Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Cosmo je klasická plošinovka od firmy Apogee. Od ostatních, kterých tato firma vydala mnoho, se liší především dětštější stylizací a přísavkovýma rukama hlavního hrdiny. Právě možnost přichytit se na většinu vertikálních překážek nejvíce osvěžuje jinak klasickou hratelnost. Jinak jde o klasické průchody úrovněmi s cílem dojít k exitu a při tom sesbírat co nejvíce předmětů s různou bodovou hodnotou. V tom Comsovi brání řada nepřátel, které lze likvidovat skočením na hlavu nebo položením bomb. Tři epizody po 10 levelech jsou celkem různorodé a obtížnost se postupně zvyšuje. Zhruba od poloviny druhé epizody jsem více umíral padáním do propastí než kvůli nepřátelům. Skákání bylo čím dál více náročné, někdy dost nepřehledné, a řadu pasáží jsem musel mnohokrát opakovat. Obtížnost zvyšuje i možnost uložit pouze start úrovně. Nakonec se ale Cosmo znovu shledal s rodiči a vyrazil na oslavu narozenin do Disney Worldu.

Grafika je dobový průměr, líbila se mi více než u Jill, ale na takové Gods se nechytá. Vylepšený engine z Cosma později využil Duke Nukem 2, na kterého hra láká a to nejen na konci. V průběhu hry je možné narazit na postavu Duka zamrzlého v ledu a po jeho osvobození si s ním promluvit. Duke spěchá zachránit galaxii, ale upozorní na své další dobrodružství Duke Nukum II, tehdy ještě opravdu "Nukum". Po dohrání jsem ještě narazil na fanouškovské levely MoreCosmo2 a NewCosmo3, ale jejich kvalita a obtížnost mě od hraní odradily. Hrál jsem GOG verzi a vše, včetně přídavných levelů, běží bez problémů.

Rád jsem po letech konečně dohrál Cosma kompletního a nejen shareware první epizodu. Hra je to povedená, zaujme pár nápady a její hraní je zábava. Bohužel první epizoda je výrazně povedenější něž následující dvě komerční. Přesto hra stojí za to a mohu ji doporučit všem fandům žánru.
+27
  • PC 70
Cosmo's cosmic adventure je jednou z prvních her, kterou jsem v životě hrál. V této plošinovce od Apogee dostaneme do ruky malého zeleného ufonka. Jeho rodina letí na do Disneylandu, ale po kolizi s kometou musí rodinné přibližovadlo nouzově přistát na neznámé planetě. Malý Cosmo se zaběhne a při návratu k lodi zjistí, že se rodiče ztratili. Mezi tímto okamžikem a shledáním s rodiči čeká hráče nutnost proběhnout 3x10 levelů, které dobře procvičí jeho reflexy.

Cosmo byl jeden z mnoha shareware produktů firmy Apogee, kdy první epizoda byla zdarma a další dvě bylo možné dokoupit. V dětství jsem znal a dohrál pouze první epizodu. Ta je samozřejmě nejlepší, ale ani druhá a třetí nejsou marné. Dnes jsem hru poprvé dohrál bez cheatů. Když se mi kdysi dostala do ruky plná verze, vzdal jsem kvůli obtížnosti fér hraní u mise 2-10 (podle mě zdaleka nejtěžší z celé hry) a 3-4. Letošní dohrání mi trvalo dva dny. Včera jsem proběhl první epizodu, dnes padly druhá a třetí. Druhou epizodu jsem zřejmě vyhrál díky bugu. Vím z minulého hraní s výpomocí cheatů, že cílem je proskočit ven z podzemí dírou v zemi. Při dnešním dohrání jsem zemřel těsně před koncem levelu, ale po odlétnutí mrtvého Cosma do nebe se spustila závěrečná animace, a tak považuji level za dohraný. Edit 7.1.2021: Level 10-2 dohrán i bez bugu.

I když to není pekelně obtížná hra, oproti Duke Nukem 1+2 v Apogee značně přitvrdili. Což je s podivem, jelikož celá hra je mířena na děti. Oproti Dukovi nemá Cosmo střelné zbraně, má méně životů (3-5 v závislosti na počtu nalezených tajných cheeseburgerů, které zvyšují maximální počet životů, mimochodem nalezl jsem jen 4 ze 6) a hlavně hra oproti Duke Nukem 1 (dvojkou si nejsem jist) obsahuje bezedné jámy. Ani pád do jámy naštěstí nemusí znamenat smrt, protože Cosmo má na obou rukách jakési přísavky připomínající koupelnový zvon, jen v červeném provedení, díky kterým se může přidržovat stěn a pomocí systému skok-úchyt tak vyšplhá do jinak nedostupných míst. Jedná se o nejoriginálnější prvek hry.

