Jediné co zvedá mé hodnocení je značka. Značka seriálu který jsem jako malý sledoval o víkendech a těšil se na každý další díl.

Jedná se bohužel o naprosto generický shmup kde se prostředí mění náhodně podle přijmutých zakázek. Jednou letíte na baseballové hřiště, jednou někam do pralesa. Nic co by dávalo nějaký smysl.

Ovládání je naprosto otřesné, můžete totiž jedním tlačítkem střílet a druhým měnit směr letadla, které přitom pak letí vzhůru nohama, ano, podobně vtipně jako to bylo v kresleném seriálu. Ale tím končí veškerá sranda, protože můžete střílet nejen ve směru letu, ale i nahoru a dolů, to podle toho jakým směrem letíte. Navíc musíte pro střelbu dolů vystřelit a zároveň současně držet joystick směrem dolů. Což se při špatném načasování promítne jen do střelby dopředu a vašem vlastním klesání.
Katastrofa to je ve chvíli kdy se zrovna snažíte vyhnout se letícím projektilům nepřátel. Bohužel tento způsob střílení je důležitý pro likvidaci některých bossů. Škoda, víc vás totiž potrápí špatné ovládání než hledání způsobu jak se bossovi dostat na slabé místo.
O tom že nesmíte střílet pořád, bych se snad ani nezmiňoval, protože je zde jistá prodleva před další možnou dávkou vašich výstřelů. Takže ve chvíli kdy vaše střely minou soupeře který se na vás vysokou rychlostí řítí, jste naprosto bezbranní. Nezbývá tedy než se pokusit o úhybný manévr a příště střílet na jistotu na cíl který je až těsně před vámi.

Hra obsahuje v každé úrovni skryté dveře které vás dostanou do minihry s vaším malým parťákem létajícím na "bumerangu". Nejde ale o nic jiného než nudné sbírání balónků v úrovni kdesi v oblacích která se neustále řítí dopředu. Máte spíše starost nezůstat někde pozadu a nepřijít tak o život než o to kolik jste toho zvládli nasbírat.

Za mě určitě nejslabší hra na NES využívající licenci Disney a jeho animovaných seriálů.

Bastion je hra s krásnou grafikou a ucházejícím příběhem. Celé mé hraní provázela myšlenka kdy se to konečně rozjede. Nestalo se. Možná je to způsobené grafickým ztvárněním světa který se rozpadl a mezi jeho zbytky zeje prázdnota a člověk neustále čeká až se něčím vyplní. Možná je to příběhem který je vyprávěn pomocí vypravěče, dobrý prvek kdyby ty nejzajímavější věci neříkal ve chvíli kdy bojujete a nemáte tedy moc čas vnímat jeho slova.

Graficky tedy nelze nic vyčítat, příběh docela jde, co hratelnost? Ta je naštěstí výborná. V průběhu hry člověk objeví několik druhů zbraní s různým způsobem boje. Navíc hráč může zbraně za nasbírané střípky padající z nepřítel různě vylepšit. Na každou úroveň vylepšení jsou dvě možnosti podle toho jaký styl hraní osobně preferujte, dá se tak hra dost zjednodušit když si člověk chvilku vyhraje s výběrem. I proto je do hry zakomponována možnost si ji různě ztížit. Teda ono stačí pro pořádný hardcore zážitek hrát na klávesnici. Z jednoho prostého důvodu. Hra je izometrická a tudíž pohyb diagonální, což opravdu na klávesnici dáte horkotěžko.

Příjemná hra na pár hodin s krásnou grafikou doprovázenou příjemným hlasem vypravěče který kromě vyprávění příběhu také komentuje to co co se právě odehrává na obrazovce. A to někdy pěkně vtipně, decentně. Za sebe mohu doporučit.

Mohl bych napsat že jsem čekal více, ale čekal jsem? Ne, tahle hra mě nijak nepřitahovala a při hraní ani nijak nepřekvapila. Něco co by mohlo být úplně nádherně ztvárněno je odfláknuto rádoby pixel-artovým vizuálem kdy je detailních jen pár hlavních postav na obrazovce a zbytek je v naprosto jiném, do očí bijícím rozlišení které by bylo taky rádo dobře pixelovaté.

