Bio Menace

This is NOT shareware


Na přetrvávající retro vlně jsem si po mnoha letech znovu zahrál tuto jednohubku. Jedná se o poněkud zapadlejší hříčku z rodiny klasických plošinovek společnosti Apogee. A právě k tomuto kousku mne váže poměrně silné nostalgické pouto, neboť je to jedna z her mého dětství. Respektive její první epizoda, protože jako u mnoha jiných, byla i na našem počítači v shareware verzi. Díky GoGu jsem nyní dostal jedinečnou příležitost projít si hru kompletně celou.  

Hra je čirou esencí raných videoherních devadesátek – máme zde magora, Dr. Mangleho, co napadl Metro City svými geneticky zprzněnými mutanty, které doprovází armáda bizarních robotů. Na zažehnání kritické situace je povolán extra-super-SUPER tajný agent Snake Logan (může mít hlavní hrdina ještě víc krutopřísnější jméno?) – chlápek ve svítivě zeleném (a těsném) tričku do V, s pečlivě pěstěným knírkem a decentní trvalou, zvýrazňující jeho šik mulet. Co více si ještě přát? Ano… nečekaný příběhový zvrat! Je tu! Na konci první epizody se dozvíte, že Dr. Mangle není oním hlavním padouchem, který to celé způsobil. Někdo jiný celou dobu tahá za nitky. A až zjistíte kdo… no to jste určitě nečekali. Kouzelná béčkovost celé hry je zkrátka neodolatelná a pasuje k ní úplně stejně přesně, jako bílé tenisky ke Snakovým plísňákům.

Hra se hraje pohodlně. Ovládání se skládá pouze ze směrových kláves, jedné akční (šipka nahoru), skoku a střelby. Nic víc, ale bohatě to postačí. Ovládání postavičky mi přišlo výborně vybalancované i na dnešní dobu – Snake na vaše příkazy bez nějakých křečovitostí reaguje a nestalo se mi, že by probíhání levelů bylo těžkopádné. Na ovládání si tedy stěžovat nemohu, protože je příjemně dynamické a hra odsýpá. Zdraví, jehož množství záleží na zvolené obtížnosti, si doplňujete pomocí lékárniček, životy si navyšujete sbíráním červených drahokamů, zlepšováním skóre, nebo sebráním ikonky Snaka, což automaticky dodá jeden život. Nechybí ani speciální druhy munice a granátů. A byť je ozvučení minimalistické, líbilo se mi. Zejména zvuk, když seberete nějaký předmět, lahodil po celou dobu mému uchu. Velmi se povedla i hudba, z níž hned první flák, co hraje v počáteční úrovni, mám asi nejraději. Ale jsou zde i zběsilejší kousky, které hraní podporují a dobře se poslouchají. První škobrtnutí přichází s level designem.

Vlastně je to více, než škobrtnutí. První „volná“ epizoda je bez přehánění nejlepší. Svou nápaditostí a variabilitou prostředí nechává zbylé dvě epizody v širokém závěsu. Skoro to vypadá tak, jako by tvůrci věnovali veškerý svůj talent právě té první epizodě, co bezplatně distribuovali mezi hráče, aby je namlsali a zbylé dvě epizody zkrátka odflákli, aby ještě dotvořili nějakou vatu navíc. V první epizodě si projdeme krásně vymodelované město, staveniště, les (ten je mimochodem strašně otravný), stoky, nebo podzemní laboratoře. Počínaje druhou epizodou, se nápaditost citelně vytrácí a zůstanou tak maximálně příšerné mravenčí jeskyně a unylé variace laboratoří, které nejvíce charakterizují výrazy: šeď a nuda. Brzy se tedy stane, že vám úrovně začnou připadat na stejné brdo, protože zde není nic zapamatovatelného, což je možná důvod, proč hra tak zapadla oproti jiným kouskům z Apogee stáje. Korunu všemu nasazují „logické hádanky“ umístěné v levelech. Většinou se jedná o to, abyste v určitém pořadí stiskli kombinaci barevných tlačítek. Když to uděláte úspěšně, získáte velký bonus v podobě výbavy, nebo krystalů s body. Když se ale spletete, hra vás ztrestá otevřením propadla, kam když spadnete, většinou se už nedostanete ven a prostě zkapete. To by tolik nevadilo, kdyby se vaše chyba dala napravit. Nedá. Propadlo zůstane otevřené už napořád a jediné, jak to zkusit znovu, je opakovat celý level. To nejhorší ale teprve přijde, když dojde na padající plošinky. Konkrétně v jedné úrovni mravenčích jeskyní máte několik padajících stupátek, na kterých je váš postup přímo závislý. Když zkazíte skoky, což se stane snadno, už nemáte šanci postoupit vpřed a vždy zahučíte do vody, která vás instantně zabije. Znovu je třeba opakovat celý level, než to uděláte správně na poprvé, tudíž je nutné si postup natrénovat. Zde jsem neměl daleko k frustraci. Skutečná frustrace se dostavila v předposlední úrovni třetí epizody, kdy si musíte skočit pro krystal, který vypíná silové pole k rukojmímu. Protože aby vás hra pustila do dalšího kola, je nutné v každé úrovni nejdříve osvobodit rukojmí a získat od nich klíč. Místnost ale hlídají jacísi poletující droni, kteří vás bez milosti zabijí, sotva se jich dotknete. Musíte si opět načasovat svůj skok. Ale poněvadž pod vás nevidíte, je to otázka spíše velkého štěstí. Díky tomuto špílu jsem hru málem nedohrál, protože jsem měl chuť jí poslat do křemíkového nebe. Při čtvrtém opakování celé úrovně se mi to ale už podařilo.

Nebýt těchto křiváren, hrála by se hra příjemně a uspokojivě od začátku do konce. Je zde pestrá paleta vtipných příšerek, z nichž vzhledově nejoblíbenější pro mě jsou fialoví kousači s neodolatelně poťouchlým výrazem, nebo vysmátí, kutálející se crittersáci. Některého nepřítele je třeba jednoduše ustřílet, na některého potřebujete granát, nebo speciální plasmovou munici, takže jisté taktizování zde také je. Bossů je tak akorát a souboj s žádným není žádná velká frustrace. Párkrát možná umřete, ale brzy si na správný způsob boje přijdete. Jsou zde i tajné chodby a skryté levely. K jejich aktivaci je nutné získat speciální krystal. Nesmí chybět ani autorský easter egg. Jedná se o skrytou místnost v druhé epizodě, kdy se podíváte za samotnými autory, kteří k vám prohodí pár slov. Nakonec vás poprosí, abyste o jejich místnosti nikomu neříkali, a jejichž prosbu jsem právě teď zazdil.

Kdyby nebylo nostalgie, kterou ke hře (první epizodě) cítím, nejspíše bych si jí nezahrál. A svým způsobem bych zase o tolik nepřišel. Hra je příjemná v tom, že není tak těžká, jako třeba konkurenční bratříček Monster Bash, u nějž jsem nikdy nebyl schopen dohrát ani první epizodu a už to asi nikdy zkoušet nebudu. Faktem stále zůstává, že první epizoda je nejlepší. A troufám si tvrdit, že tento názor nezapříčinilo mé citové pouto k ní, ale protože je jednoduše nejpovedenější. Kdybyste však zatoužili zabrousit do herní historie a vyzkoušet si nějaký akční titul, který se krom pár výjimek příjemně hraje i v dnešní době, sáhněte právě po Bio Menaci – je na GoGu, běží dík DOSBoxu bezchybně, je zadarmo. Navštívíte Metro City?