Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Remedy už v Max Payne 2: The Fall of Max Payne ukázali, že atmosféra je ich silná stránka - nie je tomu inak ani v prípade Alana Wakea a už úvodná polhodina dokáže človeka "nažhaviť" na každé ďalšie sústo. Na celkovú podporu dojmu seriálovosti (Twin peakovosti) neslúži len prostredie malého mestečka v štáte Washington, výborne zvolená hudba (akurát tie veci od Poets of the Falls sú slabšie) a cliffhangerové predely, ale aj príbeh s rôznymi odkazmi na známe horory a iné popkultúrne záležitosti.

Problém však nastane krátko na to, ako hra hráča nenechá ďalej sa kochať a vhodí ho doslova do akcie. Tam kde v Maxovi Paynovi dokázali ragdoll, bullet time, rôzne zbrane a občas aj lokácie (odstreliť cleanera dole lešením či šachtou/schodmi bolo yummy), vytvoriť chytľavú akciu, je Alan Wake absolútnym protipólom. Pseudooriginálna akcia spál "štít" baterkou a potom nepriateľa zlikviduj jednou zo 4 zbraní (v 3 prípadoch rovnako sa chovajúcich, len s iným množstvom munície a sily), ktorá tvorí 80%, je veľmi nezáživnou a stereotypnou zložkou. Akcia nemá žiadne spád a dynamiku a nepriateľov sú dovedna tri druhy (veľký, malý, rýchly), žiadne spestrujúce prvky, ani prácu s prostredím - jednoducho mdlé rutinérstvo. Nehovoriac o tom, že ak sa príbeh snaží brať sám seba vážne a nechá strieľať kvantá nepriateoľov človeka, ktorý zbraň nikdy v ruke nedržal (to sám AW povedal), určite to na serióznosti nepridá a pôsobí to skôr fraškovito.

Celkový koncept: 1animačka, hodina strieľania, animačka na konci kapitoly a znova to isté, je taktiež prežitkom, kvôli ktorému hra nepôsobí vôbec organicky, ale vytvára dojem, že scenárista a dizajnér sa spolu nikdy nestretli. Príbeh ako taký funguje vďaka podaniu, pretože originálny nie je, no i tak je Bright Falls cez deň strašne prázdnym miestom a v noci miesto nejakej hororovej atmosféry pôsobí dojmom repetetívnej arkády, pretože každá kapitola sa odohrá presne podľa tej istej šablony a kto prešiel jednu, vie čo bude robiť počas všetkých. I jazda v aute by bola pekným spestrením, ak by mala väčšie opodostatnenie, než prejazd prázdnymi lokáciami.

Neviem čo robili v Remedy toľko rokov, počas ktorých hru vyvíjali, či mali technické problémy (mimochodom hra má samozrejme nejaké bugy a hlavne dosť nepríjemne situovanú kameru), vnútrofiremné problémy alebo finančné problémy. Fakt netuším, no ja som sa pri hraní nebavil. Bavil som sa pri sledovaní príbehu a rozhovorov, no samotný gameplay bol pre mňa len nutným zlom k dopracovaniu sa k ďalšej animácii. Nehovoriac o tom, že AW nasleduje dementný trend, neuzatvárať príbeh, hoci v ňom bolo vlastne všetko povedané.

P.S.: Percentuálne hodnotenie neberte ako smerodajné, stále rozmýšľam na akú hodnotu ho zmením.

Pro: atmosféra, podanie príbehu, hudba

Proti: nezáživny a otravný gameplay a primitívny dizajn, po úvodnom nalákaní prázdne Bright Falls, zlá kamera

+19 +24 −5
  • PC 85
Před pár minutami dohráno. Byl jsem tak zvědavý jak to vše dopadne, že jsem to musel sfouknout za 10 hodin ve dvou dnech.

Původně jsem si Alan Wake nechtěl koupit ale ta cena v akci na Steamu říkala kup jednou to zahraješ, možná. Po první zapnutí bylo jasno, hra mě pohltila a nepustila. Nejdříve si mě získala grafika s impozantními hrátky se světlem. Na to se přilepil zajímavý soubojový systém s tepající atmosférou. V konečné fázi i hodně slibný a zajímavý příběh. No a právě příběh mne hnal poslední 2 kapitolami dopředu.

Hra je v celku docela dost koridorová ale nějak jí to neubírá spíš naopak pomáhá hernímu tempu. Dál by mělo pomoc hernímu tempu checkpointy, kterých je opravdu moc až příliš (jeden při vstupu do výtahu druhý z výstupu výtahu, přitom se mezi patry nic nestalo atd).
Další nehezký bod Alana jsou stále se opakující nepřátele. Chtělo by to víc nápaditosti. Když se děj odehrává na venkově, v lese a není tam žádný pes nebo jakékoliv jiné zvíře. Myslím, že by to hře pomohlo zvýšit atmosféru. (ještě teď vzpomínám na první díl Resident Evil, kde byli zmutovaní psi)

To co jsem kritizoval v předchozím odstavci jsou jen takové malé neduhy. Protože Alan Wake je mnohem víc. Perfektní grafické zpracování, neotrlou zvukovou atmosféru hororu s dokonalým herním požitkem a dějem který Vás nenechá hru odložit dokud jí nedohrajete.
To je Alan Wake!!

Verdikt: 85% Trochu jsem si představoval jiný konec...

Pro: Hrátky se světlem, atmosféra, hudba, děj, děj a ještě jednou děj

Proti: Stereotyp nepřátel, checkpointy za každým h....

+19 +20 −1
  • PC 90
Mokrý sen každého pařmena/pařmenky a fanouška/fanynky hororů Stephena Kinga. Jako kdyby to psal sám mistr hororu. Tedy skoro. Je to přecijen hra, navíc pojednávající jen o jedné hlavní postavě. Ne, že by King neuměl napsat knihu jen o jedné osobě (viz Geraldova hra), ale daleko více vynikají delší a komplikovanější příběhy, kde rozepisuje osobnosti a pocity více jednotlivých postav (Pod kupolí). Remedy nás vezmou do "západní" Nové Anglie (Oregon), která je trošku víc hornatá a taková... opuštěnější a depresivnější - přesto ve dne nádherná. Přostředí a jednotlivé lokace se podařilo autorům téměř okopírovat. S. King sám popisuje svou tvorbu jako vymazání hranic mezi fantazií a realitou, kdy i prostý nesmysl se může stát skutečností. Zlo tu představuje tma, světlo je dobré - nejstarší otřepané klišé, ale Remedy zkusili po vzoru Kinga, aby se obojí stalo více skutečným, téměř hmatatelným.

