává ze tří částí, není zas tak složité, teda krom Arii kdy musíte opravdu vypilovat svůj pohyb po světě, ale o tom později. Pokud však patřite k trophy/achievemt hunterům, jako jsem já, čeká vás stovky hodin čistého utrpení. Jedná se o rouelike/lite žánr. S tím, že pokud pojedete jen příběh je to roguelite, ale pokud budete vyzobávat všechny trofeje jde už o roguelike. Svůj komentář tentokrát pojmu trochu jiným způsobem.

Hra se ovládá celkem snadno, hraji na PSku, za pomocí šipek se pohybujete, čtverečkem použijete spotřební věci (svitky, lékarničky atd.), L1 používáte bomby a R1 kouzlíte (pokud máte). Do ruky se vám dostane celkem 10 postav a každá má své specifikace, které rozeberu dále. Hra sestává ze 4 levelů a každý level má 4 patra s tím, že 4 patro je vždy boss fight. Necrodancer je hudební hra, kdy potřebujete mít cit pro rytmus, jelikož váš pohyb, útok, zkrátka cokoliv co se svou postavou uděláte, je závislé na tom abyste trefovali beaty. Celá hra je postavena na tahovém systému, kdy každý tah je určen beatem, když ho netrefíte dostane nepřítel tah zdarma (a to ať zmáčknete moc brzo nebo moc pozdě). Takže celkový koncept je založen na vašem rychlém rozhodování a smyslu pro rytmus. Ano ve hře je i vizuální pomůcka pro trefování beatu, ale to pak nemusíte stíhat sledovat, co se děje okolo vás (kor u Cody, nebo Bolt).

Jak jsem psal hra sestává ze 4 levelů, se 4 patry. V každém levelu jsou jedineční nepřátelé a někteří kteří jsou v každém levelu (např. kostlivci, netopíři). Vaším úkolem je dostat se v jednotlivých patrech ke schodům, které vedou do nižšího patra a dané schodiště vždy chrání miniboss (jsou zde rozliční minibossové jako minotauři, noční můry atd.). Po jejich poražení se vám zpřístupní schody a můžete pokračovat dál. Ve čtvrtém patře na vás čeká vždy boss, který vždy je náhodný a vyžaduje trochu jiný přístup.

Graficky se jedná o pixelart, ale u této hry to nevadí, jelikož zde jde především o gameplay. Hudba je za mne super a hodí se ke hře. Do konce některé skladby již mám ve Spotify.

Následující řádky jsou spíše pro někoho, kdo se nadchne a chtěl by se do hry pustit trochu intenzivněji. Budu zde totiž popisovat pokročilejší mechaniky hry, které k dokončení příběhu, krom třech postav nejsou podstatné, ale pro huntery, to může být užitečné, aby věděli, proč se jedná o jednu z nejtěžších, ne-li nejtěžší hru na světě.

Začnu zlehka. První co vás čeká je projít příběh s Cadence. Zde se seznámíte s mechanikou hry a co se od vás bude očekávat. Postupem patry se hra ztěžuje, ale jakmile dokončíte jeden level, můžete začít od dalšího. Nemusíte jet vždy od prvního, což hru trochu usnadňuje. Postupem jednotlivými levely si budete za diamanty odemykat perma vylepšení, dočasná vylepšení a nebo si vyberete lepší vybavení. Cadence je jedna z jednodušších postav, nemá žádné nevýhody a beat jede normálním tempem, takže máte i nějaký prostor pro chyby a rozmyšlení. Cadence má též jedinečného závěrečného bosse, jedná se o dvou bosse, nejdřív musíte porazit jednoho a poté jdete na druhého.

Zajímavé to začne, až se pustíte do all runs. Kdy musíte projít všechny 4 levely naráz a bezesmrti. V all runs můžete už v prvním patře, prvního patra, narazit na elitnější mobky. Až se do toho budete pouštět doporučuji tyto postavy Bard, Cadence a Melody. Bard je nejednoduší postava nemusí se pohybovat pomocí beatu, tah ukončíte interakcí. Takže se nemusíte řídit hudbou a hudba je nekonečná, takže opravdu jednoduchá postava (každopádně furt se jedná o těžkou hru a i s touto postavou budete umírat, ale dá se to). S Cadence byste v tuto chvilkou už měli být obeznámeni a dokončení all runs by neměl být až takový problém. Poslední postavou této sekce je Melody (což je mimochodem druhá příběhová postava jedná se o matku Cadence). Melody má vcelku silnou startovní zbraň (zlatou loutnu), kterou ale nemůže nahradit žádnou jinou zbraní. Ta zbraň způsobí poškození jen v případě pohybu, takže když bude nepřítel stát před vámi a vybudete na něj chtít zaútočit přímo, tak se nic nestane a naopak dostanete poškození vy. Jakmile se však s Melody obeznámíte jedná se vcelku o dobrou postavu a neměl by vám průchod, dělat po pár pokusech problémy.

