Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentář

Přejít na komentáře

Return of the Obra Dinn

  • PC 80
Asi nepřekvapí, že hra Return of the Obra Dinn mě zaujala svým vizuálem a tím, že se na hře podílel jediný vývojář, a to Lucas Pope. Navíc hra slibovala vcelku tajuplnou zápletku a následně i její detektivní řešení, a to je kombinace, která mě baví.

I připlula jsem k oné opuštěné lodi jménem Obra Dinn a za zvuků praskání dřeva jsem vylezla na její palubu. Záhy se v mé ruce objevily magické hodinky a prázdný deník, který sliboval dlouhé dobrodružství. Přece jenom, rozplést všech 60 osudů členů posádky není jen tak. Díky hodinkám jsem si mohla přehrát zvuky z doby smrti oběti a také jsem měla tu možnost se podívat na chvíli, kdy dotyčný zemřel a kdo všechno byl přítomen. A začalo dlouhé pátrání a bádání.

Monochromatický vzhled je opravdu pěkný. A tím nemyslím jen prostý fakt, že hra je v černobílé barvě (popřípadě jiných dvou dle zvoleného režimu) a stejně dokáže zaujmout, ale také to, že i v takto jednoduché grafice byl autor schopen vykreslit jednotlivé detaily, kterých si bylo nutné povšimnout a které pomáhaly k identifikaci osob. Dost také napomáhaly zvuky a hlavně hlasy, které ve scénách občas promlouvaly. A musím opět pochválit, že autor myslel i na jednotlivé přízvuky, díky kterým bylo určení lidí, kteří byli ve scéně přítomni, snazší.

Krom zvuků se mi líbila i hudba, která pro mě předčila tu vizuální stránku. Nešlo o žádné složité skladby, naopak , hudba v téhle hře ukázala, co znamená rčení, že v jednoduchosti je krása. Nejvíce jsem si užívala zvuk varhan, neboť mým uším tento zvuk sedne a navíc se s tím až tak často nesetkávám. A trochu mi to připomínalo Bacha.

Zpočátku mě ovšem štvalo "světlo", které mě v případě nalezení jedné mrtvoly hned táhlo k další a pak k další a já už dávno zapomněla, co mě u té první napadlo a na co se zaměřit. Chápu, že to hráči pomáhá najít další mrtvá těla, ale někdy mě to táhlo z jedné paluby na druhou a zaznamenávalo nové a nové zápisy do deníku a já se cítila přesycena. Navíc práce s deníkem byla někdy zdlouhavá a vůbec by mi nevadilo mít někde po straně menší rozcestník k jednotlivým částem.

Co nakonec strhává body této jinak skvělé hře je to, že hra hned na začátku ukáže, jak se hraje a odkryje brzy všechny části lodi a mrtvá těla a zbytek hry už tvoří jen odškrtávání seznamu. Přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem u hry zažila, že vyloží všechny karty už na začátku a ničím dalším nepřekvapí. Nepřišla jsem na žádnou. Proto se u mě po několika hodinách dostavil jistý stereotyp a únava. Mimo to, k těm postavám se jen těžko hledá nějaký vztah, neboť jejich záměry nevíme a osobnosti nepoznáme, a tak celá posádka pro mě byla opravdu jen položkou v deníku.

Na závěr: Hra mě bavila a určování příčin smrtí a kdo je zavinil mi dalo v některých částech pořádně zabrat, což bylo moc fajn. A ta chvíle, kdy se mi podařilo určit další tři správné osudy, byla opravdu radostná. Jen ke konci už to bylo na mě příliš zdlouhavé. Ovšem na tom se podepisuje i to, že mi dohrání hry trvalo oproti jiným o něco déle. Před autorem smekám, neboť vymyslet tu provázanost mezi posádkou a neztratit se v tom muselo být náročné.

Pro: hudba a zvuky, grafické ztvárnění hry, míra detailnosti

Proti: ke konci stereotyp

+24