Tempo hry se zpočátku trochu nepříjemně houpe. Poměrně intenzivní příběhové pasáže střídají ty akční možná trochu hrubě, ale dynamika akce a způsob vypořádávání se s nepřáteli je originální, jednoduchý a zábavný - světlem vyhnat "tmu" a zaplátovat olovem. Funguje to dobře, až do konce hry mě to neomrzelo. Arzenál zbraní je ideálně obsáhlý (revolver, puška/brokovnice (dvouhlaveň nebo opakovačka), signální pistole a světlice s oslepovacím granátem), včetně arzenálu vašich pochodní na baterky (celkem 4 druhy, rozdělené podle intenzity světla a výdrže baterie). Psát o AI je tu trochu mimo mísu. Jste sám a nepřátel je vždy víc, jdou přímo po vás a jediné co je zdrží nebo zažene je světlo. Tady AI ani není potřeba, přesto jsou přestřelky výzvou. Trochu slabší je vytváření umělých situací na některých místech ve hře - nemáte světlo a na vás se hrnou haldy bručounů. Trocha cviku ale i z takových situací udělá zábavu. Nesnášel jsem souboje s obří stavební technikou, nakonec jsem si je zamiloval. V posledních dvou bonusových epizodách se tohle střídání zlepší, přestřekly jsou kratší ale častější. V poslední epizodě se kloubí vyprávění příběhu s akcí - doslova. Posvícením na plovoucí text (jakoby z knihy) "přivoláte" do světa/snu něco na pomoc, stejně jako můžete stejným způsobem přivolat různé vzpomínky.

Příběh hraje prim, rozdělení do šesti epizod se shrnutím té předchozí na začátku každé nové může někomu připadat zbytečné, vytvářelo ale příjemné pauzy na srovnání si toho, co vše se zatím odehrálo. Zápletka je promyšlená a má hloubku, balancuje mezi snem a realitou, do toho míchaná se zhmotněním některých lidských představ á la S. King (co Alan napíše, je skutečné, atd.). Ke konci příběh tak moc negraduje, jen se pomalu zvyšuje tempo a závěr základní hry dává dostatečné vysvětlení k celému příběhu (i když jsem to napoprvé ne zcela pobral x)). To pravé vyvrcholení přináší bonusové epizody (The Signal a The Writer). Tady už je to opravdu orgasmus a smekám klobouk před Remedy (a Samem Lakem) za jejich mistrovství. A ne, nepřeháním, pokud hru vyloženě nesnášíte anebo ji považujete za propadák, poslední dvě epizody si budete maximálně užívat.

Hra má velice silnou atmosféru, má poutavý a promyšlený příběh, má stylovou grafiku a design, má velmi dobrou akční složku, má originalitu (navzdory inspiraci)... Takhle vypadá dobře odvedená práce.
+19
  • PC 80
Sam Lake a jeho óda na nomen omen hrdinu podruhé. Tentokrát je Alan přímo autorovo alterego, které není schopno se vyrovnat s vlastním psaním a překrucuje si tak realitu. Všechno je samozřejmě trochu složitější, ale základní premisa hutně citující Kingovu a Hitchcockovu tvorbu zkrátka má v dnešním herním vesmíru své starosvětské místo. Bright Falls je jedna velká analogie Twin Peaks a snové stavy zase kopírují Max Payna. Příběh a atmosféra však stojí za to a je to tahák hry, kvůli kterému to hraní prostě podstoupíte. Hodně se tu pracuje se symbolikou, významy a narativními elipsami. Lake v těchto věcech inovativní není, ale jeho smysl pro detail a sebereflexi je obdivuhodný (talkshow v televizi). Samotná herní náplň těží z mechanismu světla a stínu. Zjednodušeně řečeno procházíte půlku hry lesem a odrážíte útoky nepřátel. Občas nahodíte nějaký generátor nebo se vyhnete létajícímu harampádí, ale kolem a kolem se nic zajímavého neděje.

Grafika není prvotřídní, ale filmečky jsou pěkně nasnímané a pochvalu zaslouží zvuková složka. Především soundtrack je i při samostatném poslechu brilantní a i ostatní bonusy jako rádiová hlášení nebo nalezené stránky románu příjemně zpestřují monotónní postup hrou. Obtížnost hry i její délka je v normě, v některých pasážích je ten přísun nepřátel až moc "callofdutyovský", ale to je daň za velkoprodukční hru. Zabíjí se tím ale docela často pečlivě vybudovaná atmosféra (hlavně druhá polovina hry, kdy se z ní v jednu chvíli stává laciná co-op), která zůstává správně mysteriózní až do konce. Seriálové "previously on" se jaksi minulo účinkem, neboť nástroj tohoto typu zkrátka nemůže ve hře jako takové plnit stoprocentní funkci. Hlavním motorem je příběh a motivace cesty, protože už dlouho se mi nestalo, abych ve hře tak dychtivě mířil za vzdáleným bodem. Navíc, včera v noci cestou domů jsem se přistihl, jak zůstávám pod pouličním osvětlením delší čas a využívám ho k nabrání sil a oddechu a dostává se mi přitom příjemného pocitu zadostiučinění. Nebo to možná bylo trojkou promile v krvi, ale to už je zase jiný příběh...

Pro: Příběh a atmosféra, zvuk, soundtrack a bonusy, narážky a citace

Proti: Příliš stereotypní a založené na jednom nápadu

+18
  • PC 90
Miluji příběhy spisovatelů, a miluji je ještě víc když jsou temné. Tudíž mi logicky udělalo radost když jsem zjistil že Alan Wake míří na PíSí. A jak už jste všichni vycítili z mého 90% hodnocení (jste to ale hlavičky) tak se mi hra tuze moc líbila, a já se vám pokusím popsat proč se mi tak moc líbila. Tak jo, pojďme na to.

Alan Wejk je týpek (bohužel jsem si ho tentokrát nemohl předělat na zrzka, ale tohle tvůrcům odpouštím, jelikož si s defaultním Alanem dali takovou práci, že se ve hře objeví i záznam z Talk Show kde je Alan Wejk a je hrán skutečnými lidmi, prostě Remedy a jejich preciznost- a naštěstí je Alan sympoš i bez zrzavých vlasů) spisovatel, který má však krizi tvůrčího psaní a tak se s manželkou rozhodnou udělat výlet do Bright Falls, kde chce Alan nabrat nový a čistý vzduch do plic, napít se čisté minerální vody z okolních pramenů, chytit pár klíšťat z okolních lesů a má taky v plánu se pokusit překonat krizi psaní další knihy. Musím říct že úvodní příjezd do Brigh Falls mě opravdu nadchnul, ať už se jednalo o příjezd trajektem a nebo navštívení zdejší kavárny, celé to na mě působilo naskriptovaným filmovým živým dojmem a to já rád.

Alan s manželkou tedy dorazili do městečka, vyzvedli si klíče od chatky kde budou na nějakou dobu bývat a jedou se do ní přestěhovat. No určitě ty dva nečekaly že se ten denní ráj na pohled jménem Brigh Falls v noci změní na místo z horroru.

Ano z horror milí přátelé, v noci totiž město začne ovládat temnota. A jak už to tak ve hrách bývá, je na vašem hrdinovy aby s tím něco udělal, a jelikož tady hrajete za Alana Wejka, tak je to právě na něm aby se s tou temnotou vypořádal (a mezitím taky našel manželku která záhadně zmizela). A jak už to na dobrých místech z horroru bývá, tak by tam měla být pořádně hustá atmosféra. Je tomu i tady takhle? (těm bystrým hlavičkám samozřejmě došla má odpověď, jelikož viděli mé vysoké hodnocení) No je tomu i tady! Atmosféra mě naprosto pohltila a já nemohl přestat hrát, atmosféra a zpracování příběhu, to je to co vás u Alana táhne dál! Navíc známe Remedy jak umí být precizní a to je i tady, tudíž tu najdete několik záznamů v televizi z pořadu zabývajícím se záhadami a nebo můžete najít rádia a poslouchat zdejší stanici, kde lze slyšet postavy které jste potkali během hraní a které se baví o současném dění v městečku.

