Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 45
K BiA:RtH30 jsem měl vždy averzi. Přišla v době, kdy bylo v ohni až příliš želízek z WW2 a navíc vypadala těžce budgetově. Důsledně jsem se ji vyhýbal spoustu let a nezavadil bych o ní nebýt nadšených komentářů na DH. A protože jsem po čemkoliv z WW2 prahl (Faces of War a Company of Heroes dokážou pěkně navnadit), potlačil jsem instinkt a za těch pár šupů si ji koupil.

A zaplakal jsem. BiA:RtH30 není ani chytrá hra, ani úžasná, ani atmosferická a ani jinak nic chvalitebného. Nejde o ten těžce budgetový pocit, který se setřásá jen těžko (nejvíce tomu ale pomáhá cheat, který ze hry udělá černobílý film - pak to má kouzlo), ale o celkový přístup. Jakoby si někdo řekl, uděláme to jakoby reálněji - budeme velet týmům, flankovat - takže se na střílení můžeme sklidem vyprdnout. A taky tak udělali. Přesnost zbraní je naprosto někde v háji, dlouhá puška zanáší na pět kroků půl metru dolů.

Velení je celkem oživující přístup, který borci z Gearboxu stihli zabít hned v další misi. Použít pár vojáku k potlačení nepřítele a další skupinu jim poslat do boku, aby je pokosila je fajn. Zavání realitou. Jenže od chvíle, kdy dostanede vojáky, veškerý level design začne kopírovat jeden jediný vzorec - hlavní ulice, na jejím konci kulometné hnízdo, které vás nekompromisně skolí. A jednu boční uličku přes dvorky, která jako na sviňu vede rovnou za kulometné hnízdo, a celou uličku chrání jen pár vojclů. A tak to jde pořád a pořád dozblbnutí, takže velení ve čtvrté misi už ze srdce nenávidíte.

Nejhorší je, že kdyby alespoň zbraně střílely tak jak by měly, tak by žádné velení nebylo třeba, protože by jste je mohli na těch pár desítek kroku trefit a hotovka. Co hůř, válečné pole je silně ohraničené, "KORIDOR" křičí z každého rohu. Vetchý plot je nepřekonatelná překážka a snazší cesty do nepřátelských zad blokují povozy a podobné umělé překážky.

Příběh je plný patosu a klišé - věřím, že je opravdový. Ale nikterak táhnoucí. I ten francouzský venkov je značně ubijející. Stejné vesničky, pole a sady.

Tam kde MoH vsází na různá prostředí a rozmanité mise a CoD na mohutnou pumpující akci, nemájí bratři (v triku) nic moc co nabídnout.

Možná můj pohled na hru je mnohem tvrdší díky tomu, že jsem těsně před ní dokončil H&D2. A o dva roky starší Hiddeni jsou vše, o co se bratři snažili. Jsou chytří, realističtí, velet se tam taky dá. Navíc jsou velmi rozmanití a nabízí 'absolutní' volnost k řešení.

Jediný důvod proč jsem nedal 50% byly poslední dvě mise. Snajperské intermezzo bylo živelně uspokojující a poslední zběsilá mise s utíkáním a velením tanků byla také... Energetická.

Pro: Poslední dvě živé mise po plahočícím se středu, nápad s velením

Proti: Stereotyp, nuda, přesnost zbraní,

+25 +28 −3
  • PC 75
Na tuhle hru jsem měl zálusk už dlouho. Ještě než jsem poznal databázi, pročítal jsem na webech všelijaké oslavné recenze. Na druhou stranu. Hry z druhé světové už nějak nemusím. Buďto nemají žádný příběh (vystačí si s autentickými záběry) nebo hodně mizerný. Od dob Ryana do toho cpou strašnou hudbu. Ta patetická melancholie už mi nějak leze krkem. Pomalu si říkám, že bych snad radši hrál za Němce a k tomu poslouchal heavy metal.

Příběh v téhle hře opravdu není. Jenom snaha proniknutí do vojákovi duše. Hudba je opět strašná. Jak ze Zachraňte Vojína Ryana. Alespoň že neobtěžuje v průběhu akce. Akce je zajímavá. Dvěma příkazy velíte svým týmům, kryjete se, útočíte atd.. Dalo by se říct, že takový hodně arkádový Hidden and Dangerous. Mise jsou rozlohou krátké, prostorem omezené a lineární. Musíte v nich ale doslova bojovat o každý pařez.