Nepřátel je mnoho druhů. K jejich likvidaci používá Cosmo buď osvědčený skok na hlavu, případně může využít časovanou bombu, kterých unese v pomyslném inventáři maximálně devět. Některé potvory přežijí víc skoků na záda, některé nelze prostřednictvím skoku zabít a k eliminaci některých je dokonce třeba několika bomb (maxikvětina chrlící modré koule s očima). Kromě nepřátel na Cosma číhá mnoho pastí - vyskakující bodáky, firebally, propadající se plošinky, prostě standardní plošinovková výbava.

Jelikož je hra určená pro děti, je značně pestrobarevná, což je někdy až na škodu. Některé obrazovky jsou příliš řvavé. To ale neznamená, že grafiku kritizuji. Naopak se mi odjakživa líbila a je zázrak, co dokázali v Apogee vykouzlit v 16barevné EGA grafice. Nejvíc se mi líbily úvodní přírodní levely, level 1-4 s bouřkou a poslední dva levely odehrávající se ve futuristickém městě. Hra je doprovázena zvuky a poměrně slušnou herní hudbou a jde o první hru, u které jsem v životě nějakou hudbu vůbec zaznamenal (zvuková karta nebývala v 90. letech standardní výbavou PC).

A jak se to hraje? Hra není těžká a tuhý odpor klade pouze v případě, chce-li hráč vysbírat všechny body a zabít všechny nepřátele. V některých levelech je snad možné postupovat postupným čištěním levelu, ale u těch pozdějších ve 2. a 3. epizodě jsem preferoval rychlý průběh levelem s tím, že nepřátelům jsem se raději vyhýbal. Ono to u některých ani jinak nešlo. Například obří skákající červená "věc" vyžaduje sedm skoků na hlavu a za eliminaci je nula bodů a jedna hvězda. Tak proč se trápit? Cosmo je zábavná plošinovka cílená na dětské publikum a ačkoliv je mírně obtížnější, není to nic, co by běžný uživatel nedokázal za pár dní dohrát.

Pro: Přísavky, velké množství nepřátel a předmětů ke sbírání, pěkná grafika, lze ukládat mezi levely.

Proti: Některé příliš divoké barevné kombinace, skoky víry, otravné bonusové levely po každém sudém odehraném kole.

+25
  • PC 85
Cosma jsem hrával jako chlapec a strávil jsem u něj hodně chvil Popravdě řečeno, vždycky si na něj vzpomenu, když hraju nějakou plošinovku. Přitom jsem ve stejné době hrával i Jill, která mi přirostla k srdci více. Přesto u plošinovek si vybavím hlavně Cosma.

V lavě mi zůstaly hlavně zvuky, když postava sbírá různé předměty nebo zlikviduje nepřítele. Grafika je velice pěkná a to podtrhje i zajímavě vypadající svět plný zvláštních nestvůr. Hratelností se jdná o klasickou plošinovku, kterou však obzvláštňuje schopnost hlavního hrdiny se přichytit ke zdi. Hudba se mi dnes již nezdá, tak pěkná což padá na vrub měnícímu se vkusu.

Hru si možná znovu v blízké době zahraju, abych si připoměl ranná hráčská léta. Určitě doporučuju, pokud vám nevadí, že je hra z první poloviny 90. let, což je znát.

Pro: Zábavná, pěkná grafika, nostalgie

Proti: ?

+16
  • PC 50
Tohle jsem si původně chtěl zahrát místo Crystal Caves. Nakonec mě ale Crystal Caves bavili mnohem více. Cosmic byl těžký, přetěžký a bohužel vůbec ne tím zábavným způsobem jako třeba Rayman.

Základním problémem je tentokrát grafika, resp. engine. Ten stejný byl použit u Duke Nukem 2 a i tam jsem měl problémy, ale tady ty problémy vygradovaly na max. Grafika je prostě změtí textur bez ladu a skladu a sebemenší logiky, kde si v té vší přeplácanosti nevšimnete v 90% případů nějakého nenápadného ostnu, bodáku, plamenu či monstra. Ruku v ruce s tím jde design úrovní, který je prostě absolutně nelogickým bludištěm. V orientaci nepomáhá ani mírně trhaný scrolling, který je ve všech verzích co jsem zkoušel.