Jinak nebojím se říct že jsem v životě nepotkal hru s lepší temnou atmosférou než je právě ta Wejkova. No jo, filmové podání příběhu+pekelně temná atmosféra to je můj šálek kávy/čaje (vyberte si podle toho jaký nápoj preferujete). Navíc se mi líbilo rozdělení Alana Wejka na epizody kdy se vám při každé nové načnuté epizodě spustí tak známe z televize "V minulém díle jste viděli" a zopakuje se vám to hlavní z minulé epizody. Parádní nápad Remedy a palec nahoru. Jinak celkem tu máme 6 epizod. No zatímco první 3 epizody byly naprosto kulervoucí, kterých jsem se nemohl nabažit a dal bych jim s fleku 100% tak zbylé 3 epizody mi bohužel přišli už slabší než ti první tři a taky byly o dost akčnější, což je podle mě škoda, jelikož atmosféra tím o něco zeslábla, ale i přesto příběh táhnu dál, i když né tak kulervoucí silou jako u první poloviny hry.

Říkal jsem (tedy psal jsem) akčnějším? Psal tím pádem bych se měl asi logicky zmínit o tom jak se to hraje co? Asi měl, i když to už většina z vás ví, tak se o tom pár větami zmíním tedy.

Máme tu tedy nepřátele (Oh, jaké překvapení), kteří však jsou obalení vrstvou temnoty tudíž na ně kulky neplatí. Ale temnoty se lze zbavit. Ptáte se jak. No pomocí světla! Ano pomocí světla a nejlépe pomocí světla z baterky, která se stane nedílnou součástí Alanovy výbavičky pro boj s temnotou. Tak tedy stačí na chvíli posvítit na protivníka, počkáte až ho zbavíte temnoty a pak do něj vysypete tolik olovo kolik bude potřeba. Na zbavení temnoty pak ještě budete moc použít třeba světlice, flashbang a nebo pouliční lampy. A tenhle princip soubojů funguje po celou hru (občas sice narazíte na týpky na které musíte svítit déle a nebo taky občas narazíte na předmět jako je třeba židle posedlá temnotou a snaží se vás ubýt k smrti). Přestože je soubojový systém jednoduchý a po celou hru stejný, tak celou hru i baví (akorát ke konci je už celkem ubíjející počet nepřátel.

Pokud bych tedy měl ještě hře něco vytknout tak je to horší grafika a hrozná optimalizace na PíSídla. Jako na to že hra nevypadá bůh ví jak (třeba obličeje), tak je hra náročná jak nějaká nynfomanka v posteli, která však nepatří k nejkrásnějším a nejlepším v posteli. Tudíž požaduje pořádný výkon i když ona sama tomu rozhodně neodpovídá. A možná bych vytknul trochu překombinovanější konec. Kdyby se mě totiž někdo zeptal jak Alan Wejk skončil, tak bych měl asi problém to nějak rozumně vysvětlit. Ale abych to neukončil kritikou, tak ještě musím pochválit soundtrack který je parádní a kterému kraluje songa The Poet And The Muse.

A teď si pojďme dát shrnutí, přestože je hra špatně optimalizovaná, ke konci už moc akční a po prvních třech epizodách přijde kvalitativní úpadek jejich kvality, tak nemůžu jít pod 90%, jelikož jak jsem psal na začátku miluji příběhy ze spisovateli a miluji temné příběhy a tudíž miluji i Alana Wejka, navíc ty tři první epizody byly takový nářez, že i kdyby ty další tři byly odpad, tak bych rozhodně nešel pod 80%-75%. Naštěstí ty zbývající tři epizody nebyly odpad, jen byly poněkud slabší a já tedy dávám s klidným srdcem 90% a můžu prohlásit, že kdyby si celá hra udržela kvalitu prvních třech epizod, tak by se mohla postavit po boku Mass Effectu, mé number one hry (no možná ne úplně po boku, ale sakra blízko).


Pro: Atmosféra, Příběh, Alan Wake, První tři epizody, Soundtrack, Jednoduché ale zábavné souboje

Proti: Optimalizace na to jakou to má grafiku, Kvalitativní úpadek druhé poloviny hry, Přeakčněný konec, Trochu mišmaš v rozuzlní příběhu

+18 +19 −1
  • PC 90
Horory nemusim. Alan Wake byl hodně dobrý, třebaže první dojmy se nesly v duchu "solidní AAA tituly, ale nic pro mě." Příběh je poutavý, dobře dávkovaný a spolu s nádhernou přírodou je největším tahákem téhle hry. Bojové mechanismy mají svoje chybky, ale i tak jsou docela chytlavé.

Mínusy. Příroda a vůbec prostředí v Alan Wake vypadá prostě kouzelně, malebně, ale technická úroveň (kvalita textur, shaderů) je na dnešní poměry tak nějak meh. Navzdory tomu se mi hra v kritičtějších situacích nehezky škubala a i když se pomalu smiřuju s tím, že GTS250 asi už vážně zastarává, Alan Wake prostě nemá tak vysokou technickou kvalitu grafiky, aby si mohl dovolit se na mém stroji škubat a já to bez keců ignoroval.

Jeden z momentů, kdy se hra škube fest, bývá použití světlice. Což jen zhoršuje skutečnost, že přes světlo a kouř světlice je celkem hovno vidět a než se zorientuju, světlice zhasne.

Manželka hlavního hrdiny má (asi jako jediná postava) docela mizerný dabing a některé její fráze jsou podané tak blbě, že v tu chvíli spolehlivě zabijou jinak velmi solidní atmosféru. Hlavně na začátku ta kráva mele tak často, že si člověk říká, proč si proboha autoři nenašli nějakou schopnější herečku, nebo aspoň tuhle nějak nedokopali k přesvědčivějšímu výkonu. Navíc to znamená, že Alanovo odhodlání napříč hrou jako hráč tak docela nesdílím... no prostě pěst na oko.

Co je docela fajn, je dávkování munice - na nulu jsme se sice nedostal snad nikdy, ale pocit "jestli za chvíli někde nenajdu munici, tak budu muset zdrhat" jsem měl relativně často, často jsem nešel prozkoumat nějaké zákoutí z obavy, že mě případný extra konflikt s nepřítelem připraví o zbývající munici, a sekcí beze zbraně je tu konec konců taky dost.

Vůbec ten pocit čas od času radši jen zdrhat za světlem někde tam daleko v mlze se tu vyskytuje a pocit je to velmi fajný. Stejně tak průzkumy budov, spolupráce s jinými postavami a jiné veselé kratochvíle - gameplay se snaží být více či méně variabilní napříč hrou a i když přepadení v lese je tu určitě typickou situací v téhle hře, nedá se říct, že bych tu viděl stereotyp.

No, moh bych vyčíst pár dalších negativ: ptactvo občas útočí moc rychle za sebou, "rozsvítit" rychlé, poloviditelné nepřítele trvá dlouho a je to nepřiměřený vopruz, protože nebezpeční jsou snad míň, než tuctoví maníci. Sem tam grafický bug. Blbá poslední kapitola, kde se většinu času vlastně jen jedete autem.

