Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Flyer

Flyer

Jindřich Novák • 38 let • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

Arcania: Fall of Setarrif

  • PC 40
Po dohrání Arcanie jsem se ihned vrhnul do tohoto přídavku, který zakončuje putování našeho hrdiny po ostrově Argaan. Dle hrůzostrašných recenzí a reakcí hráčské komunity jsem očekával totální průser. A skutečně, průšvih to opravdu je, ale vezměme to popořadě. První výzva mě čekala na úplném začátku, tj. ještě před načtením hlavního menu. Hra se mi totiž tvrdošíjně odmítala spustit. Po následném googlení jsem zjistil, že tento problém nemám zdaleka sám. Naštěstí se mi tuto nepříjemnost podařilo celkem rychle vyřešit (šlo o nějakou banalitu při ukládání konfiguračních souborů ve složce Dokumenty) a s pocitem vítězství mě konečně uvítala hlavní nabídka. Natěšen na import mého reka z původní Arcanie klikám na položku „Nová hra,“ jenže ouha. Volba pro import postavy se zobrazovala jako neaktivní. Závěrečný save z Arcanie jsem měl řádně uložený, zkoušel jsem všechno možné, ale zde mi ani strejda Google nepomohl. Po chvilce nadávek a klení jsem to vzdal a za vděk jsem musel vzít jednou ze tří předvytvořených postav, které jsou zde k dispozici. Po loadingu se můj hrdina konečně objevil na Argaanu a já se pouštím do hraní. První dojmy nebyly vůbec špatné, začínáte u pobřeží blízko města Thorniara a před Vámi se rozprostírá nádherná scenérie. K dispozici jsou na začátku dvě nepovinné jeskyně, které můžete nebo nemusíte prozkoumat. Říkal jsem si, že kdyby se hra vinula v tomto duchu, zase tak špatné by to být nemuselo. Jenomže po několika chvílích se celý herní zážitek zcukává do totální koridorovky. Už základní Arcanie nebyla zrovna vrcholem pro prozkoumávání herního světa, ale Fall of Setarrif je skutečně extrém, připadal jsem si skoro jako turista v Severní Koreji, který může chodit jen po vyznačené cestě a běda, jestli z této cesty sejde. Jedno z hlavních lákadel – město Setarrif – bylo pro mě úplným zklamáním. Celé město je tvořeno z naprosto ohavných ruin, za které bych se jako herní designer musel stydět. Už tak hořký zážitek podbarvuje nezajímavý příběh a questy, ze kterých si snad vývojáři museli dělat srandu, protože tohle prostě nikdo soudný nemohl myslet vážně. Zmínku si zaslouží i další designerský kiks, kdy začínáte na nějaké 28. úrovni a všechny skilly pro Vaši postavu tak již máte na maximu. Takže nezbývá než body dovedností házet do skillů, které nejsou určeny pro Vaše povolání. To by byl opravdu takový problém vymyslet v rámci tohoto přídavku pro každé povolání nový skill, který by se dal vylepšovat? Hlavní herní náplň tak tvoří likvidování hord nepřátel, které je sice zábavné, ale pro uspokojivý herní zážitek to prostě stačit nemůže. Přídavek mi trvalo dohrát něco přes 3 hodiny (a to jsem fakt nikam nespěchal). Pokud by Fall of Setarrif byl volně stažitelným přídavkem, dalo by se to skousnout, ale tohle je s prominutím zlodějna i za necelé 4 €, za které jsem to v akci koupil na Steamu. Situaci aspoň trochu zachraňuje slušná hratelnost těžící ze základní Arcanie a stále výtečné audiovizuální zpracování. Jinak je to opravdu bída, kterou bych doporučil pouze v případě, že Vás neuspokojil konec Arcanie a zajímá Vás, jak celé putování pasáčka ovcí z Feshyru dopadne.