Potom, co jsem zjistil, že moje střelba je zoufale neúčinná, dal jsem se na dráhu stratéga a jenom minimálně jsem vytvářel nějakou vlastní hrdinskou iniciativu. To bych jinak musel frustrací rozbít klávesnici. Vždyť ostatní to zvládnou líp. Stačí je dobře rozestavit a co nejlíp vyžívat předností svých týmů. To mi přinášelo mnohem větší uspokojení. Stereotyp jsem nepocítil. Náplň misí je různorodá, a když jsem se do toho konečně začal dostávat, tak najednou konec.

Hra se snaží hrát na strunu realismu. Jakmile vaši vojáci vystrčí nos zpoza stromu, tak během chvilky leží rozstřílení na zemi. Na druhou stranu na sebe můžou z krytů střílet třeba hodinu nekonečnýma zásobníky. Nepřátelé nehýří kdovíjakou aktivitou. Schovají se a čekají. Jejich vrcholný kousek je vrácení vašeho hozeného granátu. Je to o dobývání.

Grafika není nějak detailní, ale je dostačující. Zvuky jsou super. Prostředí je pořád stejné, ale není se čemu divit, když se hra odehrává během osmi dnů na rozloze pár kilometrů. Každopádně, když jsem sám moc nestřílel, tak jsem se bavil. Má to docela šmrnc, a už na střední docela solidní obtížnost. Pokud teda nejste srabi a neléčíte se.

Pro: strategický prvek, válečná vřava, rozmanitá náplň misí

Proti: nepřesná a frustrující střelba, patetická hudba a atmosféra, žádný příběh, krátké

+22
  • PC 70
Oba dva díly BiA jsem v minulosti dohrál mnohokrát a řadily se mezi mé nejoblíbenější hry společně s Call of Duty. Už od Vánoc se mi na stole válí třetí díl této série, do kterého se chci pustit, a proto jsem si chtěl střihnout první dva díly na rozjezd.

Pokud chcete intenzivní příběh, běžte o střílečku dál. Tady jde hlavně o akci. Jednotlivé mise jsou docela hezky nadesignovány. Škoda, že se prostředí tolik opakují a tak je hra po delším hraní docela monotónní. Zbraně jsou, jak už tu bylo mnohými řečeno, opravdu velmi nepřesné. Zpočátku jsem hrál na HARD, ale po pár misích jsem radši přesedlal na EASY, protože i když se mi povedlo nepřítele úspěšně obejít, tak mě stejně stačil zabít, jelikož jsem ho nemohl zaboha trefit ani na 5 metrů. Na jednu stranu je to fajn (nutnost taktiky), na stranu druhou dost nedodělané.

Atmosféra války je o poznání slabší než v CoD, ale i tak je to dost slušná a hlavně náročnější zábava. Hra graficky za těch 6 let docela zastarala. Je to vidět hlavně u trhaných animací a nehezkých textur v pozadí. Občas mě pila krev i pitomá AI spojenců, kdy jsem je poslal k nejbližší zídce a oni ti pitomci vběhli přímo doprostřed bitevní vřavy. Herní doba, jak je u válečných FPS zvykem, je dosti krátká, což u BiA zas tolik nevadí. Aspoň nehrozí stereotyp. 70%

Pro: taktika a udělování rozkazů, prostředí Normandie, zvuky, sniperská mise ke konci hry

Proti: nedotažené, nic moc příběh, místy trochu nuda

+15
  • PC 90
Jediná FPSka odehrávající se během WW2, která svým vyprávěním, atmosférou a sledováním jednotlivých charakterů, připomíná seriál Band of Brothers. 8 dní prožijete zajímavý příběh velitele vyýsadkového družstva, který vede "třináctku" svých svěřenců bitvou v Normandii. Důraz kladen na realistické pojetí, působivý velící systém a vše se odehrávající v přesně vyobrazeném prostředí, jako v roce 1944. Téhle hře, i přes některé nedotaženosti, tleskám.

