Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Chuchel je moje první plnohodnotné setkání s Amanitou. Jejich hry mě vždy na Steamu přitahovaly a těšil jsem se, až si je zahraji. Kdysi dávno jsem si dokonce koupil ve stánku CD s Machinariem, chvílí ho hrál a jako milovník adventur byl nadšen, než se mi CD pokazilo

Z Chuchela jsem byl první minuty nadšen. Krásný vizuál, vtipně ztřeštěné postavy a šílené karikaturní bytůstky. Než jsem si však uvědomil, že ta ztřeštěnost se neustále opakuje ve stejném duchu a mě to začíná ubíjet. Žádná náznak příběhu nebo nějak hodnotný obsah. Chuchel je v tomto extrémně plochý a je to vyloženě hra dělaná k tomu, aby ji sledovali malé děti, které nemají problém se desetkrát po sobě smát stejným vylomeninám.

Hrát jí bohužel musí někdo starší, protože minihry a některé puzzly by pravděpodobně nezvládly. Minihry tu jsou jednoduché hříčky a jen díky tomu, že jsou relativně krátké, jednoduché a mění se, se dají vydržet.

Ve finále jsem byl nakonec rád, že hra je překvapivě krátká, protože jsem v ní nechtěl trávit více času.
Věřím, (i dle hodnocení) že další hry od Amanity budou už jiné kafe.

Pro: Vizuál

Proti: Po pěti minutách ubíjející "humor"; krátké; bez příběhu; hratelnost pouze jednoduché hříčky a pár minipuzzlů

+18
  • PC 65
Malá humorná adventurka klasického amanitovského střihu. Vtipná, milá, hravá, ale svou stylizací mě pocitově neokouzlila ani zdaleka tolik, jako třeba Samorost 3 nebo Machinarium. Výstavbou jednoduchého příběhu, kdy Chuchel nahání vytouženou třešničku, mi hra připomněla dnes již klasické skeče o veverčákovi Scratovi a jeho oříšku. Celkově je hra ale plná více či méně nápadných odkazů na různé klasické filmy a hry.

Po stránce hratelnosti je Chuchel v podstatě jen sled různých miniher, jednoduchých klikacích pasáží a vtipných animací. Všemu tomu dominuje hlavně Chuchel, jehož anger management má poněkud závažné trhliny a dá se s ním tedy velmi lehko ztotožnit. Po výtvarné stránce imo za ostatními Amanita hrami Chuchel o cosi zaostává. Jinak ale ty dvě hodinky utečou jako voda, hraje se to příjemně. Hra je to jednoduchoučká, záseky v podstatě neexistují.

Pro: vtipné, hravé, chytlavé; zábavné minihry, cholerický Chuchel

Proti: méně originální stylizace a celkově to působí oproti jiným Amanita hrám spíše jako jejich chudší příbuzný

+24
  • PC 65
Napadlo vás někdy, co má chuchvalec chlupů společného s třešní? No vůbec nic, to se ale nedá říci o hře Chuchel, kde se právě takový chuchvalec snaží jednu třešeň získat.

Hra je od českého studia Amanita Design, které má na svědomí počiny typu Machinarium, Botanicula nebo sérii Samorost. Všechna tato díla jsou point&click adventury a Chuchel není výjimkou. Dočkáme se tedy funkční hratelnosti, pěkné (šílené) grafiky, chytlavého (šíleného) soundtracku a bezpočtu šílených situací. Chuchel je na rozdíl od předešlých titulů tažený až za hranice extrému, ale světe div se, ono to funguje! 

V roli ztřeštěné koule chlupů se hráč musí dopracovat ukradené třešně, na které si náš Chuchel chce pochutnat, ale v cestě mu stojí překážky v podobě obří neznámé ruky, „psa“ a desítek puzzlů. Tyto jsou poskládány, aby za nic na světě nedávali logiku, takže pokud je hráč chce pokořit, nesmí zkrátka přemýšlet. Místy můžou být až frustrující, ale po vyřešení hádanky je odměnou ztřeštěná scénka, s o nic méně ztřeštěnou hudbou a opětovná krádež kýžené třešně. I přes neskutečně ulítlé situace hra neustále tlačí dopředu, takže kratší herní doba je poměrně pozitivní, protože by z delšího tripu takového ražení mohl člověk přijít o své duševní zdraví.

Přes neskutečně smíšené pocity z takového díla musí být výsledný verdikt kladný. Po dohrání to chce nějaký čas na rekonvalescenci, ale takový úlet se zkrátka musí alespoň jednou za život vidět. Jen by mě zajímalo, na čem autoři jeli, při samotné tvorbě…to by taky mohlo stát za to :D
+13
  • iOS 60
Šťavnatá kreativní odpověď na docela fádní Samorost (referenční je trojka). U něj se sice můžete kochat a jako série ustanovil studio, ale hratelnost má nudnou - hádanky na rok 2016 nic moc, ovšem atmosféra na čaj o páté nebo dýmku v přírodě dobrá. Chuchel na luštění puzzlů a hraní na tykadla chroustů kašle. Chuchel chce svojí třešeň. Znám ten pocit. Hra nemá pozadí, takže se můžete plně soustředit na interakce a dada stylem pumpovaný děj.

Pro: Vyřešen problém, že na ipadu není poznat co je interaktivní jako u PC, kde na to stačí najet myší a potenciálně se mi ukáže ruka.

Proti: Způsobuje u dětí ADHD.

+14
  • PC --
80%
Chuchel?Krásná oddychovka.Chvílemy jsem prskal smíchy ale i namáhal mozek.Naštěstí po chvíly poštouchne nápověda.Minihry my připoměly mince naházená videohernich automatu.Obcas jsem si říkal co asi lidi z Amanita berou,že to chci taky.No a nemužu jsi pomoct ale Chuchel je original v černé lepší a zaživnější hraní než oranžový.To ale neni vina Amanita ale jak víme těch blbcu z USA co dělají z ranní stolice rasismus
-10 +1 −11
  • PC 65
Amanita Design je české studio známé svými audiovizuálně líbivými hrami, které se více či méně pohybují na pomezí klasických adventur a hříček. V roce 2018 přišlo toto studio se hrou Chuchel a stojí za ní tvůrci Botaniculy, hlavně pak Jaromír Plachý, zodpovědný v tomto případě za scénář, grafické zpracování a animace.

