Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Zatímco jiné Apogeeovky jsem jako dítě znal jako své boty, Bio Menace se mi nějakým záhadným rozhodnutím osudu vyhnula. Ba dokonce jsem o hře nikdy neslyšel a objevil jsem ji až před lety zde na DH. Z hlediska herního systému nejde o žádné překvapení. Kdo někdy hrál nějakou plošinovku této firmy, bude v Metro City jako doma. Nakonec hra padla dnes před čtvrtou hodinou ranní po 10 dnech nikterak vytrvalé pařby.

Bio Menace je příběhem agenta CIA Snake Logana. Vzhledově jde o staršího bratra Duke Nukema, i když hra vyšla až po něm. Logan dostane za úkol záchranu světa od šíleného vědce a jeho ještě šílenějšího zaměstnavatele, kteří se chystají zaplavit svět mutanty a roboty. Tak jako Duke je Snake typickým příkladem VDD (Velkého Drsného Dominanta), což ale vůbec není na škodu. Příběh není z nejoriginálnějších, ale u plošinovky se na něj příliš nehledí.

Hra je zjevně pokračovatelem prvního Duka, oproti kterému přináší řadu vylepšení. Hráč si může zvolit ze tří obtížností a nepřátele likviduje jemným poklepáním prstíku na spoušť jedné ze tří Loganových zbraní (kulomet a plasma jsou dočasná sbíratelná vylepšení). Kromě toho arzenál hry nabízí ještě granáty a miny (jak naše, tak nepřátelské). Registrovaná verze nabízí 3 epizody po 12 levelech, tedy solidních 36 levelů, ale některé z nich jsou jen arény pro bossfight.

Obtížnost hry je civilní. Hra není úplně jednoduchá, zařvat se klidně dá už v prvním levelu (vyzkoušeno), ale po krátkém tréninku je bez problému dohratelná. Do cesty se nám staví velké množství nepřátel a terénních překážek. Nejzajímavější jsou jinými hráči zmínění crittersáci a fialoví šklebouni. V jednom levelu druhé epizody se hráč dokonce do jednoho takového zeleného šklebouna převtělí a bude v úzkých chodbičkách bojovat proti svým fialovým "soukmenovcům, což považuji za velmi originální herní prvek. Nejotravnější jsou plivající kobry, proti kterým jsem se do konce hry nenaučil efektivně bojovat. Hra je totiž opravdu o boji a v některých situacích zranění prostě inkasujete a nedá se tomu nijak vyhnout.

Hra obsahuje nekonečné díry a nabídne hráči i pár skokanských pasáží, přičemž některé na propadajících se či mizejících plošinkách jsou dost o nervy. Nejotravnější skokanskou část nabízí druhý level mravenčího města, přičemž mravenčí levely jsou nejslabší částí hry. Oproti tomu městské a laboratorní levely jsou super. Od hry jsem si původně nic nesliboval, ale nakonec jsem se při hraní příjemně bavil.

Po technické stránce je hra OK. Grafika i zvuky jsou fajn, stejně tak i hudba neurazí. Postava reaguje na pokyny, skoky jsou přesné, střelba taktéž. Bugy se téměř nevyskytují, i když v mravenčím městě jsem dvakrát nebo třikrát propadl propadající se plošinkou (bohužel před jejím propadnutím).

Bio Menace coby shareware nepatří k trojáčkovým hrám, ale ve svém oboru střílečka/plošinovka (po slovensky "behačka") nabízí dostatek zábavy i určitou výzvu na dlouhé zimní večery. A co vy? Přijmete Cainovu výzvu?

Pro: Slušná technická stránka, mnoho nepřátel a bossů, originální transmutace hlavního hrdiny (viz spoiler).

Proti: Některé skokanské pasáže, levely s mravenci.

+21
  • PC 70
Na odreagování od adventur jsem si zase prošel jednu hopsačku, tentokrát moji oblíbenou Bio Menace. Je to typická Apogee hra, tedy rozdělení na epizody, spousta kol, nějaký ten pitomoučký příběh a samozřejmě se převratností či originalitou kouká těm slavnějším arkádám na záda.