Pro: BoB "feeling", originalita na poli válečných FPS, Bonusy za dohrátí

Proti: Některé nápady nedotažené do konce, opakovaná taktika

+14 +16 −2
  • PC 70
Brothers in Arms: Road to hill 30 je prvá hra z tejto trojdielnej série. Medzi hráčov sa dostala už v roku 2005, ja som si k nej našiel cestu až teraz...o 6 rokov neskôr.

Dej sa odohráva ku konci druhej svetovej vojny, keď sa spojenci vylodili v Normandii. Na nejaký čas sa stanete Matt Bakerom, americkým výsadkárom, ktorý sa postupne prepracuje od obyčajného člena vzdušnej výsadkovej divízie až po veliteľa jednotky. Hra je inšpirovaná skutočnými udalosťami, takže si zažijete pár dní ťažkých bojov, strát spolubojovníkov a utrpenia tak, ako ich prežívali vojaci pred skoro 70 rokmi. Okrem Bakera si obľúbite aj iné postavy...napríklad seržanta Maca, ktorý má veľkú charizmu alebo stále vystresovaného Ledgetta.
Ak hľadáte nejaký prepracovaný príbeh, tak ste siahli na zlú hru...príbehová línia je veľmi priamočiara...väčšinou musíte niečo dobyť, niekoho zničiť alebo niekam prísť...vo výsledku ide vždy o to poraziť nacistickú nemeckú armádu a prevziať nadvládu nad každým kúskom okupovaného územia.

Grafika je na rok výroby veľmi slušná, design misií je však veľmi nevýrazný a stále se opakuje to isté koridorové prostredie, kde prevažuje zelená farba a to doslova...zelená je tráva, stromy, ale aj vojenská uniforma.

Zbraní, ktoré môžete používať, nie je moc. Užijete si Karabinu, "Tomíka", Garand ale aj ostreľovačku, granáty alebo taký panzerfaust. S každou zbraňou sa ťažko mieri, takže sa môže stať, že vystrieľate celý zásobník bez toho, aby ste niekoho zasiahli. Pridáva to hre na realite. Realitou zaváňa aj taktické ovládanie vašich jednotiek, ktorým môžete vydávať príkazy na rozmiestnenie, útok alebo kryciu paľbu. V tejto hre je dôležitá spolupráca s počítačom ovládanými jednotkami, pretože sám sa ďaleko nedostanete a odstrelí vás prvý nacistický guľomet na ktorý natrafíte.
V niektorých misiách budete môcť využívať aj vozidlá, konkrétne tanky. Hra s nimi sa mi osobne nepáćila, nemalo to ten potrebný drive.

BiA: Road to hill 30 nie je hra pre každého. Poteší hlavne hardcore FPS hráčov, ktorí majú radi v bojoch aj trochu tej taktiky.

Pro: Taktické boje, rekonštrukcia skutočných udalostí, mierenie so zbraňami,

Proti: Design úrovní, príbeh,

+12
  • PC 80
Tak pokořeno.

Poměrně důstojná akce z WW2. Na první pohled jde o hru, která se snaží sekundovat proslavené sérii COD, ale hned na ten druhej je znát, že autoři zvolili naštěstí trochu jinou cestu:

Příběh sleduje osudy jednoho z amerických výsadkových družstev v Normandii, který měly připravit půdu na hlavní vylodění. Na jednu stranu tak tažení získává na realičnosti na stranu druhou je hráč odkázán na boje ve francouzském venkově bez nijaké výraznější změny.

Prostředí je díky výše uvedenému příliš stejné, především živý ploty nebo jak to nazvat se vyskytujou v každym levelu a v podstatě na každym kroku. Problémem bezesporu je i velmi úzký herní prostor s maximálně jednou odbočkou, kterou hráč obvykle MUSÍ využít, aby vůbec uspěl proti německému opevnění.

Styl hry se pak odvíjí překvapivě jinak, než je u akcí tohoto typu zaběhlej standard:
Velení se zde stává nutností a tím pádem je nutno u boje přemejšlet, což je jednoznačný plus. Dobrý je, že vaši spolubojovníci jsou dobře nadabovaní a vytvoříte si k nim do jisté míry vztah – rozhodně to nejsou jenom někde za rohem se rodící panáci, ačkoli se odlišujou jenom typem zbraně. Němci se nám zde taky netvoří donekonečna, což přijímám s upřímným povděkem, neboť se tak hra stává rozvážnou a taktickou, nikoli zbytečně hektickou. Autosavy fungujou dobře - za celou hru jsem na střední obtížnost nepocítil návaly marnotratnosti, snad jsem i zalitoval, že jsem nezvolil tužší variantu.