Ale navzdory všem jeho chybám jsem se nakonec rozhodnul mu plesknout (slabých) 90. Zajímalo mě, jak se bude příběh vyvíjet dál. Bavilo mě bloudit lesem, prozkoumávat zapomenuté budovy. I likvidace nepřátel byl většinou zábavná. Alan Wake je sympaťák. Reálie vypadají tak nějak přirozeně - ani drsňácky, ani jakkoliv politicky korektně, jako skoro všechno v posledních letech. Bylo to takové... no... oldskool. Ne po stránce hratelnosti, ale atmosférou určitě.

Nějak jsem prostě hrál a najednou vidím, že mě to baví, že vývoj události mi nepřijde dementní a že uznale pokyvuju hlavou nad nejednou situací, kterou si pro mě autoři přichystali.

Pro: kvalitní příběh + krásná prostředí = solidní atmosféra, relativně variabilní gameplay

Proti: nepřiměřená hw náročnost, sem tam vopruz od ne úplně vyladěných mechanismů, úseky s autem.

+17
  • PC --
Alan Wake
==============
Kedysi dávno, predávno, písal sa rok 2005 a ja som začul meno Alan Wake. Alan Wake ? Zo začiatku mi to nič nevravelo a bolo mi to podstate ukradnuté. Zrazu som v jednom hernom časopise čítal článok, že Alan Wake. Celkom bol obsiahlý, skoro až na dve strany. V skutku sa mi to nechcelo čítať, ale na konci som článku som zazrel čierným, tučným písmom, že vývojar Remedy. Remedy, Remedy... Aha už viem! V hlave sa mi vratili krásne spomienky na Maxa Payna. Tak toto si nenechám újsť!

Roky ubiehali, veľké halo opadlo, málo nových informácií. Už sa šepkalo, že hra nikdy nevíde. Časom sa na hru úplne zabudlo...

Zrazu z ničoho nič sa objavili informácie, že hra je stále vo vývoji a nieje mrtvá. Neskôr sa objavili prvé informácie o hre čo máme od nej čakať. Hra sa celkom zmenila od prvých informácií, čo sme o hre obdržali. Prišiel rok 2010 a sním aj rozčúlený fanušikovia. Hra vyšla len na Xbox 360. Všetci sme to brali ako podraz. Alan Wake bol pôvodne vyvíjaný na PC a nevýjde?! To dokáže hráča celkom nahnevať. Vývojári sa odvolávali na Microsoft, že on má posledné slovo či výjde hra na PC alebo nie. Microsoft samozrejme chcelo mať daľšiu exkluzívnu hru, ktorá bude iba na Xbox.

Dalej som už, osud hry nesledoval a bola mi celkom ukradnutá. Stále som cítil v krku ten podraz. Zrazu po dvoch rokoch bolo ohlásené také väčšie DLCčko Alan Wake's American Nightmare a ním bolo aj čo pre nás bolo nečakané aj vydanie hry na PC. Dočkali sme sa! Vidýchol som si ale mal som obavy ako to dopadne. Smrdelo mi to nejakým hnusným konzolovým portom, kde myška bude len na okrasu hry.

Cez tieto dlhé zimné večery som mal chuť na niečo temnejšieho s dobrým príbehom. Zrazu som si spomenul na Maxa Payna. No popravde som chcel niečo novšieho a Maxa sa mi už asi 7krát nechcelo prechádzať. Chcel som niečo nové, niečo čo moje konzumné oči ešte nevideli. Z ničoho nič ma osvietilo, že ešte niečo podobné existuje, niečo čo je temné a má dobrý príbeh. Áno bol to Alan Wake!

Už úvodné menu ma do hry vtiahlo. Vynikajúci soundtrack dokresľoval atmosféru. Do hry som sa skutočne vžil. Niečo takéto som ešte v žiadnych hrách nevidel. Mal som len jednu baterku a malý revolver a to sa mi strašne páčilo. Bolo to také tajomné a temné. Hra sa so mnou skutočne iba hrala. Nevedel som čo mám očakávať dalej, čo nastane. Príbehu som sa asi 2 alebo 3 počas hry stratil. Ku koncu ale už to konečne dávalo zmysel. Hra obsahuje 6 kapitol Alanového príbehu. Vždy na začiatku novej kapitoly sa vám zrekapituluje najdôležitejšie momenty z predošlej kapitoli, takže vás to nechá v obraze.

Po grafickej stránke bola hra naozaj prekrásna. Hra svetla a tmy bolo vynikajúce. Zvuky boli naozaj desivé. Niekedy som mal pocit, že mi niekto dýcha na chladným dychom na krk. Nepriatelia alias rôzny obyvatelia mestečka počarovaný temnotou boli desívý a ich hlášky boli super! Hlavný záporák bol skutočne nepriateľ a snažil sa hrať s Alanom ako mu to vyhovovalo. Zbrojný arzenál nebol zvlášť veľký ale výborne stačil. Daľšiu vec čo som skutočne ocenil iked v obmedzenej forme bolo jazdenie v aute. Charaktery postáv boli super a to hlavne Barney, jeho hlášky fakt boli legendárne. AI u mňa fungovala dobre takže nemám žiadne výhrady. S pár bugmi som sa stretol ale nič vážné. Niekedy zavládli u mňa spomienky na Maxa. a to hlavne ked som čumel na televízor, presne ako u Maxa.

Jediná vec, čo zráža hru je ten stereotyp, neskutočne opakujete stále to isté dookola v pravidelných intervalov. Ale príbeh hry vás bude ťahať dalej a dalej.

Odporúčam ! Hlavne kvôli príbehu a atmosfére!

Pro: Príbeh, atmosféra, soundtrack, charaktery postáv, nepriatelia, grafika, zvuk.. je toho celkom dosť ^^

Proti: Stereotyp!

+17
  • PS5 70
Po nemastném a neslaném Controlu jsem od A.Wake nic moc nečekal, nic moc jsem ani nedostal. Hra mě dokázala udržet až do konce díky mysterióznímu příběhu, dobrému scénáři, textům obecně a slušné hororové atmosféře, ale celou dobu jsem bojoval s odporem k akční stránce hry.

Jakkoliv originální je mechanika s baterkou, hodně rychle se mi ono svícení černochům do ksichtu omrzelo. Jedná se v podstatě jen o nutné zdržení, než můžete nepřátele začít likvidovat. O lítajících popelnicích, vranách a šrotu, co vám furt někdo bude házet do zad, ani nemluvě. Sralo mě to na Controlu, sralo mě to i tady. V Remedy asi ani po letech není nikdo, kdo by chápal, jak má fungovat AI nepřátel, co nejsou v zorném poli hráče. No, koho já tu budu školit, přece nejsem vývojář...

“We always try to make it that enemies almost never attack you off screen, which is always really unsatisfying because it’s really hard to read.” – Alex Sulman,   God of War

Usually enemies also do not attack the player from off screen. This means that enemies also have to be aware of what the camera can see. This is particularly strong for attacks where there is only a visual tell and no audio warning for the player, and so it becomes frustrating for players because they cannot respond to something they were not aware was coming. In   God of War 3   enemies also try not to move between the player and the camera, which is easier as the game has fixed camera positions in each level. It is useful for enemy AI to take the camera into account to prevent frustrating the players.
 