Ok, takže vizuál celkem nic moc, zachrání to snad hratelnost? Obávám se že ne, hra nepřináší v rámci žánru nic převratného. Naopak, chvílemi prudí svým špatným ovládáním kdy se snažíte vyhnout se blížícím nepřátelským jednotkám, načež se začnete přesouvat na již dříve navštívenou obrazovku. To protože to hra vyhodnotila jako váš záměr. Získané zbraně od hrdinů které jste zbavili prokletí jsou generické, ničím zajímavé a za chvilku nevíte co jste od koho kde získali. Příběh je vyloženě nudný a ničím nezaujme, vizuál taktéž.

Za sebe nenacházím jediný důvod proč hru koupit a hrát.

Solidní zakončení příběhu předchozích her. Po velmi vydařeném druhém díle jsem se trojky trochu obával. Naštěstí jsem dostal zas něco nového, lepšího, zábavného. Něčeho co má dost slušný příběh a postavy které působí opravdu uvěřitelně.

Pohyb mimo města tentokrát nabízí mnoho výzev a předmětů pro sbírání, naštěstí nic z toho není povinné absolvovat do úplného zblbnutí. Povedlo se i přenesení typické hratelnosti spočívající v lezení po fasádách domů a jejich střech do volné přírody. Proč tomu tak je možno je dobře odůvodněno příběhem. Dobrý tah.

Nečekal jsem ani že mě nakonec budou bavit pirátské souboje na lodi a ostřelování cizích škunerů lodními děly. Nezvyklá práce pro assassíny, ale vše opět dobře zapadá do celkového příběhu a dává smysl.

Děj je rozložen na několik desetiletí takže můžete být přítomni Bostonskému pití čaje i podepsání Deklarace nezávislosti. Vše samozřejmě jen na motivy skutečných událostí, ale udělané s citem a tak že by lecjaký příznivec konspiračních teorií mohl příběh pokládat za reálný. Co když opravdu na pozadí událostí vedoucích k vyhlášení nezávislosti byl někdo kdo skrytě pomáhal? Hmm?

Příběh je celkově povedený, postavy se nechovají hloupě a dá se říct že každý kdo se na jinak první pohled snaží pomáhat vyššímu dobru, nakonec možná jen ve skutečnosti sleduje vlastní zájmy. Záleží na tom jak budete vnímat příběh, není vše vyjádřeno otevřeně.

Za mě výborné ukončení "trilogie hlavních her s číslovkou". Nebo jak to chcete nazvat. Pokud jste zvládli první díl a druhý vás nadchnul, nevynechejte v žádném případě trojku. Nebudete litovat.

Takhle se prosím pěkně mají dělat pokračování. Vyhodíme co v předchozím díle moc nefungovalo, opravíme co půjde a vylepšíme co měli lidé rádi. Je neuvěřitelné jak se toto tvůrcům povedlo. Už žádné špatné ovládání nebo opakující se nudné úkoly.

Konečně máte ve hře místo kam se rádi budete vracet, které díky možnostem zlepšení pomocí nového vybavení budete opravdu považovat za svůj domov. Nejde navíc jen o panské sídlo ale i přilehlou vesničku kde se vám případná investice do místního rozvoje vrátí různými výhodami.

Příběh je zajímavý, dobře odvyprávěný a místy s trochou humoru. Tak akorát. A to finále? Překvapivé a opravdu dobré, bez hořké pachuti jak to u mnohých her bývá. Výborné je taky zpracování jednotlivých měst která v průběhu hraní navštívíte. Každé má vlastní atmosféru a dobře je mezi sebou odlišíte už na první pohled. I ty návraty do současnosti mě tentokrát nepřišly tak otravné jako v předchozím díle.

 Assassin's Creed II  je jedna z her kterou byste neměli minout. Doporučuji přetrpět první díl kvůli návaznosti příběhu, ale pro samotné užívání si renesančních měst v Itálii to popravdě ani není nutné.