Velmi diskutovaná je střelba – hrál jsem samozřejmě bez kříže a tak optika se stala jedinou cestou k zacílení. Sice se muška houpe až moc, nicméně když člověk zaklekne a chvíli zůstane v klidu, hezky se ustálí – Rambové a Arnoldi holt nezabodujou. Mě se to tak celkem líbilo – schválne si zkuste při Paintbalu uprostřed hry jen tak někam vestoje zamířit a zjistíte, že zadýchání i únava dělá v tomto svý. Co se týče kopání zbraní po výstřelu, tak jsem byl dokonce spokojen. Tady se holt musí na boj s rozvahou.

Celkově můžu doporučit všem nadšencům druhé světové, celkem obstojná taktická akce, dech ale nevyrazí. Nicméně jistý kvality tétu hře upřít nemůžu – ačkoli využívá v podstatě jen jeden druh taktiky (hojně používaná "křížová palba") blbost to fakt není.

80%

Pro: Historičnost a reálnost, taktika, slušná akce, zvuk kapek tříštících se o helmu při dešti :)

Proti: Neměnné prostředí, stále stejná náplň hry, linearita, délka

+10
  • PC 90
Nepamatuji si, že bych někdy u válečné FPSky zažíval slastný pocit z poctivé hratelnosti a zároveň mě mrazilo v zádech z faktu, že takto to ve skutečnosti bylo. Brothers in Arms je dle mého názoru vrcholnou kombinací akce a dokumentu. Zároveň přináší strategický prvek, kdy ovládáte dva tými - jeden tým nepřítele ochromí a druhý tým vyráží na zteč přímým útokem. Je to geniálně jednoduchá kombinace, která ve spojení s absolutně bezproblémovým vydáváním těchto rozkazů jediným tlačítkem činí z hraní BiA zcela plynulou záležitost bez toho, aniž byste museli cenné vteřiny přemýšlet, co máte stisknout. Dalším strategickým prvkem je zapauzovaný pohled z ptačí perspektivy, který využijí především ti, kteří hrají na vyšší obtížnost. Snadno odhalíte nepřátelské pozice, zvolíte taktiku a vhodný manévr. Tzv. obcházení nepřátel je strategie, která se reálně používala. To je asi hlavní rozdíl oproti běžným válečným 3D akcím, které sází většinou na bleskové reflexi a přesnou mušku. V BiA mě někdy trošku štvalo, že i přesná střelba na nepřítele, který je schovaný za překážkou byla k ničemu. Umělá inteligence zkrátka takto schovaného vojáka brala jako za nezabitelného a rozhodně tzv. pixelhuntové hráče tato fíčura nepotěší. Na druhou stranu je to dobře. Využívání taktiky je proto nezbytné a ačkoliv by v jiné střílečce přesné míření na lehce vyčnívající hlavu nepřítele pro něj znamenalo jistou smrt, zde tomu tak není z čistě hratelnostních důvodů.