Pro: stále solidní hratelnost, audiovizuální zpracování

Proti: oproti základní Arcanii nudnější a ještě více koridorové prostředí, směšně krátká herní doba, questy a nezajímavý příběh, technické problémy/bugy

+16

Arcania: Gothic 4

  • PC 70
Přiznám se, že jsem se Arcanii dlouho vyhýbal. Hlavním důvodem byla určitě skutečnost, že první dva díly Gothicu považuji za jedny z nejlepších RPG všech dob, navíc třetí díl této legendární série se dle mého moc nepovedl a nechtěl jsem si tak víc kazit chuť „čtyřkou,“ která sklidila u novinářů i hráčů ještě větší rozpaky než Gothic 3. K Arcanii jsem se tedy nakonec dostal až po takřka 11 letech od vydání. Mnoho jsem nečekal a o to větší bylo moje překvapení, že to je v jádru docela dobrá hra, pokud tedy k tomu člověk nepřistupuje jako k regulérnímu čtvrtému dílu, ke kterému má mnohem blíže Risen (který vyšel přibližně rok před Arcanií). Arcanie se (na rozdíl od Risenu) sice odehrává ve světě Gothicu, ale spíš než o RPG se jedná o fantasy akční řežbu s výrazně okleštěným RPG systémem, minimální volností pohybu a maximálním zaměřením na lineárnost. Příběh jako takový neurazí, ale ani nenadchne, v podstatě jde o takové fantasy klišé o pomstě jednoho prostého pasáčka ovcí. Hra ale příjemně odsýpá, hratelnost je zkrátka na velmi dobré úrovni, čemuž dopomáhá i soubojový systém, který je podle mého o mnohem lepší než třeba právě v Gothicu 3. Samotnou kapitolou je audiovizuální stránka, která je dalším významným plusem této hry a která ani po té spoustě let od vydání rozhodně neuráží - byť je mi jasné, že v době vydání byly HW nároky Arcanie dost krvavé. Občas jsem sice narazil na nějaký grafický glitch (hlavně co se vykreslování stínů týče), ale rozhodně se nejednalo o nic, co by pokazilo celkový zážitek. Když k tomu připočtu rozmanité herní prostředí, pak mohu říct, že se jedná o skutečně velmi příjemnou záležitost pro Vaše smysly. Arcanie je slušným akčním RPG, ale rozhodně to není čtvrtý Gothic. Pokud budete tuto skutečnost brát na zřetel, pak si lze tuto hru užít.

Pro: příjemná hratelnost, audiovizuální zpracování, rozmanitost herního prostředí, soubojový systém

Proti: okleštěný RPG systém, minimální volnost pohybu, lineárnost

+16

Fallout 3 - Mothership Zeta

  • PC 60
Mothership Zeta kráčí ve šlépějích Operation: Anchorage, což znamená prakticky nulový děj, zaměření na akční stránku hry a striktní lineárnost. Prostředí mimozemské lodi je zpočátku působivé, ovšem po nějakém čase se objeví značný stereotyp a touha mít tento přídavek co nejrychleji za sebou. Abych jen nekritizoval, tak pochválit musím nové zbraně, které si velice rychle našly místečko v mém arzenálu, dále potěšila aliení verze stimpaku či aliení epoxidy umožňující opravu jakékoliv věci. Bohužel se neubráním dojmu, že i přes vyjmenované klady se jedná o nejslabší DLC pro Fallout 3.

Pro: nové zbraně a pár vychytávek, atmosféra mimozemské lodi

Proti: stereotypnost, lineárnost, prakticky žádný děj

+8

Fallout 3 - Point Lookout

  • PC 80
Podle mého je Point Lookout nejvydařenějším a nejzábavnějším přídavkem pro Fallouta 3. Obrovskou pochvalu si zaslouží nový a poměrně rozsáhlý svět, slušné množství originálních questů, dobrý příběh a fantastická atmosféra. Trochu kontroverzní vlastností tohoto DLC je zvýšení obtížnosti hry, což by na jednu stranu nevadilo, ovšem je třeba říct, že působí trochu divně, když polonahý chlápek vydrží mnohem víc než obrněný voják Enklávy (docela jsem byl šťastnej za nasyslenou munici pro ultimátní Alien Blaster - právě díky zvýšené obtížnosti jsem zde tuto zbraň využíval jako nikdy předtím).