Kdo hrál byť jen jeden díl, tak hrál všechny. Vypadá to že si v Ubisoftu vytvořili šablonu kde nechávají už roky vše stejné, mění jen prostředí a postavy. Možná kdybych neměl odehrány následující hry a tohle byla první hra ze série, nebyl bych tak kritický a znuděný.

Ta šablona pro všechny díly podle mě asi obsahuje:
-vyšinutý hlavní záporák
-likvidace drogových plantáží
-lezení na věže
-snové, drogové sekvence
-nějaké sbíratelné "vzácné" předměty rozházené po mapě

Ale protože jsem dřív trojku nehrál, nedalo mě to a zkusil jsem si sám. Nic jiného ani nezbývalo po přečtení všech těch oslavných recenzí jak je to nejlepší díl. Nebyl, je stejný jako všechny následující, jen byl tenkrát nový, neokoukaný.

Naprosto otřesné ovládání na PC, vyprázdnit položky v inventáři nejde hromadně. Takové nepotřebné listí z bylin musíte každé zvlášť odkliknout že chcete prodat a pak ještě potvrdit. Pořízením většího báglu se situace vyřeší jen na chvilku a záhy jste potrestáni tím že příští úklid inventáře bude trvat ještě déle než předtím. A to že jsem si pořád neúmyslně prohazoval zbraň ležící vedle mrtvoly kterou jsem chtěl prošacovat? To už mě fakt hodně štvalo, jako by nestačilo že ta animace trvá dlouho a pro její spuštění musíte taky dlouze držet klávesu "E".

Často jsem trpěl nedostatkem munice kdy hra neumožnila její doplnění, z nepřátel toho taky moc nevypadlo ale nekonečné vlny respawnujících se protivníků nekončily. Štvalo mě taky to že si rozhodně nemůžete misi udělat podle svého, někdy nesmíte použít ani získané skilly na tichou likvidaci, protože takhle to není naskriptované. Ale přitom máte být neodhaleni. Proč si nemůžu týpka nalákat do křoví, zabít ho tam a schovat? Musíte to udělat tak jak si vymysleli vývojáři... Jakýkoliv odklon nebo změna je potrestána nápisem "mise selhala". Navíc mě většina těch nabízených skillů přišla nezajímavá, nevyužitelná. Neměl jsem moc důvod utrácet kamkoliv body pro jejich odemčení.

Udělat checkpoint předtím než se postavy vykecají a provedou se animace? Takže jakmile dohovoří a vás za chvilku zastřelí, tak to vidíte a slyšíte vše znova a znova? Jako fakt? A ten Quick Time Event při boji s bossy? To už je na mě moc.

Zbytečně natahovaná hra, nudné mechaniky lezení na věže abyste získali přehled o mapě a místo pro rychlé cestování, sbírání bylinek na "vylepšovací" injekce, lov a stahování místní fauny aby člověk mohl z kůže vyrobit batohy a pobrat trochu více výbavy? Nuda která mě nebavila už ani v pozdějších dílech Assassins Creed. Je vidět že Ubisoft je už spíš jen továrnou na hry než inovativním studiem s originálními nápady. Navíc to dělají už tak dlouho že vykrádají sami sebe.

Umění. To je slovo které člověka napadne při hraní této hry. Pomocí krásných animací a abstraktních obrazů se hra snaží bez jediného slova vyprávět jakýsi příběh. Příběh který si každý může vyložit po svém a každý ho bude vnímat trochu jinak.

I přesto že se jedná o poměrně krátkou dobu hratelnosti, i tak mě přišla až příliš dlouhá. Samotný koncept vyprávění beze slov nevydrží dlouho a po chvilce začne nudit. Vrcholem je to že díky vysokému opakování motivů chvílemi nevíte zda procházíte místem kde už jste byli nebo ne. Také se díky absenci jakékoliv nápovědy někdy vracíte na určitá místa a doufáte že najdete něco co jste předtím přehlédli.

Zajímavá, graficky nádherná ale po chvíli nudná hra. Škoda.

