Cosmo a jeho trampoty s hledáním rodičů vyšlo v roce 1992, tedy ve stejném roce, ve kterém jsme měli možnost hrát jako novinky takové legendy, jakými bezesporu jsou Dune II: Battle for Arrakis, Indiana Jones and the Fate of Atlantis či Wolfenstein 3D. Proč zmiňuji takové jména vedle Cosmo's Cosmic Adventure?
Předně, dobrodružství při hledání rodičů, které Cosmo prožije, obsahuje více negativ, než pozitiv. A to říkám přesto, že se právě tato hra zapsala do paměti mnoha hráčů, včetně mě. Ve své době mě hra bavila, ale tehdy jsem jí nedohrál. A nemůže za to pouze velmi vysoká obtížnost.
I když hra působí velmi dětsky, a hlavní hrdina vlastně dítě je, hrát jí chce opravdu pevné nervy. Během hraní, při kterém se Cosmo může proti zástupu nepřátel bránit pouze tak, že jim skáče na hlavu, případně použije pomalou bombu, se tak hráč setká s poměrně zákeřnými překážkami typu skoky víry, kde jednoduše neví kam skáče, přičemž při špatném doskoku může mnohdy začít od začátku, jelikož vypadne z levelu, vyjížděcími hroty přesně na místě doskoku, případně bodáky na stropě, které jsou přesně na místě, kde se o ně hráč při skoku jednoduše musí zranit. Každý level si přitom lze uložit pouze na jeho začátku, takže podobné zákeřnosti před koncem levelu vždy spolehlivě zvednou tlak.
Chaotická grafika, která sice ve své podstatě špatná není a sám mám takový styl rád, hráči taktéž nepomůže. Problém grafické stránky totiž není její styl, či barevná paleta, ale přeplácanost celého prostředí, kde kolikrát není jisté co je popředí, co pozadí a ve změti barev a pixelů je opravdu mnohdy těžké se orientovat, především ve vypjatých situacích. Levely uvnitř obří příšery jsou v tomto směru dokonalou ukázkou toho, jak to nedělat.
Zvukové efekty se taktéž příliš nepovedly a opět, nemyslím tím jejich kvalitu, ale spíše nedotaženost. Hra má totiž omezenou schopnost přehrávání více zvuků současně. Jednoduše se hráči tak stane, že v momentě, kdy je v tajemném lese přehráván zvuk hromu při bouřce, už nejsou přehrávané zvukové efekty při sebrání života, bomby, bodů, či zvuk nepřátel. Což se, především u nepřátel, může leckdy ukázat jako fatální nedostatek.
Nelogičnost typu, kdy Cosmo spadne do chřtánu obří příšery, aby hned level poté je v útrobách obřího počítače už raději přecházím s lehkým povzdechnutím. Kromě příběhu, který je rámován formou krátkých textů po skončení každé epizody, na sebe jednotlivé levely absolutně nenavazují a jedná se tak víceméně o random poskládané tři desítky úrovní za sebou.
Hra samotná je rozdělena do tří epizod, první byla shareware, další dvě se prodávaly za tehdejších 35 dolarů. A jak to tak bývá, nejvíce zábavná je ta první, další dvě se nicméně statečně snaží držet krok.
Pokud přistoupíte na nedotaženosti Cosmo's Cosmic Adventure, na její neférovost a z toho pramenící vysokou obtížnost, u hry se můžete bavit. A minimálně ze začátku se bavit budete. Sám jsem rád, že jsem si hru po letech konečně zkompletoval a věřím, že se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Ale již nikdy s myšlenkou opětovného dohrání, ale pro její nostalgickou hodnotu, kterou pro mě má. Přesto, že ke hře chovám milé dětské vzpomínky, nelze jí považovat za dobrou. Za dobovou ano, ale za dobrou ne. Ani tehdy, ani dnes.
Předně, dobrodružství při hledání rodičů, které Cosmo prožije, obsahuje více negativ, než pozitiv. A to říkám přesto, že se právě tato hra zapsala do paměti mnoha hráčů, včetně mě. Ve své době mě hra bavila, ale tehdy jsem jí nedohrál. A nemůže za to pouze velmi vysoká obtížnost.
I když hra působí velmi dětsky, a hlavní hrdina vlastně dítě je, hrát jí chce opravdu pevné nervy. Během hraní, při kterém se Cosmo může proti zástupu nepřátel bránit pouze tak, že jim skáče na hlavu, případně použije pomalou bombu, se tak hráč setká s poměrně zákeřnými překážkami typu skoky víry, kde jednoduše neví kam skáče, přičemž při špatném doskoku může mnohdy začít od začátku, jelikož vypadne z levelu, vyjížděcími hroty přesně na místě doskoku, případně bodáky na stropě, které jsou přesně na místě, kde se o ně hráč při skoku jednoduše musí zranit. Každý level si přitom lze uložit pouze na jeho začátku, takže podobné zákeřnosti před koncem levelu vždy spolehlivě zvednou tlak.
Chaotická grafika, která sice ve své podstatě špatná není a sám mám takový styl rád, hráči taktéž nepomůže. Problém grafické stránky totiž není její styl, či barevná paleta, ale přeplácanost celého prostředí, kde kolikrát není jisté co je popředí, co pozadí a ve změti barev a pixelů je opravdu mnohdy těžké se orientovat, především ve vypjatých situacích. Levely uvnitř obří příšery jsou v tomto směru dokonalou ukázkou toho, jak to nedělat.
Zvukové efekty se taktéž příliš nepovedly a opět, nemyslím tím jejich kvalitu, ale spíše nedotaženost. Hra má totiž omezenou schopnost přehrávání více zvuků současně. Jednoduše se hráči tak stane, že v momentě, kdy je v tajemném lese přehráván zvuk hromu při bouřce, už nejsou přehrávané zvukové efekty při sebrání života, bomby, bodů, či zvuk nepřátel. Což se, především u nepřátel, může leckdy ukázat jako fatální nedostatek.
Nelogičnost typu, kdy Cosmo spadne do chřtánu obří příšery, aby hned level poté je v útrobách obřího počítače už raději přecházím s lehkým povzdechnutím. Kromě příběhu, který je rámován formou krátkých textů po skončení každé epizody, na sebe jednotlivé levely absolutně nenavazují a jedná se tak víceméně o random poskládané tři desítky úrovní za sebou.
Hra samotná je rozdělena do tří epizod, první byla shareware, další dvě se prodávaly za tehdejších 35 dolarů. A jak to tak bývá, nejvíce zábavná je ta první, další dvě se nicméně statečně snaží držet krok.
Pokud přistoupíte na nedotaženosti Cosmo's Cosmic Adventure, na její neférovost a z toho pramenící vysokou obtížnost, u hry se můžete bavit. A minimálně ze začátku se bavit budete. Sám jsem rád, že jsem si hru po letech konečně zkompletoval a věřím, že se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Ale již nikdy s myšlenkou opětovného dohrání, ale pro její nostalgickou hodnotu, kterou pro mě má. Přesto, že ke hře chovám milé dětské vzpomínky, nelze jí považovat za dobrou. Za dobovou ano, ale za dobrou ne. Ani tehdy, ani dnes.
Pro: Přísavky a díky nim originálně vyřešený vertikální pohyb, nenásilnost, jisté ovládání
Proti: Neférovost, skoky víry, přeplácaná grafika, obrovské množství zbytečných předmětů ke sbírání