I tak ale platí, že ani toto podivné nastavení obtížnosti nezkazilo skvělý dojem, který ve mně Point Lookout zanechal.

Pro: hratelnost, nový a rozsáhlý svět, originální questy, skvělá atmosféra, příběh

Proti: podivné nastavení obtížnosti

+16

Fallout 3 - Broken Steel

  • PC 70
Broken Steel je zřejmě nejklíčovějším přídavkem pro Fallout 3 a to hlavně z důvodů posunutí level capu na 30. úroveň a přidání slušné porce nových perků. Co se týče samotného herního obsahu, tak tady už to tak slavné není. Navázání na konec Falloutu 3 je poněkud křečovité, navíc nové questy (3 hlavní + 3 vedlejší) mi rovněž nepřijdou zrovna světoborné, i když musím uznat, že závěr hlavní dějové linie je zde efektnější a působivější než u původní hry.

Pro: možnost vytrénovat postavu na 30. úroveň, nové perky, působivý závěr

Proti: po obsahové stránce poněkud nastavovaná kaše

+9

Fallout 3 - The Pitt

  • PC 75
Po nepříliš valném Operation: Anchorage přichází přídavek The Pitt, který má k Falloutu 3 rozhodně blíže, než zmiňované aljašské dobrodružství. V The Pitt je kladen větší důraz na příběh, dialogy a RPG prvky, dále nesmím zapomenout pochválit depresivní atmosféru zničeného Pittsburghu. Naproti tomu, hlavním záporem tohoto DLC je trestuhodně krátká herní doba, dále zamrzí minimum novinek, které by Fallouta 3 posunuly o kus dál. Přesto po prvním přídavku rozhodně příjemné překvapení.

Pro: parádní atmosféra, větší důraz na RPG prvky, příběh a dialogy

Proti: hrozně krátké, málo novinek

+16

Fallout 3 - Operation: Anchorage

  • PC 65
Ačkoliv třetí díl Falloutu považuji za důstojného nástupce legendární RPG série, tak musím říct, že první přídavek pro tuto hru se příliš nepovedl. Zasazení děje do období před nukleární katastrofou by se ještě dalo překousnout (když nic jiného, aspoň je to docela originální nápad, navíc grafické zpracování okupované Aljašky vypadá velice pěkně), ovšem vše zabíjí degradace na bezduchou arkádovou střílečku, jenž naprosto postrádá kouzlo a pointu falloutí série. Jedinou a hlavní motivací k dohrání tohoto DLC je tučná odměna, kterou hráč po úspěšném absolvování získá (např. speciální, takřka nezničitelnou verzi energozbroje či parádní Gaussovu pušku). K dobru můžeme ještě připočíst fakt, že hratelnostně na tom není tento přídavek úplně nejhůř, byť kvalitám Falloutu 3 nesahá ani pod pás.

Operation: Anchorage nám zkrátka názorně ukázal, že síla série Fallout tkví v úplně něčem jiném, než v bezduchém zabíjení všeho, co se pohne.

Pro: pěkně zpracované prostředí Aljašky, bohatá odměna za absolvování, stále lehce nadprůměrná hratelnost

Proti: degradace Fallouta na arkádovou střílečku, lineárnost, obsahová prázdnota

+19

Torchlight

  • PC 70
Originalita je asi to poslední, co by mě napadlo při vyslovení názvu této hry. I přesto, že Torchlight takřka bezostyšně vykrádá Diablo a WoWko, tak musím říct, že tahle oldschoolová rubačka má něco do sebe.

Vývojářům z Runic Games se totiž povedlo zachovat parádní a návykovou hratelnost, kterou oplývalo Diablo. Ve výsledku to vypadalo tak, že od hry jsem se nemohl v podstatě odtrhnout, dokud jsem nedohrál hlavní příběhovou linii. Sice v posledních patrech už jsem cítil závan stereotypu, ale i tak bez debat uznávám, že skvělou hratelnost prostě Torchlight má.