Tahle hra je jako droga. Začíná po malých dávkách a než se rozhlédnete jste v tom až po uši. To co začíná nevinně připojením prvního světla ke skromnému parnímu generátoru, končí vypouštěním vlastních raket na orbitu a nukleární dominancí nad lokální nepřátelskou faunou tvořenou hmyzem.

Princip hry je jednoduchý, získejte dostatek materiálu a technologické vyspělosti proto abyste mohli v raketě opustit planetu na které jste na začátku nouzově přistáli. Není možné aby si postava vše vyráběla v ruce a navíc by to zabralo neskutečné množství času. V tu chvíli přichází prvek automatizace. Navíc podobně jako v Minecraftu je zde možnost využívat programovatelné prvky a vytvářet si další vlastní hru ve hře.

Postupným výzkumem a rozvojem základny dochází k řešení různých úzkých hrdel v plynulosti automatizace. Zjistíte že potřebujete vyrábět více obvodů, navýšíte tedy celkem logicky počet továren. No jo, ale teď zas pro ně není dost materiálu, je tedy potřeba zvětšit pole těžících zařízení. Takové množství materiálu ale potřebuje rychlejší a efektivnější přepravu. A takhle stále dál a dál se snažíte zrychlit všechny postupy abyste nakrmili vlastní poptávku. Silně návykové pro všechny hráče co mají rádi volnou ruku a umí si dlouhodobě pohrát.

SteamWorld Dig 2 je krásně graficky ztvárněná hra ve které se smíchal klasický žánr "metroidvania" s něčím co můžou hráči znát z her jako jsou Spelunky nebo Boulder Dash. Chytrá herní omezení zde definují hratelnost. Nemůžete například kopat při pádu nebo diagonálně. Je toho samozřejmě více ale nechci nijak připravit o zážitek z objevování.

Postupem času hráč kutáním zeminy, kterým se dostává hlouběji, získá dostatek nerostů které může směnit za různá vylepšení nebo zbraně. Takže další výprava do hlubin země by byla jednodušší, ale s postupující hloubkou přicházejí nové výzvy. Už nejde jen o pouhé kopání, přidávají se i logické hádanky nebo místa kde musíte využít svůj postřeh a hbité prsty.

Při tom všem se odkrývá příběh který vůbec špatný a je příjemně překvapivý a místy i dost napínavý. Krásný grafický styl spolu s hudbou dotváří příjemné prostředí do kterého se budete rádi vracet.

Tak tohle byl brütální nářez. Nečekal jsem něco takového, popravdě nečekal jsem vůbec nic a o to více jsem byl mile překvapen.

Když jsem v úvodu viděl hranou scénku s Jackem Blackem, obával jsem se toho nejhoršího. Tedy naprosto dementního humoru a špatné hry celkem. Naštěstí opak byl pravdou. Dostal jsem zábavnou hru která si umí udělat srandu sama ze sebe a hlavně z toho o čem je, tedy o metalu a boji proti jeho protivníkům z jiných hudebních žánrů. Čekal jsem že dostanu klasickou rubačku, možná s otevřeným světem. Ale co jsem nečekal bylo to, že tím světem budu projíždět ve vymazlené, ohně šlehající káře. Stejně jako jsem nečekal že si to auto budu moci nadále tunit, nejen vzhledově ale i zbraňově protože občas se pár palubních kulometů hodí. Nečekal jsem ani to že hra bude vlastně o tom že jako bedňák děláte občas ozbrojený doprovod kapele na turné, stavíte pódium, sháníte fanoušky a prodáváte jim merch. A to navíc ještě zčásti ve strategické formě?

Jestli máte alespoň trochu rádi metal, rock nebo podobný žánr, dejte téhle hře šanci. Zvolte si nízkou obtížnost a vnořte se do světa kterému vládnou mocně kytarová sóla. Užijte si to.

Dishonored 2 je mistrovské dílo a důstojné pokračování. Takhle by se to mělo dělat. Nedostanete pouhé pokračování předchozího příběhu, dostanete zcela nový zážitek.

