Krokovací dungeony jsem miloval od útlého mládí a v zatuchlých chodbách v pevnosti D(d)ungeon mastera Chaose jsem se cítil jako doma. Českou legendu žánru jsem však pokořil až nyní. Přes určité technické potíže a určité archaismy v ovládání se stále jedna o zábavnou a dobře hratelnou hru. Grafika, díky své stylizaci, i dnes ladí oku a obdobně kladně bych se mohl vyjádřit o hudebním doprovodu. Ten však není nijak pestrý, a proto se velmi rychle oposlouchá. Buďme ale shovívaví a sveďme to na dobová omezeni velikosti instalace. Počátek dobrodružství a zápletka jsou věrné pravidlům žánru a nejde od nich tedy očekávat propracovanější charakteristiku postav či sáhodlouhá dialogy. O to více potěší snaha o smysluplné, i když šablonovité, vyprávění. Jádrem hry jsou však souboje. Ty jsou zde řešeny tahově, což vede k taktičtějšímu pojetí, avšak občas neúměrně prodlužují samotné hraní. Rozvoj a levelování postav bych označil za spíše zjednodušené a nemotivující k větší personifikaci jednotlivých členu družiny. Naopak hádanky byly přiměřeně obtížně a zároveň neházející nesmyslně klacky pod nohy (kromě lesu dryád, kde tu kládu opravdu potřebujete). Tomu velmi pomáhá i automatické zaznamenávání do deníku a automapping.

Pokud jste první díl, dnes již třídílné série nehráli, můžu vám jej s klidným svědomím doporučit. Počáteční problémy s ovládáním stojí za překonání!

Herní výzva 2016, kat. 9