Monster Bash

Známé Apogee-ovky už mi začínají docházet a tak jsem zase jednou použil na DH vyhledávání podle firmy a objevil pro mě neznámé hry Realms of Chaos a právě Monster Bash. Jelikož videa na youtube vypadala lákavě, dal jsem hře šanci. Celkově jsem hře věnoval s přestávkami asi měsíc času, ale hraní bylo spíše namátkové, nepravidelné.

Také Monster Bash má pověst těžké hry. S tím je možno souhlasit. Hra není jednoduchá, ale rozhodně jsem za ta léta dohrál i těžší plošinovky. Hrál jsem na nejlehčí obtížnost. Pro koho jsou určeny další dvě, to těžko říct. Obtížnost první a druhé epizody je civilní s tím, že některé úseky je třeba se naučit nazpaměť. Ve třetí (hlavně v její první polovině) značně přituhne a level 3x04 jsem opakoval minimálně 20x (cíl byl čistý průběh bez ztráty života). Hlavním kamenem úrazu jsou pohyblivé plošinky, které jsou většinu času mimo obrazovku a je třeba počítat vteřiny, kdy se opět objeví. Jinak čeká netrpělivého či pomalého hráče skok do prázdna nicoty (většinou do bažiny nebo aspoň na bodáky). A o co ve hře jde? Zlý hrabě Chuck (eh - Norris? mladší dementní bratr Draculy?) unáší z naší planety psy a kočky, které chce transformovat do armády monster. Ze psů očividně udělal vlkodlaky. Jaký měl plán s kočkami, to ví asi jen on sám. Každopádně hlavní hrdina hry Johnny Dash přijde o svého milovaného psa Texe (Watsona?) a on jediný a jeho prak s nekonečnou municí může zachránit zvířata, lidi, planetu, vesmír a vůbec. Znáte to.

Hra se prodávala standardní sharewarovou cestou - první epizoda zdarma, další dvě za tvrdé valuty. Celkově na Johnnyho čeká 28 levelů a něco málo bossů. Standardní plošinovková výbava obsahuje klasický arzenál statických plošinek, pohyblivých plošinek, propadel, bodáků, kopí a podobně. Co je nestandardní, je rozhodně velký počet druhů havěti, kterou hráč potká. Už úvodní ručka vypůjčená z Addamsovy Rodiny dovede hráči značně zatopit. Škála monster pokračuje přes běžné kostlivce a poletuchy až po zdaleka ne tak běžné poskakující oční bulvy (včetně jejich obří varianty) a plivajícího Jack O'Lanterna. Na rozdíl od dřívějších her stejné firmy jsou nástupy nových monster po celou dobu hraní a ne, že si je hra vyplácá hned v první epizodě, že Duku? Během hraní je dobré syslit životy, protože z předposledního levelu jsem vyšel s bilancí -2 (z pěti maximálních na tři). Poslední level je oproti tomu jednoduchý a poslední bossfight byl trochu zklamáním (vzpomněl jsem si při něm na Commander Keen Episode 3: Keen Must Die!).

Po technické stránce nemám výhrad. Z EGA grafiky asi nešlo vytlačit víc. Grafika je povedená, byť použít EGU v roce, kdy vyšel Doom je poněkud odvážné. Zvuky neurazí, hudba je parádní. Skoky jsou přesné a většinou postava doskočí přesně tam, kam jsme měli namířeno (je-li tedy dostatečně rozběhnutá). Co mi naopak vadilo, je fakt, že některé situace jsou neřešitelné bez zranění, jedna dokonce končí nutnou sebevraždou (jednoho hafíka v první epizodě jsem nedokázal vysvobodit bez obětování života - poblíž byl sice náhradní život, ale i tak je to designérský zářez první třídy).

Celkově mohu hru doporučit. Hráči poskytne standardní hopkající zábavu a své rivaly poráží rozsahem bestiáře. Toto se Apogee povedlo. Osvoboďte psy! Osvoboďte kočky! Osvoboďte bubáky z pod postele (ehm). A postarejte se upejrům a podobné svoloči o věčný spánek.