Je až neuvěřitelné jak se povedlo vývojářům stvořit universum který dává smysl, je konzistentní a neskutečným způsobem dokáže vtáhnout do děje. Tohle je opravdu jedna z mála her které se vyplatí zkusit zahrát vícekrát. Je tu totiž více možností jak celou hru projít, ať už jako tank který po sobě zanechá hromady mrtvol a strachu, tak jako stín jehož si nikdo nevšimne a nikoho pro dosažení svého cíle ani nezabije. Pokaždé to ale bude trochu jiné. Támhle uděláte jiné rozhodnutí než minule, tuhle si vyslechnete nový rozhovor a to celé pomůže utvořit realisticky vnímaný svět.

A ten příběh samotný? Dost povedený i přesto že se jako obvykle člověk dočká nějakého toho mysteriózna a podivna. Zkusíte si zahrát za Corva nebo za Emily? Každá nabídne jiné styly hraní, jiné možnosti, jinou část příběhu. Za mě jedna z her které se vyplatí nevynechat.

Když jsem začal hrát Bioshock Infinite po dlouhé pauze od předešlých dvou dílů, nebyl jsem si vůbec jistý zda se mě to bude líbit. Prvních pár desítek minut bylo vizuálně zajímavých ale nic z čeho bych byl nadšen, takový nudný úvod ve stylu který mě osobně příliš nesedí. Ale ve chvíli kdy jsem se dostal o kousek dál ve hře a seznámil se s Elizabeth, hra nabrala úplně jiný rozměr. Z počátku protivné děvče jsem si nakonec hodně oblíbil a proto mě konec hry příjemně překvapil. Nebyla to vůbec špatná jízda.

Když už jsem u té jízdy, nemohu nezmínit nový herní prvek kdy se po mezi jednotlivými létajícími ostrovy přesouváte pomocí háku zavěšeného jako lanovka. Je to příjemný nový způsob přepravy i pomocník v boji protože jako pohyblivý terč jste méně zranitelní.

Pro někoho ten příběh může působit nudně, předvídatelně ale za sebe mohu Bioshock Infinite doporučit právě kvůli němu. A taky hlavně Elizabeth bez které by to byla jen další nudná střílečka.

Metro Last Light je slušná akce s celkem dobrým příběhem točícím se kolem přeživšího Temného. Škoda vysoké obtížnosti i při na nastavení na normal kdy máte problém hlavně s filtry do plynové masky. Masku kterou potřebujete na některých místech v metru a vždy na povrchu. Někdy ji dokonce musíte mít v "arénách" při boji s bossy, takže hlavně žádné zdržování se. Jinak vás naštve že se udusíte jen krátce poté co k zemi padne poslední nepřítel.

Dost špatný je i nápad automatického uložení které je nastaveno snad naschvál aby se hra uložila v tom nejméně vhodném místě. Často to vede k tomu že se musíte naučit jak co nejrychleji proběhnout celou danou oblast, pokud nechcete opakovat daleko delší pasáž včetně vykecávání se vašich občasných společníků. Lidští nepřátelé i mutanti vás při plížení naštěstí nevidí, takže většinu hry strávíte pokrčení. Přímá konfrontace totiž stojí čas (tedy filtry) a náboje. A ničeho nebudete mít v téhle hře dostatek. Jste totiž limitováni i maximálním uneseným množství, takže si nemůžete nasyslit výbavu na horší časy.

Obrovská škoda je opakování se motivu kdy musíte čekat na nějaký dopravní prostředek pro další postup a přitom se snažit ubránit hordám nepřátel, které někdy působí že nemají konce. Při těchto momentech většinou přijdete o většinu nábojů a bomb včetně těch zápalných. Na můj vkus je to až moc laciný způsob jak udržet hráče v napětí.

I přes tyto nedostatky nemohu říct že je Metro Last Light špatná hra. Nelituji investovaného času protože jsem na oplátku dostal dobrou FPS akci s občas příliš těžkou obtížností. Ale ten předchozí díl Metro 2033 byl přeci jen lepší i když mutanti zatápěli daleko víc.