Chuchel je ve skutečnosti chuchvalec chlupů s oranžovou čepičkou. Když se na úvodní obrazovce objeví třešeň, hned si umane, že ji musí za každou cenu mít. To se mu snaží ztížit hlavně největší záporák celé hry, děsivý Chrchel, který mu ji neustále bere a ještě háže pod nohy všemožné klacky. No a aby to nebylo tak jednoduché, ještě je tu další postava, podivné broukovité stvoření jménem Kekel, které společně s vámi soutěží o to, kdo zmíněnou třešeň získá, v některých pasážích si však oba soupeři musí pomoct.

Hlavním úkolem je tedy pokusit se v každém ze třiceti levelů získat zmíněnou třešeň, přičemž v každém z nich musí postavičky udělat rozdílné věci.. Je vidět, že se tvůrci tentokrát rozhodli vykašlat na klasické adventurní složky, moc logických rébusů k vyřešení není k dispozici. Naopak, vše je postavené výhradně na možnosti ukázat co nejvíce roztomilých animací, ve kterých se Chuchelovi roztodivnými způsoby nepodaří třešeň získat. V tomto ohledu si hráč vzpomene na legendární Gobliiins nebo nedávné Tsioque, jen s tím rozdílem, že zde jde vyloženě a prvoplánově o humorné animace a ně o logické rébusy či nějaký obsáhlejší příběh na pozadí. Kromě toho se ve hře nachází také řada více či méně nápaditých miniher odkazující na legendární, častokrát prvotně automatové hry z minulosti, jako jsou Space Invandes, Pac-Man nebo Tetris.

Audiovizuální zpracování je na tradičně špičkové úrovni. Humorné animace z pera Jaromíra Plachého jsou povedené, pobaví svým roztomilým zpracováním i nápadem. Navíc se ve hře nevyskytují žádné texty ani rozhovory, vše je zpracováno právě a jenom pomocí animací a různých zvuků. O zmíněné zvuky i hudební doprovod se postarala jako tradičně skupina Dva.

Základním problémem celé hry je asi její samotný koncept, kdy se hraje doslova sama. Není potřeba žádného přemýšlení či kombinování, stačí jen klikat na předměty či postavy na obrazovce, aby se přehrála nějaká ta humorná animace. Chvíli to baví a vypadá roztomile, po časem to ale začne nudit. Ve hře chybí jakákoliv výzva, která by hráče přesvědčila, že skutečně něco dokázal. Tento stereotyp trochu nabourají již dříve zmíněné minihry vzdávající hold jiným historickým herním legendám, ale to celkový dojem ze hry příliš nezachrání. Nesmím zapomenout ani kampaň s pozdějším přebarvením hlavní postavičky z černé na oranžovou kvůli údajnému rasovému podtextu.

Celkově vzato je Chuchel roztomilá zábavná jednohubka na dvě hodiny, která vyloženě abdikovala na to být adventurou, ale stává se jen příjemným animovaným rozptýlením na jeden večer.
+28
  • Android 70
Chuchla jsem koupil na tablet pro moji tříletou dcerku (ovládal jsem to povětšinou já). A v tomto ohledu hra nezklamala, protože zábavné skeče jí často způsobovaly záchvaty smíchu. Ačkoliv ideální cílová skupina začíná asi o něco výše, odhadl bych tak 5+ let. Hra obsahuje často totálně nesmyslné reakce, které nelze dopředu odhadnout, ale působí hodně zábavně (soudě dle mého dítěte, já jsem suchar co se maximálně pousměje). Z mého pohledu jsou až moc nesmyslné - očekával jsem mírnou logiku, jak se dobrat k výsledku, a občas je to potřeba, ale hodně často jde pouze o proklikání všech kombinací, až najdete tu správnou. Hra tady zjevně není cílená na standardní hráčské publikum. Trochu mě překvapilo, že ne všechny skeče jsou vyloženě zábavné, ale některé vybrané scény mají lehký nádech krutosti či hororu. Takže s tím dětským zaměřením to není tak jednoznačné, ale tím spíš mám problém identifikovat cílovou skupinu (na druhou stranu, takovej Tom a Jerry je 100x surovější, a taky je pro děti, takže možná se nad tím moc zamýšlím).

Hra je delší než jsem čekal, vydržela nám na hodně večerů, což je fajn. Obsahuje občasnou minihru, která poskytuje zpestření, ačkoliv u jedné z nich jsem skřípal zuby (a už jsem radši zapomněl, která to byla). Hodně se mi líbila (z pozice dítěte) jedna ze závěrečných scén, kdy si můžete kombinacemi lektvarů vytvářet vlastní variace příšerek, to dceru hodně bavilo, mohlo tam být takových scén více. Když jsme u těch příšerek, trochu mi vadilo, že většina z nich byla velice abstraktních, takže se nedalo říct "tohle připomíná zeleného hrocha" a "tohle připomíná žlutého čápa". Hlavní Chuchlův parťák je fialové stvoření na pomezí myši, sysla a ježka, a těžko se tak o něm mluví jinak než "ta fialová potvora".

Pro dospělé bych Chuchla moc neviděl, protože tam herní náplně moc není. Konečné hodnocení za mě tak 60%. Za moji dceru odhaduji tak 80%, takže celkově dávám průměr, 70%.

Celkové hodnocení: Dobrá (pro dospělé) / Výborná (pro děti)
+25
  • PC 60
Chuchel je jako dítě, které zaostalo za očekáváním svých rodičů a okolí vůbec. Ke své smůle Amanita ze svého podhoubí sype jednoho talentovaného potomka za druhým: Samorosty, Machinarium, Botaniculu, v poslední době Pilgrims. No a do toho Chuchel.