Zapracovat se ovšem mohlo na příběhu, který je naprosto katastrofální, u questů platí to samé. Navíc dost zamrzí absence multiplayeru, protože právě hra pro více hráčů je na akčních RPG to nejlepší. Takhle Torchlight zůstává sice chutnou, ale ne moc výživnou jednohubkou.

Pro: návyková hratelnost, nízké HW nároky

Proti: nic nového pod sluncem, absence multiplayeru, katastrofální příběh + questy

+13

Fallout 3

  • PC 90
Mnozí hráči (včetně mě) považují první dva Fallouty za jedny z nejlepších RPG, které kdy vznikly. Není tedy divu, že na třetí pokračování se obecně nahlíželo s notnou dávkou nedůvěry, protože falloutovskou licenci odkoupila Bethesda a pozměněný koncept hry na první pohled působil jako Oblivion v postapokalyptické Americe (Fallout 3 dokonce běhá na stejném enginu, jako výše zmíněný Oblivion). Přiznám se, že i já měl o tohle pokračování obavy, nicméně výsledek mě více než příjemně překvapil.

Když už jsem nakousnul grafický engine, tak asi začnu u něj. Je třeba říct, že i přes jeho poměrné stáří působí grafika stále svěže. Samotné ztvárnění postapokalyptického světa je velmi pěkné a atmosféra by se chvílemi dala krájet. Se stářím enginu souvisí i nízká hardwarová náročnost. Dokonce bych řekl, že Bethesda solidně zamakala na optimalizaci, což bylo patrné hlavně v exteriérech, kde mi Fallout 3 běhal lépe než Oblivion. Navíc potěšilo i velice rychlé nahrávání lokací + téměř okamžitý quicksave/quickload.

Lehké zklamání mám z hudebního doprovodu. Ten by jinak nebyl až tak špatný (Inon Zur je, koneckonců, velice kvalitní skladatel), jenomže Morganův dark ambient z prvních dvou dílů mi do postapokalyptického světa sedl prostě víc a čert vem, že část jeho skladeb byla až nebezpečně podobná některým věcem od elektronického mága Aphexe Twina. Morgana mi nedokázala vynahradit ani hrstka rádií, které ve hře můžete poslouchat a které stylově hrají hitovky ze 40. let. Ano, atmosféru to sice má, ale něco tomu chybí...

Dále trochu zamrzí level cap 20, naštěstí rozvíjení vaší postavy funguje stále "falloutovsky," změny jsou akorát v tom, že vymizely rysy postavy a perky máte na výběr každý nový level. Bojový systém V.A.T.S. podle mě skvěle nahrazuje tahový mód, chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykl, ale nakonec jsem na něj nedal dopustit.

Dostávám se k příběhu, který, co se kvality týče, převyšuje Oblivion o několik tříd. Hlavní příběhová linie sice není příliš dlouhá nebo kdovíjak originální, přesto je poutavá a chvílemi i strhující. Náplastí na krátkost hlavní linie může být fůra vedlejších questů, z nichž některé jsou poměrně vydařené, jiné méně. Většina z nich se ale zaslouží o to, že budete mít o zábavu postaráno na slušně dlouhou dobu.

Co říci závěrem? Fallout 3 sice nedosahuje geniality Fallouta 1 a 2, obsahuje několik vad na kráse (kromě toho, co jsem vypsal výše, by se sem daly zařadit i chudší dialogy, AI protivníků + vašich spolubojovníků, bugy,...), i tak jde ale o vynikající a chytlavé RPG. Bethesda neměla lehký úkol, nicméně se s ním skvěle vypořádala a ze hry je jednoznačně cítit, že autoři chtěli zachovat ono jádro starých dobrých Falloutů. A osobně si myslím, že se jim to podařilo.