 

Je to prostě opruz, stejně jako nekonečný zástupy stejných dřevorubců a slav-squaterů, sice bez kladiva, zato se srpem. Nepřátelé na vás budou doslova pršet, vlna za vlnou, stejně jako munice a výbava potřebná k jejich likvidaci. Paradoxem je, že výbavy jsem měl pořád plný kapsy, a i tak jsem z likvidace nepřátel neměl vůbec dobrý pocit. No, možná leda při koncertu, tam jsem se opravdu nenuceně, akčně bavil... Bohužel, útěk jako mechanika je nepoužitelná, a tak vám jinde nic jiného než boj nezbývá. V těch nejhorších případech mají nepřátelé na některých místech dokonce infinite spawn.. to je zdaleka ta nejděsivější část hry. Díky bohu doba pokročila a dnes už podobnou hovadinu ve hrách nepotkáme...

No, upřímně moc nerozumím tomu, kde se popularita Alana Wakea bere. Asi souvisí s popularitou Remedy tak nějak všeobecně. Sam Lake je sympaťák, Maxe máme všichni rádi... Taky je hra docela stará a dnes působí jinak než tehdy. OK, beru. Já ale vidím spoustu mezer v designu, stejně jako u Controlu. Za mě žádná sláva, kdyby byla hra pomalejší a tíhla spíš směrem k survivalu, tak by se mi osobně zamlouvala mnohem víc. Příběh mě zaujal a rád bych se do něj hlouběji ponořil, ale za tu frustraci z hlavní herní náplně mi to nestojí.

Základní hra se dala, bylo to z kopce do kopce, ale šlo to. U Signalu jsem několikrát málem ztratil svoje hovna, Writera zkoušet ani nebudu. Dvojka? Spíš ne.

No... uvidíme.

Pro: Atmosféra, scénář, příběh, epizoda s Torem a Odinem, zvuk zamčených dveří

Proti: Akce

+17 +18 −1
  • PS4 80
"Alan, wake up!"

Příběh spisovatele Alana Wakea (nebo ve zkratce Awakea) je dobře vyprávěným psychologickým thrillerem na pozadí akční hry. Nebo je to spíše akční hra na pozadí skvělého psychologického thrilleru? Za mě je hra nejlepší právě v oblasti děje a vyprávění. Souboje ve hře často spíše zdržují a jsou tam proto, aby se vůbec jednalo o hru.

Mechaniky jsou zajímavé, to zase ne že ne. Nejprve si musíte na nepřátele pořádně posvítit a pak je teprve pod heslem "Pod lampou je největší tma" kosit. Nejedná se pouze o postavičky překroucené noční můrou, ale také o zemědělské stroje, barely a pneumatiky. Ač sebevíce neobvvyklé, po čase i tak repetativní činnost.

A tak hlavní důvod, proč by člověk hru měl spustit, je již zmiňovaný příběh. Jakožto člověk, co se snaží být taktéž literárně činný, se dokážu poměrně dobře do hlavního hrdiny dostat. Má kreativní blok. A nemůže napsat ani čárku, ani tečku. A tak se začnou dít divné věci. Co je smyslem příběhu se můžeme spíše dohadovat, interpretace je na každém. Já v tom vidím různé metafory toho, čím si občas musí spisovatel projít, když píše knihu, v tomto případě hororovou. Jak si prožívá příběhy jeho postav a děj. A jak je bolestivé, když dospěje k právě zmíněnému bloku. A pokud v tom vidíte něco jiného, tak taky fajn.

Pokud bych měl do něčeho rýpat, tak je to nedotažené ovládání. Jakžto hráč, který zásadně používá na ovladačí převrácenou osu Y, předpokládám, že při nastavení tohoto ovládání se budou stejně ovládat i vozy. Zde však ne. Jakékoliv sekvence, kde musí hlavní postava řídit, se tak staly utrpením. Bylo opravdu noční můrou ve dne tato vozidla ovládat. Za to bohužel palec dolů.

Pokud toužíte po skvělém příběhu a máte blízko ke kreativní tvorbě, určitě doporučuji A. Wakea projít. Myslím, že vás nezklame.

Pro: atmosféra, příběh, metafory, postavy

Proti: ovládání vozidel, boje je až moc

+16
  • PC 70
Nejsem fanoušek horroru, ale sem tam si ho pustím a tentokrát jsem se rozhodl si ho zahrát. O Alanu Wakeovi jsem slyšel jen to nejlepší, takže do Herní výzvy to byla jasná volba.

V první a poslední řadě tu jde o příběh, který je velmi dobrý a až na nějaké okamžiky jsem to hltal celou dobu. První asi 2 epizody jsem se postupně do hry dostával, od 3. do 5. epizody jsem byl maximálně ponořen, ale poslední epizoda byla pro mě utrpením. Příběh graduje až v závěrečných cinematicích, ale dostat se k nim byla velmi dlouhá, a zdůrazňuji dlouhá cesta, což úplně není ideální, když má příběh gradovat, a celou dobu je to jen o tom projít různé lokace bez nějakého většího nápadu, které byly u předchozích epizod. Nejvíc se mi líbila část se šerifkou, kdy to připomínalo příjemný coop. Kdyby to bylo jen o příběhu, tak bych dával mnohem větší hodnocení, ale jen o příběhu to není.

Co se týče technického zpracování, fyziky, ale hlavně kamery a ovládání je to slabé. Bojoval jsem s tím celou hru a dost mi to kazilo zážitek. Přijde mi, že se snažili o realistické zpracování, ale nepřijde mi moc povedené.
+15 +16 −1
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

O hře Alan Wake jsem již před mnoho lety slyšel, nicméně jsem na ni nezaznamenal žádné vyloženě pozitivní ohlasy. Jak se však ukázalo při mém vlastním průchodu hrou, jde naprostý unikát po stránce gameplaye a způsobu výpravy.

GAME DESIGN

Na první pohled jde o běžnou survival horrorovku, kde je cílem hráče pozabíjet všechny zombíky, kteří v tu chvíli na hráče útočí, a pokud možno vyváznout živý. Hra však nabízí unikátní variaci na tento žánr, kterou je mechanika baterky, kterou musí hráč na nepřátele posvítit, aby je pak byl schopný zabít. Tahle mechanika se může na první pohled otravná, nicméně opak je pravdou. Díky tomu jak je celá hra ovládána (hru jsem hrál na klávesnici s myší) je použití této mechaniky velmi pohodlné. Svícení baterkou však není jediným způsobem jak nepřátele oslabit a hra často pracuje i se světlem, které se nachází v prostředí. Zároveň dostane hráč o něco později možnost používat světlice, které vytváří pasivní zdroj světla v prostředí, což přidává další možnost jak se s nepřáteli vypořádat v obtížných sekcích.
Další věcí, která mě na gameplayi nadchla bylo jak intuitivní je ovládání. Hráči nedělá problém si na všechny mechaniky ve hře zvyknout, protože hra je navržena tak, aby v určitých sekcích hráč musel pracovat s nějakou novou mechanikou. Jediné u čeho jsem to nezaznamenal byla signální pistole, kterou jsem mnohokrát vystřelil spíše omylem a až díky tomu jsem se dozvěděl jak ve skutečnosti funguje. Naopak nejlepší mi v tomto připadala část, kde hráč poprvé dostane flashbangy, aby se bránil, nicméně zároveň nemá v tu chvíli k dispozici žádnou jinou zbraň. 
Co mi občas nepřišlo tak intuitivní byl level design. V průběhu hry se hráči zobrazuje jaký je v danou chvíli jeho úkol a kudy musí pokračovat. To však ne vždy funguje. Ve hře je totiž sice hrubě vidět, jakým směrem je potřeba pokračovat, ale někdy je poměrně těžké po mapě postupovat. V jednom případě jsem dokonce narazil na bug, kde hra stále ukazovala na předchozí destinaci. To se už ale naštěstí potom nikdy nezopakovalo.
Způsob jak hra upozorňovala na útoky nepřátel byl docela zvláštní. Někdy fungoval a někdy ne, takže se mi neustále stávalo, že mě někdo přepadl zezadu. Jde však o horrorovku, takže budu předpokládat, že to byl záměr. S čím jsem měl vyloženě problém byla hejna ptáků. Hra sice většinou hráče na hejno upozorní, nicméně potom už je skoro nemožné předpovědět odkud ptáci přiletí pokud se hráč neustále nerozhlíží jako blázen (budu ale předpokládat, že šlo o skill issue). 
Bossfighty ve hře v pravém slova smyslu nejsou. Objevují se tam občas ale části, kde se na hráče snese velké množství nepřátel s tím, že hra tento souboj nějakým zajímavým způsobem obzvlášní (dobrým příkladem je souboj na farmě Andersonových). Hra obsahuje také něco čemu se dá v rámci možností říkat final boss, nicméně osobně mi tento souboj připadal dost antiklimaktický a jednoduchý. 