S Chuchlem to nebylo a není úplně jednoduché. Zatímco se jeho sourozenci oddali oduševnělým cílům jako je ekologie, recyklace nebo cestování, Chuchel se začal projevovat jako silný individualista, který v jednom kuse řve, lítá a žere. Jaké zklamání!

Přestože Chuchel svůj původ z dílny Amanity nezapře - styl zpracování, grafika, hudba, zvuky nese jejich typický rukopis - je jiný. Předně má problém se začleněním. Pro koho ta hra je? Malému děcku bych ho do ruky nedal, pro větší nebude in a většině dospěláků bude připadat infantilní (proč ho teda hrajeme). Potom tu máme absenci příběhu. Pokud tedy člověku nestačí jakože story o chomáči chlupů, který se na různorodých obrazovkách žene za třešní. Ve výsledku to celé připomíná sérii humorných skečů, což podtrhuje pro mě nepochopitelný nápis CHUCHEL, který opakovaně vyskakuje v pozadí herní obrazovky.

Přes to všechno ta hra není úplně špatná, svým způsobem je roztomilá, z velké části díky klasickému hudebnímu doprovodu a grafickému pojetí. Ale je děsně blbá, bez pořádného děje a navrch má tu smůlu, že se nevyhne porovnání s dalšími tituly Amanity a tady jasně prohrává.
+28
  • PC 65
Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe" (Hardcore: Dohraj hru, ve které je humor jednou z hlavních charakteristik hry a je přítomen po většinu hrací doby.)

Moje první (do)hraná hra od Amanity (ano, trochu se stydím) mi celkem připomněla dětství, kdy jsem nadšeně sjížděl naučná interaktivní CDčka od Dorling Kindersley, kde mě bavilo klikat do obrazu a sledovat různé humorné animace, které se takto občas spustily. V té době by mě asi docela bavil i Chuchel.

Grafická stylizace a sound design jsou super, ale když řeknu, že hra se skoro hraje sama, tak to není pochvala plynulé hratelnosti, ale prosté konstatování faktu. Vyjma logických hříček hráč vlastně ani nehraje, jen kliká a spouští krátké animace.

Chuchel tedy (na chvilku) zabaví, dětem bych ho určitě pustil (kdybych nějaké měl), ale hra pro mě to úplně není.

Pro: grafická stylizace, sound design, humor

Proti: krátkost, sotva existující hratelnost

+14
  • PC 50
Po oznámení nové hry od Amanita jsem se na ní samozřejmě těšil. Potom nastala změna designu, pro evropany nepochopitelná a co je smutné k horšímu. Nyní je hra rasisticky zaměřena na nás "red hair".

Ze začátku hraní mi vadilo, že procházím bez využití všech možností a měl jsem strach, že tím příjdu o nějaké achievementy ( já achievement hunter ) a tři achievementy také utekly. Uprostřed hraní se dostavil divný pocit, zcela nový pro hru od Amanity. Za nedlouho bylo zcela jasné o co jde. Je to neskutečná nuda. Smích se nedostavil ani jednou.

Trochu mi to připadá , že obtížnost je upravena pro stejný trh jako byla změna designu.

Hodnoím 50% (přece nemohu dát méně než Puzzle Masteru)

Pro: Amanita

Proti: Nuuudaaa.

+11 +12 −1
  • PC 70
Chuchel je moje třetí hra od Amanity. Hra je rozhodně zábavná, hezky roz-animovaná a ozvučená. Bohužel po skvělém Machinariu je to o stupeň slabší. Rozhodně to ale není špatná hra a já se při ní výborně bavil. Chuchel je roztomilá postavička (i ten oranžový) a má unikátní slovník. Výtvarný styl rozhodně stojí za to a opravdu je potěšení sledovat monitor. Často jsem na obrazovce trávil více času jen abych shlédl všechny možné animace. K tomu pomůže i plnění achievementů, které jsou obvykle za plné využití dané obrazovky. Nejvíce mi dal zabrat achievement Tři čepice - stále jsem přehlížel ten krápník. Opět potěší různé narážky - Star Wars, Space Invaders, Pac-Man, Tetris.... Díky omezenějšímu rozsahu jsou hádanky jednodušší (kombinace na jedné, občas dvou obrazovkách) a hra je tak vhodná i pro mladší hráče. Příběh zjevně inspirovaný veverkou z Doby ledové mohl být propracovanější. Vztah Chuchla a Kekela je ze začátku vtipný, ale později jsem si říkal chudák Chuchel. Nakonec ale vše dobře dopadne.

Během hraní jsem také navštívil výstavu Zachuchleno v Roztokách u Prahy. Jde o zajímavou interaktivní výstavu především pro děti, rozhodně mohu doporučit (otevřeno do ledna 2020). Doporučuji nehrát v kuse,ale rozdělit hraní na 3-4 kratší sezení. Celkově je Chuchel fajn hra, kterou mohu doporučit každému kdo si rád hraje :-)
+36
  • PC 100
K Chuchlovi jsem se dostal teprve, až ho Amanita obarvila na oranžovo. Nad dotyčnou kauzou jsem kroutil hlavou a koupě měla posloužit jako náplast na nespravedlnost, které se jí dle mého mínění dostalo, v podobě review bombingu a dalších nenávistných reakcí od lidí, kteří jí v prvé řadě vytýkali neschopnost postavit se za svou věc. Vtip byl v tom, že Amanita za ní celou tu dobu stála.