BiA rozhodně není vhodnou hrou pro milovníky Rambo stylu. Někdy jsem jen tak zkusil naběhnout na nepřítele a doufal v zázrak. Z 90% se jedná o sebevraždu a jen vyjímečně přežijete se zdravím jen tak tak. Graficky se mi hra líbí a ačkoliv by si určitě třeba postavy zasloužily více detailů, celkově to zas až tolik nevadí. Prostředí je velmi reálné a od ostatních stříleček se liší tím, že navazuje na sebe. Za postavu seržanta Bakera totiž odehrajete 8 dní, které ztrávíte na poměrně malém území, jak záhy zjistíte z přiložených dokumentů. Ano, dokumentů, které ze hry dělají nevšední zážitek. Na každou obtížnost se vám totiž po dohrání odemkne bonusový materiál, který doporučuji prohlédnout. V tomto ohledu jsem trošku zašvindloval a po dohrání si stáhl upravené soubory, které odemykají všechny bonusy. Doporučuji udělat to samé, stojí to za to. V těchto bonusových materiálech vývojáři z Gearboxu poodhalují, jak vlastně vývoj takovéto hry probíhá a co to všechno obnáší. Kromě toho se dozvíte zajímavé informace z dobových dokumentů, které se týkají vaší mise. Hlavní postavy ve hře, náplň úkolů, prostředí, zbraně a podmínky vychází ze skutečné události a o to více mě hra fascinuje. Některé dokumenty přinášejí neuvěřitelné svědectví, kdy např. dvoučlenný tým americké jednotky prochází vesnicí dům od domu a během krátké chvíle postřílí více jak 30 německých vojáků. Člověk má z toho husí kůži. K tomu si přidejte velice emotivní soundtrack, kdy už jen hlavní melodie v menu u leckoho vyvolá dojetí a máme zde hru, které se jen tak nic nevyrovná. Je pravda, že hratelnost po čase působí trochu stereotypně a hře tak trochu chybí spád dnešních moderních naskriptovaných stříleček, ale jako celek je BiA mistrovské dílo, které si za svoji přidanou hodnotu v podobě bonusových materiálů zaslouží velmi vysoké hodnocení. Gearbox odvedl poctivou práci a je vidět, že do vývoje hry vložil kus srdce. Kéž by takto poctivě pracovali také ostatní vývojářské tými. Docela jsem zvědavý na BiA: Hell's Highway.

P.S.: Ve složce, kde máte hru nainstalovanou najdete také soundtrack ve formátu .ogg, doporučuji někam zkopírovat či vypálit, poslouchá se dobře.

Pro: Realistické zpracování, taktické prvky, prostředí, emotivní hudba, bonusové materiály.

Proti: Časem stereotypní hratelnost.

+9 +10 −1
  • PC 95
Tuto hru vlastním už dávno, asi od roku 2006, ale teprve dnes jsem ji dohrál. Možná že, bych ji dohrál už dáývno, nebýt té pekelné obtížnosti. Protože díky náckovským kulometům jsem umíral nejvíce, protože to stačí jedna rána a jdete čuchat k fialkám. Já nikdy nebyl na taktické střílečky, kde se musí velet, protože hrozně rád si hraju na ramba, třeba jako v sérii CoD. Takže můj styl hraní většinou byl, že jsem poslal svoje vojsko někam do zákrytu a šel jsem to vystřílet sám. To že jsou zbraně nepřesné a jedinná přesná zbraň je springfieldka s optikou mi ani nevadilo, protože vím, že je to naschvál, aby to právě nebylo tak lehké, jinak bych to měl dohrané za chvíli. Možnost velení bylo moc dobré a občas jsem si připadal jako skvělý velitel, protože moje parta to prošla skoro bez ztráty života a tank poskytoval výborné krytí. Ale nejradši mám poslední misi, kde se msuíte vyhnout třem náckovskejm tankům abyste došli pro svý. Jinak grafika je v pohodě a zvuky zbraní mi přišly dobře udělané, takže dávám 95%

Pro: Velení, hratelnost, spousta misí, skvělý příběh, springfieldka =)

Proti: obtížnost

+7 +8 −1
  • PC 65
Přiznám se, že doteď jsem hrál akorát tento, první díl, jinak docela zajímavé série. Problém byl spíš v tom, že v té době jsem si užíval Call of Duty, který jsem dohrával asi po desáté příběhově a další desítky hodin promastil na multiplayeru. A problém BiA byl především v tom, že dorazil s naprosto rozdílným konceptem, než CoD. Například mě absolutně nedokázal zaujmout příběhem a to podle mě ani jeho cíl nebyl. Nejdůležitější byla možnost kooperace s ostatními vojáky, možnosti krytí a další dost důležité identifikátory přežití ve válce. Hezké to na první pohled je, ale chybí tomu trošku hratelnost. Nakonec jsem hru dohrál, ale dále už na ní nemyslel. Okamžitě jsem se vrátil ke svému oblíbenému CoD a během chvíle si na hru pořádně nevzpomněl. Věřím ale, že další díly si už dali záležet ve více aspektech a dopadly o poznání lépe než právě tento první díl.