Další tři už o trochu těžší postavy jsou Eli, Dorian a Dove. Eli je strýček Cadence a jedná se o další postavu, která nemůže změnit svou zbraň, respektive žádnou nemá. Výhodou je, že má nekonečnou zásobu bomb a může je kopat, takže strategie u něj je, že kopete bomby k nepřátelům. Dorian je otec Cadence a tato postava je už trochu specifická, už v základu dává větší poškození a má brnění, takže dostává nižší poškození. Nevýhodou u něj je, že se pohybuje ob pole, takže je celkem problém sbírat věci, ale po čase se dá na to zvyknout. Samozřejmě pohyb ob pole můžete vypnout, ale v tu chvilku při každém pohybu utržíte poškození. Dove je pacifistka a nemůže mít žádnou zbraň. U obchodníka má navýběr pouze ze dvou předmětů, ale zas za ně nemusí platit. Jediné co může je zmást nepřítele, který začne prchat na opačnou stranu. U této postavy vás nečekají žádné bossfighty. Největší snahou bude vždy dostat se co nejrychleji k východu a nenechat se obklíčit. Zároveň je to postava, která po skončení hudby zemře. Tak toto je 6 těch jednodušších postav. Dále už jen přitvrdím.

Zde už to začne být trochu zajímavější. Další tři postavy jsou Monk, Bolt a Aria. Monk je z těchto tří, asi nejednodušší. Nesmí sebrat, žádné zlato, sebere-li nějaké je to pro něj instadeath. Takže vaším úkolem je vyhýbat se zlatu, záludnost spočívá v tom, že si můžete odříznout cestu od východu. Bolt má dvojnásobně rychlejší tempo. Což možná nezní tak hrozně, ale věřte mi, je. Když narazíte na bosse Death Metal, který má nejrychlejší tempo z celé hry, tak při doble tempu je to masakr. Někde jsem to četl, sám jsem to nepočítal, ale u Death Metal s Bolt je to nějakých 360 BPM (beat per minut), při snadné matice zjistíte, že se musíte pohnou 6x za vteřinu, zde už není moc prostoru pro chyby. Poslední je Aria. Ta je i poslední příběhovou postavou jedná se o babičku Cadence. Zde je to už opravdu ostřejší a pro opravdové fajnšmekry. U Arii nesmíte missnout jediný beat, nesmíte dostat hit, nesmíte jít mimo rytmus prostě skoro nic, jinak instadeath. No je s ní opravdu sranda, ale dá se to naučit, jen mít trpělivost a nervy ze železa... hodně štěstí. U těchto postav budete umírat hodně a jakože opravdu hodně. Zde už opravdu potřebujete pevné nervy a dostatek financí na nový gamepad/ klávesnici. Ale stále nejsme u toho nejhoršího a to je zlo jménem Coda.

Takže Coda a co je na něm tak těkého. Má celkem tři nevýhody postav a to od Bolt double tempo, od Monk nesmí vzít žádné zlato a od Arii nesmí dostat hit, missnout beat, zastavit se nebo být mimo rytmus. Takže teď si dokážete asi představit, co je to za peklo. Sami vývojáři přiznali, že nevěděli zda ho tam dát, jestli už to není moc a ano je :D. Když se vám to povede dokončit taky dostanete ocenění s názvem Imposible, right? (nemožné, že?). Když se vám povede projít all runs se všemi 10 postavami, tak to není stále všechno a k splnění všech trofejí vám ještě pár věcí chybí.

Ta jednoduší je speedrun s Cadence, kdy musíte all runs stihnout projít do 15 minut. Se štěstím to není zas tak nemožné. Další je deathless mode, kdy s Cadence na jedno posezení musíte dokončit 10x all runs. Pak je zde par specifických trofejí/achivemetů, ale ty nejsou vyloženě těžké. Poslední ocenění o které se budete snažit je low% all chars run. To je, že musíte projít se všemi postavami (naštěstí krom Cody) all runs, aniž byste sebrali jediný item, použily jakoukoliv shrinu. Zkrátka s čím začnete, s tím i skončíte. Mazec, ale stejně to asi na Codu nemá.

Závěrem tato hra není pro každého, ale je fér, za každou smrt si můžete sami, Necrodancer není nefér, ale je nekompromisní. Pro ty co hledají příjemnou výzvu tak, ať si projde Cadence a Melody. Jedná se o příjemnou výzvu, kdy se budete cítit dobře, když to dokončíte. Pro ty co se nebojí větší výzvy, tak si k tomu přidejte ještě Ariu a budete mít pocit zadostiučení. Pro magory, sadomasochysta a jiné podivíny jako jsem já. Zkuste dokončit na 100%. Odměnou vám bude, že takto hru dokončilo jen pár desítek lidí na světě, ale dobře si uvědomte, proč tomu tak je. Strávíte tam stovky a stovky hodin, při kterých budete neustále umírat. Mne stále hra baví a budu se snažit o 100% dokončení, ale jestli to bude letos, nebo za několik let se uvidí. Tanci zdar.

Pro: hudba, nekompromisní obtížnost, herní mechanika

Proti: CODA :D

+9