A do třetice je tu brutální obtížnost, kterou bych nazval totálním maglajzem. Ze začátku to není patrné, ale později se na Vás valí hordy monster ze všech stran, na každém kroku a skoku jsou bodáky, plivače ohně či další pasti. Výsledek? Snažíte se prokousat dopředu, rezignujete na nějaký průzkum a sběratelství (protože sbíráte body co jsou Vám k ničemu) a na každém kroku ztrácíte energii a umíráte. Nic nepomůže opatrný pomalý postup, protože proti Vám stojí "random bordel", navíc tvůrci spoustu skoků udělali tak, že prostě energii ztratit musíte.

Takže kritiku mám za sebou a teď začít chválit... jenže ono není moc co. Jak jsem psal grafika je slabá, ovládání a boj těžký. Příběh? Malý mimozemský kluk ztratí na Zemi rodiče a vydá se je hledat. Kdo by čekal na Zemi boje s lidmi, bude zklamán, většinou na Vás útočí různé monstra. Nakonec vybijete 3*10 úrovní a zjistíte že rodiče se vůbec neztratili a naopak hledali Kosmíka. Inu stačilo počkat u rakety

Ve hře se dá ukládat na začátku kola, postava má tři dílky energie a narozdíl od jiných Apogee her je tu spousta energie na doplnění. Cosmic má dále přísavky, díky kterým můžete šplhat po zdech, zachytávat se a užít si spoustu frustrujících šplhacích pasáží a kličkování mezi pastmi :). Cosmic ale bohužel nemá zbraň. Na to kvantum monster by se hodil minimálně těžký protipěchotní kulomet, ale místo toho máte pokládací bomby které jsou pomalé a k ničemu a skáčete příšerám na hlavu. Příšery bohužel většinou útočí ze všech úhlů jen ne z takového, aby šlo skočit na hlavu.

Kola jsou obrovská, nenavazují tématicky ani prostředím, ale ze začátku se třeba na 5-10 pokus do konce dostanete. Pak už ne. Takže jsem v půlce 2 epizody vyměkl, hru spustil přes DoxBox SVN Daum, kde se dá libovolně ukládat a s tímto menším podfukem hru dojel. I tak to bylo peklo. Jsem si stoprocentně jistý, že bez toho by to bylo tak na 2 měsíce tréniku. Hra mě nebavila a to tak, že jsem uvažoval ji smazat, ale hrdost hráče zvítězila. Hodnocení odpovídá mým pocitům - i když připouštím, že jisté objektivní kvality a standarty Apogee tu jsou.
+16
  • PC 75
Podle mě dost možná nejlepší hopsačka od firmy Apogee. Mnoho věcí na sbírání, mnoho věcí na zašlapání, vzestupující obtížnost, rozmanité prostředí. Náš malý ufounek má stejně jako jeho dvourozměrní kolegové speciální vlastnost. Tou vlastností je přisávání na stěny propastí, či stromů. To znamená, že se snadněji dostanete k ukrytým bednám, životům atd. Obtížnost je časem opravdu tuhá, naprosto vše co se hýbe je zlomyslné, závistivé, agresivní, nevrlé a zlé. Hraje se to ale překvapivě stále velice dobře, ovládání reaguje včas a vůbec po stránce ovládání je hra velmi příjemná.
Co bych ale hře vytknul je její barevný filtr, který s kombinací s nízkým FRAMERATE po hodince hraní způsobuje bolest očí, pro slabší povahy i bolest hlavy. Tak jako tak, včera jsem skončil ve 4 levelu a určitě se k tomu velmi brzo vrátím.
+14
  • PC 40
Cosmo a jeho trampoty s hledáním rodičů vyšlo v roce 1992, tedy ve stejném roce, ve kterém jsme měli možnost hrát jako novinky takové legendy, jakými bezesporu jsou Dune II: Battle for Arrakis, Indiana Jones and the Fate of Atlantis či Wolfenstein 3D. Proč zmiňuji takové jména vedle Cosmo's Cosmic Adventure?

Předně, dobrodružství při hledání rodičů, které Cosmo prožije, obsahuje více negativ, než pozitiv. A to říkám přesto, že se právě tato hra zapsala do paměti mnoha hráčů, včetně mě. Ve své době mě hra bavila, ale tehdy jsem jí nedohrál. A nemůže za to pouze velmi vysoká obtížnost.