Pro: atmosféra původních Falloutů, poutavý děj, hromada vedlejších questů, slušný výběr zbraní, nízká HW náročnost, V.A.T.S.

Proti: nevýrazná hudba, bugy, AI nepřátel a spolubojovníků, hlavní příběhová linie mohla být o něco delší

+22 +24 −2

Deus Ex: Invisible War

  • PC 75
Když pominu všechno to zjednodušování, oklešťování a konzolovost, tak se jedná o celkem fajn pokračování, které mě chytlo a které jsem dohrál, dá se říct, jedním dechem. Kromě toho se nebojím tvrdit, že Invisible War si zachovalo atmosféru a feeling prvního dílu, k příběhové, obrazové a zvukové stránce rovněž nemám větších výhrad. Přesto můj herní zážitek obsahoval trochu nahořklou pachuť, jednak díky faktorům uvedeným v prvním řádku, jednak díky až neúnosně častému nahrávání lokací a hlavně díky pocitu, že z pohledu verze pro PC se jedná o lehce odfláklou hru, u které se autoři příliš nesnažili o alespoň ucházející optimalizaci. Patrné to je hlavně z neopatchované PC verze, která je v klidu hratelná snad jen v případě, že jste do sebe kopli krabičku prášků na uklidnění.

Když to shrnu – hra mě sice bavila, ovšem hodnocení dávám takové, jako vidíte. Je to hlavně z důvodu, že pokud by se PC hry měly ubírat směrem, jako to předvedl Invisible War, byla by to (podle mého) pro tuhle platformu jistá cesta do pekel.

Pro: propracovaný příběh, atmosféra, volnost pohybu

Proti: konzolovost (!!!), všemožná zjednodušení, špatná optimalizace pro PC

+10 +11 −1

Jazz Jackrabbit 2

  • PC 95
Možná jsem to s tím celkovým hodnocením trošku přehnal, pravdou ale je, že já tuhle hru prostě miluju. :) Ať už kvůli parádní hratelnosti, nářezové hudbě, roztomilé grafice, vtipným protivníkům či skvělému multiplayeru – Jazz Jackrabbit 2 pro mě zkrátka představuje nejlepší plošinovku všech dob.

Pro: hratelnost, nářezová hudba, cool protivníci, roztomilá grafika

Proti: i na nejtěžší obtížnost je hra poměrně lehká

+14

Max Payne

  • PC 85
Max Payne je bezesporu skvělá hra, přesto ne úplně dokonalá. Ke kladům patří jednoznačně depresivní atmosféra, hláškující Max a na akční žánr přímo luxusní příběh. Skvělým tahem od autorů bylo použití komixových vsuvek, díky kterým jste do celého dění maximálně vtáhnuti. Grafika i v dnešní době vypadá hodně dobře a s mnohokrát zmiňovaným bullet timem se dá skvěle vyblbnout. Líbí se mi také hlavní hudební motiv, který je sice jednoduchý, přesto působivý. Co se záporů týče, tak musím zmínit dva zásadnější. Prvním z nich je přílišná lineárnost. U her mám zkrátka rád, když vám můžou poskytnout alespoň trochu volnosti, což Max Payne, upřímně řečeno, nenabízí. Ve hře se není prakticky kde ztratit, protože k cíli vede takřka vždy jedna jediná cesta, co se týče nějakých zákysů, tak na ty můžete zapomenout úplně. Druhým záporem je dost krátká herní doba. Díky tomuto faktu sice nejsou ve hře žádná hluchá místa, takže hraní Maxe Paynea představuje skutečně intenzivní zážitek. Na druhou stranu to ale všechno skončí dříve, než se nadějete; ještě alespoň jednu epizodu navíc bych rozhodně bral. To nic ovšem nemění na tom, že mě Max Payne velice bavil a strhnul, jako málokterá hra.