Chuchel je mimořádně vtipný, na každém kroku nápady hýřící počin, který bych si strašně moc chtěl zahrát se svými dětmi, žel žádné nemám. Neumím si totiž moc dobře představit, jak lépe by mohla hra komunikovat s těmi nejmenšími a zároveň mít na zřeteli i nás starší, odkojené Tomem a Jerrym a podobnými taškařicemi, když například typicky po svém převrací na hlavu takové klasiky, jako jsou Space Invaders nebo Pac-Man. Vycizelovaná dvouhodinová paráda, kterou se prosmějete od začátku do konce a u které si vaše ratolesti, máte-li nějaké, vystačí s jediným myšítkem, respektive prstíkem na dotykové obrazovce.
+16 +18 −2
  • PC 60
To je strašně násilnická hra! Jestli tohle mají hrát děti, tak se akorát naučí, že jsou všichni zlí a že je nejlepší všechny buď zmlátit nebo přelstít. Co takhle trochu té lásky a porozumění?!

Ačkoliv se to podle mého hodnocení, které je zcela v souladu s průměrem, nezdá, nejsem z Čučla zklamaný jako spousta jiných. Dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Totální blbost.

Dechberoucí příběh mě jaksi nedonutil tu hru dohrát na jeden zátah, i když by to asi jinak nebyl problém. Tak jsem to dal natřikrát. Díky tomu se mi celkem vyhnula ta nuda. Ne, vlastně jsem to nedal natřikrát kvůli příběhu, ale spíš kvůli faktu, že jsem během hraní nebyl v místnosti sám a neměl jsem to na sluchátkách. A tohle opravdu nejde hrát bez toho, aby si o vás ti, co to v tu chvíli nehrají a snaží se třeba učit, nemysleli, že jste nejspíš úplný idiot.

A to je oslí můstek k hudbě a zvukům. DVA je moje velmi oblíbená kapela, ale nějak se mi podařilo úplně prošvihnout jejich poslední regulérní album Nipomo, což musím brzy napravit. Takže jsem za posledních 9 let od nich vlastně slyšel jen ty infantilní nesmysly z Botaniculy a Chuchla (ne že by jindy nebyli infantilní, ale ne tolik!) a jako jo, je to dobré. Soundtrack obsahuje 15 relativně regulérních písní, což se během hraní ani nezdá, že by bylo možné.

Nejlepší hudební číslo si ale může udělat každý sám, a sice při výběru kapitol, při každém kliku na tu kterou kapitolu hraje tón a ty jdou po půltónech v rozsahu asi dvou a půl oktávy. Jo, hrál jsem si na tenhle supr nástroj asi dvacet minut, Vltavu, Ódu na radost, Ovčáky čtveráky....

No a měl jsem už teda oranžového pana protagonistu. Asi se mi líbí víc původní verze. Chápu změnu z důvodu proma zadarmo, jestli to ale bylo čistě ze snahy "hlavně ať se nikdo nezlobí", tak je to spíš politováníhodné. Co chudák Kekel? Ten pořád vypadá jako překrvené varle ve skřipci. Nevím, jak vás, ale mě to teda uráží. Měli nechat možnost zvolit si obě varianty a z Kekela odstranit ty nevhodné chloupky. Bodliny? Chloupky na varleti to jsou!

Teď jsem si všiml, že jsem napsal X odstavců a vlastně nic o tom, co se ve hře teda dělá. No...kliká, jako ve všech hrách od Amanity. Má to styl. Hlavně ten neustálý nápis Chuchel, co se objevuje. Jsou dvě vysvětlení: 1) snaha o iluzi, že veškerá předchozí hra byla jen předehrou a TEĎ to teprve začne. 2) pocit bezpečí pro začínající Alzheimeriky; "počkat, kde to jsem, co se děje, jo, už vím, hraju hru, ale kterou?!!! Uf dobrý, Chuchel."

Občas se dá i pousmát, jen je to už prostě moc to samé. A zvládne to každý...teda, asi třikrát jsem se trochu zaseknul, ale vy to nikomu neřeknete, že?
+17
  • PC 65
Kladu si otázku : hrál bych Chuchla, kdyby to nebyla hra od Amanity? Nejspíš ne. Chuchel se děsně líbil mé osmnácti měsíční dcerce. Při hudebních pasážích tančila, u fyzických gagů se smála, po zbytek doby zaujatě sledovala (televizní) obrazovku, protože hra je barevná, dialogy jsou v nesrozumitelné hatmatilce ne nepodobné té, kterou občas sama používá. Dokonce bych řekl, že se jí protagonista líbil I kvůli jeho dodatečnemu prebarveni na oranzovo.

Vzhledem k počtu meziher (inspirovaných pacmanem, tetrisem, space invaders, flappy atd.) je fajn, že nemusíte hrát perfektně a nemáte žádné hitpointy, v případě smrti Chuchla v těchto mezihrach nepřijdete ani o dosavadní postup v nich (zdravím Ugru a Pivo's Grand Adventures Episode 2: Redemption. Jsem starý, líný a na některé udajne výzvy mě už prostě neužije. (v případě Tetrisu jsem nicméně opakovaně narazil na bug v poslední fázi minihry: pokud jsem nestačil skočit na tresni (visni?) předtím, než velká bomba explodovala, po respavnu jsem už Chuchlem nemohl pohybovat a pomohl jen reset celého levelu. Když se mi to stalo podruhé, měl jsem za sebou předchozí dvě minihry a fakt to potěšilo).

Achievementy. Pro první bod herní výzvy 2019 byl pro mně Chuchel ideální. Hra jich obsahuje sedm, k získání každého je zapotřebí pořádně zamakat (jen projít hru nestačí, tím každý z nich maximálně nacnete). Ve většině z nich musíte udělat opravdu vše, co se v dané obrazovce udělat dá. Cloud shootera jsem dělal natřikrát, blue pill nadvakrát, snail race se vydařil napoprvé. Ono si totiž nestačí jen na netu najít, co máte dělat, protože ty návody jsou často nepřesné.