I když hra působí velmi dětsky, a hlavní hrdina vlastně dítě je, hrát jí chce opravdu pevné nervy. Během hraní, při kterém se Cosmo může proti zástupu nepřátel bránit pouze tak, že jim skáče na hlavu, případně použije pomalou bombu, se tak hráč setká s poměrně zákeřnými překážkami typu skoky víry, kde jednoduše neví kam skáče, přičemž při špatném doskoku může mnohdy začít od začátku, jelikož vypadne z levelu, vyjížděcími hroty přesně na místě doskoku, případně bodáky na stropě, které jsou přesně na místě, kde se o ně hráč při skoku jednoduše musí zranit. Každý level si přitom lze uložit pouze na jeho začátku, takže podobné zákeřnosti před koncem levelu vždy spolehlivě zvednou tlak.

Chaotická grafika, která sice ve své podstatě špatná není a sám mám takový styl rád, hráči taktéž nepomůže. Problém grafické stránky totiž není její styl, či barevná paleta, ale přeplácanost celého prostředí, kde kolikrát není jisté co je popředí, co pozadí a ve změti barev a pixelů je opravdu mnohdy těžké se orientovat, především ve vypjatých situacích. Levely uvnitř obří příšery jsou v tomto směru dokonalou ukázkou toho, jak to nedělat.

Zvukové efekty se taktéž příliš nepovedly a opět, nemyslím tím jejich kvalitu, ale spíše nedotaženost. Hra má totiž omezenou schopnost přehrávání více zvuků současně. Jednoduše se hráči tak stane, že v momentě, kdy je v tajemném lese přehráván zvuk hromu při bouřce, už nejsou přehrávané zvukové efekty při sebrání života, bomby, bodů, či zvuk nepřátel. Což se, především u nepřátel, může leckdy ukázat jako fatální nedostatek.

Nelogičnost typu, kdy Cosmo spadne do chřtánu obří příšery, aby hned level poté je v útrobách obřího počítače už raději přecházím s lehkým povzdechnutím. Kromě příběhu, který je rámován formou krátkých textů po skončení každé epizody, na sebe jednotlivé levely absolutně nenavazují a jedná se tak víceméně o random poskládané tři desítky úrovní za sebou.

Hra samotná je rozdělena do tří epizod, první byla shareware, další dvě se prodávaly za tehdejších 35 dolarů. A jak to tak bývá, nejvíce zábavná je ta první, další dvě se nicméně statečně snaží držet krok. 

Pokud přistoupíte na nedotaženosti Cosmo's Cosmic Adventure, na její neférovost a z toho pramenící vysokou obtížnost, u hry se můžete bavit. A minimálně ze začátku se bavit budete. Sám jsem rád, že jsem si hru po letech konečně zkompletoval a věřím, že se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Ale již nikdy s myšlenkou opětovného dohrání, ale pro její nostalgickou hodnotu, kterou pro mě má. Přesto, že ke hře chovám milé dětské vzpomínky, nelze jí považovat za dobrou. Za dobovou ano, ale za dobrou ne. Ani tehdy, ani dnes.

Pro: Přísavky a díky nim originálně vyřešený vertikální pohyb, nenásilnost, jisté ovládání

Proti: Neférovost, skoky víry, přeplácaná grafika, obrovské množství zbytečných předmětů ke sbírání

+10
  • PC 100
Jedna z prvních her, které jsem vůbec hrál, a kterou si rád zahraji i dnes.

Na Cosmu se mi vždycky nejvíce líbila grafická stránka hry. Těch "pár" barev, kterými tato hra disponuje, mě dokázali nadchnout a dál si představovat Cosmův svět. Mohl bych to nazvat pastvou pro oči.

Odlišné levely s různorodými nepřáteli, jsou velice pěkně zpracovány. Třeba mise v bouřícím, nočním lese je výborně atmosférická. Na své cestě se podíváte třeba do továrny, ledové jeskyně, či houbového města.

Hra je sice velice prostá, žádné složitosti ani obtížné herní prvky tu nehledejte, jsme v roce 1992. Jedná se o prostý úkol - dostat se z bodu A, do bodu B.

Zkratka jedna z her, se kterou se pojí notná dávka nostalgie. Tak proč si nezahrát něco, co není úplnou, krvavě masakrátorskou střílečkou.

Pro: Pěkně ztvárněná, relativně nenásilná hra.

+8
  • PC 20
Jestli jsem si u prvního Duka stěžoval na nepřehlednost a trhaný scrolling, tak tady to znásobte tak deseti. Toto muselo původně sloužit jako kalibrační test na monitory, ze kterého pak někdo splácal hru, jen ty barvy tam všechny nechal. Z toho opravdu bolí oči a v kombinaci se špatným ovládáním mě už víc nelákalo ji dál zkoušet.
+5