Nicméně... oproti dětinskému Keenovi či Cosmicovi a přehnaně těžkým Dukům 1-2 mě z tohohle subžánru arkáda bavila vždycky nejvíce. Možná proto že jsem se k ní dostal jako první, možná proto že je nejakčnější a nejjednodušší. Ano některé kola si zopáknete, protože ukládání funguje jen na začátku mise, nicméně frustrace z x opakování jednoho kola se nedostaví. Už jen proto, že na lehčí obtížnost je životů i střeliva dost.

A také proto, že je to není ani tak hopsačka, jako střílečka. Snake Logan bojuje ve třech epizodách proti všemožným formám mutantů, genetických pokusů i robotů, k dispozici má rychlý kulomet či něco jako raketomet, kromě toho pár druhů granátů a min. Nepřátelé krásně vybuchují nebo se rozpliznou v kaluži krve a střev, občas se objeví nějaký vytuhlý boss. Hra nehází klacky pod nohy, takže pokud umřete začínáte od začátku, ale otevřené dveře zůstanou otevřené, čudlíky zmáčknuté a mrtvoly mrtvé.

Kromě střílení nechybí sbírání všemožných pitomostí, které se nachází za zamčenými dveřmi (potřebujete klíče), umisťování krystalů, občas zapamatování si nějakého kódu a hledání rukojmích. Nechybí ani odkaz na Keena či tajná místnost s tvůrci hry. To vše na rok vzniku a žánr ve slušné grafice s pár pěknými obrázky mezi epizodami.

Zkrátka Bio Menace není určitě klasikou typu Prince of Persia nebo Another World, ale na odreagování je výborný.

Pro: Slušná řežba, tak akorát obtížné, spousta kol, ucházející grafika.

Proti: Bez jakékoliv inovace či větších nápadů.

+16
  • PC 75
This is NOT shareware


Na přetrvávající retro vlně jsem si po mnoha letech znovu zahrál tuto jednohubku. Jedná se o poněkud zapadlejší hříčku z rodiny klasických plošinovek společnosti Apogee. A právě k tomuto kousku mne váže poměrně silné nostalgické pouto, neboť je to jedna z her mého dětství. Respektive její první epizoda, protože jako u mnoha jiných, byla i na našem počítači v shareware verzi. Díky GoGu jsem nyní dostal jedinečnou příležitost projít si hru kompletně celou.  

Hra je čirou esencí raných videoherních devadesátek – máme zde magora, Dr. Mangleho, co napadl Metro City svými geneticky zprzněnými mutanty, které doprovází armáda bizarních robotů. Na zažehnání kritické situace je povolán extra-super-SUPER tajný agent Snake Logan (může mít hlavní hrdina ještě víc krutopřísnější jméno?) – chlápek ve svítivě zeleném (a těsném) tričku do V, s pečlivě pěstěným knírkem a decentní trvalou, zvýrazňující jeho šik mulet. Co více si ještě přát? Ano… nečekaný příběhový zvrat! Je tu! Na konci první epizody se dozvíte, že Dr. Mangle není oním hlavním padouchem, který to celé způsobil. Někdo jiný celou dobu tahá za nitky. A až zjistíte kdo… no to jste určitě nečekali. Kouzelná béčkovost celé hry je zkrátka neodolatelná a pasuje k ní úplně stejně přesně, jako bílé tenisky ke Snakovým plísňákům.

Hra se hraje pohodlně. Ovládání se skládá pouze ze směrových kláves, jedné akční (šipka nahoru), skoku a střelby. Nic víc, ale bohatě to postačí. Ovládání postavičky mi přišlo výborně vybalancované i na dnešní dobu – Snake na vaše příkazy bez nějakých křečovitostí reaguje a nestalo se mi, že by probíhání levelů bylo těžkopádné. Na ovládání si tedy stěžovat nemohu, protože je příjemně dynamické a hra odsýpá. Zdraví, jehož množství záleží na zvolené obtížnosti, si doplňujete pomocí lékárniček, životy si navyšujete sbíráním červených drahokamů, zlepšováním skóre, nebo sebráním ikonky Snaka, což automaticky dodá jeden život. Nechybí ani speciální druhy munice a granátů. A byť je ozvučení minimalistické, líbilo se mi. Zejména zvuk, když seberete nějaký předmět, lahodil po celou dobu mému uchu. Velmi se povedla i hudba, z níž hned první flák, co hraje v počáteční úrovni, mám asi nejraději. Ale jsou zde i zběsilejší kousky, které hraní podporují a dobře se poslouchají. První škobrtnutí přichází s level designem.

