Komentáře

Už hrozně dlouho jsem se chtěl ke Skeldalu vrátit, protože jsem si ho na poměry českých her 90. let pamatoval jako slušnou záležitost. A ani po letech mě nezklamal. Brány Skeldalu vznikly v roce 1998, tedy v době kdy klasickým dungeonům odzvonilo a grafika i hratelnost již tehdy působila dost retro.

Kupodivu právě grafika (možná i díky Windows převodu) příliš nezestárla. Zatímco různé první 3D pokusy z té doby vypadají po letech ohavně, Skeldal nabízí tradiční ručně kreslenou grafiku. Některé lokace se povedly více (lesy, ledové jeskyně, hory), některé méně (interiéry budov, tmavě fialový Skeldal), totéž platí i monstrech. Potěšily mě kozaté dryády (které jsou jinak doslova na zabití), to by v zahraničí v té době na 100% neprošlo.

Příběh je takový standart. V krajině Rovelandu se pěti odpadlých mágů pokouší vyvolat velké zlo a tak jiný mág vyvolá trojici lidí a ti se vydají zjistit původ zla a zničit ho. Pominu-li dost podivný začátek (únos hrdinů z jejich světů a defacto vymytí mozků), tak je pro podobnou hru v pohodě. Skeldal není úplně liduprázdný, dá se narazit na NPC, které můžete nabrat, je tu městečko plné lidi, kteří s Vámi i pokecají, ale většinou jde jen o obchod. Dialogy se snaží působit starobyle, ale ve výsledku to zní jak z brakovitého románu, a jsou tu i ošklivé intro a outro, které to rámují.

Hratelnost je tradiční. Vytvoříte si trojici postav (já dal dva fightery a mága), narolujete hodnoty síly, pohyblivosti, obratnosti a magie, poberete v chatce pár věcí a vydáte se do lesa. Z toho vede pár odboček, hned za rohem je první a jediné město, kde můžete spát, kecat s lidmi, prodávat loot a šetřit a kousek poblíž jsou jeskyně plné skřetů, kde se dá nahrabat spousta vybavení i pokladů. Brzy naberete další tři postavy a vydáte se do světa, sbírat legendární předměty a odhalit a porazit zlo. Snadno se to ovládá šipkama, je tu výborná automapa, do které se dá zapisovat a také mapa světa, kterou můžete využít pro fast travel.

Pro start ideální, navíc jsem se většinu hry nenudil. Jednotlivé prostředí i dungeony jsou každé jiné - budete procházet les plný střílejících dryád, ledové jeskyně s mrazivou vodou, sopky, věž plnou hádanek atd.. Většina dungeonů je hlavně o bojích, občas nějakém vybavení a puzzle jsou spíše v menšině a i pokud jsem na něco narazil, dalo se vyřešit i bez návodu. Občas do puzzlu použijete i kouzla (např. teleport). Autoři jsou skromní i různých propadlech, tajných tlačítkách a podobných chuťovkách. Zato jsou dungeony plné průchozích stěn a vřele doporučuji kouzlo true seeing neustále zapnuté, protože tajné zdi neskrývají jen poklady, ale i postup dál. Líbil se mi i fakt, že vyčištěné lokace zůstávají prázdné, žádný respawn a grind se nekonají.

Díky bohu se nekonají ani trable s nosností, co se vleze do inventáře (který lze vylepšovat), to unesete. Naopak neskutečně otravný bylo neustálé hladovění a žíznění postav. Jídlo i vodu sice můžete vyčarovat, ale stojí do drahocennou manu. Totálně mě rozsekalo podvodní kolo, kde se najednou u postavy objevila ikona žízně a já jí musel vyčarovat vodu :D :D. Naprosto jsem nepochopil odpočívání, které málokdy funguje do plného uzdravení a spát můžete asi podle toho jak se to tvůrcům líbí.