Se rozeběhni třeba proti zdi! Tak přesně takový je první díl Assassina. ´

Neohrabanost ovládání je největší nepřítel v celé hře. Assassin se dokáže ve vypjatých situacích zachovat přesně obráceně než by hráč chtěl nebo očekával. Namísto zběsilého úprku prostředkem rušného tržiště se můžete dočkat naopak kejklířských kousků na nejbližším stánku, dávajíc šanci na útok strážným kteří vás pronásledovali. Nebo se dočkáte naopak skoku z věže s odrazem do neznáma. A to poté co se pracně došplháte skoro na vrchol protože musíte pro postup ve hře.

Příběh je naštěstí poutavý a poměrně promyšlený. Bohužel je ale samotné hraní po čase stereotypní a příliš dlouhé. Myslím že by hře velmi prospěl menší počet cílů k likvidaci nutných pro dokončení hry. Klidně o třetinu méně než odhalíte a sejmete hlavního padoucha.

Celou dobu je hráči vysvětlován princip a důvody utajení společenství zabijáků. Závěr hry se ale bohužel stává soubojem jednoho bojovníka s mečem a skrytou čepelí pod zápěstím proti malé armádě. Působí to pak nanejvýš divně a nepřirozeně.

Nejedná se o nijak skvělou hru. Naštěstí alespoň položila dobré základy pro herní sérii která už má mnoho úspěšných a lepších pokračování.

Výborná nenáročná zábava na dlouhé večery, čisté arkádové vyblbnutí a mizerná potřeba pokračovat v příběhu.

Přesně takhle by se dal pátý díl Far Cry ve zkratce popsat. Zdá se že po tolika letech nemůže zavedená značka ničím překvapit. Nemůže a vlastně možná ani nechce, je potřeba pokračovat v osvědčeném stylu a příliš neriskovat. Všichni už totiž tak nějak očekávají podobnou hratelnost jakou znají z dřívějška, jen v nových kulisách.

Série Far Cry trochu začíná přešlapovat na místě, čehož si jsou vědomi samotní tvůrci. Osvěžující je proto vyškrtnutí mechanismu lezení na věže pro průzkum oblastí a objevení úkolů. Namísto toho máte možnost vyrazit do boje s přátelskými NPC včetně psa.

Bohužel samotné příběhové mise jsou naprosto nudné a ničím vás neženou kupředu. Na rozdíl od celkem zajímavých vedlejších úkolů při hledání vstupů do tajných skrýší prepperů. Škoda.
Far Cry ale není špatnou hrou a místy dokáže příjemně překvapit protože sama sebe nebere příliš vážně stejně jako vše to co je v ní zobrazeno. Vše je totiž uvnitř dohnané do absurdních stereotypních představ o americkém vidlákově, které přidávají určitý humor a zároveň možnost výmluvy před samotnými hráči.

Pokud jste nehráli předešlé díly, bude se vám Far Cry 5 líbit ještě o něco více a můžete si tak v klidu přidat 10% navíc k mému hodnocení.

Opravdu se vyplatilo čekat tolik let na dokončení části Black Mesa s názvem Xen?

Když konečně po letech čekání vyšla kompletní hra s poslední částí odehrávající se na Xenu, bylo na čase oprášit páčidlo a vyrazit udělat trošku pořádek po malé nehodě kdesi v utajném komplexu. Hra má stále i po letech dobrý spád což by se dalo přičíst k dobrému základu který položil původní Half-Life. Přesto nelze upřít tvůrcům Black Mesa uznání za dobře odvedený remake který je výrazně vylepšený na úroveň dnešní grafiky.

Vše dobře pokračuje i po několika hodinách hraní kdy se díky otevřenému portálu ocitáte na očekávaném Xenu. Ten je opravdu nádherný a člověk si užívá grafiky a nasává atmosféru která je daleko silnější než v originálu. Bohužel okouzlení brzo vyprchá a člověk marně čeká na setkání a souboj s první místní větší potvorou. V této části se hra bohužel začíná celkem zbytečně natahovat a pokračuje v tom až do úplného konce. Část s návštěvou nepřátelské základny mohla být o dost kratší, k závěru už vůbec nebavila tak jako na začátku.