Pro: kooperace s vojáky, krytí,

Proti: absence příběhu a válečné atmosféry

+6
  • PC 55
Krátce po odehrání Hidden and Dangerous 2 jsem pátral po podobné FPS, v níž je kladen důraz na taktiku. Pro jednou jsem se rozhodl dát na ofic. recenze a vyzkoušet BiA:RtH (9/10 bylo běžné hodnocení). Já vůl se zase napálil! Ale to, že mi BiA přišlo tak primitivní je i má chyba. Chtělo to pauzu – možná měsíc, rok nebo i víc, prostě tak dlouhou dobu, než by se mi z hlavy vykouřilo HaD2. Když vidím ty gigantické rozdíly mezi vymazleným a propracovaným HaD2 a ve všech směrech chudým skoro až budgetovým a nesmyslně přeceňovaným BiA je to k vzteku. BiA totiž ztrácí na všech frontách vyjma grafické stránky (logicky).

BiA sleduje příběh jednotky výsadkářů v době proslulého Dne D. Celá hra je zasazena jen a pouze do Francie, navíc mnohdy na venkov. Umístit válečnou FPSku na jedno jediné dějiště je velmi odvážným tahem, který může vyjít v momentě, kdy tvůrci představí silný příběh, perfektní level design, nápaditost misí a vše zabalí do pohodové hratelnosti. Samozřejmě, že BiA neboduje ani v jednom.

Jakýsi příběh tu sice je, ale ten stojí a padá na osudech postav, jenže na vybudování vztahu k postavám by bylo třeba více času a více dialogů. Když mi umřel tankista, litoval jsem tank… Navíc je vše od začátku do konce našlapáno typickým americkým patosem. Ve vzduchu bylo cítit cosi ve stylu: „jsme banda chudáků, co nechtěli válku, ale zhostili jsme se své role se ctí, to abychom zachránili mnoho životů a spasili svět…“ Na mě vyumělkované hrdinství 'přihlásil ses do armády – jsi hrdina' moc nezafungovalo, ale alespoň působili ti vojáci lidštěji.

BiA se pyšní taktikou! Možnost velení je jedním z hlavních taháku hry a výsledek? Hráč má možnost sledovat bojiště hezky svrchu a také poslat své dva týmy na různá místa nebo jim nakázat útok na nepřítele. Kdyby byly alespoň mapy otevřené, jenže to nejsou a neustále se opakuje základní princip – koridor s palpostem a ulička vedoucí přímo za něj. Takže zatímco jeden tým (popř. sám hráč) půjde nepřítele obejít, ostatní zahájí krycí palbu, která má užitek, neboť tu je jakýsi indikátor krycí palby – soustřeďujete palbu směrem na nepřítele, aby ten zalezl do krytu a nebyl tak agresivní. Zvláštní je, že v prakticky každé větší bitce je cosi jako vedlejší cestička, kterou můžete nepřítele pohodlně obejít a sundat ho zboku. V praxi to znamená, že spíše než hledáním dobrých palebných pozic a krytů, strávíte bitvu hledáním oné cestičky.

Zdá se, že BiA může být vcelku slušnou lineární střílečkou, jako MoH, jenže ji zvrhává ve frašku neuvěřitelná nepřesnost zbraní. Nevadí mi, když kulky létají vedle a já tak čelím delší přestřelce, ale tady na větší dálku netrefíte nikoho. Autoři evidentně dumali nad tím, jak hráče přimět využívat ‚taktické prvky‘ a vymysleli, že když znemožní hráči zabíjet nepřátele, bude nucen nařídit svým spolubojovníkům, aby to udělali za něj. Můžu to označit za fikané, zákeřné, neotřelé, ale především za sebevražedné, neboť běžná náplň FPS hry je tím ušlapána.

Co musím pochválit je AI. Nepřátelé i spojenci se kryjí, pálí od boku během přesunů, ustupují a hlavně – občas se trefují, takže nejsou zbyteční. Dalším plusem je grafika, která rozhodně není ošklivá, ačkoli je prostředí stále stejné. Francouzský venkov mám sice rád, ale čeho je moc, toho je příliš.

Jak je u podobných her mým zvykem, pokusím se o sepsání dojmů z misí. Úrovně jsou rozděleny do kategorií podle dne, v němž se odehrávají.