Herní výzva 2019: lovec trofejí



+18
  • PC 65
Na Chuchlovi je jasně znát, že je to hra dělaná s láskou, ale očividně to prostě nestačí. Hra je sice docela úsměvná, ale po chvíli začne trochu nudit. A to je u takhle krátké hry celkem problém. Některé minihry byly zábavnější a hraní trochu oživily, nicméně už tu laťku úplně zvednout nedokázaly. Příběh není nikterak hluboký, na druhou stranu to od takové hry asi ani nelze čekat, a tak není člověk příliš zklamán.

Po grafické stránce je naopak hra opravdu výborná a občas donutí člověka zamyslet, na čem ti autoři asi tak jedou, že tohle vyplodí (a to v dobrém!).

Amanita Design mám hodně v lásce, ale myslím si, že tohle není jejich nejslavnější počin, přestože se v prodejích vyhoupl poměrně vysoko.

Pro: krátké, občas zábavné minihry

Proti: otravná hudba, chvílemi nudnější

+26
  • PC 70
Takže toto bude zvláštny komentár o tom, ako sa malá nevinná príšerka (vraj chumáč vlasov) ocitla odrazu v prvej línii zúrivých ideologických bojov. Dlho netušila, koľká bije, a ako v inom svete rastú zbytočné rozpory, ktoré živia tí, ktorí sa iným ani živiť nevedia. A tak si v pohodičke, iba tak vo svojom pokojnom svete riešila také svoje zásadné a životné problémy, ako sa dostať z jednej hernej obrazovky do druhej. Ešte si dokonca dovolila neurčito komentovať svoje situácie s nadhľadom a humorom, čo v dnešnej dobe je niečo nemysliteľné, pretože tí, ktorí chcú o tejto dobe rozhodovať, nevedia byť iní, než tak vážni, ako kilo soli.

Chumáč vlasov, ktorý pôvodne vypadol nejakému čiernovlasému človeku sa teda jedného dňa odrazu musel zmeniť na oranžový, preto že sa niekto rozhodol, že ryšavci nemôžu zostať diskriminovaní a napriek tomu, že sú v menšine, aj oni musia mať svoju hru a majú svoje práva. Táto nevinná postavička, ktorá bola tak hyperkorektná, že to už viacej ani nešlo, teda že bola neurčitého pohlavia, neurčitého politického zamerania a dokonca ani netušila, čo je to podprahová propaganda cielila na deti, alebo aj na dospelých, ktorí sa stále cítili deťmi. A pocit, to je to, čo je alfa a omega dnešných dní. Nejde o to, kto si, ale ako sa cítiš, horšie je, keď je to len nevinná radosť z detinských vecí. To je dnešným ideologickým aktivistom absolútne na nič a tak aj tento krátky vtipný počin, ktorý bol v podstate iba sériou bláznivých gagov, či skečov musel okúsiť realitu dnešného sveta, kedy môžeš robiť takmer všetky veci, len si nesmieš robiť srandu, lebo takmer isto sa niekto urazí.

A tak teda dopadol Chuchel, tento obyčajný chumáč vlasov, ktorý úspešne a s úsmevom prešiel všetkými obrazovkami, aby dlho po skončení svojho snaženia bol vytiahnutý zo zaslúženého odpočinku a ako ikona nesúci na frontu zúrivých virtuálnych bojovníkov. Tak bojuj Chuchlík svoj ďaľší boj, ja tvrdím že všetko zlé je na niečo dobré, pretože tento komentár som musel napísať v rámci Hernej Výzvy 2018 a fakt som dlho nevedel, o čom vlastne mám písať, keďže všetko podstatné spomenuli tí predo mnou.

Pro: Nadhľad, zaujímavá štylizácia

Proti: Vytiahnutie z viruálneho hrobu, v ktorom mal odpočívať

+39 +40 −1
  • PC 60
Na hru jsem se velmi těšila. Myslela jsem si, že to bude herní zážitek, jaký jsem zažila u Botaniculy. V tomto ohledu mě ale hra zklamala. Herní postava Chuchel i se svým kamarádem Kekelem je sice roztomilá, stejně jako tvorečkové z Botaniculy. I svět ve kterém žije mi byl blízký. Zde ovšem převládají hlavně scénky, na které se hráč jen dívá. Čekala bych více hraní.

Jinak zpracování, animace, hudba a hlavně zvuky se mi moc líbily. Pár hádanek mě dokonce i potrápilo, ale většinou se jednalo o předvolené věci, na které jsem prostě jen postupně klikala a koukala se co se bude dít. Nejspíše je hra navržena tak, aby ji mohli hrát i ti nejmenší. Co se dá dělat, možná si ji tedy více užijí synové, až dorostou do určitého věku (tipuji tak 6 let).

Kdyby byli všechny hry od Amanity takovéto, asi bych netrpělivě na další nečekala. Pro příště bych byla vděčná tvůrcům, kdyby se zaměřili na tvoření více herních prvků, více hádanek a věnovali méně času scénkám. Ačkoli příběh byl povedený a musím uznat, že humor zde rozhodně nechybí.

Pro: zvuky, animace, příběh, humor

Proti: příliš mnoho scének, málo hádanek

+27
  • PC --
Sorry za koment, ale herná výzva 2018 si ho žiada.
Od Amanita Design vývojárov prijímam v podstate iba ich Machinarium a sériu (hoc pre mňa slabú, 3ku som nehral) Samorost. Nevedel som sa naladiť na Botaniculu a nepodarilo sa mi to ani pri tebe Chuchel. Napadá ma podobná otázka, ako keď sme s kamarátom priniesli na cviká "našu enigmu" a pritom to bola len blbá monoalfabetická substitučná šifra: "a to ste na takúto blbosť museli byť dvaja ?".

"Hru" tvorí niekoľko logických, nelogických, klikacích problémov, ktorých vyriešením príde na rad ďalší problém až hra po 2-3 hoďkách končí. Najmä klikacie obrazovky ma vedeli poriadne vytočiť. Všeobecný príklad: na obrazovke je x predmetov, na každý je nutné klikať dovtedy, pokiaľ na obrazovku nevyskočí nápis Chuchel a jeeej, ideme do ďalšieho levelu. Sorry, ale to je fakt ťažké programovanie, no tu zjavne išlo o trošku iný cieľ, než je prepracovaná hra.