PŘÍBĚH A POSTAVY

Nebudu lhát. Příběh této hry jsem úplně nepochopil. Můžu ale říct, že způsob jakým byl příběh v této hře vyprávěný je velmi unikátní a nepodobá se ničemu co jsem doteď v jakékoli videohře viděl. Během hry může hráč najít stránky z knihy, kterou Alan Wake sepsal. Na těchto stránkách se pak popsáno co se během hry stane (případně stalo). Kolem tohohle konceptu se i točí samotný příběh. Znamená to v praxi to, že hra hráči "vyspoiluje" některé události, ke kterým v průběhu dojde, ale zároveň mu poskytne náhled do života ostatních postav i ve chvílich, kde se s nimi sám Alan Wake nesetká (takový jsem aspoň měl pocit).
Alan Wake neobsahuje nijak velké množství postav. Dialogy s těmito postavami mi však přijdou dobře napsané. Osobně jsem si asi nejvíc oblíbil postavu Barryho, která vystupuje jako Alanův nejlepší přítel, a mnoho jeho dialogů/monologů mě vyloženě pobavilo. Ostatní postavy nejsou nijak zvlášť hluboké, nicméně žádná z těch "hlavních" není v příběhu zbytečně.
Co mě možná lehce mrzelo bylo, že příběh byl dost často deformovaný tak, aby byl do hry na sílu vtlačen gameplay. Nejvíc jsem to cítil v části, kde Alan přijede do dolu za únoscem, kde čeká až do noci, načež mu únosce řekne, že sraz je ve skutečnosti jinde. Nejsem si jistý jak dlouho trvá tato hra ostatním lidem, nicméně tento samotný úsek pak trval hodinu a šlo pravděpodobně o nejméně zábavný úsek celé hry.
Konec hry. Než abych tu vymýšlel nějakou vlastní interpretaci toho, co měl ten konec vlastně znamenat, zůstanu u toho, že to byl totální mindfuck, který se mi ale strašně líbil. Samotný ending končí hláškou "It's not a lake. It's an ocean.", čímž autoři hráčům sdělili, že příběh ještě není u konce, což bude nejspíš pravda vzhledem k tomu, že byl již oznámen druhý díl. Navzdory tomu, jak jsem hanobil "final bosse" musím říct, že hra na konci silně gradovala, což dalo závěrečné cutscéně zvláštní nádech. 

VIZUÁL A HUDBA

Hra vyšla v roce 2010 a osobně mi připadá, že moc dobře nezestárla. K zachycení myšlenky to ale stačilo a herní zážitek to nijak nezhoršilo. V některých částech hry se nacházely televize, které obsahovaly buď fiktivní pořad Night Springs (upřímně, nudnější pořad jsem snad nikdy neviděl) nebo monolog Alana Wakea. Zajímavostí je, že všechny tyto pořady byly ve formě live-action.
Soundtrack není možná něco pro co si tuhle hru zapamatuju, ale svoji funkci splnil poměrně dobře. Při samotné hře posloužil dost dobře v situacích, kdy je hráč v nebezpečí, což bylo okamžitě znát při změně hudby. Dabing postav mi pak přišel velmi dobrý a do velké míry dopomáhal vytvořit uvěřitelnější postavy.

VERDIKT

I přes několik výhrad, které jsem k této hře měl, stále uznávám, že jde o naprostý unikát po stránce příběhu i gameplaye. 85%.
+15
  • XboxX/S 80
Herní výzva 2024 – 4. "Tenkrát v Hollywoodu" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které vystupují živí herci. 

Alan sa na tomto portáli teší obrovskej obľube a asi nepoviem nič, čo by už nezaznelo v 50+ komentároch predo mnou, preto skúsim byť stručný. Hral som "Alan Wake Remastered" verziu na Xbox X. Hra vyzerá veľmi pekne, už v časoch vydania originálu sa pýšila vysokou kvalitou grafiky a fyziky. Od Remedy Entertainment som zatiaľ hral len Max Payne a Max Payne 2: The Fall of Max Payne, ale ich autorský rukopis je okamžite rozpoznateľný.
1) Zaujímavá herná mechanika. Check.
2) Noir atmosféra a temný príbeh. Check.
3) Zaujímavé a vtipné rádiové a televízne vysielanie. Check.
4) Bláznivé snové sekvencie. Check.

Alan Wake sa občas prezentuje ako horor, ale u mňa ako horor veľmi nefungoval. Každopádne, v tomto prípade to beriem ako pozitívum, tlak mám dosť vysoký aj bez toho. Infarktových situácií, kde na vás nepriatelia vybafnú v naskriptovaných jump-scare-och je neúrekom všade inde (žmurk žmurk Dead Space). Tu sa pred stretom s nepriateľom pekne spomalí čas, oddiali kamera a vy presne viete koho čakať a koľko ich čakať. Navyše, nepriateľov je pomerne dosť, takže "držíte nohu na plyne" a na strach a paniku proste nie je čas. Napriek tomu je atmosféra príjemne ponurá a pohlcujúca. Thriller ako vyšitý.

Vrátim sa ešte k hernej mechanike, ktorá je v diskusii a okolitých komentároch najkontroverznejším bodom. V úvodnej "tutorial" kapitole, kde si máte kombináciu baterky a streľby vyskúšať, som bol veľmi skeptický. Vyslovene ma to rozčuľovalo. Postupom hry ma to však bavilo čoraz viac a v záverečných dvoch "DLC" kapitolách som si to vyslovene užíval. K dispozícií je niekoľko druhov bateriek, ktoré sa líšia svojou intenzitou. K tomu pár klasických zbraní, ale neskôr tiež svetlice, svetlicová pištoľ a flashbangy. Občas je nutné rýchlo a rozumne kombinovať všetko hore uvedené ale výsledný koktejl je naozaj zábavný. Sem-tam príjemne prekvapí "puzzle so svetlom", kde je výhodné, viac ako svoje zbrane, používať okolité prostredie. Nie je to také vyšperkované ako napr. hrátky s ohňom v A Plague Tale: Requiem, ale rozhodne ide o pekný prídavok. Napadajú mi len dve veci, ktoré ma skutočne otravovali počas celej hry: "posadnuté predmety" a nezmyselné collectibles.