Den D
Nejdelší mise skládající se z řady vcelku krátkých úrovní, v níž jsem se seznamoval s velením a pohledem na bojiště. Jakmile se mi dostala pod ruku jednotka, nepřátelé začali stavět palposty, které jsem musel pracně obcházet. Protože jedna úroveň byla jako druhá, mnoho si toho nevybavuji a to jsem to dohrál před týdnem… Vím, že při přebíhání louky, na kterou Němci stříleli minomety, jsem měl chuť rozflákat klávesnici, protože nešlo odhadnout, kam granát spadne a já tak opakoval úsek asi 5x. Taky vzpomínám na poslední úroveň na poli, kde se respawnovali nepřátelé, což je u hry s nízkým počtem zdraví a absencí léčení na palici.

1. den po Dni D :)
Prostředí je stále stejné, ale novinkou je americká popelnice. S tankem byla zpočátku legrace, neboť se zdálo, že většina situací půjde pohodlně vyřešit. Level design se však rychle přizpůsobil a nepřátelé přišli s děly. Dělo je stejné jako kulometný palpost, čili nastávaly dva druhy situací – v první musel jít tank proti kulometu a v druhém pěchota proti dělu. Stereotyp udeřil…

2. den po Dni D
Boje se přesunuly na okraj vesnice a tank nahradila úderná jednotka. Jinak je vše při starém – zaměstnat, obejít a zastřelit. V tuhle dobu jsem už s očekáváním vyhlížel konec hry.

3. den po Dni D
Opět se ke slovu dostává tank a prostředí lehce oživuje železniční most. Co víc k tomu dodat?

4. den po Dni D
Krátká mise v mokřadech, která je okořeněna sniperkou. Popravdě už jsem si myslel, že to bude první válečná FPS bez sniperky. Nakonec se ukázalo, že likvidace nepřátel se sniperkou je pohodička, protože pohled přes mířidla (resp. optiku) je podezřele klidný.

5. den po Dni D
Dvě úrovně odehrávající se z velké části na stejné mapě. Byla to strašná nuda. Ten neustálý stereotyp bez špetky inovací je úmorný.

6. den pod Dni D
Konečně změna! Jednotka je ve městě a tak se boje přesouvají do ulic a na dvory fabrik. Jinak je ale vše při starém, tedy až na druhou úroveň – obrana kostela pomocí sniperky a bazooky. Bylo to zábavné, jenomže takovýchto zpestření by mělo být mnohem víc.

7. den po Dni D
Konečně poslední bojová mise! Dala mi vážně dost zabrat. Už jen první bitku na kopečku jsem opakoval snad 8x. Druhý úsek bylo prokličkovat mezi nepřátelskými tanky a následně je pomocí spojeneckých tanků zničit.


Takže jak BiA:RtH nejlépe shrnout… Veliké zklamání a neskutečný stereotyp, který nezachrání ani vcelku zdařilá taktická náplň hry. To, že je hra z USA a zachycuje slavnou jednotku vojáků za proslulého Dne D, ještě neznamená, že se posadím na zadek, tak jako většina recenzentů. Hodit tomu 90%, musel bych se praštit do hlavy (anebo dostat zaplaceno).

Pro: Taktický mód, AI

Proti: Stereotyp - prostředí a situace, nepřesné zbraně, málo nápaditých misí

+6 +9 −3
  • PC 70
Road to Hill 30 je povedená FPS která se od svých konkurentů (CoD a Medal) liší především jednou podstatnou věcí a to větší mírou realističnosti. Zatím co v CoD se hraje především na bezhlavé střílení, v BiA využijete spíš taktiku, možnost přesouvání týmu a mnohé další.

Začnu tou taktikou - o bojišti máte vždy přehled díky možnosti vidět herní pole zhora, můžete si naplánovat kam pošlete jeden tým, kam druhý a kde budete vy. Obvykle je nejlepší taktika jedním týmem upoutat pozornost, druhým se pak dostat k nepříteli do strany a snadno ho zneškodnit. Zbraně jsou zpracovány celkem dobře, není jich málo a určitě si každý najde tu svou. Hratelnost je docela dobrá, zejména díky ovládání týmů, což je věc dosud nevídaná. Příběh ujde, nic extra to ale není.

Brothers in Arms je povedená hra (teď už série) která v žánru FPS přinesla trochu něco nového a ukázala že střílení nácků muže být díky možnosti ovládání týmu ještě větší sranda.
+2 +3 −1