Vlastně je to více, než škobrtnutí. První „volná“ epizoda je bez přehánění nejlepší. Svou nápaditostí a variabilitou prostředí nechává zbylé dvě epizody v širokém závěsu. Skoro to vypadá tak, jako by tvůrci věnovali veškerý svůj talent právě té první epizodě, co bezplatně distribuovali mezi hráče, aby je namlsali a zbylé dvě epizody zkrátka odflákli, aby ještě dotvořili nějakou vatu navíc. V první epizodě si projdeme krásně vymodelované město, staveniště, les (ten je mimochodem strašně otravný), stoky, nebo podzemní laboratoře. Počínaje druhou epizodou, se nápaditost citelně vytrácí a zůstanou tak maximálně příšerné mravenčí jeskyně a unylé variace laboratoří, které nejvíce charakterizují výrazy: šeď a nuda. Brzy se tedy stane, že vám úrovně začnou připadat na stejné brdo, protože zde není nic zapamatovatelného, což je možná důvod, proč hra tak zapadla oproti jiným kouskům z Apogee stáje. Korunu všemu nasazují „logické hádanky“ umístěné v levelech. Většinou se jedná o to, abyste v určitém pořadí stiskli kombinaci barevných tlačítek. Když to uděláte úspěšně, získáte velký bonus v podobě výbavy, nebo krystalů s body. Když se ale spletete, hra vás ztrestá otevřením propadla, kam když spadnete, většinou se už nedostanete ven a prostě zkapete. To by tolik nevadilo, kdyby se vaše chyba dala napravit. Nedá. Propadlo zůstane otevřené už napořád a jediné, jak to zkusit znovu, je opakovat celý level. To nejhorší ale teprve přijde, když dojde na padající plošinky. Konkrétně v jedné úrovni mravenčích jeskyní máte několik padajících stupátek, na kterých je váš postup přímo závislý. Když zkazíte skoky, což se stane snadno, už nemáte šanci postoupit vpřed a vždy zahučíte do vody, která vás instantně zabije. Znovu je třeba opakovat celý level, než to uděláte správně na poprvé, tudíž je nutné si postup natrénovat. Zde jsem neměl daleko k frustraci. Skutečná frustrace se dostavila v předposlední úrovni třetí epizody, kdy si musíte skočit pro krystal, který vypíná silové pole k rukojmímu. Protože aby vás hra pustila do dalšího kola, je nutné v každé úrovni nejdříve osvobodit rukojmí a získat od nich klíč. Místnost ale hlídají jacísi poletující droni, kteří vás bez milosti zabijí, sotva se jich dotknete. Musíte si opět načasovat svůj skok. Ale poněvadž pod vás nevidíte, je to otázka spíše velkého štěstí. Díky tomuto špílu jsem hru málem nedohrál, protože jsem měl chuť jí poslat do křemíkového nebe. Při čtvrtém opakování celé úrovně se mi to ale už podařilo.

Nebýt těchto křiváren, hrála by se hra příjemně a uspokojivě od začátku do konce. Je zde pestrá paleta vtipných příšerek, z nichž vzhledově nejoblíbenější pro mě jsou fialoví kousači s neodolatelně poťouchlým výrazem, nebo vysmátí, kutálející se crittersáci. Některého nepřítele je třeba jednoduše ustřílet, na některého potřebujete granát, nebo speciální plasmovou munici, takže jisté taktizování zde také je. Bossů je tak akorát a souboj s žádným není žádná velká frustrace. Párkrát možná umřete, ale brzy si na správný způsob boje přijdete. Jsou zde i tajné chodby a skryté levely. K jejich aktivaci je nutné získat speciální krystal. Nesmí chybět ani autorský easter egg. Jedná se o skrytou místnost v druhé epizodě, kdy se podíváte za samotnými autory, kteří k vám prohodí pár slov. Nakonec vás poprosí, abyste o jejich místnosti nikomu neříkali, a jejichž prosbu jsem právě teď zazdil.