Celkovo ide o nadpriemerný kúsok, ktorý má aj po rokoch čo povedať. Ak vás, tak ako mňa, zaujali pozitívne ohlasy na Alan Wake II, skúste si najprv zahrať toto. Je to za oveľa menší peniaz a budete vedieť, či sa investícia do pokračovania oplatí. U mňa to vyzerá, že rozhodne áno.
+15
  • PC 50
Alan Wake. Kultovni x-boxovka, ktera se dockala vymodleneho PC portu. Udajny masterpiece finskych Remedy. Pocta Stephenu Kingovi. Jeden z nejlepsich pribehu v pocitacovych hrach. Paradni horor. Bla. Blaa. Blaaa.

Nekteri lide ziji dvojim zivotem. Nektere hry take. Jeden zivot je medialni, proklamacni, vseobecne (a casto nekriticky) prijimany. "Musi to byt bomba, kazdy to rika, a hele na ta hodnoceni." Druhy zivot je tvrda realita. Na A.W. jsem se tesil a pristoupil k nemu presne podle hesel v prvnim odstavci. Nadseni mi vydrzelo zhruba do konce druhe kapitoly z celkovych sesti.

A.W. je v jadru obycejna, nudna, repetitivni a nicim zajimava akcni hra. Pribeh o uspesnem spisovateli v tvurci krizi, ktery se dostane na misto, kde nocni mury ozivaji a rozdil mezi snem a realitou se stira, je sice zajimavy a nadprumerny na pomery akcnich her, ale to je asi tak vsechno. Problem je, ze hra samotna je tak nezazivna, ze cloveka vlastne ani nebavi pribeh sledovat.

Abstrahujeme-li od pribehu a prijemneho vizualu a soustredime se na gameplay a herni mechaniky, dostaneme hru, ve ktere ovladate postavu z pohledu treti osoby a veskera hratelnost spociva v tom, ze bezite neustale dopredu linearnim tunelem, ve smeru indikovanem blikajicim bodem na vasem radaru a stale stejnymi zbranemi strilite stale stejne nepratele, kteri se objevuji ve stale stejnem schematu, to jest vzdy, kdy je k tomu misto a cas. Postupne budovani strachu tim, ze ocekavate nepratele, ale oni se neobjevi? Des z toho, co NENI videt? Zapomente. Strojova repetitivnost souboju je to nejvic ubijejici v cele hre. Stala se z toho otravna a ocekavana povinnost. Hele, za 50m je mytina, to se zase objevi 5 nepratel. A taky ze jo. Vzorec, ktery vam hra predstavi v prvni kapitole, zustane stejny az do uplneho konce. Nepratele jsou nejprve zahaleni v Temnote a jsou nezranitelni. Staci je vsak nasvitit baterkou a potom zastrelit. Krome pistole muzete pouzit i kulovnici a brokovnici. Ale je to v podstate jedno. Take muzete hazet svetlice a oslepujici granaty. Ale taky nemusite. Krome sbirani munice, svetlic, granatu a energie do baterky sbirate i stranky z romanu, popisujici udalosti, ktere se prave deji nebo se teprve stanou. Porad to same, porad to stejne, porad dokola, zas a znova. Cetnosti a dulezitosti souboju bohuzel neodpovida kvalita ovladani, ktere je naprosto tragicke, zejmena zamerovani zbrane a uhybani do stran.

Hra nabizi take nektere minihry. Jsou dve. V jedne freneticky mackate leve tlacitko mysi, abyste pohnuli prekazkou. V te druhe musite zmackout leve tlacitko mysi presne v momente, kdy se kurzor obihajici kruh nachazi v uzke vyseci. Napaditost a rozmanitost miniher zcela koresponduje s urovni soubojoveho systemu.

Dalsi tragedii je, ze hra ma zcela plochou krivku obtiznosti a v case vubec nicim neprekvapi. To, co jste delali na zacatku budete delat porad az do konce. Zadne prekvapeni, zadna vyzva, nic. Tupa repetice hloupych mechanik na urovni prumerneho dema.

Obvykle spatne hry nedohravam. Pokud me fakt nebavi, tak ji proste vypnu. A.W. jsem dohral. Kdyz budete dost dlouho (ale nastesti ne prilis dlouho) delat totez, tak ani nejde nedohrat. A.W. vsak je a zrejme hodne dlouho zustane nejhorsi hrou, kterou jsem kdy dohral. A rozhodne tou nejprecenovanejsi hrou, jakou znam.

Btw: Jedna z mala strizlivych recenzi zde.

Pro: vizual, Wakeuv byt

Proti: vsechno ostatni

+14 +16 −2
  • PC 80
Tak jsme se dočkali. Tato velmi očekávána horrorová adventura, dříve oznámená pouze pro konzole Xbox 360 a PlayStation 3, se konečně dostává i k nám, PC hráčům. Jak si v tomto ne příliš obvyklém žánru povede, to se dozvíte o pár řádku níže.
Jak už jste nejspíš podle názvu poznali, hlavní postava se jmenuje Alan Wake a je to velmi dobrý spisovatel, který si však potřebuje odpočinout a proto vyráží se svou ženou do malebné horské vesničky, ve které doufá v odpočinek, jenže ten mu ani omylem nebude dopřán.

Hned po příjezdu do vesničky Bright Falls se Alan v místní hospodě setká s tajemnou ženou, která mu dá klíče od tajemného domu na ostrově v Cauldron Lake. Alan si myslí, že je to normální dům, který si najmul od místního majitele benzínové stanice, ale to se mýlí. Jeho žena, Alice Wake, která se mimochodem hrozně bojí tmy, taktéž nic netuší. Po příjezdu na onen ostrov zjistí, že je to vskutku malebný ostrov. Avšak po chvilce se začnou dít tajemné věci, všechna světla v domě pozhasínají a Alice zmizí. Od této chvíle začíná Alanova výprava temnotou.

Během šesti seriálově pojatých epizod se seznámíme s obyvateli Bright Falls, Alanovým nejlepším kamarádem Barrym, který ho bude všude doprovázet a hlavně se podíváme na různá místa v okolí Bright Falls, od tajemných hlubokých lesů až třeba po vodní elektrárnu. Nepřítelem v této hře nejsou až tak „hmotní nepřátelé“, jako spíš temnota, strach a hlavně jeho vlastní kniha. Temnota z jeho knihy na něj číhá na každém rohu v podobě posedlých lidí/démonů, tajemných útočných ptáků či poltergeista. A ještě k tomu nesmím zapomenout zmínit padající stromy, tajemné zvuky a mnoho dalšího. Doporučuji si velmi rozmyslet denní dobu, kdy budete hrát, neboť v noci to opravdu stojí za to a neručím Vám, zda nebudete usínat s rozsvícenou lampou. Když už mluvím o lampě, má to i svoje opodstatnění. Hlavní zbraní, kterou Alan proti temnotě je totiž světlo. Světlo, světlo a zase světlo, popřípadě jeho neodmyslitelná pomocnice, baterka. Ale samozřejmě že baterka nezmůže vše, proto je tu na to ostatní, co „nezabije“, stará dobrá „osmatřicítka“, brokovnice nebo třeba světlice a oslepující granáty. Zbraní ve hře příliš není, jenže Alan taky není žádný Rambo, tudíž je jejich počet dostačující.
Zvláštní ocenění by si rozhodně zasloužila atmosféra, která je ve hře naprosto úžasná. Při hraní v noci, kdy Vám září pouze monitor, stojí hra opravdu za to. Chvilkama jsem si připadal, jako bych byl přímo ve hře.