Alfou a omegou jsou boje. Ty jsou tahové a chvílemi pekelně těžké, popravdě mě zhruba do půlky (a ke konci znovu) příšerně sraly. Bojovníci se zpočátku netrefují, jejich úběry jsou malé, levely jdou nahoru pomalu, výcvik a lepší výbava pekelně drahé. Mágové nemají žádná pořádná kouzla na dálku (vrchol je magic missille) a k pěkným kouskům na blízko se dostanou až hodně za půlkou hry. To jsou pak chuťovky typu ledová krev či vykrvácení, ale problém u některých monster je, že prostě nechcete, aby byli blízko. Boje jsou přitom zajímavě vymyšlené. I když se odehrávají na tahy, než tahový souboj začne můžete získat výhodu když překvapíte soupeře zezadu. A nebo naopak neopatrně vstoupíte do dveří a sesypou se na Vás z boku. Můžete také rozdělovat družinu, což se hodí nejen u puzzlů, ale právě i v bojích. Můžete tak obklíčit prchajícího soupeře, nebo naopak schovat vzadu slabé mágy a dopředu poslat naboostované tanky.

Druhým základem je ekonomika a tady přichází obrovské minus. V dungeonech sice nacházíte zbraně, zbroje, diamanty, peníze, ale z 99% jsou to krámy výhradně na prodej (to 1% je sada Avalonské zbroje). Ta nejlepší výbava je totiž ve městě a je kurevsky ale fakt kurevsky drahá. K tomu si přičtěte nutnost zaplatit další šílené peníze za základní výcvik (do 20 bodů), pokročilý výcvik (do 30 bodů), výcvik zbraní, výcvik magie či mistrovské magie. Levelů je totiž málo, za každých jen 5 bodů. A vy potřebujete i mágy s trochou energie (síla) či více akcemi za kolo (rychlost). Navíc máte 6 postav, na každou potřebujete zbraň, štít, brnění, helmu, boty. Potřebujete manu, protože spát se dá omezeně, čas od času nějakou specialitu (kožešiny do ledové jeskyně). Pokud si chcete pořídit Temný úsvit, nejlepší sekeru ve hře, vypláznete 8 tisíc, což je suma, kterou nevyděláte ani vyčištěním celého dungeonu a prodáním všeho.

Vtipem dne je například že obří diamant prodáte cca za 300-400 zlaťáků. Skřetí poklad za 2 tisíce. A nocleh se všemi a jídlem (tedy plné uzdravení) stojí 220 zlaťáků... Nakonec mě to vedlo k úvahám o sviních zlodějských - máme tu partu cizinců co nám zachraňují zadky, tak proč je neodřít o poslední groš. Je to tak nějak typicky české.

A když se obloukem vrátím k bojům. Nakonec se mi podařilo jakžtakž vycvičit postavy, luxusně je vyzbrojit, bojovníci dostali temné úsvity, na konci měla hlavní postava kompletní avalonskou zbroj i s mečem. A výsledek? Ve finále mě i taky byly některé obludy schopné sundat na jednu ránu... Nemluvě o boji s Tiroky, pokud si to chcete vyspoilovat tak prosím. Tirokové jsou v posledním patře Skeldalu čtyři. Není se kam schovat, při boji zaútočí většinou aspoň dva. Jednou ranou sundají mága, na které se zaměřují prvotně, mají tři útoky za kolo a 500 životů. Úběry mých bojovníků tak kolem 20-30. Pomohla šílená strategie. Dostat se jednomu do zad, s bojovníky na které bylo sesláno zrychlení a oko za oko. Ustoupit s mágy o políčko zpět a posílat léčení. Tirokové si vlastními brutálními zásahy ubíraly, pokud mi bojovníka zabily, ve stejném kole byl vyléčen, takže se to nepočítá. Po tomto brutálu jsem byl rád, že střetnutí s mágy se odbylo jen animací.  

Každopádně na české poměry 90. let jsou Brány Skeldalu povedeým, pěkně nakresleným i vymyšleným dungeonem, který pro mě sráží jen občas frustrující soubojová stránka a opravdu zlodějská ekonomika.