Pro: strhující příběh, hláškující Max, temná atmosféra, komixové vsuvky, bullet time

Proti: lineárnost, krátká herní doba

+19

Planescape: Torment

  • PC 100
Planescape: Torment pro mě představuje jeden z nejemotivnějších a nejlepších herních zážitků vůbec. Skutečnost, že vaším cílem je zemřít (čili pravý opak 99,9% RPGček) činí z této hry naprostý unikát, navíc umocněný poutavým příběhem, který nepostrádá hloubku a témata k zamyšlení. Tím ale kvality Tormentu nekončí - velikým kladem jsou do detailu propracované charaktery vašich spolubojovníků. Každý z nich má svoji minulost, jedinečnou osobnost, styl vyjadřování, zkrátka vše potřebné k tomu, aby vám doopravdy přirostly k srdci. I postava vašeho Bezejmenného je velice zajímavá a čím více se o ní budete v průbehu hry dozvídat, tím více budete fascinováni a tím více se vás dotkne závěr hry, který ani nelze popsat slovy (určitě ale doporučuju si vzít ke kompu hromadu kapesníků :D).

Po grafické stránce není hra vůbec špatná, zvlášť, když vezmeme v potaz izometrický pohled a dnes již archaické rozlišení 640x480, které, jako jediné, tato hra podporuje. Dále bych vyzdvihl zvukovou stránku hry a zejména hudbu, která dokonale reaguje na dění či na herní prostředí. Dočkáme se tu jak jímavých melancholických sladeb, tak slušně temného ambientu, v bojových sekvencích se můžeme těšit na rychlé skladbičky, které rozproudí krev v žilách.

Celou hrou vás provází neskutečně morbidní atmosféra, kterou tvoří složky vyjmenované v předchozích odstavcích. Velký podíl na tom má i neuvěřitelné množství textu, které tato hra obsahuje. Ať už se jedná o dialogy, komentáře Bezejmenného či jiných postav, různé popisy a popisky - vše je vytvořeno do takového detailu, že jsem si připadal jak v herní nirváně.

Když nad tím tak přemýšlím, tak mě nenapadá nějaká větší výtka, kterou bych k Tormentu měl. Souhlasím s tím, že RPG prvky nejsou až tak promakané, vše ale vynahrazuje zmíněné dokonalé vykreslení charakterů, takže tato skutečnost mě opravdu netrápí. Jedna věc je ale jistá - kdybych měl vybrat jen jednu jedinou hru, kterou považuju za úplně nejlepší, Planescape: Torment by byl hodně horkým kandidátem.

Pro: příběh, dialogy, emoce, vykreslení charakterů, zvuková a hudební stránka, atd.

Proti: takový zápor, který by stál za řeč, mě nenapadá

+21

The Elder Scrolls IV: Oblivion

  • PC 70
Tahle hra mi přijde jako určitej typ holek. :) Na první pohled nádherná, okouzlující až uhrančivá, se kterou chcete strávit co nejvíce volných chvil. Čím více ji ale poznáváte, tím více vám připadá dutá, nezajímavá a dělající ze sebe něco, co v žádném případě není. Sázet jen na šminky a jakýsi šarm se fakt nedá, i když přiznávám, že i já na nějakou dobu podlehnul.

Pro: nádherné audio-vizuální zpracování, rozloha, zpočátku atmosféra

Proti: level scalling, plytký děj, po nějakém čase nuda

+30 +31 −1

Half-Life: Blue Shift

  • PC 75
Tento datadisk obecně sklidil možná až příliš negativní kritiku. Nemyslím si, že by šlo až o takový průšvih, pravdou však zůstává, že herní doba je hodně krátká, absence nových zbraní také zamrzí. Hratelnostně je na tom Blue Shift poměrně dobře, dá se říct, že celou dobu hraní jsem se intenzivně bavil. Úplně nejhorší není ani design úrovní a nápaditost některých situací či hádanek. Je tu však menší háček - existuje totiž neoficiální datadisk Azure Sheep, který má takřka totožný námět, je ale delší, celkově propracovanější a navíc zdarma.

Pro: hratelnost, atmosféra, provázanost s původním Half-Life

Proti: hrozně krátké, žádné nové zbraně, nemastný konec

+11 +12 −1