Takto to páni nejde, nebavil som sa ani sekundu...a preto...Preto som pred hru posadil deti a začal som sledovať, čo sa bude diať. Hoci by som prisahal, že táto hra neosloví ani deti, tak opak bol pravdou. Amanita Design vie roztomilo kresliť a preto sa deti bavili hlavne na postavičkách, niektorých minihrách a na gagoch, ktoré mňa neoslovili. Moje hodnotenie ignorujte, ale deti by vám hru odporučili určite. Čerešňu sme nakoniec získali a nie jednu. Hough !
+21
  • PC 80
Surrealistický bizarní audiovizuální dětský mišmaš. Jo, tolik přídavných jmen by asi stačilo pro tuhle neobvyklou puzzle hru.

V kostce - je to bláznivá a zábavná hra prošpikovaná řadou miniher odkazujících se na staré arkádové blockbustry. Audiovizuál jde ruku v ruce absurditě a tvůrci zůstávají věrní svému stylu. Je to skutečně jednoduché a zaměřené na mladší publikum? Nejspíš ano, ideálně to dejte zahrát své malé ratolesti, ale pobaví Vás to oba. Příběh, pokud to tak lze vůbec nazvat, je místy frustrující ale ve výsledku milý.

Doporučuji lidem, kteří hledají jednoduchou bezmyšlenkovitou klikačku pro oddech a které potěší milý dětský humor ... jo a dětem. Za mě osobně je to místy příliš zdlouhavé.

Arkádové hříčky, které jsem poznal - Space invaders, Flappy bird, Pac Man, Tetris, Angry birds, Whac a mole, Godzilla, Kung-fu master, Wolf and eggs :)
+21
  • PC 65
Chuchel je asi tím nejpodivnějším počinem z dílny Amanita Design. Zatímco Samorosty se s každým dílem zlepšují, hry mimo zavedenou sérii mají spíše klesající tendenci. Machinarium byla pecka, Botanicula o něco méně, avšak stále šlo o velmi kvalitní titul, ale Chuchel je už úplně někde jinde. Neříkám, že jsem se nebavil, ale zatímco Botanicula má nudných a opakujících se momentů naprosté minimum, Chuchel to má přesně obráceně.

Paradoxně nejlepší level je pro mě asi hned ten první, kde je třeba Chuchla vzbudit (dobře, ještě chrochtající berušky jsou super) a jedna z mála věcí, která mě za celou dobu hraní neomrzela, byla naštvaná gesta hlavního protagonisty. Vztekající se Chuchel je prostě boží. Dalším skvělým aspektem jsou zvuky a hudba hodně se podobající té z Botaniculy, což je samozřejmě dáno tím, že ji má znovu na svědomí skupina Dva.

Některé levely byly o přemýšlení, ale těch byla menšina a většinou šlo jen o jednoduché proklikání se k další scéně. Vůbec jsem nepochopil, proč se snad po každém pátém levelu objevil obří nápis Chuchel? Já přece vím, jakou hru hraju.

Potěšila mě přítomnost miniher, které přeci jen mírně oživovaly jinak celkem stereotypní hratelnost a bavily mě asi všechny. Na jednu stranu je škoda, že má Chuchel tak krátkou herní dobu, ale na stranu druhou lze těžko říci, jestli by můj výsledný dojem nebyl po dvojnásobné délce horší.

Každopádně se nedivím, že šel Chuchel do trafik již po třech měsících od vydání, protože tam jednoznačně patří. I když nejsem z nejnovějšího titulu mých oblíbených vývojářů zrovna dvakrát nadšen, těším se na jejich další výtvory a doufám, že se u nich budu bavit o něco více.

Pro: začátek, chrochtající berušky, vztekající se Chuchel, minihry, zvuky a hudba

Proti: opakující se momenty, často se objevující nápis Chuchel, krátké

+20
  • PC 65
Protože mám studio Amanita Design ve velké oblibě, na hru Chuchel jsem se velmi těšila.

Úsměv na rtech mi vyvolala už počáteční scénka, při níž jsem měla za úkol vzbudit hlavního hrdinu. Tento úsměv mi však vydržel sotva do poloviny hry. Ač je hra krátká, už v půlce jsem se začala nudit. Trýznění malého Chuchla, jenž se ze začátku jevilo jako celkem zábavné, mi postupem času začalo připadat nejen nudné, ale dokonce mi jej bylo líto.

Po vizuální stránce hra nezklamala. Všechny postavy (stvoření) vypadaly komicky a přesně tak zapadaly do designu celé hry. Jediné, co mi však přišlo trochu „ošizené“, bylo pozadí jednotlivých lokací, jenž bylo vykresleno dosti zjednodušeně.

Minihry, jimiž byla hra protkána, neurazily ale ani nenadchly. Totéž mohu říct o puzzlech v některých lokacích.

Hra na mě působí, že je cílena na nižší věkovou skupinu. Ale ani zde si nejsem jistá, zda opakovaný vtip (únavná honba za třešní), bude pro všechny po celou dobu hraní považován za zábavný.
+47
  • PC 70
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 4 - Hru nezastavíš

Chuchel je dalším titulem z produkce již etablovaného a světoznámého českého studia Amanita Design. Po Botanicule jde o druhou hru studia vzniknuvší pod taktovkou talentovaného designéra Jaromíra Plachého, ve spolupráci se “skupinou” Dva jako autory soundtracku.

Zatímco předchozí hry - série Samorost, Machinarium a koneckonců i Botanicula lze považovat za klasické adventurní tituly, jež přinášejí více či méně spletitou dějovou linku, Chuchel se poněkud odlišuje. Nabízí nám dobrodružství chlupaté koule s oranžovou čepičkou a výraznými ústy s vykotlanými zuby, jejichž výraz se mění podle Chuchelova duševního rozpoložení. Jako jeho side-kick, či spíše možná protivník, vystupuje další blíže neidentifikovatelná čtyřnohá entita jménem Kekel (z pekel?).