Kdyby nebylo nostalgie, kterou ke hře (první epizodě) cítím, nejspíše bych si jí nezahrál. A svým způsobem bych zase o tolik nepřišel. Hra je příjemná v tom, že není tak těžká, jako třeba konkurenční bratříček Monster Bash, u nějž jsem nikdy nebyl schopen dohrát ani první epizodu a už to asi nikdy zkoušet nebudu. Faktem stále zůstává, že první epizoda je nejlepší. A troufám si tvrdit, že tento názor nezapříčinilo mé citové pouto k ní, ale protože je jednoduše nejpovedenější. Kdybyste však zatoužili zabrousit do herní historie a vyzkoušet si nějaký akční titul, který se krom pár výjimek příjemně hraje i v dnešní době, sáhněte právě po Bio Menaci – je na GoGu, běží dík DOSBoxu bezchybně, je zadarmo. Navštívíte Metro City?

Pro: První epizoda, příjmené ovládání, hudba, zvuky, legrační nepřátelé

Proti: Laťka nápaditosti klesá od druhé epizody strmě dolů, občas zbytečně frusrtující

+15
  • PC 70
Naprosto parádní smažba, kde je vždy co zabíjet. Svého času na mě zapůsobila svou atmosférou, z dnešního pohledu už je to spíše úsměvné. Pravda, téhle hře k tomu aby se stala legendou něco chybí, ale stále je to hodně nadprůměrná gamesa co příznivce žánru nezklame.
+10
  • PC 85
Stejne jako ugraugra i ja se pripojuji k nazoru, ze tahle hra je proste mazec. Kdysi jsem ji na 486 paril jak o zivot. Uz si ani nevzpominam, jestli jsem mel jen shareware verzi nebo full, ale proparil jsem ji dukladne nekolikrat. Libila se mi detailnost prostredi, ze nebyla az tak detska, proste se to hralo skvele.

Pro: Grafika, hratelnost.

Proti: Nic.

+9
  • PC 70
Bio Menace je jeden ze starých dobrých fláků od Apogee Software. Pěkná grafická stránka v kombinaci s dobrou hudbou a mračny nepřátel, se snadno stane herní náplní několika hodin.

Zvláště mě zaujala první epizoda svoji různorodostí, bohužel další dvě už tolik nápadité nebyly. To co ale dost naštve, je fakt že si hráč munici ani granáty nepřenáší do dalších levelů, zatímco stav životů se nevrací na původní hodnotu.

Forma ukládání také není nic moc, ať už ukládáte třeba v půlce levelu, vždy vás load vrátí na začátek.

Obtížnost celé hry se s každou epizodou zvedá a některé levely jsou dost o nervy. Často hráč projede misi až na více pokusů, protože jsou místy dost nepřehledné a obtížné. Po čase přibydou i nové věci jako antiradiační pilulka.

Oproti Duke Nukem (1991) je tato střílečka bohatší o spoustu akce, střeliva a nepřátel. Stačilo by jen, kdyby celá hra byla o trochu snazší. Po několika projetích a poznání jednotlivých levelů, je i tak tato hra příjemným strávením herního času.
70%

Pro: Rozmanitý nepřátelé, grafická stránka, solidní střilečka.

Proti: Místy dost obtížné, nepřenášení munice a granátů.

+7
  • PC 70
Bio Menace je docela zábavnou plošinovkou, vezoucí se na popularitě her jako Commander Keen (na jehož enginu tuším vznikla), ale ve zdejším podání působí hra méně dětsky, je v ní více násilí a vnitřností, které ze zasažených nepřátel lítají na všechny strany. Klasická hra, která ale sama o sobě nemá na to, aby se stala legendou.

Pro: Slušná grafika, vícero druhu střeliva, rozsáhlé levely.

Proti: Někdy méně přehledné (park), náplň hry je od začátku do konce stejná.

+4 +6 −2
  • PC 65
Ale jo, docela ucházející plošinovka, která ale nebyla ničím výjimečná. Na Duka neměl ani trochu, oproti Jill neměl tak povedený design úrovní, Hugo řádil s jetpackem, kdežto postavička z Bio Menace pouze nudně dobíjela brokovnicí. Design úrovní, jak už jsem nastínil, nebyl nijak zvlášť zajímavý - to jest jeden z hlavních důvodů, proč se mi hra nelíbila. Ani grafika mě nijak nezaujala, docela slabota. Jako hra vyplňující mezeru v nudné školní hodině ANO, jako hra, kterou bych s radostí hrál doma NE.

Pro: slušný engine

Proti: ničím nezaujme, grafika, design úrovní

-2 +1 −3