Po grafické stránce nemám hře příliš co vytknout, některé textury by sice mohly být detailnější, ale hlavně v noci, kdy osvětlujete temná místa baterkou, je hra stínů a světla přímo okouzlující. A když už jsem zde zmínil baterku, tak efekt baterky je opravdu perfektní, nikde jsem ještě tak dobře zpracovanou baterku neviděl. Když už jsem nakousl grafickou stránku, tak po té zvukové taky nemohu nic vytknout, zvuk je zpracován perfektně a velmi často zní opravdu strašidelně.

Ač nerad, tak musím hře vytknout i pár záporů. Jako ten největší, který pro mě je bohužel dost zásadní, je ne tak moc dobrý příběh, který je trochu zmatený a na konci hry už je zmatený dost. Chvilku mi trvalo vůbec pochopit závěrečnou scénu hry. Jako další, avšak už ne tak vážný problém byly pro mě některé nevyvážené části hry, kdy bylo velmi těžké se ubránit několika nepřátelům, ať už z důvodu velkého množství nepřátel, nebo nedostatku nábojů či baterek. Ale také musím přiznat, že takovéto místa byla ve hře snad jen dvě. Jako poslední zápor, který stojí za zmínku, je celkem nepovedená kamera a ovládání, které je zapříčiněno portem z konzolí. Ale na toto se dá zvyknout.

Tímto se dostávám k samotnému závěru. Poslední, co bych chtěl napsat je, že po závěrečné scéně následují asi 6 minutové titulky, ve kterých se na úplném konci dozvíte, že Alanovo dobrodružné putování temnotou se vrátí. Na to si však budeme muset nějaký ten pátek (zřejmě i sobotu a neděli) počkat. Zatím si musíme vystačit s tímto dílem, který si ode mě odnese hezkých 80%.

Pro: + strhující atmosféra, hlavně v noci + nádherná hra tmy a světla + krásné zpracování okolního prostředí + herní doba

Proti: - ne příliš přehledný příběh - kamera a ovládání

+13 +14 −1
  • PC 90
"And now to see your love set free
You will need the witch's cabin key
Find the lady of the light gone mad with the night
That's how you reshape destiny"
-Brothers Anderson

Alan Wake je neuvěřitelně mystická hra. A nejen to, ona si tento titul udrží celou dobu. Myslím, že jistých stran je tato hra malinko podhodnocena kvůli tomu, že v sobě neměla pár věcí, které hráči čekali. Třeba otevřený svět. Já do toho s tímto vědomím ale nešel a musím říct, že si tu hru ani tak nedokážu představit.

Samozřejmě, že největším kladem a triumfem je tady příběh. Připoutá vás k monitoru, téměř doslova, kdyby nebyli horké letní dny, a můj tehdy ještě slaboučký procesor by se neškvařil, myslím, že bych to v kuse dohrál za dva dny. Takhle jsem dohrál jednu epizodu za den a i tak to bylo neuvěřitelně mučivé. Pokud vás hra chytne už na začátku, někde uprostřed omdlíte se záplavy endorfinů a na úplném konci dostanete infarkt. Celý scénář této hry by měli povinné číst studenti na univerzitách jak vytvořit něco dokonalého. Najde se málo her kdy něco tak perfektně a logicky funguje. Myslím, že hledání stránek, vědět co se stane, a hádat jaký je vlastně zdroj toho všeho a co se celý zapomenutý týden dělo nevytvoří ve hře jediné hluché místo. A to vše doprovázeno opravdu sympatickým hrdinou.

Akční, bojová stránka hry je občas s části horrorová, jindy díky temným kecálkům i docela zábavná, ale někdy jednoduchá. Abych byl ale fér, je fakt, že dle mého jsou některé stránky které lze najít jen na nejvyšší obtížnost schované tam, kde na vás utočí tuny nepřátel a vy raději proběhnete než s nimi bojovat..až to budu hrát po třetí, a budu prohledávat každý kout, asi mi to tak snadné nepřijde

Grafika je odvážím se říct lehce nadprůměrná, a asi nejlépe se pracuje s mimikou lidí a tvářemi. Ovládání je...řekněme, že kontroverzní, já si na něj ale během prologu docela dobře zvyknul.

O této hře bych bych mohl psát hodiny a hodiny, problém je, že komentář o tomhle být nemá, důležité je...Zahrajte si tuhle hru, ona za to naprosto stojí, víc než kterákoliv jiná.

Pro: Příběh, Hudba, Alan je prostě sympaťák

Proti: Bug "prázdného světa" hra nereaguje na podněty. Stalo se asi dvakrát.

+12
  • PC 80
psychothriler s arogantním spisovatelem v hlavní roli, odehrávající se v atmosférických lesích amerického severozápadu. akční složka trochu pokulhávala, ale svět i příběh na výbornou.

p.s. doporučuji zahrát i dlc the signal a the writer. to první je bohužel víc akční, ale dark place má výborný level design. zato the writer je výborný a zároveň má nejoblíbenější část celého alana waka.

Pro: prostředí, atmosféra, příběh, dlc

Proti: akční pasáže

+12
  • PC 90
Táto hra ma dostala hneď, ako som začal hrať. Atmosféricky sa vyrovná napínavým trhákom od Stephena Kinga, ba dokonca to celé aj vo mne toho Kinga nejak evokuje. Hudba a efekty sú proste na vysokej úrovni a verte mi, že keď Vám začne nejaká hudba liezť poza chrbát, tiene sa nebudú báť plaziť pozĺdž ne. Pokiaľ milujete napínavé a hororové píbehy či už ste vášnivý čitateľ a hier sa dotknete len sporadicky - toto si určite nenechajte usjť!

Pro: - atmosféra, hudba a zvukové efekty, málo nábojov a málo bateriek :)

Proti: - objektívne ani subjektívne asi nič

+11
  • PC 80
Herně je to poměrně nuda. Pořád to stejné dokola a v podstatě většinu průchodu hry se nic nemění – nepřátelé ani vybavení. Ale má to super atmošku a příběh, i když ten v určitých částech pokulhává a dvě epizody z DLC jsou lepší a hutnější, než některé epizody základní hry. A taky se mi líbil level design, kdy můžete z kopce vidět celý level, kterým jste procházeli.

Pro: Střílení, grafika pořád ujde, příběh, atmosféra

Proti: Repetitivní gameplay

+8
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

Hra pro mně byla občas náročná hlavně létající předměty a rychlící, i přesto jsem hru dohrál a dohrál jsem hru na těžkou obtížnost. co se mi líbilo byly oficiální české titulky. Co mně nejvíc překvapilo bylo to že to vypadalo jako seriál, Kapitoly, minule jste viděly / hrály.

Pro: České titulky, grafika a hratelnost, Kapitoly

Proti: létající předměty a rychlící

-8 +8 −16