Tohle strhává celkový dojem a ke konci už jsem opravdu zoufale vyhlížel poslední souboj a závěrečné titulky. Celkově jsem měl pocit že vývojáři moc tlačili na pilu jako by si chystali podmínky pro případný vývoj další hry. Takový výtvor ale nemusí být jen ze světa Half-Life. Xen tak připomíná spíše demo ukázku nového studia a to že umí něco sami vytvořit bez použití šablony úspěšného starého titulu. Škoda že se to podepsalo na jinak velmi kvalitní hře, ale není to rozhodně důvod proč si ji nezahrát.

I jen lehce upravený port pro Wii U je dnes stále dobře vypadající, tohle je grafické zpracování které prostě nestárne. Hratelnost je vcelku příjemná, design jednotlivých dungeonů je udělaný tak že vás postupně naučí všechny možnosti světa. Navíc to udělá chytře, takže si budete připadat při řešení hádanek chvílemi až geniální. Tedy dokud vám nedojde že vaše řešení bylo už předem navrženo vývojáři.

Herní svět tvořený velkým oceánem s množstvím ostrovů je celkem rozsáhlý. Rozdělený je na mapu s 64 čtverci a hra vás při sledování hlavního příběhu pošle na většinu z nich. V průběhu hraní se také pořádně připravíte na jednotlivé souboje s hlavními bosy získáním nových předmětů a naučením se jejich ovládání.

Souboje z bosy jsou zajímavé a nepříliš složité, trochu otravné mi připadalo příběhové oddalování konce kdy neustále po celkem rozsáhlé mapě hledáte potřebné věci. To jen proto abyste konečně už vyrazili to pořádně naložit v sérii Zelda tradičnímu záporákovi jménem Ganondorf. I na tu princeznu Zeldu v závěru hry nakonec dojde i když vás spíše v průběhu bude doprovázet kapitánka pirátů Tetra. Ano piráti, lodě duchů, obří chobotnice, souboje lodí a také ponorky! Námořní tématika je zde plně zpracovaná, včetně minihry v podobě potápění lodí dle zamířených souřadnic. Hra vás bohužel nechá před samotným koncem porazit ve zlehčené formě znovu všechny bose. Asi aby se hráč rozcvičil, což je škoda. Hra by tak mohla mít trochu větší spád. Navíc vás už bohužel tradičně nechává přehazovat několikrát během soubojů předměty, protože jich někdy potřebujete více než kolik je namapovatelných tlačítek.

Zelda Wind Waker je považována za jednu z nejlepších her v celé své už letité sérii. A musím uznat že na té hře něco je, určitě i dnes stojí za zahrání.

Hra ze Středozemě využívající okoukané a otravné lezení na věžičky známé z Assassins Creed a Far Cry s bojovými prvky z Batmana?

Ano, přesně takhle jednoduše by se to dalo říct nebýt Nemesis systému. Tedy náhodné generování členů Skurutí armády a jejich povyšování na "uvolněné" pozice. Bavilo mě když jsem narazil na kapitána o kterém jsem byl přesvědčen že jsem ho zabil a on mi to před soubojem krásně připomněl. O něco míň jsem byl nadšen z protivníků kteří mě trápili několik hodin tím jak se jim dařilo mě zabíjet a já z nich tak nechtěně udělal nejvyšší šarže skurutí armády a vlastně největší můj problém bránící jinak rychlému dohrání.

Skurutí boss v půlce hry byl asi nejlepší souboj za celou dobu, protože vyžadoval nějaké to klasické uhýbání a vyčkávání na vhodnou příležitost protiútoku. To se bohužel nedá říct o finále hry a jejím souboji proti quick time eventu kterým jsem ukončoval život hlavního arcilotra příběhu. Škoda.

Příběh byl hodně jednoduchý i když se v něm pohybovaly postavy které (ne kanonicky) měly svůj výrazný vliv na dění ve Středozemi před a po příchodu temného pána. Ale ani přes systém Nemesis není tahle hra něčím k čemu bych se do budoucna chtěl vrátit.