Jediným nosným motivem titulu je hledání ukradené třešně, kterou Chuchelovi zcizila jakási boží ruka. Nic víc, žádná story linka. Chuchel je víceméně sled humorných skečů a grotesek, ve kterých se Chuchel více či méně přímočarou cestou snaží ukořistit své milované ovoce. Sekvence fungují víceméně samostatně a řekl bych, že ani není patrná návaznost a scénky jsou poskládány bez hlubších souvislostí. Až tedy na tu závěrečnou.

Hlavním cílem hry je pobavit, což se v podstatě daří. Některé scénky jsou sice slabší, ale většina vyloudí úsměv na tvář svým roztomilým humorem. Grafické zpracování se nese v tradicích tvorby Amanity, je veskrze originální a je třeba pochválit nevyčerpávající kreativitu designérů, a mnohdy jsem se divil, jak na podobné potvůrky i scenérie ve svých tvořivých myslích přišli. Firma si svým oceňovaným vizuálem již dávno vybudovala svůj trade mark a každá její hra ihned prozrazuje svého tvůrce.

Zpracování je cíleno spíše na dětské publikum, ale samozřejmě také na dospělé hráče, kterým nevadí možná trochu infantilní ladění. Hratelnost je tak jednoduchá a přímočará. Až na pár puzzlů nemusíme vůbec přemýšlet a jenom si prostě hrajeme. Klikáme a zkoušíme, co všechno se dá na obrazovce udělat a výsledkem jsou další a další eskapády, do kterých se Chuchel dostane. Všude nacházíme vodítka nebo nápovědu, takže hru dohraje každý hráč. A s pomocí dospělého i každé dítko se zájmem o hraní. Nicméně asi u dvou či třech puzzlů se ratolesti zřejmě neobejdou bez pomoci rodičů. Jako určité negativum vnímám minihry, vybočující z konceptu hry, zejména ta s poletováním ve vzduchu a uhýbáním mráčkům. Až na originální zpracování střílečky Asteroids bych si je klidně odpustil.

Zvukové zpracování a soundtrack jsou rovněž unikátní a pokračuje v tradicích předchozí Botaniculy. Nicméně ve hře se o hudbě příliš hovořit nedá, jsou to v podstatě jenom ruchy, zvukové smyčky a ambientní melodie. Soundtrack se prodává samostatně, dokonce jsem viděl i klasické vinylové elpíčko, ale ve hře jsem žádné delší hudební sekvence jako v soundtracku nezaslechl.

Co o Chuchelu říci ? Hraje se skvěle, poskytuje uklidňující relaxační a optimisticky laděný zážitek a nejednou vykouzlí úsměv na tváři, když sledujete, co ztřeštěný Chuchel a jeho okolí provádí. Příjemný audiovizuální multimediální zážitek. Ale po dvou hodinách, možná o něco více, nastává konec. Nepostavíte se žádné výzvě, nečelíte jako ve správné adventuře přemýšlení, co dál. V podstatě jenom klikáte a zkoušíte. Můžete si hru projít znovu, abyste vyzkoušeli, jaké další skopičiny Chuchel umí, protože vše v jednom sezení neuvidíte. Ale nic extra nového vás nečeká. Ani bych se nedivil, pokud by byl někdy Chuchel zpracován jako animovaný film.

Pokud tohle všechno od hry očekáváte, budete spokojeni, ale mně trochu větší náročnost a více herních elementů trochu chybělo. Proto dávám “jenom” 70%. Což rozhodně neznamená, že je Chuchel špatný, ale z produkce Amanity je to pro mě zatím nejslabší hra (Samorost 3 jsem ještě nehrál).

Pro: Roztomilá grafika. Originální design. Humor. Přístupné pro všechny hráče.

Proti: Příliš jednoduché

+33
  • PC 70
U hry bych chtěl zprvu pochválit opět osobitý a precizně vytvořený celkový design hry. Nicméně je celkem škoda zjednodušeného "pozadí" jednotlivých úrovní – chápu že se asi jednalo o záměr, ale i tak v porovnání s výtvarným stylem ostatních her od Anamita Design prázdnější prostředí Chuchelova dobrodružství s Kekelem zkrátka zamrzí. Bohužel i jednotlivé úrovně působí jaksi odpojeně a postrádají větší smysl navazování na tu předchozí, ale u způsobu prezentace hry ala Tom & Jerry se nejedná o nějak závažný problém kazící zážitek ze hry.

Hra naštěstí nešetří humorem, který mi občas vyvolal úsměv na tváři, a i když jsem měl pocit, že více cílí na menší publikum, tak zvuková stránka a hlavně hudební doprovod je zpracován na výbornou ve všech směrech. Přepracované puzzle hry známějších značek v minihrách i přes svoji jednoduchost též působí kouzelně a roztomile. Hru jsem dohrál za nějaké 2 hodiny, znovu hratelnost se sice nabízí při hledání zbytku achievementů, ale i tak se jedná o další povedenou relaxační hříčku, u které strávený čas nelituju.

Pro: Audiovizuální zpracování, nenáročné a snadno pochopitelné i bez jediného textu

Proti: Kratší herní doba

+26
  • PC 65
Co to tvůrci sakra hulili? Všechno! Během sledování Doby ledové si museli tvůrci řádně šlehnout, až viděli na obrazovce pouhou změť chlupů, která se snaží získat svůj milovaný ořech/třešeň. V té chvíli jeden z tvůrců vstal a řekl: "O tom uděláme hru." Chuchel jako takový je chvílemi docela i zábavný, ale jinak se jedná o rádoby adventuru, která se snaží možná až moc odkazovat na popkulturu, čímž gagy jaksi ztrácí na originalitě. Neříkám, že hra jako taková není originální, scénky jsou mnohdy tak šílené, až nedávají smysl. Jak jsem říkal, někdo tu asi hodně hulil.

