Je to taková moje neřest, že se ke spoustě dobrých a legendárních her dostávám i s 20 letým zpožděním. Možná proto to mám tady na DH tak rád, neřeší se tu jen nové a aktuální hry, ale zjišťuju, že je podobných jedinců, kteří hrají 20 a více let staré hry, ještě dost.
Jako u spousty her, i do Bran Skeldalu jsem se pustil kdysi před oněmi 20 lety, ale tenkrát mě to moc nechytlo. Dostal jsem se do města Caredbaru a pak jsem dostal na budku ve skřetích jeskyních. Totálně bez zkušeností a se špatně zvolenou partou. Hra mě moc nebavila a brzo mě od sebe odradila. Naštěstí jsem ji měl kdesi vzadu v mozku a prostě jen přišla doba, kdy jsem hledal nějakou hru na zkouškové. Tzn. hru, kde hra nějaká fantasy hudba a hlavně není realtime. Hru, ze které hraje nerušivá hudba celý večer a stačí, když si občas za pár minut párkrát kliknete.
Těžko se mi posuzují Brány Skeldalu po těch letech vzhledem k tehdejší konkurenci, anžto jsem dungeonům propadl až s tou novou vlnou odstartovanou Legend of Grimrock, ale jedná se o celkem příjemné putování do české herní historie. Příběh asi moc neosloví, stejně jako mi nesedla místní mytologie, ale líbilo se mi, že je hra jednoduchá na pochopení, mechanismy se člověku dostanou rychle do krve a tak nějak většina rozhodnutí mi přišla ke prospěchu věci. Jedno město, kde jsou všechny věci dostupné hned od začátku, jen je potřeba si na ně našetřit, transparentní soubojový systém, který je sice férový, ale nezkušenému hráči dá pořádně zabrat, systém učení a sesílání kouzel, jednoduché, ale fungující levelování postav, atd. Co mě na hře štvalo, byla nutnost zásobit se vodou, jídlem a šípy. Jasně, téměř od začátku byly na jídlo a vodu kouzla, ale stejně je to takovej vopruz, že si na to musí člověk myslet a hlídat to.
Soubojový systém byl docela fajn a rychle mi přešel do krve. Mám raději dungeony, kde náročnost soubojů závisí na hráčově taktice a připravenosti než na reflexech, jestli stihne příšeru obíhat rychleji, než se příšera stačí otočit. Jak říkám, hra to byla sice dobrá, ale jelikož nejsem úplně zatížen nostalgií, asi jsem čekal, že to je větší pecka. Přesto jsem si ji užil.
Jako u spousty her, i do Bran Skeldalu jsem se pustil kdysi před oněmi 20 lety, ale tenkrát mě to moc nechytlo. Dostal jsem se do města Caredbaru a pak jsem dostal na budku ve skřetích jeskyních. Totálně bez zkušeností a se špatně zvolenou partou. Hra mě moc nebavila a brzo mě od sebe odradila. Naštěstí jsem ji měl kdesi vzadu v mozku a prostě jen přišla doba, kdy jsem hledal nějakou hru na zkouškové. Tzn. hru, kde hra nějaká fantasy hudba a hlavně není realtime. Hru, ze které hraje nerušivá hudba celý večer a stačí, když si občas za pár minut párkrát kliknete.
Těžko se mi posuzují Brány Skeldalu po těch letech vzhledem k tehdejší konkurenci, anžto jsem dungeonům propadl až s tou novou vlnou odstartovanou Legend of Grimrock, ale jedná se o celkem příjemné putování do české herní historie. Příběh asi moc neosloví, stejně jako mi nesedla místní mytologie, ale líbilo se mi, že je hra jednoduchá na pochopení, mechanismy se člověku dostanou rychle do krve a tak nějak většina rozhodnutí mi přišla ke prospěchu věci. Jedno město, kde jsou všechny věci dostupné hned od začátku, jen je potřeba si na ně našetřit, transparentní soubojový systém, který je sice férový, ale nezkušenému hráči dá pořádně zabrat, systém učení a sesílání kouzel, jednoduché, ale fungující levelování postav, atd. Co mě na hře štvalo, byla nutnost zásobit se vodou, jídlem a šípy. Jasně, téměř od začátku byly na jídlo a vodu kouzla, ale stejně je to takovej vopruz, že si na to musí člověk myslet a hlídat to.
Soubojový systém byl docela fajn a rychle mi přešel do krve. Mám raději dungeony, kde náročnost soubojů závisí na hráčově taktice a připravenosti než na reflexech, jestli stihne příšeru obíhat rychleji, než se příšera stačí otočit. Jak říkám, hra to byla sice dobrá, ale jelikož nejsem úplně zatížen nostalgií, asi jsem čekal, že to je větší pecka. Přesto jsem si ji užil.
Pro: Osvěžující soubojový systém, jednoduché na pochopení, hudba, čeština
Proti: Nutnost jídla a vody, bez zkušeností se můžete snadno zadřít, nutnost rozdělovat partu, předem daný mustr úspěšných povolání