Opravdu upřímně jsem se zasmál asi tak dvakrát, což pro titul, který má být humorný, není dobrá zpráva. Přátelé a známí, kteří hru hráli, mi ještě před mým hraním říkali, jak je hra časem tak otravná, až jí možná nikdy nedohrají. Na rozdíl od nich jsem byl tedy schopen hrou projít na jeden zátah, za což jsem rád, protože jde opravdu jen o takovou jednohubku. Děti a milovníky starých grotesek hra zřejmě osloví, zbytek na tom bude asi jako já nebo mí známí.

Pro: Ozvučení, šílený svět, pár vtipů se najde

Proti: Gagy jsou málo originální, někdy až moc stupidní

+14
  • PC 50
Hned na úvod bez okolků prozradím, že Chuchel je pro mě zklamáním a s přehledem nejslabším titulem od Amanita Design. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč.
1. Hra je sice infantilní, ale není pro děti: ano je to tak a co si budeme namlouvat, tento titul již od prvního pohledu je určen malým dětem, ale ty ho nemají šanci dokončit, pro starší ročníky je naopak buďto nezajímavý, nebo příliš snadný.
2. Rádoby vtipný vždy a za každou cenu: s humorem obecně to není jednoduché a připouštím, že každý člověk má rád určitý styl a vkus, jenže tady si autoři řekli, že když už dělají tak krátkou hru a chtějí za ni zaplatit, tak gagy musí být všude a doslova při každém kliknutí myši. Na samém začátku jsem se i docela bavil a sem tam ze sebe vyloudil něco, jakože smích. Postupem času se začaly "vtipné" scénky v podstatě dokola opakovat a já se nevyhnul pocitu, že je to už trapné.
3. Originalita jde do háje: taky vám připadá, že se Amanita snaží napodobit veverku Scrat z Doby ledové, ale tak nějak po Česku? Mě zcela určitě a na rozdíl od již kultovních scének zmiňovaného filmu se to moc nedaří.
4. Hratelnost jde háje: v podstatě se vracím k bodu 1. Neboli, pro koho ta hra vlastně je? Pro malé děti ne, pro starší děcka ne a jediné, co mě napadá, jsou fotříci zaseknutí v období puberty, což také vylučuji, protože já jsem se například nechytl.
5. Dlouhé očekávaní a rychlé zklamání: kdyby tento titul vyšel v řádu několika měsíců, tak si řeknu OK, ale on byl vyvíjen několik let a výsledek tomu neodpovídá. Tímto se neotírám o grafiku, nebo technické zpracování, ale otírám se o hru samotnou a o její délku hraní.
6. Povyk a recenze herních webů vysoce předčily realitu: tady se konečně dostáváme do finiše mého komentáře ke hře. Aby bylo jasno, Amanitu a její tvorbu mám velice rád. Tituly jako Samorost, nebo Machinarium jsem si zamiloval a jsem patřičně hrdý na to, že se ujali v zahraničí a ze srdce jim to přeji. Prostě a jednoduše z toho důvodu, že tyto hry byly, jsou a budou skvělé a zaslouží si to. Zde si ovšem nejsem jistý. Já jsem se na rovinu nebavil. Respektive bavil jen tak krátce, že si říkám "ani za těch 250 Kč to nestálo", bohužel.
7. Resumé: hodnocení 50% dávám pouze z úcty k autorům samotným, pokud bych měl být skutečně nezávislý a objektivní, tak si odečtěte dalších cca 10 - 15% a věřte, že v tomto případě mě to obzvláště mrzí.

Pro: Snad ten humor, no... aspoň na začátku.

Proti: Vše, co je řečeno v komentáři.

+34
  • PC 75
Amanita Design už tentokrát opravdu cílí na děti nebo starší, kteří by potřebovali dospět. Jsem rád, že stále patřím mezi tu druhou skupinu a ještě mám v sobě trochu radosti z dětinských věcí, protože Chuchel je přesně takový. Řada ztřeštěných gagů s vtipným ozvučením a grafikou.

Pokud vám Botanicula přišla málo jako hra a postrádali jste nějaké výraznější adventurní prvky, tak Chuchel jde do extrému. Sice stále musíte vyřešit jakým způsobem se dostat na další obrazovku, ale řešení je zjednodušené natolik, aby nejvíc prostoru dostalo zkoušení klikat, kombinovat... prostě sledovat, jak to Chuchel zase podělá a do jaké vtipné situace se dostane. Mimo to také příjde řada na spoustu mini her, které jsou variacemi na známé legendy jako Arkanoid nebo Tetris. Hraní se nese v pobavené atmosféře, ale vyloženě jsem se zasmál jen párkrát. Nemůžu to hře mít za zlé, protože malé caparty to jistě rozesměje více.

Graficky samozřejmě také nejvíce připomene Botaniculu a je fakt, že na pohled může působit neoriginálně. To se ale mění až ve chvíli, kdy koukáte na všechna ta bizarní stvoření. Neskutečné kolik maj kluci z Amanity v hlavách nápadů.

Soundtrack a ozvučení ve hře je přesně takové, jaké byste od DVA čekali. Spousta kraťoučkých úryvků, řvaní, podivné řeči a ještě podivnějších zvuků. Ovšem je to asi to nejvtipnější na celé hře. Jsem zvědavý, jestli ony úryvky tvoří celé skladby až někde zpřístupní stream vydaného soundtracku, protože ve hře na celou skladbu téměř nejde narazit. Což je možná trochu škoda.

Chuchel tak nejvíce doplácí na svou krátkost, jelikož dvě hodiny herní doby jsou málo i vzhledem k výši základní ceny. Dalším problémem může pro někoho být i přílišná jednoduchost a infantilnost. Pokud v sobě nemáte furt trochu dětského ducha, tak se hře vyhněte obloukem. Pokud ano, pak směle do toho.
+38